Téma: 

australsky ovcak v byte


Facebook Twitter Pinterest Google + email tisk

AUSTRALSKÝ OVČÁK

Australský ovčák v bytě

Díky husté srsti není problém držet toto plemeno celoročně venku, ale je možné ho chovat i v bytě, ovšem za předpokladu, že mu budete denně věnovat určité množství času. Ona to nebude žádná oběť, vždyť sledovat spokojeného „aussíka“ v dokonalém, elegantním pohybu, pobíhajícího v podvečer na poli či v parku, je 100x lepší než televize či sociální sítě na internetu. Navíc se potkáte s dalšími lidmi, pro které je pes více než jen tvor od pradávna patřící na venkovský dvůr k boudě.

Zdroj: Australský ovčák
Zveřejněno: 19.4.2016


Facebook Twitter Pinterest Google + email tisk

Diskuze: Re: Blechy v bytě

Bio Kill obsahuje 2% emulzi permethrinu, a ten je pro kočky nebezpečný, jen když je tekutý. Po zaschnutí Bio Killu kočce nehrozí nebezpečí otravy.

Zdroj: diskuze Blechy v bytě
Odesláno: 31.5.2016 uživatelem Olda
Počet odpovědí: 3 Zobrazit odpovědi

AUSTRALSKÝ OVČÁK

Varianty

Existuje několik barevných variant: blue merle (modře mramorovaná), red merle (játrová), black solid (černá) a red solid (červená). Všechny barvy mohou (ale nemusí) mít bílé nebo hnědé znaky.

Zdroj: Australský ovčák
Zveřejněno: 19.4.2016


Facebook Twitter Pinterest Google + email tisk

Diskuze: pomoc

dobry den mela jsem v byte kocku a tet mam plno blech v byte a lezou i na me nevim co si pocit uz jsem zoufala jsem dostipana nvyspana musim podotknout ze ziji v anglii kde anglicani jsou na takove veci zvykli jako sou treba potkani mysi blechy plostice no proste vsechno nevim jak se jich zbavit poradite mi prosim jsem opravdu zoufala skousela jsem to co tu maji ale nic nepomaha dekuji pedem za pomoc eva

Zdroj: diskuze Pomoc
Odesláno: 23.8.2017 uživatelem eva polhosova
Počet odpovědí: 1 Zobrazit odpovědi

AUSTRALSKÝ OVČÁK

Chovatelské stanice

Chovatelských stanic australských ovčáků je několik, je možné si je vyhledat ve vyhledávači na internetu. Chovatelské stanice nabízejí štěňata k odběru s průkazem původu nebo bez průkazu původu.

Zdroj: Australský ovčák
Zveřejněno: 19.4.2016


Facebook Twitter Pinterest Google + email tisk

Diskuze: Blechy v bytě

Dobrý den! Náš kocour přinesl domů blechy, žádné pipety ani jiné prostředky nezabírají. Zdá se až teď obojek. Čím vystříkat byt, kdy téměř všechny prostředky jsou pro kočku toxické? Bio kill je na prostředí, ale nesmí se použít tam,kde se kočka pohybuje. Je tento prostředek toxický prokočku i když zaschne? Děkuji za radu. Zemčáková

Zdroj: diskuze Blechy v bytě
Odesláno: 31.5.2016 uživatelem Eva Zemčáková
Počet odpovědí: 3 Zobrazit odpovědi

NEMOCI ROHOVKY U PSŮ A KOČEK

Vrozené anomálie rohovky

Microcornea

je nápadně malá rohovka, často unilaterální, spojená jinak s normálně vyvinutým okem. Často je diagnostikována společně s dalšími abnormalitami. Zejména s mikroftalmií. Plemenná predispozice je uváděna u plemen trpasličí pudl, knírač, bobtail, bernardýn, kolie, kokršpaněl a australský ovčák. Terapie neexistuje.

Dermoid

je okrsek kompletně vybavené tkáně, lokalizovaný mezi rohovkou a sklérou. Dermoid bývá klinicky diagnostikován několik týdnů po narození, odstranit jej lze superficiální keratotomií. Jezevčík, dalmatin, dobrman, německý ovčák, bernardýn a anglický buldok jsou predisponovaná plemena právě pro výskyt dermoidu.

Kongenitální zákal rohovky

je porucha transparence rohovky vzniklá během embryogeneze nebo z důvodu intrauterinní infekce. Setkáme se s ní u štěňat při prvním otevření víčkové štěrbiny. Tato zakalení se mohou samovolně projasnit do stáří několika měsíců (3-5) po narození. Léčba není nutná. Nejčastěji tento problém postihuje kolii, bišonka, pudla, yorkshirského teriéra, anglického špringršpaněla.

Obr. 4: Microcornea u 3letého staroanglického ovčáka

Obr. 5: Dermoid u psa

Obr. 6: Dermoid u psa

Obr. 7: Kongenitální zákal rohovky u anglického kokršpaněla

Zdroj: Nemoci rohovky u psů a koček
Zveřejněno: 11.12.2015


Facebook Twitter Pinterest Google + email tisk

Diskuze: krvácení z přirození

muj německý ovčak ma 7 let auž asi 5dní mu kape krev z přrození ale normálně čura a je veselej těd už to ma mín ale nevím hárají se tu okolo..dík

Zdroj: diskuze Krvácení z přirození
Odesláno: 26.4.2017 uživatelem marie
Počet odpovědí: 0

AUSTRALSKÝ OVČÁK

Prodej a cena

Výběr chovatele je velmi důležitý. Zdraví vašeho budoucího štěňátka do jisté míry závisí právě na něm. To, jak chovatel pečoval o fenu štěňátka, o její správné krmení, dostatek vitamínů, pohybu a hlavně lásky. To vše se v budoucnu na štěněti projeví. Zkontrolujte si, zda má pejsek obě varlata.

Australského ovčáka s průkazem původu je nejlépe koupit z chovných stanic, je vhodné si chovnou stanici ověřit a zjistit si na ni recenze. Cena štěněte se pohybuje od 6 000 do 10 000 korun. Cenu ovlivňuje, zda má štěně průkaz původu, kredit chovné stanice, původ rodičů. Na trhu je možné zakoupit i psy bez průkazu původu, jejich cena se pohybuje do 5 000 korun.

