Blechy se u koček vyskytují poměrně často, ale boj s nimi je velmi zdlouhavý, protože nestačí pouze likvidace blech na kočce, ale i v jejím okolí.
Jak poznat blechy u kočky
Blechy jsou nejčastějšími parazity, kteří se vyskytují u koček. Jednou za život je má určitě každá kočka. Většina z nich trpí blechami neustále, a tak se musí pravidelně odblešovat. Bohužel odblešení kočky není vůbec jednoduché, protože blechy se nacházejí nejen v její srsti, ale i na všech pokrývkách a místech, kde kočka pobývá. Stačí jedno bleší vajíčko a kočka má blechy zpět. A když přijde do kontaktu s jinou zablešenou kočkou, opět blechy chytne.
Mezi typické příznaky blech u kočky patří, že se kočka intenzivně škrábe, takže následně můžete nalézt kousance červené barvy ne její kůži. Může mít dokonce na kůži holá místa, lysiny (objevují se spíše u hlavy), potom mluvíme o alergii na blešíkousnutí.
Blecha měří několik milimetrů, je plochá a viditelná pouhým okem. Barvu má zrzavou až tmavě zrzavou. Můžete si také všimnout, že dobře skáče. Blecha klade vajíčka a vylučuje trus, který najdete v srsti kočky – vypadá jako černé kuličky. Pokud tyto kuličky položíte na papír a navlhčíte je, okolí se zbarví do červena. Je to proto, že trus obsahuje nestrávenou krev, kterou se pak živí larvy. Blecha klade vajíčka, která se ale neudrží na srsti zvířete, a tak se ze srsti uvolňují do okolního prostředí. Asi za 4 týdny vyroste dospělý jedinec, který pak začne sát krev zvířete. Může ale kousnout také člověka.
Zvýšená citlivost na blešíkousnutí či alergická dermatitida se obvykle projevují nesnesitelným svěděním. Svědění může způsobit i jedno nebo dvě blešíkousnutí týdně, tudíž se může projevovat i poté, co jste již s likvidací blech začali. Příznaky se obvykle objevují epizodicky, většinou se však s přibývajícím věkem horší.
U koček se často projevuje onemocnění zvané neurodermatitida (zánětlivé onemocnění kůže, které může být i psychogenního původu), které má za následek problémy s chováním a úzkostné stavy. Spolehlivým ukazatelem zablešení je časté a nepříjemné svědění, ztráta srsti a strupy na kůži kočky. Ve většině případů je zadní část těla postižena více než oblast hlavy a krku, ale kočky, které trpí alergií, mohou mít léze kdekoli. Blechy nebo jejich nečistoty mohou být více či méně viditelné.
Ve svém příspěvku EKZÉM U PEJSKA se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Alena.
dobrý den, chtěla bych poradit,mám dvou letou fenku kříženec jezevčík a čivava. Asi před rokem se jí objevily stroupky na ocase a zase jí zmizely.Do roka se jí objevily znovu na ocese a na křížích. Byla jsem na veterině,poprvé to bylo léčené jako zánět kůže.dostala antibiotika a tablety proti škrábání.Po třech týdnech se to objevilo znovu.Koupila jsem na radu šalvěj a dělala jsem jí koupele,co druhý den.Zmizelo to,ale asi za 14 dní se to objevilo znovu.Takže zase veterina a tentokrát to byla reakce na blešíkousnutí.No at to zkrátím,pes se stále kouše na zadních partijích a líže se kolem konečníku.Má i vyčištěné žlázky,ale dělá to stále. ono to vypadá že má blechy ale žádné jsem nenašla. Kolikrát se stane že poskočí a dívá se k ocasu co to bylo. má ohraničenou vyrážku jen na těch křížích a nikde jinde.potřebuji radu co dál.Děkuji
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Zuzka.
Je mozne ze ma blesky , ktere nevidite.Znam tento pripad nahore u korene ocasu si delaji nejcadteji hnizda.Srst u kazdeho pejska je tam hustsi a hrubsi.Idealni misto.Jsem velice spokojena s timto pripravkem.Je to tedy na objednani z Anglie a zasilku Vam poslou ze Singapuru.Je to na veskere parazity ktere mohou milacci mit.Uzasne.Ja objednavam podle vahy vetsi baleni ktere je na vahu pejska od 20 kg.Je to pro ne ptevence I jako odcerveni, nemaji zadne blechy, kliste na nich uschne ani se nezakousne.Je to I na srdecni cervy.Vazne super.Posilam svuj email:zuzka.zulik@gmail.com nevim jestly se da odkaz zverejnit ale poslu Vam to v emailu, pokud napisete
Blecha je nepříjemný parazit živící se krví jedince, kterého si vybrala za hostitele. Zvlášť aktivní jsou samičky, které se musejí opakovaně vydatně nasát, aby byly schopny produkovat potomstvo. Nakladená vajíčka blech padají z napadených zvířat na zem, kde prodělávají postupný vývoj přes larvu, kuklu až po dospělce, který opět naskakuje na vyhlédnutého jedince, a vše se opakuje. Blecha irituje psa opakovaným bodáním, které je samo o sobě nepříjemné a dráždící. Navíc u citlivých zvířat vyvolávají bleší sliny alergickou kožní reakci, která může u disponovaných jedinců dosáhnout hrozivých rozměrů. Tyto projevy, takzvaná alergie na blešíkousnutí, je schopen navodit i jediný parazit a opakovaným sáním jej prohlubovat. Nezanedbatelný je i fakt, že právě blechy přenášejí jiného, tentokrát vnitřního cizopasníka, a to tasemnici psí.
