Onemocnění způsobené parazity se nazývá parazitóza. Podle původců onemocnění dělíme parazitózy na dvě základní skupiny, a to na ektoparazitózy (způsobené zevními parazity) a endoparazitózy (způsobené parazity vnitřními). Základní rozdíl mezi endoparazity a ektoparazity je následující: vnitřní parazité (endoparazité) pronikají do hostitelského organismu a žijí v něm po celou dobu svého života nebo v určité časové periodě svého vývoje (tasemnice, motolice, oblí červi, prvoci a podobně). Vnější parazité (endoparazité) zůstávají na povrchu organismu (blechy, klíšťata, trudníci, svrab, dravčíci, sametky, vši, jiný hmyz).
Jako parazitizmus je označován vztah dvou organismů, z nichž jeden organismus (parazit) má zisk a druhý na tento vztah doplácí (hostitel). Parazit se přitom může živit tkáněmi hostitele nebo se přiživovat na jeho potravě, případně může mít z hostitelova organismu i jiný prospěch. Pro vztah parazit–hostitel je typické, že parazit hostitelský organismus nezabíjí. Svou činností ale působí hostitelskému organismu nepříjemné komplikace, které se týkají zejména jeho zdravotní stavu: průjmy, svědění, vznik druhotné infekce pro průniku parazita do organismu, přenos virového nebo bakteriálního onemocnění a podobně. Některá z těchto onemocnění jsou přenosná ze zvířat na člověka, v tomto případě poté hovoříme o zoonózách a tento parazit je nazýván zoonotickým.
Lék proti parazitům se nazývá antiparazitikum. Mezi antiparazitika náleží i anthelmintika (přípravky proti červům).
Kategorie endoparazitóz náleží k posouzení veterinárním lékařům, a to včetně aplikace léčiva. Ve volném prodeji, respektive v prodeji mimo lékárny a u oprávněných prodejců, se můžete ale běžně setkat s antiparazitiky působícími proti ektoparazitózám.
Zablešení – je asi nejrozšířenější u psů, koček, ale i člověka. Parazitem je blecha kočičí (Ctenocephalides felis), zoonotický parazit. V domácnosti nebo v prostředí s výskytem blechy se setkáváme se všemi jejími vývojovými stadii – od vajíček přes larvy, kukly i dospělce. Na hostiteli se vyskytuje dospělec, který saje krev. Typickým příznakem zablešení zvířete je vysoká svědivost kožíšku, výskyt drobných tmavých částeček v srsti – blešího trusu. Blechu lze při důkladné prohlídce srsti také zahlédnout. Poměrně častým kožním problémem při zablešení citlivých jedinců jsou zarudlá místa, která si zvíře rozškrábe z důvodu vysoké svědivosti až do krve. Výskyt podobných příznaků se označuje jako „alergie na bleší kousnutí“. Vajíčka, larvy a kukly nalezneme v místě odpočinku zvířat, jedná se o takzvaná místa „horkého výskytu“ označována jako „HOT SPOTS“. Blecha kočičí je přenašečem tasemnice psí a bakterie, která vyvolává u člověka takzvanou nemoc z kočičího škrábnutí.
Klíšťata – dominantní výskyt na území ČR platí pro klíště obecné (Ixodes ricinus). Na první pohled je rozeznatelné od pijáka lužního poměrně snadno – piják má tygrovaný vzhled štítku, klíště je jednobarevné. Problémy způsobují pijáci i klíšťata. U klíšťat je obecně známo riziko přenosu boreliózy a klíšťové encefalitidy. Piják lužní, který se dostává do povědomí s postupem jižní flóry a fauny na sever, to znamená i k nám, je přenašečem původce babesiózy psů. Jedná se o krevní parazitózu, při které parazit napadá červené krvinky. Akutní průběh této parazitózy má letální účinky (zvíře umírá).
Trudníci – jedná se o roztoče v chlupových cibulkách, vyskytujícího se na zvířatech běžně, a to bez příznaků onemocnění. K rozvoji demodikózy (nebo také červené prašiviny) může dojít při oslabení psa. U koček se vyskytuje vzácně. Jde o parazita nepřenosného na jiný živočišný druh.
Svrab psa, koček – je typický svěděním a kožními změnami. Rozlišuje se podle původce. U člověka vyvolává takzvaný pseudosvrab.
Dravčíkovitost – dravčíci se často označují i lidovým pojmem „pohyblivé lupy“. Vyskytují se u štěňat a koťat, často se přenáší na člověka, na kterém se ale nemnoží.
Ušní svrab psů a koček – původcem je roztoč, který vyvolává parazitární zánět zevního zvukovodu.
Zavšivení psů a koček – u psů se setkáváme se vší a všenkou, u koček se všenkami. Působí proti nim běžné přípravky proti blechám.
Komáři, muchničky, ovádi – u psů ojedinělý výskyt zejména v obličejové části a na břiše, to znamená na místech nechráněných srstí. Problémy bývají zejména u koní.
U zanedbaných zvířat s proleženinami nebo poraněných zvířat se můžeme setkat s takzvanou myiázou – larvami much v otevřené ráně. U psů je možný výskyt například při použití ochranného límce, kdy si pes nemůže ošetřit ránu sám. Poměrně časté je pak v letním období u koní v pastevním chovu, kteří utrpěli zranění.
Použití antiparazitik
Antiparazitika proti ektoparazitózám se dělí do dvou skupin, a to podle účinku na parazita. První skupinu tvoří přípravky, které mají účinek pouze repelentní (odpuzující), většinou se jedná o přípravky na bázi rostlinných silic, olejů a podobně, patří tedy do skupiny takzvaných antiparazitárních „eko“ prostředků. Druhou skupinu tvoří přípravky, které mají na parazity účinek letální (smrtící).
Pro účinek antiparazitika je podstatná koncentrace a druh účinné látky, která je v něm použita. Od použité účinné látky se pak odvíjí délka působení, účinnost a také použitelnost pro určitý druh zvířat. Bližší informace naleznete vždy v popisu výrobku a z praktického hlediska je velmi vhodné sledovat také druh zvířete, pro které je výrobek určen. Zejména u koček je problém s vyšší citlivostí na antiparazitika různého druhu. Všechna antiparazitika určená pro léčbu ektoparazitóz jsou pro kočky v různé míře toxická. Proto nepodávejte kočkám antiparazitika, která pro ně nejsou výslovně výrobcem doporučena, to znamená, že například psí obojek na kočku rozhodně nepatří, pokud není výslovně uvedeno jinak (závislé na použité účinné látce výrobku – přípravku).
Aplikační formy antiparazitik mohou být různé. Nejčastějšími a nejoblíbenějšími jsou obojky nebo roztoky aplikované buď jako spot-on, nebo pour-on, či sprej, případně koupel. Spot-on je forma roztoku v pipetě, který se aplikuje po rozhrnutí srsti v oblasti kohoutku, u velkých plemen kohoutek + kořen ocasu, pour-on je taktéž pipeta, roztok se ale aplikuje po celé délce hřbetní linie. Další možností je injekční aplikace, ta je však pouze záležitostí veterinárního lékaře.
K výběru antiparazitika vzhledem ke zvyšující se odolnosti ektoparazitů na účinné látky antiparazitárních přípravků je velmi vhodné aniparazitika střídat a vybírat je podle obsahu účinné látky. To znamená střídat druhy účinných látek antiparazitik v rámci jedné sezóny v případě použití výrobku s kratší účinností, nebo střídat druhy účinných látek antiparazitik v po sobě jdoucích sezónách, to znamená věnovat pozornost ne obchodním názvům přípravků, ale jejich obsahu. Pozor! Kombinace jednotlivých ektoparazitik se obecně nedoporučuje! Zvláště ne ektoparazitik s letálním účinkem na parazita! Není ani vhodné použití jednoho delšího obojku na dva malé psy nebo zkrácení obojku dlouhého pro malého psa. Mohlo by dojít buď k nedostatečné koncentraci účinné látky, a tedy k neúčinnosti antiparazitika, nebo k předávkování účinné látky na kilogram zvířete, které by mohlo být spojeno s možným nežádoucím negativním účinkem (podle obsahu účinné látky).
