CENÍK LOVU VOJENSKÉ LESY DIVIZE KARLOVY VARY LOV JELENA
OBSAH
Cena za lov jelena
Řada lovců při svých lovech na jelena se rozhodne navštívit i sousední Slovensko. Lov jelena na Slovensku je stejně jako v Čechách pro nemyslivce zpoplatněn a vymezen obdobím lovu. Na Slovensku je lov jelenů a kolouchů povolen v období od 1. srpna – do 15. ledna. Lov laně je povolený od 1. srpna – 31. prosince. Říje jelena je od 10. září do 30. září.
Ceník za odstřel jelena na Slovensku vychází z váhy paroží. Za váhu paroží se považuje váha celé lebky s parožím bez spodní čelisti. Je třeba mít k tomu povolenku a zároveň i pojištění. Následující ceník je pro Lesy Slovenskej republiky, štátny podnik v oblasti Košic, Prešova.
Poplatky na Slovensku za lovecký lístek a pojištění pro zahraniční lovce
První video z youtube.com zachycuje dva lovy jelena na Slovensku. Provází skupinovým lovem od počátku lovu, po skolení jelena, slavnostní výřad včetně všech náležitostí. Kromě lovu jsou zde zachyceny i tradice, jako pasování na lovce vysoké zvěře atd.
K lovu jelena v tomto pro něj typickém období využívají lovci jeho instinktů k soupeření se slabším samcem. Lovec jelena vábí k sobě, obvykle se ale na vábení „chytnou“ jen mladí jeleni, ti starší „zkušenější“ na toto vábení nereagují a jejich lov v tomto období musí být tedy klasickou formou čekané či šoulačky.
Jednotlivé lesy si stanovují různé sazby za poplatkový lov. Ukázkou může být následující ceník Vojenských lesů a statků v divizi Mimoně.
I nemyslivec si může střelit daný kus zvěře, ale na povolení a jen s doprovodem.
Poplatky
Cena v Kč
Denní paušální poplatek za individuální lov spárkaté zvěře na osobu/den. Loví se samice a mháďata, jelení a dančí špičák do výšky slech
4 100
Při menším počtu střelených kusů možná sleva až
50 %
Za odstřel nebo postřelení průvodcem neodsouhlasené zvěře se k ceně uvedené v tomto ceníku účtuje přirážka
100 %
Jestliže lovecký host zvěř postřelil a ta nebyla dohledána, účtuje se 25 % nasmlouvané ceny a průměrná akutní cena zvěřiny odvozená z průměrné hmotnosti kusu příslušného druhu
25 % + zvěřina
V případě použití služebního vozidla bude účtována sazba
8,30 Kč/km
Lovecký doprovod
Ranní doprovod
250,-
Večerní doprovod
300,-
Celodenní doprovod
1 000,-
Jelen evropský
Kolouch
2 000,-
Laň
3 000,-
Špičák do 2 let
5 000,-
Jelen (hodnocení podle CIC): Do 100 bodů
7 000,-
100,01 – 110
9 000,-
110,01 - 120
10 000,-
120,01 - 130
13 000,-
130,01 - 135
16 000,-
135,01 - 140
19 000,-
140,01 - 145
23 000,-
145,01 - 150
27 000,-
150,01 - 155
31 000,-
155,01 - 160
35 000,-
160,01 - 165
41 000,-
165,01 - 170
51 000,-
170,01 - 175
60 000,-
175,01 - 180
68 000,-
180,01 - 185
78 000,-
185,01 - 190
89 000,-
190,01 - 195
100 000,-
195,01 - 200
120 000,-
200,01 - 205
140 000,-
205,01 - 210
180 000,-
210,01 - 215
220 000,-
215,01 - 220
290 000,-
220,01 + každý další bod
8 000,-
Postřelení laně, koloucha a jelena do 2 let věku
1 000,-
Úspěšný dosled s lovecky upotřebitelným psem
2 000,-
Preparace
Stažení celého kusu
1 000,-
Hlavy s krkem
720,-
Úprava trofeje
1 130,-
Poplatek za trofej, kterou nelze ohodnotit metodou CIC
Zde uvádíme aktuální časy pro západy a východy slunce a o tom, jak dlouho bude vidět, kdy se stmívá a kdy vychází slunce. Slunce postupuje každý den svojí dráhou přes naší republiku, nejdříve ho přivítá Jablůnkov a Ostrava, pak Brno, Hradec Králové, Praha, Plzeň a nakonec přes KarlovyVary dorazí až k Aši. Než tuto vzdálenost urazí, tak dochází k rozdílům mezi východem a západem v Ostravě a v Karlových Varech a tak přechod pásu úsvitu nebo soumraku, od východu k západu může trvat přibližně 30 minut.
