ALERGIE PO PSÍM OČKOVÁNÍ je jedno z témat, o kterém se můžete dočíst v našem článku. Nejen člověk, ale i jeho zvířecí miláček může trpět řadou nepříjemných, obtěžujících onemocnění, mezi něž patří i alergie.
Psí alergie
Nejen člověk, ale i jeho zvířecí miláček může trpět řadou nepříjemných, obtěžujících onemocnění, mezi něž patří i alergie.
Za alergii se považuje nepřiměřená reakce imunitního systému organismu na různé látky, s nimiž se člověk i zvíře běžně setkává. Alergii způsobuje nesprávná aktivace protilátek ze skupiny imunoglobulinu vlivem daného alergenu. Projevy alergií mohou být u lidí i zvířat různé.
Alergie se nedá nijak léčit, ale existují léky, které zmírňují její projevy. Alergie se navíc může objevit u psa kdykoliv, v každém věku, to že ji pes nemá jako štěně, neznamená, že se u něj neobjeví například v jeho stáří. I přesto se ale nejčastěji u psů projevuje zhruba jeden až dva roky po jeho narození. Vznik alergie může být také ovlivněn pohlavím psů. U fen se některé alergie objevují v souvislosti s poruchami pohlavního cyklu, u obou pohlaví pak na vznik alergie může mít vliv kastrace (ta ale zase v některých případech dokáže alergii zmírnit, nebo dokonce i odstranit!). Alergie je navíc také dědičnou zátěží, a u psů je vysoké riziko přenosu na potomky.
U některých psích plemen je riziko vzniku alergií vyšší než u jiných, patří sem američtí stafordští teriéři, dalmatini, francouzští buldočci, kokři, labradoři, němečtí ovčáci, pitbulové, retrívři, setři, šarpiové, teriéři. Některé teorie tvrdí, že k alergickým onemocněním jsou náchylnější ta plemena, která byla nešetrně vyšlechtěna člověkem.
U člověka se dá alergická reakce poznat pochopitelně snadněji, protože člověk dokáže říct, co ho trápí, s čím má problémy. U zvířete je to ale jiné, je třeba, aby jeho majitel odpozoroval, že se něco děje, a v případě nalezení zdravotních problémů navštívil veterináře, který by mu pomohl se zjištěním, jestli se opravdu jedná o alergickou reakci, jak vážná je, a co ji vyvolalo. Pro majitele psů bývá nejzřetelnějším příznakem alergie jeho neustálé škrábání, které je způsobené pocity svědění v důsledku zánětu kůže. Pokud se pes často škrábe, tak jeho majitele obvykle jako první napadne, že ho trápí blechy. Jestliže ale zjistí, že pes blechy nemá, tak musí hledat další možné příčiny tohoto psího svědění.
Psa trpícího alergií nejčastěji svědí oblasti meziprstí, nadprstí, hlavy, tváří, spodní strany krku, hrudi a břicha. Mezi příznaky alergie u psa patří také zarudlá kůže boltců, nebo záněty kůže kolem řitních žlázek, záněty uší. Projevuje se tak olizováním a kousáním tlapek, třením si čenichu o okolí, drbáním. Stejně jako u lidí se u nich objevuje slzení a kýchání. Naopak rozdílem mezi člověkem a psem je v tom, že u psů není časté alergické astma, které ale často provází alergické onemocnění lidí.
Alergická reakce u psa není nijak výjimečná, dokonce některé statistiky říkají, že postihne každého sedmého psa. Nejčastějšími typy alergií u psa jsou potravinové alergie, alergie na prach, roztoče, plísňové spory, bakterie a kvasinky. Objevují se ale i kožní alergie na umělá vlákna a plasty, různé kosmetické přípravky, chemikálie, případně i alergie na vlastní hormony. Méně časté jsou u psů ale alergie na pyly.
Ve svém příspěvku KOUPÁNÍ A DRBÁNÍ PSA se k tomuto tématu vyjádřil uživatel ShibaInu.
Dobrý den,
je možné, že za častým drbáním u psa je zapříčiněné častým koupáním viz. https://psiusmev.cz/media/p… . My ho koupeme, protože hodně smrdí, tak nevím, co dělat... :( Vet na nic nepřišel :-o
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Martin Bláha.
