Informace od profesionálů

HLAVNÍ STRÁNKA

  

BETA BOJOVNICE

  

PES

  

KOČKA

  

KRÁLÍK

  
čtěte níže
Téma

ANTIHISTAMINIKA PRO PSY

Obsah

Antihistaminika pro psy

Antihistaminika mají jen minimální efekt, omezují svědění u 20 % psů.

Zdroj: Co na svědění kůže u psa

Poradna

V naší poradně s názvem JAKÉ ANTIHISTAMINIKUM MŮŽE PES se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Burianová.

Jaké antihistaminikum může 10kg velký mladý pes,?

Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Kamča.

Pes může stejná antihistaminika jako člověk, ale jen v poloviční dávce.

Zdroj: diskuze Jaké antihistaminikum může pes

Antihistaminika pro psy

Antihistaminika jsou léky na alergii, jejichž úkolem je snížit až potlačit uvolňování histaminu v případech, kdy je toto uvolňování nepřirozené, nežádoucí a přehnané.

Antihistaminika jsou látky blokující účinky histaminu na receptorech. Tyto látky lze rozdělit na tři základní typy. Jedny působí na takzvané histaminové H1-receptory a mají příznivý účinek u alergických reakcí, jako je zčervenání, pálení, svědění a otok, druhé pak působí na takzvané histaminové H2-receptory a snižují tvorbu a vylučování žaludeční kyseliny chlorovodíkové a používají se jako antiulceróza. Třetí pak působí na takzvané histaminové H3-receptory, které se nacházejí v centrálním nervovém systému, po jejich aktivaci zde dochází ke snížení uvolňování látek podílejících se na přenosu informací.

Antihistaminika lze podávat celkově (obvykle perorálně) nebo lokálně na kůži či na sliznice. Jejich hlavním využitím je léčba alergických stavů různé lokalizace a různého původu.

Lokální aplikace antihistaminik vede k poměrně rychlé úlevě při alergických stavech lokalizovaných na kůži nebo sliznicích. Při postiženích kůže snižuje svědění a pálení, u rýmy alergického původu snižuje nosní sekreci a u alergického zánětu spojivek snižuje jejich překrvení. Antihistaminika se používají bez konzultace s lékařem jen krátkodobě. Lokálně se aplikují obvykle po dobu 3–10 dnů.

Mezi nejčastější antihistaminika patří Zyrtec, Tavegyl a Claritine.

Zdroj: Alergie na trávu u psa

Diskuze

V diskuzi POTRAVINOVÁ ALERGIE se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Milena Pardubska.

Prosim o radu jaká antihistaminika použit u 9 letého bišona opakovaně trpi na záněty ucha a často se drbe má hypoalergenni stravu ale občas sni něco co nemá už si nenechá na ucho šáhnout nemůžu použit kapky ani výplachy prosim o radu má potravinovou alergii už 8 let děkuju Pardubska

Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Denisus.

Dobrý den,

celou řadu alergologických testů pro zvířata lze najít zde - www.genomia.cz/cz/al…

Zdroj: diskuze Potravinová alergie

Použití antihistaminik u psa

Jejich úkolem je snížit až potlačit uvolňování histaminu v případech, kdy je toto uvolňování nepřirozené, nežádoucí a přehnané.

Antihistaminika jsou látky blokující účinky histaminu na receptorech. Antihistaminika lze rozdělit na tři základní typy. Jedny působí na takzvané histaminové H1-receptory a mají příznivý účinek u alergických reakcí, jako je zčervenání, pálení, svědění a otok, druhé pak působí na takzvané histaminové H2-receptory a snižují tvorbu a vylučování žaludeční kyseliny chlorovodíkové a používají se jako antiulceróza. Třetí pak působí na takzvané histaminové H3-receptory, které se nacházejí v centrálním nervovém systému, po jejich aktivaci zde dochází ke snížení uvolňování látek podílejících se na přenosu informací.

Antihistaminika lze podávat celkově (obvykle perorálně) nebo lokálně na kůži či na sliznice. Jejich hlavním využitím je léčba alergických stavů různé lokalizace a různého původu. Jsou vhodná při alergické rýmě, zánětu spojivek (konjunktivitidě) alergického původu, různých alergických kožních reakcích nebo při potravinových alergiích.

