ANESTEZIE S OPAREM a nejen to se dozvíte v tomto článku. Svodná anestezie se jinak nazývá místní (regionální, lokální) anestezie. Jedná se o znecitlivění určité ohraničené části těla. Lze jí dosáhnout chladem či tlakem, ale v současnosti se využívá především schopnost místních anestetik blokovat přenos vzruchu v nervové tkáni. Aplikací anestetika k průběhu nervové větve se přeruší přívod vzruchů z krajiny inervované touto větví.
Princip
V současné době se provádí v místní anestezii 17 % všech operačních výkonů. Nezastupitelné místo má místní analgezie v léčbě bolesti, zejména díky kontinuálním technikám.
Místní znecitlivění (anestezie) vede k vyřazení vnímání veškerých podnětů z určité oblasti těla, místní analgezie vyřazuje vnímání bolestivých podnětů. Místní, lokální anestetika jsou farmaka, která přechodně blokují vznik a vedení vzruchu ve vzrušivých tkáních, nervové a svalové tkáni, včetně myokardu. V místní anestezii se využívá jejich účinku na periferní nebo míšní nervy. Na rozdíl od většiny léků podávaných systémově jsou místní anestetika podávána přímo k nervovým strukturám, které mají ovlivnit.
Rozeznáváme tyto druhy místí anestezie: svodná (regionální, spinální, epidurální, bloky nervů a pletení, okrsková, nitrožilní regionální) a místní (infiltrační, topická).
Obecně platí, že jednotlivé složky periferního nervu jsou ovlivněny ztrátou funkce sympatiku, ztrátou citlivosti na bolest (analgezie), ztrátou citlivosti na dotek, teplo, chlad (anestezie), ztrátou motoriky.
Místní anestetika jsou látky schopné difúze do nervového vlákna, kde přechodně zastaví přenos vzruchu (ovlivněním na kanálu). Mimoto mají místní anestetika i systémové účinky, které lze užít léčebně. Působí antiarytmicky, bronchodilatačně a spasmolyticky. Mechanismus účinku přerušení průběhu vzruchu nervovým vláknem působením lokálních anestetik se snažila vysvětlit řada teorií. Patřila mezi ně teorie o kompetici místního anestetika s kalciovými ionty, teorie o difúzi molekuly lokální anestezie do lipidové dvojvrstvy buněčné membrány s následným kritickým zvětšením jejího objemu a teorie o změně povrchového napětí buněčné membrány. V současnosti je uznávána teorie o modulaci receptoru u vnitřního ústí sodíkového kanálu. Elektrofyziologické pokusy na izolovaném nervu vedou k předpokladu, že mezi sodíkem a místním anestetikem existuje kompetitivní antagonismus. Místem účinku lokálních anestetik je membrána nervové buňky, vazebná místa jsou uvnitř sodíkových kanálů. Zde lokální anestetika vyvolávají vratnou blokádu, čímž ovlivňují depolarizační fázi akčního potenciálu související s průnikem sodíkových iontů buněčnou membránou.
Účinnost místních anestetik, tedy schopnost vyvolat úplnou analgezii, závisí na řadě fyzikálně chemických a farmakodynamických vlastností. Schopnost difúze lokálních anestetik do nervového vlákna závisí zejména na jeho rozpustnosti v tucích a na pH tkáně. Trvání účinku lokálních anestetik ovlivňuje vazba na proteiny, především distribuce v tkáních, která je závislá především na jejich prokrvení.
Měřítkem účinnosti lokálního anestetika je minimální blokující koncentrace (Cm), což je nejnižší koncentrace lokálních anestetik, která vyv
Ve svém příspěvku JAK SE CHOVAT K BORDER KOLII se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Ondřej Veselý.
