ALERGIE U FRANCOUZSKÝCH BULDOČKŮ a mnoho dalšího se dozvíte v tomto článku. Antihistaminika jsou léky, které se používají nejčastěji ve spojení s alergiemi a dále u nemocí, které alergie zhoršují, a onemocnění, která jsou způsobena jinými příčinami než těmi, jaké jsou u alergií, ale jsou doprovázena uvolněním histaminu.
Jak se pozná alergie u psa
Alergie, ať už na cokoli, je přehnaná nebo taky nepřiměřená reakce vlastního imunitního systému na běžné podněty. Alergii nelze vyléčit, ale můžeme do určité míry kontrolovat její projevy.
Významným příznakem alergie u psa jsou nezvladatelné a neustálé pocity svědění v důsledku zánětu kůže. Chovatel nejprve vyloučí blechy a pak se snaží zjistit, proč se pes neustále škrábe, přestože nemá blechy.
Mezi nejsvědivější oblasti často patří meziprstí, nadprstí, hlava, tváře, spodní strana krku, hrudi a břicha. Jindy může být příznakem alergie zarudlá kůže boltců, záněty kůže nebo svědivý ekzém v okolí řitních žlázek. Alergie se může projevovat i záněty uší, protože ty patří ke kožnímu systému. O alergii se může jednat, i když je postiženo jen jedno ucho. Často se vyskytuje zarudnutí a zhrubnutí ušního boltce.
Zvláštní skupinou jsou alergie na potravu. Obvykle se začnou projevovat až po nejméně dvouletém přijímání alergizující potravy, ale nemusí tomu tak vždy být.
Díky civilizaci a jejím výdobytkům je okolní prostředí neustále zásobováno dalšími a dalšími látkami, které dráždí a oslabují imunitní systém. Bohužel se tyto dopady netýkají pouze lidí, ale i ostatních živočichů. To, že alergií přibývá nejvíce u zvířat, která jsou v téměř neustálém kontaktu s lidmi, o mnohém vypovídá.
S alergiemi se musí počítat asi u deseti procent populace psů. A toto číslo stále narůstá. Podíl na tom má člověk nejen tím, že „obohacuje“ životní prostředí stále novými zdroji zcitlivujících – alergizujících látek a nejrůznějšími způsoby dráždí a narušuje obranný imunitní systém. Navíc často podporuje i genetické zakódování chybných imunitních reakcí u svého oblíbeného plemene podceňováním kontroly zdraví v plemenitbě.
Zvláště módní plemena pak trpí nejen extrémním prosazováním mnohdy problematických exteriérových znaků, ale i nadprodukcí jedinců nesoucích dispozice k nejrůznějším zdravotním potížím včetně alergií. Alergie (přesněji atopie) má totiž vždy genetický základ a vysoký stupeň přenosu na potomstvo. Statistiky disponovaných plemen velmi dobře korelují s jejich oblíbeností v různých zemích. Nejčastěji to bývají teriéři, setři, dalmatini, retrívři, šarpejové, kokři, němečtí ovčáci a jiní. V posledních letech je dohánějí pitbulové, američtí stafordští teriéři, ale i labradoři a retrívři.
Výčet látek (alergenů), na které si disponovaný pes může vytvořit alergii, se vcelku kryje s výčtem alergenů významných i pro člověka. Takzvané sezonní alergeny, tedy nejrůznější pyly (zejména travní), se u psů zatím uplatňují řidčeji. Významnější jsou ostatní nesezonní, takzvané obecné alergeny. Mezi nejčastější patří alergie na bytový
V naší poradně s názvem STRUPY NA KŮŽI U KOČEK se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Milan Karabčík.
Zdravím je zimní počasí a kočka se neustále drbe prohlédl jsem jí a nahmatal malé stroupky po celé délce hřbetu od hlavy až k ocasu jinde ne jsem z vesnice a kočka chodí denně ven chytá myši a samozřejmě přijde do styku i s jinýma kočkama . Divné je že nejde ani do svých oblíbených pelíšků.
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Veterinář.
Kočičí miliární dermatitida, často nazývaná kočičí stupy, je běžné kožní onemocnění, které postihuje kočky všech věkových kategorií a plemen. Tento stav je charakterizován malými, vyvýšenými a krustovitými lézemi, které se obvykle nacházejí na hlavě, krku a zádech kočky. Tyto hrbolky na krku a zádech kočky mohou extrémně svědit, což způsobuje, že se kočka škrábe a kouše si postižená místa, což vede k dalšímu podráždění a potenciální sekundární infekci kůže. Miliární dermatitida u koček může být způsobena různými faktory, ale dva nejčastější jsou přecitlivělost na bleší kousnutí a alergie, a to i alergie na ostatní kočky. Zde můžete vidět, jak vypadá miliární dermatitida u koček: https://www.google.cz/image…
Léčba kočičí miliární dermatitidy začíná identifikací a řešením základní příčiny, jako jsou blechy, alergie nebo infekce. Váš veterinář může předepsat topické krémy nebo masti, perorální léky nebo doporučit hypoalergenní dietu, která pomůže zvládnout příznaky.
