ANTIHISTAMINIKA 3 GENERACE je přesně to, o čem vás chceme informovat v našem článku. Antihistaminika pro psy patří mezi nejčastěji používané léky při svědění, alergiích a podráždění kůže. Mnoho majitelů sahá po nich jako po první volbě, když jejich pes trpí zarudnutím, škrábáním nebo otokem. V tomto článku najdeš podrobný přehled toho, jak antihistaminika pro psy fungují, kdy jsou vhodná, jaké mají limity a jaké zkušenosti mají veterináři i chovatelé.
FAQ – Často kladené otázky
Pomáhají antihistaminika na svědění u všech psů?
Ne, účinnost je individuální. Přibližně 30–40 % psů reaguje dobře, ostatní jen částečně nebo vůbec.
Mohu dát psovi lidská antihistaminika?
Některá ano (např. cetirizin), ale vždy pouze se schválením veterináře. Kombinované přípravky mohou být pro psa toxické.
Jak rychle antihistaminika začnou působit?
U většiny psů do 1–2 hodin. U dlouhodobého svědění je účinek lepší po několika dnech podávání.
Uspávají antihistaminika psa?
Některá ano (hydroxyzin, chlorfeniramin). Cetirizin obvykle ospalost nezpůsobuje.
Pomohou antihistaminika při alergii na krmivo?
Mohou mírnit příznaky, ale neřeší příčinu. Je nutné nasadit eliminační dietu.
Kdy antihistaminika nestačí?
U těžkých kožních zánětů, mokvajících ložisek, silné atopie nebo autoimunitních reakcí. V těchto případech je nutná komplexní léčba.
Může pes dostat antihistaminikum preventivně?
Ano – u sezónních alergií se často podávají preventivně po dobu pylové sezóny.
Ve svém příspěvku POTRAVINOVÁ ALERGIE se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Milena Pardubska.
Prosim o radu jaká antihistaminika použit u 9 letého bišona opakovaně trpi na záněty ucha a často se drbe má hypoalergenni stravu ale občas sni něco co nemá už si nenechá na ucho šáhnout nemůžu použit kapky ani výplachy prosim o radu má potravinovou alergii už 8 let děkuju Pardubska
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Denisus.
Antihistaminika jsou léky na alergii, jejichž úkolem je snížit až potlačit uvolňování histaminu v případech, kdy je toto uvolňování nepřirozené, nežádoucí a přehnané.
Antihistaminika jsou látky blokující účinky histaminu na receptorech. Tyto látky lze rozdělit na tři základní typy. Jedny působí na takzvané histaminové H1-receptory a mají příznivý účinek u alergických reakcí, jako je zčervenání, pálení, svědění a otok, druhé pak působí na takzvané histaminové H2-receptory a snižují tvorbu a vylučování žaludeční kyseliny chlorovodíkové a používají se jako antiulceróza. Třetí pak působí na takzvané histaminové H3-receptory, které se nacházejí v centrálním nervovém systému, po jejich aktivaci zde dochází ke snížení uvolňování látek podílejících se na přenosu informací.
Antihistaminika lze podávat celkově (obvykle perorálně) nebo lokálně na kůži či na sliznice. Jejich hlavním využitím je léčba alergických stavů různé lokalizace a různého původu.
Lokální aplikace antihistaminik vede k poměrně rychlé úlevě při alergických stavech lokalizovaných na kůži nebo sliznicích. Při postiženích kůže snižuje svědění a pálení, u rýmy alergického původu snižuje nosní sekreci a u alergického zánětu spojivek snižuje jejich překrvení. Antihistaminika se používají bez konzultace s lékařem jen krátkodobě. Lokálně se aplikují obvykle po dobu 3–10 dnů.
Mezi nejčastější antihistaminika patří Zyrtec, Tavegyl a Claritine.
V naší poradně s názvem ANTIHISTAMINIKA PRO PSY se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Dana.