Dnes 27. 4. 2024 nad územím České republiky vychází slunce v Jablůnkově v 5:27 a rozbřesk skončí v 5:52 v Aši. Vycházející slunce naší republikou prosviští tryskovou rychlostí 1299 Km/h.
Vidět dnes bude 15 hodin a 43 minut. Rozednívat se začne již od 5:04 a vidět bude do večera 20:47, kdy se setmí.
Slunce dnes začne zapadat v 19:57 na východě našeho území a zapadající slunce se postupně dostane až k Aši, kde bude naposledy možné spatřit slunce v 20:25.
Zítra započne východ slunce v Jablůnkově v 5:25 a v Aši skončí v 5:50. Zítřejší doba, po kterou bude vidět, bude trvat 15 hodin a 46 minut. Rozednívat se začne od 5:02 a vidět bude do večera 20:48. Zítra slunce začne zapadat v 19:58 na východě našeho území a západ slunce se postupně dostane až k Aši, kde bude naposledy možné spatřit slunce v 20:26.
Za deset dní bude změna časů denního světla výraznější. Východ slunce započne v Jablůnkově v 5:10 a v 5:34 skončí v Aši. Délka doby viditelnosti bude za deset dní 16 hodin a 19 minut. Rozednívat se začne od 4:44 a vidět bude do večera 21:04. Slunce v tu dobu začne zapadat v 20:12 na východě našeho území a mizející slunce se postupně dostane až k Aši, kde ho bude naposledy možné spatřit v 20:40.
Trofejové kusy jelena siky je vhodné lovit v měsíci říjnu. Pro úspěšný lov jelena siky je vhodnější ranní sezení, které se klidně ale protáhne až do pozdních odpoledních hodin. Lovec by se měl vyzbrojit trpělivostí, protože zvěř se v období říje může objevit kdykoliv. Výhodou pro lovce může být zvědavost jelena siky, která ho může donutit k zastavení se, a tím poskytne lovci čas k výstřelu.
I k lovu jelena siky se často využívá vábení. U vábení nestačí lovci umět dokonale napodobit hlas jelena v říji, potřebuje znát i správná místa spádů a stávanišť zvěře, stejně tak musí znát způsoby chování zvěře. Při lovu nesmí lovec zapomenout na to, že si ke svému lovu musí najít vhodné místo ke svému krytí, neustále musí hlídat směr větru.
Aby se lovec naučil správně napodobit hlas jelena, musí dlouhodobě odposlouchávat hlasy v honitbách s jelení zvěří, zároveň musí mít hudební sluch, kdy dokáže dokonale napodobit všechny varianty jeleního troubení.
Ulovit jelena siku bývá velmi obtížné, protože jelen sika patří k velmi obezřetným a opatrným zvířatům. Ulovit jelena siku zvládne často jen „profík“, protože jelen velmi dobře vidí a vždy si hlídá své okolí, takže zaznamená jakýkoliv šum v okolí, zároveň pokud jelen táhne na louku, nebo paseku, tak kontroluje nejen tento prostor, ale i prostor ve výškách. Při této kontrole dokáže díky svému dobrému zraku zahlédnout i malý pohyb v otevřené kazatelně. Pokud se jelen sika rozhodne, že přece jen na louku vstoupí, rychle mine zarostlá místa na krajích louky, kde by se mohl ukrývat lovec. Bezpečněji se cítí uprostřed louky.
Jelen sika i jeho laň mají velmi dobrou paměť, takže pokud jsou na některých místech víckrát ohroženi lovci, tak na takové místo už nevstoupí.
