BIEWER CHOVNÉ STANICE REFERENCE je jedno z témat, o kterém si můžete přečíst v tomto článku. Jorkšírský teriér je ideální společník, delší čas bez vás ho dělá nešťastným. Pejsek sice působí velice křehkým a nevinným dojmem, ale to nesmí být důvodem pro zanedbání jeho důsledné výchovy.
Dalším druhem je biewer teriér
V roce 1984 manželé Biewerovi zkřížili dva tmavé jorkšíry a narodil se jim bílo-černý biewer jorkšírský teriér a la Pom Pon, dnes hodnocený až na 30 000 korun. Pořízení si takové rarity tedy není nijak levná záležitost. Možná i proto se stal velice oblíbeným doplňkem bohaté americké smetánky. Od známého jorkšíra se liší zejména barevně. Standardem pro uznání biewer teriéra jsou bílé pruhy, které by se měly u psů vyskytovat na hlavě, na předních i zadních tlapkách, na břiše, jako límec za krkem psa a na konci ocasu.
Biewer jorkšír je malý teriér s dlouhou srstí, kterou dělí rovná pěšinka od špičky nosu až po ocas. Chlupy zasahující do očí by se měly svazovat mašlí nebo mohou jemně splývat. Vzpřímené uši ve tvaru V má posazeny v zadní části lebky, poměrně blízko u sebe. Pes se pohybuje kompaktně a tělo drží dostatečně vzpřímeně, čímž zdůrazňuje svou důležitost. Má kulaté tlapky s černými nebo bílými drápy. Dosahuje výšky až 23 cm a váží asi 3 kilogramy.
Biewer jorkšírský teriér se řadí mezi inteligentní a chytré psy. Je hodný, přátelský, a pokud je k tomu veden, dokáže být i velice přítulný. Dobře snáší cizí lidi i malé děti. Miluje zábavu a hračky a s ostatními zvířaty se většinou nepere a nevyvolává žádné známky agrese. Přestože je ostražitý, není vhodný jako hlídací pes.
Zejména náročná je u biewer teriéra péče o srst. Vzhledem k její délce je třeba ji pravidelně pročesávat, zbavovat všelijakých nečistot a samozřejmě upravovat. Důkladně pročesat hustou srst takového jorkšíra ale není vůbec snadné. Jestliže tedy není pes určen k vystavování, můžete pro něj zvolit elegantní sportovní střih.
Jedním z prvních registrů, který biewer teriéry uznal jako samostatné plemeno, je právě americký ACR (American Canine Register). Ten se zároveň zasadil o název „Biewer Yorkies“. ACR registruje od roku 2007 tuto rasu jako tříbarevné Yorkies neboli „particoor“. V FCI zatím není toto plemeno uznáno.
Biewer teriér pochází z Německa a za rok jeho vzniku je považován rok 1984. Manželé Gertruda a Werner Biewerovi zkřížili dva strakaté psy s recesivním strakatým genem. Štěňata se jim velice zalíbila, a tak se rozhodli pro rozšíření chovu a své pejsky pojmenovali Biewer Yorkshire Terrier a la Pom Pon. Jiní chovatelé chtěli stejného výsledku dosáhnout křížením jorkšírů se shi-tzu. Avšak výsledkem nejsou typičtí biewerové. Takto vykřížení psi mají až moc společného se shi-tzu. První Biewer YT klub vznikl v roce 2003 v Německu. Nejoblíbenější jsou biewerové v USA. FCI toto plemeno zatím neuznalo.
Biewer dosahuje výšky 23 cm a váhy 1,8–3,2 kg. Zploštělá hlava má krátký čenich a černou nosní houbu. Středně velké oči jsou buď kulaté, nebo mají mandlový tvar. Malé vzpřímené uši tvaru písmene V jsou posazeny v zadní části lebky a leží poměrně blízko u sebe. Tělo je dobře stavěné a má hezké linie, délka je o málo větší než výška psa. Přední nohy jsou rovné, dobře osvalené a hojně osrstěné. Tlapky jsou kompaktní, kulaté s černými nebo bílými nehty. Ocas je nesen vysoko nad tělem a chlupy na něm tvoří praporek. Srst je dlouhá a měkká s jemnou texturou. Osrstění hlavy by mělo dosahovat ze ¾ na zem. Chlupy překrývající oči se svazují do culíčku nebo se nechávají volně splývat.