Lokální aplikace antihistaminik vede k poměrně rychlé úlevě při alergických stavech lokalizovaných na kůži nebo sliznicích. Při postiženích kůže snižuje svědění a pálení, u rýmy alergického původu snižuje nosní sekreci a u alergického zánětu spojivek snižuje jejich překrvení. Antihistaminika se používají bez konzultace s lékařem jen krátkodobě. Lokálně se obvykle aplikují po dobu 3–10 dnů.

Zdroj: Antihistaminika pro psy

Psí alergie na trávu

Alergie je považována za celoživotní onemocnění s vlnovitým průběhem a postupným řetězovitým nabalováním přecitlivělostí na další a další alergeny. Jedná se o komplexní poruchu imunitního systému s přehnanou reakcí na běžné zevní podněty (nemoc nepřichází zvenčí, kořeny má uvnitř organismu).

Psí alergie na trávu je poměrně vzácná. Vyskytuje se převážně u zvířat starších dvou let. Jedná se zejména o alergickou reakci na některé druhy trav, kdy jsou příznaky zarudnutí kůže nebo pupínky na kůži.

Zdroj: Antihistaminika pro psy

Léky na alergii pro psa

Na léčbu příznaků alergické reakce u psa se využívají hypoalergenní kapsle, oleje, šampony. Dále se také dají příznaky zmírnit rybím tukem, případně koupelí ve studené vodě.

Antihistaminika pro psy nezabírají tak dobře jako ta pro lidi, často musí majitel vyzkoušet několik druhů takovýchto léků, než najde ty, které u jeho psa zabírají. Jedná se často o antihistaminika určená pro lidi, například: Zirtex, Tavegyl, Claritine a další. Za nejúčinnější léky se považují kortikosteroidy, ale ty mají mnoho vedlejších účinků (oslabení imunity, poškození nadledvinek a jater atd.), a proto se využívají jen ve výjimečných případech, kdy je stav psa neúnosný. Další možnou metodou zbavení se alergických příznaků je desenzibilizace, což je metoda, při níž se psovi postupně aplikuje stále více koncentrovaný alergen. Tím dojde ke snížení citlivosti na daný alergen. Tato metoda je ale opět úspěšnější u lidí než u psů, zároveň je také zdlouhavá a finančně náročná. Navíc není příliš vhodná pro psy, kteří jsou nemocní dlouhodobě a jsou alergičtí na velké množství alergenů.

Zdroj: Psí alergie

Léčba alergie u psů

Přípravky na zmírnění alergií se nazývají antihistaminika. Některé tyto léky, které se používají ke zmírnění alergií u lidí, lze použít ve třetinovém dávkování také u psů. Ale lepším řešením je navštívit veterinárního lékaře, který předepíše vhodný a optimální přípravek pro vašeho psa. Dále se dají příznaky alergie zmírnit rybím tukem, neboť obsahuje protizánětlivé látky. Úlevu také přinese koupel ve studené vodě.

Dalším lékem jsou kortikosteroidy, které sice účinkují výborně, ale mají mnoho vedlejších účinků, proto se k jejich použití veterinární lékaři uchylují jen ve vážných případech.

Zdroj: Alergie na trávu u psa

Léčba boulí po očkování

Výrobci vakcín postupně eliminují rizika, která mohou být zdrojem nežádoucích reakcí. Na druhé straně se zdá, že poněkud přibývá počet postižených psů, pravděpodobně v souvislosti se změnami životního prostředí, způsobu krmení i zdrojů výživy a především s příbuzenskou plemenitbou a úzkou selekcí. Nejčastější predispozice k popisovaným problémům se objevují u malých a zakrslých plemen (hladkosrstý jezevčík, yorkšírský teriér, trpasličí hladkosrstý pinč, čivava, maltézský pinč, mops a další), vzhledem k věku je nejčastější výskyt postvakcinačních reakcí u štěňat a mladých zvířat do 1 roku věku. V těchto případech většinou k opakovaným reakcím po dalších vakcinacích v následujících měsících či letech nedochází (nejde zpravidla o klasickou anafylaxi), ale přesto je zvýšená pozornost na místě.

Alergie na očkování se může projevit jako dušnost, naskákají boule, psa kůže svědí, vyskytují se problémy s pohybem, psi kňučí, jsou nervózní, mohou zvracet. Je potřeba se o řešení poradit s veterinářem. Existují různé varianty očkovacích látek, může se změnit interval, ve kterém dochází k očkování, a je dobré psa proočkovat ráno, abyste mohli vyhledat pomoc lékaře v případě problémů.

