BEZPEČNOST a nejen to se dozvíte v tomto článku. Cefalexin je polosyntetické antibiotikum derivované z přírodního antibiotika izolovaného v roce 1948 a produkovaného plísní Cephalosporinum acremonium, která byla objevena v roce 1945. Jedná se o antibiotikum, které je k dostání pouze na lékařský předpis.
Dávkování
Dávkování musí vždy určit veterinární lékař, ale při léčbě infekcí močového aparátu se podává v dávce 30 mg/kg/den u psů.
Vedlejší účinky a nebezpečí
V průběhu všech farmakologických a klinických studií, které byly prováděny, byla zároveň sledována bezpečnost cefalexinu. V žádném z provedených testů nenastal signifikantní problém.
Tolerance a bezpečnost byly dále sledovány při speciálních testech u psů i koček, kterým byl podáván pětinásobek doporučené denní dávky. I takto vysoké dávky byly zvířaty velmi dobře snášeny. Taktéž se prokázala bezpečnost cefalexinu při dlouhodobém podávání v případě hluboké pyodermie u psů.
Cefalexin byl objeven před více než třiceti lety, v humánní medicíně se používá již více než 25 let, ve veterinární asi 20 let. Epidemiologická šetření dokazují jeho neklesající účinnost, což činí z tohoto produktu antimikrobiální prostředek první volby ve veterinární medicíně.
V naší poradně s názvem IVERMEKTIN se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Marie Hyšperská.
Poraďte mi,jak ho koupím,s počítačem to moc neumím.děkuji
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Cempírek.
Ivermectin nelze volně koupit. Výdej tohoto léčivého přípravku je vázán na lékařský předpis. Předpis může vystavit praktický lékař. Obraťte se proto na svého praktického lékaře, který zná váš zdravotní stav a může zhodnotit a ohlídat bezpečnost léčby Ivermectinem.
Ivermectin, používaný ve veterinární medicíně v léčbě parazitárních onemocnění, je semisyntetický derivát makrocyklických laktonů, makrolidovým antibiotikům příbuzných avermektinů, které vznikají fermentací Streptomyces avermitilis. Jejich účinek spočívá v indukci motorické paralýzy parazita ovlivněním neurotransmise zprostředkované kyselinou gama-aminomáselnou.
Ivermectin se u lidí používá při léčbě onchocerkiázy, strongylidiázy, filariázy. V poslední době se projevuje rovněž účinek na kožní parazitární onemocnění, jako je například larva currens, larva migrans cutanea, a především u lidských ektoparazitóz, zejména vší a svrabu.
Dávkování ivermectinu není zatím jednoznačně určeno. Nejčastěji je podáván v dávce 200 μg/kg/den (jednorázově či třikrát po sobě v 1–2týdenních intervalech). Ivermectin byl podán již milionům lidí pro onchocerkiázu s ojedinělým výskytem mírných a přechodných vedlejších účinků.
Perorální ivermectin při jedné aplikaci v dávce 200 μg/kg hmotnosti byl v některých případech méně účinný (v 70 %). Ivermecktin nepůsobí totiž na časné vývojové fáze parazita ve vajíčku, u kterého ještě nebývá plně vyvinut nervový systém, nebo kvůli nedostatečné prostupnosti stěny vajíčka, zatímco fertilní samička umírá po první orální dávce. Vliv může mít i snížené vstřebávání látky při perorálním podání.
Oproti lokálním preparátům je výhodou tohoto produktu snadná aplikace, bezpečnost, rychlost, dobrá tolerance, zajištění maximální spolupráce pacienta, absence iritace kůže při léčbě. Nevyvolává diferenciálnědiagnostické rozpaky po dokončení léčby – zda se jedná o perzistující svrab, či o léčbou indukovanou dermatitidu.
V současné době se již upřednostňuje použití ivermectinu oproti lokální terapii v některých indikacích: nemocní se svrabem nereagujícím na lokální terapie, při epidermiích a endémiích ve zdravotních a sociálních zařízeních, u scabies norvegica, silně sekundárně infikovaného svrabu a u imunosuprimovaných osob. Preparát je v současné době k dispozici na našem trhu pouze pro veterinární použití (Ivomec).
Cena tablet se pohybuje okolo 350 Kč za balení, injekční forma činí 70 Kč za jednu aplikaci. Jedno balení pasty je k dostání za 190 Kč.
Často se v této souvislosti setkáváme s chybným názvem Ivermectim nebo Ivermektim, což jsou chybné názvy léku Ivermectin.
Dřevěné aportovací činky – alespoň tři sady tří identických činek. Hmotnost nejtěžší sady musí být přibližně 450 g. Je na psovodovi, jakou velikost činky svému psu vybere. Sady činek (tři velikosti činek) musí mít pořadatel na soutěži k dispozici pouze v případě, že je nahlášen alespoň jeden tým do OB3. Pokud je alespoň jeden tým nahlášen do OB2, musí pořadatel zajistit 2 sady tří velikostí. Jestliže jsou nahlášené týmy pouze do tříd OB-Z a OB1, stačí, aby pořadatel měl alespoň 3 činky v různých velikostech, přičemž hmotnost nejtěžší činky musí být přibližně 450 g.