Na vinně může být také alergie. Pokud svědění stále přetrvává, raději zajděte na alergologický test - https://www.genomia.cz/cz/a…
Očkování je jediný, ale naštěstí spolehlivý způsob, jak psa proti nákaze psinkou ochránit. S očkováním se začíná u štěňat od 6. týdne věku, potom následují jedna až dvě revakcinace. Poslední očkování by mělo proběhnout až po 12. týdnu věku štěněte. Většina výrobců očkovacích látek dále doporučuje očkování každý rok. Dle doporučení Světové asociace veterinárních lékařů malých zvířat (WSAVA) a její imunologické komise stačí po provedení správného štěněčího očkování očkovat proti psince každé tři roky. Toto nové očkovací schéma je již možné s vakcínami značky Nobivac. Jde o očkování, které chrání, jak má, ale přitom nezatěžuje tělo víc, než je nutné.
Neměli bychom opomenout ani očkování starých psů, často je slyšet názory, že oni už to nepotřebují. Naopak, starší pes, stejně jako štěňata, je rizikovou věkovou kategorií. Štěňata očkovaných matek, která pila mlezivo, přijala i protilátky proti psince a ty je ochrání 6–10 týdnů proti infekci. Proto se u novorozených štěňat nemusíme nákazy psinkou bát. Na druhou stranu protilátky z mleziva trochu překáží při očkování. Štěňata, která se napila mleziva málo nebo vůbec, potřebují být naočkována už v šesti týdnech, jinak by se mohla nakazit, ale štěňata, která měla mleziva dost, si po očkování v šesti týdnech ještě neudělají žádné svoje protilátky, mají jich dost od matky. Proto se štěňata očkují tolikrát, aby si nakonec protilátky vytvořila všechna a nenakazilo se žádné.
Psinka je součástí všech kombinovaných vakcín proti infekčním psím onemocněním, včetně prvních štěněčích, takzvaných puppy-vakcíny. Na nálepce od očkovací látky je psinka vyznačena velkým tiskacím písmenem D.
U psů se může také objevit alergie způsobená potravou. Tato alergie se obvykle neprojeví hned po první konzumaci, naopak příznaky této alergie se často objevují až po dvouletém přijímání takovéto potravy. Nejčastěji jsou psi alergičtí na mléko, různé druhy masa (hovězí, vepřové, drůbeží), na ryby, vejce, obilniny, ale i průmyslová krmiva, která mohou obsahovat různé alergii vyvolávající látky.
Příznaky
Hlavním příznakem alergie u psa je svědivost, patří sem ale také ztráta srsti nejčastěji v zadních částech stehen. Tuto alergii ale může doprovázet zvracení, průjmy a v některých případech i postižení jater.
Léčba
Při tomto typu alergie je bezpochyby nezbytná dieta, při níž je důležitá důslednost. Majitel psa ji musí zcela dodržovat, nebo se u psa opět objeví nepříjemné příznaky. Při dietě musí být z potravy psa vyloučeny dané alergeny, toho majitel může dosáhnout tak, že psovi bude potravu připravovat doma sám, aby měl pod kontrolou, co pes jí, anebo může využívat hypoalergenní granule, které mu usnadní práci. Hypoalergenní granule obsahují obvykle jen jeden druh bílkoviny, takže stačí, aby majitel koupil granule, které neobsahují tu bílkovinu, na níž je pes alergický. Dané granule obvykle obsahují více jehněčího masa, lososa nebo divočiny, protože tyto bílkoviny jsou nejméně alergizující. Řada krmiv je i zcela bez obilovin, taková krmiva se označují jako grain free. Mezi hypoalergenní krmiva, která jsou pro alergické psy doporučovaná patří značky Platinum, First Mate, Taste of the Wild.
Dieta by měla zabránit vzniku alergie, ale pokud se již alergie projeví, existují různé hypoalegenní šampony a gely, jejichž úkolem je zklidnit podrážděnou pokožku a ulevit jí od svědění. Stejně tak existují různé doplňkové kapsle, které také pomáhají při problémech s kůží a srstí. Pomoci od alergické reakce mohou i antihistaminika, která ale u psů nemají takovou účinnost jako u lidí.
