Informace od profesionálů
 |
MENU
BETA BOJOVNICE
PES
KOČKA
KRÁLÍK
Hotel se nachází na úpatí Kozích hřbetů ve Špindlerově mlýně v blízkosti lyžařského areálu Medvědín. Kapacita hotelu je 70 lůžek (dvou, tří i čtyřlůžkové pokoje vybavené WC a sprchou, ale i pokoje se sociálním zařízením umístěným na patře). V hotelu je také restaurace, bar a terasa.
Zdroj: Svatý Hubert
Pokud má pes problémy s vyprazdňováním (pes nekadí), je důležité určit příčinu zácpy. Jako první pomoc – když není možné ihned navštívit veterináře – lze použít lososový olej, který působí (nejen u psů) jako dobré projímadlo. Před aplikací medikamentů či doplňků ke stravě je nutné veterinární vyšetření a ověření diagnózy.
Seznam léčebných alternativ:
Zdroj: Tvrdá stolice u psa
Pokud se pes nemůže vyprázdnit (pes se nemůže vyprázdnit), může následovat manuální vybavení stolice. Veterinář k tomu použije buď pouze ruce, nebo lékařské kleště. Pokud jde o chronickou zácpu, je někdy nutné operativně odstranit část tlustého střeva. Této operaci se říká částečná kolektomie a provádí se u opakované chronické zácpy, nebo když je zřejmé, že tlusté střevo bylo nenávratně poškozeno.
Pokud je pes dehydrovaný nebo trpí chronickou zácpou (stav, který je obtížné zvládat nebo na který nepomáhá léčba), bude nutné jej kvůli léčbě hospitalizovat. Budou mu dodány tekutiny, a pokud užívá nějaké léky, které mohou způsobovat zácpu, tak se tyto léky vysadí nebo nahradí jinými. Často pomáhají laxativní výživové doplňky (například otruby, metylcelulóza, dýně, psyllium), ovšem ty někdy mohou zhoršit nadmutí střeva. Pokud k tomu dojde, pak je nutné přejít na lehce stravitelný jídelníček. Jakmile veterinář rozhodne, že pacient dostatečně doplnil tekutiny, zvíře bude uspáno, aby se mohla nahromaděná stolice manuálně odstranit. U lehčích stavů může k vyprázdnění pomoci klystýr.
Zdroj: Tvrdá stolice u psa
Koupání psa představuje určitý rituál, přestože se nekoná tak často. Někteří psi vodu přímo milují, jiní by před puštěným kohoutkem málem „vyskočili“ z kůže.
Letní měsíce sice někteří psi využijí k vodním radovánkám, nicméně o „koupací lázeň“ se v tomto případě nejedná. V zásadě platí pravidlo, že by se měl pes koupat vždy, když je viditelně špinavý nebo zapáchá. Většinu plemen postačí koupat jen dvakrát či třikrát do roka. Někteří psi, například skotští teriéři, mají sklon k lupům, a proto by se měli koupat jednou měsíčně. Záleží také na tom, zda se pes pohybuje jen ve venkovním prostředí, nebo se drží doma, případně chodí na výstavy.
Ke koupání používejte vždy speciální šampóny určené pro psy. Většina šampónů dokáže také bojovat proti vnějším parazitům, mají dezinfekční účinek a mnoho pěsticích přísad. Použít můžete také dětské šampóny, ale nikdy ne obyčejná mýdla. Pokud není srst příliš znečištěná, je pro rychlé ošetření vhodný suchý šampón. Jedná se o prášek, který důkladně vetřete do srsti a pak vykartáčujete.
Před koupáním vždy srst dobře rozčešte a vykartáčujte. Do nachystané vaničky napusťte teplou vodu odpovídající přibližně teplotě těla (cca 38–40 °C). Předem se musíte přesvědčit, jestli voda není moc horká nebo studená. Vody by mělo být tolik, aby šla dobře nabírat menší nádobkou (maximálně po kolena). K ruce si nachystejte potřebné pomůcky a přípravky, abyste je pak nemuseli shánět, až pes bude ve vaně (někteří toho rádi využijí a z vany vám utečou). Budou to osušky, ručníky (čím více, tím lépe), šampón, balzám, plastová láhev na ředění – v té už by měl být nachystaný naředěný šampón (jestli používáte dva různé šampóny, tak si nachystejte raději obě lahve), vatové tampóny do uší. Máte-li většího psa, vybavte se nepromokavou zástěrou, případně i rukavicemi.