Zdroj: Australský ovčák
Zveřejněno: 19.4.2016


Facebook Twitter Pinterest Google + email tisk

Diskuze: prašivina u koček

Dobrý den, máme 9-letého briťáčka bez pp. V poslední době se vyskytly problémy -líná na břichu a zadních nožkách. Kůže není holá, ale porostlá malými šedými chloupky, žádné strupy nebo začervenání nikde nemá, ani kolem uší. Kocourek s námi bydlí v bytě, ale venčit se chodí ven, vždy se hned vrátí. Poradí nám, prosím, někdo, o co by se mohlo jednat? Proti blechám a klíšťatům má bílý obojek. Zatím jsme žádné problémy tohoto typu neměli. Poradí nám někdo? Děkuji. Alena

Zdroj: diskuze Prašivina u koček
Odesláno: 28.12.2017 uživatelem alena
Počet odpovědí: 0

AUSTRALSKÝ OVČÁK

Klub australských ovčáků

I když byl první jedinec plemene australský ovčák do naší republiky dovezen z USA před více než 12 lety, do nedávné doby se dali jedinci australského ovčáka v České republice počítat na prstech jedné ruky. Především neznalost tohoto plemene a rozmach border kolií, které bylo možno vidět nejen v soutěžích, na obalech krmiv a v televizní reklamě, které se těší rovněž velmi vysoké inteligenci a pracovitosti, a dokonce možná i snadnější dostupnosti, byly zřejmě příčinou, proč čeští chovatelé na australského ovčáka nějak „pozapomněli“. Možná že i nevhodná a spíše negativní reklama, i když zcela bezdůvodně, byla zpočátku tomuto jedinečnému plemeni spíše na škodu. S rozvojem kynologických sportů a se stále větší možností našich chovatelů cestovat do zahraničí a vidět toto plemeno při vrcholných soutěžích a především setkávat se osobně s povahou tohoto plemene, však lze nyní konstatovat, že je v české plemenné knize spolu s importy a jednotlivými zápisy vrhů štěňat zapsáno již více než 200 jedinců.

Zatímco na Slovensku dosud nebyl odchován jediný vrh, několik jedinců mají v Polsku, a to velice kvalitních a v mnoha sportech již úspěšně soutěžících. Opačná situace je směrem na západ od nás. Velmi početně jsou aktivní chovatelské stanice zastoupeny především ve Francii, kde je jich více než 40. V Německu je to přibližně 90 aktivních chovných stanic, kde většina chovatelů zapisuje svá štěňata pouze v ASCA organizaci, nikoliv pod FCI, a v Rakousku je to přibližně 20 chovných stanic. Významný rozvoj s mnoha importy ze země původu probíhá také v Itálii, Španělsku a oblibu má toto plemeno v mnoha severský zemích. Například ve Finsku je plemeno AUO známo, chováno a aktivně používáno téměř 15 let!

V České republice sdružuje chovatele australských ovčáků Klub chovatelů málopočetných plemen psů, kde je možné dohledat chovatelské stanice.

Zdroj: Australský ovčák
Zveřejněno: 19.4.2016


Facebook Twitter Pinterest Google + email tisk

Diskuze: Plemena psů

Dobrý den,

rád bych článek doplnil o psy, kterých se problémy s ledvinami často týkají - Bull Terrier (bulteriér)
Cairn Terrier (kernteriér)
English Cocker Spaniel (anglický kokršpaněl)
German Shepherd (německý ovčák)
Samoyed (samojed)
jinak info jsem vzal z psiusmev.cz/media/on… Tak snad pomůže.. My jsme o naši Azou přišly právě kvůli ledvinám a byl to kokr.. :/

Zdroj: diskuze Plemena psů
Odesláno: 30.8.2016 uživatelem Kašpar
Počet odpovědí: 0

ODČERVOVÁNÍ KOŤAT

Kdy začít s odčervením

Kočky se odčervují nejméně 10–14 dnů před očkováním. První očkování probíhá v 8. týdnu věku:

  • kočka žijící v bytě: rhinotracheitida, kaliciviróza, panleukopenie
  • venkovní kočka: rhinotracheitida, kaliciviróza, panleukopenie, chlamydióza, leukémie
Druhé očkování probíhá v 11. týdnu věku:
  • kočka žijící v bytě: rhinotracheitida, kaliciviróza, panleukopenie
  • venkovní kočka: rhinotracheitida, kaliciviróza, panleukopenie, chlamydióza, kočičí leukémie (FeLV)

Kočka by se měla přeočkovat každý rok. O možnostech očkování proti nemocem jako vzteklina, dermatofytóza, felinní infekční peritonitida (FIP), chlamydióza a leukóza se poraďte se svým veterinářem.

Zdroj: Odčervování koťat
Zveřejněno: 10.5.2018


Facebook Twitter Pinterest Google + email tisk

Diskuze: zauzlení střev u psů

Dobrý den,

mám dotaz náš Německý ovčák byl zvyklý chodit 3 denně na vycházky. Bohužel v současné době se zranil a nezvedene se na zadní nohy, má problém se jít na dvorek vyčůrat. Veterinář nám doporučil 3 týdny klid a žádné vycházky. Je možné že by mohlo dojít k zauzlení střev, když by se nám odmítal na dvorku vykadit?
Děkuji
Koudelková

Zdroj: diskuze Zauzlení střev u psů
Odesláno: 11.10.2017 uživatelem Koudelková
Počet odpovědí: 1 Zobrazit odpovědi

LOVECKÝ PES

Péče o loveckého psa

Pro lovecké psy je velmi důležitý pohyb, a tak je vhodné chovat je u domu, kde je majitel může chovat v pro ně vytvořeném psinci (= psí kotec), k němuž by měl náležet i dostatečně velký výběh. Základem každého psince je bouda, jejíž rozměry jsou závislé na velikosti psa (ten by měl být schopen v boudě nejen ležet, ale i stát). V psinci by kromě výběhu a boudy měla být také dřevěná lehací plocha. Kotec by měl být alespoň částečně zastřešen a zároveň i chráněn z návětrné strany. Je velmi důležité, aby psinec byl udržován v čistotě, výkaly musí být odstraňovány denně, také je vhodné jednou za čas vyčistit psinec dezinfekcí. Řada myslivců ale nemá možnost chovat svého loveckého psa u domu, a tak jim nezbývá, než ho mít ve svém bytě. Pes se životu v bytě dokáže přizpůsobit, pokud je mu dopřáno dostatek pohybu (klasické venčení pro vykonání potřeby je samozřejmostí!).

Zdroj: Lovecký pes
Zveřejněno: 24.2.2018

AUSTRALSKÝ OVČÁK

Povaha

V období formování plemene byla hlavním úkolem australského ovčáka manipulace s až několika tisícihlavými stády ovcí a dobytka na sezónní pastvy či za účelem prodeje až na vzdálenosti v rámci stovek mil. Jednalo se v podstatě o nepřetržitou práci kolem dobytka od jara do zimy (do prvního sněhu).