Alergie je přehnaná nebo taky nepřiměřená reakce vlastního imunitního systému na běžné podněty. Alergii nelze vyléčit, ale lze do určité míry kontrolovat její projevy. A jak poznat alergii u psa? Významným příznakem alergie u psa jsou nezvladatelné a neustálé pocity svědění v důsledku zánětu kůže. Chovatel musí nejprve vyloučit přítomnost blech, poté se snaží zjistit, proč se pes neustále škrábe, aniž by měl nějaké parazity.
Mezi nejsvědivější oblasti obvykle patří meziprstí, nadprstí, hlava, tváře, spodní strana krku, hrudi a břicha. Jindy se alergie může projevovat zarudlou kůži boltců, záněty kůže nebo svědivým ekzémem v okolí řitních žlázek. Alergie může způsobovat i záněty uší, protože ty patří ke kožnímu systému. O alergii se může jednat i v případě, že je postiženo jen jedno ucho. Často se vyskytuje zarudnutí a zhrubnutí ušního boltce.
Alergie na trávu je takzvanou kontaktní alergií. Zjednodušeně řečeno: reakce se vyskytne v místě styku s alergenem. Proto jsou reakcí na pyl obvykle kožní projevy a objevují se zejména po procházce nebo po delším pobytu psa v trávě, na louce a podobně. Po návratu domů se příznaky mohou zmírnit. Psí alergie na trávu je poměrně vzácná. Vyskytuje se převážně u zvířat starších dvou let. Jedná se zejména o alergickou reakci na některé druhy trav, přičemž kontakt s nimi se projevuje zarudnutím kůže nebo pupínky na kůži.
Čím větší splín, tím kreativnější musíte být. Hračky by měly být u vás doma samozřejmostí, nicméně bez vaší pomoci si jich pejsek bude jen těžko všímat. Buďte akční a vymýšlejte hry – schovávejte mu pamlsky nebo hračky a nechte ho, ať je za vašeho mohutného povzbuzování hledá. Nebo si zahrajte na schovávanou. Jistě, možná u toho budete vypadat jako blázni, ale i sebehloupější hra psa potěší, když se u toho budete bavit i vy. Fantazii se meze nekladou. Možná že nejste typ, co má rád návštěvy, ale v zájmu vašeho mazlíka byste mohli pozvat nebo navštívit vaše přátele, kteří mají psa. Věřte, že i cesta autem nebo tramvají k nim, může být vzpruhou a „zablbnutí“ se psím kamarádem mu určitě zvedne náladu. Někteří majitelé dosvědčují, že se splín rozplynul i pořízením dalšího psa. Pokud vše selže a deprese začne ohrožovat zdraví psa, poraďte se s veterinářem, který může naordinovat léky proti depresi.
Pochmurné počasí nemusí být jedinou příčinou špatné nálady. Navíc stejně jako u ostatních problémů s chováním psa i tady je nejdřív potřeba se přesvědčit, že po fyzické stránce je pes v pořádku. Často se stává, že chování, které se zdá být emocionálního původu, má ve skutečnosti fyzickou příčinu. Proto první věc, kterou byste měli udělat, je navštívit se psem veterináře, který psa vyšetří a zkontroluje, zda za jeho letargickým chováním nestojí nějaká zdravotní příčina. Pokud je nemoc vyloučena, následují další opatření. Podle odborníků většina problémů pramení z toho, že se lidé neumí k psovi chovat jako ke zvířeti, ale berou ho jako člověka. Jenže pes potřebuje znát své místo ve smečce. Když mu ho ukážete a umožníte mu žít „psí život“, bude spokojený. Další možnou příčinou může být dokonce i roční období. Přišlo se na to, že i psi mohou trpět kratšími dny. Stejně jako u lidí funguje i v psím těle hormon melatonin, který se vylučuje za tmy, způsobuje ospalost a utlumuje dobrou náladu. Nejen přes zimu proto dbejte, aby se váš pes nenudil. Někteří psi trpí depresemi ze samoty, jiní trpí, když například do rodiny přibude dítě a pes tak přijde o své výsadní postavení. Příčin může být mnoho. Pokud nezabírá větší pozornost, víc společných her, procházek, cvičení a mazlení, pak je na místě vyhledat odborníka.