Základní zbarvení jsou modrá s černou, bílou a zlatou; modrá s černou a zlatou; zlatá s bílou.
Zbarvení hlavy je buď modré, nebo černobílé. Hruď, břicho, nohy a špička ocasu musí být bílé.
Od známého jorkšíra se liší zejména barevností. Standardem pro uznání biewer teriéra jsou bílé pruhy, které by se měly u psů vyskytovat na hlavě, na předních i zadních tlapkách, na břiše, jako límec za krkem psa a na konci ocasu.
Ve svém příspěvku BIEWER TERIÉR se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Hana.
Dobrý den,
mám dotaz, chodíme s pejskem často po horách v lese někdy ujdeme i 8km. Pejsek se nezdá unavený,ale bojím se jestli to na něj není moc.Také skáče na vysokou postel,někdy zaknučí,tak ho vysadím.Nemůže si nějak ublížit_? děkuji za odpověď.Kopecká Uživatel rovněž přidal ke svému příspěvku i obrázek, který můžete vidět, když kliknete na tento odkaz přiložený obrázek.
Na tento příspěvěk jestě nikdo nereagoval. Chcete se k němu vyjádřit? Klikněte na tlačítko a budete moci vložit svůj komentář.
Pokud se rozhodnete pro biewer teriéra, neukvapte se s výběrem. Při nákupu je třeba pozorně si psa prohlédnout, abyste získali toho pravého. U štěněte se to však docela špatně určuje. Hlavně si všímejte, jestli jeho rysy a stavba těla nápadně nepřipomínají plemeno shi-tzu. Dejte si velký pozor. Někteří chovatelé kříží v honbě za vzhledem biewerů jorkšírské teriéry buď s maltézskými pinči, nebo se shi-tzu. Štěňata vzniklá ze spojení s pinči jsou ovšem větší než biewer, nestojí jim ouška a kvalita srsti je celkově velmi podprůměrná.
Dnes se hodnotí až na 1 500 eur. V USA vzbudil vlnu velkého nadšení i zájmu o chov. Jedním z prvních registrů, který uznal biewer teriéry jako samostatné plemeno s názvem Biewer Yorkies, byl právě americký ACR. Od roku 2007 je v ACR zapsáno plemeno tříbarevných Yorkies, tzv. particoor. FCI je zatím bohužel neuznala. Zvýšený zájem o psíky vyvolal logicky větší poptávku, ale i vyšší cenu. V Americe se běžná cena pohybuje kolem 2 000 dolarů.
Při koupi štěněte je dobré se obrátit na chovatelské stanice, které mají kladné reference.
Přístřeší s námi pes nebo kočka obývají v každé druhé domácnosti a počet psů chovaných na jednoho obyvatele ČR je dokonce jeden z nejvyšších v Evropě, takže o oblíbenosti chlupatých přátel nemůže být pochyb. Na druhou stranu, každý by si měl uvědomit, zda bude mít na tak velký závazek, jakým pořízení psa je, čas a prostor. Nad módním diktátem a nenaplněnými mezilidskými vztahy by měl vždy zvítězit zdravý rozum a reálné možnosti každého z nás.
Odvrácená strana lásky ke psům spočívá v pokrytectví týkající se jejich pořizování. Lidé si často pořizují psy z hrůzných podmínek množíren, kde feny mnohdy ani nevidí denní světlo a štěňata odstavují velmi brzy po narození. Vše se skrývá pod nenápadnými inzeráty s levnějším prodejem štěňat bez průkazu původu. Podezřelá cena, předání mimo domov chovatele (např. na nádraží), nízký věk štěněte, chybějící očkovací průkaz a záznamy v něm a mnoho dalších faktorů jsou znaky množitelů, kteří se zajímají pouze o svůj byznys, nikoli o zdraví a psychickou pohodu vašeho budoucího zvířecího společníka. Věřte, že takovýmto nákupem tento černý kšeft akorát podpoříte a sami se pravděpodobně uvedete do problémů, kdy budete řešit zdravotní stav pořízeného pejska. Finance následně vydané na veterině poté velmi pravděpodobně přesáhnou cenu zdravého pejska z kvalitní chovnéstanice.
Je jasné, že pokud člověk štěně v takovýchto podmínkách vidí, je mu jej líto. Jeho koupením pomůžete sice jednomu konkrétnímu pejskovi, ale akorát ještě více motivujete množitele k další produkci štěňat. Tímto směrem cesta z bludného kruhu nevede. Pokud objevíte podezřelý chov, pro blaho pejsků uděláte nejlépe, když informujete Státní veterinární správu, která může patřičně zasáhnout.