Proficare antiparazitní šampón s tee tree olejem 300 ml
Jemný antiparazitní šampón pro psy určený pro pravidelnou péči o srst psa. Šampón Proficare má silný a dlouhodobý účinek proti zevním parazitům. Účinné látky spolehlivě hubí blechy a vši a napomáhají odpuzovat klíšťata a bodavý hmyz. Obsažený čistý australský čajovníkový olej tiší svědění podrážděné kůže a přispívá k hojení drobných zánětů. Šampón má rovněž vynikající mycí vlastnosti. Díky svému složení a neutrálnímu pH je maximálně šetrný vůči pokožce a srsti. Po jeho použití je srst hebká, lesklá a dobře se rozčesává. Je vhodný pro všechna plemena psů.
Návod k použití: Přiměřené množství šampónu naneste na namočenou srst, rovnoměrně rozetřete a napěňte. Poté srst důkladně opláchněte. V případě potřeby postup zopakujte. Nakonec srst vysušte ručníkem, případně vyfénujte.
Nepoužívejte u koček a na štěňata mladší 3 měsíců.
Bea Rival antiparazitní šampón kočka 220 ml
Rival pro kočky je účinný antiparazitární šampón s následnými repelentními účinky100% účinnost šampónu zajišťuje antiparazitární složka Cypermethrin®, která okamžitě zahubí všechny parazity ve všech vývojových stadiích (blechy, klíšťata – i přisátá, vši a jiné), a jeho další repelentní účinky zaručuje přírodní olej tea tree, který také dává tomuto výrobku charakteristickou vůni. Je netoxický, bezpečný a obsahuje přetučňující složky, které zabraňují vysušování kůže a srsti. Šampón před použitím zředíme vodou v poměru 1 : 3. Účinnost minimálně 4 týdny.
Návod k použití: Šampón zředíme vodou v poměru 1 : 3. Do namočené srsti naneseme odpovídající množství šampónu a rozpěníme. Pěnu necháme několik minut působit. Dbáme, aby se šampón ani pěna nedostaly do kontaktu se sliznicemi (oči, nos, tlama). Důkladně spláchneme vodou. Pro dokonalý výsledek doporučujeme postup zopakovat. Srst vysušíme fénem nebo necháme volně proschnout.
Ve svém příspěvku PES SE DRBE se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Alena.
Dobrý den, asi čtyři měsíce se naše desetiměsíční fenka drbe. Mikroskopické vyšetření neprokázalo nic. Dostala kapku za krk - nevím název. Pak Ivomec injekci, koupel v NeoStomosanu. Drbe se stále. Bohužel svědí tělo i mě a mého muže.Jsme přesvědčení, že má nějakého kožního roztoče, kterého přenáší i na nás. Kůži má čistou, bez zarudnutí ani se jí nešupí. Můžete mi prosím poradit jak postupovat dál?
Děkuje Hromádková
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Petra.
Dobrý den, pokud vás svědí tělo a vašeho manžela také, tak doporučuji pravidelnou higienu, myjte se po celém těle minimálně 1X denně, nejlepší je se osprchovat a použít mýdlo. Také je vhodné pravidelně měnit oblečení- hlavně to spodní a prát v pračce alespoň na 60 stupňů.
Snad vám tato rada pomůže. Hezký den Uživatel rovněž přidal ke svému příspěvku i obrázek, který můžete vidět, když kliknete na tento odkaz přiložený obrázek.
V pořadu 90' ČT 24 proběhla podrobná diskuze o africkém prasečím moru, kde se vyjádřili přední odborníci a poskytli tak ucelený podrobný výklad. Video můžete shlédnout zde: africký prasečí mor video.
Ve svém příspěvku NEJLEPŠÍ GRANULE PRO PSY DISKUZE se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Mishka.
My taky dáváme Alavis a kupovali jsme tady. Jelikož to tam vyšlo cenově nejlíp.
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel LenkaV.
Ahoj, mám trošku problém s mým nežravcem (NO, 5 let), byl na vyšetřeních a je v pořádku, ale prostě nebaští. Jsme napůl na barfu, maso jí normálně, ale když přijde na granule tak vždycky týden je baští s chutí a pak do nich akorát párkrát strčí nosem, sní maximálně polovinu dávky... zkoušela jsem různé druhy, je dobrý nápad třeba pořídit štěněčí? ikde jsem na to nenašla pořádnou odpověď, dospělákovi by možná ty štěněčí mohly víc chutnat? Je v nich více tuku, ale jinak? Našla jsem tyhle optimanova dog puppy sensitive gf salmon, co vy na ně?
Čivava není na chov příliš náročná. Je potřeba mít čas se jí věnovat. Občas jí pročesat srst, uslzená očička otírat papírovým kapesníčkem, aby se pod očima nevytvářely skvrnky a stříhat drápky tak jednou měsíčně. Občas i čivava potřebuje koupel, ale častá koupel není vhodná.
Čivava díky své velikosti je vhodná i do malého bytu. Je třeba si uvědomit, že jestli hledáme psa, který by nás měl doprovázet na túrách, tak čivava k tomu není vhodná, neboť se rychle unaví. Její velikost jí může způsobovat řadu úrazů. Problém ji mohou činit vysoké schody, ale i třeba společnost vyšších psů, které by jim v rámci her mohly vážně ublížit.
Je důležité myslet na to, aby čivavy byly v chladných obdobích chráněny před zimou.
Ve svém příspěvku NEJLEPŠÍ GRANULE PRO PSY DISKUZE se k tomuto tématu vyjádřil uživatel LenkaV.
Ahoj, chtěla jsem se zeptat na názor na granule Amanova s lososovou příchutí pro velké psy... potřebujeme změnit a tyhle se mi zdály kvalitní, ráda bych ale slyšela názor někoho povolaného - jsem v zahraničí a k vetovi můžu zajít/zavolat až za dva týdny.
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Vendulka Šim..
Amanova by měli být kvalitní. My stále používáme teda brit care https://www.zooo.cz/brit-ca…. A raději neměníme.
Tento druh řas se objevuje nejčastěji na okrajích pomalu rostoucích rostlin, akvarijní technice, kořenech a v místech, kde je velké proudění vody. Podobá se černým chomáčkům o velikosti cca 5 mm.
Jedná se o jednu z nejhůře odstranitelných řas.
Vzniká nedostatečným množství CO2 u vysoce osvětlených nádrží. Hodnota CO2 během dne kolísá, nebo je v celém akváriu nedostatečný proud okolo rostlin. V nízce osvětlených nádržích je příčinou také kolísání CO2 během dne.
Nejdříve co největší možné množství štětičkové řasy odstraníme ručně. V akváriích s dostatkem světla zvýšíme množství CO2 a zároveň zlepšíme proudění vody v akváriu. Pro zlepšení cirkulace vody je možné použít přídavná čerpadla. V akváriích s menším osvětlením pomohou parmičky siamské, které jsou známé jako konzumenti této řasy. Použití přípravku Tekutý uhlík (Flourish Excel) pomůže také tuto řasu odstranit. Pokud ovšem neodstraníme příčinu, tak se znovu objeví.
Černá štětičková řasa vytváří černé chomáčky veliké od několika mm až do asi 1 cm, které mohou na kamenu nebo kořenu vytvořit i souvislý koberec. Pokud se vám stále rozmáhá v akváriu, je to rozhodně nepříjemné. Mechanicky ji lze jen velice špatně odstranit – z kamenů či kořenů asi ani důkladné vydrhnutí nepomůže, protože části řasy na nich zůstanou stále přichycené, a pokud mají vhodné podmínky, rychle zase vyrostou. Jako účinné řešení se doporučuje koupel v Savu (předměty před vložením zpět do akvária důkladně opláchněte). Z rostlin údajně přežijí tuto koupel ve zředěném roztoku Sava pouze Anubiasy, díky svým tuhým listům.