Při správné a trvalé léčbě může mnoho koček zaznamenat výrazné zlepšení svého stavu a vést pohodlný život.
Chcete-li pomoci vaší kočce s miliární dermatitidou, existují různé možnosti léčby.
Zde je to, co můžete udělat:
1. K hubení blech používejte přípravky proti blechám: Pokud jsou problémem blechy, je nezbytné zavést účinná opatření proti blechám.
2. Poraďte se se svým veterinárním lékařem o změně stravy: Pokud máte podezření na alergie na kočičí krmivo, může být doporučena hypoalergenní nebo nová proteinová dieta.
3. Aplikujte předepsanou kontaktní léčbu: Léčivé šampony, spreje nebo krémy mohou pomoci zmírnit svědění a zklidnit kočičí kůži.
4. Podávejte předepsané léky: Antihistaminika nebo kortikosteroidy mohou být použity ke snížení zánětu a zmírnění alergických reakcí u koček.
5. Léčba sekundárních infekcí: Antibiotika nebo antifungální léky mohou být předepsány, pokud se v důsledku poškrábání vyvinuly bakteriální nebo plísňové infekce.
Závěrem lze říci, že miliární dermatitida je běžné kožní onemocnění u koček, které může být způsobeno bleší alergickou dermatitidou, alergeny z prostředí, potravinovými alergiemi a folikulitidou. Ačkoli jsou příznaky u různých případů často podobné, je důležité rozpoznat příčinu miliární dermatitidy vaší kočky, abyste jim mohli poskytnout tu nejlepší možnou léčbu a péči. Promluvte si se svým veterinářem o potenciálních spouštěcích mechanismech miliární dermatitidy vaší kočky a o tom, co můžete udělat pro zmírnění jejích příznaků.
Nejen člověk, ale i jeho zvířecí miláček může trpět řadou nepříjemných, obtěžujících onemocnění, mezi něž patří i alergie.
Za alergii se považuje nepřiměřená reakce imunitního systému organismu na různé látky, s nimiž se člověk i zvíře běžně setkává. Alergii způsobuje nesprávná aktivace protilátek ze skupiny imunoglobulinu vlivem daného alergenu. Projevy alergií mohou být u lidí i zvířat různé.
Alergie se nedá nijak léčit, ale existují léky, které zmírňují její projevy. Alergie se navíc může objevit u psa kdykoliv, v každém věku, to že ji pes nemá jako štěně, neznamená, že se u něj neobjeví například v jeho stáří. I přesto se ale nejčastěji u psů projevuje zhruba jeden až dva roky po jeho narození. Vznik alergie může být také ovlivněn pohlavím psů. U fen se některé alergie objevují v souvislosti s poruchami pohlavního cyklu, u obou pohlaví pak na vznik alergie může mít vliv kastrace (ta ale zase v některých případech dokáže alergii zmírnit, nebo dokonce i odstranit!). Alergie je navíc také dědičnou zátěží, a u psů je vysoké riziko přenosu na potomky.
U některých psích plemen je riziko vzniku alergií vyšší než u jiných, patří sem američtí stafordští teriéři, dalmatini, francouzští buldočci, kokři, labradoři, němečtí ovčáci, pitbulové, retrívři, setři, šarpiové, teriéři. Některé teorie tvrdí, že k alergickým onemocněním jsou náchylnější ta plemena, která byla nešetrně vyšlechtěna člověkem.
U člověka se dá alergická reakce poznat pochopitelně snadněji, protože člověk dokáže říct, co ho trápí, s čím má problémy. U zvířete je to ale jiné, je třeba, aby jeho majitel odpozoroval, že se něco děje, a v případě nalezení zdravotních problémů navštívil veterináře, který by mu pomohl se zjištěním, jestli se opravdu jedná o alergickou reakci, jak vážná je, a co ji vyvolalo. Pro majitele psů bývá nejzřetelnějším příznakem alergie jeho neustálé škrábání, které je způsobené pocity svědění v důsledku zánětu kůže. Pokud se pes často škrábe, tak jeho majitele obvykle jako první napadne, že ho trápí blechy. Jestliže ale zjistí, že pes blechy nemá, tak musí hledat další možné příčiny tohoto psího svědění.
Psa trpícího alergií nejčastěji svědí oblasti meziprstí, nadprstí, hlavy, tváří, spodní strany krku, hrudi a břicha. Mezi příznaky alergie u psa patří také zarudlá kůže boltců, nebo záněty kůže kolem řitních žlázek, záněty uší. Projevuje se tak olizováním a kousáním tlapek, třením si čenichu o okolí, drbáním. Stejně jako u lidí se u nich objevuje slzení a kýchání. Naopak rozdílem mezi člověkem a psem je v tom, že u psů není časté alergické astma, které ale často provází alergické onemocnění lidí.
