Téma: 

čivava krátkosrstá


Facebook Twitter Pinterest Google + email tisk

ČIVAVA

(Ne)existující čivava mini

Pokud se podíváme na standard čivavy, tak zjistíme, že žádné rozdělení do kategorií jako je čivava mini ve skutečnosti neexistuje. Tento trend nového pojmenování se začal objevovat až v souvislosti s množiteli, kteří se snaží štěňata prodat za každou cenu a zjistili, že slovo "mini" je pro kupující velice lákavé.

Tato čivava se od předcházejících typů liší svou velikostí. Ač se to zdá nemožné, je totiž ještě menší variantou už takhle malé čivavy. Váha této čivavy se pohybuje od 0,5 – 1, 5 kg, výška je kolem 15 cm v kohoutku. Srst této čivavy je delší. U tohoto pejska je opravdu potřeba dbát zvýšené opatrnosti při kontaktu s jinými psy a dětmi, které by ji mohli i neúmyslně ublížit.

Čivava krátkosrstá mini

Čivava krátkosrstá mini je kombinací čivavy krátkosrsté a mini čivavy. Taková čivava je malá a její srst je opravdu krátká. Váží tedy do 1, 5 kg a její srst není příliš náročná na péči.

U těchto záměrně malých pejsků je potřeba apelovat na zdravý rozum budoucích majitelů. Ze zdravotního hlediska není žádný extrém vítaný a tedy i extrémně malá velikost pejska s sebou nese řadu zdravotních problémů. Rozhodně se vyplatí nekupovat psa za nízkou cenu množitelů, ale vybrat si zdravé, vitální štěně s normální hmotností od chovatele s průkazem původu a možností vidět, v čem pejsek dosud vyrůstal. Primární je přeci zdraví!

Zdroj: Čivava
Zveřejněno dne: 10.11.2015


Facebook Twitter Pinterest Google + email tisk

Diskuze: čivava dlouhosrstá

chtěla jsem se zeptat kolikkrát ročně čivava hára

Zdroj: diskuze Čivava dlouhosrstá
Odesláno dne: 31.10.2017 uživatelem Monika Horáková
Počet odpovědí: 0

ČIVAVA

Čivava krátkosrstá

Jak název napovídá, pro tuto čivavu je typická krátká srst. Barva srsti není pevně daná, čivava může být jednobarevná, ale může se jednat i o kombinaci více barev. Přestože je srst krátká, na dotek je velmi jemná a hedvábná. Na krku a ocase může být srst o něco delší. Hlava čivavy má jablkovitý tvar se širokým čelem. Oči tohoto psa jsou velké. Uši jsou široké a na špičkách se zužují, boltce směřují nahoru. Čumák je rovný. Krk je středně dlouhý. Končetiny jsou obvykle silné a svalnaté. Ocas je středně dlouhý. Čivava se může dožívat dlouhého věku, ale v době oblíbenosti levných nákupů z množíren atd. je to s tím dožitím často přesně naopak. Její hmotnost se pohybuje mezi 1,5 – 3 kilogramy a výška v kohoutku kolem 18 – 23 cm. Díky své velikosti je vhodná do bytu. Je potřeba dát pozor při kontaktu s většími psi, kteří by ji mohli omylem vzhledem k její velikosti ublížit.

Zdroj: Čivava
Zveřejněno dne: 10.11.2015


Facebook Twitter Pinterest Google + email tisk

Diskuze: Čivava "mini"

Čivava Mini NEEXISTUJE...ještě jednou NEEXISTUJE!!!

Zdroj: diskuze Čivava "mini"
Odesláno dne: 16.9.2016 uživatelem Yesman
Počet odpovědí: 0

ČIVAVA

Čivava a její povaha

Pokud někdo sídlí v bytě a chtěl by si pořídit pejska, tak čivava může být dokonalou volbou, protože si obvykle dokáže vytvořit k rodině velmi silné pouto. Zároveň je vnímána jako bystrý, inteligentní, roztomilý, hravý a přítulný pejsek, který ale v sobě nezapře lovecké sklony. Pro povahu čivavy je velmi důležité, aby absolvovala výcvik, který by z ní udělal poslušného pejska. Jinak může být velmi neposlušná a někdy i agresivní. Čivava i přes svou velikost může ošklivě ublížit, pokud se totiž cítí ohrožená a v nebezpečí útoku ze strany lidí, ale i jiných zvířat, může útočníka pokousat. Čivava se příliš nehodí do domácnosti s malými dětmi - jelikož ty s ní často zacházejí jako s hračkou. Čivava je jinak velmi hravý, odvážný a temperamentní pes.

Zdroj: Čivava
Zveřejněno dne: 10.11.2015


Facebook Twitter Pinterest Google + email tisk

Diskuze: Čivava

Mame čivavu dicha ale dela uh mužete mi reknout cotoje

Zdroj: diskuze Čivava
Odesláno dne: 4.5.2017 uživatelem Aneta
Počet odpovědí: 0

ČIVAVA

Čivava dlouhosrstá

Čivava dlouhosrstá je stavbou těla velmi podobná čivavě krátkosrsté. Jak už ale její název napovídá, liší se délkou srsti. Srst této čivavy je také jemná a hedvábná, může být rovná i mírně vlnitá, obvykle s nepříliš hustou podsadou. Na uších, zadní straně končetin a ocase často tvoří třásně.

Díky delší srsti vyžaduje tato čivava více péče. Pokud si někdo na péči netroufá, může svěřit péči o pejska odborníkovi v salonech pro psy. Také je dobré srst psa pravidelně vyčesávat.

Zdroj: Čivava
Zveřejněno dne: 10.11.2015


Facebook Twitter Pinterest Google + email tisk

Diskuze: pes čívává popis a potraviny

Mám stěně čívavu 7měsícu nevim jaké potraviny jsou pro něj nejlepší již jsem vyskoušel nekolik chřupek i kapsiček ale vetšínou mu nic nechutna

Zdroj: diskuze Pes čívává popis a potraviny
Odesláno dne: 29.1.2017 uživatelem Antonin Vaněk
Počet odpovědí: 1 Zobrazit odpovědi

ČIVAVA

Rady pro chovatele

Čivava není na chov příliš náročná. Je potřeba mít čas se jí věnovat. Občas jí pročesat srst, uslzená očička otírat papírovým kapesníčkem, aby se pod očima nevytvářely skvrnky a stříhat drápky tak jednou měsíčně. Občas i čivava potřebuje koupel, ale častá koupel není vhodná.

