Téma: 

březost srny


Facebook Twitter Pinterest Google + email tisk

SRNKA

Reprodukce

Srnčí říje probíhá zpravidla na přelomu července a srpna, ale může se podle klimatických podmínek posunout. Toto období trvá cca 14 dní, v případě neoplození srn může nastat ještě říje na podzim. Plod se začíná v srně vyvíjet od ledna, do této doby má srna takzvanou skrytou (utajenou) březost, kdy se vajíčko nevyvíjí. Srnec při říji honí srnu po pravidelných trasách, takže jsou často vidět v obilí nebo na loukách vyběhané osmičky. V říji srnec reaguje na pískání srny. Srnčí říje probíhá v teplých červencových a srpnových dnech. Srna je březí asi 40 týdnů. V květnu až červnu vrhá jedno až tři srnčata. Rodí se s otevřenýma očima, po dvou až třech týdnech je matka přestává kojit. Úplně se osamostatní po roce života. Pohlavně dospívají ve dvou letech.

Srna je svědomitou matkou, ale její sexuální pud je během říje silnější než mateřský. Můžeme spatřit, jak potom od sebe odhání své mládě nebo dočasně ignoruje jeho volání.

Srnec na počátku říje srnu začíná honit. Ovšem srna není ještě v tu dobu na vrcholu ovulace, proto srnci nedává příležitost ke kopulaci. Vzdálenost mezi srncem a srnou je na počátku velká. Honička pak probíhá ve velkých kruzích, kdy oba běhají za sebou. Často obíhají strom nebo keř. Jindy opisují v lukách velké osmičky či ovály. Nezřídka můžeme vidět, jak milenci obíhají stoh slámy. Honičky se odehrávají s přestávkami, v nichž se oba partneři v klidu pasou. Někdy jsou přestávky i několikahodinové. Honění srny může trvat také den nebo dva. Když se po této době u srny dostaví vrchol ovulace, zvolní svůj spěch a srnec se k ní začne přibližovat. Srna se pak náhle zastaví a dovolí srnci spojení. To však trvá jen velmi krátce – pouhých pět až osm vteřin. Kopulace se během dne opakuje ještě několikrát. Srnec se u srny zdrží jen dva až čtyři dny a potom jde vyhledávat jinou říjnou samici.

U srny se setkáváme s utajenou březostí (latencí), to znamená, že jsou oplodněná vajíčka přibližně čtyři a půl měsíce v klidu a opět se začnou vyvíjet až na začátku dalšího kalendářního roku. Potom vývoj trvá až do května nebo do června, kdy srna porodí mládě. Ovšem příroda nezapomíná ani na srny, které v létě nebyly oplodněny – nabízí jim náhradní podzimní říji. V listopadu nebo i v prosinci mohou být tyto srny dodatečně oplodněny mladými srnci, kteří ještě nosí parůžky. Ostatní srnci, kteří shazují parůžky na podzim, jsou totiž dočasně neplodní. Vývoj tohoto zárodku ale již neprochází utajenou březostí, plod se vyvíjí zcela normálně a potom se srnám rodí mláďata ve stejnou dobu jako těm, které byly oplodněny během léta.

Detail odstavce: Reprodukce
Zdroj: Srnka
Zveřejněno: 24.4.2016


Facebook Twitter Pinterest Google + email tisk

Diskuze: Re: border kolie štěňata

Klidně fenku nechte přiskočit, ať si sama určí, jestli to bude chtít nebo ne. Šestiletá fena ještě zvládne štěňata odnosit i odkojit. Pokud chcete mít jistotu, že jí březost neublíží, tak ji nechte vyšetřit bříško pomocí ultrazvuku u veterináře a zeptejte se ho také na vhodnou výživu v období březosti.

Zdraví Cempírek!

Zdroj: diskuze Border kolie štěňata
Odesláno: 22.9.2016 uživatelem Cempírek
Počet odpovědí: 2 Zobrazit odpovědi

NEMOCI U SRNEK

Způsob života a potrava srn

Srny a obzvlášť tedy srnci patří k teritoriálním zvířatům, jejich teritorium bývá zhruba kolem 2 ha. Během roku se srnci / srny pohybují buď jednotlivě, nebo v páru, případně s rodinou. Na zimu se ale často sdružují do tlup, které je pak možné vidět na polích. Srny jsou plaché a neustále (ve dne - v noci) si hlídají blížící se nebezpečí, nahrává jim i to, že mají dobře vyvinuté smysly. Pokud jsou srny i srnci vyrušeni, projeví se hlasitým békáním (zvuk trochu se podobající psímu štěkání).

Srny patří k velmi vybíravým druhům jelenovitých, alespoň co se týká potravy. Přes rok spásají různé bylinky a traviny, na rozdíl od laní a jelenů nepohrdnou ani listy, pupeny, plody a kůrou různých dřevin, případně i zemědělskými plodinami. Na pastvu chodí tedy hlavně v noci. Přes zimu bývají pak dokrmovány myslivci, kteří jim ke krmelcům nosí například seno, atd.

Detail odstavce: Způsob života a potrava srn
Zdroj: Nemoci u srnek
Zveřejněno: 16.8.2017

NEMOCI U SRNEK

Biologie

Pro každého myslivce je důležité vědět, kdy probíhá srnčí říje. Říje u srnců probíhá zhruba měsíc v období od poloviny července do poloviny srpna. V červenci tedy začínají srnci soupeřit o přízeň samic (pohlavně dospělá srna je od 16. měsíce věku). Přestože je srnec polygamní, tak nepokládá srny najednou. Nejprve honí (srnec v době říje doslova honí srnu po pravidelných trasách) a pokládá jednu srnu, a až když její říjnost skončí, pokládá srnu další. Říjnost srny trvá zhruba 4 – 5 dní. Takže za ten měsíc, kdy probíhá srnčí říje, by srnec mohl stihnout oplodnit zhruba 6 srn (teoreticky). Srnec říjnou srnu pozná snadno, ta se ozývá pískáním, pokud by o stejnou srnu projevili zájem dva srnci, tak dochází k souboji, který samozřejmě vyhraje ten silnější a ten má tu čest srnu oplodnit. Zárodek plodu se pak zhruba 16 týdnu vůbec nemění, což se nazývá jako latentní gravidita = diapauza. Zajímavé je, že diapauza není vůbec nutná, pokud by srna byla oplodněná až v třeba v listopadu, tak diapauza nenastává a březost srny trvá tak jen pět měsíců. S diapauzou totiž březost trvá zhruba 9 měsíců. Srnčata se tak rodí zhruba v květnu, případně na začátku června. Srna může mít maximálně 2 mláďata (výjimečně tři), pro něž je typická barva srsti – hnědá s bílými skvrnami (tyto skvrny pak zmizí zhruba za 2 měsíce). Mláďata se rodí s otevřenýma očima. O mláďata se během prvních dní stará matka, která je chodí několikrát denně krmit, mezitím jsou mláďata schovaná někde v hustých křovích, polích i loukách. Srna srnčata kojí několik týdnů.

Během 16 měsíců od narození srnče dospěje, u srnčat je důležitá pohlavní dospělost, tak se pozná dospělý jedinec. Srny a srnci se ve volné přírodě mohou dožívat kolem 10 let života. Málokdy se to ale podaří, vzhledem k lovům (lov srnců je povolený v období května až září, lov srn a srnčat v období září až prosince) a častým nehodám.

Detail odstavce: Biologie
Zdroj: Nemoci u srnek
Zveřejněno: 16.8.2017

NEMOCI U SRNEK

Vliv nemocí na srnčí maso

Zvěřina je v České republice velmi oblíbeným pokrmem, obzvláště na podzim, kdy je lovecká sezóna na vrcholu. Vždy je ale dobré znát původ zvěře, kterou konzumujeme. Ne totiž každý lovec nechá skolenou zvěřinou vyšetřit a konzumace masa z nakažené srny/srnce, může člověku způsobit řadu zdravotních problémů. Pokud chceme zabránit konzumaci nemocného srnčího masa a nejsme myslivci, je vhodné zvěřinu kupovat ze speciálních jatek, od majitelů honiteb (pokud nechal zvěřinu zkontrolovat).