Vývojový cyklus blechy trvá v domácnosti zpravidla 3 až 4 týdny. Jedna samička je schopna po dobu cca tří měsíců denně vyprodukovat několik desítek vajíček. Nejsou-li aplikována opatření na jejich likvidaci, může postupné přemoření domácnosti bleší populací dosáhnout velmi nepříjemného stupně, a kromě zvířecích členů domácnosti to pravděpodobně pocítí i rodinní příslušníci.
U psa se blecha pozná podle toho, že se pes často drbe nebo kouše, nebo se mu na pokožce objeví vyrážka. Signálem jsou také vajíčka nebo bleší výkaly (tmavé tvrdé kuličky strávené krve) v psí srsti nebo v jeho pelechu. Při masivním zablešení nebo u hladkosrstých plemen psů jsou blechy lehce viditelné i pouhým okem. Blecha u psa zanechává neklamnou známku své přítomnosti v srsti, a to bleší trus, který připomíná mletou kávu. Bleší trus se nejčastěji objevuje v jemné srsti, například za ušními boltci.
Léčba zablešeného psa spočívá v ošetření insekticidním prostředkem nejen psa, ale i pelechu, boudy a dalších míst, ve kterých se pes pohybuje. Veterinář může doporučit řadu prostředků, které rychle zlikvidují blechy i jejich vajíčka. Obvykle fungují tak, že zabijí dospělé blechy (a promění psa v chodící past na blechy) nebo oslabují larvy. Protože konkrétní prostředek většinou zabije blechy jen v jednom vývojovém stadiu, je důležité doplnit jej pečlivým čištěním psího pelechu. Někdy postačí i sprej na blechy.
Prevencí proti blechám jsou různé přípravky ve formě tablet, sprejů nebo obojků. Co odpuzuje blechy je různé, ale dají se využít i babské rady.
Mezi babské rady patří použití vlastnoručně vyrobeného zásypu, který odpuzuje blechy. Na domácí bylinkový zásyp stačí mít po ruce pár dobře usušených léčivých bylinek, které lze zakoupit i v lékárně.
V naší poradně s názvem VYRÁŽKA U KOČEK se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Lubica.
moj pul rocni kocour ma zlute vyrazky.. podle veterinarky du to parazity z travy.. Okupala dom ho samponem proti parazitom a doktorka doufa ze je to zabije.. A co ked nezabije.. Co mam robit??????
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Cempírek.
Jde o eozinofilní granulom, což je dobře ohraničená, vyvýšená, pevná, žluto-růžová, lineární léze obvykle lokalizovaná na zadním stehně. Obecně je asymptomatická, ale může občas ulcerovat a vykazovat ložiska nekrózy a svědění. Může být také umístěna na bradě, tlapkách nebo ústní dutině. Eozinofilní granulom je spojován s alergií na blešíkousnutí, přecitlivělostí na potraviny, atopickou dermatitidou, kousnutím komáry, přecitlivělostí na hmyz, genetickou predispozicí a bakteriálními a virovými infekcemi (kaliciviry).
Léčba:
1. Odstranění parazitických nebo plísňových příčin svědění. Ektoparazity jsou v současnosti nejlépe eliminovány širokospektrými paraziticidy, které jsou schopné zabíjet blechy i roztoče (včetně Notoedres cati, Otodectes cynotis a Cheyletiella spp.), jako jsou selamektin, imidacloprid/moxidektin nebo fluralaner. Současně, v případě, že jsou léze kompatibilní s dermatofytózou, by měla být zahájena mykotická kultivace s chloupky
odebranými jak z centra, tak z periferie lézí.