Na závěr je třeba zmínit, že pro jelena siku je typické, že při zásahu obvykle neklesne na místě, naopak je schopen ujít i třeba 150 metrů (pokud střelec mířil hůře – netrefil komoru – může být i vzdálenost mnohem větší).
Mezi starověké bohy lovu patří například Sumukan (Mezopotámie), Rutaš (Chetité v Malé Asii), Artemis (antické Řecko), Diana (starověký Řím), Curnunnose (Keltové). Tito bohové byli v závislosti zavádění křesťanství nahrazováni křesťanskými svatými. Především svatým Hubertem, ale před ním byl patronem lovců a myslivců svatý Eustach. I v českých zemích byl lovecký kult svatého Eustacha rozšířen, a to v 16. století, ale o dvě století později byl již nahrazen kultem svatého Huberta. Svátek svatého Eustacha slavili lovci 20. září, což je období začátku říje jelenů, naopak svátek svatého Huberta připadá na 3. listopad, tedy dobu kdy se konaly parforsní hony (štvanice).
V Čechách ale myslivci za svého svatého považovali i svatého Jiljí, či svatého Prokopa, jejich kulty se ale nikdy úplně nerozšířily.
Bylo v povaze věřících zasvěcovat svatým různé stavby či předměty, a patroni myslivců a lovců nejsou žádnou výjimkou. Svatý Eustach i svatý Hubert byli běžně zobrazováni na obrazech, sklech, keramice i ve dřevě, samozřejmě vznikaly jejich sochy.
Legendy o Eustachovi a o Hubertovi mají společný motiv zjevení jelena se zářícím křížem mezi parohy. Postava jelena se běžně objevuje také v řadě dalších křesťanských legend rozšířených po celé Evropě. Jelen je považován za charakteristickou evropskou zvěř, která působí velmi vznešeně. Řada lidských společností přisuzovala tomuto zvířeti různé kouzelné vlastnosti, jiné ho považovaly za symbol světla. Dokonce v prvních křesťanských legendách se sám Ježíš Kristus zjevuje v podobě jelena se stříbrným nebo zlatým parožím, z něhož vychází světlo, případně se zářícím křížem umístěným mezi parohy. Tento jelen navíc byl vždy desaterák, což mělo symbolický význam, deset bylo i božích přikázání. Ve středověku byla navíc jelenu přisuzována prorocká moc, zjevení jelena mělo oznamovat existenci a místo nálezu náboženských relikvií.
V legendách o svatém Eustachovi i svatém Hubertovi je kromě zjevení jelena i v podstatě stejný námět. Jde o to, že lovec nerespektuje zákaz lovu ve svátek, při lovu se mu zjeví již zmíněný jelen (= Ježíš Kristus) a přivede hříšníka ke konverzi.
V České republice je lov zvěře blíže specifikován (určena doba lovu jednotlivých druhů zvěře a stanoveny podmínky lovu) v zákoně o myslivosti č. 449/2001 Sb. V páté části, III. – V. hlavě a ve vyhlášce Mze č. 245/2002 Sb., ve znění vyhlášky č. 480/2002 Sb. Zároveň se lovu věnuje také myslivecký řád ČMMJ v kapitole Lov zvěře a v kapitole Myslivecká morálka, zvyky a tradice.
Způsob lovu zvěře vždy závisí i na jeho druhu. Jinak se loví zvěř spárkatá a jinak zvěř drobná. U mysliveckého lovu je zároveň také velmi důležité mít na paměti, že žádný lov by neměl být nekontrolovatelný, cílem žádného myslivce by nikdy nemělo být vyhubit co nejvíce zvěře. Myslivec svým lovem jen pomáhá regulovat počet kusů zvěře v přírodě. Zároveň se v dnešní době nevyužívá lovu zvěře do smrtících pastí. V neposlední řadě je vždy potřeba mít na paměti, že myslivec by měl vystřelit na zvěř jen v tom případě, že ji stoprocentně rozeznal, a nedošlo tedy k žádné záměně (druhu zvěře, pohlaví, věku atd.).