Detail odstavce: Vliv nemocí na srnčí maso
Zdroj: Nemoci u srnek
Zveřejněno: 16.8.2017

NEMOCI U SRNEK

Záměna srny/ srnce a laně/jelena

A právě při takovýchto setkání může u laiků dojít k záměně srny a srnce s laní a jelenem. K záměně dochází také i u mláďat, kdy se řeší, jestli mládě srny, je srnče nebo kolouch. Správná odpověď je pak srnče. Matkou koloucha je laň. Sice oba druhy patří do řádu jelenovitých, a tak mají společné znaky, ale jsou věci, v nichž se také liší.

Srna a laň mají podobnou postavu, která je štíhlá s dlouhými nohama a krátkým ocasem. Rozdíl je ale ve váze a velikosti. Zatímco váha jelena a tedy i laně se pohybuje kolem 150 - 200 kg, tak u srny a srnce se váha pohybuje jen kolem 15 – 35 kg. Srna je také výrazně menší než laň.

Srna a laň mají také společné to, že ani srna ani laň nemá parohy (kostěné útvary na hlavě, kterou jsou většinou rozvětvené) na rozdíl od jejich samců, tedy od srnce a jelena. Parohy srnce se ale nerozkládají do stran, naopak vedou přímo nad hlavou zvířete a nejsou ani tak vysoké (zhruba 30 m). U jelena naopak parohy rostou do šířky a mohou mít mnohem více větví. U samců je také rozdíl v hřívě, kterou mají pod krkem. Jelen ji má více chlupatou, na rozdíl od srnce, u něhož se jeho „hříva“ v podstatě nijak neliší od zbytku srsti.

Rozdíl je také ve tvaru hlavy, kdy srnec má hlavu menší a také má menší čenich. Jelen má naopak lebku velkou a protáhlou. Rozdíl je také v dokončení výměny chrupu. U srny je chrup vyměněn do 15. měsíce života, u laně je to až ve 30. měsíci života.

Rozdíl mezi nimi je také v ocasech a v barvách pozadí. Zatímco srnec a srna mají ocas krátký a bílý, a okolí ocasu (obřitek známý také jako „zrcátko“) je také bílé, u srn dokonce zde může být srst i načechraná, tak laň má barvu srsti na obřitku více nažloutlou a toto zrcátko je také větší než u srny.

Kromě vzhledu se liší ale i ve stravě, laň se stravuje především trávou, kterou pase na loukách, srna naopak dává přednost listům keřů a stromů. Od toho se odvíjí i fakt, kde tato zvěř původně žila. Laně a jeleni se původně nacházeli více v bezlesích oblastech, zatímco srny a srnci žili více v lesích.

Detail odstavce: Záměna srny/ srnce a laně/jelena
Zdroj: Nemoci u srnek
Zveřejněno: 16.8.2017

NEMOCI U SRNEK

Fibropapilomatóza

Toto onemocnění je také nazýváno jako fibromatóza.

Příznaky

Fibropapilomatóza je také nezhoubným nádorovým onemocnění, které je vysoce infekční stejně jako papilomatóza. Projevuje se stejně – vznikem různých podkožních a kožních nádorů, které mohou být různých barev, velikostí a na nemocném zvířeti jich může být i přes stovku. Část „fibro“ v názvu onemocnění značí, že u takto nakažené srny nemusí být zasažená jen epitelová část, ale onemocnění zasahuje i do vaziva. I toto onemocnění je přenosné přímým kontaktem, nebo bodnutím hmyzu (komár, muchnička). Léčba se u volně žijících zvířat neprovádí.

Obrázky

Fibropapilomatóza foto.

Rizika

Srnčí maso pocházející ze srnčí zvěře nakažené fibropapilomatózou není pro člověka nakažlivé, virus této nemoci se přenáší pouze mezi srnami a nepřenáší se na člověka. Takováto zvěřina by se neměla konzumovat, pokud byly patologickými změnami zasaženy i vnitřní orgány, po stažení kůže jsou viditelné smyslové změny v podkoží (například zápach, maso je vodnaté, nádory jsou i v mase).

Detail odstavce: Fibropapilomatóza
Zdroj: Nemoci u srnek
Zveřejněno: 16.8.2017

NEMOCI U SRNEK

Shrnutí fyziologie srny / srnce

Srna patří k nejmenším druhům jelenovitých. Obvykle váží kolem 15 – 35 kg a její výška v kohoutku je kolem 70 cm (srnec je větší než srna).

Barva srsti se liší v závislosti na ročním období. Přes léto má srst červenohnědou barvu, v zimě je více šedohnědá. Pro srnčata (mláďata) jsou také typické skvrny, které ale zhruba po 2. měsíci života zmizí. Srst obřitku je u srn i srnců bílá. Srny mají navíc obřitek okrouhlý se zástěrkou. Co se týká srsti srny, objevují se ale i výjimky, které mohou mít srst tmavou případně dokonce i bílou = albíni. Přestože se jedná o krásné exempláře (albíni), obvykle tato jejich „vada“ způsobuje i to, že jsou světloplaší a mají tedy problémy se zrakem. Přestože se jedná o výjimečné exempláře, myslivci se příliš neženou do jejich lovu, protože se obávají, že by jim smrt albína mohla přinést smůlu, říká se totiž, že kdo ho zastřelí, ten do roka zemře.

I srna má stejně jako člověk difyodontní chrup, což znamená, že nejprve jí vyrostou dočasné zuby a ty jsou až poté nahrazeny trvalými. Stav chrupu (ve které fázi výměny zubů srna je) je v myslivosti jedním z faktorů, podle nichž se pozná věk srny.

Srna na rozdíl od srnce nemá žádné paroží, pro srnce je ale paroží typické. Podle tvaru paroží se srnec rozlišuje na paličkáče (parůžky ještě nepronikly kůží na hlavě), špičáka (jedna část paroží), vidláka (dvě části), šesteráka (tři části) a výjimečně se v přírodě vyskytují i osmeráci. Srnci vytloukají paroží (po zpevnění paroží se srnci otíráním o kmeny stromů zbavují uschlého kožního obalu = lýčí paroží) zhruba v období března a dubna. Naopak ho shazují zhruba v měsíci říjnu. V přírodě se také někdy vyskytuje srnec parukář, což je srnec, u něhož došlo k poranění pučnic parůžků, nebo poranění varlat. Oba důvody pak mohou způsobit, že srnčí paroží se stává houbovité a je trvale v lýčí (kožním obalu). Lýčí se tedy u něj nedá vytlouct.

Zkušení myslivci snadno poznají i rozdíl ve stopě srny a srnce, přestože pro neznalce obě stopy vypadají v podstatě stejně. Více srdcovitý tvar stopy má srnec a srna má tvar stopy více vejčitý. Stopa bývá velká zhruba do 4 cm a široká do 2,5 cm a jedná se o otisk dvojice spárků, které jsou úzce sevřené. Délka kroku je kolem 40 cm (u srny je to méně než u srnce). Pokud je srna v klidu, tak je klidná i její chůze a ona tak ukládá zadní šlépěje do předních, a proto její stopy tvoří dvojstisky. Pokud ale běží, tak se zvyšuje délka kroku, ale zároveň srna klade zadní běhy před přední a vznikají tak oddělené otisky, které se nepřekrývají. Zároveň se změní ale i tvar spárek ve stopě, najednou jsou ve špičce více rozevřené a ve stopě se objevuje i malý otisk paspárků.

Pokud myslivci stopují srnu = srnce, mohou z jejich trusu a moči (= rez) určit, o jaké pohlaví se jedná (jen v zimě!) u srny se totiž trus a rez nachází na stejném místě = v místě mezi otisky zadních běhů. Naopak u srnce je rez uložená před trusem. To je dáno jejich způsobem vyprazdňování, které v podstatě probíhá jako u mladých psů. Srna stejně jako fena si přidřepne, zatímco srnec se mírně rozkročí jako mladí psi.