Přesný původ plemene je celkem nejasný, existují minimálně dvě teorie, jak australský ovčák vznikl. Jedna tvrdí, že jeho předchůdci byli ovčáčtí psi Basků, kteří migrovali z Evropy do Austrálie a potom do Ameriky, kam si s sebou přivezli jak speciální plemeno ovcí Merino, tak své „malé modré psy“, potomky pyrenejských a katalánských ovčáků, přikřížené s německou kolií a dalšími evropskými ovčáckými plemeny. Jiná teorie uvádí, že australský ovčák vznikl křížením britských a španělských ovčáckých psů, kteří se do Ameriky dostali s evropskými emigranty. Jisté ale je, že navzdory svému jménu vzniklo toto plemeno, tak jak ho známe dnes, v Americe. Největšího rozmachu a popularity dosáhl australský ovčák ve 20. století, a to díky své účasti na výstavách dobytka a koní, kde překvapoval diváky svými dovednostmi.

Mezi hlavní vlastnosti, pro něž byl nedocenitelným pomocníkem, patřila především jeho univerzálnost: skvělý cit pro manipulaci se stádem jak drsného dobytka, tak ovcí (velice často „mix“ jehňat, bahnic i beranů). Kromě pasení byl díky svému přirozeně ochranitelskému pudu skvělým hlídačem stáda i svého domova a jednalo se o jedince přirozeně teritoriálního. Vynikal svou rychlostí, hbitostí, vytrvalostí, odolností, odvahou a schopností samostatného rozhodování i práce v drsných podmínkách v podstatě ve dne v noci. Zároveň však byl popisován jako výjimečný společník pro svého pána či jeho rodinu. Pro všechny tyto vlastnosti zaznamenal v USA jako farmářský pes vysoký nárůst popularity.

Australský ovčák je pes s nadprůměrnou inteligencí, je dokonce tak inteligentní, že zaujímá jedno z prvních míst v žebříčcích IQ mezi všemi psy. Má ve svých genech silně zakořeněný pastevecký a ochranitelský pud. Je to pes velmi oddaný svému pánu a rodině, při jejich obraně je schopen nasadit život. Je spolehlivý, ostražitý, vytrvalý, rychle a rád se učí, vůči cizím lidem a zvířatům není nepřátelský, přestože dokáže být ostrý a autoritativní. Je výborným rodinným společníkem, ale je také hodně závislý na své rodině a miluje kontakt s člověkem, proto není vhodné chovat ho venku v kotci. Má rád hodně prostoru a miluje plavání. Možná ze všeho nejraději má ale rád běhání vedle koně. Australský ovčák je velký pracant, a proto musí být neustále něčím zaměstnán, aby se nenudil a nenacházel si zábavu sám. Pro své výjimečné vlastnosti je používán při agility, v psích sportech, v canisterapii, ale i v záchranářských složkách.

Jeho charakteristický zjev – u psů navíc podtržený bohatým osrstěním na límci – působí velmi elegantně. Jeho dobrácký výraz může „klamat“. Australský ovčák má být nedůvěřivý k cizím lidem (neplést si s hysterickými projevy bázlivosti, o agresi nemluvě) a novým věcem, jak píše standard, přesto dobrácká povaha vítající každého nového člověka či psa není v běžném životě k zahození.

Australský ovčák (nazývaný jako „aussík“) je de facto ve všem zastáncem zlaté střední cesty, ničeho nemá moc ani málo, a proto se v poslední době u nás dostává lehce i do podvědomí laické veřejnosti. Je středně velký, středně silný, se srstí, která nevyžaduje obden vyčesávat, ale taky nebudete nacházet všude zapíchané štětinky jako u krátkosrstých plemen. S australským ovčákem je možné provozovat snad všechny možné i nemožné kynologické sporty či aktivity. Ale dělat s ním za každou cenu nějaký sport není vůbec podmínkou spokojeného života, váš pes bude rád za každou chvíli strávenou s vámi. Jestli to bude v lese na procházce, u vody na dece, nebo doma na gauči, je úplně jedno, pes bude spokojený, že je s vámi. S inteligencí, kterou „aussík“ disponuje, se velmi rychle učí, to vám dokáže během několika prvních dnů. I tento fakt přispívá k tomu, že lidi začne poté bavit učit pejska novým a novým věcem, ač to původně neměli v plánu.

Australský ovčák je silný, robustní pes s obdélníkovou stavbou těla. Průměrná výška v kohoutku u psa je 51 až 58,5 cm a u fen 46 až 54 cm. Váha bývá mezi 18 a 28 kg. Hlavu má silnou, suchou, vyváženou k tělu, černý nebo hnědý nos, mandlové oči, které mohou být hnědé, modré, jantarové, ale i dvoubarevné, a trojúhelníkovité uši, které mohou být překlopené i visící. Hřbetní linie je rovná, silná, hrudník hluboký, avšak ne široký. Žebra jsou dobře klenutá a břicho mírně vtažené. Ocas je rovný. Srst je jemná, lesklá a může být rovná až lehce zvlněná. Hustota podsady se mění s ročním obdobím (zpravidla dvakrát ročně vylíná), srst však vždy dobře chrání před vodou a chladem. Existuje několik barevných variant: blue merle (modře mramorovaná), red merle (játrová), black solid (černá) a red solid (červená). Všechny barvy mohou (ale nemusí) mít bílé nebo hnědé znaky. Průměrná délka života je 12 až 14 let.

Toto plemeno je zatížené některými genetickými vadami, které se mohou, ale nemusí projevit. Jde především o nemoci očí, dysplazii kyčelního kloubu a epilepsii. Srst stačí vyčesávat jednou za týden, v době línání častěji. Australský ovčák potřebuje časté vycházky a hodně pohybu, je vhodné s sebou brát něco na aportování, protože je to přirozený aportér. Obecně se dá říci, že potřebuje, abyste se mu věnovali několik hodin denně.

Dospělé psy odčervujeme pravidelně každých 3–6 měsíců. V případě přítomnosti parazitů v trusu je potřeba odčervení zopakovat podle pokynů veterinárního lékaře. Pokud chceme mít jistotu a neodčervovat naslepo, je možné nechat zhotovit laboratorní vyšetření trusu a odčervit pouze v případě, pokud je v něm pozitivní nález. Pokud je nález negativní, odčervení není potřeba. Za směrodatné lze však považovat pouze negativní výsledky několika po sobě jdoucích laboratorních vyšetření trusu, protože u jednotlivého trusu hrozí, že byl odebraný v době, kdy se vajíčka právě neuvolňovala.

Mezi možné infekční choroby patří psinka, infekční zánět jater, leptospiróza, parvoviróza. Mezi běžné nemoci se řadí průjem, zácpa, zánět uší, otrava, škrkavky, tasemnice.