Řádný myslivec se také na lov nevypraví jen tak v oblečení, v němž chodí běžně doma, jen s kulovnicí přes rameno. Kromě lovecké výzbroje (lovecké zbraně chladné a palné, optika) musí mít také loveckou výstroj. Jejíž součástí je lovecký úbor (pokrývka hlavy, plášť, oblek, obuv), loveckou brašnu (nebo batoh), případně hůl (opěrná hůl slouží k bezpečnějšímu zamíření), sumku na kulové náboje. Pokud myslivce předpokládá při lovu čekání, může se vybavit také trojnožkou k usednutí, nebo sedací holí. Při společných lovech musí mít vedoucí honu také loveckou trubku k hlášení povelů.
Při lovu jakékoliv zvěře je vždy důležité před výstřelem zvěř správně posoudit (např. poznat jestli zrovna tento kus je možné v určitém období lovit). Lovci obvykle posuzují před lovem výživný stav jelena, jeho držení těla, chůzi, zranění, abnormality, kůži, srst, tělesné otvory i hlasové projevy.
Pokud je výživný stav jelena méně dobrý, pozná to lovec tak, že jsou vidět kosti lopatky, pánve i žebra. Příčinou mohou být různá onemocnění, ale i zranění, nedostatky ve výživě, nebo i vliv může mít pohlavní aktivita v říji.
I nápadně změněné držení těla je způsobené často zraněním, nemocemi, parazity, případně ale i vrozenými abnormáliemi, nebo vyčerpáním.
Za špatnou chůzi jelena se považuje kulhání, vrávorání, narážení do překážek, i jiné změny v pohybu.
Před lovem musí lovec sledovat i ostražitosti jelena. Sleduje, jeho pozornost vůči okolí i vůči jiné zvěři, jeho chování v tlupě, častost jištění. Lovec sleduje také nápadné změny na kůži či srsti: jestli barva odpovídá ročnímu období, jestli je srst lesklá / matná, zkoumá se i hladkost srsti, jestli nemá na těle místa bez srsti. Kůže a srst jsou důležité pro posouzení celkového zdravotního stavu zvířete.
U jelena se také zkoumají jeho hlasové projevy, jestli nenaříká (příčinou by mohla být silná bolest, nebo velký strach), jestli nekašle, nefuní, nechroptí.
Řeckou bohyní lovu byla Artemis, dcera Dia a Léty (dcera Titánů). Artemis se narodila na ostrově Ortygii den před narozením svého bratra - dvojčete Apollona (řecký bůh Slunce), dokonce měla podle bájí své matce pomáhat při jeho porodu. Artemis měla stejně jako bratr vysokou, urostlou postavu a zlaté kadeře vlasů. Její úloha při tomto porodu ji předurčila za panenskou ochránkyni malých dětí a rodících žen. Artemis poctivě střežila své panenství a každý, kdo nějak ohrožoval její panenství, za to zaplatil. Artemis byla hrdá a lehce se urazila. Stejně jako její bratr byla velmi krásná, a stejně tak i nezávislá. Artemis byla ochránkyně matek, mladých lidí a především lovců. Sama lovila divokou zvěř, a proto bývala zobrazována se stříbrným lukem a šípy. Šípy pro ni zhotovil jednooký obr Kyklóp. Artemis přebývala v lesích a žila s nymfami a jejími loveckými psy. Podle bájí dokázala stejně jako Apollón rozdávat nemoc i náhlou smrt smrtelníkům, stejně tak je ale dokázala jejich nemocí zbavit. S Apollónem měla mnoho společného, zároveň byla i jeho opakem, o čemž svědčí i to, že zatímco on je bohem slunce, ona je bohyní měsíce a měsíčního svitu. Oba se podíleli na smrti čtrnácti dětí thébské královny Niobé, která ve své pýše urážela bohyni Létó (matku Apollona a Artemis), vyvyšovala se nad ní, protože měl více dětí než bohyně. Apollon a Artemis se postarali, aby všechny své děti ztratila.
Její otec Zeus jí měl podle bájí darovat věčné panenství, luk a šípy, družinu mořských nymf, družinu říčních ryb. Pro Artemis byly také typické její lovecké šaty šafránové barvy s rudým lemováním.
