Pro felsumy je ideální zvolit vysoké terárium, které bude co nejlépe imitovat jejich přirozené prostředí – tedy korunu listnatého tropického stromu. Obecně by mělo být terárium pro felsumy co nejprostornější, jak to jen dovolují podmínky chovatele. Velikost terária závisí i na tom, zda má chovatel v úmyslu felsumy rozmnožovat, bez ohledu na to je však nejlepší chovat felsumy po dvojicích – pouze jednoho samce a jednu samici. I při neodborné péči je velmi pravděpodobné, že se budou felsumy pářit a nakladou vajíčka.
Terárium pro felsumy je vhodné vybavit množstvím vodorovně i svisle umístěných větví, nejlépe bambusových, v průměru širokých alespoň 1,5 cm, felsuma se tak bude moct ukrýt uvnitř duté větve, případně dovnitř naklade i vajíčka. Terárium lze doplnit olistěnými větvemi, které jsou jednak esteticky zajímavé, jednak se na nich dobře drží vlhkost. Terárium je nutné rosit minimálně jednou denně. Měla by zde být umístěna i vodní nádrž.
Ve svém příspěvku BETA BOJOVNICE se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Anonim.
Dobrý den. Chováme s bratrem betta rybičky, dva smace (samozřejmě každý má své vlastní akvárium). Můj se zdá být v pořádku, ale samec mého bratra vypadá opravdu nemocně... Počítali jsme s mámou asi všechny možné články na nemoci, ale stále nevíme odhadnout. Byli jsme se asi před 3 dny ptát v odborné akvaristice a ukazovali jsme i fotku. Dali nám nějaké léky, že je máme dát do vody. To máme dělat tak 8 dní a pak by měl být ok. Jenže problém je takový, že tehdy vypadal ještě docela v pořádku, byli jen dva problémi. 1) nechtěl jíst 2) zdržoval se na dně. Jenže teď je to ještě horší. Má divné zbarvení. Přijde mi jako by se zbarvoval do běla a taky mi přijde, že se objevuje i plíseň. Ta plíseň sice jen trochu, ale i tak tam nejspíš je. Bojím se co mu je. V akváriu je sám a podáváme mu granulové krmivo. Taktéž jsem četla, že je dobré mít topítko, jelikož je to pro něj přirozenější. Předem děkuji za radu. Je na tom vážně špatně. Ps: prosila bych nějaký odborný dotaz, který neobsahuje pouze jednu - dvě věty. Děkuji. Přidala jsem i fotku, jak vypadal asi před třemi dny. Teď je to už bohužel horší, ale jelikož je noc, tak ho nemohu vyfotit. Snad si umíte představit, jak vypadá...
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Agáta lindenthalova.
Máme s rodinou jednoho samce bojovnice a 2 Betty jedná Betta žere samci ploutev a teď plave samec u dna potrbuju poradit
Latinský název je Phelsuma madagascariensis. Tato 30 cm velká ještěrka se vyskytuje na Madagaskaru a Seychelách. Potřebuje přes den teplotu 24 až 28 °C, v noci 21 až 23 °C, vlhkost vzduchu by měla být v rozmezí 60 až 80 %. Ještěrka je aktivní přes den, potravu tvoří hmyz a ovoce.
Samečci jsou větší než samičky. Jejich smaragdově zelené tělo je ozdobené oranžovočervenými puntíky nebo skvrnami. Břicho je bíložluté. Jejich zbarvení se mění podle nálady. Felsumy patří mezi šplhavé gekony – na spodní straně prstů mají přísavky, díky kterým mohou lézt i po skle.
Samice snáší několikrát v roce 2 vajíčka, která lepí na kůru stromů, listy nebo na sklo (v zajetí). Mláďata se líhnou za 60 až 80 dní.
Terárium by mělo být vybavené hladkými větvemi, bambusovými tyčemi a živými rostlinami. Jako podestýlka je vhodná rašelina nebo rašelina smíchaná s pískem.
Felsumy krmíme živou potravou: cvrčky, sarančaty, potemníky nebo i jednodenními holátky či výjimečně moučnými červy. Felsumy madagaskarské si pochutnají na přezrálém ovoci, jogurtech, přesnídávkách nebo medu smíchaným s vodou. Důležité je podávat vitamíny a minerály. Felsuma madagaskarská se dožívá věku 10 let.