Detail odstavce: Shrnutí fyziologie srny / srnce
Zdroj: Nemoci u srnek
Zveřejněno: 16.8.2017

NEMOCI U SRNEK

Papilomatóza srnčí zvěře

Jednou z nemocí, která postihuje srnčí zvěř je papilomatóza.

Příznaky

Jedná se o onemocnění způsobené papilomaviry. Toto onemocnění se pozná tak, že papilomaviry v těle srnky způsobují vývin kožních papilomů (= benigní nádor epitelu). Tyto papilomy se nacházejí v podkoží hlavně na končetinách, břiše, podbřišku, někdy ale i na hlavě a na krku zvěře. Těchto „nádorů“ může mít srna na těle i přes stovku a mohou mít různou velikost (maximálně 20 cm). Tyto nádory mohou mít různé zbarvení, mohou být světlé, ale i šedočerné. Novotvary mohou mít podobu boulí, ale i boláků a nádorů. Zvěř tedy vypadá znetvořeně. Toto onemocnění nelze léčit u volně žijících kusů.

Toto onemocnění přenáší hmyz (komár), ale i přímý a nepřímý (skrz předmět – větev, strom) s nakaženou srnou. Tyto papilomaviry nesjou na člověka přenosné.

Obrázky

Že papilomatóza není nic hezkého, dokazují obrázky uvedené zde: papilomatóza foto.

Rizika

Srnčí maso pocházející od srny nakažené papilomatózou není člověku nebezpečné. Papilomatóza není přenosná na člověka. Vir této nemoci navíc zlikviduje tepelná úprava masa.

Detail odstavce: Papilomatóza srnčí zvěře
Zdroj: Nemoci u srnek
Zveřejněno: 16.8.2017

ZAKRSLÝ KRÁLÍK - DÉLKA ŽIVOTA

Pubertální věk

Následující období je asi pro řadu majitelů králíčků to nejhorší, protože králíček přichází do puberty a vše, co se během předcházejících měsíců naučil, náhle zdárně potlačuje. Králíčci bývají velmi neposlušní a zcela zapomínají na čistotnost, někdy ji dokonce úmyslně porušují, aby si označkovali teritorium. Pro toto období je také typické, že králíček je už pohlavně dospělý, a proto je schopný plodit mladé, a proto by se měli nekastrovaní samečci a samečky oddělit. Březost v tak mladém věku by totiž pro samičku mohla být velmi nebezpečná.

Detail odstavce: Pubertální věk
Zdroj: Zakrslý králík - délka života
Zveřejněno: 28.3.2017

FYZIOLOGIE ZAKRSLÝCH KRÁLÍČKŮ

Rozmnožování

Co se týká rozmnožování, je důležitá pohlavní zralost, která nastává zhruba v období 4-6 měsíce věku, ale to neznamená, že je toto období ideální pro páření. Hlavně pro samičku je lepší s tím ještě nějakou dobu počkat. Co se týká říje samice, tak ta nastává při a po páření se samcem. Březost u ní trvá asi měsíc. Obvykle také platí, čím delší je doba do porodu (třeba o dva dny), tak je větší pravděpodobnost, že mláďat bude méně. Samec dospívá pohlavně už ve třech měsících.

Detail odstavce: Rozmnožování
Zdroj: Fyziologie zakrslých králíčků
Zveřejněno: 28.3.2017

SRNKA

Chování a životní cyklus

Živí se listy a větvičkami dřevin, různými trávami a bylinami a zemědělskými plodinami. V zimě je srnčí dokrmováno senem. Na pastvu vychází hlavně večer. Můžeme je vidět buď jednotlivě, v páru, nebo jako rodinu. Tak je tomu spíše ve vyšších nadmořských výškách, kde je stále ještě poměrně dost lesů. V dnešní urbanizované a intenzivně obhospodařované krajině v nížinách můžeme vidět i větší skupiny srnčí zvěře, která se přizpůsobila životu ve volné krajině. Na tom, kde žijí, závisí i velikost jejich teritorií. V lesním prostředí je to pouze několik málo hektarů, kdežto na polích může být toto území velké až 150 hektarů.

Nejzranitelnější je srnčí zvěř v období vrhu mláďat, což je v květnu až červnu. V této době i myslivci nechávají své pušky doma a chodí se dívat, jak srny krmí své mladé. Nebezpečí hrozí mláďatům hlavně od kombajnů, které sečou obilí a trávu, ve které se mláďata schovávají.

Druhým obdobím, kdy nejen srnčí, ale i ostatní zvěř hodně strádá, je zima. V tomto období odvádí nejen myslivci, ale i pouzí návštěvníci lesa záslužnou práci při jejich dokrmování.

Zvyšování počtu srnčí zvěře je mimo jiné i důsledkem odchodu velkých šelem, které stav této zvěře regulovaly. Vysoký počet jedinců tohoto druhu má pak za následek poškození zejména mladých stromků, které okusují a strouhají z nich svými parůžky kůru. Značkují si tak své teritorium. Myslivec, který v letním období, těsně před říjí, zastřelí statného srnce, který je „králem“ určitého území, udělá velkou chybu. O toto území jsou pak vedeny mezi samci boje a vítěz si pak své nové území samozřejmě musí označkovat – jak jinak než strouháním kůry mladých stromků svými parůžky.

Protože jsou srnci tak přizpůsobiví, je těžko podat obecně platný popis jejich životního stylu. Nelze je považovat za noční zvířata, i když jsou často aktivní právě za tmy, protože jsou přes den vyrušována. Většinou tráví denní dobu střídavou pastvou a odpočinkem. Hlavní fáze pastvy nastává obvykle za večerního soumraku a za úsvitu. Srnčí zvěř se snaží pást krátce a častěji, protože její žaludek je menší a nepojme tolik potravy, aby mohla zvířata celý den přežvykovat. Kromě toho je zřejmě výhodnější přijímat potravu častěji, protože se důkladněji zpracuje. Pochopitelně je pravidelný denní rytmus často narušen přítomností člověka nebo šelem, a tak je výhodnější nemít příliš plný žaludek při úprku. Důležitým obdobím je vrcholné léto, kdy si srnci vytvářejí zásoby tuku pro zimu. Často je to dostupnost potravy v létě, která rozhoduje o tom, zda srnec přežije zimu, nebo ne. Jak ubývá zelené potravy, omezují srnci svoji aktivitu a v zimě odpočívají, jak dlouho je to jen možné, buď v úkrytu, nebo prostě na otevřeném prostranství, což snižuje potřebu energie v těchto na potravu chudých časech. Výraznou potřebu energie pak přináší jaro, kdy srnci dokončují výstavbu svého paroží a srny jsou před vrhem mláďat. Tehdy věnují srnci i srny většinu času pastvě a mění se jejich společenská organizace. Zatímco v zimě byla zvířata snášenlivá a často ve větších nebo menších skupinách pohromadě, na jaře se tato volná seskupení rozpadnou. Srnci i srny získají pocit územní příslušnosti a snaží se nalézt a bránit co nejvýhodnější území. Pachovými žlázami značkují revír, a to srnci sekretem žlázy na čele, což se jim zvláště daří při otloukání lýčí. Srnci mají dobře vyvinutý čich, který jim slouží nejen při ostraze, ale i při rozeznávání vnitrodruhovém. Na jaře a v létě je srnčí zvěř zvláště citlivá. Díky dobrému sluchu reaguje na každý podezřelý šramot. Občas se ozývá jakoby drsným štěkáním či bekáním.