2. Identifikace a léčba sekundárních bakteriálních a/nebo kvasinkových infekcí, jsou-li přítomny. Bakteriální infekce kůže není u koček tak častá jako u psů. V případech výskytu povrchové pyodermie způsobené koky lze podat empirickou léčbu amoxicilinem/klavulanátem 12,5–25 mg/kg každých 12 hodin nebo cefalexinem 15–30 mg/kg každých 12 hodin nebo klindamycinem 5–10 mg/kg každých 12 hodin po dobu dvou až čtyř týdnů nebo do jednoho týdne po úplném zhojení lézí. V případech přemnožení bakterií nebo přítomnosti kvasinky Malassezia spp. kvasinky se provádí lokální dezinfekční ošetření pomocí chlorhexidinové pěny, gelu nebo spreje. V případech těžké generalizované kvasinkové infekce lze také podat systémový itrakonazol (5 mg/kg každých 24 hodin po dobu dvou týdnů).
3. Rozlišení mezi nežádoucí reakcí na potravu a alergií na životní prostředí, pokud po dokončení kroků 1 a 2 kočka stále vykazuje nadměrné olizování nebo škrábání a/nebo jsou dále přítomny známky alergické dermatitidy, tak kočka pravděpodobně trpí hypersenzitivitou, která není způsobena blechami, ani v důsledku potravinových nebo environmentálních alergenů. Aby se odlišila nežádoucí reakce na potraviny od alergie na životní prostředí, měla by být zahájena osmitýdenní dietní eliminační dieta. To jest výlučně domácí vařená strava nebo hydrolyzované krmivo ve formě granulí. Je třeba dbát na to, aby kočka nekonzumovala zbytky stravy od jiných zvířat. Možná bude nutné kočce zabránit opouštět dům. Pokud ani tak kočka nebude stále vyléčena, ale po osmi týdnech se alespoň trochu zlepšila, pokračujte v dietním krmivu po dobu dalších dvou až šesti týdnů, abyste zjistila, zda dojde k ústupu.
Navzdory názvu žije a saje tento parazit nejenom na člověku, ale bez větších problémů cizopasí i na domácích zvířatech, zejména na psech, kočkách a vepřích. Příležitostně se může objevit i na jiných hostitelích. Blecha lidská byla nejhojněji rozmnožena v domácnostech od 14. do 19. století. Na přelomu 20. století ji vystřídala blecha psí, která převažovala až do 50. let, kdy začala být vytlačována blechou kočičí. Momentálně je blecha lidská zcela na ústupu. K jejímu potlačení přispěl vývoj a vliv hygienické úrovně obyvatelstva. Nicméně ještě i dnes je možné se s ní setkat. Od ostatních blech se velmi výrazně liší především absencí hřebenu na těle.
Blecha si dělá většinou takové cestičky, kde vás pokouše. To znamená, že se ráno vzbudíte a máte třeba 5 štípanců skoro v řadě nebo vedle sebe. Špatné je, že kousnutí není cítit. Kdyby ano, tak blechu prostě chytnete a utopíte.
Blecha obecná (Pulex irritans) je v Evropě nejčastější cizopasník člověka z řádu blech. Žije i na domácích zvířatech a na divoce žijících šelmách. Blecha je drobný bezkřídlý hmyz s tělem bočně zploštělým, s mohutně vyvinutým bodavě savým ústním ústrojím a s jednoduchou stavbou oka. Nohy jsou uzpůsobeny ke skákání. Blechy prodělávají proměnu dokonalou a dospělci cizopasí sáním krve na teplokrevných obratlovcích. Ve vztahu k člověku představuje blecha obecná přímého cizopasníka a přenašeče nemocí.
Tělo blech se skládá z hlavy, hrudi a zadečku. Dospělé blechy mají jednoduché oči a tělo vejčité, bočně zploštěné. Tělní obal je sklerotizovaný (ztvrdlý), porostlý nazad směřujícími štětinami, což usnadňuje pohyb srstí hostitele. Blecha obecná je 2–8 mm dlouhá. Její tělo je zbarvené od hnědé do černé (dle složení potravy). Hlava s charakteristickým zubem je zaoblená a těsně spojená s předohrudí, tu střechovitě překrývá límcem. Po obou stranách hlavy jsou hluboké žlábky, v nichž jsou v klidu ukryta kyjovitá tykadla, která nejsou symetrická. Před tykadlovým žlábkem leží jednoduché velké pigmentované oko. Oční štětina sedí vždy pod spodním okrajem oka. V zadní tykadlové části hlavy je další a jediná velká štětina. Předohrudní hřeben není vyvinut. Ústní ústrojí je bodací a sací. Oproti původnímu tvaru je značně pozměněno. K bodání a sání slouží bodec, na jehož zadní stěně je hluboký žlábek. Za účasti páru maxil (horních čelistí) blecha saje krev. U ústního ústrojí jsou nápadná čelistní a pysková makadla (čtyřčlenná), která chrání bodec. Pysková makadla zasahují asi do tří čtvrtin délky přední kyčle. Hruď (thorax) blechy je rozdělena na tři stejné části. Prostřední břišní část je přizpůsobena funkci skákání.
V naší poradně s názvem BOULICKA U TRISLA se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Katka.