Vzniknou-li po očkování u psa boule, většinou tato reakce sama zmizí, pokud ne a boule přetrvávají, je nezbytné vyhledat veterinárního lékaře, který rozhodne o dalším postupu (může podat antihistaminika, bulku vytáhnout jehlou nebo ji chirurgicky odstranit).

Zdroj: Boule u psa po očkování

Hypoalergenní granule pro psy

Hypoalergenní krmivo pro psy je vhodné pro psy trpící alergií na některou ze složek potravy. Statistiky uvádějí, že alergie u psa se projeví u každého sedmého jedince. Přestože existuje mnoho hypoalergenních krmiv a speciálních veterinárních diet pro alergické psy, ne vždy se podaří nalézt 100% ideální krmivo, které nebude obsahovat žádný alergen. Každopádně se lze ideálnímu složení alespoň přiblížit.

Pokud je váš pes alergický pouze na obiloviny, pak jistě nebude problém vybrat některé z takzvaných grain free neboli bezobilných receptur a značek. Nejčastěji zde bývají obiloviny nahrazeny rýží, bramborami nebo batáty. Poslední dobou se ale často setkáváme se psy, kteří jsou alergičtí i na tyto složky.

Velice kvalitní a pro alergické psy s problémovou kůží vyhovující je First Mate Pacific Ocean Fish (Original, Large Breed, Puppy – liší se dle věku a velikosti plemene). Toto krmivo je vhodné pro psy alergické na obiloviny (nahrazeny bramborem), kteří nejsou alergičtí na sledě. Vysoký podíl nenasycených mastných kyselin obsažených v tomto krmivu má mimo jiné velmi pozitivní vliv na stav kůže a srsti psa (záněty kůže, lupy).

V případě, že testy prokážou alergii na kuřecí, kachní, krůtí, jehněčí a další bílkovinu, vybírejte z hypoalergenních krmiv (obsahují pouze jeden druh bílkoviny) takové, které alergizující složku neobsahují. Nejméně alergizující složkou bývá obecně výše zmíněný sleď, jehněčí, kachna, divočina, králík, ale není to pravidlem.

Zdroj: Antihistaminika pro psy

Léčba

Pokud informace majitele jednoznačně nevylučují onemocnění vnitřních orgánů, vyšetří lékař pacienta kompletně. Například onemocnění jater, ledvin nebo slinivky břišní se řadí mezi choroby, které se mohou manifestovat kožními příznaky i svědivostí. U těchto pacientů se provádějí také odběry vzorků krve a moči, které jinak nejsou standardně u pacientů se svědivostí prováděny.

Nemá-li pes další potíže, věnuje se pozornost místům svědivosti. K průkazu drobných vnějších parazitů se používá i lupa, lepicí páskou lze získat jedince k mikroskopickému vyšetření. Z poškozené kůže se odebírají otiskové preparáty, seškraby a stěry k cytologickému, parazitologickému, bakteriologickému vyšetření a vyšetření na přítomnost plísní. Cílem je zjistit příčinu svědivosti nebo určit, zda jsou změny až druhotnou komplikací.

Pokud jsou výsledky vyšetření negativní, zaměří se další diagnostika na průkaz alergie nebo atopie. Lze provést kožní alergický test, majiteli se také vždy navrhuje test pomocí hypoalergenní diety. Krmení tímto typem diety by mělo trvat optimálně po dobu 6–12 týdnů a je jedinou spolehlivou diagnostickou metodou vylučující nebo potvrzující potravní alergii.

Podávejte veškeré léky doporučené veterinářem přesně podle instrukcí. Používejte pravidelně prostředky proti blechám. Udržujte srst psa čistou a vykartáčovanou, bez chuchvalců.

K trvalému odstranění pruritu je potřeba zjistit přesnou vyvolávající příčinu a tu léčit. V mezičase je žádoucí alespoň dočasně potlačit svědivost kůže například antihistaminiky.

Antihistaminika (léky potlačující alergickou reakci) jsou u psů daleko méně účinná než u lidí a prokazatelně pomáhají jen ve 25–30 % případů. V porovnání s kortikoidy je ale jejich užití velmi bezpečné.

Při chronickém pruritu je vhodné přidávat do krmiva mastné kyseliny. Ty totiž upravují imunitní odpověď organismu, například kyselina eikosapentenová obsažená v rybím oleji napomáhá změnit chemické složení látek vznikajících při alergické reakci, čímž snižuje zánětlivou reakci. Stejně jako antihistaminika ani mastné kyseliny nepomáhají všem psům, ale jsou bezpečné. Pes, který nereaguje na antihistaminovou léčbu, může ukázat dobrou odpověď na kombinaci antihistaminik a mastných kyselin.