V případě nedostatku financí by tedy bylo mnohem rozumnější a nepoměrně lidštější vzít si pejska z útulku. Nezapomeňte ale, že i kvalitní krmivo a veterinární péče něco stojí. V případě, že trváte na čistokrevném plemeni, investice do zdravého a krásného pejska s PP z chovnéstanice se Vám v budoucnu mnohonásobně vyplatí.
Jak ostříhat biewera? Péče o srst u biewer jorkšír teriéra je o něco náročnější. Pokud má pes dlouhé chlupy, je třeba pravidelně srst pročesávat a upravovat. Je samozřejmě možnost psa ostříhat nakrátko (pokud není určen pro výstavy), tím odpadá většina péče o srst. Další úpravy srsti, například na výstavy, jsou obdobné jako u jorkšírských teriérů.
Dle dostupných informací zakrslý králík s teddy genem odchází z chovu v 7–8 týdnech věku, většinou jsou již přeléčeni proti kokcidióze a zvyklí na běžný chod domácnosti – na děti, pejska, kočky. Králíčci do nového domova s sebou dostanou výpis předků, granulky, na které jsou zvyklí, rady do začátku. Tyto informace poskytují zejména chovnéstanice (chovná stanice). Králíčka si je zde možno zarezervovat. Na rezervaci se ve většině případů vybírá záloha 50 % ceny. Nabídky naleznete na internetu. Cena je různá od 250 Kč do 1 000 Kč.
Pomeranian (ač miniaturní pejsek) je ve své ryzí podobě velmi drahý. Vyvíjel se totiž asi sto let v USA a ve Velké Británii a u nás je jen málo chovatelů, kteří dbají na čistotu plemene. Daleko častěji (a také levněji) koupíte křížence pomeraniana a německého trpasličího špice, tedy jeho prapředka.
Chovatelé rozhodně nabádají k opatrnosti. V České republice se cena pomeranianů pohybuje (samozřejmě i podle kvality jednotlivých štěňat) od 25 000 korun směrem nahoru. Jedinci na výstavy mohou stát 50 000 korun i více. Pakliže se rozhodnete přivézt štěně pomeraniana z Británie, počítejte s cenou až 2 500 liber plus doprava, z USA si psa přivezete za 3 500 dolarů plus cesta.
Při pročítání inzerátů můžete často narazit na štěňátka, jež vznikla křížením v nějaké „množírně‟. Varovat by vás měla především výhodná cena, která může zlákat ke koupi.
Chovatelské stanice
Chovatelské stanice pomeranianů najdete prostřednictvím vyhledávače na internetu. Stanice nabízejí k odběru štěňata jak s průkazem původu, tak i bez něj.
Za nás můžeme doporučit chovatelskou stanici z povltaví: www.pomeranian.cz.
Ohaři jsou pravděpodobně vývojovým pokračováním vysokonohých honičů. Někteří, a to se soudí právě o výmarském ohaři, jsou dokonce výsledkem záměrného křížení některých z nich, konkrétně svatohubertského psa, francouzských honičů, menších, červeně zbarvených barvářů z německého území, předchůdců hanoverského a bavorského barváře, za přispění krve pointra. Jedním z honičů velmi blízkých svatohubertskému psu byli „šedí psi sv. Ludvíka“, kteří později splynuli s ostatními honiči. Šedě zbarvené psy velmi podobné výmarskému ohaři lze nalézt i na obraze vlámského malíře van Dycka z roku 1631. Karel August cestoval roku 1792 společně se S. Goethem do Francie, kde se obeznámil s francouzskými metodami lovu. Prý po svém návratu dovezl do Výmaru šedé francouzské psy – „šedé psy sv. Ludvíka“, kteří se pak stali známými pod názvem „psi Karla Augusta“. Příbuzenskou plemenitbou a řízenou selekcí pak byl upevněn typ těchto psů v ustálené plemeno držící si tuto jedinečnou barvu.