Prosim Vas .. Mame francouzskeho buldocka, ktery je 3 mesice stary. Navecer jsme ji hladili a vsimli si, ze ma na trisle malou modrinku. Mysleli jsme si ,ze se nekde odrela, ale pozdeji vecer se udelala ohranicena, cervena, na dotyk asi citliva bulka. Nevim si rady.
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Cempírek.
Podle fotografie to může být povrchová dermatitida způsobená bakteriemi a nebo obyčejné kousnutí od pavouka. Přesné určení může provést veterinář při prohlídce psa a může provést i případné stěry, aby zjistil bakteriálního původce a zvolil tak nejrychlejší léčbu. Pokud z nějakého důvodu nechcete jít k veterináři, tak můžete následovat těchto několik rad. Budeme vycházet z toho, že jde o dermatitidu, protože kousnutí od pavouka se samo vytratí i při této péči.
Povrchovou dermatitidu způsobují bakterie v kůži, které přežívají v oblastech pokožky s kožními záhyby. Kvůli řídké srsti, vlhkosti, tření a / nebo podráždění, může být v těchto oblastech pokožky příznivé prostředí pro bakterie, které by způsobily vznik této dermatitidy. Léčba spočívá v udržení těchto míst v čistotě.
1. Psa koupejte 1-2 krát týdně s jemným dětským šamponem po dobu 3 až 6 týdnů. Dobře opláchněte a pečlivě vysušte.
2. Zasypte místo dětským pudrem nebo kukuřičným škrobem na vaření. To pomůže snížit tření a udrží oblast v suchu. Když si to bude pes olizovat, tak mu nasaďte dětské trenýrky.
3. Strava by měla být z nezpracovaných syrových surovin a / nebo konzervovaná. Po dobu léčby určitě vynechte všechny možné suché stravy - granule, sušené pamlsky a podobně.
4. Zvažte podporu imunity těmito potravními doplňky:
- https://www.prozdravi.cz/im…
- https://www.prozdravi.cz/im…
Doplňky dávkujte jednu tobolku do jídla dvakrát denně a vždy to polijte echinaceou.
5. V letošním roce by pes neměl být očkován.
Atopická dermatitida je chronická svědivost a morfologie kožních změn typicky umístěná v oblasti natahovačů a ohybačů končetin. Reakce na kožní test u tohoto onemocnění je okamžitá. U psa lze při této dermatitidě pozorovat změny buněčně zprostředkované imunity. Navíc jsou u něj zvýšeny sérové koncentrace pro alergii specifických IgE a některých typů IgG (imunoglobulinů). U přecitlivělosti na bleší pokousání není imunologické zázemí tak detailně známé.
Atopie je druhá nejčastější alergická kožní choroba u psů. Výskyt tohoto onemocnění ve psí populaci není přesně znám, ale odhaduje se v rozmezí 3–15 %. Atopické onemocnění se může objevit u jakéhokoli plemene i jakéhokoli jedince.
Detailní anamnéza je jediným a nejdůležitějším faktorem v diagnostice a léčbě atopie. Poskytuje zásadní informace o tom, zda jsou symptomy pacienta alergického původu, a pokud ano, co může být vyvolávajícím alergenem. Trvání problému, věk při nástupu problému, průběh onemocnění, jeho sezónnost, informace o sourozencích, vzhled a šíření příznaků a reakce pacienta na provedenou léčbu jsou důležité body, které veterinář zjišťuje při rozhovoru s majitelem zvířete. Dotazy by se měly zaměřit také na přítomnost jiných zvířat, dietetický režim, venkovní i domácí životní prostředí, místo ke spánku, prevenci zevních parazitů a rovněž na předešlé léčby a jejich účinnost.
U 70 % psů jsou první příznaky pozorovány před dosažením tří let věku. Přecitlivělost na bleší pokousání je nejčastějším alergickým onemocněním u psů. Přestože nástup onemocnění může být pozorován v jakémkoliv věku, nejčastěji se první příznaky objevují mezi 1. a 3. rokem. Bylo prokázáno, že u jedinců trvale zablešených již od raného věku je reakce na bleší pokousání pozdější a že v některých případech jsou projevy alergie méně závažné.
Psům s pruritem alergického původu je vždy přisuzována atopická dermatitis, jestliže dochází k rozlízání končetin a oděrkám na nose a hlavě. Pokud není pozorován vznik prvotních kožních příznaků, může to být způsobeno tím, že jsou kožní změny sekundárně vzniklé rozškrábáním v důsledku svědivosti. Vznik povrchového hnisavého zánětu kůže a kvasinkových infekcí je prokazatelně vyšší u psů s rychlou reakcí na kožní test než u psů s klinickými příznaky a negativním kožním testem. Až 80 % atopiků trpí zánětem zevního zvukovodu a u 45 % psů je to prvotní problém, kvůli kterému jsou přivedeni k ošetření.