Ještěrka se dá koupit ve specializovaných prodejnách nebo na internetu. Cena ještěrky se pohybuje od 500 do 1 000 Kč.
Latinský název je Phelsuma latituda. Třináct centimetrů dlouhá ještěrka se vyskytuje na Madagaskaru, Komorských ostrovech a Seychelách. Tento druh potřebuje přes den teplotu 25 až 30 °C, v noci 20 až 23 °C, vlhkost vzduchu by měla být v rozmezí 60 až 70 %. Ještěrka je aktivní přes den, potravu tvoří hmyz a ovoce.
Základní zbarvení je zelené, na ocase přecházející do žlutozelena, s třemi červenými skvrnami na zádech. Na hřbetě se vyskytují žluté skvrnky tvořící dva rovnoběžné pruhy, na hlavě tři oranžové proužky a jasně modré kroužky kolem očí.
Samci mají širší ocas a jsou celkově robustnější, samice mají v době rozmnožování po stranách hlavy velké vápníkové kapsy.
Terárium by mělo mít minimální rozměr 40 x 40 x 60 cm (d x h x v). Terárium je dobré mít hustě zarostlé živými rostlinami. Jako substrát se používá rašelina, která se nepravidelně vlhčí. Další vybavení terária tvoří několik bambusových tyčí o průměru asi 2 cm a jedna stěna z polystyrenu posypaného jemným pískem. K osvětlení se používá UV zářivka a obyčejná lineární zářivka. Felsumy se rády sluní zejména pod trubicí s UV, proto je nutné nízko pod zářivku (nebo pod výhřevný zdroj) umístit větev, na kterou si mohou vylézt.
Živí se především různými druhy hmyzu. V zajetí je krmíme především cvrčky, drobným polním hmyzem, octomilkami. Monostrava tučnými cvrčky může způsobovat obezitu, s tím spojenou lenost, pomalost a případně i poruchu plodnosti. Stravu jim můžeme obohacovat nektary či medem, občas i banánem, pokud ho přijímají. Důležité ve výživě jsou také vitamíny. Každý den několikrát postřikujeme terárium vodou, abychom dosáhli požadované vlhkosti. Felsumy olizují ulpělé kapičky na skle či na bambusu.
Pohlavně dospívají kolem 10. až 12. měsíce. Ve věku 6 měsíců již můžeme odlišit pohlaví. Samečci mají výrazněji vyvinuté femorální póry. Mohou mít výraznější barvu, širší hlavu a rozšířený kořen ocasu.
Samičky kladou vajíčka v párech jednou za 4 až 6 týdnů. Při kladení jsou vajíčka měkká, zranitelná, a proto je samička lepí často na nepřístupná místa. Nejčastěji je schovává mezi listy rostlin či do dutého kmene bambusu. Mláďata se líhnou za 60 dní a měří 4 cm.
Ještěrka se dá koupit ve specializovaných prodejnách nebo na internetu. Cena ještěrky se pohybuje okolo 1 300 Kč.
Rostliny do tropického terária pro agamu, chameleona, leguána, varana
Při výběru rostlin do terárií pro ještěry se zaměřujeme na to, aby rostliny v teráriu dobře prospívaly (většinou to však nejde, protože si ještěři na rostlinkách smlsnou nebo je pošlapají a zdemolují) a aby se nic nestalo vašemu šupinatému kamarádovi. Volíme proto rostliny nejedovaté.
Agama vousatá – u agamy moc dlouho rostliny nevydrží. Asi nejvhodnější rostlinou jsou aloe a suchomilné tilandsie.
Gekončík noční, scink šestipruhý, scink obecný – vhodné jsou suchomilné tilandsie a kaktusy bez trnů (Astrophytum myriostigma).
Leguán zelený – díky jeho váze vydrží v teráriu pouze rostliny umělé. Pokud máme mládě a chceme mu zkrášlit terárium živými rostlinami, zvolíme rostliny do tropických terárií, tedy stejné jako pro chameleona, agamu kočinčinskou, felsumy, anolise.
Varan stepní – tento varan je rovněž dost těžký, a proto zde rostliny vydrží jen chvíli; vhodné jsou suchomilné tilandsie a tlustice.