Alergická reakce u psa není nijak výjimečná, dokonce některé statistiky říkají, že postihne každého sedmého psa. Nejčastějšími typy alergií u psa jsou potravinové alergie, alergie na prach, roztoče, plísňové spory, bakterie a kvasinky. Objevují se ale i kožní alergie na umělá vlákna a plasty, různé kosmetické přípravky, chemikálie, případně i alergie na vlastní hormony. Méně časté jsou u psů ale alergie na pyly.
Ve svém příspěvku KOUPÁNÍ A DRBÁNÍ PSA se k tomuto tématu vyjádřil uživatel ShibaInu.
Dobrý den,
je možné, že za častým drbáním u psa je zapříčiněné častým koupáním viz. https://psiusmev.cz/media/p… . My ho koupeme, protože hodně smrdí, tak nevím, co dělat... :( Vet na nic nepřišel :-o
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Martin Bláha.
Na vinně může být také alergie. Pokud svědění stále přetrvává, raději zajděte na alergologický test - https://www.genomia.cz/cz/a…
U psů se může také objevit alergie způsobená potravou. Tato alergie se obvykle neprojeví hned po první konzumaci, naopak příznaky této alergie se často objevují až po dvouletém přijímání takovéto potravy. Nejčastěji jsou psi alergičtí na mléko, různé druhy masa (hovězí, vepřové, drůbeží), na ryby, vejce, obilniny, ale i průmyslová krmiva, která mohou obsahovat různé alergii vyvolávající látky.
Příznaky
Hlavním příznakem alergie u psa je svědivost, patří sem ale také ztráta srsti nejčastěji v zadních částech stehen. Tuto alergii ale může doprovázet zvracení, průjmy a v některých případech i postižení jater.
Léčba
Při tomto typu alergie je bezpochyby nezbytná dieta, při níž je důležitá důslednost. Majitel psa ji musí zcela dodržovat, nebo se u psa opět objeví nepříjemné příznaky. Při dietě musí být z potravy psa vyloučeny dané alergeny, toho majitel může dosáhnout tak, že psovi bude potravu připravovat doma sám, aby měl pod kontrolou, co pes jí, anebo může využívat hypoalergenní granule, které mu usnadní práci. Hypoalergenní granule obsahují obvykle jen jeden druh bílkoviny, takže stačí, aby majitel koupil granule, které neobsahují tu bílkovinu, na níž je pes alergický. Dané granule obvykle obsahují více jehněčího masa, lososa nebo divočiny, protože tyto bílkoviny jsou nejméně alergizující. Řada krmiv je i zcela bez obilovin, taková krmiva se označují jako grain free. Mezi hypoalergenní krmiva, která jsou pro alergické psy doporučovaná patří značky Platinum, First Mate, Taste of the Wild.
Dieta by měla zabránit vzniku alergie, ale pokud se již alergie projeví, existují různé hypoalegenní šampony a gely, jejichž úkolem je zklidnit podrážděnou pokožku a ulevit jí od svědění. Stejně tak existují různé doplňkové kapsle, které také pomáhají při problémech s kůží a srstí. Pomoci od alergické reakce mohou i antihistaminika, která ale u psů nemají takovou účinnost jako u lidí.
V naší poradně s názvem VYRÁŽKA U KOČEK se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Lubica.
moj pul rocni kocour ma zlute vyrazky.. podle veterinarky du to parazity z travy.. Okupala dom ho samponem proti parazitom a doktorka doufa ze je to zabije.. A co ked nezabije.. Co mam robit?????? Uživatel rovněž přidal ke svému příspěvku i obrázek, který můžete vidět, když kliknete na tento odkaz přiložený obrázek.
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Cempírek.
Jde o eozinofilní granulom, což je dobře ohraničená, vyvýšená, pevná, žluto-růžová, lineární léze obvykle lokalizovaná na zadním stehně. Obecně je asymptomatická, ale může občas ulcerovat a vykazovat ložiska nekrózy a svědění. Může být také umístěna na bradě, tlapkách nebo ústní dutině. Eozinofilní granulom je spojován s alergií na bleší kousnutí, přecitlivělostí na potraviny, atopickou dermatitidou, kousnutím komáry, přecitlivělostí na hmyz, genetickou predispozicí a bakteriálními a virovými infekcemi (kaliciviry).
Léčba:
1. Odstranění parazitických nebo plísňových příčin svědění. Ektoparazity jsou v současnosti nejlépe eliminovány širokospektrými paraziticidy, které jsou schopné zabíjet blechy i roztoče (včetně Notoedres cati, Otodectes cynotis a Cheyletiella spp.), jako jsou selamektin, imidacloprid/moxidektin nebo fluralaner. Současně, v případě, že jsou léze kompatibilní s dermatofytózou, by měla být zahájena mykotická kultivace s chloupky
odebranými jak z centra, tak z periferie lézí.
