AMERICKÝ PITBULL PRODÁM Z CHOVNÉ STANICE je jedno z témat, které se týká tohoto článku. Americký pitbulteriér je rozhodně plemeno, které patří do rukou pouze lidem, kteří ho zvládnou. Nehodí se však pro výcvik formou drilu. Je velmi citlivý ve vztahu ke svému pánovi. Je třeba vychovávat ho především formou hry. Surovým zacházením s pitbulteriérem ničeho nedocílíte. Toto plemeno je opravdu pro lidi, kteří již zkušenosti s kynologií, výcvikem a výchovou psů mají.
Americký pitbulteriér
Americký pitbulteriér je mírumilovný k lidem a zcela oddaný své rodině. Dokáže ji bránit i za cenu ztráty života. Také velmi těžce nese, když rodinu někdo opustí. Má vyrovnanou povahu, je kamarádský a hodí se i k dětem. Je to opravdu společenský pes, který má rád každou návštěvu, třebaže je vůči cizím lidem trochu rezervovaný. Je výjimečně odolný vůči fyzické a psychické zátěži, dokáže vytrvale a tvrdě pracovat a potřebuje být stále něčím zaměstnán. Při styku s jinými psy dává najevo svou nadřazenost, kterou má geneticky zakódovanou. Při správné výchově s ním však nejsou problémy a svou trochu pošramocenou pověst si určitě nezaslouží. Ve špatných rukou může být ovšem „pitbul nebezpečný, a to především proto, že se vždy chce svému pánovi zavděčit, což je snadno zneužitelné.
Po celá staletí chovateli podporovaná vlastnost pitbulů z něj tedy dnes činí problémového psa ve vztahu k jiným psům. Oproti tomu pitbulteriéry, kteří se v ringu pod tlakem zranění a bolesti obrátili proti člověku, „pitmani“ bez milosti utratili. Díky této tvrdé selekci je dnešní americký pitbulteriér pes pevné, vyrovnané, spolehlivé a bezmezně statečné povahy s vřelým vztahem k člověku.
Povaha pitbula je k lidem přátelská, svému pánovi a jeho rodině je bezmezně oddaný, je povahově velmi vyrovnaný a inteligentní. Je společenský, radostně vítá všechny návštěvy, a i když je k cizím lidem rezervovaný, není agresivní. Toto však platí pouze pro psy z dobrého chovu. Bohužel mnoho pitbulů u nás chovaných, jsou psi ze špatných spojení nebo kříženci. Extrémní vlastnosti, jako je game, se velice rychle ztrácí při nesprávné volbě chovného páru, a současně se bohužel ztrácí také další vlastnosti, jako je loajalita vůči lidem a vyrovnaná povaha. Proto je nutné krýt feny liniově odpovídajícími psy. Pro správnou volbu chovného páru je tedy nutné znát rodokmen obou rodičů a vědět, co s čím můžeme kombinovat.
Někteří „chovatelé“ kryjí cokoliv čímkoliv pouze za účelem zisku a výsledkem jsou psi, kteří mají s pitbulem společný pouze vzhled. Často u nich chybí typické vlastnosti plemene a objevuje se dokonce agresivita vůči lidem. Jsou to zkrátka bastardi vypadající jako pitbulové. Bohužel tito jedinci dělají pak ostudu celému plemenu a problémy jeho chovatelům.
Pitbul rozhodně není pes pro každého. Jeho fyzický fond a zděděné vlastnosti ho sice předurčují být dobrým společníkem do rodiny a ochráncem majetku, jeho výchova však vyžaduje mnohem více trpělivosti a důslednosti než výchova jiných plemen. Americký pitbulteriér si musí být neustále jist svým postavením, umístěním a žebříčku hierarchie v rodině. Vždy je také připraven vzít „vedení“ do svých rukou, k&nbs
Ve svém příspěvku PRODÁM PÁVY se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Standa Krejčík.
Prodám pávy, letošní kuřata (2017). Samec za 1500, samice za 1800 . Jsou odchovaní samicí. K dispozici jeden samec a 5 samic. Začátečníkovi poradím s chovem. Ruda u Rýmařova. Na fotografii je otec. Uživatel rovněž přidal ke svému příspěvku i obrázek, který můžete vidět, když kliknete na tento odkaz přiložený obrázek.