První výmarští ohaři se na výstavách objevili okolo roku 1880. V Berlíně jich bylo v roce 1880 vystaveno 14. Právě tehdy mohly být rozlišeny tři různé kmeny: 1. sanderlebenští ohaři z chovu úředního rady Pitschkeho ze Sanderelebenu; 2. weisenfelští ohaři z chovu O. Bacha; 3. durynští ohaři z výmarské oblasti. Weisenfelští psi byli o něco jemnější a elegantnější než starý typ, který byl prezentován durynskými psy. Sanderlebenští psi stáli mezi starým a moderním typem. Roku 1894 volal Hegewald po založení speciálního spolku, nejprve však neměl žádný úspěch. Teprve v roce 1879, kdy stanovila delegovaná komise znaky pro některá plemena německých psů, platil výmarský ohař ještě za modrou varietu německého krátkosrstého ohaře a byl také jako takový zanesen do chovné knihy. Dne 20. 6. 1897 se dospělo k tomu, že v Erfurtu byl v závěru jedné výstavy založen Spolek pro chov výmarského ohaře. Zároveň však byly založeny i konkurenční spolky a vedly se prudké spory o jediné správné barvě výmarského ohaře. Po první světové válce shromáždil major Herber ještě zbytky plemene a začal s budováním nového chovu.
Vedle krátkosrstých ohařů existovali snad vždy také dlouhosrstí šedí ohaři. Dlouhosrstá štěňata se opět objevovala ve verzích krátkosrstých rodičů. Protože se krátkosrstí ohaři chovali vůči dlouhosrstým vždy dominantně, mohl být dlouhosrstý faktor předáván po generace krátkosrstými psy dále, a když to pak náhoda chtěla, u dvou psů, kteří měli dlouhosrstý faktor ve svém dědičném znaku a byli spolu spářeni, se pak mohla objevit dlouhosrstá štěňata. Zpočátku neplatili tito dlouhosrstí psi za čistokrevné a spolek je odmítal zapsat do chovné knihy. Proto cho
Pořízení psího člena s sebou nese nejen spoustu radosti, ale také zodpovědnosti a starostí. Jedná se o závazek na řadu let, a proto se vyplatí rozumně uvažovat před koupí psa. Pořizovací investice u štěněte z kvalitní, ověřené a rodinně vedené chovnéstanice s průkazem původu se Vám v budoucnu mnohonásobně vyplatí. Máte určitou záruku zdravotního stavu z hlediska genetiky mnoha onemocnění - např. u dysplazie kloubů. Vzhledem k tomu, že jistě toužíte po psovi mnoho let aktivním a ne mladém kulhajícím chudákovi není z tohoto pohledu jiná volba. Dalším faktorem jsou povahové vlastnosti budoucího psa, které se formují jednak z prostředí, kde se narodil a jednak díky harmonickým a vyrovnaným psím rodičům. Kvalitní stanici poznáte jednoduše – vstřícným přístupem. Máte možnost štěně během prvních dvou měsíců navštívit, pomazlit se s fenkou, zhodnotit čistotu prostředí a rodinné zázemí člena Vaší budoucí rodiny.
Zlatí retrívři jsou módním plemenem, což se projevuje tím, že mnoho lidí na nich chce vydělat. Feny jsou stroje na štěňata, která rodí v zájmu financí co možná nejčastěji. Zcela proti zájmu zdravotnímu stavu feny a štěňat. V České republice je řada množíren, které štěňátka nafotí na webové inzerce na baldachýnových polštářích a prodává daleko pod cenou. Navíc prodej se uskutečňuje nejlépe na nádražích, parkovištích, atd. Co se ovšem děje v zákulisí, to již neuvidíte. Zdravotní problémy na sebe nenechají dlouho čekat, a tak se začervená štěňata vyskytnou na stole veterinárních lékařů často ve vyhublém a apatickém stavu. Nezřídka se projevuje také psychicky nevyrovnaná povaha plynoucí z životních podmínek projevující se např. kousavostí.
Další skupinou jsou štěňata ne z množíren, ale od lidí, kteří mají doma fenku bez rodokmenu a nechají ji nakrýt sousedovic Alíkem. To jestli Alík byl opravdu zlatý retrívr, se ukáže na Vašem štěněti záhy. Nehledě na rizika spousty již zmíněných genetických nemocí. Za dva tisíce korun prostě kvalitní a zdravé štěně nekoupíte.
Inzerát typu - daruji zdarma – je maximálně podezřelý a rozhodně se nebude jednat o čistokrevné štěně. Jiná situace může nastat u darování starších zvířat z různých důvodů. Zde je ale na místě maximální obezřetnost a zodpovědné zvážení, zda zvládnete již dospělého psa s již vžitými návyky a chováním, které se Vám nemusí líbit. Navíc vyvstává otázka, proč se jej někdo chce zbavit. Rozhodně tedy pouze do zkušených rukou.