Dobrý den, mám Borderáka skoro dva roky starého a s výcvikem bych Vám mohl poradit. Noviny dejte navždy stranou a už se k šustění nevracejte, pejsek totiž nepochopí čeho tím u něho chcete docílit. Nejlepší pochvalou je správná intonace a voňavoučký pamlsek. Pokud pes splní povel, který po něm chcete tak ho hlasitě slovně odměňte a dejte mu pamlsek. Když naopak neposlechne nijak ho nechvalte a chtějte po něm povel ještě několikrát.(můžete přidat škaredý pohled nebo lehce změnit intonaci aby věděl, že udělal něco co není správné.
Povel sedni: Zkuste při učení tohohle povelu pejskovi netlačit na zadek, ale jenom zvednout ruku s pamlskem do takové pozice aby se pejsek posadil a to stejné s povelem lehni netlačit na lopatky ani nepodrážet nohy ale položit ruku na lopatky a dát pamlsek na zem kousek od pejska...Donutí ho to si lehnout.....Trénujte maximálně hodinu denně, nejlépe 3 krát denně po 20-ti minutách. Pokud pejsek bude unavený a už nebude chtít cvičit, nepřestávejte hned. Udělejte ještě 10 povelů a pak trénink ukončete. Jinak si pejsek bude určovat konec treninku a to přece nechceme....
A pokud si bude hrát s vaší malou dcerkou, vždy je při hře sledujte. Mohlo by se stát, že by ho nechtěně píchla do oka nebo na něho spadla a on by po ní mohl vyjet a nebo se jí bát a odmítal by s ní hru :D
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Jana Fidrychová.
Dobrý den, chtěla jsem se zeptat, jaké krmení ( zn. granulí, maso), bych mohla dávat pejskovi, nechci něco nezanedbat, pes bude mít tři měsíce, děkuji
Lze říci, že dobře provedená místní anestezie méně zatěžuje organismus rizikových nemocných, umožňuje spolupráci a prodlužuje bezbolestné období po operaci.
Indikace místní anestezie je chirurgická nebo nechirurgická (léčba bolesti, svalového spazma, poruch prokrvení).
Rozsah a hloubku místní anestezie ovlivňují především tyto faktory: technika místní anestezie, místo aplikace, druh, množství a koncentrace místního anestetika, anatomické poměry a prokrvení anestezované oblasti, přísady k LA, u SAB poloha nemocného.
Předoperační péče před kastrací spočívá ve 24hodinové hladovce, přičemž vodu odejmeme až 1–2 hodiny před zákrokem. Anestezie se volí podle věku a zdravotního stavu feny. Samozřejmě po dohodě s majitelem, který si může vybrat mezi anestezií intravenózní (aplikace anestetik do žíly), nebo inhalační (napojení na inhalační přístroj a monitoring během zákroku). Uvedené typy anestezie se samozřejmě mohou lišit na jednotlivých pracovištích. Následuje standardní příprava operačního pole – vyholení srsti, dezinfekce a zarouškování operačního pole. Chirurgický přístup se v naprosté většině případů vede z linea alba, což je vazivový pruh, který prochází středovou linií břicha a do kterého se upínají břišní svaly. Řez provedený v tomto místě tolik nekrvácí a je dlouhý dle velikosti feny několik centimetrů, v případě potřeby je možno ho prodloužit. Následuje vybavení vaječníků nebo i dělohy a jejich podvázání vstřebatelným šicím materiálem. Pokud se odstraňují pouze vaječníky, zákrok se nazývá ovariektomie, pokud se odstraňují vaječníky současně s dělohou, jedná se o ovariohysterektomii. V případě odstranění dělohy se přešije děložní krček a poté se provede uzávěr dutiny břišní, podkoží a kůže. Celý zákrok i s přípravou operačního pole trvá většinou kolem 1 hodiny.