Po bodnutí zanechává blecha na kůži pupenec se středovou krvavou skvrnou, která svědí, a když máte štěstí, tak po 3 dnech mizí. Není výjimkou ani velký puchýř, který vypadá dost nepříjemně a také hodně svědí.
Blechy představují přímé cizopasníky člověka a přenašeče chorob ze zvířat na člověka, proto se řadí mezi škůdce lidského zdraví. Do blechy, která sála krev z infikované osoby či zvířete, se dostávají původci nákaz z krve infikovaného. V bleše se potom rozmnožují nebo se dále vyvíjejí. Při opětovném sání se původci choroby dostávají přímo do ranky vzniklé nabodnutím kůže člověka nebo zvířete a odtud do krve a dále do celého těla napadaného. Někdy se nákaza šíří i výkaly blechy na kůži, které mohou být vetřeny do ranky po bodnutí nebo do sliznice, většinou do spojivek (původce skvrnivky). Původci těchto chorob kolují mezi krví zvířat, člověka a blechy. Zcela prokázaný přenos blechou je u moru a krysí skvrnivky, u ostatních chorob se pouze předpokládá.
Ve svém příspěvku PORADNA LÉKAŘE KOUSNUTÍ OD BLECH se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Jana.
dobrý den jsem poštípaná od blech a začala jsem špatně dýchat a pálení v krku může to být reakce k tomu pokousání od blech
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Josef Hejduk.
Dobry den pokousali mě blechy a na nohách z kousancu semi dělají větší boláky oschlé a svědí boláky se mi zvětšujjí nevím coma dělat děkuji za odpověd.
Pokud se pes kouše u kořene ocasu, může jít o alergie na blešíkousnutí anebo o parazity ve stolici. Kousnutí blechou je jedním z nejčastějších kožních alergických projevů. Psi postižení touto alergií i při napadení pouze jednou blechou jeví známky extrémní svědivosti kůže. Hlavně v oblasti hřbetu nad ocasem, dále stehen a ocasu. V těchto místech vznikají boláky, vypadává srst.
Léčba
Používejte pravidelně prostředky proti blechám. Udržujte srst vašeho psa čistou a vykartáčovanou, bez chuchvalců a v pravidelných intervalech psa odčervujte.
Ve svém příspěvku PORADNA LÉKAŘE KOUSNUTÍ OD BLECH se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Josef Hejduk.
jsem pokousany od blech na nohách ,delaji se mi vetsi bolaky oschle a svedi.prosim o radu .předem dekuji
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Jirinazizkova.
Dobrý den jsem postipana od blech už nemohu ani spat chodim na kožní furt mi dávají nějake maste stejně to nepomaha mam nohy samej strup a strasne to svedi už nevím co mám dělat Děkuji
Alergie na blešíkousnutí je jedním z nejčastějších kožních alergických projevů. Psi postižení touto alergií jeví i při napadení pouze jednou blechou známky extrémní svědivosti kůže. Hlavně v oblasti hřbetu nad ocasem, stehen, ocasu. V těchto místech pak vznikají boláky, vypadává srst.
Atopie – reakce na vzdušné alergeny, jako jsou pyly, domácí prach a roztoči. Psi s atopií si nejčastěji koušou tlapky, škrábou uši a čumák a okolí očí. Stav se většinou zhoršuje během léta.
Potravní alergie – alergie na jednu nebo více složek potravy. Projevuje se svědivostí stejných částí těla jako u atopie.
Alergie na hmyz – lépe řečeno na kousnutí hmyzem. Poměrně málo častá alergie, projevuje se na místech nejčastěji postižených pokousáním – hřbet nosu, uši.
Kontaktní alergie – neboli dotyková. U psů velice vzácná forma alergie, dochází k ní při styku kůže s nevhodným materiálem.
Vývoj blech u koček, v jejích peleších či hnízdech hostitelů umístěných mimo vytápěné prostory v zimních měsících ustává, nebo se alespoň zpomaluje. Teplá zima však usnadňuje a zkracuje vývoj blech, a tak může ovlivnit jejich početnost. Pokud kočka celoročně nenosí antiparazitní obojek nebo ji proti parazitům pravidelně neošetřujete jinak, hrozí reálná šance, že zableší celý byt.
Zablešená kočka může být zdrojem celé řady infekcí, mezi nimi i bartonelózy, tedy ́nemoci z kočičího škrábnutí ́. U člověka se projevuje bolestivým zduřením mízních uzlin, horečkami a vyžaduje antibiotickou terapii. V České republice se více než 50 % koček setkalo s původcem této infekce. Kočky přitom na rozdíl od lidí snášejí infekci bez jakýchkoli projevů onemocnění. Tudíž u koček nemusí mít žádné příznaky. Ochrana spočívá v zamezení zablešení koček.