2. Identifikace a léčba sekundárních bakteriálních a/nebo kvasinkových infekcí, jsou-li přítomny. Bakteriální infekce kůže není u koček tak častá jako u psů. V případech výskytu povrchové pyodermie způsobené koky lze podat empirickou léčbu amoxicilinem/klavulanátem 12,5–25 mg/kg každých 12 hodin nebo cefalexinem 15–30 mg/kg každých 12 hodin nebo klindamycinem 5–10 mg/kg každých 12 hodin po dobu dvou až čtyř týdnů nebo do jednoho týdne po úplném zhojení lézí. V případech přemnožení bakterií nebo přítomnosti kvasinky Malassezia spp. kvasinky se provádí lokální dezinfekční ošetření pomocí chlorhexidinové pěny, gelu nebo spreje. V případech těžké generalizované kvasinkové infekce lze také podat systémový itrakonazol (5 mg/kg každých 24 hodin po dobu dvou týdnů).
3. Rozlišení mezi nežádoucí reakcí na potravu a alergií na životní prostředí, pokud po dokončení kroků 1 a 2 kočka stále vykazuje nadměrné olizování nebo škrábání a/nebo jsou dále přítomny známky alergické dermatitidy, tak kočka pravděpodobně trpí hypersenzitivitou, která není způsobena blechami, ani v důsledku potravinových nebo environmentálních alergenů. Aby se odlišila nežádoucí reakce na potraviny od alergie na životní prostředí, měla by být zahájena osmitýdenní dietní eliminační dieta. To jest výlučně domácí vařená strava nebo hydrolyzované krmivo ve formě granulí. Je třeba dbát na to, aby kočka nekonzumovala zbytky stravy od jiných zvířat. Možná bude nutné kočce zabránit opouštět dům. Pokud ani tak kočka nebude stále vyléčena, ale po osmi týdnech se alespoň trochu zlepšila, pokračujte v dietním krmivu po dobu dalších dvou až šesti týdnů, abyste zjistila, zda dojde k ústupu.
Ve specializovaných prodejnách se prodávají mražené kompletní masové směsi obsahující všechny živiny nutné pro správný vývoj psa. Při krmení rozhodně není vhodné podávat suché granule a mražené masové směsi současně. Příprava vlastního krmení je sice teoreticky možná, ale nelze zajistit vyváženost všech složek v optimální míře. Větší chyby ve výživě jsou pak patrné i na srsti. Dobře živený francouzský buldoček musí mít srst hustou, jemnou a lesklou. Štěňata francouzských buldočků mají velmi malý žaludek a jejich strava musí být proto rozdělena na pět až šest dávek. S postupujícím věkem se počet dávek snižuje až na jednu možnou, ale u buldočků je vhodné ponechat dvě dávky denně, jelikož prázdný žaludek u nich navozuje pocit nevolnosti, který kompenzují požíráním trávy.
V naší poradně s názvem VYPADÁVÁNÍ SRSTI U PSŮ se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Helena Dřevojánková.
Dobrý den,
prosím pěkně o radu.
Máme doma tříletou čubičku trpasličího jezevčíka která začala ztrácet srst,zůstává ji jen
takový semiš.Byli jsme u dvou veterinářů,odebrali jí krev,seškrábali ji kůži na plíseň a
roztoče ale nic nenašli.Dokonce na radu veterináře jsme ji nechali vykastrovat ale vypadávání
srsti pokračuje.Začalo to kolem čela,uší,bříška,prdelky a ocásku.Teď to má od oušek přes krk,
hruď,bříško až k zadečku.Teď se jí objevily dvě místa na zádech kde prosvítá trochu kůže.
Krmíme jí suchým Pedigree i kapsičkami,vařené maso s rýží nebo vločkami.Má ráda ovoce i
zeleninu kterou konzumuje syrovou.Oproti jiným pejskům malých ras,málo pije.
Poraďte co máme udělat.
Děkujeme za radu Helena a Honza z Teplic
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Cempírek.
Krátkosrstí jezevčíci ve středním věku často trpí onemocněním štítné žlázy zvané hypotyreóza. Většinou se pozná z vyšetření krve, proto si vzpomeňte, jestli bylo toto onemocnění vyloučeno při zmiňovaných odběrech krve. Dále to může být i alergie, třeba na některou ze složek její pestré stravy. V tom případě zkuste experimentovat se stravou a zařaďte na několik měsíců jen dietní granule bez dalších zpestření a pamlsků. Rovněž koupání a šamponování pejska může způsobit vysušení pokožky a vznik lysin. V takovém případě použijte po koupání hydratační krém a nebo zkuste kondicionér. Šamponování by nemělo být častěji než jednou za 10 dní.
Alergie je přehnaná nebo taky nepřiměřená reakce vlastního imunitního systému na běžné podněty. Alergii nelze vyléčit, ale lze do určité míry kontrolovat její projevy. A jak poznat alergii u psa? Významným příznakem alergie u psa jsou nezvladatelné a neustálé pocity svědění v důsledku zánětu kůže. Chovatel musí nejprve vyloučit přítomnost blech, poté se snaží zjistit, proč se pes neustále škrábe, aniž by měl nějaké parazity.
Mezi nejsvědivější oblasti obvykle patří meziprstí, nadprstí, hlava, tváře, spodní strana krku, hrudi a břicha. Jindy se alergie může projevovat zarudlou kůži boltců, záněty kůže nebo svědivým ekzémem v okolí řitních žlázek. Alergie může způsobovat i záněty uší, protože ty patří ke kožnímu systému. O alergii se může jednat i v případě, že je postiženo jen jedno ucho. Často se vyskytuje zarudnutí a zhrubnutí ušního boltce.