Dále se doporučuje používat zklidňující šampony. Bývají vyrobeny na různé bázi – některé obsahují lokální anestetika nebo kortikoidy, které jsou bezpečné k užití. Jsou většinou hydratující, a proto je možné používat je často.

Pokud selžou jiné léčebné postupy, přichází na řadu kortikoidy, jako například prednison. Jejich použití, obzvlášť dlouhodobé, má bohužel celou řadu vedlejších účinků. Například rapidně zvýšená žízeň i chuť k jídlu, což má za následek zvýšení hmotnosti. Dále potlačení imunitní reakce a s tím spojené větší riziko infekcí, podráždění žaludku, poškození jater a nadledvinek.

Zdroj: Pes se škrábe a kouše

Potravinová alergie u psa

U psů se může také objevit alergie způsobená potravou. Tato alergie se obvykle neprojeví hned po první konzumaci, naopak příznaky této alergie se často objevují až po dvouletém přijímání takovéto potravy. Nejčastěji jsou psi alergičtí na mléko, různé druhy masa (hovězí, vepřové, drůbeží), na ryby, vejce, obilniny, ale i průmyslová krmiva, která mohou obsahovat různé alergii vyvolávající látky.

Příznaky

Hlavním příznakem alergie u psa je svědivost, patří sem ale také ztráta srsti nejčastěji v zadních částech stehen. Tuto alergii ale může doprovázet zvracení, průjmy a v některých případech i postižení jater.

Léčba

Při tomto typu alergie je bezpochyby nezbytná dieta, při níž je důležitá důslednost. Majitel psa ji musí zcela dodržovat, nebo se u psa opět objeví nepříjemné příznaky. Při dietě musí být z potravy psa vyloučeny dané alergeny, toho majitel může dosáhnout tak, že psovi bude potravu připravovat doma sám, aby měl pod kontrolou, co pes jí, anebo může využívat hypoalergenní granule, které mu usnadní práci. Hypoalergenní granule obsahují obvykle jen jeden druh bílkoviny, takže stačí, aby majitel koupil granule, které neobsahují tu bílkovinu, na níž je pes alergický. Dané granule obvykle obsahují více jehněčího masa, lososa nebo divočiny, protože tyto bílkoviny jsou nejméně alergizující. Řada krmiv je i zcela bez obilovin, taková krmiva se označují jako grain free. Mezi hypoalergenní krmiva, která jsou pro alergické psy doporučovaná patří značky Platinum, First Mate, Taste of the Wild.

Dieta by měla zabránit vzniku alergie, ale pokud se již alergie projeví, existují různé hypoalegenní šampony a gely, jejichž úkolem je zklidnit podrážděnou pokožku a ulevit jí od svědění. Stejně tak existují různé doplňkové kapsle, které také pomáhají při problémech s kůží a srstí. Pomoci od alergické reakce mohou i antihistaminika, která ale u psů nemají takovou účinnost jako u lidí.

Zdroj: Psí alergie

Léčba

Léčbu bychom měli výhradně přenechat veterinárnímu lékaři, který psa řádně vyšetří a zjistí diagnózu a stanoví léčbu.

K trvalému odstranění pruritu je potřeba zjistit přesnou vyvolávající příčinu a tu léčit. V mezičase je žádoucí aspoň dočasně potlačit svědivost kůže, čehož může být dosaženo antihistaminiky (léky potlačující alergickou reakci). U psů jsou daleko méně účinná než u lidí a prokazatelně pomáhají jen ve 25–30 % případů. V porovnání s kortikoidy je ale jejich užití velmi bezpečné.

Při chronickém pruritu je vhodné přidávání mastných kyselin do krmiva, neboť upravují imunitní odpověď zvířete, například kyselina eikosapentenová obsažená v rybím oleji napomáhá změnit chemické složení látek vznikajících při alergické reakci a tím snižuje zánětlivou reakci. Stejně jako antihistaminika ani mastné kyseliny nepomáhají všem psům, ale jsou bezpečné. Pes, který nereaguje na antihistaminovou léčbu, může ukázat dobrou odpověď na kombinaci antihistaminik a mastných kyselin.