Alergie na bleší kousnutí je jedním z nejčastějších kožních alergických projevů. Psi postižení touto alergií jeví i při napadení pouze jednou blechou známky extrémní svědivosti kůže. Hlavně v oblasti hřbetu nad ocasem, stehen, ocasu. V těchto místech pak vznikají boláky, vypadává srst.
Atopie – reakce na vzdušné alergeny, jako jsou pyly, domácí prach a roztoči. Psi s atopií si nejčastěji koušou tlapky, škrábou uši a čumák a okolí očí. Stav se většinou zhoršuje během léta.
Potravní alergie – alergie na jednu nebo více složek potravy. Projevuje se svědivostí stejných částí těla jako u atopie.
Alergie na hmyz – lépe řečeno na kousnutí hmyzem. Poměrně málo častá alergie, projevuje se na místech nejčastěji postižených pokousáním – hřbet nosu, uši.
Kontaktní alergie – neboli dotyková. U psů velice vzácná forma alergie, dochází k ní při styku kůže s nevhodným materiálem.
Alergie na roztoče, prach a plísně se projevují u psa stejně jako u člověka celoročně. Alergie na plísně se projevuje při pobytu ve vlhčím prostředí, s vlhkostí souvisí i alergie na roztoče, protože čím je větší vlhkost, tím se alergie zhoršuje. Pokud má tedy pes příznaky této alergie je třeba vlhkost vzduchu v bytě udržovat zhruba na 50 %. Zároveň by pes trpící alergií na prach a roztoče neměl trávit moc času v místnostech, kde se nachází polštáře, deky, povlečení a podobně, majitel by měl navíc tyto látkové předměty prát co nejčastěji.
Bišonek je společenský pes, který potřebuje být mezi lidmi. Je to jeho základní potřeba, potom je to veselý, temperamentní a hravý pes. Jeho povaha je vyrovnaná, přítulná, bez známek agresivity, přestože je bišonek nebojácný pes. Vyniká svou přirozenou inteligencí, díky níž se velice rychle učí to, co je od něj žádáno. Jeho vztah k dalším možným zvířatům v rodině je bezproblémový, k dětem se chová stejně přítulně jako k dospělým, pokud mu samozřejmě neubližují. Vzhledem k jeho velikosti je to nenáročný pejsek, vhodný i do toho nejmenšího bytu.
Předchůdce tohoto plemene je možné zcela prokazatelně hledat již ve starověku. Tehdy patřili ke skupině takzvaných bílých „dámských“ psíků. Jejich obliba pokračovala a dále stoupala i ve středověku, kdy se chovali především na francouzském a italském královském dvoře. Postupným dalším šlechtěním vznikla v období mezi dvěma světovými válkami současná podoba a standard plemene bišonek.
Bišonek je malý pes s kadeřavou srstí a veselým výrazem očí. Srst má hedvábně jemnou, visící dolů ve spirálách dlouhých nejméně 7 cm. Barva srsti je u bišonka vždy pouze bílá, někdy s možnými bledě béžovými znaky.
Minimální přípustná výška psů je 27 a fen 25 cm. Váha bišonka se pohybuje od 4 do 6 kg. Tělo je dobře stavěné s výrazně vyvinutým hrudníkem a silně vtaženou částí slabin. Hřbet se směrem k ocasu svažuje, ocas je nasazený ve hřbetní rovině a stáčí se zpět přes záď. Není ale zatočený. Nohy bišonka jsou rovné, navzájem rovnoběžné a mají jemné kosti. Vzhledem k celé velikosti je krk poměrně dlouhý. Hlava působí kulatým dojmem díky střihu, ale tvar lebky je spíše plochý. Uši má bišonek svěšené dolů, sahají zhruba do poloviny délky tlamy. Oči mají kulatý tvar a jsou velké a vždy tmavé.
Největší díl péče a starostlivosti se u bišonka zcela přirozeně váže k jeho srsti. Ta vyžaduje skutečně každodenní pročesávání až na kůži a pravidelné přistřihování. V ideálním případě by se srst bišonka měla stříhat alespoň jednou za dva až tři měsíce, ale v případě výstav je to nutné i častěji. Střih je nejlépe ponechat odborníkům v psím salonu, vycházet se musí i z oblastních tradic, které jsou ve světě i v rámci Evropy různé. Srst je rovněž nutné pravidelně umývat kvalitním psím šamponem, aby se udržela krásně sněhově bílá.
