Zvláštností toho plemene koček je, že když je vezmete do náruče, zcela se uvolní jako hadrová panenka. Podle této vlastnosti také dostalo toto výjimečné plemeno i svůj zvláštní název.
Charakteristika
Plemeno ragdoll se zrodilo poměrně nedávno, a to v 60. letech 20. století v Kalifornii. Ragdollové byli vyšlechtěni chovatelkou Annou Baker, která pro chov tohoto plemene použila kočku Josephinu. U Josephiny se totiž po autonehodě objevila vlastnost typická pro ragdolly – po zvednutí do náruče se jim naprosto povolí svalstvo, až se podobají hadrové panence (odtud název ragdoll, v překladu „rag“ = hadr, „doll“ = panenka). U všech Josephininých koťat se údajně tento povahový rys dále vyskytoval a při šlechtění se na něj kladl důraz. Zakladateli plemene ragdoll se tak stala Josephinina koťata Fugiana, Buckwheat a Daddy Warbucks.
Kočky plemene ragdoll se chovají velmi přátelsky k lidem, rády se mazlí a jsou přítulné a poddajné. I s ostatními kočkami vycházejí dobře. Pro ragdolly je výhodné, pokud doma máte ještě nějaké kočky. Zamezí se tím tomu, aby trpěly samotou, kterou špatně snáší. V jistém slova smyslu se podobají psům – svého majitele si hlídají, a dokonce mu s oblibou nosí nejrůznější kočičí hračky.
Ragdoll patří mezi polodlouhosrsté kočky. Na krku mu srst narůstá nejdelší, na hlavě naopak nejkratší. Srst je velmi hustá a hedvábně jemná. Koťata jsou po narození nejčastěji čistě bílá, ale už po několika dnech se zbarvují a tmavnou.
Ragdoll se velikostně řadí mezi středně velká plemena, ale tělo této kočky působí díky srtsti mohutným dojmem. Jejich hmotnost se pohybuje mezi sedmi a deseti kilogramy. Délka u kocourů může dosahovat až jednoho metru.
Oči by měly být zbarveny modře. Čím tmavší odstín, tím lépe. Uši nejsou do špičky, ale jsou mírně zaoblené. Krk bývá krátký a tlustý a spolu s dlouhými chlupy plynule navazuje na hruď. Zadní nohy jsou o něco delší než přední, takže zadní část mírně vystupuje nahoru. Ragdoll mají středně dlouhý, bohatě porostlý ocas.
Plemeno ragdoll je uznané ve třech typech (mitted, colorpoint a bicolor) a devíti barvách (red – červená, creme – béžová, lynx, tortie, torbie, seal – černohnědá, chocolate – čokoládová, blue – modrá, lilac – lilová):
- Colorpoint musí mít nohy, uši, ocas a masku sladěné s trupem. Nos a polštářky na tlapkách jsou tmavé. Náprsenka, břicho a hruď jsou světlejšího odstínu. Nos a polštářky tlapek musí být tmavé jako barva odznaků. Ragdoll typu colorpoint nesmí mít nikde bílou barvu.
- Typ mitted je podobný colorpointu, ale na nohách má bílé ponožky (nesmí na nich mít tmavé fleky). Přední ponožky jsou kratší, zadní delší až po patu. Mitted má bílý pruh od ocasu až k bradě. Polštářky na tlapkách jsou na rozdíl od colorpointu růžové. Atraktivní je bílé zrcadélko na nose.
- U typu bicolor jsou záda, uši, ocas a maska tmavě zbarvené. Okolo čenichu by měla být bílá skvrna ve tvaru obráceného „V“. Polštářky na tlapkách a nos jsou stejně jako u typu mitted růžové. Břicho a nohy jsou u tohoto typu zbarvené bíle (bílá musí být čistá, beze skvrn). Naopak na ocase a uších se nesmí vyskytovat bílé znaky.
Zdroj: článek Ragdoll
Příběh
Ve svém příspěvku NEMOC se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Lucie.
Dobrý den, můžete my někdo prosím poradit, co nejrychleji, co se stalo s mým Betakem a co udělat s akvarkem, vybavením a ostatními rybami? Před cca třemi týdny jsem koupila vše včetně rybiček od paní, která rušila chov po půl roce. Zprovoznili jsme vše dle rád a návodu na webu. Jednalo se o ancitruse, jednoho samce Bety a tři samice Bety. Druhý den jsme nakoupili 6 neonek a dvě živé rostliny. Vše bylo ok, předevčírem zmizel betak, ráno přišel na jídlo a pak jsem ho neviděla. Včera ráno byl mrtví. Má děravé ploutve a na těle ohromné bílé fleky. Ostatní ryby zatím dobré. O jakou nemoc se může jednat? Jak mám ošetřit Akvarko, jaké léky mám koupit a co s tím, abych je zachránila? Jsem naprostý začátečník, budu ráda za Vaše rady. Děkuji.
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel G..
Jestliže se jednalo o rybky "Bety" - jinak také zvané beta bojovnice, mohlo dojít k tomu, že se prostě mezi sebou usmrtily. Tyto pestré rybky pocházejí původem z Malajsie a používaly se zde k sázkovým zápasům - něco jako kohoutí zápasy......Tento druh ryb není vhodný do společných hejn - tedy do společnosti ostatních rybek, jako jsou neonky a podobně, neboť ostatní ryby napadá a v podstatě usmrcuje. Rvou se i mezi sebou - v profesionálních chovech se dokonce chovají sice v jedné nádrži ale oddělené - rozdělené do samostatných oddělení.