Latinský název je Phelsuma Standingova. Tato 26 cm velká ještěrka se vyskytuje na jihozápadním Madagaskaru. Potřebuje přes den teplotu 28 až 32 °C, v noci 21 až 25 °C, vlhkost vzduchu by měla být v rozmezí 60 až 70 %. Ještěrka je aktivní přes den, potravu tvoří hmyz a ovoce.
Obývá horkou a na srážky chudou oblast. Žije na stromech a na sluncem ozářených místech. Živí se různým hmyzem a jinými bezobratlými živočichy, ale také rády olizují sladký nektar z květů a šťávu z ovoce.
Chováme je pouze v párech. Vyžadují prostorné a hustě osázené terárium, vybavené větvemi na šplhání. Můžeme přidat i několik silnějších bambusových stvolů s prořídlým otvorem v horní části, samice do nich rády snášejí vejce. Zimujeme je při teplotě 20 °C ve dne, v noci 15 °C a dobu osvětlení zkrátíme z 13 hodin na 11. Po zbytek roku vyžaduje mírně vyšší teplotu než ostatní felsumy.
Samice kladou vejce do bromélií nebo zavěšených kořenáčů naplněných hlínou. Samice má za rok 5 až 7 snůšek po jednom nebo dvou vejcích. Při teplotě 28 °C se za 60 až 65 dní líhnou mláďata, která odchováváme jednotlivě. Pohlavně dospívají v šesti až osmi měsících. Samec při páření vyleze na samici, zakousne se jí za hlavou a podsune pod samici svoji kloaku a dochází k páření.
Ještěrka se dá koupit ve specializovaných prodejnách nebo na internetu. Cena ještěrky se pohybuje od 700 do 1 100 Kč.
Tato ryba má latinský název Pterophyllum scalare, její velikost je 12 cm, výška až 20 cm, teplotu vody potřebuje v rozmezí 22 až 28 °C. Jedná se o všežravce (převážně živé, mražené krmivo, umělé krmivo jako doplněk).
Skaláry patří mezi nejznámější a nejpopulárnější akvarijní ryby. Zbarvení původních přírodních forem skalár je stříbřité, s 5 až 7 tmavými příčnými pruhy, z nichž jsou tři sytě černé. Během let bylo vyšlechtěno velké množství rozličných barevných forem – kouřové, černé, mramorové, zlaté, albinotické, závojové a mnoho dalších.
Skaláry vyžadují bezpodmínečně dostatek různorodé živé či alespoň mražené potravy. Chováme je ve velkých nádržích, vysokých minimálně 50 cm. Jsou to majestátné, dlouhověké a klidné ryby. Pouze v období tření, kdy tvoří revíry, jsou agresivnější. Mohou být lekavé a citlivé na hluk. Jsou dosti vnímavé vůči chemikáliím a léčivům. V případě potřeby je můžeme léčit zvýšením teploty až na 32 °C, případně přidáním roztoku soli. Můžeme je chovat i ve společné nádrži, přičemž chov spolu s drobnějšími druhy rybek (tetry, neonky) je možný za předpokladu, že je spolu chováme odmalička. Pokud ovšem do nádrže s dospělými skalárami přidáme nové a malé rybky, mohou se následně stát terčem útoků skalár, které je považují za potravu.
Pohlaví je nesnadno zjistitelné, spolehlivým znakem je pouze v období tření rozdílný tvar vystouplého třecího kladélka (močopohlavní bradavky), které je u samců zašpičatělé, zatímco u samic válcovité. Dospělí velcí samci mívají často vyklenuté čelo s menším tukovým hrbolem.
Fenek – fenek berberský (Vulpes zerde) – je nejmenší ze všech lišek a snadno se pozná podle obrovských boltců.
Ve vzácných případech se sdružuje do skupin až po deseti, ale vztahy mezi jejich členy nejsou jasné. Každý si vyhrabává vlastní doupě několik metrů hluboké. Samci si značkují území močí a v době páření jsou velmi agresivní. Páření probíhá uprostřed nebo koncem zimy, a pokud je vrh ztracen, páří se znovu. Samice se o potomky starají samy, brání hnízdo, kde mláďata zůstávají dva měsíce pod jejich ochranou. Po celou tu dobu samec nesmí do hnízda vstoupit.