Protože má bišonek velice hustou a dlouhou srst, je důležité stále kontrolovat okolí očí, aby zde bujně rostoucí chlupy nedráždily oči nebo nepřekážely vidění. Na spodní části tlapek mezi jednotlivými polštářky někdy vyrůstají přebytečné, dlouhé chlupy, které je také třeba vystříhávat, aby psu nepů
Přestože kožní postižení u psa může mít různé druhy původců (od virů přes bakterie až po alergické reakce), příznaky jsou vesměs shodné. Ať už se jedná o alergickou reakci, nebo vnější parazity, v naprosté většině se na kůži objeví vyrážka či jiné viditelné defekty, které lze identifikovat pouhým okem. Místa, která jsou na psím těle postižena, psa svědí, což vyvolá logickou reakci: škrábání, kousání či lízání. Ovšem tato reakce v pozdějším stadiu onemocnění může vyvolat další problémy, jako jsou otevřené rány, do kterých se snadno dostane infekce, a namísto pouhé alergické reakce můžete mít se svým psem zaděláno na větší problémy. Proto je důležité se při prvních příznacích kožního onemocnění vizuálně přesvědčit o rozšíření, následně situaci vyhodnotit a případně navštívit veterinárního lékaře. Pokud se například vyrážka vyskytuje jen na jednom místě o malém průměru, může se jednat o reakci na včelí bodnutí, případně také může být původcem i jiný hmyz či toxická látka, což v praxi nemusejí doprovázet další příznaky. Pokud se tedy jedná pouze o malý defekt psí srsti, respektive kůže, vyčkejte 24 hodin, jestliže se stav zhorší anebo pes stále věnuje pozornost danému místu na svém těle, vyhledejte lékařskou pomoc.
Zatím bylo objeveno více než 160 typů kožních chorob u psů, a tak nelze určit obecnou medikaci na tento typ onemocnění.
Kožní nemoci psů lze v zásadě rozdělit do dvou skupin, a to na vyléčitelné a nevyléčitelné. Mezi vyléčitelné patří alergie a všechny nemoci, které byly způsobeny vnějšími vlivy. Nevyléčitelná psí onemocnění kůže jsou způsobena hormony. Obvykle se jedná o hormony nadledvin anebo štítné žlázy. Mezi nejčastější typ hormonální dysbalance, která způsobuje u psů kožní vyrážky, patří hypotyreóza. V případě tohoto onemocnění jsou na vině folikulární buňky štítné žlázy, přičemž dochází k nízké produkci tyroxinu (růstový hormon), popřípadě jiného hormonu štítné žlázy. Při velmi nízké produkci tyroxinu dochází nejen u lidí, ale i u psů ke kretenismu, nízkému vzrůstu či k sexuálním poruchám. Při této diagnóze naštěstí existuje léčba, tím je podání medikamentu Euthyroxu, což je de facto uměle syntetizovaný tyroxin.
Mezi další nevyléčitelná onemocnění se řadí alergie, které se mohou časem vytratit. U alergií obecně nemá smysl psovi podávat léky, obvykle stačí změnit značku psího krmiva.
Mezi původce kožních onemocnění psů patří alergie, infekce, folikulitida, impetigo, seborea, trichofycie, alopecie, roztoči, blechy, klíšťata, granuloma, nádory, dermatitida a lupus.
Stav akné může zhoršit nejen činnost bakterií a kvasinek, ale také přítomnost roztoče. Pouhým okem neviditelný roztoč Demodex canis (trudn
Co znamená, když se po očkování objeví boule u psa?
Obvykle jde o lokální zánětlivou reakci nebo otok v místě vpichu; imunitní systém reaguje na složky vakcíny. Ve většině případů je to dočasné a ustoupí do několika dnů až týdnů.
Jak dlouho může boule po očkování trvat?
Nejběžněji 2–7 dní u měkkého otoku; pevné uzlíky či granulomy mohou přetrvávat i několik týdnů. Pokud boule nezmenšuje nebo se zvětšuje, je třeba kontaktovat veterináře.
Kdy jde o vážnou reakci a kdy mám volat veterináře?