Fena se po kastraci většinou nechá probudit v hospitalizačním boxu, kde má teplo a klid. Majitel si ji odvádí při plném vědomí. Voda se může podávat asi půl hodiny po probuzení. S krmením je potřeba počkat ještě asi 5 hodin, přičemž se podává jen menší dávka, aby nedošlo ke zvracení. Další péče o fenu po kastraci není složitá. Spočívá v poněkud klidovějším režimu, aby se kastrační rána mohla v klidu zahojit a aby se neobjevil výtok po kastraci. Doporučuje se vynechat příliš dlouhé procházky, skákání a podobně. Je nutné zabránit olizování rány, což někdy nejde jinak než nasazením ochranného límce. Stehy se po kastraci vyndávají 8.–10. den.
Kastrace fen probíhá v naprosté většině případů bez problémů a feny snášejí kastraci velmi dobře. Musíme si však uvědomit, že se jedná o chirurgický zákrok, a proto přináší určitá rizika. Může to být riziko anestezie, krvácení do dutiny břišní, ponechání operačního materiálu v dutině břišní (roušky, nástroje), podvaz močovodu, nekompletní odstranění vaječníků a takzvaná pahýlová pyometra. Tyto komplikace jsou však sníženy na minimum dodržením všech operačních postupů – důkladné předoperační vyšetření, volba vhodných anestetik, důkladná příprava operačního pole, použití sterilních nástrojů, monitoring během operace i po ní a především pečlivě a důsledně provedený vla
anamnestické vyšetření a sepsání souhlasu s anestézií a se zákrokem, poučení majitele
premedikaci, kanylaci a intubaci feny (zajištění žilního přístupu pro infuze a anestetika a zajištění dýchacích cest)
přípravu operačního pole a pracoviště, použití ochranných pomůcek u personálu
chirurgický zákrok – odnětí vaječníků, nebo vaječníků i dělohy
vedení anestézie a analgezie, přístrojový i fyzický monitoring pacienta (používá se monitor vitálních funkcí, který sleduje puls, dechovou frekvenci, saturaci krve kyslíkem, EKG, teplotu a krevní tlak)
v případě potřeby použití elektrokauteru
ošetření operační rány
perioperační a pooperační infuzní terapii na infuzní pumpě
aplikaci léčiv
krátkodobou či střednědobou hospitalizaci, jejíž součástí je infuzní terapie na infuzní pumpě
poučení majitele, na vyžádání kopie dokumentace (anesteziologický protokol, hospitalizační protokol)
límec, případně i pruban
kontroly
vytažení stehů/svorek
Cena zahrnuje i léčiva:
sedativa
anestetika
analgetika injekční i perorální (tablety)
antibiotika injekční i perorální
léky působící preventivně proti krvácení
mast zabraňující vysychání rohovky během anestezie
znecitlivující gel pro intubaci
infuzní roztoky
Cena zahrnuje i materiál:
dezinfekční prostředky na povrchy a nástroje
antiseptika k předoperačnímu a pooperačnímu ošetření rány (dezinfekční mýdlo, jodový a lihový přípravek, plastický obvaz ve spreji)
rukavice, roušky, sterilní gázy, ústenky, operační čepice, savé podložky
kanylu, infuzní set
vstřebatelný a nevstřebatelný šicí materiál, eventuálně stapler svorky
límec, případně pruban
energie (sterilizace nástrojů, vyhřívaná podložka pod zvířetem, monitor životních funkcí, infuzní pumpa, osvětlení operačního sálu a hospitalizace, použití elektrokauteru)
Výsledná cena je součtem jednotlivých položek. Záleží na velikosti feny a náročnosti operace (štíhlá vs. obézní fena, pacient špatně reagující na anestezii, rizikový pacient a podobně).
Celková částka, na kterou vyjde kastrace feny, se tedy pohybuje od 2 900 až do 5 800 Kč (například fena o hmotnosti 60 kg).