Dobry den,mame fenku,krizenec,9let,a loni mela reakci na ockovani (parvovirozu a vzteklinu)otok cele tlamy a vicek.Da se imunitni reakce potlacit antihistaminiky,aby k reakci nedoslo?Urcite budeme ockovat kazde zvlast.Dekuji za vas nazor.
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Cempírek.
Smyslem každé vakcíny je vyvolat reakci imunitního systému, aby se vytrénoval na konkrétní alergen a tlumení reakce by bylo kontraproduktivní. Domluvte se s veterinářem na vhodném postupu rozložení a mačasování vakcinace.
Antihistaminika pro psy (někdy majiteli vyhledávaná pod frázi antihistaminika pro psa) jsou léky tlumící účinky histaminu – látky, která se v těle uvolňuje při alergické reakci. U psů vyvolává typické projevy jako svědění, zarudnutí kůže, otoky, slzení nebo vodnatou rýmu.
Veterináři je běžně používají u sezónních alergií, potravních alergií i mírných forem atopie. Zkušenosti ukazují, že u přibližně 30–40 % psů dokážou zmírnit příznaky alespoň částečně.
K prvnímu pokusu o vyšlechtění dnešní bengálské kočky došlo v šedesátých letech 20. století, a to ve Spojených státech. Cílem bylo vyšlechtění přátelské a plně domestikované domácí kočky s alespoň částečným zachováním podoby a fyzických vlastností kočky divoké, což bylo snem mnoha chovatelů. První křížení však neiniciovali chovatelé, ale američtí genetikové, neboť u divokých bengálských koček byla zjištěna nepřítomnost genu kočičí leukémie, vůči níž tak byla tato kočka imunní. I přes snahu genetických vědců se však křížení nedařilo a další chov narážel na problém neplodnosti kocourů a těžké ochočitelnosti koťat první generace, což další pokusy téměř zastavilo.
Další pokus o zkřížení se tak opakoval až o několik desítek let později, kdy se o něj pokusila Američanka Jean Millová, která byla již dopředu obeznámena s možnými úskalími a problémy, které by případně mohly nastat. Chovatelka tak počítala s divokostí původního plemene i s možnou neplodností kocourů první generace. Tu vyřešila šlechtěním pouze samičích koťat s domestikovanými kocoury, čímž byla plodnost zaručena, neboť neplodnost se objevovala pouze u samců. I přesto však byl chov značně problematický a všeobecně byla přijata až čtvrtá generace původních koček, kterou ale uznaly jen některé z chovatelských asociací. Evropská FIFE uznala bengálské kočky teprve v roce 1998.
I když vyšlechtění bengálské kočky patří k největším chovatelským úspěchům, její šlechtění není ještě zcela ukončeno, neboť v některých chovných programech se dodnes používají divoké bengálské kočky.
Bengálská kočka má dlouhé a svalnaté tělo. Ocas bývá střední délky a na konci je vždy černě zbarvený. Hlava je vzhledem k tělu malá protáhlá. Toto plemeno má velmi hustou srst a můžeme se setkat s celou řadou provedení s hnědou barvou v odstínech žluté či zlaté. Méně časté bývá provedení bílé, stříbrné, modré a vzácně se objevuje černé zbarvení celého těla.
Opticky se sice tato kočka podobá malému africkému leopardovi, ocelotovi nebo tygrovi, ale navzdory svému divokému vzhledu má velmi přítulnou povahu a s hlasitým předením se ráda nechává rozmazlovat od svého člověka.
Bengálská kočka má dosti dlouhé, svalnaté a dobře vyvinuté tělo s těžkými kostmi. Zadní nohy jsou o něco delší než přední a tlapky jsou relativně velké a kulaté. Ocas je střední délky, pevný na dotek, má zakulacený koneček, který je vždy černě zbarvený. Klínovitá hlava je v poměru k tělu malá a je o něco delší než širší. Malé uši jsou namířeny trochu dopředu, široce nasazené a nesmějí mít žádné štětinky. Nos je dlouhý a široký s lehkým prohnutím v místě, kde přechází v horní část lebky. Oči jsou velké, mají mandlovitý až k
Ve svém příspěvku BETTA se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Jana.
