Zajímáte se o téma DANÁ? Tak právě pro vás je určen tento článek. „Všechno nejlepší“, věta neodmyslitelně spjatá s dnem, kdy se člověk stává o rok starším. I přesto, že se někteří lidé dožívají i více než úctyhodných sta let, nemohou se v dlouhověkosti rovnat některým želvám. Želvy patří k oblíbeným atrakcím v zoologických zahradách, ale i k vyhledávaným domácím zvířátkům. Na světě existuje asi 300 druhů želv, bohužel některé z nich jsou silně ohrožené a člověk se s nimi již ve volné přírodě téměř nesetká. Tento článek pojednává o želvách známějších, těch které je možné chovat doma nebo se s nimi setkat v nejrůznějších zoologických zahradách.
Želva suchozemská
O želvách je třeba říct, že jejich teplota se mění podle teploty jejich okolí, želvy jsou totiž studenokrevné. Asi každý člověk ví, že existují želvy suchozemské a vodní. Je třeba si ale uvědomit, že i když se jedná o želvu suchozemskou, neznamená to, že nemá ráda vodu a naopak, želva vodní také někdy ráda vyleze na souš.
Pro želvy je pravděpodobně nejtypičtější jejich krunýř, který se skládá ze tří částí: horní část (karapax), spodní část (plastrón) a mosty, které obě předchozí části spojují. Horní část se skládá z několika desek, jejichž počet je jedním z rozpoznávacích znaků. Destičky na krunýři odpovídají jedné šupině. Želva je se svým krunýřem pevně spojena páteřními a žeberními kostmi, takže nemůže z krunýře vylézt. Většina suchozemských želv má velký a těžký krunýř, který slouží k jejich ochraně, predátor je díky krunýři nemůže uchopit do čelisti a rozdrtit. Pro rozlišování druhů je důležité, i jak vtahují krk do krunýře. Jsou dvě možnosti. Některé želvy zatáhnou krk i hlavu pod páteř, jiné je schovají v krunýři na stranu. Kůži želvy tvoří malé šupinky. I suchozemské želvy svlékají kůži, ta ale běžně neodpadá, naopak se vrství do „kopečků“.
Jazyk všech želv se na rozdíl od jiných plazů nedá vysunout a oči většiny suchozemských želv směřují dolů. Jejich čelist slouží ke kousání a žvýkání potravy. Místo zubů mají rohovité výčnělky.
Z běžně používaného přísloví „pomalý jako želva“ víme, že pomalé tempo je pro suchozemské želvy typické. Jejich rychlost je dána nejen velikostí a tíhou jejich krunýře, ale i neefektivním postavením jejich končetin, které má želva roztažené do stran.
U většiny želv se nároky na chov a typy onemocnění shodují.
Zdroj: článek Želva
Sisal koberec
Sisalové koberce se řadí do kategorie koberců vyrobených z přírodních vláken. Přestože rostlina má svůj původ v Americe, více než polovina produkce sisalu nyní pochází z východní Afriky. Africké vlákno je delší, jemnější a bělejší, je možné jej lépe barvit jasnějšími barvami. Africké sisalové vlákno je svojí kvalitou považováno za nejlepší na světě. Prémiová vlákna pocházejí například z Keni a Tanzanie. Dalšími dodavateli vláken jsou Brazílie, Mexiko, ale i Čína.
Vlákna se dále zpracovávají, barví a tkají například v Belgii (prémiové koberce z afrického sisalu) nebo v Číně (levnější koberce, kratší vlákna, vytváří „chlupatý“ vzhled).
Vzhledem k tomu, že jsou přírodní vlákna sisalu silně hygroskopická (přijímají vlhkost), je nutné umisťovat sisalové koberce v interiéru a pouze do suchého prostředí. To znamená, že například pro koupelny, WC, kuchyně, sklepy, venkovní terasy a podobně není použití těchto koberců vhodné. Pokud by byly koberce vystaveny vlhkosti, mohlo by docházet ke změnám vlákna, jeho zvýšenému opotřebení a také k možnosti růstu plísní. Naopak vhodné umístění těchto koberců je ve všech ostatních prostorách, jako jsou obývací pokoje, vstupní haly, ložnice, pracovny, domácí kanceláře, obchodní kanceláře, místnosti pro fitness, kryté terasy a podobně. Struktura přírodních vláken také působí při naší chůzi jako masážní podložka na chodidla.
Při umístění je třeba dát pozor i na možné změny zbarvení koberce při jeho vystavení intenzivnímu slunečnímu svitu. Pravidelné několikahodinové vystavení koberce slunečnímu svitu může způsobit ztmavnutí nebarvených vláken a naopak zesvětlení barvených vláken. Proto je dobré koberec v takových prostorách buď chránit před přímým slunečním svitem, nebo jej v pravidelných intervalech otáčet tak, aby byla změna barvy rovnoměrná po celé ploše koberce. Většina sisalových koberců má podklad z vrstvy latexu, která brání sklouznutí koberce. Nicméně pokud byste chtěli použít další ochrannou vrstvu mezi koberec a podlahu nebo zvýšit odpružení, je možné pod koberec umístit další podložku.
Životnost sisalového koberce je dána zejména provozem v místnosti, pravidelnou péčí, nadměrným vystavováním vlhkosti, znečištěním vlákna koberce potravinami, vodou, mastnotami a podobně. Podle toho se životnost koberce může pohybovat kolem 5 až 15 let.
Sisalové koberce jsou díky svým vlastnostem velmi vhodné pro domácí kočky, jelikož obstojí náporu ostrých drápků koček.
Zde můžete vidět cenu sisalového koberce.
Zdroj: článek Sisal jako škrabadlo pro kočky
Čivava krátkosrstá
Jak název napovídá, pro tuto čivavu je typická krátká srst. Barva srsti není pevně daná, čivava může být jednobarevná, ale může se jednat i o kombinaci více barev. Přestože je srst krátká, na dotek je velmi jemná a hedvábná. Na krku a ocase může být srst o něco delší. Hlava čivavy má jablkovitý tvar se širokým čelem. Oči tohoto psa jsou velké. Uši jsou široké a na špičkách se zužují, boltce směřují nahoru. Čumák je rovný. Krk je středně dlouhý. Končetiny jsou obvykle silné a svalnaté. Ocas je středně dlouhý. Čivava se může dožívat dlouhého věku, ale v době oblíbenosti levných nákupů z množíren atd. je to s tím dožitím často přesně naopak. Její hmotnost se pohybuje mezi 1,5 – 3 kilogramy a výška v kohoutku kolem 18 – 23 cm. Díky své velikosti je vhodná do bytu. Je potřeba dát pozor při kontaktu s většími psi, kteří by ji mohli omylem vzhledem k její velikosti ublížit.
Zdroj: článek Čivava