Orientační ceny:
kastrace feny kolem 4 kg: 3 480 +/- 15 % dle skutečné spotřeby anestetik a materiálu
kastrace feny kolem 10 kg: 3 850 +/- 15 % dle skutečné spotřeby anestetik a materiálu
Pokud starému psovi vypadl zub, může to být způsobeno tím, že zuby ztrácí minerály, což spolu s hromadícím se zubním kamenem vede k uvolňování zubů ze zubního lůžka. Také zubní kámen, parodontóza, uvolnění a vypadávání zubů je skupina problémů, která na sebe většinou těsně navazuje a vede k vypadávání zubů. Zubní kámen vzniká mineralizací zubní plaku, který slouží jako organický základ. K postupné mineralizaci dochází už 2 týdny po vzniku plaku, takže u starého psa je zubní kámen velmi častý. Zubní kámen se může tvořit supragingiválně, tedy na části zubu nad dásní, nebo u parodontických zubů (paradentoza) subgingiválně, tedy pod okrajem dásně v parodontálním chobotu. Barva kamene bývá různá od světle žluté, světle hnědé až po černohnědou.
Postupně přibývající množství zubního kamene tlačí na dáseň, která ustupuje, dráždí ji a vyvolává zánět. Hluboký zánět dásní přechází v parodontózu, dochází k uvolňování závěsného aparátu a postupnému uvolnění zubu. Pod zubním kamenem může docházet k tvorbě zubního kazu. Silný zánět dásní a zubní kaz jsou bolestivé stavy, které mohou způsobit poruchy příjmu potravy.
Usazený zubní kámen je také jednou z příčin zápachu z dutiny ústní a závažným zdrojem infekce pro celý organismus (především srdce, ledviny). Neustálým polykáním velkého množství baterií a pronikáním bakterií zanícenou dásní do krevního oběhu dochází k velkému zatížení organismu. Zubní kámen se ve větší míře usazuje u malých a středních plemen, u trpasličích plemen to bývá běžné již během prvního až druhého roku života.
Psi mají od přírody snížený práh bolestivosti zubů, takže i při velmi silném zubním kameni, zánětu dásní či parodontóze jsou schopni normálně přijímat potravu, aniž by si majitel něčeho všiml. Proto by kontrola zubů a dutiny ústní měla být prováděna pravidelně nejméně jednou ročně, což běžně veterináři dělají při prohlídce před vakcinací. U pacientů, kteří trpí problémy v dutině ústní, je vhodné na kontroly docházet častěji.
Pokud se u vašeho miláčka objeví zubní kámen, je potřeba jej odstranit. Vzniklý zubní kámen již nemá smysl ošetřovat čištěním zubním kartáčkem a enzymatickou pastou. Je nutné jej odstranit nejlépe zubním ultrazvukem v celkové sedaci pacienta. Dříve časté seškrabování zubního kamene při plném vědomí nedovolovalo důkladné vyčištění všech zubů, především z vnitřní strany zubu, kde se také kámen usazuje, docházelo ke stresování pacienta a vznikalo nebezpečí poškození dásně a zubní skloviny. I anestezie má svá rizika, která je však možné minimalizovat přípravou pacienta, volbou typu anestezie dle věku, celkového zdravotního stavu a plemene. Před každou anestezií je nutné dodržet minimálně 12hodinovou hladovku, pití vody ukončit 1 hodinu před zákrokem. Důvodem je možné vdechnutí případných zvratků (aspirace). Po zákroku dle typu anestezie a možností pracoviště se pacient probouzí dávkou antidota do plného vědomí, neboť zákrok není bolestivý, nebo se probouzí v hospitalizaci pod dohledem lékaře nebo je předán majiteli ještě spící k transportu domů.
Obecně se příprava před rozsáhlejšími výkony v místní anestezii neliší od přípravy nemocných k anestezii celkové. V anamnéze se veterinář-anesteziolog kromě obecných otázek zaměřuje i na předchozí výkony v místní či celkové anestezii a na případné alergické reakce. Podání premedikace se řídí zvyklostmi pracoviště, sedativní a analgetická složka je výhodou, vagolytická složka není bezpodmínečně nutná. Zejména před větším výkonem v místní anestezii by měl být nemocný na lačno, již proto, že to usnadní případný přechod k anestezii celkové.