K nepříjemným průvodcům psa nepatří jen vnitřní, ale také vnější parazité. Nejen že psa zneklidňují pobíháním v srsti, svěděním a odsáváním krve, ale často jsou blechy a všenky mezihostiteli tasemnice, kterou pak přenesou na psa. Klíšťata přenášejí zase viry a bakterie, kterými mohou psa nakazit. Proto je zapotřebí, abyste psí kožich pravidelně a pečlivě kontrolovali a při prvních známkách ektoparazitů provedli nejen odhmyzení zvířete, ale ve většině případů i důkladnou očistu prostředí, ve kterém se pes zdržuje, jinak se některých parazitů nezbavíte. Vhodné prostředky léčby, ochrany i očisty prostředí vám poradí váš veterinář. Doporučí vám rovněž preventivní přípravky, kterými můžete zabránit nebo silně omezit napadení zvířete vnějšími parazity. Mezi nejčastější vnější parazity patří blecha, veš, všenka, sviluška podzimní, zákožka psí, dravčík psí, trudník psí, klíště, kloš.

Zajímavostí je, že indiáni tyto psy nazývali „psi s očima duchů“, a to pro jejich zajímavou barvu. Australští ovčáci byli také mezi psy, kteří pomáhali záchranářům po útoku na WTC v New Yorku v září 2001 (v sutinách cítí člověka až na 30 m).

Zdroj: Australský ovčák
Zveřejněno: 19.4.2016

ZLATÝ RETRÍVR

Povaha

Zlatý retrívr je zlatý nejen barvou, ale i povahou. Toto plemeno je vrozeně ovladatelné a poslušné, nicméně i u něj by minimálně začátečníci měli navštěvovat kynologická cvičiště či psí trenéry, protože i tento přátelský a vítající pejsek se snadno promění v neřízenou střelu, která na Vás samou láskou skočí a povalí. Při aktivitě s ním poznáte jeho učenlivost, inteligenci a snahu zavděčit se. Je nekonfliktní a mírný nejen k lidem a dětem, ale i cizím psům. Bývá přátelský i k ostatním domácím zvířatům, pejska s nimi seznamte nejlépe již ve štěněcím věku. Jak tento lrásný pes vypadá se můžete podívat na těchto fotografiích: zlatý retrívr foto.

Zlatí retrívři vyžadují být součástí každodenního dění v rodině, ke které mají velmi úzký vztah. Proto pes zavřený v kotci bude psychicky strádat. Při chovu v bytě je třeba důkladně zvážit velikost psa a jeho pohybové a prostorové nároky. Pokud se majitel psovi dostatečně věnuje a denně s ním tráví hodiny aktivně ven, není chov v bytě problém. Plemeno nemá tendenci příliš štěkat a při dostatku pohybu ani utíkat.

Zdroj: Zlatý retrívr
Zveřejněno: 2.8.2016

ODČERVOVÁNÍ KOŤAT

Čím odčervit kotě

Kotě by mělo být poprvé odčerveno, když je mu cca 14 dnů. Poté se odčervuje každých 14 dnů až do věku 3. měsíců. Od 3. do 6. měsíce věku se interval prodlužuje na jedno odčervení za měsíc. Další odčervení by mělo být nastaveno podle životního stylu kočky. Záleží vždy na tom, zda kočka žije pouze v bytě, nebo je venkovní, zda jsou přítomné malé děti, jestli chytá myši nebo je krmena syrovým masem. Interval odčervení u dospělých koček je každého čtvrt až půl roku. Kočky se odčervují nejméně 10–14 dnů před očkováním. Dávkování záleží na druhu odčervovacích přípravků a váze kočky.

Zdroj: Odčervování koťat
Zveřejněno: 10.5.2018

VYPADÁVÁNÍ SRSTI U PSA

Línání

Línání je přirozený proces obnovy srsti. Nastupuje sezónně a je ovlivněno především délkou světelného dne a nepatrně i teplotou. Dochází k němu 2krát do roka. Na jaře se zvířata zbavují zimní srsti a na podzim se touto zimní srstí opět vybavují. Línání v mírné formě probíhá celoročně, souvisí to s růstovým cyklem chlupů, jehož fyziologická délka trvá přibližně 1 měsíc. Bývá označováno jako fyziologické línání.

Línání je nejvýraznější u přírodních plemen se střední srstí, která obsahuje sekundární chlupy (podsadu) a terciární chlupy (chmýří). Do této kategorie patří ovčáci a teriéři.

Zvířata žijící celoročně v bytě mívají sezónní línání méně výrazné, zato línají průběžně celý rok ve zvýšené míře.

Zdroj: Vypadávání srsti u psa
Zveřejněno: 24.2.2016

BLECHY

Likvidace blech v bytě

Hubení blech není jednoduchý úkol. Většinou je přinese domácí mazlíček, pes nebo kočka. Prvotně je třeba odblešit zvíře pomocí pipet proti parazitům, šamponu nebo antiparazitního obojku. Druhá a zcela zásadní věc je velmi pečlivý úklid (luxování), aby se blechy zbytečně nepřemnožily. Třetí, nejdůležitější a zároveň poslední fází je provést celoplošný dezinsekční postřik. Používají se profesionální postřiky, které zahubí všechna vývojová stadia.

Při výskytu jakýchkoliv blech je téměř vždy nutné obrátit se na profesionální firmu, svépomocné snahy nebývají úspěšné a většinou jen dojde k většímu zamoření. Při jakékoliv svépomocné aplikaci insekticidního přípravku je vždy bezpodmínečně nutné dodržet návod k použití uvedený na obalu každého přípravku! Pokud se vám podaří blechu chytnout, tak ji už nesmíte pustit. Stačí ji jen malinko na chviličku uvolnit cestu a je pryč! Blecha jde sice rozmáčknout mezi nehty, ale to je těžké, protože ona nepočká na to, až si ji připravíte. Nejjistější je ponořit ji do skleničky s vodou a utopit ji.


Zdroj: Blechy
Zveřejněno: 4.1.2016

MOPS

Povaha

Mops je milý a velmi přátelský pes, je však i tvrdohlavý a nezávislý. Je velmi společenský, hravý a absolutně neagresivní. Je přizpůsobivý a také trochu pohodlný.

Mops je odpradávna zvyklý žít v co nejtěsnějším kontaktu s člověkem, a tak je tomu i dnes. Vyžaduje vaši neustálou pozornost a nesnáší delší odloučení. Vždy chce být v centru rodinného dění a všeho se účastnit. Nelze mu vymezit nějaký prostor v bytě, vždycky jde tam, kam jeho pán, miluje ležet mu stočený na klíně i spát s ním v posteli. Nikdy není agresivní a dalšího jedince svého druhu přivítá přátelsky. Je to mírumilovný pes, který je vhodný i do rušné domácnosti s dětmi. Mops je tedy pro svou mírumilovnou povahu ideálním společníkem a kamarádem pro děti, snese i větší hluk a rušné prostředí. Sami se na tomto videu https://www.youtube.com/watch?v=SUdU_sSCyos můžete přesvědčit, že se opravdu jedná o mírumilovného psa.