Detail odstavce: Chování a životní cyklus
Zdroj: Srnka
Zveřejněno: 24.4.2016

KRÁLÍK DOMÁCÍ

Rozmnožování

Pro králíka je také typická jeho časná pohlavní dospělost, protože pohlavně dospělým se králík stává už zhruba ve 3 měsíci života. V tuto dobu se ale stále ještě nedoporučuje březost samic, protože by je to mohlo ohrozit. Obvykle je vhodnější s rozmnožováním králíků počkat až na 6 měsíc jejich života. Zajímavé je, že samice králíka ovuluje v okamžiku páření (není to tedy jako u lidí), naopak ovulace se díky tomu může vyvolat několikrát do roka vždy, když dochází k rozmnožování. Samice je březí zhruba 30 dní. Tento cyklus může být kratší, ale i delší, odvíjí se od něj počet a velikost mláďat. V době březosti by neměla být samice králíka vystavována žádnému stresu, který by u ní mohl vést k předčasnému porodu. Samice mláďata porodí do hnízda, které si připravuje sama.

Detail odstavce: Rozmnožování
Zdroj: Králík domácí
Zveřejněno: 27.4.2017

SRNKA

Fyzický vzhled

Srnčí je naše nejrozšířenější spárkatá zvěř. Tělo má dlouhé nejvíce 140 centimetrů, výšku v kohoutku až 90 centimetrů a dosahuje hmotnosti až 35 kg. Srny jsou menší než srnci. Letní srst je narezle červenohnědá, zimní šedohnědá až šedá. Typická je bílá skvrna na zadku, takzvaný obřitek. Srnec má na hlavě na pučnicích rostoucích z čelní kosti málo členité parůžky. Podle věku parůžky shazuje většinou od konce září až do prosince a poté mu začnou růst nové.

Srnčí zvěř je nejhojnější především v polních honitbách prostoupených remízky a menšími skupinami lesa. Je velmi přizpůsobivá a adaptovala se na různá stanoviště od otevřené zemědělské krajiny po souvislé horské lesy. Během léta žije srnčí zvěř většinou jednotlivě, v zimním období se sdružuje do různě početných tlup. Živí se bylinami, trávami, listy, pupeny, letorosty různých dřevin a také zemědělskými plodinami. Je vybíravější než například zvěř vysoká a trpí často poruchami trávení.

Říje probíhá od poloviny července do první poloviny srpna. Říjné srny se ozývají tenkým pískáním. Srna je březí 40 až 41 týdnů a koncem května a v červnu vrhá jedno až tři srnčata.

Srnčí zvěři nejlépe vyhovuje otevřená krajina s menšími lesíky, křovinami, loukami a poli. Během léta žije většinou jednotlivě na nevelkém území v okruhu 1–3 km. Nejvíce času věnuje odpočinku a přežvykování, vychází na pastvu v podvečer a v noci, není-li rušena, tak i ve dne. Pouze necelé tři hodiny denně prospí. V potravě převládají různé druhy bylin a trav, dále se v ní objevují větve a listy keřů, houby, spadané plody a polní plodiny. V otevřené krajině se začátkem podzimu obě pohlaví shlukují do různě početných tlup (10–100 jedinců), která se potulují po polích s ozimy, pícninami a zbytky okopanin či kukuřice. V nížinách leckde přivykl tomuto stádovému způsobu života celoročně, jinde se společenstva rozpadají až zjara, kdy samci začínají s vytloukáním paroží a osamostatňují se. Vedoucím zvířetem bývá nejčastěji některá ze starších samic. Hrubým bekavým hlasem varuje před nebezpečím a zároveň i soka před vstupem do teritoria, jehož hranice značí výměškem několika typů pachových žláz. K vlastní říji dochází až uprostřed léta a od října do listopadu samci paroží shazují. Z utajené březosti v trvání 40–41 týdnů připadá na vlastní vývoj zárodku jen asi polovina doby. Někdy ovšem dochází i k náhradní podzimní říji v listopadu a prosinci, a pak klidové stadium odpadá. Samice mívají 1–2 mláďata (vzácně i 3–4), která rodí na přelomu května a června. Zpočátku zůstávají v úkrytu ve vysokém podrostu a matku následují až po 2 týdnech. Navzájem se dorozumívají jemným pískáním. Od 3. týdne přecházejí postupně na zelenou potravu, ale mateřským mlékem se přikrmují až do zimy. Pohlavně dospívají ve 2. roce života a v zajetí se dožívají až 18 let. Srnec u nás patří k nejběžnější lovné zvěři (doba lovu je od 16. 8. do 30. 9., samice a mláďata se loví od 1. 9. do 31. 12.), počet úlovků rok od roku kolísá, v nejlepších letech se pohybuje i nad 110 000 kusy. Z řady civilizačních vlivů (nedostatek úkrytů, ruch v přírodě, ztráty způsobené automobily a zemědělskou mechanizací) se na populační dynamice srnců negativně projevuje i zvýšení osevních ploch řepky olejky, jejíž spásání srncům působí značné zažívací potíže, končící mnohdy až úhynem.

Detail odstavce: Fyzický vzhled
Zdroj: Srnka
Zveřejněno: 24.4.2016

MORČE

Morče divoké

Morče divoké je předkem morčete domácího. Liší se od sebe především stavbou těla. Divoký předek má tělo delší a hubenější, díky čemuž je také pohyblivější. Zbarvení je tmavohnědé až černohnědé. Kožich je poněkud tvrdší než u domácích morčat. Divoké morče má úzkou hlavu, což mu slouží k prolézání křovinami. Délka těla je 16–35 cm a hmotnost 400–700 g.

Ve volné přírodě nalezneme morče divoké v oblasti hor Jižní Ameriky, především žije v travnatých a křovinatých krajích od nížin Argentiny až po vysokohorská údolí v Andách, kde vystupují až do výše 5 000 metrů nad mořem. První zmínka o chovu morčat je stará už 9 tisíc let, kdy je chovali Indiáni pro jejich maso. V některých tamních oblastech se chová i dnes, uvádí se, že ročně je zabito a snědeno kolem 65 milionů morčat. Kromě zdroje masa bylo morče chováno i jako mazlíček pro děti. Už tehdy byly různé barevné typy, dokonce se vyskytovaly i rozety. Černá morčata byla hned po narození zabíjena kvůli pověrčivosti, že přináší smůlu.

Morče divoké je společenské zvíře, je aktivní ve dne i za soumraku. Žije v malých rodinných skupinách. Vyhrabává si jednoduché zemní nory nebo využívá opuštěná doupata jiných, podobně žijících zvířat. Málokdo by do morčat řekl, že jsou výbornými skokany, kteří dokážou vyskočit až do výšky jednoho metru.

Rozmnožování je téměř stejné jako u domácích morčat. Březost trvá 62–70 dní. Mláďata se rodí již se srstí, vidí, slyší, jsou zcela vyvinutá. Už druhý až třetí den mohou pojídat tuhou stravu, jsou tedy brzo samostatná. Samice mláďata kojí přibližně tři týdny.

Morče divoké lze zakoupit ve zverimexech nebo přímo u chovatelů, cena se pohybuje okolo 200 korun.

Detail odstavce: Morče divoké
Zdroj: Morče
Zveřejněno: 6.2.2017

ZÁNĚT MLÉČNÉ ŽLÁZY U PSA

Operace mléčné žlázy u fen

Operace se provádí dle typu a velikosti nádoru, jeho lokalizace a celkového stavu. Rozsah operace pak může být od pouhého odstranění jednotlivého drobného nádoru až po radikální oboustrannou mastektomii (odstranění obou mléčných lišt při dvou operacích v rozmezí 2–3 týdnů).

Pooperační péče spočívá v domácí aplikaci antibiotik, zvíře také musí nosit ochranný límec, aby nedocházelo k olizování operační rány a poškození stehů. Ty jsou vytaženy 10. den po operaci.

Ke komplikacím v hojení po operaci většinou nedochází. U operací většího rozsahu se mohou v okolí operační rány vyskytnout hematomy a otoky. U operací prováděných na břiše může otok přecházet i na zadní končetiny. Hematomy a otoky obvykle spontánně mizí a nekomplikují vlastní hojení. Bolestivější mohou být operační rány lokalizované v podpaží a mezinoží (oblasti většího tahu na ránu). Při případném výskytu recidiv se volí opět chirurgické řešení.