Anesteziolog předem vysvětlí majiteli vlastní postup místní anestezie, vyvrátí jeho případné obavy a zdůrazní trvalou přítomnost anesteziologického týmu během operace s možností řešení jakéhokoliv dyskomfortu. Pokud si to majitel přeje, je možno během výkonu podat lehkou sedaci. Jestliže nemocný nedá informovaný souhlas k místní anestezii, je to indikací k celkové anestezii.
Před zavedením místní anestezie sestra zajistí žilní vstup a podá infúze dle ordinace lékaře. Zejména u spinálních anestezií je podání roztoku krystaloidů prevencí nežádoucího poklesu krevního tlaku.
K místní anestezii je nemocný polohován tak, aby byl co nejlepší přístup k anestezovaným strukturám.
Zúžení průdušnice je pravděpodobně ovlivněno mnoha faktory a příznaky jsou spojeny s nenormální či sníženou tvorbou vláken a amorfní hmoty chrupavky a také se sníženou schopností glykosaminoglykanových molekul vázat vodu, což ovlivňuje pevnost chrupavky. Ztráta pevnosti chrupavky vede k rozšíření a zploštění průdušnice a současně k zánětlivému procesu a problémům s dýcháním (zúžené průdušky). Onemocnění se dělí na čtyři stupně, a to podle zúžení průměru průdušnice.
Diagnostika se provádí na základě klinických projevů charakterizovaných typickými zvuky, podobnými husímu kejhání, které pes vydává při kašli; neschopností fyzického výkonu a problémy s dýcháním. U psa se objevuje špatné dýchání, těžké dýchání, dýchavičnost. Pro diagnostiku se dále využívá RTG vyšetření a fluoroskopie. Ultrazvukové vyšetření je použitelné pouze pro extratorakální část průdušnice a kvalita poskytnuté informace je nižší než při RTG vyšetření. Endoskopické vyšetření podává o tracheálním kolapsu kvalitnější informaci – přesně hodnotí rozsah poškození, včetně stavu hlavních průdušek, kdy může dojít k zúžení průdušky. Lze použít pevné i ohebné endoskopy, přičemž pevné jsou vhodnější z hlediska rychlosti vyšetření. Při vyšetření se používá lehká injekční anestezie, při níž zůstávají zachovány tracheální reflexy, takže je možno zjistit rozsah a stupeň poškození. U pacientů v pokročilém stadiu onemocnění je anestezie riziková, zvláště při současných srdečních a plicních problémech. Pokud se uvažuje o chirurgickém řešení, je endoskopie nezbytná. Chirurgické řešení v pokročilém stadiu onemocnění a u psích pacientů se současnými kardiopulmonálními problémy rovněž nebývá nejlepším řešením.
Terapie léky pomáhá kontrolovat respiratorní problémy spojené s obtížným dýcháním, jako je cyanóza a synkopy. Kortikoidy s krátkým účinkem omezují otoky a zánětlivé stavy. Potlačení kašle a celkové zklidnění jsou důležité pro stabilizaci zvířete. Pro lékovou terapii chronického onemocnění lze použít kombinaci bronchodilatans, kortikosteroidů, antibiotik a sedativ, čímž se však postup onemocnění nezastaví.
Tracheomalacie je regresivní změna průdušnice s výrazným změknutím chrupavek. Může způsobovat poruchy ventilace. Chirurgické řešení lze užít v případech, kdy je postižena pouze průdušnice (ne hlavní průdušky). Možné chirurgické techniky jsou tracheostomie, aplikace dorsálního ligamenta, ventrální incize tracheálních prstenců a použití externích polypropylenových protéz. Díky technikám používajícím externí protézy lze dosáhnout dobrých výsledků. Protože však podle zkušeností úspěch chirurgického řešení závisí na udržení dobrého prokrvení trachey v průběhu umístění protézy, navrhuje se použití modifikované prstencové protézy.