Mops je pes, který je velice závislý na člověku a vyžaduje neustálý, co možná nejtěsnější kontakt. Bude s vámi chtít sdílet každou volnou chvilku, bude s vámi číst noviny, sledovat televizi, i spát v posteli. K jeho charakteristickým hlasovým projevům patří neustálé chrochtání, funění a v noci i hlasitě chrápe. Pokud s tímto nejste smířeni, nepořizujte si mopse.

Zdroj: Mops
Zveřejněno: 2.2.2016

OBEDIENCE

Pravidla obedience

Obedience aneb „vysoká škola poslušnosti“, jak ji mnozí nazývají, je u nás velmi mladý psí sport. Vždyť teprve v roce 2007 byl v ČR založen klub Obedience ČR, který zastřešuje Český kynologický svaz. První oficiální závody se konaly 1. května 2008, první mistrovství ČR 15. listopadu 2008 při MVP v Praze. I přes mladost tohoto sportu mu pořád propadá víc a víc lidí, respektive lidí a jejich čtyřnohých společníků.

Obedience vznikla ve Velké Británii jako sport nenáročný na prostory a technické vybavení, zároveň ale divácky atraktivní, aby bylo možné ukázat lidem na výstavách i něco jiného než pouze exteriér psů. První závod obedience se konal roku 1949 v Londýně a již v roce 1950 se závodilo na Cruftově výstavě. Obedience v překladu znamená poslušnost, podrobení se, a tak se vlastně jedná o poslušnost, ale maličko jinou. Tady nejde o to, aby pes slepě a bez duše následoval psovoda, ale je zde důležitá souhra psa a psovoda, žádoucí je radostný a kontaktní projev psa s co největší přesností provedení cviku. Pes musí být maximálně soustředěný na psovoda, aby správně chápal, co se po něm chce. Nejde o to, aby se automaticky naučil několik cviků, ale o to, aby tyto cviky pochopil, a to tím, že mu vysvětlíme, co po něm chceme. Proto je při výcviku obedience nutné trénovat postupně, dopřát psovi čas, aby vše pochopil a aby to i „strávil“. Cvičí se bez vodítka, u vyšších kategorií dokonce bez obojku, takže pes skutečně cvičí, protože chce a práce se psovodem je mu příjemná.

Obedience představuje tedy něco víc než jen obyčejnou poslušnost, spíš můžeme mluvit o sportu, který vyžaduje přemýšlení. I ohebnost a hbitost přitom hrají určitou roli, neboť míra ovládání těla, která se po psovi požaduje, je v tomto případě enormní. Značná část úloh při obedienci zahrnuje chůzi u nohy. Ale ani tato zdánlivě jednoduchá věc není jen tak. Dokonalá chůze u nohy vyžaduje mnoho let tréninku a stále je co pilovat. Velkou roli hraje také ovládání psa na vzdálenost, aportování a kontrola pozic „Sedni“, „Lehni“, „Vstaň“ na dálku. Krásné na této kynologické disciplíně je i to, že se jí může věnovat každý pes, nezáleží na jeho stáří ani plemenu. Vhodná je i pro psy s onemocněním kloubů, protože nepředstavuje – kromě skoku přes překážku – žádnou mimořádnou zátěž. Samozřejmě je jednodušší pracovat s psími plemeny, která jsou pro práci extrémně nadšená, jako jsou například border kolie, australský ovčák, belgický ovčák nebo retrívři. Ale při zkouškách jsou k vidění samozřejmě i jiná plemena, jako důkaz toho, že úspěchu může dosáhnout každý. Možná, že bernardýn nebude nikdy působit tak nadšeně a obratně jako border kolie, ale i tak může být práce pro psa zábavou, a to by mělo vždy zůstat tím nejdůležitějším hlediskem.

Obedienci můžete trénovat se psem už od věku osmi týdnů. Právě oční kontakt a korektní sed u nohy jsou jednoduché úlohy, které se může naučit každé štěně. Doba, po kterou cvičení trvá, musí být samozřejmě velmi krátká. Zejména pracovním plemenům však obedience nabízí krásnou příležitost, jak se zaměstnat v prvním roce života, kdy je ještě nechceme fyzicky a psychicky zatěžovat rychlými a stresujícími druhy sportů.

Soutěžní prostor

Závody nebo zkoušky se pořádají jak pod širým nebem, tak v zastřešených prostorách. Venkovní prostor musí mít minimálně 25 x 40 m a prostor v halách minimálně 20 x 30 m. Celý terén musí být rovný a přehledný, pes musí dobře vidět aportovací činky a dřívka pro rozlišování předmětů. Podlaha hal nesmí být kluzká. Soutěžní prostor bývá viditelně ohraničený od okolního prostoru. Jako vybavení postačí několik kuželů na vymezení místa, dřevěný aport, dřívka na identifikaci, kleštičky na manipulaci s dřívky a skládatelná překážka.

Za zmínku určitě stojí, že soutěžní prostor při zkouškách a závodech hlídá jeden nebo hned dva rozhodčí, kteří mají pomocníka (stewarda), který dává pokyn soutěžícím k provádění jednotlivých i dílčích cviků a vykonává další úkony spojené s průběhem soutěže.

Obedience kategorie

Obedience má 4 kategorie, každá z nich čítá 10 cviků, přičemž se hodnotí jak výkon psa, tak výkon psovoda. Kategorie jsou: OBZ, OB1, OB2, OB3. Tedy začátečníci a třídy 1 až 3. OB3 je kategorie nejtěžší, v níž jsou cviky shodné s mezinárodním zkušebním FCI řádem.

Start v kategorii OB1 není podmíněn žádnou jinou zkouškou, start v kategorii OB2 je podmíněný splněnou zkouškou v kategorii OB1, a to minimálně na známku „dobrý“, pro start v kategorii OB3 je nutné mít splněnou kategorii OB2 minimálně na známku „dobrý“. Minimální věk psů pro OBZ je 10 měsíců, pro OB1 12 měsíců, OB2 14 měsíců a pro OB3 15 měsíců.

Závodit v obedienci může každý člověk s pejskem, který má chuť pracovat, ať už má průkaz původu, nebo ne (výjimkou je OB3, kde musí mít psovod minimálně 15 let a pes musí mít průkaz původu). Podmínkou ale je, že pes nesmí být agresivní a psovod nesmí být na psa hrubý, a to ani slovně!

Trénink

Na trénink obedience není potřeba mít nic zvláštního. Cvičit se dá kdekoliv, na louce, v parku, třeba i na prázdném parkovišti. Postačí kužely, dřívka a aport, které se v klidu vměstnají do batohu. Takže pocvičit si můžete i při procházce přírodou. Trénuje se formou hry, proto je důležité mít na cvičení chuť a mít z něho radost. Je lepší cvičení vynechat než cvičit v den, kdy nemáte náladu.