Americký pitbulteriér je mírumilovný k lidem a zcela oddaný své rodině. Dokáže ji bránit i za cenu ztráty života. Také velmi těžce nese, když rodinu někdo opustí. Má vyrovnanou povahu, je kamarádský a hodí se i k dětem. Je to opravdu společenský pes, který má rád každou návštěvu, třebaže je vůči cizím lidem trochu rezervovaný. Je výjimečně odolný vůči fyzické a psychické zátěži, dokáže vytrvale a tvrdě pracovat a potřebuje být stále něčím zaměstnán. Při styku s jinými psy dává najevo svou nadřazenost, kterou má geneticky zakódovanou. Při správné výchově s ním však nejsou problémy a svou trochu pošramocenou pověst si určitě nezaslouží. Ve špatných rukou může být ovšem „pitbul nebezpečný, a to především proto, že se vždy chce svému pánovi zavděčit, což je snadno zneužitelné.
Po celá staletí chovateli podporovaná vlastnost pitbulů z něj tedy dnes činí problémového psa ve vztahu k jiným psům. Oproti tomu pitbulteriéry, kteří se v ringu pod tlakem zranění a bolesti obrátili proti člověku, „pitmani“ bez milosti utratili. Díky této tvrdé selekci je dnešní americký pitbulteriér pes pevné, vyrovnané, spolehlivé a bezmezně statečné povahy s vřelým vztahem k člověku.
Povaha pitbula je k lidem přátelská, svému pánovi a jeho rodině je bezmezně oddaný, je povahově velmi vyrovnaný a inteligentní. Je společenský, radostně vítá všechny návštěvy, a i když je k cizím lidem rezervovaný, není agresivní. Toto však platí pouze pro psy z dobrého chovu. Bohužel mnoho pitbulů u nás chovaných, jsou psi ze špatných spojení nebo kříženci. Extrémní vlastnosti, jako je game, se velice rychle ztrácí při nesprávné volbě chovného páru, a současně se bohužel ztrácí také další vlastnosti, jako je loajalita vůči lidem a vyrovnaná povaha. Proto je nutné krýt feny liniově odpovídajícími psy. Pro správnou volbu chovného páru je tedy nutné znát rodokmen obou rodičů a vědět, co s čím můžeme kombinovat.
Někteří „chovatelé“ kryjí cokoliv čímkoliv pouze za účelem zisku a výsledkem jsou psi, kteří mají s pitbulem společný pouze vzhled. Často u nich chybí typické vlastnosti plemene a objevuje se dokonce agresivita vůči lidem. Jsou to zkrátka bastardi vypadající jako pitbulové. Bohužel tito jedinci dělají pak ostudu celému plemenu a problémy jeho chovatelům.
Pitbul rozhodně není pes pro každého. Jeho fyzický fond a zděděné vlastnosti ho sice předurčují být dobrým společníkem do rodiny a ochráncem majetku, jeho výchova však vyžaduje mnohem více trpělivosti a důslednosti než výchova jiných plemen. Americký pitbulteriér si musí být neustále jist svým postavením, umístěním a žebříčku hierarchie v rodině. Vždy je také připraven vzít „vedení“ do svých rukou, k&nbs
Také toto plemeno není příliš vhodné pro lidi, kteří nemají žádné zkušenosti se psy. Nevychovaný a dominantní pes může být velmi nebezpečný a mívá sklon k agresivitě, někdy může reagovat i na malé podněty útokem. Pokud je vydrážděn, zaútočí velmi tvrdě. Při správné výchově je svému pánovi oddaným společníkem, a pokud je k němu důsledná, respektuje i celou jeho rodinu. K cizím lidem je poněkud nedůvěřivý, ke známým návštěvám se chová přátelsky. Problémy mohou nastat při setkání s jinými psy, vůči nimž se tento pes chová dominantně a bojovně. Americký stafordšírský teriér se k dětem chová většinou mile a kamarádsky, při styku s malými dětmi je však nutný dohled. Při správné výchově se může mnohému naučit a stává se psem přítulným a poslušným.
Toto plemeno je vhodné chovat v bytě, kde je mu umožněn neustálý kontakt s jeho pánem. Pokud je celoročně umístěn venku v kotci, potřebuje zateplenou, nejlépe mírně vyhřívanou boudu, protože poměrně špatně snáší umístění v chladných prostorách. Americký stafordšírský teriér není klasickým služebním plemenem. Vyhovují mu krátké, silové výkony.