Čivava díky své velikosti je vhodná i do malého bytu. Je třeba si uvědomit, že jestli hledáme psa, který by nás měl doprovázet na túrách, tak čivava k tomu není vhodná, neboť se rychle unaví. Její velikost jí může způsobovat řadu úrazů. Problém ji mohou činit vysoké schody, ale i třeba společnost vyšších psů, které by jim v rámci her mohly vážně ublížit.

Je důležité myslet na to, aby čivavy byly v chladných obdobích chráněny před zimou.

Zdroj: Čivava
Zveřejněno dne: 10.11.2015


Facebook Twitter Pinterest Google + email tisk

Diskuze: Re: pes čívává popis a potraviny

Dobrý den, mám doma také čivavu, fenečku, v březnu jí budou 3 roky. Ta moje čivava je dost vybíravá, nejraději má jídlo vařené, hustou polévku, např. masíčko (kuřecí, hovězí, vepřové.) se zeleninou, vajíčko - stačí 1/2 na den , rýži, nudle, oves.vločky, brambůrek. Ale i tak mám doma granulky, pro malé plemena, některé jsou přímo pro čivavy. Nad kapsíčkama, paštičkama, atd. ohrnovala nos, čichla a odešla, radějí hladověla. Jinak když si najdete web.stránky , která je věnovaná čivavám, tam je o tomto plemenu úplně všechno, také jsem zpočátku nevěděla co s tím malým štěnětem, byl to dárek, pro mě ten nejkrásnější.

Zdroj: diskuze Pes čívává popis a potraviny
Odesláno dne: 8.2.2017 uživatelem Marie
Počet odpovědí: 1 Zobrazit odpovědi

NEMOCI ROHOVKY U PSŮ A KOČEK

Neoplazie

Neoplazie rohovky jsou vzácná onemocnění s dobrou prognózou po ošetření. Častěji se vyskytují nádory, které se na rohovku rozšíří z ostatních struktur oka. U psů a koček se vyskytují melanomy, skvamocelulární karcinomy nebo histiocytomy. Pokud jsou nádory na povrchu, je možné je odstranit chirurgickou cestou, jestliže prorůstají do vnitřních struktur oka, je indikována enukleace (odstranění očního bulbu).

Obr. 33: Korneální melanom u kočky

Obr. 34: Korneální melanom u německého ovčáka

Obr. 35: Skvamocelulární karcinom u psa (kavalír King Charles španěl)

Obr. 36: Skvamocelulární karcinom u kočky (evropská krátkosrstá)

Zdroj: Nemoci rohovky u psů a koček
Zveřejněno dne: 11.12.2015


Facebook Twitter Pinterest Google + email tisk

Diskuze: mini čivava výchova štěňátka

Máme 5měsicni štěňátko čivavy kluka,a začal zlobit s čuranim na koberec.Ze začátku chodil na plenu na kterou pouze kadi,a čura kde se mu zamane.Je mu 5měsicu,muze mi někdo prosim poradit jak na něj,a zvažují kastraci pomůže to aby necurak kde se mu zamane?

Zdroj: diskuze Mini čivava výchova štěňátka
Odesláno dne: 10.7.2016 uživatelem kalivodova
Počet odpovědí: 0

PLEMENA KRÁLÍKŮ

Druhy

Plemena králíka domácího se dají dělit podle různých znaků.

Jedním z nich je například jejich užitkovost, kdy se plemena dělí na:

  • Masná – chovaná hlavně pro maso (například novozélandský bílý, kalifornský, velký světlý stříbřitý)
  • Vlnařská – chovaná hlavně pro jejich vlnu (například angorský)
  • Kožešinová – chovaná pro jejich kožešinu (kastorex, saténový)
  • Kombinovaná – chovaná jak pro maso tak pro kožešinu (vídeňský)
  • Sportovní – chovaná jako domácí mazlíček (všechny druhy zakrslých králíků domácích)

Ještě častější je jejich dělení podle hmotnosti a délky srsti na:

  • Velká
  • Střední
  • Malá
  • Zakrslá s normální srstí
  • Dlouhosrstá
  • Krátkosrstá
  • Se zvláštní strukturou srsti

Zdroj: Plemena králíků
Zveřejněno dne: 28.4.2017


Facebook Twitter Pinterest Google + email tisk

Diskuze: ekzém u pejska

dobrý den, chtěla bych poradit,mám dvou letou fenku kříženec jezevčík a čivava. Asi před rokem se jí objevily stroupky na ocase a zase jí zmizely.Do roka se jí objevily znovu na ocese a na křížích. Byla jsem na veterině,poprvé to bylo léčené jako zánět kůže.dostala antibiotika a tablety proti škrábání.Po třech týdnech se to objevilo znovu.Koupila jsem na radu šalvěj a dělala jsem jí koupele,co druhý den.Zmizelo to,ale asi za 14 dní se to objevilo znovu.Takže zase veterina a tentokrát to byla reakce na bleší kousnutí.No at to zkrátím,pes se stále kouše na zadních partijích a líže se kolem konečníku.Má i vyčištěné žlázky,ale dělá to stále. ono to vypadá že má blechy ale žádné jsem nenašla. Kolikrát se stane že poskočí a dívá se k ocasu co to bylo. má ohraničenou vyrážku jen na těch křížích a nikde jinde.potřebuji radu co dál.Děkuji

Zdroj: diskuze Vyrazka
Odesláno dne: 8.2.2017 uživatelem Alena
Počet odpovědí: 3 Zobrazit odpovědi

ČIVAVA

Původ čivavy

Čivava je považována za nejmenší psí plemeno na světě. První zmínka o tomto plemenu pochází z mexického státu Chihuahua z roku 1884. Z názvu tohoto státu vzniklo označení čivava. Původně se těmto malým psům říkalo mexicko-texaští, nebo arizonští psi. O názvu rozhodovalo území, na kterém obchodníci prodávali čivavy turistům, pokud ho tedy prodávali na území Texasu, tak byl pes označován jako texaský. Původ psů (před rokem 1884) není úplně jistý. Existuje řada variant, odkud mohou čivavy pocházet a jak se dostaly do Mexika. Jednou teorií je, že se do Mexika dostaly na lodích s kolonizátory, v tom případě by čivava pocházela z Evropy. Druhou možností je, že je přivezli na obchodních lodích z Číny. Poslední výklad původu čivavy pracuje s myšlenkou, že se jedná o potomky mexických psů, kteří původně žili v divočině. Pokud třetí teorii považujeme za nejpravděpodobnější, tak toto plemeno sloužilo v dávných dobách kmenům Aztéků, Mayů a Toltéků k náboženským účelům. Tito psi měli svou úlohu při pohřebním obřadu náčelníka kmene. V okamžiku kdy zemřel v kmeni náčelník, byli tito psi zabiti a pohřbeni spolu s náčelníkem, aby ho doprovázeli na cestě do světa duchů.