Příznaky: Při kousnutí blecha vylučuje látku, která zabraňuje srážlivosti krve. Právě tato látka jí umožní krev nasát, zároveň ale způsobuje imunitní reakci těla – svědění. Jedná se o alergii na blešíkousnutí. Kočka se škrábe, objevují se kousance červené barvy. Může mít také lysiny na kůži, které se vyskytují spíše u hlavy.
Patří mezi nejčastější formy alergie. Může se objevit kdykoliv, i po letech konzumace stejné stravy. Nejčastějšími alergeny jsou kuřecí maso, hovězí, mléčné výrobky, pšenice a vejce.
2. Atopická dermatitida
Jedná se o alergii na látky z prostředí – nejčastěji pyl, prach, roztoče, plísně či chemikálie. Typicky se projevuje celoročním svěděním a opakovanými kožními infekcemi.
3. Alergie na blešíkousnutí (FAD)
I jediné kousnutí blechou může u alergického psa vyvolat silnou reakci. Problém způsobuje slina blechy, která vyvolává zánět a intenzivní svědění.
4. Kontaktní alergie
Vzniká v místě dotyku pokožky se spouštěčem – typicky s čisticími prostředky, plasty, textilem nebo rostlinami.
Je prokázáno, že 90 % bleší populace přebývá v podobě vajíček a larev v okolí zvířete a pouze dospělé jedince nalezneme v jeho srsti. Vývojový cyklus blechy trvá při dobrých podmínkách průměrně 21 dnů. Dospělá samička klade vajíčka, která vypadávají do okolí zvířete. Po 4 až 12 dnech se líhne larva, jejíž hlavní potravou je trus dospělých blech. Larvy se zavrtávají do koberců a dek a mohou zde přežít i několik měsíců. Larva se po dvojím svlečení zakuklí a z ní se pak vyklube již dospělá blecha. Proto je důležité ošetřit nejen kočku samotnou, ale i prostory a pelíšek, kde se nejčastěji zdržuje. Pokud byste tak neučinili, dojde po skončení účinnosti přípravku aplikovaného na zvířeti k opětovnému napadení. Blecha vydrží bez potravy i několik měsíců.
1. babská rada jak na kočičí blechy
Dávejte do kočičího pelíšku listí z vlašských ořechů. Tento zákrok však blechy nezabije, pouze je vypudí.
2. babská rada jak na kočičí blechy
Vyzkoušejte práškový borax. Seženete jej běžně v obchodě a bleším výtržníkům udělá do krunýřků pořádné díry. Abyste měli jistotu, že jste se parazitů nadobro zbavili, můžete borax nasypat na podlahu a přebytek vysát nebo zamést. Neviditelné krystalky se postarají i o toho nejposlednějšího parazita. Jde o levné a v podstatě zcela bezpečné řešení (rozhodně lepší než deratizace). Jen se ujistěte, že kočka žádný borax nesnědla.
3. babská rada jak na kočičí blechy
Obyčejná voda s citronem může dělat zázraky jak při alergiích na blešíkousnutí, tak jako repelent. Citrusy blechy odpuzují, a navíc budete mít krásně voňavou kočku. Citronový roztok vyrobíte následovně: citrony zalijte vroucí vodou a nechte přes noc louhovat. Roztok můžete na kočku nastříkat například rozprašovačem.
4. babská rada jak na kočičí blechy
Blechy je možné zničit i pivovarskými kvasnicemi. Ty se podávají v tabletách nebo se mohou nasypat přímo do kočičí stravy. Tato metoda ničí pouze blechy na kočce, ale nikoliv v jejím okolí.
Pyotraumatická dermatitida je akutní mokvavá dermatitida (Hot spot), která vzniká nejvíce v teplém a vlhkém letním počasí, kdy nedochází k dostatečné ventilaci kůže, a postihuje hlavně bohatě osrstěná zvířata. Nejčastější vyvolávající příčinou je zapaření mokré srsti, ale problém může vzniknout po jakémkoli poranění kůže nebo i po kousnutí blechou či klíštětem.
Zvíře si v důsledku pocitu svědění nebo lokální bolestivosti začne místo intenzivně drbat, kousat a lízat. V důsledku traumatizace postiženého místa dochází během několika minut až hodin k tvorbě zarudlého lysého a mokvavého ložiska, které silně svědí. Rychle vznikne rozsáhlá bolestivá a infikovaná rána. Bez včasné léčby se infekce šíří do okolí a do hlubších vrstev kůže, až dojde k hlubokému zánětu kůže.
Pyotraumatickou dermatitidu je nutné řešit co nejdříve – ihned zabránit další traumatizaci kůže nasazením límce, vystříhat postižené místo i jeho okolí a vydezinfikovat. Často je také nutné nasadit léky proti bolesti, zmírnění svědění a antibiotika. Není vhodné nechat psa koupat ve vodě, do které byste sami nevlezli. Znečištěná voda dráždí kůži a snadno dojde k zapaření. Psa je potřeba po plavání v přírodě doma vykoupat a hlavně na závěr důkladně opláchnout čistou vodou.