Kovové aportovací činky – alespoň ve třech různých velikostech. Hmotnost nejtěžší kovové činky musí být přibližně 200 g. Je na psovodovi, jakou velikost činky svému psu vybere. Kovové činky musí mít pořadatel na soutěži k dispozici pouze v případě, že je nahlášen alespoň jeden tým do OB2 nebo OB3.
Předměty pro rozlišování – dřevěné hranoly o rozměrech přibližně 2 x 2 x 10 cm. Jejich potřebný počet je 6x počet psů v soutěži.
Pevná překážka – 1 m široká a 1 m vysoká s nastavitelnou výškou. Výška překážky se nastavuje po 10 cm podle výšky psa v kohoutku a zaokrouhluje se k nejbližším 10 cm.
Kužele a značky – k dispozici musí být dostatečný počet kuželů a značek, které označují například místo začátku a konce cviku, pokud je to nutné, a například místa, kde se dělají obraty a podobně. Značky a kužely by měly být tak vysoké, aby byly snadno viditelné, a výška kuželů by měla být odpovídajícím, například kužely v rozích čtverce by měly mít výšku přibližně 15 cm.
Vymezovací pomůcky – na prostor pro vysílání čtverec 3 x 3 m, případně na ovladatelnost na dálku cca 50 cm. Na vymezení se může použít lepicí páska, popruh, piliny a další s ohledem na bezpečnost psů.
Kde je možný trénink
K trénování není nutný zvláštní výcvikový prostor (cvičiště), tréninky mohou probíhat kdekoli, například na louce, na fotbalovém hřišti, na plácku před domem.
Trénovat je možné i pod dohledem instruktora na obedienci, který je uveden v seznamu instruktorů na internetových stránkách obedience. Zde naleznete oficiální instruktory, kteří se pravidelně školí.
Bipolární mód pracuje s elektrodou ve tvaru izolované pinzety, jejíž hroty (neizolované) slouží jako dvě elektrody – každý je k přístroji připojen samostatným vodičem. Proud protéká pouze tkání uchopenou mezi hroty pinzety. Bipolární mód je určen především ke koagulaci. Většinou se tento režim při práci upřednostňuje a monopolární mód je používán jen výjimečně. Důvodem je mimo jiné i vyšší bezpečnost. Bipolární mód je pro koagulaci pohotovější. Další výhodou je možnost oddělit pinzetu od kabelu (držáky monopolárních elektrod jsou většinou napevno spojené s kabelem).
Pyrexie, tedy pravá horečka, se musí odlišit od hypertermie, která doprovází úpal, úžeh nebo zvýšenou tělesnou zátěž, případně onemocnění způsobující nedostatečný výdej vyprodukovaného tepla. Náchylní k hypertermii jsou především psi obézní, přičemž nepříjemnou komplikací je onemocnění srdce. Příznaky nedostatečné funkce srdce se právě ve vyšších teplotách a vysoké vlhkosti vzduchu mohou projevit.
Projevem horečky může být pouze apatie, ospalost a nechutenství psa, další klinické příznaky závisí na vyvolávající příčině. Pouze přesné změření rektální teploty, nejlépe digitálním teploměrem (viz výše), který zaručí bezpečnost a rychlost měření, případně ušním teploměrem, je pro určení závažnosti problému a jeho řešení signifikantní. Nemáme-li teploměr k dispozici, lze se orientovat i pomocí palpace kůže v oblasti třísel a podpaží, čenichu, pomoci nám může i měření dechové a tepové frekvence, která bývá zvýšená, sliznice jsou překrvené, prosáklé, teplé, lze pozorovat i svalový třes, zvýšené slinění.
Příčinou úpalu a úžehu je pobyt v horkém nebo vlhkém prostředí, nejčastěji v zavřeném autě, v létě mohou být způsobeny i nadměrným pohybem psa za vysokých teplot. Především krátkolebá plemena a jedinci s nadváhou by se měli vyvarovat pobytu na slunci mezi 10. a 17. hodinou. K diferenciaci mezi úpalem, úžehem a horečkou postačí obvykle údaje poskytnuté majitelem, psi ve většině případů neprojevují žádné další příznaky klinického onemocnění. U některých plemen se vyskytuje hypertermie způsobená pohybem, doposud však nebyla zjištěna pravá příčina.
Lékařský termín horečka neznámého původu (FUO) se používá k označení horečky, jejíž příčina není ani po poměrně obsáhlé diagnostice prokázána.
Při teplotě do 41 °C není třeba mít obavy z poškození orgánů, teplotu nemusíme tlumit pomocí léků. Kolem teploty 42 °C však již k buněčnému poškození dochází, selhávají orgány soustavy trávicí, dýchací, močového aparátu, odumírají buňky nervové a svalové, zvyšuje se krvácivost.