Délka srsti určuje, o kterou varietu čivavy se jedná – krátkosrstou či dlouhosrstou.

Zdroj: Čivava
Zveřejněno dne: 10.11.2015

MORČE

Morče hladkosrsté

Krátkosrstá morčata zná určitě každý. Ovšem šlechtěné krátkosrsté morče má několik odlišných specifických znaků. Mezi krátkosrstá morčata patří morčata hladkosrstá – se zvláštní srstí a s takzvanou korunkou (chocholkou) na hlavě.

Péče o krátkou srst není nijak náročná a je především odrazem kvalitní stravy, ale pokud se rozhodnete zvíře vystavovat, čeká vás pracná příprava. Ta obnáší vytrhávání srsti – prsty přejíždíte po jednotlivých chomáčcích a jemným stiskem vytaháváte uvolněnou srst. Nejkritičtější oblast je na zádech a zadečku. Krátkosrstá morčata totiž línají, srst jim přerůstá a uvolňuje se. Žádoucí tedy je, aby se nikde po těle nevyskytovaly delší a uvolněné chlupy. Některá morčata to snáší dobře a nevadí jim to, některým se to ale nemusí líbit. Také prospěje občasné vykartáčování, které má většina morčat naopak velmi ráda. Koupe se jen výjimečně, když se morče zašpiní. Především u světle zbarvených morčat to určitě čas od času nebude k zahození. Pokud se ale rozhodnete morče vykoupat těsně před výstavou, určitě od toho upusťte. Srst má po vykoupání jinou strukturu, a to je na výstavě nežádoucí.

Hladké morče nemá v srsti žádné vírky. Srst je dlouhá maximálně 2,5 cm, musí být hustá, lesklá, bez holých míst a všude stejnoměrně dlouhá – nesmí přesahovat delší chlupy. Vyskytuje se ve všech barvách. Specifické kategorie pro toto plemeno jsou zaměřené na zbarvení, kdy jsou morčata dále rozdělena do několika kategorií a podle nich jsou bodována. Mezi hrubé vady patří například výrazně delší srst, rozety nebo pěšinky kdekoli na těle nebo také spadávající srst na bocích.

Jde o společenské tvory, takže by se měli chovat ve větších skupinách, ačkoli se samci někdy mohou prát. Vhodný je chov venku v ohrádce (možno i přenosné), kde mají možnost pastvy, musí mít také něco k obrusu hlodáků (dřevo, tvrdé pečivo).

Ubikace morčete by v interiéru měla být umístěna na nějakém vhodném místě. Ideální je takové, kde je světlo, není tam přetopeno a zároveň nefouká průvan, jelikož morčata jsou náchylná na nachlazení. Zvířeti nesvědčí ani příliš hlučné prostředí. Jestliže pořizujete morče dítěti, nebojte se ho dát přímo do dětského pokoje, buď na stolek, na skříň, nebo třeba i přímo na zem.

Hladkosrsté morče můžete zakoupit ve zverimexech nebo přímo u chovatelů, jeho cena se pohybuje kolem 150 korun.

Zdroj: Morče
Zveřejněno dne: 6.2.2017

NEMOCI U ČIVAVY

Proč se čivava klepe

Čivavy se klepou z různých důvodů, nejčastěji je to proto, že je jim zima. Ale může to být i nervového původu, pokud pes nezískal správné základy rané socializace od chovatele. Z nervových příčin se klepání objevuje například i po jídle, při rozrušení nebo stresu.

Pokud tyto stavy trvají dlouho, navštivte veterinárního lékaře. Jinak si psa nevšímejte nebo odveďte jeho pozornost.

Zdroj: Nemoci u čivavy
Zveřejněno dne: 8.2.2017

BRITSKÁ KOČKA

Druhy britských koček

Černá britská krátkosrstá kočka

Tato černá britská krátkosrstá kočka má celé tělo pokryté černou krátkou srstí bez barevných variet. Při narození koťat může být srst lehce zrzavá, to ale časem zmizí. Tato kočka by se neměla příliš slunit, pak by její srst mohla získat hnědou barvu. Postava kočky je podsaditá, britské kočky váží od 4 kg do 9 kg. Hlava je kulatá a široká. Nos je krátký a černý. Uši jsou malé a mírně zakulacené. Oči jsou velké a kulaté. Barva očí je žlutá až měděná. Povaha této kočky je velmi milá a přítulná. Černá britská krátkosrstá kočka je klasika a žádné variety se u ní nepřipouštějí.

Bílá britská krátkosrstá kočka

Tento typ kočky má srst krátkou, hustou a čistě bílou bez odstínů žluté. Tělo je silné, robustní a tlapky mají růžovou barvu. Hlava je kulatá a široká. Nos je rovný a čenich má růžovou barvu. Oči jsou velké a kulaté. Obvyklá je u nich oranžová barva očí v různých odstínech. Přesto se u ní připouští varieta s modrýma očima či s nestejně zbarvenýma očima. Povaha této kočky je stejná jako u  kočky černé britské krátkosrsté.

Krémová britská krátkosrstá kočka

Srst této kočky je krátká, hustá a zároveň velmi jemná. Zbarvení srsti je jednobarevné a krémové. Tělo působí robustně a podsaditě. Tlapky mají růžovou barvu. Hlava je velká a kulatá s růžovým čenichem. Na svět se dívá velkýma, kulatýma očima, které mohou být oranžové až zlaté. U tohoto typu kočky se nepřipouštějí žádné variety. I tato kočka je oblíbená pro svoji povahu, protože je přítulná a přátelská.