Jako prevence poslouží pravidelná výměna části vody za novou, odsání detritu ze dna (jedenkrát za týden 1/3 vody, u větších nádrží jednou za dva týdny); dále je důležité nepřekrmovat, či jinak nedodávat do vody nadbytečné živiny; snížit průtok vody filtrem (asi 1krát objem nádrže za hodinu); omezit proudění vody v akváriu; omezit výskyt organických nečistot – zlepšit mechanickou filtraci, omezit víření nečistot ze dna, pravidelně čistit filtr či části zachytávající organické (respektive mechanické) nečistoty; mít dostatečně velké množství prosperujících rostlin v nádrži a odpovídající intenzitu osvětlení.
Ve svém příspěvku KVALITNÍ GRANULE PRO PSY DISKUZE se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Frušinka.
Už nějakou dobu kupuju granule brit care https://www.zooo.cz/brit-ca… a vždycky jsem byla já i pesan spokojená. O amanova jsem slyšela, že je kvalitní. Otázka je, jestli něco v granulích pejskovi nevadí. To bych chtělo počkat na veterináře a nechat udělat testy...
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel LenkaV.
Moc děkuju za reakci, za vetem jsem nakonec byla, zkoušeli jsme i dávat jednotlivé alergeny a zjistili jsme že to je lepek co dělá problém. nakonec jsme vzali ty granule Amanova právě bez obilnin takže jsem se trefila ještě před výsledkem testů. Feně i chutnají a už se ani nedrbe takže spokojenost. doma beru odsud https://www.juko-krmiva.cz/… a v zahraničí jsme koupili normálně v kamenném obchodě
Vývojový cyklus blechy zahrnuje vajíčko, larvu, kuklu a dospělce. Vajíčka jsou perleťově bílá, oválná a jejich velikost je něco kolem 0,5 mm. Volně vypadávají do okolního prostředí ze srsti zvířete, kam je blecha naklade. Z těchto vajíček obvykle 10 dní, ale klidně i dříve při velmi dobrých podmínkách, vylezou larvy, které jsou velké 2 až 5 mm. Ty se živí především trusem dospělých blech obsahujícím zbytky krve, přičemž přítomnost tohoto trusu je nezbytná pro jejich další vývoj.
Larvy se vyhýbají přímému slunečnímu světlu a zalézají do koberců, matrací, v přírodě do trávy, pod listí nebo do půdy. Larva blechy se 2x svléká během 5 až 11 dní a poté se zakuklí. Larvální stadia jsou velice citlivá na sucho, k jejich přežívání je nutná dostatečná vlhkost. Délka kukly je 5 mm a na její lepivý povrch se uchytí částice z okolního prostředí. Velké množství těchto kukel můžeme nalézt ve zvířecích pelíšcích, v matracích, čalouněném nábytku, na sedadlech aut a podobně.
Za dobrých podmínek začnou dospělé blechy vylézat z kukel již za 5 dní a stimulem je pro ně teplo a pohyb v okolí. Pokud je vlhko, teplo a dostatek blešího trusu jako potrava pro larvy, jsou nově vylíhlé dospělé blechy v prostředí už za 14 dní. V případě, že optimální podmínky nejsou, blechy si na ně v kuklách počkají až jeden rok!
Ve většině domácností však blechy dokončují svůj vývojový cyklus za 3 až 8 týdnů. Vylíhlá blecha může přežít i několik dní bez napití se krve. Volně žijící zvířata vnikají do zahrad a staví si hnízda v blízkosti domů. Vajíčka blech i trus dospělců se tedy dostávají do našeho blízkého prostředí a vylíhlé blechy čekají na vhodnou příležitost. Jakmile se blecha dostane na svého hostitele, do několika sekund či minut se napije jeho krve. Dospělci se páří do 24 hodin po napití a za dalších 24 až 36 hodin již samička začne klást vajíčka.
Samička blechy je schopna naklást až 50 vajíček denně a celkově vyprodukovat asi 1 300 vajíček. Vajíčka může klást asi 100 dní, ale počet kladených vajíček se postupně snižuje. K vyprodukování takového množství vajíček samičky blechy zkonzumují každý den množství krve, které je 15x větší, než je jejich hmotnost. Dospělé blechy většinou zůstávají na svém hostiteli a jen malý počet jedinců se stěhuje na jiné zvíře. Kočky při čištění srsti pozřou jen nezanedbatelné množství blech.
Postup odblešení:
Vyhodnoťte stav zablešení.
Začněte likvidací dospělých blech.
Pokračujte vyhledáním trusu a vajíček.
Vyčistěte čalouněný nábytek a vyperte textilie.
Proveďte dezinsekci napadených prostor.
Dbejte na preventivní opatření.
Nechte kočku odčervit.
Pokud jste se rozhodli pustit do likvidace blech vlastními silami, začněte s jejich hubením následujícím způsobem. Udělejte kočce koupel, případně aplikujte zásyp nebo postřik, a to ideálně pomocí těchto přípravků: Frontline, Bolfo, Fipron nebo Sergeants Green.
Pokud si myslíte, že už jste vyhubili většinu, nebo dokonce všechny blechy, které napadly vaši kočku, tak jste na omylu. S velkou pravděpodobností se nejen na kočce, ale také v jejím pelechu nebo na částech čalouněného nábytku či přímo ve vašem oblečení budou vyskytovat ještě vajíčka a trus.
Prohledejte ještě jednou velmi pečlivě všechna místa, kde se vyskytovaly blechy nejvíce, a snažte se najít jejich trus a vajíčka. Pokud to neuděláte, je velká pravděpodobnost, že se u vás blechy brzy znovu objeví, a to právě z nakladených vajíček. Vajíčka blechy jsou oválná, mají bílou barvu a jsou veliká zhruba 0,5 mm.
Pokud jste narazili na bleší trus či vajíčka (larvy), je načase s nimi rychle a razantně zatočit. Jestliže se jedná o trus, který je stále na těle kočky, pomůže již zmiňovaná koupel s preparátem, který je určen k hubení blech. Pokud se ale jedná o nakladené larvy a trus v pelíšku kočky, nebo dokonce ve vašich osobních věcech, sedačce a jiném čalouněném nábytku, bude potřeba udělat následující:
Vyperte oděvy, peřiny, deky, pelíšek a podobně na vysokou teplotu.
Vyčistěte koberce a čalouněný nábytek (pohovku, sedačku, případně i matrace), zkrátka vše, kde byly parazitující blechy nalezeny.
Vyhoďte starý pelech a kupte nový, nebo ho alespoň vyvařte ve vodě.
Blechy umí být velmi zákeřné a objeví se znovu, když to budete nejméně čekat. Doporučuje se proto udělat ještě pojistnou dezinsekci napadených prostor. Velmi účinným insekticidním přípravkem je Menforsan, Karakill nebo Virbac Effipro. Je vhodný na hubení blech v kočičích pelíšcích, kobercích, pohovkách a jiném čalouněném nábytku.
Ve svém příspěvku NEJLEPŠÍ GRANULE PRO PSY DISKUZE se k tomuto tématu vyjádřil uživatel LenkaV.
Dobrý den, zajímalo by mě jestli je vhodnější pro aktivní borderku krmit normálními granulemi (teď Amanova) nebo by bylo lepší přejít na složení Active (Amanova Active pro střední psy) zdá se mi, že je moc hubená. NO po nich ale zase hodně přibral, tak jak najít tu zlatou střední cestu? (chovatelka krmí stejnými granulemi)
Na tento příspěvěk jestě nikdo nereagoval. Chcete se k němu vyjádřit? Klikněte na tlačítko a budete moci vložit svůj komentář.
Želva zelenavá je o něco menší než želva nádherná, dorůstá 20 cm, pokud se ale želva vyskytuje ve volné přírodě, může být i větší. Samice jsou větší než samci. Samice váží kolem 2 kg, samec kolem půl kila. Kaparax želvy zelenavé má žluto-hnědé, nebo hnědo-černé zabarvení. Barva kaparaxu se mění při dlouhodobém pobytu venku.