Areál fenků leží v pouštních oblastech severní Afriky, Sinajského a Arabského poloostrova. Vyskytují se v Maroku, Tunisku, Libyi, Alžírsku, Egyptě i Saúdské Arábii a také v Mali, Mauretánii, Čadu, Nigeru a Súdánu až do 15–35° severní šířky. Fenek je zvíře dokonale přizpůsobené životu na Sahaře, preferuje písčitou poušť, kde obývá stabilní písečné duny. Zároveň potřebuje stanoviště, kde rostou trávy nebo keře.
Fenci se často chytají a prodávají jako mazlíčci, ale příležitostně se loví i pro kožešinu. Naštěstí žijí skrytě v nepřístupných oblastech, takže ztráty způsobené lovem nejsou velké. Navíc se fenek v zajetí dobře množí.
Fenek je aktivní převážně v noci, přes den se schovává před pouštním žárem v hlubokých norách vyhrabaných pod kameny a kořeny rostlin. Fenci jsou velmi aktivní, hraví a neuvěřitelně pohybliví – dospělý fenek dokáže z místa vyskočit 70 cm do výšky a přes jeden metr do dálky, což činí téměř čtyřnásobek jejich délky. Cítí-li se ohroženi, zahrabou se tak rychle, že doslova „zmizí v písku“. Fenci jsou velmi společenská zvířata a odpovídá tomu i množství různých zvuků, které slouží ke komunikaci s ostatními členy skupiny. Zřejmě i ocasní žláza slouží nějakým způsobem k posílení sociálních pout ve skupině.
Nory mívají několik vchodů a jedinou noru může obývat množství fenků, výsledkem je pak složité bludiště podzemních chodeb. Doupata jsou vystlána listy, trávou, peřím a srstí.
Žijí v rodinných skupinách složených z jednoho nebo několika dospělých párů, jejich letošních mláďat a možná i některých starších potomků. Občas může v jediné noře žít i víc takových rodin. Jediná rodina se může skládat i z 10 jedinců.
Na lov se vydávají v noci, a přestože žijí ve skupinách, potravu shánějí sami. Jsou to všežraví oportunisté a využívají jakýkoliv možný zdroj potravy. Výborně vidí a jejich citlivý sluch jim umožňuje slyšet kořist z velké dálky. Jejich potravou se stávají ještěři (paještěrka, gekon, scink), ptáci a jejich vejce, sarančata, brouci, štíři, pavouci i jiní bezobratlí a&nbs
Tato vodní želva dorůstá velikosti 15 – 30 cm. Sameček bývá menší než samička. Želva nádherná se dá poznat tím, že má po stranách hlavy skvrnu červené barvy. Pokud se jedná o mladou želvu, její karapax září výraznými barvami (jasně zelená, žlutá) a kresbou. Věkem se barvy i kresba vytrácí, barva karapaxu se tak může dostat až k černému odstínu. Plastrón je žlutý s tmavými skvrnami. Želva nádherná patří k těm želvám, které mají plovací blány a drápy.
Latinský název
Trachemys scripta elegans
Nároky na chov
Pokud tuto želvu chováme doma, je vhodné ji umístit do akvaterária. Na zahradě může přebývat v jezírku, bazénku. Při výběru vhodného želvária je důležité mít správné rozměry. Obvykle se jedná o pětinásobek rozměru krunýře želvy. V želváriu musí být dostatečně velká souš, na které se může želva vyhřívat. Nad ní musí být umístěna žárovka, nesmí být ale ani moc vysoko a ani nízko. Ideální výška je taková, aby pod žárovkou bylo asi o 5 – 7 °C víc, než je teplota vody. Svítit by se mělo asi 10 hodin denně. Vhodné jsou žárovky s UVA a UVB zářením. Dno želvária je možné zaplnit pískem, který sice zkomplikuje čištění, ale zabaví želvu, která v něm může pátrat po zbytcích potravy. Další výhodou je, že součástí písku jsou kamínky, které želva polyká a ty jí v žaludku pomáhají zpracovat potravu. Želvárium by mělo být ze shora aspoň částečně skryté, aby nebyl takový teplotní rozdíl mezi vodou a vzduchem, protože želva se nadechuje nad hladinou a mohla by se nachladit.