Kdy dojde k operaci

Pokud dojde při vyšetření k nálezu bouličky, následuje kompletní vyšetření celkového zdravotního stavu zvířete (teplota, celková kondice). Vzhledem k mléčné žláze se lékař bude také zajímat o hárání a o možnost falešné březosti. Do základní prohlídky patří také důkladné palpační vyšetření mléčné žlázy. Zjišťuje se umístění bouličky, její tvar, velikost, pohyblivost v podkoží, bolestivost, povrchové eroze na kůži, případný sekret vytékající ze struků. Toto vyšetření pomůže odlišit nádory mléčné žlázy od dalších podobných procesů, mezi něž patří například zánět mléčné žlázy, falešná březost, absces, hematom, kýla či cysta. Pro definitivní potvrzení diagnózy a bližší zjištění typu nádoru je poté obvykle provedeno cytologické vyšetření (vzorek je odebírán bez sedace a je ihned po odběru vyhodnocen pod mikroskopem). Při výskytu větších a invazivních nádorů se také provádí rentgenologické vyšetření, kterým mohou být odhaleny případné metastázy (zejména v plicích).

Cena

Cena operace je individuální. Ceník veterinárních zákroků je v tomto případě pouze orientační. Počítejte s cenou od 3 000 Kč a výše.

Detail odstavce: Operace mléčné žlázy u fen
Zdroj: Zánět mléčné žlázy u psa
Zveřejněno: 7.5.2018

ZÁNĚT MLÉČNÉ ŽLÁZY U PSA

Nádory mléčné žlázy u fen

Nádory mléčné žlázy fen (bulka u cecíku) patří k nejčastějším nádorovým onemocněním. U fen se více než polovina všech zjištěných nádorů nachází na mléčné žláze, jsou tedy nejčastější nádorovou změnou. Důležitou roli v rozvoji nádorů mléčné žlázy hrají pohlavní hormony, protože většina nádorů mléčné žlázy má receptory pro estrogeny anebo pro progesteron. Normální pohlavní cyklus feny, během něhož dochází ke zvýšení hladin těchto hormonů, stimuluje mléčnou žlázu a tvoří ji tak náchylnou ke tvorbě nádorů. Rizikovým faktorem je rovněž používání hormonálních preparátů (k zabránění říje, přerušení nežádoucí březosti) a falešná březost. U fen je 50 % nádorů zhoubných (maligních), mohou metastazovat nejčastěji do mízních uzlin, plic, jater i dalších orgánů. Nejčastěji se nádory mléčné žlázy vyskytují na posledních dvou párech mléčné žlázy.

Příznaky

Objevují se jednotlivé nebo mnohočetné tuhé útvary různé velikosti. Nádor se může projevit jako bulka u struku. Může se vyskytnout i bolestivost, zvýšená teplota, u rozsáhlých útvarů i ulcerace s výtokem hnisu a krvácením.

Léčba

Léčba je ve většině případů chirurgická. Před vlastním zákrokem by se měly zkontrolovat přilehlé mízní uzliny a mělo by být provedeno rentgenologické vyšetření plicního pole, zda nedošlo k rozsevu metastáz. Rozsah vlastního chirurgického zákroku se volí podle velikosti, počtu a lokalizace nádorů. V případě malých nádorů se odstraňuje pouze daný nádor, případně nádor s okolní mléčnou žlázou. Při výskytu mnohočetných nádorů je lepší odstranit celou mléčnou lištu i s přilehlými mízními uzlinami. Po operaci se podávají antibiotika a analgetika (léky proti bolesti), stehy se vyjímají dle rozsahu zákroku za 8 až 14 dní. V určitých případech se chirurgická léčba doplňuje chemoterapií.

Prognóza

Prognóza je závislá na rozsahu nálezu. K určení prognózy je rozhodující typ nádoru, a tedy histologické vyšetření. Z dalších faktorů je to velikost tumoru. Tumory o průměru nad 2,5 cm mají horší prognózu než tumory menší. Čím je tumor větší, tím je větší riziko šíření do lymfatických uzlin, plic a jiných částí těla. Tumory menší než 3 cm mají četnost opětovného výskytu menší ve srovnání s tumory většími. Dalším faktorem je průkaz postižení mízních uzlin. Tumory pevně uchycené k tkáním v hloubce mají horší prognózu. Tumor s otevřeným, hnisajícím povrchem má horší prognózu. Velmi rychlý růst doprovází také horší prognóza. Jestliže histologie prokáže, že byl tumor vyjmut celý, je prognóza samozřejmě lepší. Pokud je v histologickém řezu tumor obklopen buňkami zvanými lymfocyty, je prognóza lepší.

Prevencí nádorů mléčné žlázy u fen je kastrace, která však musí být provedena co nejdříve. Kastrace provedená před nebo po 1. hárání sníží riziko tvorby nádorů na necelé 1 %, po 2. hárání na 15 % a po 3. a dalších háráních na 26 %. Dále je důležité vyhnout se používání hormonálních preparátů a mléčnou žlázu pravidelně kontrolovat.

Detail odstavce: Nádory mléčné žlázy u fen
Zdroj: Zánět mléčné žlázy u psa
Zveřejněno: 7.5.2018

ZÁNĚT PO UKONČENÍ KOJENÍ U PSŮ

Nádory mléčné žlázy

Nádory mléčné žlázy jsou poměrně obvyklým nálezem u starších nekastrovaných fen (vyskytují se odhadem u 25 % nekastrovaných fen starších 4 let). Nádory mléčné žlázy se v tomto případě objevují od spodní strany hrudníku až po třísla po obou stranách střední linie břicha. Mohou to být malé, jednoduché uzlíky v podkoží, ale i velké, agresivně rostoucí a metastazující tumory. Při včasném záchytu a rychlé léčbě je však možné i některé závažnější nádory úspěšně léčit.

U fen se vyskytuje řada typů nádorů mléčné žlázy. Přibližně 50 % je benigních (nezhoubných) a 50 % maligních (zhoubných). Benigní tumory, které se běžně vyskytují, jsou komplexní adenom, fibroadenom, duktální papilom a jednoduchý adenom. Z maligních nádorů se setkáváme s tubulárním adenokarcinomem, papilárním adenokarcinomem, papilárním cystickým adenokarcinomem, solidním karcinomem, anaplastickým karcinomem, osteosarkomem, fibrosarkomem a maligními smíšenými tumory.

Nádory mléčné žlázy fen a koček patří k nejčastějším nádorovým onemocněním. U fen se více než polovina všech zjištěných nádorů nachází na mléčné žláze, jsou tedy nejčastější nádorovou změnou. Díky uložení mléčné žlázy v podkoží jsou však naštěstí poměrně snadno diagnostikované.

Jako u všech nádorů dochází i v těchto případech k poruše regulace dělení buněk, které se nekontrolovaně začnou množit a dochází k růstu nádorové masy. Důležitou roli v rozvoji nádorů mléčné žlázy mají pohlavní hormony, protože většina nádorů mléčné žlázy má receptory pro estrogeny nebo pro progesteron. Normální pohlavní cyklus feny, během něhož dochází ke zvýšení hladin těchto hormonů, stimuluje mléčnou žlázu a tvoří ji tak náchylnou ke tvorbě nádorů. Rizikovým faktorem je rovněž používání hormonálních preparátů (k zabránění říje, přerušení nežádoucí březosti) a falešná březost.

Maligní nádory mohou metastazovat nejčastěji do mízních uzlin, plic, jater i dalších orgánů. Obvykle se nádory mléčné žlázy vyskytují na posledních dvou párech mléčné žlázy.

Diagnóza těchto nádorů je poměrně jednoduchá – spočívá v důkladném prohmatání (palpaci) celé mléčné žlázy, přičemž se zjišťují jednotlivé nebo mnohočetné tuhé útvary různé velikosti. Patrná může být i bolestivost, zvýšená teplota, u rozsáhlých útvarů i ulcerace s výtokem hnisu a krvácením.