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Monika.
Také toto plemeno není příliš vhodné pro lidi, kteří nemají žádné zkušenosti se psy. Nevychovaný a dominantní pes může být velmi nebezpečný a mívá sklon k agresivitě, někdy může reagovat i na malé podněty útokem. Pokud je vydrážděn, zaútočí velmi tvrdě. Při správné výchově je svému pánovi oddaným společníkem, a pokud je k němu důsledná, respektuje i celou jeho rodinu. K cizím lidem je poněkud nedůvěřivý, ke známým návštěvám se chová přátelsky. Problémy mohou nastat při setkání s jinými psy, vůči nimž se tento pes chová dominantně a bojovně. Americký stafordšírský teriér se k dětem chová většinou mile a kamarádsky, při styku s malými dětmi je však nutný dohled. Při správné výchově se může mnohému naučit a stává se psem přítulným a poslušným.
Toto plemeno je vhodné chovat v bytě, kde je mu umožněn neustálý kontakt s jeho pánem. Pokud je celoročně umístěn venku v kotci, potřebuje zateplenou, nejlépe mírně vyhřívanou boudu, protože poměrně špatně snáší umístění v chladných prostorách. Americký stafordšírský teriér není klasickým služebním plemenem. Vyhovují mu krátké, silové výkony.
Ačkoli se to na první pohled nemusí zdát, je to pes vhodný k dětem i do bytu. Je to totiž typický ochranitel a obranář. Přestože je příslovečně odvážný, pokud je správně vychován, není nikdy agresivní. Pokud však byl vychován nedůsledně, může být agresivní vůči jiným psům a nedůvěřivý k cizím lidem. Přeci jen jsou v jeho krvi geny zápasníků. Někdy je poněkud tvrdohlavý, a proto vyžaduje opravdu disciplínu. Je velmi pohyblivý a čilý a neobyčejně zvídavý ke svému okolí. Je to dobrý krysař, ale i osobní strážce. Ve vypjatých situacích se umí rychle a správně rozhodnout, jinak je ale klidný a mírný.
Americký stafordšírský teriér má stejné předky s americkým pitbulteriérem, jsou jimi angličtí bulteriéři, v podstatě jde o dvě linie jednoho plemene. Spolu s anglickými přistěhovalci přišla do Ameriky i jejich vášeň psích zápasů a bulteriéři. Nový osadníci používali bulteriéra kromě zápasů i na lov škodné, jako jsou kojoti a červení rysy. Přibližně do roku 1935 se jednalo o čistě pracovního tvrdého psa, u kterého nebyl rozhodující exteriér, ale pracovní vlastnosti, povaha a „game“ (bojovnost). Čím dál častěji se však kladl větší důraz na exteriér. Chovatelé se rozdělili na dva tábory. Jedni upřednostňovali dále pracovní kvality a „game“ a chovali svého pitbula s proměnlivým exteriérem a vysokou bojechtivostí, ti druzí začali klást důraz na líbivý vzhled a jednotnost bez pracovních kvalit. Z těchto psů vznikl americký stafordšírský teriér.
Ve svém příspěvku AMERICKÝ PITBULTERIÉR se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Michaela.
dobry den chci se zeptat muj pes 10 let mel pred4 mesici operaci boule na boku nezhoubnou ale znova se mu udelala vedle toho muzete mi poradit doktor mi ho chce uspat
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Olda.
Znovu vyndat bouli vyříznutím a vyčkat, jak se to bude vyvíjet dál. Můžete ještě změnit značku krmení a zkusit například Purina ProPlan pro psy seniory.
Plemeno oficiálně uznané až v roce 1989 s velmi nejasným původem, dnes v USA velmi oblíbené a charakteristické svým téměř neexistujícím ocasem.
Toto kočičí plemeno je charakteristické zejména tím, že nemá skoro žádný ocas. Americký bobtail má dlouhosrstou i krátkosrstou varietu: gen pro dlouhou srst je však recesivní, takže je tento typ vzácný. Žádoucí je polodlouhá srst a dlouhé licousy na tvářích. Srst amerického bobtaila se nekroutí, i když vypadá huňatě.