Modrá britská krátkosrstá kočka

Srst této kočky je krátká a hustá. Barva srsti je modrá v různých odstínech. Důležité je, aby odstín byl po celém těle totožný. Koťata mohou být tygrovaná, ale to obvykle brzy zmizí. Tělo je podsadité a tlapky jsou modré. Hlava je kulatá a stejně jako tlapky i čenich je modrý. Oči jsou velké a kulaté, jejich barva může být měděná nebo oranžová. Jedinou přípustnou varietou je již samostatné plemeno zvané chartreuxská kočka (podle místa vyšlechtění), která je o něco silnější a větší než britská kočka a barva srsti má šedivější nádech. Povaha kočky modré britské krátkosrsté je opět přítulná, tento typ ale bývá často rozmazlený.

Modrokrémová britská krátkosrstá kočka

Jedná se v podstatě o kombinaci dvou předcházejících typů. Srst této kočky je krátká a hustá bez tygrování. Obě barvy srsti nesmí tvořit žádné skvrny. Obvykle se jedná o světlé zbarvení. Zajímavé je, že světlejší chloupky jsou jemnější než ty modré. Tělo je podsadité, tlapky mohou být růžové i modré, případně se může jednat o směs těchto barev. Hlava je kulatá a čenich má modrou barvu. Oči jsou velké a kulaté v odstínech oranžové až zlaté. Variety se u této kočky žádné nepřipouštějí. Pro tuto kočku je typická zvědavost a čilost.

Mramorovaná britská krátkosrstá kočka

Pro srst u tohoto druhu kočky je typické mramorování. Mramorování má černou barvu. Srst je krátká a na první pohled je vidět její kresba. Na nohou srst tvoří pruhy, které působí jako náramky. Stejně jako u ostatních britských koček je tělo podsadité. Tlapky mají barvu červenou. Hlava je kulatá a široká, čumák má výraznou červenou barvu. Oči jsou velké, kulaté v odstínech mědi a zlata. U oka bývá viditelný pruh. U této kočky jsou tři přípustné variety, první má na boku kresbu ve tvaru mraků, druhý má kresbu podobnou spirálám, třetí typ je stříbřitá černě mramorovaná britská kočka. Pro tuto kočku je typická přítulnost.

Želvovinová britská krátkosrstá kočka

I u této kočky je srst krátká a hustá. Červené, černé či krémové skvrny by měly být stejnoměrně rozmístěné po celém těle. Pokud taková kočka má navíc ještě na hlavně lysinku ve tvaru plamínku, je velmi ceněná. I tato kočka má podsadité tělo, tlapky jsou růžové, černé nebo kombinované. Hlava je kulatá a čenich má černou barvu. Oči jsou velké a kulaté v odstínech oranžové a měděné. Přípustnými varietami jsou želvovinová s bílou barvou a modřeželvovinová s bílou. Tato kočka je i svou povahou okouzlující, živá a bystrá, ráda si hraje.

Dvoubarevná britská krátkosrstá kočka

Dvoubarevná britská kočka má srst krátkou a hustou, srst tvoří barevné skvrny, které mají být i po tvářích. I zde je ceněné, pokud kočka má lysinku na obličeji obvykle ve tvaru véčka. Tělo je svalnaté až podsadité. Tlapky mají růžovou barvu, nebo barvu v odstínech skvrn po těle. Hlava je kulatá a i čenich může být buď růžový, či v barvách skvrn na srsti. Oč jsou velké a kulaté v odstínech mědi a oranžové barvy. U této kočky je několik přípustných variet. Kočka může být černobílá, modrobílá, červenobílá, krémovobílá, čokoládovobílá, modrokrémovobílá, lilověkrémovobílá, lilovobílá, černěkrémovobílá, čokoládověkrémovobílá. Povaha těchto koček je velmi přítulná.

Kouřová britská krátkosrstá kočka

Srst u této kočky je krátká a hustá. Spodní část srsti je světlá až stříbrná, horní část je černá. Tělo je podsadité a tlapky jsou černé stejně jako čenich. Oči jsou velké a kulaté v odstínech mědi, zlata a oranžové barvy. Přípustné jsou variety v barvách černé a modré. Povaha této krásné kočky je milá a přítulná.

Britská krátkosrstá kočka činčila

Srst u této kočky je krátká, hustá, převážně bílá, jen na bocích, hlavě, ocásku a uších má tmavé zabarvení. Bílá barva by měla být co nejsvětlejší bez žlutých odstínů. I tělo této kočky je svalnaté a tlapky jsou růžové. Hlava kulatá a široká a čenich je růžový. Oči jsou kulaté a velké, jejich barva je zelená černě orámovaná. U této kočky se připouští různá zbarvení špiček srsti. Povaha je velmi vyrovnaná.

Zdroj: Britská kočka
Zveřejněno dne: 17.2.2016

OBLÍBENÉ DRUHY KOČEK

Evropská krátkosrstá kočka

První kočky se do Evropy dostaly společně s Římany a došlo u nich ke křížení s volně žijícími divokými kočkami, čímž zřejmě vznikly známé domácí krátkosrsté kočky, které byly celá staletí chovány především pro svůj užitek při lovení hlodavců. První zmínky o předchůdci dnešní evropské kočky lze vysledovat až do roku 1925.

Evropská krátkosrstá kočka se příliš neliší od běžné domácí kočky. Jediným rozdílem tak jsou pouze ustálené plemenné znaky a lepší srst.

Jedná se o střední až velkou kočku s robustním, pevným a svalnatým tělem. Ocas je středně dlouhý a rovnoměrně se zužuje k zakulacené špičce. Hlava je pak spíše zakulacená s očima dále od sebe. Uši jsou středně velké se zakulacenými špičkami. Srst evropské kočky je krátká, pružná a lesklá. Vyskytuje se v neskutečně velkém množství barevných variant, z nichž je uznáno hned několik desítek provedení. Váha evropské kočky se pohybuje v rozmezí 3,5 až 7 kg a kočky se obvykle dožívají 10 až 12 let, nebývá to však pravidlem a někteří jedinci se dožijí mnohem vyššího věku.