Pokud se začne pes drbat nebo kousat, dobře ho prohlédněte. V případě, že naleznete ranku, místo vydezinfikujte (Betadine, Alfadin), a pokud se pes stále poranění věnuje, nasaďte do druhého dne límec. Jestliže neztratí o postižené místo zájem ani do druhého dne, vyhledejte odbornou pomoc.
Toto onemocnění vznikne během několika minut, ovšem hojit se může i týdny. Nejčastěji se s ním setkáváme v létě a na podzim. Vzniká jako komplikace koupání psa, po kousnutí hmyzem nebo klíštětem, pokousání jiným psem nebo při zánětech zvukovodu.
V teplém a vlhkém počasí jsou ideální podmínky pro rychlé rozmnožení bakterií a kvasinek. Během velmi krátké doby začne poraněné místo hnisat, mokvat a svědit. Pes si nenechá na zanícenou kůži sáhnout a ošetření je pro něj velmi bolestivé. Majitel může před návštěvou veterináře dané místo ostříhat, ošetřit dezinfekcí a aplikovat antibiotickou mast. Je vhodné zabránit psovi v dalším lízání či škrábání. Při léčbě se používají antiseptické a antibakteriální šampóny, masti s obsahem antibiotik a kortikoidů. Bohužel se v pokročilých stavech nelze mnohdy vyhnout celkové léčbě antibiotiky.
V případě hnisavého zánětu podkoží obecně mluvíme o flegmóně, pokud jsou postiženy lymfatické cévy, nazýváme tento stav lymfangitidou. Ve většině případů se obojí kombinuje a oba tyto výrazy tak popisují stejný problém. Zánět se podkožní pojivovou tkání obvykle šíří velmi rychle a zanícená noha takřka před očima zvětšuje svůj objem. Zanedlouho vypadá jako sloup. Obvykle také hřeje, je na pohmat tvrdá a velmi bolestivá. Může se stát, že koně bolí natolik, že se na ni odmítá postavit nebo viditelně kulhá. Někdy může mít kůň horečku a celkově mu není dobře.
Flegmóna znamená jakékoli neohraničené nahromadění hnisu ve tkáni způsobené prudkým zánětem pojivové tkáně, vyvolaným hnisotvornými nebo hnilobnými bakteriemi (absces je naopak ohraničené nahromadění hnisu). Flegmóna může být i plynová, hnilobná, nekrotická, a to podle původce a vzhledu. Výraz flegmóna se tak užívá nejčastěji pro případ, kdy se kůň poraní, rankou se do podkoží dostanou bakterie a tvoří hnis (hnisavý zánět podkoží). U flegmóny, která způsobuje zánět lymfatických cév, se ranka většinou nenajde.
V místě a okolí zánětu se nahromadí ve tkáních tekutina, což se navenek projeví jako otok. Jeho velikost a závažnost závisí na rozsahu a lokalizaci zánětu a jeho příčině. Zánětlivý otok je teplý, tvrdý a bolestivý, vyskytuje-li se na končetině, kůň obvykle kulhá. Akutní zánět podkoží a mízních cév, vzniklý převážně následkem průniku bakterií skrze kůži drobnou nebo větší rankou, může při špatné léčbě přejít v trvalé zbytnění končetiny, čili v takzvanou sloní nohu.
Pojem sloní noha se většinou používá až pro případ, kdy flegmóna přejde do chronického stadia, podkoží „zvazivovatí“, noha je tlustá, poměrně tvrdá, chladná a nebolestivá. Takový stav se většinou už nikdy úplně nespraví. Příčinou je špatně nebo nedostatečně léčená akutní flegmóna.
Příčinou zánětlivého otoku může být jakékoli poranění na těle (škrábnutí, uhození, odření, kousnutí, kopnutí, otlačení), poranění hlubší tkáně (natažení, pohmoždění svalu, poranění šlachy, šlachové pochvy, vazu, kloubu, a to při podvrtnutí, pádu nebo nadměrné námaze), dále infekce kůže a podkoží (například po nedostatečném ošetření rány, podlomy, zánět po bodnutí hmyzem) nebo hlubší tkáně lymfangitis.
Po plošném tupém úderu nebo zhmoždění tkáně (kopnutí, kousnutí koněm) se v místě měkkých tkání může vytvořit krevní podlitina (modřina), která se také projeví otokem, bolestivostí a může či nemusí hřát. Jako otok může vypadat i absces, což je nahromadění hnisu v uzavřené dutině ve tkáni, nebo takzvaná kloubní nálevka, to je zvýšená náplň kloubu.
Poranění vznikají nejčastěji při běžných denních aktivitách, venčení nebo hře. Přehled typických situací pomáhá rizikům předcházet a lépe chránit zdraví psa.