Betta bojovnice je krásná ryba. Vůbec není náročná. Je to divné, ale měla jsem 3 a každá mi vydržela 3 roky. Mám už jen jednoho. Je pravda, že už moc neplave a krmit ho musím v menší misce, aby vůbec něco sežral. Je to boj. A tak jsem si pořídila další 3. Pořídila jsem si je v stejný den a zatím je mám půl roku. Tak uvidíme, jak dlouho vydrží.
Cefalexin patří do skupiny cefalosporinů, které tvoří třídu beta-laktamových antibiotik spolu s rodinou penicilinů. Je jedním z první generace cefalosporinů a byl vyvinut v 70. letech minulého století pro použití v humánní medicíně. Cefalexin je polosyntetické antibiotikum derivované z přírodního antibiotika izolovaného v roce 1948 a produkovaného plísní Cephalosporinum acremonium, která byla objevena v roce 1945.
Ve srovnání s prvními používanými antibiotiky (peniciliny) má cefalexin širší spektrum účinnosti, má velmi vysoký efekt proti G+ bakteriím (mnohem vyšší než nové generace cefalosporinů) a je rezistentní vůči penicilináze produkované bakteriemi. Baktericidní účinek cefalexinu spočívá v inhibici syntézy bakteriální stěny.
Toto antibiotikum, účinné vůči celé řadě bakterií, se začalo ve veterinární medicíně používat před více než dvaceti lety. Navzdory tak dlouhé době používání a paradoxně oproti tomu, co se stalo s jinými antimikrobiálními agens, cefalexin o mnoho méně podlehl vzrůstu bakteriální rezistence. Dnešní in vitro účinnost cefalexinu je stále stejně vysoká, jako tomu bylo v začátcích jeho používání. Všechny zmíněné vlastnosti dělají z tohoto antibiotika tu nejlepší první volbu při mnoha onemocněních v praxi malých zvířat.
Většina cefalosporinů není absorbována nebo jen velmi málo v gastrointestinálním traktu díky malé liposolubilitě, proto mají velmi malou účinnost po perorálním podání. Pouze dva cefalosporiny byly vyvinuty pro veterinární praxi k perorálnímu podání – cefalexin a cefadroxil. Cefalosporiny druhé a třetí generace jsou k perorální užití vyvinuty, ale pouze pro humánní praxi.
Studie v humánní medicíně ukázaly, že cefalexin je po perorálním užití velmi dobře absorbován a že jeho hladina v krvi dosahovala MIC. První studie u psů tato data potvrzují. Bylo dokázáno, že se cefalexin u psů nejvíce absorboval v duodenu a jeho koncentrace v plazmě stoupala velmi rychle (dvě hodiny). Výše uvedené činí z cefalexinu antibiotikum první volby pro systémovou perorální ATB léčbu.
Studie na různých živočišných druzích neprokázaly toxicitu na reprodukci – absence teratogenního efektu. Cefalexin může být použit v případě gravidity a rovněž pro mladá zvířata ve veterinární medicíně.
Antihistaminika nikdy nenahrazují řešení příčiny alergie. Pokud má pes atopii, potravní alergii nebo chronické záněty kůže, antihistaminika mohou být jen podpůrnou terapií. U reakcí po bodnutí hmyzem mohou být však velmi účinná.
Veterináři upozorňují, že antihistaminika fungují lépe jako prevence než jako akutní léčba hluboké alergie. Hodí se k tlumení mírných až středních projevů. U těžkých kožních problémů bývá nutná kombinace s jinými léky, například s protizánětlivými preparáty, šampony nebo změnou stravy.