Americký bobtail má poměrně svalnaté tělo, mohutné kosti a velké kulaté tlapky. Nejvýraznějším znakem plemene je krátký ocas, který by měl být dlouhý maximálně po paty, ale nesmí být natolik krátký, aby při mírném zvednutí ocasu nebyl téměř vidět. Na hlavě si lze všimnout průměrně dlouhého čenichu s výraznými polštářky hmatových vousů. Oči má bobtail velké, jsou hluboko zasazené a mají mandlový tvar. Během svého života dosahuje hmotnosti 3–7 kg. Ještě je třeba dodat, že svého plného vývinu dosahuje až ve třech letech. Americký bobtail se chová jak v dlouhosrsté, tak v krátkosrsté variantě, i když je třeba říci, že dlouhosrstý bobtail je poměrně vzácný, neboť gen pro dlouhou srst je recesivní. Srst této kočky je dvojitá, svrchní vrstva je tvrdší, zato spodní vrstva je hezky huňatá a jemná. Velmi důležité jsou u bobtaila chloupky rostoucí z uší a u dlouhosrsté varianty jsou žádoucí chomáčky chlupů rostoucí mezi polštářky na packách. U tohoto plemene jsou povoleny všechny kresby a zbarvení. U koček s tabby kresbou je vysoce ceněná pěkná, teplá barva podkladu a u tabby pointů (tedy u koček s tabby kresbou a se siamským zbarvením) se cení zřetelná kresba na těle. Jsou povoleny všechny barvy očí s výjimkou různě zbarvených očí (odd-eyed).
Americký bobtail je velmi přátelské a zvídavé plemeno kočky. Americký bobtail má velmi rád děti a dobře se snese i s ostatními domácími mazlíčky. Tyto kočky jsou známé svou přátelskou a klidnou povahou. Americký bobtail je společenská kočka, která se dobře hodí k dětem a do jakéhokoliv typu domácnosti. Dalším povahovým plusem bobtaila je, že se velmi dobře snáší s jinými kočkami a dobře se snese také se psem. Stejně jako některá ostatní kočičí plemena se může zpočátku chovat rezervovaně vůči neznámým lidem.
Amerického bobtaila si lze pořídit jak v dlouhosrsté, tak v krátkosrsté variantě. Ani u jednoho z druhů této rasy není třeba se příliš starat o srst, bohatě stačí kartáčování jednou týdně, jelikož srst nemá sklon k zacuchání. Přestože je stavba těla amerického bobtaila atletická, je třeba mít na paměti, že toto plemeno má poměrně značný sklon k tloustnutí, tudíž bychom měli dbát na to, aby měla naše kočka dostatek pohybu a aby se jí nedostávalo příliš kalorické stravy.
Americký teddy má souměrně krátkou hustou a elastickou srst bez přesahujících delších chlupů. Chlupy jsou hrubé a krepovité, rostou kolmo od těla a nepřesahují délku 3 cm. V srsti nesmí být žádné vírky nebo pěšinky dělící srst. Americký teddy je vzhledově téměř totožný s rexem, rozdíl je pouze genetický. Výše popsaný typ srsti je stejně jako u rexe recesivní a při křížení těchto dvou plemen – které je ale nevhodné – bychom získali jen hladká morčata. Vzhledem k udržení typické a především kvalitní srsti amerického teddyho je vhodné křížit spolu jen jedince téhož plemene.
Mezi velké klady tohoto plemene patří jedinečně mazlivá, klidná a komunikativní povaha. Přirozeně již jejich mláďátka nebývají bázlivá. Zkušení chovatelé tvrdí, že pokud náhodou zakoupili bázlivého dospělého, rychle si zvykl a brzy byl stejně kontaktní jako ostatní.
Americký teddy by se měl koupat co nejméně, aby si srst udržela svou tvrdost. Po koupání totiž srst měkne a ztrácí svou tvrdost a elasticitu. Důležité je i pravidelné vyčesávání kožíšku – odstraňují se tak odumřelé chlupy a nečistoty, protože je srst dost hustá. Srst se pročesává od zadečku k hlavě, aby nebyla narušena struktura kolmo rostoucích chlupů. Nejlepší je jednořadý hřeben s pohyblivými hroty, jímž se dobře vyčešou nečistoty a odumřelé chlupy zvnitřku kožichu, pro odstranění nečistot z povrchu je pak dobrý měkký kartáč.