Nejjednodušším a podle mnohých veterinářů i nejlepším řešením je kastrace. Ta však znemožní reprodukci navždy. Kastraci feny lze provést kdykoliv, v případě kastrace z preventivních důvodů by měla být fena pohlavně dospělá, u menších plemen alespoň 1 rok stará, u velkých plemen 18 měsíců. Předoperační péče před kastrací spočívá ve 24hodinové hladovce, přičemž vodu odejmeme teprve 1–2 hodiny před zákrokem. Anestezie se volí podle věku a zdravotního stavu feny. Samozřejmě po dohodě s majitelem, který si může vybrat mezi anestezií intravenózní (aplikace anestetik do žíly), nebo inhalační (napojení na inhalační přístroj a monitoring během zákroku). Uvedené typy anestezie se samozřejmě mohou lišit na jednotlivých pracovištích. Následuje standardní příprava operačního pole – vyholení srsti, dezinfekce a zarouškování operačního pole. Chirurgický přístup se v naprosté většině případů vede z linea alba, což je vazivový pruh, který prochází středovou linií břicha a do kterého se upínají břišní svaly. Řez provedený v tomto místě tolik nekrvácí a je dlouhý dle velikosti feny několik cm, v případě potřeby je možno ho prodloužit. Pokud se odstraňují pouze vaječníky, zákrok se nazývá ovariektomie, pokud se odstraňují vaječníky současně s dělohou, jedná se o takzvanou ovariohysterektomii. V případě odstranění dělohy se přešije děložní krček a poté se provede uzávěr dutiny břišní, podkoží a kůže. Celý zákrok i s přípravou operačního pole trvá většinou kolem 1 hodiny. Fena se po kastraci většinou nechá probudit v hospitalizačním boxu, kde má teplo a klid. Majitel si ji odvádí při plném vědomí. Vodu můžeme podávat asi půl hodiny po probuzení. S krmením počkáme ještě asi 5 hodin a dáme jen menší dávku, aby nedošlo ke zvracení. Další péče o fenu po kastraci není složitá. Spočívá v poněkud klidovějším režimu, aby se kastrační rána mohla dobře zahojit. Doporučuje se vynechat příliš dlouhé procházky, skákání a podobně. Musíme také zabránit olizování rány, což někdy nejde jinak než nasazením ochranného límce. Stehy po kastraci se vyndávají 8. až 10. den.
Periodontální chorobu lze léčit, lze jí i předcházet, nicméně jí nelze zabránit zcela. Na vině tomu patrně jsou především určité plemenné predispozice, ale přispívá i druh zvoleného krmiva. Cílem léčby je odstranění bolestivosti, znovuvytvoření zdravého prostředí a udržení tohoto prostředí v dutině ústní. Základem terapie je odstranění veškerého zubního kamene, dnes již zpravidla za pomoci ultrazvukového přístroje. Ten pracuje kvalitněji, rychleji a s menší traumatizací než klasické kovové mechanické nástroje. Nevýhodou však je nezbytnost celkové anestezie. U starých pacientů je třeba zvážit anestetické riziko proti efektu zubního výkonu, případně volit anestezie nadstandardní. Právě z toho důvodu se doporučuje zuby postižené silným až těžkým zánětem parodontu bez váhání vytrhnout. Abscesy a píštěle se dají vyléčit také pouze vytržením postiženého zubu.
Součástí odstranění zubního kamene by vždy mělo být podávání antibiotik. Důvodem k tomuto opatření je rozsev bakterií (přítomných v zubním kameni a zanícené dásni) do krevního řečiště během výkonu odstraňování zubního kamene. Tyto bakterie jsou totiž schopně uchytit se na nitrobláně srdeční, zejména je-li tato patologicky změněna, což je běžný stav u srdcí geriatrických pacientů. Po léčebném zákroku by měla následovat prevence dalšího rozvoje choroby. Nezřídka bývá obtížné ji uplatnit v plném rozsahu.