Tyto želvy se dožívají až 100 let, v domácím chovu se ale věk může i o 30 let zkrátit.
Latinský název
Testudo hermanni
Nároky na chov
Želva zelenavá je velmi oblíbený druh pro chov, je pro ni typické, že budí dojem, že si vše vychutnává, jídlo, slunění atd. Želva zelenavá se živí rostlinami, nejvíce jí chutná pampeliška, jetel, jitrocel, šťovík. V zimním období je zase vhodné zařadit do stravy čínské zelí.
Kromě správné stravy je důležitý i přísun ultrafialového záření, nejvhodnější je pro ni venkovní chov, kde je přístup ke slunečnímu záření, který želvě poskytne dostatek vitamínu D, který je pro ni velmi důležitý. Pokud želvu zasvěcujeme, je potřeba, aby měla přísun světla aspoň 3 x denně na 1 hodinu. Jakmile se želva dostatečně zahřeje, vydá se za potravou. V teráriu by měla být teplota 25 – 35 °C. Želva má sice ráda teplo, ale neměla by se přehřívat.
V teráriu by kromě tepla měla být i správná vlhkost. V jednom místě terária by mělo být vyšší množství vlhkého substrátu, protože želva se do něj velmi ráda zahrabe. Stejně jako tam má být tento vlhký kout, měl by tam být i kout suchý, který může být tvořený pískem, kamínky, vysušeným substrátem.
I zde platí, že zimování je vhodné jen u zdravých jedinců. Zimování může nahradit klidové období, které by trvalo asi 4 týdny. Ale ani toto období není nutné navozovat. Zimování je ale nutné pro rozmnožování želv. Jejich sexuální aktivita je nejvyšší v době po zimním spánku.
Nejčastější onemocnění
Onemocnění u želvy zelenavé jsou velmi podobná jako u želvy nádherné. I u želvy zelenavé se dají obvykle na jejím chování vypozorovat změny, které ukazují, že želva není v pořádku. Může se jednat o pokles aktivity, apatii, polehávání pod lampou, nepřibírání na váze, měknutí krunýře a jiné.
I želva zelenavá může trpět zápalem plic, který je často způsoben špatným zazimováním, nebo průvanem. Častá je i rýma, kterou můžou způsobit roztoči v substrátu, nebo prašnost. I želva může trpět alergií. Řídká rýma často odezní sama, pokud se udržuje správná teplota prostředí. Pokud by ale trvala déle než dva týdny, nebo byla hustá, budou potřeba antibiotické kapky. U suchozemských želv se může stát, že jejich krunýř je propadlý, měkký a v karapaxu dochází k praskání, to je způsobeno nedostatečnou vlhkostí. Suchozemskou želvu mohou ohrožovat i vnitřní parazité jako roupi a škrkavky. Neškodí nechat jednou ročně udělat želvám vyšetření trusů. Roztoči parazitují na kůži nebo pod šupinami. Želvu mohou ohrozit i plicní červi, v takovém případě želva dýchá s otevřenou tlamou, z ústí hrtanu jí vychází bubliny. Každého chovatele želv, který své želvy nechává zazimovat, děsí posthibernační syndrom, kdy želva trpí dehydratací, nechutenstvím, povolenými svaly. Pokud dojde k výronu krve mezi kostní hmotou a rohovitým pokryvem plastronu, znamená to pro želvu smrt. Pokud se želva pohybuje ve venkovním výběhu, může se stát, že chytne klíště. Takové klíště je třeba vytáhnout stejně jako u člověka. I suchozemské želvy mezi sebou zápasí a přitom může dojít k poranění, stejně jako u vodních želv je potřeba ránu vydezinfikovat. I oči želvy zelenavé mohou trpět záněty. Takové oči jsou napuchlé, slzí. Obvykle se to stává tím, že se zanítí z nečistot substrátu. Želvu může trápit i průjem, který je způsobený špatnou stravou. Pokud trvá déle než tři dny a je velmi řídký, je třeba navštívit veterináře. Přesně opačným problémem je zácpa, nejsnadnější domácí léčbou je koupel v teplé vodě. Častým problémem suchozemské želvy jsou plísňová onemocnění krunýře. Léčba není jednoduchá, ale je úspěšná. Léčba úplně nenapraví poškozený krunýř, ale zastaví postup nemoci. Želvu je třeba omýt ve slabém roztoku hypermanganu a dvakrát týdně opláchnout v heřmánku.
Tato vodní želva dorůstá velikosti 15 – 30 cm. Sameček bývá menší než samička. Želva nádherná se dá poznat tím, že má po stranách hlavy skvrnu červené barvy. Pokud se jedná o mladou želvu, její karapax září výraznými barvami (jasně zelená, žlutá) a kresbou. Věkem se barvy i kresba vytrácí, barva karapaxu se tak může dostat až k černému odstínu. Plastrón je žlutý s tmavými skvrnami. Želva nádherná patří k těm želvám, které mají plovací blány a drápy.
Latinský název
Trachemys scripta elegans
Nároky na chov
Pokud tuto želvu chováme doma, je vhodné ji umístit do akvaterária. Na zahradě může přebývat v jezírku, bazénku. Při výběru vhodného želvária je důležité mít správné rozměry. Obvykle se jedná o pětinásobek rozměru krunýře želvy. V želváriu musí být dostatečně velká souš, na které se může želva vyhřívat. Nad ní musí být umístěna žárovka, nesmí být ale ani moc vysoko a ani nízko. Ideální výška je taková, aby pod žárovkou bylo asi o 5 – 7 °C víc, než je teplota vody. Svítit by se mělo asi 10 hodin denně. Vhodné jsou žárovky s UVA a UVB zářením. Dno želvária je možné zaplnit pískem, který sice zkomplikuje čištění, ale zabaví želvu, která v něm může pátrat po zbytcích potravy. Další výhodou je, že součástí písku jsou kamínky, které želva polyká a ty jí v žaludku pomáhají zpracovat potravu. Želvárium by mělo být ze shora aspoň částečně skryté, aby nebyl takový teplotní rozdíl mezi vodou a vzduchem, protože želva se nadechuje nad hladinou a mohla by se nachladit.
Voda v želváriu může být běžná vodovodní, je dobré do ní přidat akvaristický přípravek pro úpravu čerstvé vody, který ovlivní tvrdost vody. Dobré je mít filtr a vzduchování, které zabrání rychlému kažení vody. Aby se voda tak rychle nekazila, je důležité i odstraňovat zbytky potravy brzy po krmení. Po výměně vody je dobré pustit želvu zpět, až když má voda asi 22 °C. Pokud by teplota vody klesla pod 10 °C, želva se zazimuje. Zimní spánek je stavem strnulosti, ve kterém želva přežije zimní období. Její metabolismus se zastaví a želva přestane přijímat potravu. Zazimovat by se měli jen silní a zdraví jedinci, ostatní by to nemuseli přežít. Kromě zimního existuje i letní spánek, který je také stavem strnulosti a to v reakci na nějaké nepříznivé období (např. velké horko).
Pokud má želva nádherná dostatek místa, snese ve stejném želváriu i jiné druhy želv. Je ale důležité, aby byly zhruba stejně velké a dávat si pozor při krmení, aby se při snaze urvat si potravu vzájemně neporanily. Navíc v době páření bývají samci agresivní, takže by opět mohlo dojít k poraněním.
Nejčastější onemocnění
Želva stejně jako člověk může trpět mnoha nemocemi.
Jednou z častých nemocí je zánět očí, kdy oči želvy vypadají napuchlé. Dojde k tomu, pokud želvě chybí vitamín A, má jednostrannou stravu, nebo špatnou hygienu.
Nedostatek vitamínů, slunečního záření nebo jednostranné krmení může způsobit i deformaci krunýře. Měknutí krunýře způsobuje také nedostatek slunění, chybějící vitamín D a vápník.