Zdroj: Obedience
Zveřejněno: 18.6.2016

STRUPY NA KŮŽI U KOČEK

Nakažlivost

U člověka se svrab (jakéhokoliv původu) projevuje jako drobné pupínky červené barvy, které jsou lokalizovány kolem pupku, na hýždích a v jiných místech s jemnou kůží. Onemocnění člověka kočičí svrabovkou má pouze přechodný charakter a po vyléčení kočky nebo zabránění těsnému kontaktu s nemocnými jedinci dochází k samouzdravení. V žádném případě se člověk nenakazí při dodržování obecných hygienických zásad, nedojde k tomu ani pohlazením nemocné kočky nebo při aplikaci léků kočce či běžné manipulaci s pelechy nemocných koček.

U koček chovaných pouze v bytě se s tímto onemocněním vůbec nesetkáváme. Problémem je u koček, které se volně pohybují venku. Přicházejí totiž do styku s dalšími nemocnými a neléčenými kočkami a dochází k novému nakažení. Proto je nutno v kočičích koloniích a útulcích vyhledat nemocné jedince, kteří jsou zdrojem parazitů a současně léčit celé osazenstvo. Nesmírně nutná je asanace kočičích pelechů a shromaždišť koček. Ta urychlí eliminaci onemocnění.

Onemocnění je rozšířené nejen po celé Evropě, ale i jinde a veškeré druhy svrabu jsou počítány k zoonózám. V praxi se setkáváme s tím, že některé kočky jsou snad proti svrabu přirozeně odolné, a přestože žijí v promořeném prostředí, neonemocní. Je to ale spíše výjimka a nelze na ni spoléhat.

Zdroj: Strupy na kůži u koček
Zveřejněno: 22.3.2016

LOVECKÝ PES

Výchova a výcvik psa

K výcviku psa může dojít, až když je dostatečně vychován. Pod pojmem výchova je myšleno jeho navykání k čistotě, jeho socializace (správné reakce na nejrůznější podněty, správné chování k cizím lidem, psům a jiným domácím zvířatům). V rámci výchovy je důležité i zvládnout jeho ovladatelnost, aby nebyl na obtíž svému majiteli a jeho okolí. Výcvik psa může začít až v okamžiku, kdy na něj bude dostatečně psychicky i fyzicky vyspělý. Vždy je ale třeba u štěněte respektovat jeho potřebu odpočinku, hry a pohybu. Zhruba půl roku po narození štěněte se do jeho her začínají přidávat pravidla, což ho připravuje na výcvik. Při vycházkách se dá pes učit orientaci (například tím, že se mu páníček schová a čeká, až ho pes najde, za to ho pak odmění. Tím se pes učí spolupráci s pánem a zároveň je to jeho počátek „hlídání“ pána na lovu).

Každého psa je potřeba od počátku učit čistotě. Proto je třeba i v psinci mu vyčlenit jedno místo (obvykle vystlané pilinami, nebo pískem), kde může vykonat potřebu. Jiný způsob je, že je pes pravidelně vypouštěn z kotce k vykonání potřeby. Psa v bytě je třeba pravidelně venčit, ideálně se začíná hned po probuzení. Při každém venčení je zpočátku důležité psa chválit, tím se naučí, kde má vykonávat potřebu a že se má ozvat, jestliže potřebuje ven. Pes v bytě by neměl být nikdy trestán, jestliže vykonal potřebu v bytě, když nemohl jít ven. I pes žijící v bytě potřebuje mít zde místo sám pro sebe, kde bude odpočívat a nebude ho nikdo rušit. Může se jednat o nějaký koš, lehátko, ale klidně i transportní box. Pes by neměl také spát na holé zemi, protože u země je nejchladnější vzduch, který psi nemají příliš rádi. Výhodou transportního boxu je, že psovi vytváří vlastní klima, navíc si pes na box zvykne a nevadí mu pak žádný transport v něm. Samozřejmě se boxy doma nezamykají.

Pes je při výcviku cvičen hlavně k poslušnosti, ta je při lovu velmi důležitá, protože neposlušný a neovladatelný pes je při lovu velkou zátěží. O jakou poslušnost se jedná, záleží na loveckém plemeni, protože jiná poslušnost se vyžaduje od ohaře, jiná od honiče, teriéra i jezevčíka, protože všichni pracují odlišně. Honič, jezevčík, teriér jsou více nezávislí, protože pracují samostatně, neboť bývají při lovu často velmi vzdáleni od svého vůdce. Ohař naopak musí být pod kontrolou.

Výcvik v poslušnosti obvykle začíná zvykáním psa na jméno, začíná se hrou s přivoláním. Využívá se při tom pohlazení, laskání štěněte, a když přiběhne, je odměněn pamlskem. Postupně se tento podmíněný reflex posiluje ještě zapískáním. V kynologii se užívají určité signály, krátké písknutí znamená upozornění psa, a i například změnu směru. Dvě krátká zapísknutí slouží jako přivolání. Dlouhé zapískání znamená ulehnout. Dále se cvičí vodění na řemenu. Mladý pes musí být před upoutáním na řemen řádně proběhnutý, aby se na řemenu rychle zklidnil. Po upoutání na řemen má jít pes u levé nohy, nesmí tahat za řemen, nebo jít volně podle nohy na prověšeném řemeni. Při tomto výcviku se někdy využívá zdí domů, nebo třeba i ploty. Pokud se jde se psem podél zdi a on chce začít předbíhat, pak jej majitel kolenem mírně přitlačí ke zdi s povelem k noze. Toto cvičení se dá dělat i v tyčovině v lese, pes se musí naučit sledovat vůdce, netahat na řemeni a nezaskakovat za stromy. Další výcviky vychází z toho, o jaký typ loveckých plemen se jedná, liší se tak jejich zkoušky.

Zdroj: Lovecký pes
Zveřejněno: 24.2.2018

PES - KDYSI A DNES

Oblíbená plemena

Výběr plemene v současnosti mnohem častěji podléhá módním trendům než uvážlivému pořizování. Není smutnější pohled než na obézní border kólii v garsonce bez možnosti vyběhat se či provozovat nějaký psí sport. Před pořízením si upřímně řekněte, kolik času na pejska máte, jaké jsou finanční možnosti (i uživit maltezáčka bude snazší než bernardýna), zda nemáte alergii na psí srst či nepreferujete psy, kteří nelínají (pozor u většiny těchto plemen se srst musí upravovat), atd. V žebříčku našich preferencí se spolu s mnoha dalšími drží v současnosti tato plemena:

Německý ovčák

Jedná se o pracovně poměrně univerzální a inteligentní velké psí plemeno. Německý ovčák je skvělý hlídač a pes oddaný své rodině. Na výchovu a výcvik je nutné ale myslet již od štěněte a v klidu – pomocí hlasu, pozitivní motivace a pamlsků dosáhnete dobrých výsledků. Agresí a bitím docílíte opaku – vychováte bázlivého až nebezpečného psa pro sebe i okolí.