Alergie na trávu je takzvanou kontaktní alergií. Zjednodušeně řečeno: reakce se vyskytne v místě styku s alergenem. Proto jsou reakcí na pyl obvykle kožní projevy a objevují se zejména po procházce nebo po delším pobytu psa v trávě, na louce a podobně. Po návratu domů se příznaky mohou zmírnit. Psí alergie na trávu je poměrně vzácná. Vyskytuje se převážně u zvířat starších dvou let. Jedná se zejména o alergickou reakci na některé druhy trav, přičemž kontakt s nimi se projevuje zarudnutím kůže nebo pupínky na kůži.
Ve svém příspěvku POTRAVINOVÁ ALERGIE se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Milena Pardubska.
Prosim o radu jaká antihistaminika použit u 9 letého bišona opakovaně trpi na záněty ucha a často se drbe má hypoalergenni stravu ale občas sni něco co nemá už si nenechá na ucho šáhnout nemůžu použit kapky ani výplachy prosim o radu má potravinovou alergii už 8 let děkuju Pardubska
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Denisus.
Čím krmit (vhodné granule)? Pro krmení štěňat francouzských buldočků platí stejná pravidla jako pro ostatní plemena. Minimálně první měsíc po odchodu od původního chovatele je vhodné krmit štěně buldočka krmivem stejným jako to, kterým bylo krmeno dosud, aby nebyl přechodem na novou značku krmení dále stupňován stres, kterému je každé štěně v této situaci vystaveno. Většině psů vyhovují dobré značky suché granulované směsi, které obsahují vyvážené živiny pro každou životní etapu psa. Francouzský buldoček není výjimkou, i když může mít poněkud citlivější zažívání. Doporučit lze vhodné produkty značky PRO PAC, které jsou nabízeny ve škále od granulí pro štěňata, juniory, dospělé jedince i seniory, přes výživné granule pro gravidní a kojící feny až po granule bez tuku pro redukční dietu. Francouzští buldočci špatně reagují zejména na chemické konzervační prostředky a někteří také na bílkoviny obsažené v hovězím mase. Není to pravidlem, ale tyto látky mohou způsobovat citlivějším jedincům kožní problémy, alergie a průjem. Lze proto podávat granule z jehněčího nebo krůtího masa, které obsahují namísto klasických konzervačních prostředků vitamín E, působící jako přírodní konzervant. Francouzský buldoček by neměl mít ve stravě vyšší obsah bílkovin, protože ty mohou u některých psů vyvolávat hyperaktivitu.
V naší poradně s názvem JAKÝ OLEJ LÉČÍ POKOŽKU PSA se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Věra Sedláková.
Máme labradora, který má alergické problémy s kůží. Momentálně je vše na ústupu, dostal dvě injekce proti svědění, kůže už není zarudlá, suché stroupky vyčesáváme, ale má pořád dodně lupů. Poradte mi prosím jaký olej mu nejlépe přidávat do krmení.
díky
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Cempírek.
O tom, které krmení bude pro vašeho pejska nejlepší, se musíte pobavit s lékařem, kterému se podařilo omezit příznaky alergie. Tento veterinář patrně zjistil na co je pejsek alergický a mohl by tak nejlépe odpovědět na vaši otázku čím dále krmit. Zároveň vám doporučí i doplňky stravy, které nebudou pejskovi ubližovat prostřednictvím nežádoucích alergenů.
Alergie na bleší kousnutí je jedním z nejčastějších kožních alergických projevů. Psi postižení touto alergií jeví i při napadení pouze jednou blechou známky extrémní svědivosti kůže. Hlavně v oblasti hřbetu nad ocasem, stehen, ocasu. V těchto místech pak vznikají boláky, vypadává srst.
Atopie – reakce na vzdušné alergeny, jako jsou pyly, domácí prach a roztoči. Psi s atopií si nejčastěji koušou tlapky, škrábou uši a čumák a okolí očí. Stav se většinou zhoršuje během léta.
Potravní alergie – alergie na jednu nebo více složek potravy. Projevuje se svědivostí stejných částí těla jako u atopie.
Alergie na hmyz – lépe řečeno na kousnutí hmyzem. Poměrně málo častá alergie, projevuje se na místech nejčastěji postižených pokousáním – hřbet nosu, uši.
Kontaktní alergie – neboli dotyková. U psů velice vzácná forma alergie, dochází k ní při styku kůže s nevhodným materiálem.
Alergie na roztoče, prach a plísně se projevují u psa stejně jako u člověka celoročně. Alergie na plísně se projevuje při pobytu ve vlhčím prostředí, s vlhkostí souvisí i alergie na roztoče, protože čím je větší vlhkost, tím se alergie zhoršuje. Pokud má tedy pes příznaky této alergie je třeba vlhkost vzduchu v bytě udržovat zhruba na 50 %. Zároveň by pes trpící alergií na prach a roztoče neměl trávit moc času v místnostech, kde se nachází polštáře, deky, povlečení a podobně, majitel by měl navíc tyto látkové předměty prát co nejčastěji.