Dalším běžným problémem je napadení bakteriemi, kdy je kůže pokrytá slizem. Často to způsobuje špatné životní prostředí, nebo kožní onemocnění. Kromě bakterií může být želva napadena plísněmi. Místo napadené plísní vypadá jako pokryté vatou. Pomoci by měla koupel v roztoku hypermanganu draselném.
Často se stává, že se želva poraní sama, nebo ji poraní jiná želva. V takovém případě je dobré ránu vydezinfikovat.
Pokud by želva začala vyvrhovat potravu, měla průjem a zmateně plavala, je dost pravděpodobně, že má otravu z rostlinné nebo zkažené stravy.
I želva může být napadená vnitřními parazity, to se projeví trusem neobvyklých tvarů, vzrůstající apatií, někdy zakalenýma očima. Důležitá je izolace zvířete od ostatních a návštěva veterináře. Želvu ale mohou napadnout i vnější parazité, taková želva se často otírá o předměty v teráriu a kouše se, protože trpí svědivostí.
U želvy samice se může stát, že trpí zadržením vajec, taková želva ztrácí chuť k jídlu a je nehybná. Většinou je to způsobeno tím, že samička je v prostředí, kde nemůže vejce naklást, nebo při nadměrném stresu. Řešením je jen návštěva veterináře.
U želvy může dojít k odmítání potravy, často je to způsobeno poklesem teploty. Pokud by hladověla déle než 14 dní, je dobré radši navštívit lékaře.
I želva může trpět nachlazením, dokonce je to u želvy velmi časté onemocnění. Takové želvy obtížně dýchají. Těžším případem je zápal plic, projevuje se tak, že želva má potíže s plaváním, buď se nemůže potopit, nebo plave šikmo. Jako lék mohou sloužit antibiotika, důležité je i zvýšit teplotu a umožnit želvě více slunění.
Dalším častým onemocněním je zánět středního ucha, řešením je jen návštěva veterináře.
Diagnostika onemocnění je pro veterinárního lékaře ve většině případů jednoduchá. Je ovšem třeba odebrat skalpelem vzorek z postižené kůže (hluboký kožní seškrab až na mírně krvácející spodinu) a provést mikroskopické vyšetření. Pokud se vzorek odebere alespoň ze tří míst, neměl by být problém parazita zachytit.
Terapie onemocnění se diametrálně liší podle toho, zda se jedná o demodikózu u mladého jedince do 1,5 roku (juvenilní forma), nebo u dospělého psa. Juvenilní forma (je-li lokalizovaná) ve většině případů odezní spontánně i bez terapie. Demodikóza u zvířat dospělých vyžaduje léčbu vždy. Prvním krokem by mělo být dostatečné ostříhání zvířete a odstranění šupinek speciálním šampónem (obsahuje 2,5% benzoylperoxid, který pomáhá vypláchnout chlupové váčky). Po ošetření šampónem je nutné aplikovat amitraz (účinná látka proti vlastnímu trudníkovi) ve formě koupele v ředění 1 : 100. Nejčastěji používaný preparát je Ectodex. Při koupeli je důležité zabránit tomu, aby se amitraz dostal do očí, z tohoto důvodu je dobré před koupelí aplikovat do spojivkového vaku ochrannou oční mast. Také je třeba při koupeli a po koupeli dostatečně větrat a vlastní koupel provádět v rukavicích. Koupele v amitrazu provádíme zpravidla 2x týdně po dobu několik týdnů (cca 6–8 týdnů), a to tak dlouho, dokud není při kontrole u veterinárního lékaře negativní výsledek kožního seškrabu. Poté, co je kožní seškrab negativní, se doporučuje ještě 1 až 2 týdny v koupeli pokračovat. Ectodex (amitraz) by neměl být nikdy použit u čivav, neboť může být toxický. Další, ale výrazně dražší možností je použití milbemycinoximu (Interceptor). Levnější variantou je použití avermectinu (Dectomax, Ivomec) podáváním roztoku do tlamy psa opět po dobu několika týdnů, ale lze ho použít pouze u některých plemen psů (nikdy ne u kolií a jejich kříženců).
Jako doplňková léčba se někdy doporučuje i podávání vitamínu E (200 mg 1x až 2x denně) v kapslích. Je-li přítomna sekundární bakteriální infekce kůže, je nutná i celková léčba antibiotiky, cca 4–8 týdnů (podle hloubky a závažnosti přítomného zánětu kůže).
Prognóza onemocnění je velmi dobrá u lokalizované formy onemocnění ve štěněcím věku. Generalizovaná forma má lepší prognózu, vyskytne-li se opět ve věku do 1,5 roku života psa. U dospělého jedince je prognóza vždy méně dobrá až špatná a vždy hrozí poměrně velké riziko, že dojde k návratu onemocnění. Při výskytu trudníkovitosti psa v dospělosti je třeba pátrat i po jiných onemocněních, která mohou navozovat sníženou nebo neadekvátní funkci imunitního systému psa (onkologická onemocnění, některá hormonální onemocnění – nedostatečná funkce štítné žlázy).
U demodikózy je třeba se zaměřit zejména na prevenci. Zvířata, u kterých se demodikóza vyskytla v dospělosti, nepoužívat v chovu. Feny, u nichž se ve vrhu vyskytla štěňata s demodikózou, se doporučuje vyřadit z chovu, protože se u nich předpokládá přenos genetické dispozice. Dezinfekce prostředí není nutná, protože volně žijící trudníci rychle ztrácejí schopnost infikovat.
Ve svém příspěvku NEJLEPŠÍ GRANULE PRO PSY DISKUZE se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Vendulka Šim..
Amanova by měli být kvalitní. My stále používáme teda brit care https://www.zooo.cz/brit-ca…. A raději neměníme.
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel LenkaV.
Moc moc děkuju za odpověď, něco jsem si načetla a Amanovy se mi taky zdají jako nejlepší volba. Právě bych neměnila kdyby stávající granule seděly ale nesedí, Amanovy jí i chutnají :) :)
Pokud vám na první pohled učaroval maltézáčkův čistě bílý sametový závoj, připravte se na každodenní péči, kterou srst vašeho miláčka bude potřebovat. Nejde jen o vyčesávání. Srst maltézáčka dorůstá do patřičné délky asi jeden rok. Od 5 měsíců je dobré ji olejovat nebo krémovat, aby se nevysoušela a nekrepatěla. Tomu musí předcházet koupel, která se u maltézáčka tak jako tak stane pravidelnou záležitostí. Ale ani kvalitní kosmetika a skvělá péče nezaručí, že srst bude skvělá. Její kvalita je dána v první řadě geneticky.
Srst výstavních psů je nutné balíčkovat, aby se nepoškodila. U nevýstavních maltézáčků je lepší udržovat kratší sestřih, který je příjemnější i pro psa. Fenky maltézáčků se údajně nejdříve vystavují, až po „kariéře“ se ostříhají a slouží k chovu.
Maltézský psík není náchylný na žádné onemocnění a nevyskytují se u něj zpravidla ani žádné genetické vady. Přesto má své specifické problémy. Jednak je to nadměrné slzení, někdy je příčinou zánět spojivek. Příčinu a léčbu konzultujte s veterinářem. Je dobré oblast okolo slzných kanálků denně otírat. Dále může mít maltézáček problém se zubním kamenem, proto se doporučuje čistit psovi preventivně zuby.
Maltézáček má srst, která je velmi náročná na péči, avšak nelíná. Je nezbytné ji denně opatrně pročesávat a kartáčovat, na hřebenu se nám odumřelé chlupy zachytí, a také pravidelně mýt. V místech očních koutků často vyrůstají chloupky, které oko dráždí a vytvářejí nehezké stopy po slzách, proto je lepší tyto chloupky pravidelně odstraňovat. Maltézáček se hodí výhradně pro držení v bytě.
Ačkoliv to tak díky jeho šlechtěnému a noblesnímu vzhledu možná nevypadá, je maltézáček energický a živý psík, který si s obrovskou radostí užívá rozpustilé hry a časté procházky. Někteří maltézští psíci se účastní i agility a přináší jim to nemalé uspokojení. Tento pes je ale v tomto ohledu značně přizpůsobivý, vystačí si i s menší pohybovou aktivitou a minimem prostoru. Hodí se tak pro méně fyzicky zdatné chovatele, naopak není vhodný pro aktivní sportovce.
