BAXTER KLYSTÝR K VÝPLACHU je jedno z témat, které se týká tohoto článku. Krvácení z konečníku či krev ve stolici se u psů může objevit z různých důvodů. Vychází z mechanického nebo chemického traumatu v zažívacím traktu a končí různými nemocemi. Jakákoli příčina však představuje hrozbu pro zdraví a život psa, a proto je nutné okamžitě vyhledat veterinární péči, pokud se ve stolici objeví stopy krve.
Zánět konečníku u psa
Zánět análních váčků může začínat jejich přeplněním, často způsobeným ucpáním vývodných otvorů, které se nacházejí po stranách análního otvoru na přechodu kůže ve sliznici konečníku. Na nedostatečné vyprazdňování análních váčků, ke kterému běžně dochází při kálení, může mít vliv jejich umístění, hustota sekretu či případná infekce. Není prokázán vliv krmení utužujícího stolici na lepší vyprazdňování žlázek a zkrmování například kostí za tímto účelem může spíše psovi způsobit jiné zažívací potíže. Léčba při již vzniklých problémech spočívá v odstranění sekretu, výplachu análních váčků, při závažnějších hnisavých stavech i v chirurgickém ošetření (otevření a drenáž již vzniklého abscesu). V některých případech je nutné použít antibiotika (lokální nebo celková). Pokud se tyto problémy často opakují, je možno uvažovat i o chirurgickém odstranění análních váčků.
Příznaky
Infekce análních váčků se projevuje „sáňkováním“ psa, začervenáním a otokem v oblasti konečníku, v pokročilejším stadiu prasknutím a vytvořením píštěle a výtok z konečníku s hnisem. Tento stav bývá spojen s celkovými příznaky, jako je zvýšená teplota, ztráta chuti k jídlu a neochota k pohybu – zde je okamžitá návštěva veterináře nutností. Stává se totiž, že uvedené sáňkování, jehož prvotní příčinou jsou přeplněné anální váčky, způsobí mechanické poškození kůže s následnou bakteriální, kvasinkovou či smíšenou infekcí a vzniká zánět kůže v okolí konečníku se silnou svědivostí a zčervenáním – a pak je návštěva veterinárního lékaře opět nezbytná. Prevencí těchto problémů je neponechávat tyto stavy dlouho bez povšimnutí, případně při rutinních návštěvách u veterinárního lékaře požádat o kontrolu análních váčků.
Léčba
Léčba při vzniklých problémech spočívá v odstranění sekretu, výplachu análních váčků, při závažnějších hnisavých stavech i v chirurgickém ošetření, jako je otevření a drenáž již vzniklého abscesu. V některých případech je nutné použít antibiotika, a to buď lokálně, nebo celkově. Pokud se tyto problémy často opakují, lze uvažovat i o chirurgickém odstranění análních váčků.
Léčba zánětu vnějšího zvukovodu může být u lehčích případů krátká a nekomplikovaná. U pacientů s atopií nebo jiným alergickým onemocněním a u pacientů s vážnými predisponujícími faktory může být léčba zdlouhavá a náročná, mnohdy je nutná doživotní péče o uši ve větším rozsahu. Volba léčby závisí na stupni onemocnění, na celkovém stavu zvířete, na jiných onemocněních a na predisponujících a udržujících faktorech zánětu. Základ léčby spočívá především v pravidelném čištění zvukovodu výplachy, které ucho dezinfikují, zbaví mazu a vysuší jej. Výplachy by vždy měly předcházet léčbě antibiotickými kapkami tak, aby kapky mohly působit přímo na postiženou kůži (to znamená bez nánosů zánětlivého mazu). V začátku léčby používáme většinou výplach uší čisticím roztokem obden. Výplach čisticím roztokem vám ukáže veterinární lékař při ošetření vašeho pejska.
Do ucha se nalije vetší množství roztoku a ucho se masíruje tak, aby bylo slyšet „mlaskání“, pak je dobré nechat psa ucho vytřepat. Poté se k odsátí přebytečného roztoku s rozpuštěným mazem použije buničitá vata. Nikdy nezasouvejte do zvukovodu žádné nástroje ani ušní vatové tyčinky, můžete psovi vážně ublížit! Výplachy zvukovodu čisticím roztokem se posléze používají v různém intervalu dlouhodobě až doživotně jako preventivní opatření. Zejména je třeba provádět je po koupání.
U vážnějších případů zánětu vnějšího zvukovodu je nutné přistoupit k hlubokému výplachu zvukovodu v sedaci. Pes se pro tento zákrok musí zklidnit sedativy, popřípadě anestetiky tak, aby toleroval výplach uší. Při tomto zákroku se velkým množstvím tekutiny vyplachují z uší bakterie, kvasinky, maz i zánětlivé látky. Někdy je zapotřebí tento zákrok opakovat. U velmi klidných jedinců lze provést výplach bez sedace. K lokální léčbě vnějšího zvukovodu se u vážných případů mohou přidat léčiva působící systémově – antibiotika nebo léky proti kvasinkám v tabletkách. U chronických zánětů zvukovodu, při kterých často dochází k vážnému zúžení zvukovodu tak, že jej nelze ani vyšetřit, ani léčit roztoky, poněvadž do zúženého zvukovodu těžko pronikají, bývá již jediným možným řešení operativní odstranění chrupavky a kůže vnějšího zvukovodu. K úspěšné léčbě je třeba úzká spolupráce majitele s veterinárním lékařem, pravidelné výplachy uší a kontrola u veterináře otoskopem. Při objevení se sebemenších příznaků zánětu zvukovodu je třeba ihned navštívit veterinárního lékaře, aby léčba mohla být co nejefektivnější.