Jsou střední až větší tělesné stavby, srst mají krátkou, hustou a přilehlou. Uznávají se v široké škále barev – jednobarevné bílé, černé, modré, červené a krémové. Dále známe kočky želvovinové a kouřové a atraktivní s kresbou – tygrované, tečkované a mramorované – vše možné i v kombinaci se stříbřitostí a ve všech uznaných základních barvách. Pak jsou tu oblíbené kočky dvojbarevné a tříbarevné, tedy želvovinové s bílou. Nejsou povolené kombinace s čokoládovou a lilovou a kočky s odznaky. Uznávají se zkrátka jen původní přírodní barvy s výjimkou kombinace kresby s bílou. Tato snad nejrozšířenější barva domácích koček není u evropanek povolena.

Každá evropská kočka je zcela individuální osobnost a je tak poněkud obtížné popsat obecnou povahu tohoto plemene. Ta se většinou vyznačuje samostatností, bystrostí, inteligencí, zvědavostí a přítulností. Je-li zvyklá od malička, přítomnost ostatních koček jiných plemen ji taktéž nečiní problémy a na lidskou společnost si také velmi dobře zvykne a je tak velmi milým společníkem. K cizím lidem však může být obezřetná či nedůvěřivá.

Evropská krátkosrstá kočka nevyžaduje žádnou zvláštní péči. Pro svoji podobnost a příbuznost s britskými a americkými krátkosrstými kočkami není toto plemeno mezi chovateli příliš rozšířeno a mimo Evropu není moc uznáváno. Přesto jsou chovány v čistokrevné linii a jejich zkřížení s příbuznými plemeny je zakázáno. Česání se doporučuje jen v době línání, aby po bytě nebylo tolik vypadané srsti. Občas pak vyčistit uši, a to je vše.

Zdroj: Oblíbené druhy koček
Zveřejněno dne: 12.5.2017

NEMOCI U ČIVAVY

Nachlazení a kašel

Čivava může mít zduřené uzliny na krku a kýchat – tento problém se často objevuje v zimě a při větších výkyvech teplot, také při přecházení ze zimy do tepla.

O léčbě nachlazení je dobré se poradit s veterinárním lékařem, který stanoví diagnózu. V některých případech je možné čivavě podávat jitrocelový sirup, pokud tento není účinný po 4 dnech, navštivte veterinárního lékaře.

Jako prevenci lze čivavu v chladnějších dnech oblékat, aby neprochladla, anebo omezit dlouhé venčení v chladném prostředí.

Zdroj: Nemoci u čivavy
Zveřejněno dne: 8.2.2017

OBLÍBENÉ DRUHY KOČEK

Americká krátkosrstá kočka

První krátkosrsté kočky se do Ameriky dostaly s evropskými kolonisty koncem 15. století. Lidé byli zvyklí brát si s sebou kočky na cesty, neboť chránily lodě před hlodavci. A tak následně byly kočky všude tam, kde se usídlovali kolonisté. Postupem času a s velkou mírou trpělivosti při křížení se došlo až k dnešnímu známému plemeni americké krátkosrsté kočky. Její tělo je středně velké a poměrně mohutně stavěné. Dobře vyvinutá ramena lemují širokou a prostornou hruď. Stejně jako je osvalené tělo, jsou osvalené i středně dlouhé nohy s poměrně těžkými kostmi. Tlapky kulatého tvaru jsou silné. Středně dlouhý ocas je na základně široký a sbíhá se do zakulacené špičky. Hlava je o něco delší než širší. Má kulatý tvar a poměrně mohutně působící tváře. Nos je mírně prohnutý a pomalu přechází ve čtvercovou tlamu končící mohutnou bradou. Středně velké uši jsou široce posazené od sebe a sbíhají se do kulaté špičky. Oči mají kulatý tvar se stále ostražitým výrazem a rovněž jsou posazeny daleko od sebe.

Tvrdost srsti se může měnit podle druhu ročního období. Krátká srst je poměrně hebká a hustá a na pohled velmi lesklá. V zimě srst získává větší objem než v létě. Americká krátkosrstá kočka se chová pouze v přírodních barvách. Za přírodní barvy jsou považovány barva červená a černá, modrá, želvovinová a krémová, ale i čistě bílá. Mezi těmito zbarveními můžeme najít kombinaci se stříbrnou či s bílými skvrnami.

Barva očí je převážně závislá na barvě srsti, ale nejčastěji můžeme mezi těmito plemeny narazit na zbarvení měděné nebo zelené. Bílým kočkám jsou uznávány oči modré.

Hmotnost kocoura se pohybuje od 3,5 do 4,5 kg a kočky od 3 do 4,5 kg. Délka života je 3–7 let, ale mohou se dožít i více let.

Charakterem se americká krátkosrstá kočka podobá evropské krátkosrsté kočce, ale i přesto se mezi nimi najdou rozdíly. Toto plemeno je velmi hravé, a to od útlého věku až po dospělost, a proto bude kočka nesmírně šťastná, pokud jí dopřejete dostatek místa a prostředků na hraní. Vděčná vám bude, pokud ji vezmete na procházku na kšírkách a dovolíte jí, aby si mohla vylézt na strom. Díky své chytrosti vycházejí dobře s ostatními kočkami, a dokonce i se psy.

Srst tohoto plemene je možno udržovat poměrně dobře. Postačí, když ji jednou týdně vykartáčujete kartáčem z prasečích štětin a poté ji přetřete semišovým hadříkem, abyste zdůraznili lesk srsti. Pokud je kočka v období línání, je dobré použít masážní rukavici nebo gumový hřeben k vyčesávání mrtvých chlupů, ale pozor, abyste na gumový hřeben či rukavici moc netlačili, mohli byste poškodit srst a možná i kůži kočky.

Zdroj: Oblíbené druhy koček
Zveřejněno dne: 12.5.2017

ČIVAVA

Nemoci

Vzhledem k velikosti tohoto plemene se odvíjí řada specifických zdravotních problémů a komplikací.