Maltézáček je učenlivý a svému pánovi hluboce oddaný pes. Při jeho výchově musí být brán ohled na jeho sklony k plachosti a jisté přecitlivělosti, výcvik musí být veden jemně a trpělivě, bez přílišné ráznosti. Toto plemeno není v žádném případě určeno pro chov venku, pes musí být umístěn v bytě či v domě. Vzhledem k povaze srsti je maltézský psík značně choulostivý na nepřízeň počasí. Nesmí prochladnout a nežádoucí je pro jeho osrstění i pouhé zmoknutí.
Srst maltézáčka vyžaduje pečlivou a intenzivní péči, a to zejména v případě výstavních jedinců, kteří musí mít srst v prvotřídní kondici a maximálně dlouhou. Řada chovatelů nechává maltézské psíky ostříhat, jednak z vlastní pohodlnosti, ale zejména pro lepší pohyblivost a volnost samotného psa. Tím je maltézský psík připravován o svůj výjimečný plemenný znak.
Každodenní česání a kartáčování srsti je nutné hlavně v období, kdy u maltézáčka dochází k výměně štěněčí srsti za dospělou. Později není sice nezbytné, ale nanejvýš vhodné. Srst musí být ošetřena tak často, aby se zamezilo zacuchávání a vytváření smotků a žmolků. A právě každodenní vyčesávání zajistí odstranění uvolněné srsti nejlépe a bez problémů. Na vysušenou srst se používá speciální olej, v případě výstavního psa je adekvátně promaštěná srst natáčena na měkké natáčky a pes je koupán v mnohem kratších časových intervalech, dokonce až jednou týdně. Nesmí být opomíjena každodenní pozornost věnovaná srsti v očním okolí, kterou je vhodné jemně očistit. Kvůli dlouhé srsti je každodenní kartáčování naprosto nezbytné.
Řádně uchovněni mohou být pouze psi, kteří jsou kladně ohodnoceni při bonitaci a účastní se předepsaného počtu výstav s odpovídajícím hodnocením. Bonitace probíhá zpravidla třikrát ročně a může na ni být přihlášen pes starší 12 měsíců. Mezi závažné exteriérové vady, které vedou k vyřazení, patří: podkus, skvrny na rohovce, kompletně depigmentovaná oční víčka či nosní houba, jiné zbarvení nosní barvy než černé, zvlněná či kadeřavá srst, jiné než požadované zbarvení srsti včetně různých skvrn, výrazně nestandardně tvarovaná hlava.
Tyto přípravky obsahují buď soli vyšších mastných kyselin (klasické mýdlo), nebo různé typy tenzidů/detergentů (tekutá mýdla, šampóny, mycí prostředky a podobně). Klasická mýdla a některé tenzidy mohou tvořit zásadité roztoky a při vyšších koncentracích působit leptavě. Tyto látky mohou dráždit sliznice (oko, ústa) a trávicí trakt a vést ke zvracení, průjmům a tím i ke ztrátě iontů a dehydrataci. Zvracení je nebezpečné z důvodu možnosti vdechnutí pěny do dýchacího ústrojí a k rozvoji aspiračního zánětu plic.
V rámci první pomoci se nesmí vyvolávat zvracení. Zvířeti dáme napít vody nebo mléka, podání aktivního uhlí je možno zkusit, ale obvykle je to zbytečné, tyto látky se na něj ve větší míře nevážou.
Kožní onemocnění psů bývá komplexní záležitost. Společným jmenovatelem těchto problémů je ekzém, což je souhrnný název pro záněty kůže. Stanovení příčin vzniku těchto onemocnění je často obtížné. Základním stadiem kožních chorob je zánět (dermatitis) vyvolávající podráždění (svědění), které psa nutí, aby se svými drápy nebo zuby drápal. Důsledkem je vypadávání srsti, šíření zánětu a silnější svrbění (cyklus svědění – škrábání – svědění), nakonec bakterie proniknou do poškozené kůže. Nejdůležitější součástí léčby je nutnost zabránit psu, aby se škrábal. V této fázi léčby se používají protizánětlivé léky a sedativa.
Rozeznáváme tři druhy roztočů, kteří různě trápí psy:
Demodex – způsobuje červenou prašivinu
Zákožka – způsobuje sarkopickou prašivinu
Otodectes – vyvolává zánět ucha
Roztoč ušní (Otodectes) je jediný druh roztočů, který je viditelný pouhým okem, občas lze spatřit, jak se pohybuje na ušním mazu ve zvukovodu.
Demodex (trudník) – většina psů je nositelem těchto roztočů, kteří nepůsobí obyčejně žádné problémy, ale dráždí mladé psy, jejichž přirozený obranný systém není ještě plně rozvinutý. Způsobuje vznik lupínků a zánět kůže na hlavě a na plecích štěňat. Tyto části těla pak trpí zánětem zvaným „mladická pyometra“. Příznakem je typický zápach, takzvaná myšina, dále vypadávání srsti či odlupování mastné kůže. Pokud léčení nebylo zahájeno do 24 hodin od začátku onemocnění, může nastat opravdové soužení. Veterinář může nasadit různé léky a antibiotika pro zmírnění příznaků, speciálními šampony se dá odstranit mastnota srsti i charakteristický zápach.
Sarcoptes canis (zákožka svrabová) – tento roztoč bývá označován univerzálním názvem „svrab“ a napadá psy všech plemen a každého věku; může postihnout i člověka. Parazit proniká do horních vrstev hostitelovy kůže a v ní vyvrtává klikaté chodbičky, v nichž žije a klade vajíčka. Příznaky jsou zanícená pokožka, v místě napadení pak červená vyrážka na málo osrstěných místech (uši, loket, vnitřní plochy stehen, v podpaží). Na lidské pokožce jsou chodbičky viditelné. Léčba musí probíhat rychle, aby se nemohla rozšířit na člověka a aby si pes těžce nepoškozoval škrábáním, olizováním a kousáním pokožku, která ho nesnesitelně svědí. Správné léčení se stává z mazacích kúr a koupelí, do kterých se přidávají speciální léky a šampony proti cizopasným členovcům. Koupele se opakují vždy po 5 dnech, a to po dobu nejméně 4 týdnů (larvy se líhnou z vajíček za 3 týdny). Léčbu svrabu svěřte veterináři.
Škrábání jako průvodní jev kožních chorob má mnoho příčin. Sledujte parazity (blechy, vši, roztoče); bakteriální nákazy – malá, infikovaná a šupinatá místa a červené, zanícené plošky. Léčení souvisí se specifickými příčinami infekce – proti parazitům se používá protiparazitární koupel (neznáte-li parazita, postupujte jako při hubení blech); na všechny nákazy je vhodné omývání infikovaných míst protibakteriálním roztokem, ušní choroby nebo zanícené anální žlázy vyžadují veterinární péči.
Zarudlá kůže signalizuje začátek onemocnění ještě dříve, než se plně rozvine. Možné příčiny jsou blechy; podráždění pokožky dotykem; alergický zánět kůže. Jakmile dojde k přesnému ohraničení napadeného místa, naneste na ně zinkovou mast.
Kůže je bariérou ochraňující vnitřní prostředí organismu od vnějšího světa, zejména proti škodlivým chemikáliím a mikroorganismům. Srst psovi poskytuje tepelně izolační ochranu. V kůži jsou smyslové receptory reagující na změny vnější teploty. Při změnách teploty se chlupy napřimují nebo pokládají; srst tak pomáhá zvýšit nebo snížit ztráty tělesného tepla. Do chlupového váčku v kůži ústí mazová žláz, vylučující tukovou látku, která dává srsti lesk. Je voděodolná a chrání a zvláčňuje pokožku. Kůže nejen chrání organismus proti vnějšímu nebezpečí, ale ovlivňuje také reakci imunitního systému v případě poranění.