Vhodné jsou zklidňující šampony. Ty bývají vyrobeny na různé bázi. Některé obsahují lokální anestetika nebo kortikoidy, které jsou bezpečné k užití. Jsou většinou hydratující, a proto je možné používat je často.

Pokud selžou jiné léčebné postupy, přicházejí na řadu kortikoidy, jako například prednison. Jejich použití, obzvlášť dlouhodobé, má bohužel celou řadu vedlejších účinků, kupříkladu rapidně zvýšená žízeň i chuť k jídlu, což má za následek zvýšení hmotnosti. Dále potlačení imunitní reakce – větší riziko infekcí, podráždění žaludku, poškození jater a nadledvinek.

Řešení těchto problémů je možné po konzultaci a doporučení veterinárního lékaře. Měli bychom podávat veškeré léky doporučené veterinářem přesně podle instrukcí. Používat pravidelně prostředky proti blechám. Udržovat srst psa čistou a vykartáčovanou, bez chuchvalců.

Zdroj: Pes si kouše nohy

Atopická dermatitida u psů

V posledních letech se objevuje stále více psů, kteří trpí přecitlivělostí vůči specifickým alergenům. Alergenem může být cokoli, co vyprovokuje přemrštěnou reakci ze strany imunitního systému zvířete a způsobí tak silný pocit svědění. Setkáváme se s reakcí na domácí roztoče, bleší kousnutí, plísně, stromy nebo kvetoucí byliny. Některá zvířata jsou také přecitlivělá na určité složky potravy, například na oves, pšenici, kukuřici, sóju, hovězí, vepřové, ale i na kuřecí a krůtí maso. Pes může tyto alergeny vdechnout nebo pozřít. Někdy stačí pouhý kontakt s kůží.

První náznaky atopie se objevují u psů mezi šesti měsíci až třemi roky stáří. Klinické projevy atopie pozorujeme nejčastěji u následujících plemen: boxer, zlatý retrívr, francouzský buldoček, dalmatin, irský a gordon setr, šarpej, yorkshirský teriér, west highland white teriér a další teriéři.

Vznik tohoto onemocnění je částečně geneticky podmíněný. Z výzkumů vyplývá, že kritické období pro vznik alergie je zhruba do čtyř měsíců věku. Pro kritické zvýšení protilátek se musí organismus setkat s alergenem právě v této době. Často se pozoruje, že nástup atopie koreluje s měsícem narození. Dalším faktorem, který se podílí na kritickém zvýšení protilátek, je současně probíhající parazitární onemocnění, virové infekce nebo i samotné očkování živými vakcínami.

Jediným klinickým příznakem může být pocit svědění, který psa nutí k neustálému drbání. Tím si zraňuje kůži a vystavuje ji nebezpečí infekce bakteriemi, kvasinkami nebo dermatofytními houbami. Zpočátku můžeme na psovi pozorovat otírání očí, pysků nebo brady, vykousávání vrchní strany tlapek nebo i celých končetin. Posléze může být svědění na celém těle. Tato zvířata také často trpí záněty zvukovodů, což někdy bývá i jediným projevem atopie. V pokročilých fázích onemocnění, kdy se nedaří zvládnout projevy svědění a zánětů, bývá kůže téměř bez srsti, je tmavší a ztluštělá.

Diagnostika se opírá o vyloučení jiných onemocnění a o speciální alergenodiagnostické testy.

Alergická onemocnění představují většinou celoživotní problém. Pouze u malého počtu zvířat a jen u některých typů alergie se podaří pomocí desenzibilace alergii zvládnout. Pro majitele i veterináře je to mnohdy velmi frustrující.

Život s atopií nebo potravní přecitlivělostí vyžaduje řadu komplexních opatření a velkou trpělivost ze strany majitelů zvířete. U většiny pacientů se však nakonec podaří nemoc potlačit do přijatelných mezí a umožnit tak zvířeti prožít plnohodnotný život.

Zdroj: Antihistaminika pro psy

Co dělat, když se pes škrábe do krve

Pokud pes tráví většinu času škrábáním a kousáním se do krve, jedná se o pruritus (extrémní svědivost pokožky). Svědění je vyvoláno chemickou reakcí probíhající v kůži. Ta stimuluje nervy, které informují mozek a ten pak cítí svědění. Následné škrábání podporuje vyvolávající zánětlivou příčinu v kůži a tím se stav zhoršuje. Cokoliv, co vyvolává zánět kůže, způsobuje zároveň i pruritus.