Úrazy při pohybu a hře
Běhání po nerovném terénu, skákání z výšky nebo divoká hra s jinými psy často vedou k natažení svalů, natržení vazů nebo zlomeninám.
uklouznutí na hladkém povrchu
skoky z auta nebo z výšky
prudké změny směru při běhu
Dopravní nehody a střety
Střet s vozidlem patří k nejvážnějším situacím a často způsobuje právě vnitřní zranění u psa, která nejsou na první pohled viditelná. I po zdánlivě lehkém nárazu je nutné veterinární vyšetření.
Kousnutí a rvačky
Rány po kousnutí mohou vypadat nenápadně, ale často se zanítí nebo skrývají hlubší poškození tkání.
Jedná se o velmi nepříjemný, lokalizovaný (ohraničený) zánět kůže. Nejčastěji se objevuje v teplých měsících v létě a na podzim. Příznaky se rozvíjejí velmi rychle, změny na kůži se objevují do několika hodin a jsou velmi bolestivé a svědivé. Pes si místo intenzivně škrábe a vylizuje. Prvotní příčinou je zpravidla štípnutí od komára, blechy či klíštěte, drobné poranění, zplstnatělá srst nebo podráždění kůže po koupeli ve vodě se sinicemi.
Změny na kůži jsou obvykle velmi svědivé a zároveň bolestivé, většinou mají kruhový tvar a velikost okolo 5 až 15 cm. Zánět vypadá nejprve jako začervenalé místo na kůži, jakmile se pes škrábe, postupně si kůži poškozuje a ta ho svědí a bolí ještě více. Na postiženém místě se přemnoží bakterie, na což začne reagovat imunitní systém a na kůži se tvoří hnisavý sekret (žluto-zelený). Chlupy jsou pak slepené tímto sekretem a na povrchu se často formují tuhé krusty (velké pevné strupy). Často dochází na postiženém místě i ke ztrátě srsti a v okolí se mohou nacházet hnisavé pupínky (pustuly). Změny se nejčastěji objevují na tvářích, seshora na krku nebo bradě, méně často na stehnech nebo bedrech. Čím více se pes škrábe, tím jsou projevy intenzivnější a změny větší. Častěji se tento problém vyskytuje u psů s hustým osrstěním, u labradora, labradorského retrievera, rotvajlera, molossoidních plemen. Obvykle se objevuje u mladších psů, tedy ve věku do 4 let.
Mezi vyvolávající příčiny těchto nepříjemných pocitů patří alergie na blešíkousnutí, reakce na jiný bodavý hmyz, zevní parazité (například klíšťata), problémy s paraanálními váčky, cizí tělesa (trny, osiny, semena...), povrchová poranění (pokousání), zplstnatělá srst, drobné nečistoty, povrchová poranění, zánět zevního zvukovodu, koupání psa, kontaktní dráždivé látky. V důsledku až maniakální traumatizace postiženého místa dochází během několika minut až hodin k tvorbě zarudlého, mokvavého ložiska bez srsti, které je silně svědivé.
Onemocnění většinou vzniká v teplém a vlhkém letním počasí, kdy nedochází ke správné ventilaci kůže. Komplikujícím faktorem je špatně udržovaná zplstnatělá srst. Pokud není léčba rychle zahájena, proces se rychle šíří a onemocnění se může dostat i do chlupových folikulů, případně ještě hlouběji.
Někteří psi mají sklon k ekzémům. Na rozdíl od lidí pro ně ekzém představuje závažnou chorobu, neboť se ho kvůli srsti špatně zbavují. Léčba probíhá povrchově i vnitřně. Ekzémy u psů se projevují škrábáním a vypadáváním srsti. Zanedbání tohoto onemocnění může vést ke vzniku otevřených hnisavých ran, jež se velmi těžko léčí.
Suchý ekzém se projevuje suchými a šupinatými skvrnami na kůži, které se zpočátku objevují na malé ploše těla. Na ní mohou v lepším případě zůstat, v horším případě se odtud postupně rozšiřují na další části těla. Mezi příčiny ekzému patří i blešíkousnutí, které svědí, což psa nutí ke škrábání. Když pes postižené místo rozškrábe, hrozí bakteriální infekce, jež vede ke vzniku vlhkého, až hnisajícího ekzému. Pakliže si tedy všimnete jakékoli skvrny (suché, šupinaté nebo holé) na kůži psa, vezměte psa k veterinárnímu lékaři.
Co se týče léčby, existuje celá řada hydratačních a antibakteriálních krémů, pleťové vody, a dokonce i šampony, které jsou k dispozici u veterináře. Některá bylinná léčiva (mimo jiné aloe vera) mohou být též účinná, avšak jejich použití v souvislosti s ekzémem je třeba vždy konzultovat s veterinářem.