Ačkoli se to na první pohled nemusí zdát, je to pes vhodný k dětem i do bytu. Je to totiž typický ochranitel a obranář. Přestože je příslovečně odvážný, pokud je správně vychován, není nikdy agresivní. Pokud však byl vychován nedůsledně, může být agresivní vůči jiným psům a nedůvěřivý k cizím lidem. Přeci jen jsou v jeho krvi geny zápasníků. Někdy je poněkud tvrdohlavý, a proto vyžaduje opravdu disciplínu. Je velmi pohyblivý a čilý a neobyčejně zvídavý ke svému okolí. Je to dobrý krysař, ale i osobní strážce. Ve vypjatých situacích se umí rychle a správně rozhodnout, jinak je ale klidný a mírný.
Americký stafordšírský teriér má stejné předky s americkým pitbulteriérem, jsou jimi angličtí bulteriéři, v podstatě jde o dvě linie jednoho plemene. Spolu s anglickými přistěhovalci přišla do Ameriky i jejich vášeň psích zápasů a bulteriéři. Nový osadníci používali bulteriéra kromě zápasů i na lov škodné, jako jsou kojoti a červení rysy. Přibližně do roku 1935 se jednalo o čistě pracovního tvrdého psa, u kterého nebyl rozhodující exteriér, ale pracovní vlastnosti, povaha a „game“ (bojovnost). Čím dál častěji se však kladl větší důraz na exteriér. Chovatelé se rozdělili na dva tábory. Jedni upřednostňovali dále pracovní kvality a „game“ a chovali svého pitbula s proměnlivým exteriérem a vysokou bojechtivostí, ti druzí začali klást důraz na líbivý vzhled a jednotnost bez pracovních kvalit. Z těchto psů vznikl americký stafordšírský teriér.
Výběr chovatele je velmi důležitý. Zdraví vašeho budoucího štěňátka do jisté míry závisí právě na něm. To, jak chovatel pečoval o fenu štěňátka, o její správné krmení, dostatek vitamínů, pohybu a hlavně lásky. To vše se v budoucnu na štěněti projeví. Zkontrolujte si, zda má pejsek obě varlata.
Australského ovčáka s průkazem původu je nejlépe koupit z chovných stanic, je vhodné si chovnou stanici ověřit a zjistit si na ni recenze. Cena štěněte se pohybuje od 6 000 do 10 000 korun. Cenu ovlivňuje, zda má štěně průkaz původu, kredit chovnéstanice, původ rodičů. Na trhu je možné zakoupit i psy bez průkazu původu, jejich cena se pohybuje do 5 000 korun.
Výběr chovatele je velmi důležitý. Zdraví vašeho budoucího štěňátka do jisté míry závisí právě na něm. To, jak chovatel pečoval o maminku štěňátka – její správné krmení, dostatek vitamínů, pohybu a hlavně lásky. To vše se v budoucnu na štěněti projeví. Při koupi si ověřte, zda má pejsek obě varlata.
Havanské psíky a bišonky je nejlépe koupit z chovných stanic, je vhodné si chovnou stanici ověřit a zjistit si na ni recenze. Cena štěněte havanského psíka či bišonka s průkazem původu se pohybuje od 4 000 do 12 000 korun. Cenu ovlivňuje kredit chovnéstanice, původ rodičů. Tato plemena lze koupit i bez průkazu původu, kdy se cena pohybuje od 1 000 korun.
Výběr chovatele je velmi důležitý. Zdraví vašeho budoucího štěňátka do jisté míry závisí právě na něm. To, jak chovatel pečoval o maminku štěňátka, o její správné krmení, dostatek vitamínů, pohybu, a hlavně s láskou. To vše se v budoucnu na štěněti projeví. Při koupi si ověřte, zda štěňátko nemá fontanelu, která při větším rozměru může být i životu nebezpečná (fontanela je mezera mezi lebečními kostmi). Zkontrolujte si, zda má pejsek obě varlata.
Jorkšíry je nejlépe koupit z chovných stanic, je vhodné si chovnou stanici ověřit a zjistit si na ni recenze. Cena štěněte se pohybuje od 4 500 do 12 000 korun. Cenu ovlivňuje, zda má štěně průkaz původu, kredit chovnéstanice, původ jeho rodičů.