Okamžitě kontaktujte veterináře, pokud se objeví horečka, apatie, bolestivost místa, mokvání, rychlé zvětšení boule nebo dýchací potíže (možný anafylaktický šok).
Mohu bouli doma ošetřovat teplými obklady nebo masáží?
Ano — pokud boule není horká, bolestivá nebo vykazuje známky infekce, jemné teplé obklady a opatrná masáž mohou pomoci podpořit vstřebání. Vždy ale nejprve konzultujte postup s veterinářem.
Ovlivní očkování budoucí aplikace vakcín, jestliže pes udělal bouli?
Většinou ne. Veterinář může při další aplikaci změnit místo vpichu, zvolit jinou vakcínu nebo doporučit pozorování a případnou léčbu, pokud šlo o závažnou reakci.
Jak mohu předejít vzniku boule u dalšího očkování?
Volba kvalitní vakcíny, střídání míst vpichu, pozorování psa po podání (5–10 minut) a informování veterináře o předchozích reakcích snižují riziko. U psů s opakovanými silnými reakcemi může veterinář navrhnout alternativní postup.
Může se boule po očkování změnit v absces?
Vzácně může lokální reakce přejít ve zánět nebo absces, zejména při sekundární infekci. Pokud se místo stane horké, bolavé, začnou z něj vytékat hnisavé exsudáty nebo má pes horečku, je nutné vyhledat veterinární pomoc.
Je vhodné očkovat psa s již vzniklou bouličkou v jiné části těla?
Obecně ano — veterinář zváží situaci a může očkovat na jiném místě nebo odložit vakcinaci, dokud se reakce nevyřeší. Nikdy nekonat bez konzultace s odborníkem.
Řešením nežádoucích reakcí na očkování není neočkovat. Nemoci, které jsou zvládnutelné vakcinací, způsobují neléčitelná, rychle probíhající onemocnění s hromadnými úhyny. Příkladem takových chorob je mor králíků nebo pseudomor drůbeže či holubů. U koček má podobný efekt panleukopenie, trefně označovaná jako mor koček. U psa je například očkování proti vzteklině základním očkováním, které bylo zavedeno především pro ochranu lidí, protože kdysi to byl pes, ne liška, kdo byl hlavním hostitelem vztekliny a přenašečem této smrtelné nemoci na člověka. Psi se také očkují proti psince a parvoviróze, což je rovněž obávaný zabiják. Správně zvolené očkovací schéma a očkovací látky pro konkrétní zvíře vždy přináší víc výhod než rizik spojených s vakcinací.
Kvůli minimalizaci nežádoucích reakcí by mělo být každé zvíře očkováno hlavně proti nemocem, které mu reálně hrozí, což záleží na jeho životním stylu i způsobu chovu. Zvíře musí být při očkování zdravé, mimo stres a zátěž a také schopné očkování. Relativní překážkou je trvalé oslabení imunitního systému, v tom případě jsou kontraindikované živé očkovací látky a použijí se inaktivované vakcíny. Úplnou překážkou je jen autoimunitní choroba, protože očkování může minimálně teoreticky příznaky autoimunitní nemoci zhoršit nebo způsobit opětovné vzplanutí.
U koček se riziko rozvoje postvakcinačního sarkomu dá omezit na minimum použitím vakcín bez obsahu dráždivých nosičů či aspoň aplikací na taková místa na těle, kde se případné nádorové bujení dá jednoduše a zcela odstranit chirurgicky.
Kůže je bariérou ochraňující vnitřní prostředí organismu od vnějšího světa, zejména proti škodlivým chemikáliím a mikroorganismům. Srst psovi poskytuje tepelně izolační ochranu. V kůži jsou smyslové receptory reagující na změny vnější teploty. Při změnách teploty se chlupy napřimují nebo pokládají; srst tak pomáhá zvýšit nebo snížit ztráty tělesného tepla. Do chlupového váčku v kůži ústí mazová žláz, vylučující tukovou látku, která dává srsti lesk. Je voděodolná a chrání a zvláčňuje pokožku. Kůže nejen chrání organismus proti vnějšímu nebezpečí, ale ovlivňuje také reakci imunitního systému v případě poranění.