  • Velmi častým problémem čivav je luxace čéšky. Toto malé plemeno trpí na vnitřní luxaci, což je vrozená vada. Rozlišují se 4 stupně luxací, přičemž první stupeň se projevuje většinou až po větší zátěži, kdy pes noze občas ulehčí, poposkočí. Řeší se klidem, léky od bolesti a chondroprotektivy. Naopak u nejvážnějšího 4. stupně je již stav luxace permanentní a jediné řešení je chirurgické. Zde již končetiny nejdou natáhnout – jsou ve stálém pokrčení.
  • Dalším zdravotním jevem, na který je potřeba se u čivav zaměřit, je fontanela (otvor v lebce). U štěňat čivavy bývá velká, ale s postupem věku se zmenšuje až u některých dospělých psů zcela mizí. Fontanela je rizikem při pádu či úrazu pejska, neboť hrozí výraznější poranění mozku.
  • Dalším zdravotním problémem častým pro toto malé plemeno je odontolitiáza a záněty dásní. Již od štěněte je proto vhodné navykat pejska na pravidelné čištění zubů a péči o chrup.
  • Nachlazení a kašel může tyto malé pejsky také potrápit. Takto nemocná čivava obvykle neztrácí úplně sovu hravost. Často k její léčbě pomůže jitrocelový sirup, který se podává na piškotu. V zimě je někdy vhodné čivavu obléci do teplých oblečků, aby neprochladla.

Chovatelé čivav se obvykle sami chlubí tím, že lehce poznají, kdy je jejich pejsek nemocný, protože v tom okamžiku ztrácí zájem o hry a nemají tu správnou „jiskru v oku“.

Zdroj: Čivava
Zveřejněno dne: 10.11.2015

ČIVAVA

Prodej a cena

Pořizovací cena štěněte čivavy je závislá na tom, odkud štěňátko pořizujeme. Pokud se jedná o pejska bez průkazu původu, tak se cena pohybuje níže - zhruba kolem 5 000 korun. Podmínky takových chovů bývají často otřesné. Vězte, že peníze ušetřené prvotním nákupem následně mnohonásobně přeplatíte ve veterinárních ordinacích. Štěně s rodokmenem sice bude mít hodnotu několikanásobně vyšší, nicméně za jakousi základní záruku zdraví to stojí. Nejde totiž jen o počty medailí rodičů, jak si někdy mylně veřejnost o rodokmenu myslí, ale především o to mít zdravého psího společníka se kterým prožijete mnoho let.

Zdroj: Čivava
Zveřejněno dne: 10.11.2015

TRUDNÍK PSÍ

Příčiny, průběh a projev

Demodikóza je kožní onemocnění způsobené přemnožením parazita, konkrétně trudníka. Trudník psí je roztoč žijící v chlupových váčcích a mazových žlázách. Při onemocnění způsobuje zánět chlupových váčků, jehož důsledkem je vypadávání chlupů a tvorba zarudlých míst až puchýřků. V malém množství žije v kůži většiny savců a teprve při oslabení imunity dochází k jeho množení, a tedy i k typickým projevům demodikózy.

Trudníci mají doutníkovitý tvar těla velikosti 0,3–0,5 mm. K jejich přenosu z matky na štěně dochází v prvních dnech života štěněte, zejména při sání mléka. Demodex není jiným způsobem přenosný na zvíře ani člověka. Není tedy možné chytit jej při venčení v parku s ostatními psy a podobně.

Nejvíce postiženou skupinou psů jsou krátkosrstá plemena.

Demodikóza se projevuje již výše zmíněným vypadáváním srsti. Jedná se o okrouhlá ložiska s prořídlou srstí a šedou barvou kůže. Uhynulí a oslabení trudníci jsou zanášeni krví do míšních uzlin, které pak bývají zvětšené. Mohou se také objevovat drobné puchýřky. Je důležité dát pozor na to, aby si pes puchýřky neškrábal a nezanesl tak do nich infekci. Při infekci přichází na řadu antibiotika, která oslabují imunitu, a tím pádem posilují výskyt demodexe. Dostáváme se tak do začarovaného kruhu. Podle rozšíření a věku psa rozlišujeme několik forem demodikózy.

Formy demodikózy

  • Lokální – objevuje se jen na několika místech jako okrouhlá ložiska. Nejčastěji bývá na hlavě, okolo očí a na čumáku.
  • Generalizovaná – jde o větší výskyt ložisek. Objevuje se i na bocích psa, lopatkách a nohách. Nedoléčená generalizovaná forma často přechází v pododemodikózu.
  • Pododemodikóza – vyskytuje se v meziprstí. Tato forma je bolestivá a psa může výrazně omezit v pohybu. Jedná se o nejhorší formu.
  • Juvenilní – touto formou trpí nejčastěji štěňata ve věku od 3. do 10. měsíců, může se však vyskytnout až do 2 let věku. Velmi často se vyléčí sama a není potřeba žádného zásahu. Převážně se jedná o lokalizovanou formu, kdy jen malé procento přechází ve formu generalizovanou.
  • Adultní – u dospělých psů. Může být jak lokální, tak generalizovaná.
Oslabení imunity může být dáno geneticky, v důsledku závažného onemocnění nebo po dlouhodobém podávání imunosupresivních látek (například kortikosteroidů, protinádorové terapie). U štěňat nastává imunitní problém často po očkování. Před zahájením léčby (zejména u generalizované formy) je vhodné nejprve vyloučit zdravotní problém, popřípadě ho začít léčit. Po celou dobu léčby se doporučuje podávat látky na posílení imunity, například betaglukan, pupalkový olej, sirup s echinaceou, ostropestřec a jiné byliny. Současně s léčbou někteří majitelé nemocných psů přistupují k injekcím na posílení imunity. Toto řešení je velmi individuální.

Trudník psí napadá především mladé psy zhruba do jednoho roku a štěňata. Vždy dochází k přenosu pouze při styku zdravého psa s napadeným, například z matky na krmené štěně. Demodikózou ovšem mohou onemocnět i starší psi, a to zejména psi oslabení, nemocní, napadení střevními parazity. Má se za to, že trudník psí napadá více krátkosrstá plemena psů.

Průběh napadení trudníkem může být různý, od šupinaté formy, kdy je léčba při včasném zjištění jednodušší, až po rozsáhlejší formu, kdy se vytvářejí na těle psa strupy, které obsahují mimo jiné velké množství parazitů, a kdy je léčba již obtížnější.

Trudníci mohou pronikat i do místních uzlin a vnitřních orgánů psa, v tomto případě po zaléčení nemoc většinou propuká znovu. Trudník psí přežívá i několik dnů mimo hostitele, je tedy nutné asanovat i prostředí, ve kterém pes žije.