Terapie se volí ve většině případů chirurgická. Před vlastním zákrokem by se měly zkontrolovat přilehlé mízní uzliny a mělo by být provedeno rentgenologické vyšetření plicního pole, zda nedošlo k rozsevu metastáz.

Rozsah vlastního chirurgického zákroku se volí podle velikosti, počtu a lokalizaci nádorů. V případě malých nádorů lze odstranit pouze daný nádor, případně nádor s okolní mléčnou žlázou. Při výskytu mnohočetných nádorů se doporučuje odstranit celou mléčnou lištu i s přilehlými mízními uzlinami. Po operaci se podávají antibiotika a analgetika (léky proti bolesti), stehy se vyjímají dle rozsahu zákroku za 8 až 14 dní.

V určitých případech se chirurgická léčba doplňuje chemoterapií.

Prevencí nádorů mléčné žlázy u fen je kastrace, která však musí být provedena co nejdříve. Kastrace provedená před nebo po 1. hárání sníží riziko tvorby nádorů na necelé 1 %, po 2. hárání na 15 % a po 3. a dalších háráních na 26 %. Dále je důležité vyhnout se používání hormonálních preparátů a mléčnou žlázu pravidelně kontrolovat.

Detail odstavce: Nádory mléčné žlázy
Zdroj: Zánět po ukončení kojení u psů
Zveřejněno: 17.5.2016

JAK VYVOLAT POROD U KOČKY

Porod u koček

Březost kočky trvá ± 65 dnů, koťata narozená před 60. dnem obvykle nepřežijí, po 70. dnu březosti již kočka přenáší a k vyvolání porodu jí musí pomoci veterinární lékař.

Několik dní před porodem začne být kočka neklidná a začne se u ní projevovat hnízdní chování. Tato doba je nejpříhodnější k seznámení kočky s porodní bedýnkou. Porodní bedýnku uložte na klidné, stinné místo a kočičce čas od času ukažte, kde nový pelíšek má. Pokud kočku na bedýnku včas nezvyknete, může se stát, že si místo k porodu najde sama, a pak může porodit v posteli nebo třeba ve skříni.

Porodní bedýnka musí obsahovat podložku s vysokou absorpční schopností, dále si na porod připravte ručníky nebo žínky, kvalitní náhražkové mléko pro koťata a stříkačku bez jehly.

Začátek porodu poznáte podle slabých, postupně se zesilujících stahů, které jsou na břiše kočky dobře viditelné. Stahy od počátku až k samotnému porodu trvají obvykle dvě hodiny. Samotné vypuzení kotěte se pohybuje v rozmezí od 15 do 30 minut. Pokud bude porod probíhat rychleji, není důvod se strachovat, často se stává, že se koťata rodí už po deseti, či dokonce pěti minutách.

Normálně se koťata rodí hlavičkou a předními packami napřed. Dost často se však stává, že se rodí obráceně, zadečkem napřed. To jde hůře, a tak je třeba rodičce námahu usnadnit. Když kotě trochu povyleze, je nutno uchopit je pevně za zadní část těla (ale nemačkat) do kousku sterilizovaného froté ručníku nebo měkké látky a opatrně kočce pomáhat šroubovitým pohybem dokončit porod. Druhá ruka podepírá jemně břicho rodičky, aby se akce usnadnila. Pozor na nožičky kotěte, zejména u předního páru se může stát, že se v rodidlech zaklíní; pak je třeba nožičky co nejrychleji a nejšetrněji osvobodit. Objeví-li se při porodu nejdříve nožičky a porod pak dále nepokračuje, namažte si prst vazelínou nebo nějakým sterilním tukem a zaklíněné pacinky kotěte vtlačte zpátky do těla kočky. Kotě za chvíli změní svou polohu a při příštích stazích může třeba vyjít ven již normálně.

Čerstvě narozené kotě začne kočka omývat a sama překousne pupečník. Pokud tak kočka neučiní, musíte její funkci zastat vy. Pomocí nehtů v místě tlamičky kotěte opatrně protrhněte plodový obal a po tom, co kotě začne dýchat, přerušte pupečník asi 4 cm od bříška kotěte. Poté kotě podržte hlavičkou dolů, aby mu z čenichu a tlamičky vytekla plodová voda. Kotě můžete přiložit k matčinu struku ve chvíli, kdy plodová voda odteče a kotě se rozkřičí. Pokud se kotě nebude moci samo nadechnout, jemně ho třete žínkou, tím ho zahřejete, očistíte a rozpumpujete mu srdíčko. Musíte být velmi opatrní, abyste koťátku neublížili. Prstem mu také velmi lehce vyčistěte tlamičku od plodové vody a usazenin. Pokud matka nebude chtít kotě kojit, budete mu muset podat náhradní mléko ze stříkačky.

Kontrolujte, zda po každém kotěti vychází i placenta, počet placent musí být stejný jako počet koťat. Pokud bude chtít kočka placentu sežrat, nemusíte jí v tom bránit, je to pro ni zcela přirozené.

Během porodu nechte v dostatečné blízkosti kočky vodu i trochu krmení, aby se mohla mezi jednotlivými koťaty posilnit.

Po porodu je vždy vhodné navštívit veterinárního lékaře, který se přesvědčí, zda v děloze nezůstala placenta či mrtvé kotě. Mrtvé kotě se kočce může i narodit. Pokud se tak stane, vyhledejte veterináře, protože v takovém případě se často stává, že kočka placentu zadržela a je nutné ji odstranit.

Detail odstavce: Porod u koček
Zdroj: Jak vyvolat porod u kočky
Zveřejněno: 12.5.2017

PRASE DUROC

Nároky na chov

Asi tou nejlepší péčí je udržovat dobré podmínky chovu a čistotu. Při přesunu prasat kotec vyčistit a umýt. Po vyschnutí také vydezinfikovat. Podobný postup by se měl provést i při používání přípravků od veterináře, aby se tak zabránilo opětovnému nakažení. Během přesouvání by se měla i prasata zbavit možných parazitů.

Selata denně vypijí lehce nad půl kilogramu vody. Až se odstaví, toto číslo může dosáhnout až pěti kilogramů. Prasata ve výkrmu spotřebují kolem čtyř až devíti kilogramů. Ještě mladé prasnice a kanci spotřebují deset až patnáct kilogramů. A nakonec kanci deset až dvacet kilogramů a prasnice téměř o dvacet kilogramů více vody, tedy dvacet pět až čtyřicet.

Při sestavování krmných dávek se vychází z denní spotřeby všech stravitelných živin. U duroca se na jeden kilogram přírůstku spotřebuje kolem 2,7 kg krmiva.

Krmivo je možné rozdělit na dvě základní skupiny, a to sacharidové a bílkovinné. Mezi vhodná sacharidová krmiva se řadí ječmen, oves, kukuřice, krmná pšenice. Dále tu má své místo krmná a cukrová řepa, brambory a sušené cukrovarské řízky. Krmivo s obsahem bílkovin lze dále rozdělit na živočišné a rostlinné. Živočišné bílkoviny pocházejí z rybí, masové, masokostní i krevní moučky. Do této skupiny dále patří syrovátka spolu s odstředěným mlékem. Ve druhé podskupině se vyskytuje šrot, krmný hrách, koňský bob, krmné kvasnice a pšeničné otruby spolu s obilnými klíčky.

Protože jsou prasata přímo závislá na příjmu aminokyselin, měla by se denní dávka skládat alespoň z dvaceti procent z bílkovinných krmiv s vysokým obsahem dusíkatých látek. Také je potřeba zajistit příjem vitamínu A a B. Vláknina pak v denním příjmu tvoří zajímavou složku – je limitována a slouží k vylepšení celkové stravitelnosti krmiva.

První říje se u duroca vyskytuje zhruba v šesti měsících. Nejvhodnějším věkem pro první zapouštění je zhruba sedm a půl měsíce. Březost trvá asi sto patnáct dnů. Prasnice si udělá zásoby pro období kojení. Tři dny před předpokládaným porodem se snižuje dávka krmiva. Den před porodem a samotným prasením se nekrmí, pouze napájí teplými nápoji. Pak se tři dny po porodu podává krmivo, které je schopna prasnice přijmout, tedy asi 2,4 kg. Od těchto dnů se dávka zvýší, a to tak, že se základní dávka navýší o 350 g za každé sající sele.