Kůže se skládá ze dvou vrstev. Povrchová vrstva (pokožka, epidermis) není příliš silná a průběžným odlupováním odumřelých buněk si udržuje svou ochrannou funkci. Pod pokožkou je silná, elastická a pevná škára (dermis), která zajišťuje krevní zásobení a inervaci pokožkových buněk. Ve škáře se nacházejí kožní žlázy, chlupové váčky (folikuly), cévy a smyslové receptory, které umožňují vnímat hmat, bolest, tlak i teplotu.
Chlupy psa rostou periodicky. První, aktivní fáze růstu je následována přechodnou a poté odpočinkovou fází. Jakmile vyroste nový chlup, starý vypadne; tento proces se nazývá línání. Růstový cyklus srsti je ovlivněn mnoha faktory, například změnou vnější teploty, zvyšováním či snižováním fotoperiody, hormony, výživou, stresem a genetickými vlivy. Chlupy se obměňují především na jaře, kdy líná zimní srst, a znovu na podzim, kdy je krátký letní kožich nahrazován delším a hustším zimním. Změny v produkci hormonů hypofýzy, štítné žlázy, nadledvin a pohlavních žláz dramaticky ovlivňují strukturu a hustotu srsti. Samčí hormony stimulují růst, zatímco samičí mají opačný efekt.
Srst psa je mnohem variabilnější než u jiných domácích zvířat, neboť z jednotlivých chlupových váčků může vyrůstat více chlupů odlišné struktury. Silné primární chlupy, nazývané pesíky, mohou být obklopeny menšími, jemnějšími chlupy, takzvanou podsadou.
Srst a pokožka psa potřebují pravidelné čištění a kartáčování, příležitostné stříhání či úpravu srsti (trimování). Pravidelné kartáčování udržuje srst ve výborném stavu a prokrví pokožku. Máte také příležitost všimnout si čehokoli neobvyklého, co může znamenat zdravotní problém. Menším a starším psům musíte pravidelně stříhat drápy a psům jakéhokoli věku prospívá péče o zuby, uši a oči. Psí srst se čistí samovolně, ale většině psů prospěje občasná koupel. Dlouhosrstá plemena vyžadují častější pozornost.
Hladká srst, například u boxera, je na údržbu velmi jednoduchá. Jednou nebo dvakrát týdně mu gumovým kartáčem nebo speciální psí rukavicí přejeďte proti srsti, abyste odstranili lupy, špínu a uvolněné chlupy. Potom ho flanelovou utěrkou utřete, aby srst dostala přirozený lesk. Na krátkou silnou srst například labradorského retrívra potřebujete různé pomůcky. Kovovým hřebenem rozčešte zacuchané chlupy a kartáčem s měkkými drátovitými štětinami odstraňte prach a nečistoty. Pečujte o srst psa alespoň jednou týdně. Je-li srst delší, jako například u zlatého retrívra, musíte psa česat a kartáčovat častěji, nejlépe denně, aspoň chvíli, aby si navykl na tento typ pozornosti.
Srst některých plemen rychle dorůstá (například u pudla) a potřebuje pravidelné stříhání. To je většinou nezbytné provádět každých šest až osm týdnů, v létě častěji, v chladné části roku méně často. Chcete-li stříhat psa sami, je dobré získat instrukce od zkušeného „střihače“. Pokud psa nechcete nechat stříhat, můžete ho příležitostně trimovat, abyste zabránili zcuchání uvolněných chlupů.
Vyberte si odborníka, který bude stříhat či koupat vašeho psa, stejně pozorně jako vybíráte veterináře. Zeptejte se na zkušenosti svých známých nebo si nechejte poradit od veterinárního personálu. Většina profesionálů učeše, vykoupá, usuší a ostříhá psa zhruba za čtyři hodiny. Vyhněte se těm, kteří zklidňují psa sedativy; ti určitě nemají „zlaté ruce“.
Kožní problémy jsou důvodem asi 40 % návštěv u veterináře. Často jde o podráždění kůže vnějšími parazity; většinu svědivých kožních potíží způsobují blechy. Nemusíte je vůbec zpozorovat, ale i jedna blecha dokáže kousnutím vyvolat zánět; pes se škrábe, olizuje a odlupují se mu z kůže stroupky; místo často krvácí. Mohou vzniknout i druhotné komplikace, jako je strupovitost, eroze, vředy, otoky, často dochází i ke ztrátě srsti. Diagnóza však může být pro podobné kožní změny zcela jiná (imunitní poruchy, přecitlivělost na některé léky a jiné).
Veterinář vašeho psa podrobně vyšetří a použije specifické metody, které pomohou určit příčinu vzniku kožní choroby. Může vyšetřit pokožku psa ultrafialovými paprsky (na přítomnost plísní); odebere maz nebo vzorek tkáně (pro kultivaci bakterií či kvasinek), provede seškrab pokožky (zjistí přítomnost parazitů) či vezme vzorek tkáně pro biopsii (vyšetření změny tkáně). V případě alergických kožních onemocnění pomohou stanovit diagnózu kožní a krevní testy nebo úpravy jídelníčku či prostředí, ve kterém se pes pohybuje.
Existuje mnoho základních příznaků, které ukazují na kožní onemocnění. Nejběžnější je svědění, vypadávání srsti, změna pigmentace, viditelné otoky, záněty, šupinovité a suché lupy či strupy, mokvavé eroze a vředy. Většina kožních chorob vykazuje alespoň některé z těchto klinických příznaků.
Pes si vždy najde dobrý důvod, aby se škrábal, ale někdy je bohužel obtížné určit přesnou příčinu svědění. Následkem toho se léčí spíše „svědivost“ než její skutečná příčina. Pes reaguje na svědění také olizováním, oštipováním či vykusováním srsti, třením o podložku, drbáním se o různé objekty a válením se. Svědivost kůže může vést až ke změně jeho osobnosti (ztráta tolerance, podrážděnost a agresivní projevy). Nejčastější příčinou škrábání jsou různé alergie a paraziti, hlavně blechy. Mnoho psů je alergických i na nepatrné množství slin, které blecha zanechá v místě kousnutí. Nepřiměřené škrábání pak může vést k zánětu kůže. Kožní mazové žlázy se mohou podráždit a vytvářejí pak značné množství mazu, který tvoří páchnoucí se strupy. Má-li pes blechy, klíšťata nebo jiné roztoče, ošetřete všechny své psy a kočky. Je nezbytné zničit také nedospělá nebo klidová stadia parazitů, která se drží v kobercích a škvírách podlah.
Kožní choroby způsobené bakteriemi (pyodermie, hnisavá onemocnění) se obyčejně vyskytují na již poškozené kůži, například v důsledku alergických reakcí. Bakterie se za této situace na povrchu kůže rozmnoží. Kožní infekce mohou způsobit vznik malých vřídků nebo pupínků vyplněných hnisem. Jsou-li vřídky škrábáním poškozeny nebo se samy roztrhnou, dojde k erozi (rozpadu) tkáně, jestliže se eroze prolomí hluboko do kůže, vznikne hluboký vřed.
Eroze a vředy mohou být i následkem akutní mokvavé dermatitidy, například ekzému (to je zánětu kůže způsobeného například hmyzím bodnutím či kousnutím) nebo takzvané pyotraumatické dermatitidy; zánětu kožní řasy pysku psa – bakterie se množí mezi záhyby kůže tlamy (časté u kokršpanělů); akné nebo impetiga (objevuje se u štěňat); flegmóny vyvíjející se u bodných ran; furunkulózy.