Jde o společenské tvory, takže by se měli chovat ve větších skupinách, ačkoli se samci někdy mohou prát. Vhodný je chov venku v ohrádce (možno i přenosné), kde mají možnost pastvy, musí mít také něco k obrusu hlodáků (dřevo, tvrdé pečivo).
Ubikace morčete by v interiéru měla být umístěna na nějakém vhodném místě. Ideální je takové, kde je světlo, není tam přetopeno a zároveň nefouká průvan, jelikož morčata jsou náchylná na nachlazení. Zvířeti nesvědčí ani příliš hlučné prostředí. Jestliže pořizujete morče dítěti, nebojte se ho dát přímo do dětského pokoje, buď na stolek, na skříň, nebo třeba i přímo na zem.
Americký teddy se dá zakoupit ve zverimexech nebo přímo u chovatelů, cena se pohybuje okolo 300 korun.
Přístřeší s námi pes nebo kočka obývají v každé druhé domácnosti a počet psů chovaných na jednoho obyvatele ČR je dokonce jeden z nejvyšších v Evropě, takže o oblíbenosti chlupatých přátel nemůže být pochyb. Na druhou stranu, každý by si měl uvědomit, zda bude mít na tak velký závazek, jakým pořízení psa je, čas a prostor. Nad módním diktátem a nenaplněnými mezilidskými vztahy by měl vždy zvítězit zdravý rozum a reálné možnosti každého z nás.
Odvrácená strana lásky ke psům spočívá v pokrytectví týkající se jejich pořizování. Lidé si často pořizují psy z hrůzných podmínek množíren, kde feny mnohdy ani nevidí denní světlo a štěňata odstavují velmi brzy po narození. Vše se skrývá pod nenápadnými inzeráty s levnějším prodejem štěňat bez průkazu původu. Podezřelá cena, předání mimo domov chovatele (např. na nádraží), nízký věk štěněte, chybějící očkovací průkaz a záznamy v něm a mnoho dalších faktorů jsou znaky množitelů, kteří se zajímají pouze o svůj byznys, nikoli o zdraví a psychickou pohodu vašeho budoucího zvířecího společníka. Věřte, že takovýmto nákupem tento černý kšeft akorát podpoříte a sami se pravděpodobně uvedete do problémů, kdy budete řešit zdravotní stav pořízeného pejska. Finance následně vydané na veterině poté velmi pravděpodobně přesáhnou cenu zdravého pejska z kvalitní chovné stanice.
Je jasné, že pokud člověk štěně v takovýchto podmínkách vidí, je mu jej líto. Jeho koupením pomůžete sice jednomu konkrétnímu pejskovi, ale akorát ještě více motivujete množitele k další produkci štěňat. Tímto směrem cesta z bludného kruhu nevede. Pokud objevíte podezřelý chov, pro blaho pejsků uděláte nejlépe, když informujete Státní veterinární správu, která může patřičně zasáhnout.
V případě nedostatku financí by tedy bylo mnohem rozumnější a nepoměrně lidštější vzít si pejska z útulku. Nezapomeňte ale, že i kvalitní krmivo a veterinární péče něco stojí. V případě, že trváte na čistokrevném plemeni, investice do zdravého a krásného pejska s PP z chovnéstanice se Vám v budoucnu mnohonásobně vyplatí.
pinčové, knírači, dogovitá plemena typu mastifa, plemena molosoidní a švýcarští salašničtí psi
teriéři
jezevčíci
špicové a tzv. primitivní plemena
honiči barváři
ohaři – stavěcí psi
slídiči a retrívři
plemena společenská
chrti
Lovecká kynologie dělí lovecká plemena na ohaře, slídiče, honiče, barváře a norníky a případně přinašeče. Každý lovecký pes využívající se k tomuto účelu musí projít zkouškami, které vycházejí ze zkoušek pro jednotlivá plemena (jiné zkoušky mají chrti a jezevčíci například). Některá plemena uvedená v tomto soupisu se již příliš jako lovečtí psi nevyužívají, ale i tak v nich mohou zůstávat lovecké instinkty.
V naší poradně s názvem NEMOCI PSU se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Luboš.
Dobrý den,chtěl bych se zeptat mám pejska 13 let ,teriér začal hodně dýchat,často pije,často močí co by to mohlo být,děkuji s pozdravem Luboš
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Cempírek.