Manganistan draselný se využívá u zvířat k léčbě mnoha kožních infekcí, včetně ekzémů, vředů, zánětů kůže. Naopak není určen k léčbě suchých kožních onemocnění, protože způsobuje podráždění. Vždy se aplikuje pouze malé množství zředěného roztoku. Na větší oblasti je účinná léčba v hypermanganové lázni. Tato léčba se využívá například při léčbě infekčních ekzémů, hnisání nebo mokvání ran. Musí být použit velmi zředěný roztok manganistanu draselného, aby se předešlo popáleninám. Dokonce i zředěné roztoky způsobují podráždění kůže a opakované použití vede k popáleninám. Neředěný hypermangan v podobě zrníček ránu vypálí, čímž okamžitě zastaví krvácení, a proto se tradičně aplikuje po zatrženém či zastřiženém drápku.
Hypermangan patří do rukou veterináře. Vždy dbejte na pokyny stanovené veterinářem dle rozsahu defektu, který budete u svého zvířete léčit.
Hypermangan by neměl chybět v žádné lékárničce chovatelů zvířat. Je dobrým dezinfekčním prostředkem. Ten připravíme tak, že do vody přidáme několik zrnek krystalického hypermanganu, aby vznikl světle růžový roztok (postačí i jedno zrnko na 1 litr vody). Hypermangan je rovněž dobrým oxidačním činidlem, proto je vhodný při výplachu rány jako prevence proti tetanu. Není ale dobré ho používat dlouhodobě, protože brzdí hojení ran. Ve větších koncentracích leptá.
Borová voda je známým pomocníkem při lehčích zánětlivých procesech očí. Jedná se o oční vodu s 3% kyselinou boritou. Kape se do spojivkového vaku, dále lze použít k výplachu oka či obkladům víček. Má významné dezinfekční vlastnosti. Do uší se ve veterinární medicíně nepoužívá – na trhu je řada přímo veterinárních ceruminolytických čistících přípravků, které dezinfikují a rozpouští ušní maz. K sehnání je běžně v lékárnách bez předpisu. Zde je vidět cena borové vody.
Může se zdát, že je to banální obtíž, ale není radno ji podceňovat, protože může vyvolat těžké zdravotní komplikace.
Psi by měli kálet minimálně jednou za 2 dny, ideálně však každý den. Stolice, která se ve střevě zadržuje déle, se zahušťuje a vyprázdnění je mnohem obtížnější. Navíc v těle zůstávají odpadní látky, které se vstřebávají zpátky do těla. Odborníci upozorňují na to, že čím déle zácpa trvá, tím se stav zhoršuje a může vyústit až k nutnosti chirurgického zákroku či v trvalé následky v podobě chronické zácpy.
U psů, kteří žijí v bytě a u nichž je venčení závislé na majiteli, je to snadné. To, že pes delší dobu „neudělal hromádku“, je na první pohled zřejmé. U psů, kteří přebývají na rozlehlé zahradě, je situace složitější, absence exkrementu si nemusíte všimnout. Zácpu poznáte také podle neúspěšného tlačení.
Na počátku zácpy pomáhá podání slabého projímadla a také zvýšení obsahu vlákniny v krmivu. Projímavé účinky má rostlinný olej, který zamícháte do krmiva v množství jedné lžíce na 5 kg hmotnosti zvířete. Vhodnou vlákninou je například strouhaná syrová mrkev, spařené ovesné vločky, lněné semínko nebo psyllium. Jestliže během 1–2 dnů nedojde k normálnímu vyprázdnění, navštivte veterinární ordinaci, kde zvířeti naordinují razantnější projímadlo (nebo klystýr). V závažných případech je nutné opakované podávání infuzí.
Místo rostlinného oleje můžete zkusit lososový olej, většinou domácím mazlíčkům moc chutná. Pokud ho pes odmítne, vyzkoušejte sardinky v oleji (samozřejmě jen v případě, že zvíře není alergické na ryby). Přestože jsou slanější, jednorázové podání neuškodí, a navíc je to vysloveně dobrota, takže není problém s jejich příjmem.
Psům nikdy nedávejte vařené kosti! Zvlášť zvířatům, která jsou zvyklá jen na granule, mohou uškodit. Nejenže se štěpí na ostré kousíčky, které mohou perforovat střevo, ale navíc způsobují zácpu. Pozor dávejte zejména na kosti vepřové, při kousání se rozpadají na drť, která střevo doslova zabetonuje. Také kuřecí kosti mohou napáchat velkou paseku.
Pokud jste si všimli, že se pes ohýbá ke kálení a marně tlačí, nemusí to ještě znamenat zácpu. Podobně se projevují i močové kameny nebo podráždění konečníku.
Zácpa se někdy může paradoxně jevit jako průjem. V ucpaném střevě se část stolice do konečníku protlačí a dochází k zánětu ucpaného místa, při kterém se tvoří tekutina, která trus naředí a objeví se průjem. Zvíře je v takovém případě skleslé, má matnou (jakoby zhrublou) srst a může i začít hubnout.