Práce chovatele spočívá v dezinfekci vemen a vnějších pohlavních orgánů. Čerstvě narozená selata je nutné otřít buď slámou, nebo osuškou, vytřít nosní a ústní dutinu. Je také potřeba odstranit pupeční šňůru a zbytek po šňůře vydezinfikovat. Pak se selátka uloží do odděleného prostoru v kotci na vyhřívanou palandu či do slámou vystlané bedýnky. Po ukončení prasení se přiloží ke strukům. Je vhodné, aby se první dny dávala bokem a zabránilo se tak jejich zalehnutí. Prasení trvá dvě až osm hodin, někdy ještě více. Lůžko z dělohy odejde celé po jedné až dvou hodinách po oprasení.

Po porodu je matka asi o dvacet kilogramů lehčí (samotný vrh tvoří tři čtvrtiny tohoto čísla, zbytek jsou plodové tekutiny, lůžko a ostatní), avšak i přesto je o třicet až padesát kilogramů těžší než normálně právě kvůli zásobám pro kojení.

Čerstvě narozené sele váží sotva 1,5 kg. Avšak duroc roste docela rychle, kolem 900 g za den. To znamená, že ve věku tří týdnů zvýší skoro třináctkrát svoji váhu. Denní přírůstky se postupně snižují.

Teplota ve stájích by se měla udržovat kolem dvaceti stupňů. Malá selata ovšem vyžadují teplotu kolem třiceti stupňů. Toto poměrně vysoké číslo se sníží na dvaadvacet stupňů, až selata dosáhnou věku tří až čtyř týdnů. Relativní vlhkost by se měla pohybovat okolo šedesáti procent. Průvan selatům nesvědčí, vyžaduje se malá rychlost proudícího vzduchu.

Selata se dají chovat buď v kotcích s podestýlkou, nebo v kotcích s kalištěm. Asi nejvhodnějším způsobem, aby selata nebyla zatěžována přílišným stresem, je odchov v „porodně“. Velikost kotců pro odstavená selata se pohybuje kolem půlky jednoho čtverečního metru. Půdorys kotce, ve kterém tráví čas kojící prasnice, by se měla pohybovat okolo čtyř metrů čtverečných. Když se jí dopřává volný pohyb, číslo je ještě o dva metry čtvereční větší. Kanec se pohybuje v individuálním kotci o velikosti zhruba šest metrů čtverečných. Pokud se zde budou zapouštět i prasnice, kotec je ještě o dva metry větší. Výše uvedené rozměry jsou uvedeny pro jedno zvíře.

Kotec by měl být rozdělen na vlhkou a suchou část. Vlhká část slouží ke kálení, druhá k odpočinku. Plocha k odpočinku by měla být dostatečně velká, aby mohla prasata společně odpočívat.

Doporučuje se i udělat kotec s podestýlkou. Sláma zvyšuje pohodlí, slouží jako izolace a částečně také jako krmivo. Navíc se zde prasata rychleji zabydlí a je možnost dalšího využití exkrementů. Nevýhodou tohoto řešení je však větší práce při odstraňování hnoje a dodávání podestýlky čisté. Navíc musí být tyto prostory o něco větší v porovnání s kotci bez přistýlky.

Vykrmované prase lze chovat volně v ohradě, ale zde by prase pomalu přibývalo a svalovina by byla tužší. Ohrada musí být pevná s přístřeškem, ve kterém nesmí chybět sláma. I venkovní výběh se musí pravidelně čistit od exkrementů.

Detail odstavce: Nároky na chov
Zdroj: Prase duroc
Zveřejněno: 11.7.2016

PLEMENO FENEK

Fenek chov

Fenek – fenek berberský (Vulpes zerde) – je nejmenší ze všech lišek a snadno se pozná podle obrovských boltců.

Ve vzácných případech se sdružuje do skupin až po deseti, ale vztahy mezi jejich členy nejsou jasné. Každý si vyhrabává vlastní doupě několik metrů hluboké. Samci si značkují území močí a v době páření jsou velmi agresivní. Páření probíhá uprostřed nebo koncem zimy, a pokud je vrh ztracen, páří se znovu. Samice se o potomky starají samy, brání hnízdo, kde mláďata zůstávají dva měsíce pod jejich ochranou. Po celou tu dobu samec nesmí do hnízda vstoupit.

Areál fenků leží v pouštních oblastech severní Afriky, Sinajského a Arabského poloostrova. Vyskytují se v Maroku, Tunisku, Libyi, Alžírsku, Egyptě i Saúdské Arábii a také v Mali, Mauretánii, Čadu, Nigeru a Súdánu až do 15–35° severní šířky. Fenek je zvíře dokonale přizpůsobené životu na Sahaře, preferuje písčitou poušť, kde obývá stabilní písečné duny. Zároveň potřebuje stanoviště, kde rostou trávy nebo keře.

Fenci se často chytají a prodávají jako mazlíčci, ale příležitostně se loví i pro kožešinu. Naštěstí žijí skrytě v nepřístupných oblastech, takže ztráty způsobené lovem nejsou velké. Navíc se fenek v zajetí dobře množí.

Fenek je aktivní převážně v noci, přes den se schovává před pouštním žárem v hlubokých norách vyhrabaných pod kameny a kořeny rostlin. Fenci jsou velmi aktivní, hraví a neuvěřitelně pohybliví – dospělý fenek dokáže z místa vyskočit 70 cm do výšky a přes jeden metr do dálky, což činí téměř čtyřnásobek jejich délky. Cítí-li se ohroženi, zahrabou se tak rychle, že doslova „zmizí v písku“. Fenci jsou velmi společenská zvířata a odpovídá tomu i množství různých zvuků, které slouží ke komunikaci s ostatními členy skupiny. Zřejmě i ocasní žláza slouží nějakým způsobem k posílení sociálních pout ve skupině.

Nory mívají několik vchodů a jedinou noru může obývat množství fenků, výsledkem je pak složité bludiště podzemních chodeb. Doupata jsou vystlána listy, trávou, peřím a srstí.

Žijí v rodinných skupinách složených z jednoho nebo několika dospělých párů, jejich letošních mláďat a možná i některých starších potomků. Občas může v jediné noře žít i víc takových rodin. Jediná rodina se může skládat i z 10 jedinců.

Na lov se vydávají v noci, a přestože žijí ve skupinách, potravu shánějí sami. Jsou to všežraví oportunisté a využívají jakýkoliv možný zdroj potravy. Výborně vidí a jejich citlivý sluch jim umožňuje slyšet kořist z velké dálky. Jejich potravou se stávají ještěři (paještěrka, gekon, scink), ptáci a jejich vejce, sarančata, brouci, štíři, pavouci i jiní bezobratlí a také hlodavci. Pojídají rovněž kořínky, hlízy a cibule rostlin, ale i datle. Fenci zpravidla nežijí v blízkosti zdrojů povrchové vody, takže veškerou potřebu této tekutiny kryjí pojídáním rostlin a prostřednictvím ulovených živočichů. Potravu si schovávají na horší časy a polohu všech svých skrýší si velmi dobře pamatují.

Období páření přichází v lednu nebo v únoru, kdy u samic nastává říje. Během této doby jsou lišáci agresivní a odhánějí ostatní samce. Březost trvá 50 až 53 dní, poté samice ve vystlaném doupěti vrhá 2 až 4 altriciální (krmivá), slepá mláďata. Matka se o ně první dva týdny nepřetržitě stará, zatímco samec rodině přináší potravu. Při obraně mláďat jsou fenci velmi agresivní. Po dvou týdnech otevírají mláďata oči a po dalších dvou si již začínají hrát uvnitř nory. Ven se odvažují až v pěti týdnech věku. Odstavena jsou teprve ve 3 měsících a na rodičích jsou dále závislá do doby, než se naučí lovit a dorostou plné velikosti. Pohlavně dospívají v 6–9 měsících a v zajetí se mohou dožít až 12 let.