Do připravené lázně postavte psa. Je-li to možné, pak čelem ke zdi, aby neměl tendenci z vany odcházet. To se týká hlavně větších plemen. S některými psy budete možná i přesto trochu zápasit, nebo musíte být alespoň stále ve střehu, aby nevyskočili. Psovi důkladně namočte celé tělo kromě hlavy (jakmile psovi namočíte hlavu, bude mít snahu se celý otřepat). Tu umyjte až úplně nakonec. Psa polévejte nebo použijte sprchu (pokud se nebojí). Až bude důkladně namočený (u psů s hustou srstí to není tak snadné), naneste na několik míst šampón (záda, hruď, končetiny, ocas). Lépe se roztírá šampón předem rozmíchaný s trochou vody v láhvi. Tuto směs nalijte psovi na záda a postupně rozetřete na hruď, boky, končetiny a ocas. Pečlivě ho promasírujte (podle hustoty srsti) a dobře opláchněte. Nešetřete vodou. Psa vysušte do sucha ručníky, nebo použijte vysoušeč vlasů.
V běžných podmínkách domácnosti se pes koupe ve vaničce vložené do vany, přímo ve vaně nebo se (pro malá nebo trpasličí plemena) vanička umístí na desku položenou přes vanu. Pes by měl ve vaně stát na protiskluzové rohoži. Koupete-li venku na dvoře, pak umístěte vanu tak, aby odtok směroval ke kanálku. Někteří chovatelé mají k těmto účelům speciálně upravené místnosti, kde své psy nejen koupou a upravují, ale také zde například odchovávají štěňátka. Jestliže si nevíte rady s koupáním svého psa, netroufáte si na to, nemáte vhodné podmínky nebo ho prostě doma koupat nechcete, můžete psa nechat vykoupat v psím salónu, kde se psi upravují. Vodíte-li psa pravidelně stříhat, trimovat a podobně, bývá součástí úpravy většinou i koupání, takže vám tato práce doma odpadne.
Zdroj: Suchá koupel pro psy
Plemeno duroc vzniklo v USA. Vyšlechtěno bylo z původních červených prasat křížením s červenými guinejskými, španělskými a portugalskými prasaty. Poprvé se narodilo v roce 1860, a to v New Yorku. V roce 1882 byl tento druh zapsán do plemenné knihy.
Prase duroc má lepší parametry v reprodukci než ostatní otcovská plemena prasat. Vyznačuje se dobrou růstovou schopností a tvorbou svaloviny. U tohoto plemene je možno vykrmovat zvířata do vyšších porážkových hmotností, aniž by došlo k výraznějšímu zhoršení kvality masa (zejména protučnění). Plemeno je velkého tělesného rámce, klidného temperamentu, červenorezavého zbarvení. Výška v kohoutku je kolem osmdesáti pěti centimetrů a hmotnost okolo tři sta padesáti kilogramů.
Duroc je plemeno charakteristické svou odolností vůči stresu a infekcím. Uši jsou poloklopené, kýta a plec jsou dobře osvaleny. Záď zvířat je sražená. U kanců, ke kterým se nepřistupovalo nejlépe, se může projevit agresivita. Prevence je ale jednoduchá – správný přístup.
V podstatě se jedná o masný užitkový typ, který se dále vyznačuje těmito tvarovými vlastnostmi: Hlava je lehká, krátká, s výrazně pigmentovanou sliznicí rypáku. Krk je delší, dobře navazující na hrudník, který je středně dlouhý s mírně klenutými žebry. Hřbet je delší, klenutý, dostatečně široký, dobře osvalený. Záď je plynule navazující, sražená. Plec je dostatečně osvalená, pevně přitažená. Kýta je rovněž dobře osvalená. Končetiny jsou vyšší, suché, pevné, pigmentace spárků sytě černá.