Jestliže je povrch kůže šupinatý, může se pokožka odlupovat v částečkách (lupech), anebo zůstávat a vytvářet zatvrdliny. Odlupování šupinek pokožky je často důsledkem mazotokového ekzému (seborea, mazotok) vyvolaného zvýšenou aktivitou kožních mazových žláz. Strupy jsou zaschlé masy séra, krve a buněk s hnisem, vytvořené následkem zánětu. Existuje několik možných příčin způsobujících šupinatění a strupovitost kůže, například bakteriální kožní infekce; záněty vyvolané nejčastěji kvasinkou rodu Malassezia; svrab, jako následek napadení roztočem zákožkou svrabovou; akné či folikulitida (zánět vlasových váčků); infekce roztoči dravčíky (rod Cheyletiella); leishmanióza, infekce krve způsobené prvoky rodu Leishmania; dědičný mazotok, vyskytuje se například u kokršpanělů; dermatofytóza; mozoly v oblasti loktů; tepelné popálení, chemické poleptání a spáleniny sluncem; nádorové onemocnění kůže; problémy spojené s poruchou imunity, například tvorba puchýřů (pemphigus foliaceus).
Dermatofytóza je vysoce nakažlivé onemocnění způsobené napadením chlupového folikulu plísní rodu Microsporum nebo Trichophyton. Rychle se šíří. Je mnohem častější u štěňat než u dospělých jedinců. Většinou nezpůsobuje svědivost, ale sekundární bakteriální infekce může na kůži vyvolat tvorbu strupů, které si pes olizuje a rozškrabává. Onemocnění se může přenést také na lidi, takže je nezbytné co nejrychleji psa vyléčit. Léčba zahrnuje užití protiplísňových šampónů, krémů či roztoků. Ošetřujte psa alespoň ještě dva týdny po vymizení klinických příznaků nebo po potvrzení negativního nálezu. Ve většině vážných případů veterinář doporučí antibiotika, která pes užívá alespoň čtyři týdny.
Furunkulóza je hnisavé onemocnění spojené se zánětem chlupového nebo mazového váčku a jeho nejbližšího okolí. Postihuje lysou kůži v okolí řitního otvoru. Je častá u německých ovčáků. Příčinou jsou imunitní poruchy, které jsou druhotně komplikovány hlubokou infekcí. Je nutné dlouhodobé léčení protizánětlivými léky a antibiotiky.
Alergie na potravu mohou také někdy vyvolat svědivost kůže. Krmte psa krmivem, které ještě nikdy nejedl, a to alespoň šest týdnů. Jestliže svědivost a jakékoli jiné související problémy zmizí, byla příčinou těchto potíží potravní alergie.
Koupání psa představuje určitý rituál, přestože se nekoná tak často. Někteří psi vodu přímo milují, jiní by před puštěným kohoutkem málem „vyskočili“ z kůže.
Letní měsíce sice někteří psi využijí k vodním radovánkám, nicméně o „koupací lázeň“ se v tomto případě nejedná. V zásadě platí pravidlo, že by se měl pes koupat vždy, když je viditelně špinavý nebo zapáchá. Většinu plemen postačí koupat jen dvakrát či třikrát do roka. Někteří psi, například skotští teriéři, mají sklon k lupům, a proto by se měli koupat jednou měsíčně. Záleží také na tom, zda se pes pohybuje jen ve venkovním prostředí, nebo se drží doma, případně chodí na výstavy.
Ke koupání používejte vždy speciální šampóny určené pro psy. Většina šampónů dokáže také bojovat proti vnějším parazitům, mají dezinfekční účinek a mnoho pěsticích přísad. Použít můžete také dětské šampóny, ale nikdy ne obyčejná mýdla. Pokud není srst příliš znečištěná, je pro rychlé ošetření vhodný suchý šampón. Jedná se o prášek, který důkladně vetřete do srsti a pak vykartáčujete.
Před koupáním vždy srst dobře rozčešte a vykartáčujte. Do nachystané vaničky napusťte teplou vodu odpovídající přibližně teplotě těla (cca 38–40 °C). Předem se musíte přesvědčit, jestli voda není moc horká nebo studená. Vody by mělo být tolik, aby šla dobře nabírat menší nádobkou (maximálně po kolena). K ruce si nachystejte potřebné pomůcky a přípravky, abyste je pak nemuseli shánět, až pes bude ve vaně (někteří toho rádi využijí a z vany vám utečou). Budou to osušky, ručníky (čím více, tím lépe), šampón, balzám, plastová láhev na ředění – v té už by měl být nachystaný naředěný šampón (jestli používáte dva různé šampóny, tak si nachystejte raději obě lahve), vatové tampóny do uší. Máte-li většího psa, vybavte se nepromokavou zástěrou, případně i rukavicemi.
Do připravené lázně postavte psa. Je-li to možné, pak čelem ke zdi, aby neměl tendenci z vany odcházet. To se týká hlavně větších plemen. S některými psy budete možná i přesto trochu zápasit, nebo musíte být alespoň stále ve střehu, aby nevyskočili. Psovi důkladně namočte celé tělo kromě hlavy (jakmile psovi namočíte hlavu, bude mít snahu se celý otřepat). Tu umyjte až úplně nakonec. Psa polévejte nebo použijte sprchu (pokud se nebojí). Až bude důkladně namočený (u psů s hustou srstí to není tak snadné), naneste na několik míst šampón (záda, hruď, končetiny, ocas). Lépe se roztírá šampón předem rozmíchaný s trochou vody v láhvi. Tuto směs nalijte psovi na záda a postupně rozetřete na hruď, boky, končetiny a ocas. Pečlivě ho promasírujte (podle hustoty srsti) a dobře opláchněte. Nešetřete vodou. Psa vysušte do sucha ručníky, nebo použijte vysoušeč vlasů.
V běžných podmínkách domácnosti se pes koupe ve vaničce vložené do vany, přímo ve vaně nebo se (pro malá nebo trpasličí plemena) vanička umístí na desku položenou přes vanu. Pes by měl ve vaně stát na protiskluzové rohoži. Koupete-li venku na dvoře, pak umístěte vanu tak, aby odtok směroval ke kanálku. Někteří chovatelé mají k těmto účelům speciálně upravené místnosti, kde své psy nejen koupou a upravují, ale také zde například odchovávají štěňátka. Jestliže si nevíte rady s koupáním svého psa, netroufáte si na to, nemáte vhodné podmínky nebo ho prostě doma koupat nechcete, můžete psa nechat vykoupat v psím salónu, kde se psi upravují. Vodíte-li psa pravidelně stříhat, trimovat a podobně, bývá součástí úpravy většinou i koupání, takže vám tato práce doma odpadne.
Suchý šampón pro psy je určen k mytí psa bez vody. Čistí důkladně a jemně, poskytuje přirozenou ochranu kůže a srsti, dodává srsti hedvábný lesk a propůjčuje jí svěží vůni. Je vhodný také k částečné očistě (tlapky, břicho...). Při pravidelném používání minimalizuje plstnatění srsti. Neobsahuje dioxiny ani formaldehyd a je biologicky odbouratelný. Některé suché šampóny mohou obsahovat také purcelín, což je patentovaná látka, která má podobné složení jako zvířecí tuk a po vykoupání ošetří pokožku lehkým filmem a zabrání okamžité produkci mazu z tukových žlázek. Srst tak vydrží déle hebká a ani časté mytí jí neškodí.
Tento typ šampónu nasypte na suchou srst. Ochraňte smyslové orgány zvířete. Vmasírujte ve směru proti srsti. Pak vyčešte všechny zbytky prášku.
Tyto šampóny se skládají ze speciálního pudru, přírodních absorbéru tuků, purcelínu, látky na ošetření srsti a aromatické látky.
Koupání se v tomto ročním období příliš nedoporučuje. Vlhký pes by neměl v zimě a při studeném počasí nikdy volně pobíhat venku. Jestliže budete srst během fénování kartáčovat, bude proces schnutí rychlejší a srst bude také hladší.
Příliš časté koupání čivavy není vhodné, neboť při něm může dojít k odmašťování, nadměrnému vysoušení a podráždění pokožky. Srst čivavy má navíc schopnost samočistění, i když se pes pohybuje v zabláceném a mokrém prostředí, mnoho nečistot na jeho srsti po uschnutí neulpívá. Proto pejska koupejte jen párkrát do roka (maximálně 4x). Spíše než podrobit čivavu zbytečně koupání se doporučuje použít opatrně k lepšímu očištění srsti navlhčený hadřík.