Rohovka tvoří 20–25 % povrchu oční koule. Je zvlhčována slzným filmem a je složena z několika vrstev. Zdravá rohovka je průhledná, bez přítomnosti cévního zásobení. Nejčastějším onemocněním je keratoconjunctivitis sicca – suché oko (KCS).
Keratoconjunctivitis sicca neboli suché oko je možné definovat jako sníženou produkci slzného filmu. Rohovka a spojivka ztrácejí svou normální lesklost a stávají se matnými. Spojivka je nateklá a překrvená, rozvíjí se hlenohnisavý výtok. Na rohovce se objevují cévy a dochází k ukládání pigmentu. KCS se diagnostikuje pomocí testu měření slz, který je v pozitivním případě buď velmi nízký, nebo nulový.
Terapie je zpočátku konzervativní, kdy se do spojivkového vaku aplikují dvakrát denně cyklosporinové kapky, které aktivují činnost slzných žláz. Pokud je tato terapie neúčinná, je možné přistoupit k terapii chirurgické, kdy se do spojivkového vaku zavede vývod slinné žlázy.
Panus (chronický povrchový zánět rohovky) je onemocnění, které se vyskytuje převážně u německých a belgických ovčáků a jejich kříženců. Další plemena s dispozicí k tomuto onemocnění jsou jezevčík, pudl, greyhound a sibiřský husky. Příčina onemocnění není zatím zcela objasněna, předpokládá se rodinná a plemenná predispozice. Dědičnost onemocnění se však jeví jako velmi nízká. Mezi další faktory onemocnění patří i autoimunitní reakce, kdy vzniká přecitlivělost na bílkoviny rohovky. Mezi nespecifické faktory, které podporují vznik onemocnění, se řadí i UV záření a nadmořská výška.
Onemocnění se většinou projevuje u psů v rozmezí 3–5 let, občas i později. Ve většině případů jsou postiženy obě oči. Rozlišují se dvě formy onemocnění – u mladších psů je panus charakterizován výskytem velkého množství cév a granulační tkáně s velmi rychlým rozvojem. U starších psů se většinou diagnostikuje hlavně velké množství pigmentu v rohovce. Nástup i průběh jsou pomalejší. Onemocnění není bolestivé a není spojené s výtokem z oka.
Onemocnění nelze vyléčit, lze jen ovlivňovat a kontrolovat jeho průběh. Terapie je doživotní a spočívá v přechodné aplikaci kortikosteroidů ve formě masti nebo kapek a v aplikaci cyklosporinu A (opět ve formě kapek nebo masti). Pokud majitel ošetřuje oči pravidelně, nedochází obvykle k výraznému zhoršení. Při výrazné pigmentaci, která může postihnout téměř celou plochu rohovky, a pokud pejsek nereaguje na lokální terapii, je možné chirurgicky odstranit povrchovou vrstvu rohovky (lamelární keratektomie).
Povrchová pigmentózní keratitida neboli zánět rohovky je onemocnění, které se vyskytuje zejména u pekinézů, shi-tzu, bostonských teriérů, francouzských buldočků a ostatních
Množství stravy, kterou buldočkovi poskytneme, není striktně určeno. Dokonce i psi stejně staří, stejně vážící a se stejnou pohybovou aktivitou mohou mít různé nároky co do množství krmiva. Přitom právě francouzský buldoček mívá sklony k obezitě, což neprospívá ani jeho zevnějšku, ani jeho zdraví. Pokud lze psovi jen obtížně nahmatat žebra, je třeba snížit denní dávky krmení asi o pětinu. Jestliže se po dvou týdnech stav nezlepší, příděl se musí znovu zredukovat. Případné žadonění o potravu lze omezit přidáním zelených vařených fazolek do jídla, a to i granulovaného, protože ty naplní psovi žaludek, ale nebude po nich dále tloustnout. Někteří chovatelé se u francouzskýchbuldočků setkávají naopak s nechutí k jídlu. Pokud podobná vybíravost není výchovný prohřešek, kdy chovatel namísto odmítnutých granulí předkládá chutnější stravu, nebo pokud nejde o štěně ve věku mezi čtvrtým a šestým měsícem (kdy se vyměňuje mléčný chrup a psi trpívají nechutenstvím), může jít o problém, se kterým je lépe zajít k veterináři.
Psi se olizují nejen tehdy, když mají chuť na něco dobrého, ale i když se v určité situaci cítí nejistí, například při seznamování s cizím psem, nebo když nevědí, jestli nebudou potrestáni od svého pána, protože něco provedli. Toto gesto má vyjadřovat něco jako „chci, abys věděl, že jsem v pohodě“. Někteří nejistí psi, kteří pociťují velkou úzkost, k tomu připojují ještě další gesta – koukají do strany a jakoby zvedají oči, takže jim je vidět bělmo. Je to podobné, jako když si nervózní člověk kouše nehty. Olizování čumáku může znamenat také velké soustřední při výcviku. Proto je vhodné přijít na první lekce na „cvičáku“ v době, když je pes pořádně proběhnutý, aby byl mezi cizími psy klidnější. Submisivní psi či štěňata dávají najevo svůj respekt a úctu vůči výše postaveným nebo dospělým psům tím, že jim olizují čenich nebo pysky. A další klasickou situací, při které se psi často oblizují, je žebrání u stolu. Dávají tím najevo, že mají chuť na vaše jídlo.