Prase má strmější postoj, a to zvláště u zadních končetin. Kůže je pevná, zbarvení od žluté až po tmavě hnědou, štětiny jsou husté, tvrdé, občas kučeravé. Výrazným plemenným znakem tohoto prasete je jeho zbarvení. Je červené či rezavé spolu se širokou škálou jiných odstínů.
Výhodou je velmi dobrá konverze živin a denní přírůstek. Průměrný denní přírůstek se u tohoto plemene pohybuje kolem 900 gramů. Na 1 kilogram přírůstku se uvádí spotřeba krmiva 2,7 kilogramu. Kvalita masa je velmi dobrá.
Navzdory výrokům typu „ty seš ale prase“ je prase velmi čistotným hospodářským zvířetem. Vyměšuje mimo místo, kde spí, i mimo místo, kde žere. Zpravidla kálí po obvodu kotce, zejména tam, kde není pevná zeď. Souvisí to s vymezováním teritoria a pro chovatele je toto přirozené prasečí chování výhodou – při krmení shrábne výměšky na lopatu a chlívek stačí kydat dle potřeby, zpravidla jednou za týden až dva. Ve výkalech se prase válí, jen když je horko. Nemá totiž potní žlázy a v létě se přehřívá. V přírodě se válí v bahně, v kališti, a po uschnutí krusty na těle si ji odrbává o stromy. Zbavuje se tak staré kůže, komárů či případných kožních parazitů. Domácímu praseti uděláme dobře sprchou, přikrytím namočenou plachtou a drbáním – úplně nejlépe ocelovým kartáčem. A nebojíme se přitlačit.
Zdroj: Prase duroc
Může se zdát, že je to banální obtíž, ale není radno ji podceňovat, protože může vyvolat těžké zdravotní komplikace.
Psi by měli kálet minimálně jednou za 2 dny, ideálně však každý den. Stolice, která se ve střevě zadržuje déle, se zahušťuje a vyprázdnění je mnohem obtížnější. Navíc v těle zůstávají odpadní látky, které se vstřebávají zpátky do těla. Odborníci upozorňují na to, že čím déle zácpa trvá, tím se stav zhoršuje a může vyústit až k nutnosti chirurgického zákroku či v trvalé následky v podobě chronické zácpy.
U psů, kteří žijí v bytě a u nichž je venčení závislé na majiteli, je to snadné. To, že pes delší dobu „neudělal hromádku“, je na první pohled zřejmé. U psů, kteří přebývají na rozlehlé zahradě, je situace složitější, absence exkrementu si nemusíte všimnout. Zácpu poznáte také podle neúspěšného tlačení.
Na počátku zácpy pomáhá podání slabého projímadla a také zvýšení obsahu vlákniny v krmivu. Projímavé účinky má rostlinný olej, který zamícháte do krmiva v množství jedné lžíce na 5 kg hmotnosti zvířete. Vhodnou vlákninou je například strouhaná syrová mrkev, spařené ovesné vločky, lněné semínko nebo psyllium. Jestliže během 1–2 dnů nedojde k normálnímu vyprázdnění, navštivte veterinární ordinaci, kde zvířeti naordinují razantnější projímadlo (nebo klystýr). V závažných případech je nutné opakované podávání infuzí.
Místo rostlinného oleje můžete zkusit lososový olej, většinou domácím mazlíčkům moc chutná. Pokud ho pes odmítne, vyzkoušejte sardinky v oleji (samozřejmě jen v případě, že zvíře není alergické na ryby). Přestože jsou slanější, jednorázové podání neuškodí, a navíc je to vysloveně dobrota, takže není problém s jejich příjmem.
Psům nikdy nedávejte vařené kosti! Zvlášť zvířatům, která jsou zvyklá jen na granule, mohou uškodit. Nejenže se štěpí na ostré kousíčky, které mohou perforovat střevo, ale navíc způsobují zácpu. Pozor dávejte zejména na kosti vepřové, při kousání se rozpadají na drť, která střevo doslova zabetonuje. Také kuřecí kosti mohou napáchat velkou paseku.
Pokud jste si všimli, že se pes ohýbá ke kálení a marně tlačí, nemusí to ještě znamenat zácpu. Podobně se projevují i močové kameny nebo podráždění konečníku.