Fenek je považován za jediný druh lišky, který se dá chovat v domácnosti jako domácí zvíře. V zemích na západ od Česka se občas chová jako „exotický mazlíček“. Fenci mohou žít volně v bytě, zvyknou si na člověka a údajně se naučí i na kočičí záchod. Jde však o finančně náročného živočicha (ubikace, udržování klimatických podmínek, speciální krmení, povolení), který je vhodný jen pro zkušené chovatele. V žádném případě to není mazlíček, není domestikován a ochočit jej lze velmi obtížně, musíte ho mít od mláděte. Potřebuje vytápěnou ubikaci, přes léto například dobře zabezpečený výběh. Navíc silně zapáchá.

Pokud se rozhodneme pro chov, chováme fenky ve vnitřních vytápěných ubikacích. Pro pár postačuje ubikace o rozměru 3 x 2 metry. Výborný je venkovní výběh s vrstvou písku na hrabání. Vnitřní ubikaci vybavíme menšími budkami nebo dutými kmeny, ve kterých se budou ukrývat, kameny a dřevěnými špalky. Udržujeme zde teplotu okolo 25 °C. Zvířata pocházející z přírody jsou velmi choulostivá a naše chladné a vlhké podnebí snáší s velkými potížemi. Aklimatizovaným zvířatům chladnější počasí nevadí a lze je na kratší dobu vypouštět ven.

Tato šelma se dá pořídit přímo od chovatelů, cena mláďat se pohybuje od 4 do 7 tisíc korun.

Detail odstavce: Fenek chov
Zdroj: Plemeno fenek
Zveřejněno: 20.1.2016

MORČE

Morče

Morče původně pochází z jihoamerického kontinentu. Dnes jsou tito hlodavci zdomácnělá zvířata, jejichž chov je rozšířen téměř po celém světě. Morčata jsou malá, krotká a neagresivní zvířata. Jejich chov není nikterak náročný.

Morče se při správné péči může dožít až 7 let. Dospělé morče dorůstá velikosti cca 35 cm a váží v průměru 0,7–1,8 kg (podle druhu).

U morčete dbejte především na to, aby dostatečně obrušovalo řezáky (aby je nemělo přerostlé), a pečujte o jeho drápky, které je dobré zastřihávat.

Do určité míry lze i tak malé zvíře, jako je morče, naučit čistotě. V dnešní době je na výběr mnoho druhů morčat s různými typy srsti – krátkosrstá, rozety, peruánci, šeltie, morčata se saténovou srstí a dokonce i skinny morčata (bezsrstá). Protože jsou morčata společenská zvířata, je dobré zvážit chov jednoho nebo více jedinců v závislosti na časových možnostech majitele. Pokud chcete mít z morčete mazlíčka, je dobré chovat pouze jedno. Obecně se uvádí, že je vhodnější chovat samičku. Samečci po dosažení pohlavní dospělosti šíří intenzivní zápach. Tomu však lze zabránit kastrací.

U morčat je zcela běžné požírání vlastního trusu – koprofágie. Zvíře tím totiž získává vlákninu, která udržuje ve střevech rovnováhu a pomáhá předcházet problémům se zažíváním.

Před morčaty je dobré dostatečně zabezpečit veškeré kabely od TV a jiných spotřebičů. Zvíře by je mohlo rozkousat a ublížit samo sobě.

Morčata jsou savci. Jsou to býložravci živící se výhradně rostlinnou stravou. Přirozenou potravou jsou nejrůznější rostliny, listy, kořeny a vše šťavnaté (traviny, byliny), ale také různá semena. Potrava pro morče by měla být co nejvíce pestrá. Základní složkou potravy je seno. Zvláště kopřivové seno mají morčata ráda, obsahuje mnoho živin a prospívá srsti. Krmnou dávku je dobré doplňovat vhodnou zeleninou, v létě čerstvou trávou a bylinkami. Občas můžeme přidat vhodné ovoce nebo pamlsek pro morčata. Nepostradatelnou součástí krmiva je podávání vitamínu C, který je zvlášť důležitý, protože si jej morče nedokáže samo vytvořit. Samozřejmostí je celodenní přístup k čerstvé vodě.

Ve volné přírodě morčata obývají skalnaté oblasti, bažiny, savanu a okraje lesů. Žijí v norách, které si vyhrabou sami, nebo obydlují opuštěné nory jiných zvířat. Žijí ve společenských skupinách a nejaktivnější jsou v noci. Mají skvěle vyvinutý sluch. Mimo sluchu také dobře vidí, protože jejich zorný úhel je poměrně velký, a dokonce dokážou rozlišovat barvy, především červenou, modrou, žlutou, dále také zelenou, oranžovou i fialovou. Čich morčat je lepší než čich člověka.

Morče je hlodavec, který nešplhá a neleze do výšky. Postačí mu tedy obydlí, které nemusí být vysoké. I přesto, že se morče postaví na zadní a dosáhne na horní okraj, pouze se o něj opře a maximálně se rozhlédne po okolí, nebude se pokoušet vyskočit, proto nemusíte jeho obydlí zakrývat víkem. Rozměry obydlí by měly mít minimálně 60 x 35 cm (plocha) a minimálně 35–40 cm na výšku. Morče můžete chovat v čemkoliv, potřebuje hlavně dostatek prostoru, domeček (do kterého se může schovat). Výška pro něj není vůbec rozhodující.

Samice dosahují pohlavní dospělosti již v 10 týdnech, připouštět vy se však měly až po dosažení věku 6 měsíců. Samečci jsou pohlavně dospělí v 8 týdnech. Březost u samičky trvá 63–72 dní a rodí průměrně 2–4 mláďata. Může znovu zabřeznout ihned po porodu. Mláďata se rodí plně vyvinutá, mají otevřené oči a ihned po porodu jsou schopna jíst pevnou stravu, i když je matka 2–3 týdny ještě kojí. Morčata se dožívají průměrně 6 let, vzácně až 10 let.

Morče je velmi háklivé na průvan a hluk. Umístěte jej proto na místo, kde na něj nebude táhnout a v jehož blízkosti není rádio, počítač nebo televize. Máte-li morče v kleci nebo v koši, oblepte hrany lepicí páskou, která jednak zabrání vyhazování podestýlky ven a také zmírní průvan, který by skrz mezery mohl morčeti škodit.

Vhodnou podestýlkou jsou hobliny, hrubé piliny nebo dřevěné špalíčky, které dobře absorbují vlhkost. Rozhodně jako podestýlku nepoužívejte písek nebo zeminu, která je studená a špatně pohlcuje vlhkost a zůstává mokrá.

Morčata se umí projevovat hlasově. Ale mají i neverbální projevy, které vyjadřují postojem těla (případně postoj + hlasový projev). Pokud chováte jen jedno morče, tolik se neprojevuje, je svým pánem a nemusí se dělit o ubikaci s jiným morčetem. Teprve když mu pořídíte dalšího spolubydlícího, zjistíte, jak se oproti minulosti chování prvního morčete změnilo a jak stále častěji a hlasitěji o sobě dává vědět. Pokud se narodí miminka, pak si záhy osvojí jeden někdy i nepříjemný zvyk, a to je pískání. Brzy jim v hlavičkách zakotví zkušenost, že jakmile písknou, tak se dvounožec ihned přiběhne podívat, co se děje. Záhy zjistíte, že tuto zkušenost miminka využívají okamžitě, když nastane pro ně nějaký podnět – jen se něco šustne, a to neustále. Mezi nejčastější zvukové projevy morčat patří: kvíkání (morče vyžaduje pozornost), bublání (vyjadřuje spokojenost), cvakání zubů (značí hrozbu), zpívání (signál stresové situace, sociální tlak), účelové pískání (dorozumívání mezi sebou).

Detail odstavce: Morče
Zdroj: Morče
Zveřejněno: 6.2.2017