Kůže se skládá ze dvou vrstev. Povrchová vrstva (pokožka, epidermis) není příliš silná a průběžným odlupováním odumřelých buněk si udržuje svou ochrannou funkci. Pod pokožkou je silná, elastická a pevná škára (dermis), která zajišťuje krevní zásobení a inervaci pokožkových buněk. Ve škáře se nacházejí kožní žlázy, chlupové váčky (folikuly), cévy a smyslové receptory, které umožňují vnímat hmat, bolest, tlak i teplotu.
Chlupy psa rostou periodicky. První, aktivní fáze růstu je následována přechodnou a poté odpočinkovou fází. Jakmile vyroste nový chlup, starý vypadne; tento proces se nazývá línání. Růstový cyklus srsti je ovlivněn mnoha faktory, například změnou vnější teploty, zvyšováním či snižováním fotoperiody, hormony, výživou, stresem a genetickými vlivy. Chlupy se obměňují především na jaře, kdy líná zimní srst, a znovu na podzim, kdy je krátký letní kožich nahrazován delším a hustším zimním. Změny v produkci hormonů hypofýzy, štítné žlázy, nadledvin a pohlavních žláz dramaticky ovlivňují strukturu a hustotu srsti. Samčí hormony stimulují růst, zatímco samičí mají opačný efekt.
Srst psa je mnohem variabilnější než u jiných domácích zvířat, neboť z jednotlivých chlupových váčků může vyrůstat více chlupů odlišné struktury. Silné primární chlupy, nazývané pesíky, mohou být obklopeny menšími, jemnějšími chlupy, takzvanou podsadou.
Srst a pokožka psa potřebují pravidelné čištění a kartáčování, příležitostné stříhání či úpravu srsti (trimování). Pravidelné kartáčování udržuje srst ve výborném stavu a prokrví pokožku. Máte také příležitost všimnout si čehokoli neobvyklého, co může znamenat zdravotní problém. Menším a starším psům musíte pravidelně stříhat drápy a psům jakéhokoli věku prospívá péče o zuby, uši a oči. Psí srst se čistí samovolně, ale většině psů prospěje občasná koupel. Dlouhosrstá plemena vyžadují častější pozornost.
Hladká srst, například u boxera, je na údržbu velmi jednoduchá. Jednou nebo dvakrát týdně mu gumovým kartáčem nebo speciální psí rukavicí přejeďte proti srsti, abyste odstranili lupy, špínu a uvolněné chlupy. Potom ho flanelovou utěrkou utřete, aby&nbs
Psí alergie na pyly obsažené v travinách, stromech, plevel není tak častá jako u člověka, ale i přesto jí řada psů trpí. Obvykle se příznaky této alergie projevují u psa po venčení v kvetoucí trávě nebo v blízkosti kvetoucích stromů. Mezi příznaky této alergie patří svědění v důsledku zánětu kůže (pes si neustále postižená místa drbe). Na daných místech jsou viditelné zarudlé boláky, stejné jako mívá člověk. Dalším projevem může být slzení, kýchání, zarudlá kůže ušních boltců, záněty kůže, svědivý ekzém v okolí análních žláz.
Léčba
Nejdůležitějším bodem léčby je prevence, což znamená, že by se majitel měl při venčení vyhýbat místům, kde je vysoká koncentrace pylu. Pokud se navíc u psa příznaky objeví, je vždy lepší navštívit veterináře, který nasadí správnou léčbu. Při rozsáhlých problémech veterinář obvykle předepíše kortikoidy, případně antibiotika. Navíc provede diagnostiku, kterou se zjistí, na co je pes alergický.
Patří mezi nejčastější formy alergie. Může se objevit kdykoliv, i po letech konzumace stejné stravy. Nejčastějšími alergeny jsou kuřecí maso, hovězí, mléčné výrobky, pšenice a vejce.
2. Atopická dermatitida
Jedná se o alergii na látky z prostředí – nejčastěji pyl, prach, roztoče, plísně či chemikálie. Typicky se projevuje celoročním svěděním a opakovanými kožními infekcemi.
3. Alergie na bleší kousnutí (FAD)
I jediné kousnutí blechou může u alergického psa vyvolat silnou reakci. Problém způsobuje slina blechy, která vyvolává zánět a intenzivní svědění.
4. Kontaktní alergie
Vzniká v místě dotyku pokožky se spouštěčem – typicky s čisticími prostředky, plasty, textilem nebo rostlinami.