Voda v želváriu může být běžná vodovodní, je dobré do ní přidat akvaristický přípravek pro úpravu čerstvé vody, který ovlivní tvrdost vody. Dobré je mít filtr a vzduchování, které zabrání rychlému kažení vody. Aby se voda tak rychle nekazila, je důležité i odstraňovat zbytky potravy brzy po krmení. Po výměně vody je dobré pustit želvu zpět, až když má voda asi 22 °C. Pokud by teplota vody klesla pod 10 °C, želva se zazimuje. Zimní spánek je stavem strnulosti, ve kterém želva přežije zimní období. Její metabolismus se zastaví a želva přestane přijímat potravu. Zazimovat by se měli jen silní a zdraví jedinci, ostatní by to nemuseli přežít. Kromě zimního existuje i letní spánek, který je také stavem strnulosti a to v reakci na nějaké nepříznivé období (např. velké horko).
Pokud má želva nádherná dostatek místa, snese ve stejném želváriu i jiné druhy želv. Je ale důležité, aby byly zhruba stejně velké a dávat si pozor při krmení, aby se při snaze urvat si potravu vzájemně neporanily. Navíc v době páření bývají samci agresivní, takže by opět mohlo dojít k poraněním.
Tato ryba má latinský název Hemigrammus erythrozonus, její velikost je 4 cm, teplotu vody potřebuje v rozmezí 23 až 28 °C. Jedná se o všežravce (vločkové, mražené nebo živé krmivo).
Jedna z nejkrásnějších teter, nenáročná na vodu i potravu. Ve společné nádrži ji chováme v hejnu spolu s menšími druhy rybek. Její barvy nejvíce vyniknou nad tmavým dnem, při slabším osvětlení rozptýleném plovoucími rostlinami. Sameček je štíhlejší, samička plnější v bříšku.
Tato ryba má latinský název Paracheirodon axelrodi, její velikost je 4,5 cm, teplotu vody potřebuje v rozmezí 22 až 27 °C. Jedná se o všežravce (vločkové, mražené nebo živé krmivo).
Jedna z nejkrásnějších akvarijních ryb. Mírumilovná, v akváriu se zdržuje převážně v hejnu. Modrozelený třpytivě zářivý pruh, táhnoucí se po celém těle, je širší než u neonky obecné, zespodu je lemován širokým, nádherně červeným pruhem v délce od skřelí až k ocasu. Samička je jen neznatelně plnější v bříšku než sameček.
V nádrži, kde je chováme, by mělo být světlo tlumené plovoucími rostlinami. Chov je bezproblémový za předpokladu pravidelné výměny části vody a při udržování nízké hladiny dusitanů a dusičnanů. Z toho důvodu se příliš nehodí do nově založených akvárií.
Tato ryba má latinský název Colisa lalia, její velikost je 7 cm, teplotu vody potřebuje v rozmezí 24 až 28 °C. Jedná se o všežravce (vločkové, mražené a živé krmivo).
Samečci tohoto drobného čichavce jsou překrásně modročerveně příčně pruhovaní, s modravě lesklým hrdlem. Tělo je krátké, vysoké, samičky jsou nenápadně stříbřitě zbarvené jen s náznaky proužků.
Jsou to oblíbené, mírumilovné rybky, avšak někdy poměrně plaché a lekavé. Ve společném akváriu je chováme pouze s klidnými, drobnými rybkami. Tito čichavci jsou dosti hákliví na jakékoliv znečištění vody a náchylní k různým nemocem.
Lissachatina immaculata je velice variabilní druh, pochází z jihovýchodní Afriky, Malawi, Zimbabwe, Mosambiku, Madagaskaru či Mauritánie.
Lissachatina immaculata patří mezi menší až středně velké druhy achatin. Maximální velikost ulity je okolo 15 cm, ale většina šneků bývá menších a dokonce na Madagaskaru nebo i v Malawi se vyskytuje i trpasličí druh. Průměrná hmotnost šneků odpovídá jejich velikosti, tedy od 30 do 120 g, u větších typů může dosáhnout až 200 g.