Zdroj: Trudník psí
Zveřejněno dne: 6.10.2016

HOTSPOT U PSA

Rady pro chovatele

Predisponovaná jsou dlouhosrstá plemena s bohatým a hustým osrstěním – svatobernardský pes, novofundlandský pes, německý ovčák, čau-čau, bernský salašnický pes, zlatý retrívr, ale i některá krátkosrstá (rotvajler).

Když se začne pes drbat nebo kousat, dobře ho prohlédněte. V případě, že naleznete ranku, místo vydezinfikujte (Betadine, Alfadin), a pokud se pes stále poranění věnuje, nasaďte do druhého dne límec. Jestliže neztratí o postižené místo zájem ani do druhého dne, vyhledejte odbornou pomoc.

Mokvavou skvrnu, která se nesmírně rychle šíří, co nejdříve veterinář ostříhá, pokud možno ještě kousek do zdravé kůže. Důležité je, aby se k ní dostal vzduch, neboť se musí dále sušit. Jestliže nestihnete skvrnu objevit brzy, může se u psa objevit i horečka, malátnost, nežravost.

Zapařeniny se dají léčit použitím přípravku Tea Tree Oil od Dr. Müllera. Zapařeninu je třeba několikrát denně pokapat. Hlavní výhodou je, že se kůže čištěním nenamočí, nevýhodou pak, že přípravek pálí.

Po zjištění místa spotu je dobré houbičkou, vlažnou vodou a salicylovým mýdlem očistit spot a jeho okolí. Poté důkladně vymýt čistou vodou a vysušit nejlépe kuchyňskými papírovými ubrousky. Po vysušení nanést mast, která se jmenuje Cicaderma. Tato mast během okamžiku zklidní místo spotu a pes se přestane vylizovat a drbat. Mast necháme vstřebat a pak na postižené místo naneseme 100% rakytníkový olej. Při včasném podchycení spotu není potřeba srst vystříhávat. Olejem potírejte velmi často, mast používejte vždy po umytí (je-li potřeba) anebo po vysušení ubrouskem, a to asi 2–3x denně. Ve většině případů nedojde k vypadání srsti a za pár dní není nic poznat. Pokud tato léčba nezabere, je třeba vyhledat veterinárního lékaře.

Při zjištění většího ložiska je potřeba místo vystříhat, vysušit pomocí Betadinu, natřít zelenou vodičkou Novikov. Takto postupovat stále dokola, dokud se skvrna nezahojí. Pokud už na ní nejsou strupy, promazávat mastí Framykoin.

V případě, že si na výše uvedené postupy sami netroufáte, obraťte se na veterinárního lékaře, který vám jistě rád pomůže a postižení vyléčí.

Zdroj: Hotspot u psa
Zveřejněno dne: 9.1.2016

PES - KDYSI A DNES

Oblíbená plemena

Výběr plemene v současnosti mnohem častěji podléhá módním trendům než uvážlivému pořizování. Není smutnější pohled než na obézní border kólii v garsonce bez možnosti vyběhat se či provozovat nějaký psí sport. Před pořízením si upřímně řekněte, kolik času na pejska máte, jaké jsou finanční možnosti (i uživit maltezáčka bude snazší než bernardýna), zda nemáte alergii na psí srst či nepreferujete psy, kteří nelínají (pozor u většiny těchto plemen se srst musí upravovat), atd. V žebříčku našich preferencí se spolu s mnoha dalšími drží v současnosti tato plemena:

Německý ovčák

Jedná se o pracovně poměrně univerzální a inteligentní velké psí plemeno. Německý ovčák je skvělý hlídač a pes oddaný své rodině. Na výchovu a výcvik je nutné ale myslet již od štěněte a v klidu – pomocí hlasu, pozitivní motivace a pamlsků dosáhnete dobrých výsledků. Agresí a bitím docílíte opaku – vychováte bázlivého až nebezpečného psa pro sebe i okolí.

Retrívři

Široká psí skupina zahrnující dvě stálice - Labradora a Zlatého retrívra. Nicméně na oblíbenosti poslední dobou nabývají i Flat coated retrívr či Nova scotia duck tolling retrívr. Vášniví milovníci pohybu, vody, her jsou přátelskými a akčními parťáky do života. Plemena jsou poměrně snadno vycvičitelná a milují děti. Nicméně i tady je výchova důležitá, ať se nestanou velkými nekontrolovatelnými psy, kteří snadno (v dobrém úmyslu nadšení a vítání) porazí na zem právě příchozí návštěvu.

Yorkšírský teriér

Veselý a akční pejsek díky velikosti vhodný do bytu. Nenechte se ale zmást roztomilým kukučem, je to přeci jen teriér, ač malý – tzn. tvrdohlavý a sebevědomý. Lze jej snadno rozmazlit, proto si hranice stanovte už od štěňátka. Všichni zástupci tohoto plemene mají přátelskou a hravou povahu.

Jezevčík

Jedná se o lovecké plemeno zvyklé rozhodovat se na vlastní pěst, takže důsledná výchova je u něj zvlášť důležitá. Kromě loveckého využití pro práci v noře je stále častěji pořizován jako společník, pročež i tuto úlohu u aktivnějších lidí zvládá skvěle. Vyskytuje se ve třech formách srsti: dlouhosrsté, hladkosrsté a drsnosrsté.

Čivava

Miniaturní psí plemeno velmi vhodné do bytu, které se spokojí s kratším venčením v parku, ale zvládne i delší procházku. Malý, křehký pejsek bude lepším společníkem pro starší lidi, než pro malé děti, u kterých je nutné mít oči na stopkách. I u tohoto plemena je důsledná výchova důležitá, čivava dokáže být i vrčící a kousavá.

Border kolie

Jedno z nejučenlivějších a nejobratnějších plemen vůbec. Vyniká ve spoustě psích sportů (agility, dog dancing, obedience, atd.). Je to velmi živý a pohyb milující pes, zcela nevhodný pro lidi bez lásky ke sportu. Při nedostatku vyžití se z border kolie stává nervózní, až agresivní jedinec. V opačném případě jde o radostného společníka s touhou zavděčit se.

Mops

Přátelský a mírumilovný pes za všech okolností. Má poměrně klidnou povahu, je oddaný celé rodině a i jeho výcvik bývá nenáročný. Pejsek je vhodný do bytu, díky nenáročnosti pohybu i pro starší lidi. Delší procházku ale zvládne bez problémů a s nadšením sobě vlastním.