Bílé skvrny by mohly znamenat nějaké plísňové onemocnění, ale vzhledem k rychlému konci - úmrtí ryby, soudím, že bílé fleky vznikly ožíráním již mrtvého těla ostatními betami.
Není rybička jako rybička - je třeba si také o jednotlivých druzích něco dohledat.....
Hodně štěstí ..... G.
Zdroj: příběh Nemoc
Birma kočka
Ve Francii byla birma uznána v roce 1925 jako samostatné plemeno se statutem CAC. Jakým způsobem se kočky do Francie dostaly, či zda byly vyšlechtěny až na jejím území, je stále nevyřešeno. První pár dovezený do Francie pocházel údajně z jihovýchodní Asie a nezachovali se po něm žádní potomci. Jiné domněnky uvádějí jako předka současných koček birma křížence siamské a dvoubarevné dlouhosrsté kočky. Toto plemeno bylo vyšlechtěno v klášteře tibetském, mniši darovali pár francouzskému diplomatu Augustu Paviemu a anglickému majoru Gordonu Rusellovi za to, že jim pomohli při útěku z Tibetu. Kocour cestu do Evropy nepřežil, březí kočička ale dala základ chovu tohoto plemene na starém kontinentu.
Birma patří mezi polodlouhosrsté kočky. Je to středně velká kočka s dlouhým hedvábným kožichem, ten však nedosahuje ani délky, ani hustoty perských koček. Má delší tělo a užší obličej než typická perská kočka. Váha dospělé kočky se pohybuje mezi 2,5 až 4,5 kg, kocour je robustnější, dosahuje váhy až 5 kg. Birmy dospívají zhruba ve věku 18 měsíců, plné dospělosti však dosahují až ve věku 4 let. Od počátku se dlouhá desetiletí chovaly birmy pouze v klasických plných barvách odznaků. Novinkou a oblíbenou zajímavým oživením ve standardu se stala kresba tebby. Zhruba v osmdesátých letech se o toto zpestření zasadila především chovatelská stanice Las Perlas Sin, která přinesla gen pro aguti (díky němuž kresba vzniká) do pestré palety zabarvení birem a je považována za matku kresby v barvených varietách těchto koček. Birmy se dožívají až 15 let věku.
O birmách se říká, že vyvolávají závislost. Jsou to kočky velmi vnímavé, inteligentní, milé, učenlivé, přizpůsobivé, společenské, mají klidnou a mírnou povahu. Postrádá agresivitu vůči lidem, ostatním kočkám či psům. Náklonnost dává najevo vrněním, předením, láskyplným otíráním a tichým mňoukáním. Hlučnější bývá jen v období říje, tehdy se projevem trochu podobá siamkám. Birma nebývá ráda o samotě. Dovede velmi přilnout ke svému páníčkovi a dávat mu najevo svou lásku a náklonnost. Velmi vnímá i výkyvy nálad osoby, která je jí blízká, a celkovou rodinnou atmosféru. Spřátelí se snadno s ostatními jedinci stejného druhu. Jedna birma je sice krásná a milá společnice, ale pozorovat dvě nebo tři při hře je ještě daleko působivější. Klidná povaha birmy je zárukou, že bude dobře vycházet s dětmi. K typickým vlastnostem tohoto plemene patří i výrazná zvědavost a přizpůsobivost. Birmy pozorují svého člověka a snaží se napodobovat jeho běžné činnosti, například otevírání dveří a podobně. Naučí se ty nejúžasnější kousky a pak je využívají k prosazení své vůle i&
(...více se dočtete ve zdroji)
Zdroj: článek Oblíbené druhy koček
Příběh
Ve svém příspěvku HNISAVÉ LOŽISKO A BOLEST ZAD U KOČKY se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Petra.
Dobrý den,
Už to jsou tři dny, co jezdím s domácí kočkou na veterinu, protože nejedla, byla celkově dost skleslá. Veterinář ji prohlédl, a v tlamičce si všiml hnisavého ložiska. Nasadil jí proto antb, další injekci dostala na bolest, další pak s glukózou. Prohmatával jí břicho, které se mi zdá dost vytažené (ale je to cca týden co nejedla,) nic k němu ale nepověděl. Všiml si, že jí bolí záda, tak včera dostala ještě injekci B12. Teplota po celou dobu 39 - 39,2°C.
Po víkendu se už přijde pomazlit, pořád se jí ale nelíbí chování a co se jídla týče, za den sní celkem asi 4 malé sousta. Pije, na záchod chodí... Nevím zda je postup léčby v pořádku, jen po třech dnech nepřišlo skoro žádné zlepšení.. Nevím, zda se neobávat že se jedná o něco horšího.
Děkuji za radu.
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Jindra.
Vezměte kočičku na kontrolu k veterináři. Po třech dnech sice nebude ještě bakteriální infekce zažehnána, ale nic nezkazíte, když necháte zkontrolovat průběh léčby. Lékař se také může více soustředit na vyšetření dutiny břišní například rentgenem nebo magnetickou rezonancí.
Zdroj: příběh Hnisavé ložisko a bolest zad u kočky