Pokud si pes pořád olizuje čumák, nejspíš trpí dalšími problémy. Může jimi být zvracení, průjem, nechuť k jídlu, netečnost, únava a další. Nepřehlížejte tyto symptomy a poraďte se s veterinářem. Ani změny na psím čenichu byste neměli přehlížet. Může se jednat o odlupování, šupinky, ale i ztrátu pigmentace. Pokud jste zaznamenali, že má váš pes dlouhodobě popraskaný čenich, tvoří se mu stroupky, nebo dokonce otevřené ranky, neváhejte navštívit veterináře. Tento projev může být manifestací vnitřního skrytého onemocnění.
Majitelé krátkolebých plemen, převážně francouzských buldočků a mopsů, mají se suchými čumáčky svých mazlíčků bohaté zkušenosti. Tato plemena totiž trpí na suchý čumák mnohem více než jiní psi. Je to dáno specifickou anatomií jejich obličeje, který jim mnohdy přináší vážné zdravotní potíže. Přibližně každý druhý páníček těchto chlupáčů řeší přesušený citlivý čumáček, který už na první pohled vypadá nezdravě a bolestivě v souvislosti s neustálým lízáním.
Kůže je bariérou ochraňující vnitřní prostředí organismu od vnějšího světa, zejména proti škodlivým chemikáliím a mikroorganismům. Srst psovi poskytuje tepelně izolační ochranu. V kůži jsou smyslové receptory reagující na změny vnější teploty. Při změnách teploty se chlupy napřimují nebo pokládají; srst tak pomáhá zvýšit nebo snížit ztráty tělesného tepla. Do chlupového váčku v kůži ústí mazová žláz, vylučující tukovou látku, která dává srsti lesk. Je voděodolná a chrání a zvláčňuje pokožku. Kůže nejen chrání organismus proti vnějšímu nebezpečí, ale ovlivňuje také reakci imunitního systému v případě poranění.
Kůže se skládá ze dvou vrstev. Povrchová vrstva (pokožka, epidermis) není příliš silná a průběžným odlupováním odumřelých buněk si udržuje svou ochrannou funkci. Pod pokožkou je silná, elastická a pevná škára (dermis), která zajišťuje krevní zásobení a inervaci pokožkových buněk. Ve škáře se nacházejí kožní žlázy, chlupové váčky (folikuly), cévy a smyslové receptory, které umožňují vnímat hmat, bolest, tlak i teplotu.
Chlupy psa rostou periodicky. První, aktivní fáze růstu je následována přechodnou a poté odpočinkovou fází. Jakmile vyroste nový chlup, starý vypadne; tento proces se nazývá línání. Růstový cyklus srsti je ovlivněn mnoha faktory, například změnou vnější teploty, zvyšováním či snižováním fotoperiody, hormony, výživou, stresem a genetickými vlivy. Chlupy se obměňují především na jaře, kdy líná zimní srst, a znovu na podzim, kdy je krátký letní kožich nahrazován delším a hustším zimním. Změny v produkci hormonů hypofýzy, štítné žlázy, nadledvin a pohlavních žláz dramaticky ovlivňují strukturu a hustotu srsti. Samčí hormony stimulují růst, zatímco samičí mají opačný efekt.
Srst psa je mnohem variabilnější než u jiných domácích zvířat, neboť z jednotlivých chlupových váčků může vyrůstat více chlupů odlišné struktury. Silné primární chlupy, nazývané pesíky, mohou být obklopeny menšími, jemnějšími chlupy, takzvanou podsadou.
Srst a pokožka psa potřebují pravidelné čištění a kartáčování, příležitostné stříhání či úpravu srsti (trimování). Pravidelné kartáčování udržuje srst ve výborném stavu a prokrví pokožku. Máte také příležitost všimnout si čehokoli neobvyklého, co může znamenat zdravotní problém. Menším a starším psům musíte pravidelně stříhat drápy a psům jakéhokoli věku prospívá péče o zuby, uši a oči. Psí srst se čistí samovolně, ale většině psů prospěje občasná koupel. Dlouhosrstá plemena vyžadují častější pozornost.
Hladká srst, například u boxera, je na údržbu velmi jednoduchá. Jednou nebo dvakrát týdně mu gumovým kartáčem nebo speciální psí rukavicí přejeďte proti srsti, abyste odstranili lupy, špínu a uvolněné chlupy. Potom ho flanelovou utěrkou utřete, aby&nbs
Psí alergie na pyly obsažené v travinách, stromech, plevel není tak častá jako u člověka, ale i přesto jí řada psů trpí. Obvykle se příznaky této alergie projevují u psa po venčení v kvetoucí trávě nebo v blízkosti kvetoucích stromů. Mezi příznaky této alergie patří svědění v důsledku zánětu kůže (pes si neustále postižená místa drbe). Na daných místech jsou viditelné zarudlé boláky, stejné jako mívá člověk. Dalším projevem může být slzení, kýchání, zarudlá kůže ušních boltců, záněty kůže, svědivý ekzém v okolí análních žláz.