Sibiřský husky

Milý energický pes nadevšechno milující pohyb. Husky je vhodný pro aktivní lidi, kteří s ním mohou vyzkoušet řadu sportů (oblíbený mushing, dogtrekking, canicross, aj.). Je přátelský vůči celé rodině a z celého srdce miluje děti. Jako hlídač ale vhodný není, navíc zřídka štěká.

Zdroj: Pes - kdysi a dnes
Zveřejněno dne: 24.3.2016

BOULE U PSA PO OČKOVÁNÍ

Léčba boulí po očkování

Výrobci vakcín postupně eliminují rizika, která mohou být zdrojem nežádoucích reakcí. Na druhé straně se zdá, že poněkud přibývá počet postižených psů, pravděpodobně v souvislosti se změnami životního prostředí, způsobu krmení i zdrojů výživy a především s příbuzenskou plemenitbou a úzkou selekcí. Nejčastější predispozice k popisovaným problémům se objevují u malých a zakrslých plemen (hladkosrstý jezevčík, yorkšírský teriér, trpasličí hladkosrstý pinč, čivava, maltézský pinč, mops a další), vzhledem k věku je nejčastější výskyt postvakcinačních reakcí u štěňat a mladých zvířat do 1 roku věku. V těchto případech většinou k opakovaným reakcím po dalších vakcinacích v následujících měsících či letech nedochází (nejde zpravidla o klasickou anafylaxi), ale přesto je zvýšená pozornost na místě.

Alergie na očkování se může projevit jako dušnost, naskákají boule, psa kůže svědí, vyskytují se problémy s pohybem, psi kňučí, jsou nervózní, mohou zvracet. Je potřeba se o řešení poradit s veterinářem. Existují různé varianty očkovacích látek, může se změnit interval, ve kterém dochází k očkování, a je dobré psa proočkovat ráno, abyste mohli vyhledat pomoc lékaře v případě problémů.

Vzniknou-li po očkování u psa boule, většinou tato reakce sama zmizí, pokud ne a boule přetrvávají, je nezbytné vyhledat veterinárního lékaře, který rozhodne o dalším postupu (může podat antihistaminika, bulku vytáhnout jehlou nebo ji chirurgicky odstranit).

Zdroj: Boule u psa po očkování
Zveřejněno dne: 2.2.2016

LARVY V KŮŽI U PSA

Trudník

Roztoč trudník psí (Demodex canis) způsobuje zánět chlupových folikulů a mazových žláz. K přenosu dochází kontaktem mláďat s matkou při sání mléka. Tento parazit vyvolává onemocnění zvané demodikóza nebo také červená prašivina. Postižená ložiska jsou bez chlupů, zarudlá, se zvýšenou tvorbou šupin.

Trudníci jsou dlouzí okolo 0,2 až 0,3 mm. Mají doutníkovitý tvar a čtyři páry končetin. Trudník proniká podél chlupu do mazových váčků, tam se množí a způsobuje jejich roztažení, čímž se chlup uvolňuje a vypadává. Obsah mazového váčku se druhotně infikuje mikroby a hnisá. Na postižených místech se objevují nejprve malé skvrny s řidší srstí, které se později rozšiřují, splývají a vznikají tak velké plochy bez srsti. Tyto plochy mají šedomodrou až načervenalou barvu a z jejich povrchu se odlupují vrstvičky pokožky. První příznaky onemocnění se projevují na hlavě kolem očí, na nose, na pyscích a na hrudních končetinách. Postižená místa nesvědí. Trudníci se však mohou mízní cestou dostat až do vnitřních orgánů, kde potom cizopasí, demodikózu tedy nelze považovat pouze za kožní onemocnění, ale je třeba na ni nahlížet jako na onemocnění celkové. V pokročilém stadiu nemoci pes typicky páchne a trudníci jsou snadno rozpoznatelní při mikroskopickém vyšetření kožního seškrabu. Jejich výskyt způsobuje primárně vypadávání srsti a vznikají různé infekce. Postižená místa hnisají a vznikají záněty.

Trudník psí je viditelný mikroskopem a v malém počtu je přítomen ve vlasových váčcích většiny psů, pokud přirozená obranyschopnost psa nedovolí přemnožení tohoto kožního parazitického roztoče, nedochází ani k projevům kožního onemocnění. Nejčastěji bývají demodikózou napadena štěňata a mladí psi ve věku 3–18 měsíců. Napadeni mohou být také podvyživení a oslabení psi, psi starší nebo v celkově špatné fyzické kondici, a nejčastěji jsou to krátkosrstá zvířata.

Onemocnění zpravidla probíhá ve formě šupinaté nebo pupenečkovité. Při šupinaté formě jsou charakteristickým příznakem drobné, různě velké okrsky s prořídlou srstí na kůži hlavy (okolí očí, na čele, na pyscích, na nose), případně i dalších místech těla. Řídnutí srsti se může stupňovat, až se vytvoří lysá místa s šedavě zbarvenou až zarudlou kůží. V případě pupenečkovité formy je možné v místě vylysání pozorovat dobře hmatné uzlíky, které mnohdy hnisají, zduří a praskají. Pak lze nalézt na postižených místech strupy zaschlé krve a hnisu. Lokalizovaná forma se vyskytuje hlavně u štěňat na hřbetě nosu, na čele a kolem očí. Postižená ložiska jsou holá, zarudlá a vyskytuje se zde zvýšená tvorba šupin. Generalizovaná (celková) forma onemocnění se může vyskytovat v jakémkoli věku a kdekoliv na těle. Nedoléčená generalizovaná demodikóza často přechází v úporný zánět meziprstí.

Léčba je zdlouhavá a složitá, neboť jde o velmi úpornou chorobu. Zvlášť nepříjemné je, když je napadena kůže v meziprstí. Léčbu je nutné svěřit do rukou veterinárního lékaře. Na ochranu psů proti vnějším parazitům se používají antiparazitární přípravky, které jsou ve formě spreje, obojku, šamponu nebo jako spot-on. Záleží vždy na majiteli, jaký preparát pro své zvíře zvolí.

Zdroj: Larvy v kůži u psa
Zveřejněno dne: 24.5.2016