Retrívři

Široká psí skupina zahrnující dvě stálice - Labradora a Zlatého retrívra. Nicméně na oblíbenosti poslední dobou nabývají i Flat coated retrívr či Nova scotia duck tolling retrívr. Vášniví milovníci pohybu, vody, her jsou přátelskými a akčními parťáky do života. Plemena jsou poměrně snadno vycvičitelná a milují děti. Nicméně i tady je výchova důležitá, ať se nestanou velkými nekontrolovatelnými psy, kteří snadno (v dobrém úmyslu nadšení a vítání) porazí na zem právě příchozí návštěvu.

Yorkšírský teriér

Veselý a akční pejsek díky velikosti vhodný do bytu. Nenechte se ale zmást roztomilým kukučem, je to přeci jen teriér, ač malý – tzn. tvrdohlavý a sebevědomý. Lze jej snadno rozmazlit, proto si hranice stanovte už od štěňátka. Všichni zástupci tohoto plemene mají přátelskou a hravou povahu.

Jezevčík

Jedná se o lovecké plemeno zvyklé rozhodovat se na vlastní pěst, takže důsledná výchova je u něj zvlášť důležitá. Kromě loveckého využití pro práci v noře je stále častěji pořizován jako společník, pročež i tuto úlohu u aktivnějších lidí zvládá skvěle. Vyskytuje se ve třech formách srsti: dlouhosrsté, hladkosrsté a drsnosrsté.

Čivava

Miniaturní psí plemeno velmi vhodné do bytu, které se spokojí s kratším venčením v parku, ale zvládne i delší procházku. Malý, křehký pejsek bude lepším společníkem pro starší lidi, než pro malé děti, u kterých je nutné mít oči na stopkách. I u tohoto plemena je důsledná výchova důležitá, čivava dokáže být i vrčící a kousavá.

Border kolie

Jedno z nejučenlivějších a nejobratnějších plemen vůbec. Vyniká ve spoustě psích sportů (agility, dog dancing, obedience, atd.). Je to velmi živý a pohyb milující pes, zcela nevhodný pro lidi bez lásky ke sportu. Při nedostatku vyžití se z border kolie stává nervózní, až agresivní jedinec. V opačném případě jde o radostného společníka s touhou zavděčit se.

Mops

Přátelský a mírumilovný pes za všech okolností. Má poměrně klidnou povahu, je oddaný celé rodině a i jeho výcvik bývá nenáročný. Pejsek je vhodný do bytu, díky nenáročnosti pohybu i pro starší lidi. Delší procházku ale zvládne bez problémů a s nadšením sobě vlastním.

Sibiřský husky

Milý energický pes nadevšechno milující pohyb. Husky je vhodný pro aktivní lidi, kteří s ním mohou vyzkoušet řadu sportů (oblíbený mushing, dogtrekking, canicross, aj.). Je přátelský vůči celé rodině a z celého srdce miluje děti. Jako hlídač ale vhodný není, navíc zřídka štěká.

Zdroj: Pes - kdysi a dnes
Zveřejněno: 24.3.2016

KREV V MOČI U PSA

Zánět močového měchýře

Jde asi o úplně nejčastější urologický problém, který prezentují majitelé psů veterináři. Zánět je provázen bolestivostí a výrazným nutkáním k močení. Typickým příznakem je velmi časté močení, i několikrát za hodinu. Zvíře chované v bytě začne být nečistotné. V moči může být (ale nemusí) viditelná krev. K celkovým příznakům patří teplota, apatie, ztráta chuti k jídlu. Samozřejmě záleží na závažnosti bakteriální infekce. Někdy se celkové příznaky nemusí vůbec projevit.

Zánět močového měchýře se může objevit kdykoliv během roku. Poměrně častý je nejen v zimě v důsledku podchlazení, ale i v horkém létě, kdy se pes vykoupe ve studeném potoce. Kromě podchlazení snadno dojede i k infekci.

Zánět je nutné přeléčit antibiotiky, proto pokud začne zvíře nezvykle často močit anebo se pomočuje doma, zajděte s ním na vyšetření k veterináři. Účinnost léčby se zvyšuje, jestliže moč obsahující antibiotika zůstává v močovém měchýři déle. Proto při podávání antibiotik venčete psa v delších intervalech.

U psů dominují infekční bakteriální záněty. Stav je nutné řešit antibiotiky. Diagnostika zahrnuje u nekomplikovaných epizod kromě klinického nálezu i vyšetření moči. Pokud do několika dnů nepřijde úleva, je třeba diagnostické spektrum rozšířit o zobrazovací metody (sonografie, případně RTG) a kultivaci. Při opakujících se zánětech je potřeba vyloučit možnost chronické prostatitidy u nekastrovaných samců a výskyt infekčních močových kamínků.

U juvenilních fenek (před prvním háráním) se můžeme setkat s hnisavým výtokem z pochvy, většinou je mírný výtok hnisu spojený pouze s lokálním zánětem v pochvě a není nutno terapeuticky zasahovat (po odhárání zánět spontánně vymizí). Antibiotika by se měla nasadit v případě přestupu infektu do močové roury a močového měchýře (polakisurie).

Léčba je dlouhodobá a podobně jako u lidí se zánět často vrací, takže se léčba musí opakovat.

Zdroj: Krev v moči u psa
Zveřejněno: 24.1.2017

ZAKRSLÝ KRÁLÍK - CHOV

Klec

Někteří chovatelé nechávají králíčky volně pobíhat, bez toho, aby jim pořizovali klec. I přesto klec doporučuji, pokud je klec dostatečně prostorná a správně umístěná, může ji klidně využívat i králíček, který jinak volně pobíhá po bytě. Výhodou klece je, že je vzdušná, takže se v ní nezapaří, zároveň můžeme králíčka v kleci klidně pozorovat, jestli tam nějak nelumpačí. Tohle platí i obráceně, králíček v kleci může klidně pozorovat svého páníčka a nebát se, že je sám. Zároveň mu klec, kterou považuje za svoje teritorium, dává pocit bezpečí. Králíček se do klece může uchylovat, i když je třeba naštvaný a nedůvěřivý.