Pokud váš pes příliš pije, což je stav s názvem polydipsie, je to pravděpodobně proto, že ztrácí nadměrné množství vody z některého z mnoha důvodů. Řada nemocí vede k nadměrnému příjmu vody a výdeji moči, ale mezi nejčastější z těchto nemocí patří selhání ledvin, diabetes mellitus a Cushingova nemoc.
Méně častá příčina toho, že váš pejsek více pije, se nazývá psychogenní polydipsie. Jedná se o behaviorální stav s fyzickým projevem nadbytku žízně. Primární polydipsie je název stavu nadměrného pití vody, který není způsoben nemocí nebo psychózou.
Prvním a nejdůležitějším krokem při řešení nadměrného pití je diagnostikovat a potvrdit základní příčinu v ordinaci vašeho veterináře. Mnoho z příčin spojených s velkou žízní jsou velmi závažné a musí být vyřešeny co nejdříve. Jde zejména o nemoci ledvin, diabetes mellitus a hyperkalcemii, což je vysoká hladina vápníku v krvi.
To vše jsou komplikované a progresivní nemoci. Je důležité, aby tyto potenciální příčiny byly potvrzeny a kontrolovány dříve, než způsobí nevratné poškození.
Co dělat, když váš pes hodně pije?
Nikdy neomezujte přístup k vodě ve snaze snížit příjem vody. Omezení vody může mít za následek dehydrataci a nerovnováhu tekutin, což zhoršuje podmínky k uzdravení.
Nikdy neignorujte tento problém. Některé z příčin, které tyto změny způsobují, jsou velmi závažné a mohou být i fatální. Proto si co nejdříve sjednejte prohlídku u veterináře.
Dle dostupných informací zakrslý králík s teddy genem odchází z chovu v 7–8 týdnech věku, většinou jsou již přeléčeni proti kokcidióze a zvyklí na běžný chod domácnosti – na děti, pejska, kočky. Králíčci do nového domova s sebou dostanou výpis předků, granulky, na které jsou zvyklí, rady do začátku. Tyto informace poskytují zejména chovné stanice (chovná stanice). Králíčka si je zde možno zarezervovat. Na rezervaci se ve většině případů vybírá záloha 50 % ceny. Nabídky naleznete na internetu. Cena je různá od 250 Kč do 1 000 Kč.
Pomeranian (ač miniaturní pejsek) je ve své ryzí podobě velmi drahý. Vyvíjel se totiž asi sto let v USA a ve Velké Británii a u nás je jen málo chovatelů, kteří dbají na čistotu plemene. Daleko častěji (a také levněji) koupíte křížence pomeraniana a německého trpasličího špice, tedy jeho prapředka.
Chovatelé rozhodně nabádají k opatrnosti. V České republice se cena pomeranianů pohybuje (samozřejmě i podle kvality jednotlivých štěňat) od 25 000 korun směrem nahoru. Jedinci na výstavy mohou stát 50 000 korun i více. Pakliže se rozhodnete přivézt štěně pomeraniana z Británie, počítejte s cenou až 2 500 liber plus doprava, z USA si psa přivezete za 3 500 dolarů plus cesta.
Při pročítání inzerátů můžete často narazit na štěňátka, jež vznikla křížením v nějaké „množírně‟. Varovat by vás měla především výhodná cena, která může zlákat ke koupi.
Chovatelské stanice
Chovatelské stanice pomeranianů najdete prostřednictvím vyhledávače na internetu. Stanice nabízejí k odběru štěňata jak s průkazem původu, tak i bez něj.
Za nás můžeme doporučit chovatelskou stanici z povltaví: www.pomeranian.cz.
Ohaři jsou pravděpodobně vývojovým pokračováním vysokonohých honičů. Někteří, a to se soudí právě o výmarském ohaři, jsou dokonce výsledkem záměrného křížení některých z nich, konkrétně svatohubertského psa, francouzských honičů, menších, červeně zbarvených barvářů z německého území, předchůdců hanoverského a bavorského barváře, za přispění krve pointra. Jedním z honičů velmi blízkých svatohubertskému psu byli „šedí psi sv. Ludvíka“, kteří později splynuli s ostatními honiči. Šedě zbarvené psy velmi podobné výmarskému ohaři lze nalézt i na obraze vlámského malíře van Dycka z roku 1631. Karel August cestoval roku 1792 společně se S. Goethem do Francie, kde se obeznámil s francouzskými metodami lovu. Prý po svém návratu dovezl do Výmaru šedé francouzské psy – „šedé psy sv. Ludvíka“, kteří se pak stali známými pod názvem „psi Karla Augusta“. Příbuzenskou plemenitbou a řízenou selekcí pak byl upevněn typ těchto psů v ustálené plemeno držící si tuto jedinečnou barvu.