Pokud svědění trvá déle než jeden den a vede ke vzniku lézí s vypadávající srstí, k zarudnutí kůže a očividné bolestivosti a nepohodlí, měli byste navštívit veterináře.

Může se jednat o:

  • atopii – reakci na vzdušné alergeny, jako jsou pyly, domácí prach a roztoči; psi s atopií si nejčastěji koušou tlapky, škrábou uši a čumák a okolí očí; stav se většinou zhoršuje během léta;
  • potravní alergii – alergii na jednu nebo více složek potravy; projevuje se svědivostí stejných částí těla jako u atopie;
  • alergii na hmyz – lépe řečeno na kousnutí hmyzem; jde o poměrně málo častou alergii, která se projevuje na místech nejčastěji postižených pokousáním (hřbet nosu, uši);
  • kontaktní (dotykovou) alergii – jde o velice vzácnou formu alergie u psů, dochází k ní při styku kůže s nevhodným materiálem.
Paraziti:
  • svrab – jde o silně intenzivní postižení kůže způsobené zákožkou svrabovou; je to infekční postižení přenosné mezi zvířaty; nejčastější léze bývají na uších, loktech, kotnících;
  • demodikóza – patří také mezi svrabová onemocnění, je vyvolávaná parazitem Demodex canis; primárně svědivá není, až po následné infekci kůže se projevuje svědivost; chyrakteristickým projevem bývá vypadávání srsti v malých místech, která se postupně rozšiřují;
  • blechy – způsobují svědění i u psů bez alergie, ale míra svědění je zde daleko menší.

Ke stanovení diagnózy je třeba: podrobná celková anamnéza, detailní klinické vyšetření, kožní seškraby při podezření na svrab, kultivace chlupů při podezření na plísně.

Léčba

K trvalému odstranění pruritu je potřeba zjistit přesnou vyvolávající příčinu a tu léčit. V mezičase je žádoucí aspoň dočasně potlačit svědivost kůže, čehož může být dosaženo:

  • antihistaminiky (léky potlačující alergickou reakci) – u psů jsou méně účinná než u lidí a prokazatelně pomáhají jen ve 25–30 % případů, v porovnání s kortikoidy je ale jejich užití velmi bezpečné;
  • přidáváním mastných kyselin do krmiva – vhodné jsou zvláště při chronickém pruritu, upravují imunitní odpověď, například kyselina eikosapentenová obsažená v rybím oleji napomáhá změnit chemické složení látek vznikajících při alergické reakci, čímž snižuje zánětlivou reakci; stejně jako antihistaminika ani mastné kyseliny nepomáhají všem psům, ale jsou bezpečná; pes, který nereaguje na antihistaminovou léčbu, může ukázat dobrou odpověď na kombinaci antihistaminik a mastných kyselin;
  • zklidňujícími šampony – ty jsou vyrobeny na různé bázi, některé obsahují lokální anestetika nebo kortikoidy, které jsou bezpečné k užití; jsou většinou hydratující, a proto je možné používat je často;
  • kortikoidy – pokud selžou jiné léčebné postupy, přichází na řadu kortikoidy, jako například prednison; jejich použití, obzvlášť dlouhodobé, má bohužel celou řadu vedlejších účinků, například rapidně zvýšenou žízeň i chuť k jídlu (což má za následek zvýšení hmotnosti), dále potlačení imunitní reakce (větší riziko infekcí, podráždění žaludku, poškození jater a nadledvinek).

Zdroj: Co na svědění kůže u psa

Atopická dermatitida

Atopická dermatitida je chronická svědivost a morfologie kožních změn typicky umístěná v oblasti natahovačů a ohybačů končetin. Reakce na kožní test u tohoto onemocnění je okamžitá. U psa lze při této dermatitidě pozorovat změny buněčně zprostředkované imunity. Navíc jsou u něj zvýšeny sérové koncentrace pro alergii specifických IgE a některých typů IgG (imunoglobulinů). U přecitlivělosti na bleší pokousání není imunologické zázemí tak detailně známé.

Atopie je druhá nejčastější alergická kožní choroba u psů. Výskyt tohoto onemocnění ve psí populaci není přesně znám, ale odhaduje se v rozmezí 3–15 %. Atopické onemocnění se může objevit u jakéhokoli plemene i jakéhokoli jedince.