Rozhodně se nedoporučuje nechat hned od počátku králíčka volně pobíhat po bytě, nejprve byste si měli být jistí, že je dobře vychovaný, zvládá chodit na záchod a také ví, co smí a co ne. Jinak by se také mohlo stát, že se vrátíte a budete mít počůraný a pobobkovaný celý byt, rozkousané závěsy, vytrhané nitě z vysokých koberců, rozkousané kabely i knihy. Pokud si nejste jistí, že králíček opravdu zvládne být puštěný, když je sám, můžete ho nechat pobíhat třeba po nějaké chodbě, kde není nic, co by mohl zničit. Pokud je králíček již vychovaný, můžete klec klidně odstranit, ale i tak je potřeba mu vytvořit jeho vlastní místečko, kde může odpočívat a má tam vše, co potřebuje.

Každá klec by měla obsahovat záchod pro králíčka vybavený peletkami, miskou s vodou (vhodnější je napáječka, protože do ní si králíček nenahází žádný nepořádek a zároveň si ji nevylije), miskou na krmení a samozřejmě jesličkami na seno. Pokud je povrch klece nepohodlný, nebo studený, může se do ní dát třeba malý kobereček, ale nejprve je vhodné počkat, až se králíček opravdu naučí používat záchod. Příliš se nedoporučuje sypat na dno klece třeba piliny, protože jsou prašné a mohou králíčkovi způsobit zánět v očích, zároveň také po nich může uklouznout. Pro zakrslé králíky se jinak doporučuje klec velká asi 100(80)x50x50 cm. V takové kleci má totiž králíček dostatek prostoru, aby v ní mohl být případně zavřený, když se o něj nemá kdo starat. Také se mi osvědčilo, mít v kleci pro králíčka domeček, do něhož se může schovat, když chce spát, nechce být rušený, nebo se bojí (často ho vyhledává při vysávání, nebo vaření).

Je třeba si také uvědomit, že pro králíčka je pocit bezpečí to nejdůležitější. Pokud mu tedy poskytnete klec, která má být jeho teritoriem, nesmíte ho narušovat. Králíček musí jasně poznat, že tam je on pánem a nikdo mu tam neublíží a nebude mu tam nijak škodit. Rozhodně se ho nesnažte násilím dostat do klece, nebo z ní. Nemělo by to smysl a králíček by začal být velmi agresivní. Pokud je v kleci, je lepší do ní nijak nezasahovat. Krmení mu tam dejte třeba, až bude venku, rozhodně také nečistěte jeho záchod, když je v kleci, radši počkejte, až z ní vyskočí. Nemusíte se bát, že by králíček z klece nevylezl, když necháte otevřená dvířka, tak sám vyskočí, až bude chtít. Když ho naopak chcete dostat zpět do klece, je vhodné se s ním trošku pomazlit a pak ho postavit ke dvířkám klece, aby dovnitř skočil sám. Samozřejmě se může stát, že budete pospíchat a králíček ne a ne skočit dovnitř, pak vám nakonec nezbyde, než ho tam vložit sami, ale měli byste za to králíčkovi poskytnout nějakou odměnu, aby neměl dojem, že ho trestáte.

Zdroj: Zakrslý králík - chov
Zveřejněno: 28.3.2017

MOPS

Charakteristika

Charakteristickým rysem mopse je extrémně krátká čenichová partie a vrásčitý obličej. Hlava je velká a kulatá, velké, tmavé oči mají jemný výraz. Tento druh má mírný předkus. Uši jsou malé a tenké, mohou být přehnuté dozadu, přednost se však dává uším přehnutým dopředu. Tělo je krátké a zavalité, s širokým hrudníkem a rovným hřbetem. Ocas je nasazený vysoko a leží dvakrát zatočený na hřbetě.

Jedná se o velice malé plemeno, které se vejde do každého bytu. Jeho váha se pohybuje v rozmezí 6,3–8,1 kg a dorůstají do výšky 25–28 cm.

Srst je krátká, jemná, měkká, hladká a lesklá. Barva srsti může být stříbrná, apricot, béžová nebo černá, ale vždy musí být výrazně odlišena od černé masky a tmavého pruhu, který se psovi táhne z týla až k ocasu.

Výchova mopse musí být důsledná, ale velice mírná. Mops ví, co chce, a stojí si za tím, dokud nedosáhne svého. Násilím ho nutit k něčemu, co sám nechce a nechápe, zanechává následky na jeho povaze, proto je třeba k němu přistupovat ohleduplně. Toto plemeno velmi citlivě reaguje na tón hlasu, a tak nějaké přísnější trestání psa je naprosto zbytečné.

Mopse je nutné chovat v bytě, vyžaduje stálý těsný kontakt se svým pánem nebo s někým z rodiny. Spokojený je i v přítomnosti jiného dalšího mopse nebo jiného domácího mazlíčka. V bytě mu nelze vymezit žádný uzavřený prostor, musí se volně pohybovat, a je všude tam, kde je právě jeho pán. Mops byl od prvopočátku chován pouze jako společenský pes, a tak je tomu dodnes, není nijak pracovně využitelný.

Mops je víceméně pohodlný a není příliš náročný na pohyb. Není žádný velký sportovec, stačí mu kratší procházky v klidném tempu.

Jeho srst neustále líná, proto je nutné pravidelné odstraňování uvolněných chlupů kartáčem nebo vlhkým hadříkem. Koupání není nutné příliš často, aby se srst zbytečně neodmašťovala. Velkou pozornost je také třeba věnovat záhybům na jeho obličeji, které se musí pravidelně čistit, aby se zde nevytvořil zánět. Pozornost věnujte rovněž očím, které jsou velmi zranitelné, a uším, které se musí udržovat v čistotě. Drápky psa zastřihujte do přiměřené délky.

Mops není vhodný ke hlídání, pokud štěká, spíše zdraví příchozí, než že by je chtěl zastrašit. Není žádný sportovec, stačí mu pozornost jeho pána nebo ostatních členů rodiny.

Tento pes je vhodný k výstavám. Pes je posuzován vždy v postoji a v pohybu. Detailní posuzování psa probíhá na stole, proto je potřebné na toto psa začít připravovat již od mládí. Velkou pozornost věnujte i nácviku výstavního postoje, ve kterém pes na výstavě předvede všechny své přednosti. Pes by měl být připraven na hlučnou atmosféru výstavy, na přítomnost mnoha lidí a dalších psů, neměl by se projevovat bázlivě.

Krmivo pro dospělého mopse je třeba vybrat podle potřeb a chuti psa. Strava by měla být vyvážená a měla by obsahovat všechny prvky potřebné pro dobré zdraví a kondici psa. Těmto nepříliš pohybově aktivním psům bude vyhovovat kompletní suché krmivo obohacené o zeleninu. V případě malého pohybu psa, aby se předešlo obezitě, je nutné přejít na odlehčené krmivo, které odpovídá potřebám a věku psa.

Tomuto druhu se také někdy říká mopsík, moslík, mopík, mopsul.

Zdroj: Mops
Zveřejněno: 2.2.2016