Lissachatina immaculata má hnědé zbarvení s bílými (nebo světleji hnědými) pruhy. Mladí jedinci mají pruhovanou ulitu (střídají se pruhy hnědé, žluté až bílé). Tato kresba s věkem zvířete tmavne. Tělo šneka je jednobarevně béžovohnědé. Velikost ulity se nejčastěji pohybuje v rozmezí 7–8 cm a váha šneka kolem 30–70 g.
Chov tohoto druhu někdy nebývá bez problémů. Záleží na původu šneků. Zvláště Immaculata immaculata bývá v poslední době dost problémová. Ideální teplota pro chov je okolo 26 °C při vlhkosti kolem 80 %. Substrát by měl být vždy řádně vlhký (ne promočený), ale zároveň kyprý. Po mokrém stelivu se šneci neradi pohybují. Zároveň se ve dne zahrabávají, proto výška substrátu musí být alespoň tak vysoká, jak je vysoký šnek. Na jednoho šneka v teráriu by se mělo počítat s prostorem minimálně 5 l. Do terária je vhodné přidávat mělkou misku s vodou, ve které se šneci rádi povalují. Immaculaty nejsou náročné na potravu rostlinného původu, některé mají rády i citrusové plody. Základem ale zůstává zdroj vápníku. Do terária nedáváme různé kameny, o které si šneci trvale poškozují ulitu, immaculaty na mechanické poškození dost trpí.
Jednotlivé druhy či typy chováme zvlášť, protože se mohou pářit i s ostatními lissachatinami. Immaculaty dospívají kolem 6–9 měsíců. Lissachatina immaculata je hermafrodit (sama se přemění v samici a snese vajíčka, aniž by k oplození potřebovala dalšího partnera). Tento stav není ještě zcela prozkoumán a je tak trochu záhadou. Anatomicky je tento jev hodně problémový, působí zde mechanismy zabraňující autofekondaci (oplození vajíček vlastními spermiemi): oddělené vývody ovotestis, v některých případech autosterilita, nedovolují kvůli látkám vylučovaným gametami kontakt a splynutí gamet téhož jedince, u některých druhů však tomu nedochází a zřejmě k nim patří i Immaculata immaculata. Potomci jsou vlastně po genetické stránce homozygoti, tedy jedinci, kteří získají stejné vlastnosti. Na jednu stranu to může být výhodou, ale ve většině případů je zdvojení stejných vlastností nežádoucí. Dochází pak ke genetickým vadám, špatnému zdravotnímu stavu, s čímž je spojený i růst, a k předčasnému úhynu.
Agamy většinou nebývají agresivní. Pokud chováme více agam společně, mohou být občas agresivní vůči sobě navzájem (například při sporu o potravu). Většinou se však jedná jen o malé potyčky. Velmi agresivní ale mohou být vůči sobě dva samci, tudíž nelze mít dva samce společně v jednom teráriu. Jsou velmi teritoriální a nesnesli by se – mohli by se vážně poranit, případně by mohl jeden druhého i zabít. Poražený jedinec totiž nemůže z uzavřeného terária uniknout, jak by to udělal ve volné přírodě. Agresivní vůči sobě mohou být ale i samice. Samice před snůškou bývají neklidné, pobíhají po teráriu, hrabou a hledají vhodné místo pro svou snůšku. Není vhodné je v tomto období vytahovat ven z terária a rušit.
Plachá mohou být především mláďata, a to platí dvojnásob při zakoupení a umístění do nového prostředí. Vždy se potřebují aklimatizovat, potřebují nějaký čas na „rozkoukání“. S postupem věku agamy svou plachost ztrácejí a stávají se klidnými (ve většině případů).