Zácpa se někdy může paradoxně jevit jako průjem. V ucpaném střevě se část stolice do konečníku protlačí a dochází k zánětu ucpaného místa, při kterém se tvoří tekutina, která trus naředí a objeví se průjem. Zvíře je v takovém případě skleslé, má matnou (jakoby zhrublou) srst a může i začít hubnout.
Zdroj: Dietní jídlo pro psa
Cílem vyšetření je zjistit, zda je vyšší tělesná teplota nebo horečka způsobená poruchou v regulaci tvorby a výdeje tepla, nebo je příznakem obranné reakce organismu.
U špatně vakcinovaných jedinců je třeba zvážit možnost infekčních onemocnění, jako je parvoviróza u štěňat s průjmem a zvracením a psinka s příznaky postižení dýchacích cest a nervové soustavy. U nich je základem diagnostiky pečlivé klinické vyšetření s důrazem na poslech hrudníku a palpaci dutiny břišní.
Přirozenou součástí diagnostiky je rovněž vyšetření vzorku krve. Zvýšený počet bílých krvinek například ukazuje na zánětlivé onemocnění, k anémii nebo poklesu počtu krevních destiček zase dochází u pacientů s imunitně zprostředkovaným onemocněním. Stanovení biochemických parametrů ulehčí lokalizaci onemocnění v těle, vyšetření vzorku moči, případně krve, a mikrobiologická kultivace moči potvrdí nebo vyloučí přítomnost choroboplodných zárodků v močových cestách i v celém organismu.
Nezbytnou součástí diagnostiky se stávají zobrazovací vyšetření – rentgenogramy hrudníku a ultrasonografie dutiny břišní jsou standardně používaná a efektivní vyšetření, která pomohou odhalit zvětšení orgánů, abnormální tvary či přítomnost tekutiny. Rentgenogramy kloubů a růstových zón kostí pak prokážou růstové problémy, záněty kloubů, u starších jedinců nádorové změny. Pacientům s dechovými potížemi a s nálezem srdečních šelestů je doporučována echokardiografie, která potvrdí přítomnost změn na srdečních chlopních u jedinců se zánětem srdeční nitroblány.
U psů bez specifických příznaků je důležité cytologické vyšetření zvětšených mízních uzlin, kožních lézí, uzlů a ulcerací, které mohou být projevem nádorového bujení či infekce. Imunologické vyšetření se provádí při podezření na nedostatečnou funkci imunitního systému (německý ovčák, irský setr, kokršpaněl), nebo naopak při autoimunitním onemocnění typu systémového lupu nebo hemolytické anémie. Je-li pacient importován ze zámoří, nebo byl s majiteli v zahraničí, je vhodné provést sérologické vyšetření s ohledem na možná exotická onemocnění, k nimž patří ehrlichióza, neosporóza, leishmaniáza, dirofilariáza a podobně.
Nejdůležitější je zvíře účinně ochladit. Doporučuje se balení do mokrých ručníků, postříkání chladnou vodou nebo postupné namočení celého těla v chladné vodě. Vhazování celého zvířete do ledové vody v napuštěné vaně není vhodné, protože vlivem velkého teplotního rozdílu může dojít k šokové reakci organismu a ta celý problém ještě prohloubí. Vždy dodržujte zásadu, že voda nesmí být ledová. Pokud zvíře reaguje a je schopno pít, nabízejte mu po menších dávkách chladnou (ne ledovou) vodu. Zvíře po poskytnutí prvotní pomoci dopravte co nejrychleji k veterinárnímu lékaři, který posoudí stav zvířete, provede potřebná vyšetření a zahájí komplexní léčbu.
Veterinární praxe často vyžaduje použití této skupiny léčiv, proto má veterinární trh k dispozici velký výběr bezpečných analgetik/antiflogistik, jako například Rimadyl, Norocarp, Carprodyl, Meloxidyl, která zvířecímu pacientovi pomohou zmírnit bolest, otok, horečku a zánět, aniž by hrozil vznik vážných zdravotních komplikací. Vždy se však o podávání léků na snížení horečky psa poraďte s veterinárním lékařem.
Zdroj: Horečka u psa
Copyright © 2012 - 2024 NetConsulting Praha s.r.o.