S Artemis je spojována řada pověstí hlavně kvůli její kráse. Zamiloval se do ní i proslulý lovec Aktaión, když ji spatřil nahou v jeskyni. Artemis se tím cítila uražená, a tak ho proměnila v jelena, aby nikomu nemohl prozradit, že ji viděl. Nebohého Aktaióna v podobě jelena pak nakonec uštvali a roztrhali jeho vlastní psi. Podle bájí Artemis milovala jiného lovce jménem Orion, který byl synem Poseidona. Orion byl velmi dobrý lovec, a jeho souboj v lukostřelbě s Artemis skončil remízou. Nakonec sama Artemis způsobila jeho smrt (v některých verzích šlo o nešťastnou náhodu, v jiných to byl záměr, kdy chtěla Artemis zabránit Orionovi, aby vybil všechna zvířata na zemi).
Římská bohyně Diana je v podstatě stejná jako řecká bohyně lovu Artemis. Mají stejný osud, jen pověsti o nich pochází z jiných starověkých států, a tak se liší i jména postav, které se v jejich příbězích vyskytují. I Diana stejně jako Artemis je považována za bohyni lovu a zvěře, bohyni měsíce, ochránkyni rodících žen a malých dětí. I Diana je vyobrazována společně s lukem a šípy v doprovodu psů nebo lesních zvířat.
Význam jména této bohyně znamená „božská, nebeská.“ Diana byla dcerou nejvyššího boha Jupitera a Létó. Byla o něco starší než její dvojče Apollon. Stejně jako Artemis i Diana se zapřísáhla, že navždy zůstane pannou. Podle bájí to Diana učinila společně s vodní nymfou Egerií a s bohyní lesů Viribus. S jejím jménem je také spojována již zmíněná pověst o Akteonovi.
Mladý Hubert žil jako každý šlechtic jeho doby na královském dvoře. Život vedl velmi rozmařilý stejně jako ostatní mladíci jeho věku. Rád se věnoval všem dvorním zábavám, k nimž patřil i lov. Zrovna v den Velkého pátku se konala štvanice, i přesto že v tento čas byl lov zakázán. Hubert se štvanice zúčastnil s družinou přátel a sloužících. Během lovu se jim do cesty připletl překrásný silný jelen, kterého začali lesem pronásledovat. Jelen byl ale rychlý a vedl je stále hlouběji do lesa. Pronásledovatelé postupně lov vzdávali, jen Hubert vytrval a sám s koněm a psy se hnal temnými houštinami. I přes jeho snahu se mu náhle jelen ztratil z očí a vyčerpaný Hubert seskočil z koně a na skále si dopřál oddechu. Náhle nad sebou uslyšel podivný šramot, když pohlédl vzhůru, spatřil stát na skále právě toho jelena, kterého předtím hlubokým lesem bez přemýšlení pronásledoval. Jelen stál nad ním klidně, nezraněn, bez jakékoliv známky strachu. Tichá majestátnost jelena ale nebylo to, co Huberta na něm fascinovalo. Mezi parohy se nalézalo něco, z čeho vycházela silná záře, která způsobila, že se psi třásli strachy, a i kůň se hrůzou vzepjal. Sám Hubert při pohledu na jelena cítil bázeň, ale dodal si odvahu, a když se jelen nehýbal, přistoupil k němu blíž. V tom si uvědomil, že záře vychází z překrásného kříže, který se nacházel mezi parohy statného jelena. Náhle uslyšel tato slova: „Huberte, proč neustále hledáš a lovíš zvěř? Je už na čase, abys začal hledat mě, neboť já jsem Pán a Bůh, který byl za tebe a všechen lid ukřižovaný.“ Překvapený Hubert tiše zašeptal: „Pane Bože, již vícekrát jsem o tobě slyšel, ale dodnes jsem v Tebe nevěřil a nechtěl Tě jako pravého Boha. Bože, co chceš, abych udělal? Ukaž mně cestu pravdy a Tvé vůle.“ Po jeho odpovědi pokračoval hlas: „Huberte, musíš přemoci sám sebe, vezmi svůj kříž a následuj mne. Jdi k biskupovi Lambertovi do Maastrichtu. Bude tě učit a řekne ti, co musíš učinit, aby sis zasloužil život věčný.“ V tu chvíli již Hubert nevydržel a padl před mocí Ježíše Krista na kolena. Jelen pak zmizel stejně náhle a tiše, jak se objevil. Hubert se vypravil na zpáteční cestu a po návratu ke královskému dvoru se vzdal svého majetku i rodinných závazků a vydal se k biskupu Lambertovi, tak jak mu Bůh kázal. Biskup Lambert jej pak po čase vysvětil na kněze.