Agamy si obvykle na kontakt s člověkem dobře zvyknou. Je to ještěr, který kontakt s člověkem snáší nejlépe. To ale v žádném případě neznamená, že je agama nějaký „mazlíček“. Neustálé tahání ven z terária a muchlování zde nepřipadá v úvahu. Pořád je to ještěr, pro kterého takové jednání není vůbec přirozené. Agama není pes a nepochopí, proč ji člověk vytahuje ven, proč ji hladí a nosí. Určitě není dobré agamu vytahovat z terária každý den, natož několikrát denně. Nejspokojenější jsou vždy ve svém teritoriu – v teráriu. Přílišnou manipulací agamu zbytečně stresujeme. 1x týdně jí můžeme dopřát volný pohyb po pokoji, aby se proběhla. I to největší terárium není pro agamu dostatečně velké, pokud jde o pořádné „proběhnutí se“. Zde ale pozor, aby byl pokoj dostatečně zabezpečen, aby nemohla někam zalézt a v horším případě tam uvíznout. Taktéž ji nepouštíme na studené dlaždice a podobně, nenecháváme ji běhat v místech, kde je nízká teplota. Proběhnout se může dle potřeby půl hodiny či 10 minut, záleží, jak se agama bude chovat. Pokud bude spokojeně pobíhat a šmejdit, klidně ji necháme déle. Pokud se bude chtít schovat a bude „nesvá“, dáme ji zpět do terária. Jestliže budete chtít takto nechat agamu jednou za čas proběhnout, pouštějte ji vždy ve stejné místnosti, tedy tam, kde to zná. Neustálé změny prostředí ji mohou zbytečně stresovat. Samozřejmě ji takto proběhnout nemusíte dávat vůbec. Také nedáváme agamu ven ve chvílích, kdy v klidu odpočívá nebo se vyhřívá pod lampou. Proběhnout ji můžeme nechat v případě, že v teráriu pobíhá a šmejdí.
Agamu můžeme položit také na parapet, kde s oblibou z okna
Neonky patří k velké čeledi Charaicidae, podčeledi Tetragonopterinae, která je systematicky zařazena do nadřádu Characoidea řádu Characiformes (tetrovité). Většina těchto druhů se vyznačuje relativně podlouhlým tělem. Nápadné jsou u těchto rybek takzvané tukové ploutve v zadní části hřbetu nebo u kořene ocasní ploutve, i když ne u všech druhů teter se tyto ploutve vyskytují. Jejich funkce je doposud záhadou. Jedná se o klidné hejnové rybky, které jsou všežravé, ale v žádném případě nepoškozují rostliny. Ve srovnání s jinými čeleděmi (například živorodky, cichlidy) je pro tyto druhy typická produkce jen velmi malého množství tělesných odpadů. Proto se obzvláště tyto rybky doporučují do společenských nádrží a lze je po právu nazvat klenoty. Neonky jsou podobně jako stejně velké hejnové rybky mírumilovné a nemají žádné velké nároky na prostor v nádrži. K ostatním rybkám se chovají mírumilovně a celkově vzato se chovají velmi řádně.
Doporučuje se chovat neonky ve skupině o minimálním počtu 10–12 kusů, protože chování těchto rybek v nádrži souvisí i s jejich počtem. Pokud jich chováme menší množství, pak se neonky zdržují především v dolní části akvária. Větší skupiny pak ale vytváří takzvané školy, které se čile pohybují ve střední části, někdy si dokonce vyberou i určité místo, na kterém si od toho věčného plavání na chvíli odpočinou.
Neonky vyžadují čistou vodu s velkým obsahem kyslíku. Vedle filtrace je proto důležitá i její výměna, kterou provádíme v týdenních intervalech. Množství vyměněné vody odpovídá asi 20 % ocelkového objemu nádrže. Rozdíl teploty vyměňované vody by neměl být větší než 2 °C. Výsledky této pozorné péče se pak objevují jak v dobré zdravotní kondici a vybarvení jednotlivých exemplářů, tak skýtají dobré záruky pro další úspěšný odchov těchto rybek.
Při zařizování nádrže bychom měli dbát na to, aby se nám podařilo vytvořit prostředí, které co nejvíce odpovídá původnímu místu výskytu těchto krásných rybek. Vhodnější než místo na plném slunci je místo s nepřímým osvětlením. Pro chov neonek se dnes převážně upřednostňují nádrže lepené pomocí černého silikonu, který má oproti průhledným materiálům tu výhodu, že jím neprorůstají řasy. Ideální akvárium by mělo mít minimálně obsah kolem 80–120 l. Vhodné je nepříliš intenzivní osvětlení a osázení malými druhy rostlin. Rostliny vytváří nejen důležitou část biotopu nádrže, ale podílí se také na celkovém dojmu atmosféry a krásy tohoto podvodního světa.