Detailní anamnéza je jediným a nejdůležitějším faktorem v diagnostice a léčbě atopie. Poskytuje zásadní informace o tom, zda jsou symptomy pacienta alergického původu, a pokud ano, co může být vyvolávajícím alergenem. Trvání problému, věk při nástupu problému, průběh onemocnění, jeho sezónnost, informace o sourozencích, vzhled a šíření příznaků a reakce pacienta na provedenou léčbu jsou důležité body, které veterinář zjišťuje při rozhovoru s majitelem zvířete. Dotazy by se měly zaměřit také na přítomnost jiných zvířat, dietetický režim, venkovní i domácí životní prostředí, místo ke spánku, prevenci zevních parazitů a rovněž na předešlé léčby a jejich účinnost.

U 70 % psů jsou první příznaky pozorovány před dosažením tří let věku. Přecitlivělost na bleší pokousání je nejčastějším alergickým onemocněním u psů. Přestože nástup onemocnění může být pozorován v jakémkoliv věku, nejčastěji se první příznaky objevují mezi 1. a 3. rokem. Bylo prokázáno, že u jedinců trvale zablešených již od raného věku je reakce na bleší pokousání pozdější a že v některých případech jsou projevy alergie méně závažné.

Psům s pruritem alergického původu je vždy přisuzována atopická dermatitis, jestliže dochází k rozlízání končetin a oděrkám na nose a hlavě. Pokud není pozorován vznik prvotních kožních příznaků, může to být způsobeno tím, že jsou kožní změny sekundárně vzniklé rozškrábáním v důsledku svědivosti. Vznik povrchového hnisavého zánětu kůže a kvasinkových infekcí je prokazatelně vyšší u psů s rychlou reakcí na kožní test než u psů s klinickými příznaky a negativním kožním testem. Až 80 % atopiků trpí zánětem zevního zvukovodu a u 45 % psů je to prvotní problém, kvůli kterému jsou přivedeni k ošetření.

Za základní příznaky se v současnosti považují svědivost zahrnující tvářovou oblast a končetiny, podráždění kůže v oblasti ohybačů, chronická či chronicky se opakující dermatitida, individuální či rodinná anamnéza atopie, plemenná predispozice. Symptomy se objevují mezi 1. až 3. rokem věku, obvykle jde o povrchový hnisavý zánět kůže, oboustranný zánět spojivek a zevního zvukovodu a kožní infekci Malassezia pachydermatis. Klinické projevy přecitlivělosti na bleší pokousání jsou pozorovány hlavně jako pupínkovité změny spolu s šupinatostrupovitým zánětem kůže v oblasti bederně křížové, břišní a na zadních končetinách. U středního až těžkého průběhu mohou strupy dominovat klinickému obrazu. Sekundární hnisavý zánět kůže není častý.

Klinická léčba atopické dermatitidy by v základu měla vycházet z předpokladu, že pacient nebude nadále vystaven působení alergenu. Ve skutečnosti jsou taková opatření obvykle zklamáním, protože zabírají mnoho času, jsou drahá a efekt je omezený. Nejčastěji je zjištěna citlivost na více alergenů. Kromě odstranění alergenu se používá léková terapie s cílem odstranit svědivost a zánět. Obvykle se doporučují účinní látky prednison, prednisolon, dále antihistaminika a esenciální mastné kyseliny. Efektivní je též imunitní léčba na bázi hyposenzifikace podle intradermálních či sérologických testů a jejich kombinace. U přecitlivělosti na bleší pokousání se léčba soustředí na odstranění blech a jejich zárodečných stadií. Současně je nutno provést obdobná opatření u ostatních zvířat žijících ve stejné domácnosti a řešit problém kontaktu se zvířaty žijícími v okolí. Vhodná terapie řeší likvidaci dospělých parazitů adulticidy v kombinaci s růstovými inhibitory hmyzu. Obvykle je též nutno použít léčiva na bázi prednisonu.

Zdroj: Dermatitida u psa

Jak se pozná alergie u psa

Alergie, ať už na cokoli, je přehnaná nebo taky nepřiměřená reakce vlastního imunitního systému na běžné podněty. Alergii nelze vyléčit, ale můžeme do určité míry kontrolovat její projevy.

Významným příznakem alergie u psa jsou nezvladatelné a neustálé pocity svědění v důsledku zánětu kůže. Chovatel nejprve vyloučí blechy a pak se snaží zjistit, proč se pes neustále škrábe, přestože nemá blechy.