Lovec musí uvážit řadu faktorů, které jeho volbu vhodného přístroje ovlivňují. Patří sem: oblast lovu, způsob lovu, způsob montáže na zbraň, použité technologie, finanční nároky, prodejce(pokud se přístroj rozbije, je obvykle nutná oprava přímo od výrobce, je proto lepší nákup přístrojů přímo od výrobců, než od různých překupníků, kteří nemohou zaručit dodržování zákonných podmínek a lhůt).
Do oblastí, kde bude přístroj používán patří: lesní honitba(není potřeba velké zvětšení, vhodnější je menší přiblížení, které lovci umožní sledovat, jestli zvěř značí a jakým směrem e pohybuje, překážky v lese odráží přísvit zpět do zařízení, zvěř je v lese více pozorná na přísvit = výhodnější jsou noktovizorní zařízení se čtyřnásobným zvětšením), polní honitba(zvěř méně vnímavá na světla, lze lovit na delší vzdálenost, pokud není úplná tma = analogové vidění bez použití přísvitu).
Druhy způsobů lovu: čekaná(vhodné větší přiblížení, protože lovec má dost času na výstřel, nezáleží na zpoždění přenosu digitální obrazu), šoulání (menší zvětšení poskytuje větší zorné pole a tím i přehled o okolní situaci, vhodné využít i noktovizorní technologie).
A právě při takovýchto setkání může u laiků dojít k záměně srny a srnce s laní a jelenem. K záměně dochází také i u mláďat, kdy se řeší, jestli mládě srny, je srnče nebo kolouch. Správná odpověď je pak srnče. Matkou koloucha je laň. Sice oba druhy patří do řádu jelenovitých, a tak mají společné znaky, ale jsou věci, v nichž se také liší.
Srna a laň mají podobnou postavu, která je štíhlá s dlouhými nohama a krátkým ocasem. Rozdíl je ale ve váze a velikosti. Zatímco váha jelena a tedy i laně se pohybuje kolem 150 - 200 kg, tak u srny a srnce se váha pohybuje jen kolem 15 – 35 kg. Srna je také výrazně menší než laň.
Srna a laň mají také společné to, že ani srna ani laň nemá parohy (kostěné útvary na hlavě, kterou jsou většinou rozvětvené) na rozdíl od jejich samců, tedy od srnce a jelena. Parohy srnce se ale nerozkládají do stran, naopak vedou přímo nad hlavou zvířete a nejsou ani tak vysoké (zhruba 30 m). U jelena naopak parohy rostou do šířky a mohou mít mnohem více větví. U samců je také rozdíl v hřívě, kterou mají pod krkem. Jelen ji má více chlupatou, na rozdíl od srnce, u něhož se jeho „hříva“ v podstatě nijak neliší od zbytku srsti.
Rozdíl je také ve tvaru hlavy, kdy srnec má hlavu menší a také má menší čenich. Jelen má naopak lebku velkou a protáhlou. Rozdíl je také v dokončení výměny chrupu. U srny je chrup vyměněn do 15. měsíce života, u laně je to až ve 30. měsíci života.
Rozdíl mezi nimi je také v ocasech a v barvách pozadí. Zatímco srnec a srna mají ocas krátký a bílý, a okolí ocasu (obřitek známý také jako „zrcátko“) je také bílé, u srn dokonce zde může být srst i načechraná, tak laň má barvu srsti na obřitku více nažloutlou a toto zrcátko je také větší než u srny.
Kromě vzhledu se liší ale i ve stravě, laň se stravuje především trávou, kterou pase na loukách, srna naopak dává přednost listům keřů a stromů. Od toho se odvíjí i fakt, kde tato zvěř původně žila. Laně a jeleni se původně nacházeli více v bezlesích oblastech, zatímco srny a srnci žili více v lesích.