Psovi by se měl totiž alespoň 1x za 48 hodin čistit chrup kartáčkem (vhodné jsou jak speciální veterinární zubní kartáčky, tak i kartáčky dětské, nebo měkké kartáčky pro dospělé) se zubní pastou vyvinutou pro psy. Taková pasta by měla obsahovat chlorhexidin jako antiseptickou složku zabraňující růstu bakterií. Tam, kde pes netoleruje čistění zubů, je možné vyzkoušet masáž dásní gumovým masírovacím prstem s chlorhexidinovým gelem. Rovněž je žádoucí podávat psovi suchou, tvrdší stravu (granule), která zvyšuje obrus plaku. Mezi doporučitelné předměty, které prokazatelně snižují nárůst zubního kamene, patří i pamlsek. Toto opatření však není vhodné u pokročilých stavů, kde by hryzání tvrdých předmětů mohlo vést k ještě větší destabilizaci chrupu.
Kastrace psů se podobně jako u fen provádí z chovatelských a zdravotních důvodů.
Chovatelské důvody spočívají hlavně v zamezení nežádoucího chování psa, jako je neklid, neposlušnost a toulání v období hárání fen v okolí. Je pravdou, že jsou psi po kastraci klidnější a vyrovnanější, nicméně případná agresivita nebo toulání z jiných důvodů, než jsou háravé feny, se kastrací nevyřeší.
Hodně záleží na tom, v jakém věku se kastrace provádí. Kastrace štěněte ve věku 6 až 12 týdnů před dosažením pohlavní dospělosti způsobí to, že psi nestačí nabýt pohlavní výraz ani povahové vlastnosti jako dominance a agresivita, a tak zůstávají celý život hravým štěnětem. Jsou potom vhodní jako mazlíčci do domácnosti, ale nehodí se pro další výcvik, jako je obrana, hlídání a podobně. U nás se kastrace většinou provádí až po dosažení pohlavní a tělesné dospělosti, což je u malých plemen asi 12 měsíců a u velkých plemen asi 18 měsíců. Pokud se rozhodneme pro kastraci psa z hlediska nápravy nežádoucího chování, tak čím později se provede, tím menší je šance na úspěch. U psa se již toto chování upevní, stane se z něj zlozvyk a kastrace problém nevyřeší.
Zdravotní důvody pro kastraci psů se vyskytují u několika onemocnění. Patří sem hlavně nádory varlat, kryptorchismus a zvětšení prostaty (benigní hyperplazie prostaty).
Nádory varlat jsou u psů poměrně časté a kastrace představuje jediné řešení.
Kryptorchismus je stav, kdy jedno nebo obě varlata nejsou sestouplá v šourku, ale nacházejí se v tříselném kanálu nebo dutině břišní. Zde je pro ně vyšší teplota než v šourku, což znamená o 30 % vyšší riziko nádorového bujení. Jejich odstranění pomocí kastrace je tedy opět nejvhodnějším řešením.
Zvětšení prostaty (benigní hyperplazie prostaty) se vyskytuje téměř u všech starších psů, a pokud nezpůsobuje problémy, není třeba ji řešit. Někdy je však prostata zvětšená natolik, že způsobuje problémy při močení – bolestivé močení, krev v moči a podobně, nebo může dojít k zánětu prostaty – prostatitidě, což jsou stavy, kdy je zapotřebí přistoupit k léčbě a kastrace je metodou volby.
Při kastraci psa se odstraní samčí pohlavní žlázy – varlata. Kromě tvorby spermií jsou varlata zodpovědná za tvorbu testosteronu, a tedy i za samčí sexuální chování. Před zákrokem je nutná 24hodinová hladovka. Vodu odejmeme 1 až 2 hodiny před zákrokem. Pes je následně uveden do anestezie – buď intravenózní (do žíly), nebo inhalační (napojení na inhalační přístroj). Typ anestezie závisí na zdravotním stavu zvířete a na požadavcích majitele psa. Inhalační narkóza je šetrnější, bezpečnější, ale i