První výmarští ohaři se na výstavách objevili okolo roku 1880. V Berlíně jich bylo v roce 1880 vystaveno 14. Právě tehdy mohly být rozlišeny tři různé kmeny: 1. sanderlebenští ohaři z chovu úředního rady Pitschkeho ze Sanderelebenu; 2. weisenfelští ohaři z chovu O. Bacha; 3. durynští ohaři z výmarské oblasti. Weisenfelští psi byli o něco jemnější a elegantnější než starý typ, který byl prezentován durynskými psy. Sanderlebenští psi stáli mezi starým a moderním typem. Roku 1894 volal Hegewald po založení speciálního spolku, nejprve však neměl žádný úspěch. Teprve v roce 1879, kdy stanovila delegovaná komise znaky pro některá plemena německých psů, platil výmarský ohař ještě za modrou varietu německého krátkosrstého ohaře a byl také jako takový zanesen do chovné knihy. Dne 20. 6. 1897 se dospělo k tomu, že v Erfurtu byl v závěru jedné výstavy založen Spolek pro chov výmarského ohaře. Zároveň však byly založeny i konkurenční spolky a vedly se prudké spory o jediné správné barvě výmarského ohaře. Po první světové válce shromáždil major Herber ještě zbytky plemene a začal s budováním nového chovu.
Vedle krátkosrstých ohařů existovali snad vždy také dlouhosrstí šedí ohaři. Dlouhosrstá štěňata se opět objevovala ve verzích krátkosrstých rodičů. Protože se krátkosrstí ohaři chovali vůči dlouhosrstým vždy dominantně, mohl být dlouhosrstý faktor předáván po generace krátkosrstými psy dále, a když to pak náhoda chtěla, u dvou psů, kteří měli dlouhosrstý faktor ve svém dědičném znaku a byli spolu spářeni, se pak mohla objevit dlouhosrstá štěňata. Zpočátku neplatili tito dlouhosrstí psi za čistokrevné a spolek je odmítal zapsat do chovné knihy. Proto cho
Pořízení psího člena s sebou nese nejen spoustu radosti, ale také zodpovědnosti a starostí. Jedná se o závazek na řadu let, a proto se vyplatí rozumně uvažovat před koupí psa. Pořizovací investice u štěněte z kvalitní, ověřené a rodinně vedené chovné stanice s průkazem původu se Vám v budoucnu mnohonásobně vyplatí. Máte určitou záruku zdravotního stavu z hlediska genetiky mnoha onemocnění - např. u dysplazie kloubů. Vzhledem k tomu, že jistě toužíte po psovi mnoho let aktivním a ne mladém kulhajícím chudákovi není z tohoto pohledu jiná volba. Dalším faktorem jsou povahové vlastnosti budoucího psa, které se formují jednak z prostředí, kde se narodil a jednak díky harmonickým a vyrovnaným psím rodičům. Kvalitní stanici poznáte jednoduše – vstřícným přístupem. Máte možnost štěně během prvních dvou měsíců navštívit, pomazlit se s fenkou, zhodnotit čistotu prostředí a rodinné zázemí člena Vaší budoucí rodiny.
Zlatí retrívři jsou módním plemenem, což se projevuje tím, že mnoho lidí na nich chce vydělat. Feny jsou stroje na štěňata, která rodí v zájmu financí co možná nejčastěji. Zcela proti zájmu zdravotnímu stavu feny a štěňat. V České republice je řada množíren, které štěňátka nafotí na webové inzerce na baldachýnových polštářích a prodává daleko pod cenou. Navíc prodej se uskutečňuje nejlépe na nádražích, parkovištích, atd. Co se ovšem děje v zákulisí, to již neuvidíte. Zdravotní problémy na sebe nenechají dlouho čekat, a tak se začervená štěňata vyskytnou na stole veterinárních lékařů často ve vyhublém a apatickém stavu. Nezřídka se projevuje také psychicky nevyrovnaná povaha plynoucí z životních podmínek projevující se např. kousavostí.