Léčba
Nejdůležitějším bodem léčby je prevence, což znamená, že by se majitel měl při venčení vyhýbat místům, kde je vysoká koncentrace pylu. Pokud se navíc u psa příznaky objeví, je vždy lepší navštívit veterináře, který nasadí správnou léčbu. Při rozsáhlých problémech veterinář obvykle předepíše kortikoidy, případně antibiotika. Navíc provede diagnostiku, kterou se zjistí, na co je pes alergický.
Nejvýraznějším projevem možné alergie jsou nezvladatelné pocity svědění v důsledku zánětu kůže (mezi nejsvědivější oblasti patří meziprstí, nadprstí, hlava, tváře, spodní strana krku, hruď a břicho). Pes si postižená místa úporně drbe. Po rozhrnutí chlupů často vidíme podobné zarudlé boláky jako u lidských případů alergie. Může se připojit slzení a kýchání. Dalšími možnými příznaky alergie jsou zarudlá kůže ušních boltců, záněty kůže nebo svědivý ekzém v okolí análních žlázek.
Alergie na pyl není u psů tak běžná, pokud se ale příznaky objeví, je třeba co nejvíce omezit vycházky venku na nejnutnější venčení. Dobré je také vypozorovat, kdy se alergie projevuje, protože stromy, trávy a plevele produkují pyly v různou roční dobu. Stromy například na jaře, trávy v létě a plevele na podzim. Tak se dá vypozorovat, na který typ pylu je pes alergický.
Ohaři jsou pravděpodobně vývojovým pokračováním vysokonohých honičů. Někteří, a to se soudí právě o výmarském ohaři, jsou dokonce výsledkem záměrného křížení některých z nich, konkrétně svatohubertského psa, francouzských honičů, menších, červeně zbarvených barvářů z německého území, předchůdců hanoverského a bavorského barváře, za přispění krve pointra. Jedním z honičů velmi blízkých svatohubertskému psu byli „šedí psi sv. Ludvíka“, kteří později splynuli s ostatními honiči. Šedě zbarvené psy velmi podobné výmarskému ohaři lze nalézt i na obraze vlámského malíře van Dycka z roku 1631. Karel August cestoval roku 1792 společně se S. Goethem do Francie, kde se obeznámil s francouzskými metodami lovu. Prý po svém návratu dovezl do Výmaru šedé francouzské psy – „šedé psy sv. Ludvíka“, kteří se pak stali známými pod názvem „psi Karla Augusta“. Příbuzenskou plemenitbou a řízenou selekcí pak byl upevněn typ těchto psů v ustálené plemeno držící si tuto jedinečnou barvu.
První výmarští ohaři se na výstavách objevili okolo roku 1880. V Berlíně jich bylo v roce 1880 vystaveno 14. Právě tehdy mohly být rozlišeny tři různé kmeny: 1. sanderlebenští ohaři z chovu úředního rady Pitschkeho ze Sanderelebenu; 2. weisenfelští ohaři z chovu O. Bacha; 3. durynští ohaři z výmarské oblasti. Weisenfelští psi byli o něco jemnější a elegantnější než starý typ, který byl prezentován durynskými psy. Sanderlebenští psi stáli mezi starým a moderním typem. Roku 1894 volal Hegewald po založení speciálního spolku, nejprve však neměl žádný úspěch. Teprve v roce 1879, kdy stanovila delegovaná komise znaky pro některá plemena německých psů, platil výmarský ohař ještě za modrou varietu německého krátkosrstého ohaře a byl také jako takový zanesen do chovné knihy. Dne 20. 6. 1897 se dospělo k tomu, že v Erfurtu byl v závěru jedné výstavy založen Spolek pro chov výmarského ohaře. Zároveň však byly založeny i konkurenční spolky a vedly se prudké spory o jediné správné barvě výmarského ohaře. Po první světové válce shromáždil major Herber ještě zbytky plemene a začal s budováním nového chovu.
Vedle krátkosrstých ohařů existovali snad vždy také dlouhosrstí šedí ohaři. Dlouhosrstá štěňata se opět objevovala ve verzích krátkosrstých rodičů. Protože se krátkosrstí ohaři chovali vůči dlouhosrstým vždy dominantně, mohl být dlouhosrstý faktor předáván po generace krátkosrstými psy dále, a když to pak náhoda chtěla, u dvou psů, kteří měli dlouhosrstý faktor ve svém dědičném znaku a byli spolu spářeni, se pak mohla objevit dlouhosrstá štěňata. Zpočátku neplatili tito dlouhosrstí psi za čistokrevné a spolek je odmítal zapsat do chovné knihy. Proto cho