Mezi nejsvědivější oblasti často patří meziprstí, nadprstí, hlava, tváře, spodní strana krku, hrudi a břicha. Jindy může být příznakem alergie zarudlá kůže boltců, záněty kůže nebo svědivý ekzém v okolí řitních žlázek. Alergie se může projevovat i záněty uší, protože ty patří ke kožnímu systému. O alergii se může jednat, i když je postiženo jen jedno ucho. Často se vyskytuje zarudnutí a zhrubnutí ušního boltce.

Zvláštní skupinou jsou alergie na potravu. Obvykle se začnou projevovat až po nejméně dvouletém přijímání alergizující potravy, ale nemusí tomu tak vždy být.

Díky civilizaci a jejím výdobytkům je okolní prostředí neustále zásobováno dalšími a dalšími látkami, které dráždí a oslabují imunitní systém. Bohužel se tyto dopady netýkají pouze lidí, ale i ostatních živočichů. To, že alergií přibývá nejvíce u zvířat, která jsou v téměř neustálém kontaktu s lidmi, o mnohém vypovídá.

S alergiemi se musí počítat asi u deseti procent populace psů. A toto číslo stále narůstá. Podíl na tom má člověk nejen tím, že „obohacuje“ životní prostředí stále novými zdroji zcitlivujících – alergizujících látek a nejrůznějšími způsoby dráždí a narušuje obranný imunitní systém. Navíc často podporuje i genetické zakódování chybných imunitních reakcí u svého oblíbeného plemene podceňováním kontroly zdraví v plemenitbě.

Zvláště módní plemena pak trpí nejen extrémním prosazováním mnohdy problematických exteriérových znaků, ale i nadprodukcí jedinců nesoucích dispozice k nejrůznějším zdravotním potížím včetně alergií. Alergie (přesněji atopie) má totiž vždy genetický základ a vysoký stupeň přenosu na potomstvo. Statistiky disponovaných plemen velmi dobře korelují s jejich oblíbeností v různých zemích. Nejčastěji to bývají teriéři, setři, dalmatini, retrívři, šarpejové, kokři, němečtí ovčáci a jiní. V posledních letech je dohánějí pitbulové, američtí stafordští teriéři, ale i labradoři a retrívři.

Výčet látek (alergenů), na které si disponovaný pes může vytvořit alergii, se vcelku kryje s výčtem alergenů významných i pro člověka. Takzvané sezonní alergeny, tedy nejrůznější pyly (zejména travní), se u psů zatím uplatňují řidčeji. Významnější jsou ostatní nesezonní, takzvané obecné alergeny. Mezi nejčastější patří alergie na bytový prach a roztoče žijící všude kolem nás, plísňové spory z bytu i venkovního prostředí, ale i bakterie a kvasinky žijící běžně na kůži zdravého psa. Jistou „psí“ specialitou jsou kožní paraziti – blechy a zákožky, i když díky dnešní široké paletě léků se stávají stále vzácnějšími. Na jaře se může objevit i alergie na klíšťata.

Naopak – zřejmě v souvislosti s narůstajícím přechodem na průmyslově vyráběná krmiva – přibývá takzvaných potravních alergií nejen na základní složky krmiv, ale zřejmě i na různé přísady. Mezi vzácnější patří například alergie na kožní šupiny člověka či jiných zvířat, na látky z vlny či umělých vláken, na plasty (misky, obojky), na chemikálie (pudry, koupele, léky). Nejnešťastnější jsou jedinci reagující na látky vytvářené vlastním tělem, například na hormony. Kuriózně může oživit alergické potíže u psa i sousedova hárající fena.

Alergeny z prostředí pronikají do těla vdechnutím (inhalační alergie), s potravou (potravní alergie) nebo při dlouhodobějším styku s kůží (kontaktní alergie). K nástupu zcitlivování (senzibilizaci) dochází u disponovaného štěněte zřejmě již brzy po narození. U některých plemen, například šarpejů, se můžeme setkat se zjevnými příznaky alergie již ve třech měsících. U většiny případů (75 %) je pro alergie typický nástup příznaků mezi 1.–3. rokem života. Širší věkové rozpětí mají potravní alergie, kontaktní alergie se rozvíjejí bez rozdílu věku.

Zdroj: Antihistaminika pro psy

Autoři obsahu

Mgr. Michal Vinš

Mgr. Jitka Konášová

Mgr. Světluše Vinšová


ČeskáVeterina

O nás

Kontakt

Ochrana osobních údajů a cookies

 SiteMAP