Další skupinou jsou štěňata ne z množíren, ale od lidí, kteří mají doma fenku bez rodokmenu a nechají ji nakrýt sousedovic Alíkem. To jestli Alík byl opravdu zlatý retrívr, se ukáže na Vašem štěněti záhy. Nehledě na rizika spousty již zmíněných genetických nemocí. Za dva tisíce korun prostě kvalitní a zdravé štěně nekoupíte.
Inzerát typu - daruji zdarma – je maximálně podezřelý a rozhodně se nebude jednat o čistokrevné štěně. Jiná situace může nastat u darování starších zvířat z různých důvodů. Zde je ale na místě maximální obezřetnost a zodpovědné zvážení, zda zvládnete již dospělého psa s již vžitými návyky a chováním, které se Vám nemusí líbit. Navíc vyvstává otázka, proč se jej někdo chce zbavit. Rozhodně tedy pouze do zkušených rukou.
Výběr chovatele je velmi důležitý. Zdraví vašeho budoucího štěňátka do jisté míry závisí právě na něm. To, jak chovatel pečoval o fenu štěňátka, o její správné krmení, dostatek vitamínů, pohybu a hlavně lásky. To vše se v budoucnu na štěněti projeví. Zkontrolujte si, zda má pejsek obě varlata.
Australského ovčáka s průkazem původu je nejlépe koupit z chovných stanic, je vhodné si chovnou stanici ověřit a zjistit si na ni recenze. Cena štěněte se pohybuje od 6 000 do 10 000 korun. Cenu ovlivňuje, zda má štěně průkaz původu, kredit chovné stanice, původ rodičů. Na trhu je možné zakoupit i psy bez průkazu původu, jejich cena se pohybuje do 5 000 korun.
Výběr chovatele je velmi důležitý. Zdraví vašeho budoucího štěňátka do jisté míry závisí právě na něm. To, jak chovatel pečoval o maminku štěňátka – její správné krmení, dostatek vitamínů, pohybu a hlavně lásky. To vše se v budoucnu na štěněti projeví. Při koupi si ověřte, zda má pejsek obě varlata.
Havanské psíky a bišonky je nejlépe koupit z chovných stanic, je vhodné si chovnou stanici ověřit a zjistit si na ni recenze. Cena štěněte havanského psíka či bišonka s průkazem původu se pohybuje od 4 000 do 12 000 korun. Cenu ovlivňuje kredit chovné stanice, původ rodičů. Tato plemena lze koupit i bez průkazu původu, kdy se cena pohybuje od 1 000 korun.
Výběr chovatele je velmi důležitý. Zdraví vašeho budoucího štěňátka do jisté míry závisí právě na něm. To, jak chovatel pečoval o maminku štěňátka, o její správné krmení, dostatek vitamínů, pohybu, a hlavně s láskou. To vše se v budoucnu na štěněti projeví. Při koupi si ověřte, zda štěňátko nemá fontanelu, která při větším rozměru může být i životu nebezpečná (fontanela je mezera mezi lebečními kostmi). Zkontrolujte si, zda má pejsek obě varlata.
Jorkšíry je nejlépe koupit z chovných stanic, je vhodné si chovnou stanici ověřit a zjistit si na ni recenze. Cena štěněte se pohybuje od 4 500 do 12 000 korun. Cenu ovlivňuje, zda má štěně průkaz původu, kredit chovné stanice, původ jeho rodičů.
Výběr chovatele je velmi důležitý. Zdraví vašeho budoucího štěňátka do jisté míry závisí právě na něm. To, jak chovatel pečoval o fenu štěňátka, o její správné krmení, dostatek vitamínů, pohybu a hlavně lásky, to vše se v budoucnu na štěněti projeví. Zkontrolujte si, zda má pejsek obě varlata.
Maltézské psíky je nejlépe koupit z chovných stanic, je vhodné si chovnou stanici ověřit a zjistit si na ni recenze. Cena štěněte se pohybuje od 4 000 do 10 000 korun. Cenu ovlivňuje, zda má štěně průkaz původu, kredit chovné stanice, původ rodičů.
