ALERGIE CLOVEKA NA PSÍ PARAZITY je jedno z témat, o kterém bychom vás rádi informovali v tomto článku. Jorkšírský teriér je velmi živé, temperamentní, zvědavé, bystré, ostražité, samostatné a tvrdohlavé plemeno. Je ale rovněž velmi statečné a nebojácné. Jorkšírský teriér je velice společenský, miluje všechny členy rodiny a výborně vychází i s jinými domácími zvířaty. Pozor, je to pes, kterého je možné velmi snadno rozmazlit, proto je nutné ho od začátku usměrňovat.
Řeč psů
Řeč těla psů je naprosto jednoznačný komunikační kanál. Každý velmi rychle pozná, kdy je pes veselý a kdy naopak smutný. Poměrně jednoduchým způsobem lze rozpoznat také agresivitu psa anebo nadšení, když například pes tuší, že co nevidět se svým pánem vyrazí na vycházku. Psi pomocí očí, máchání ocasu, natáčení hlavy nebo vyskakování či vystrčení zadku nahoru předávají tolik informací, že je nestíháme dešifrovat.
Důležitý je například dlouhý oční kontakt. Existuje totiž souvislost mezi očním kontaktem a zvýšenou hladinou oxytocinu, hormonu, který pomáhá vyjádřit upevnění vztahu a jeho rozvíjení.
Když pes něco přinese, tak to většinou vnímáme jako pokyn ke hře, abychom mu házeli míček nebo se s ním o něco přetahovali. Dalším důvodem ale může být i to, že nám psi vlastně přinášejí dárky. To je pozůstatek ještě z dob, kdy takřka všichni psi byli lovci a honili se jen za kořistí. A od těch dob si myslí, že bychom mohli mít radost z toho, co nám přinesou, bez ohledu na to, zda to bude míček, nebo použitá ponožka, či ulovená myš.
Přikrčení a zdvižená jedna tlapka, kdy pes vypadá jakoby ve střehu, znamená přípravu k rychlému skoku nebo vyběhnutí za cílem. Většinou je to výraz těla, který předchází lovu nějaké kořisti.
Když se pes přikrčí až schoulí a odvrátí pohled a snaží se udělat menším a ještě menším, má zkrátka strach, bojí se. Pokud je toto chování přetrvávající a bez zjevné příčiny strachu, je více než pravděpodobné, že se jedná o týraného psa.
Má pes uši pověšené, nebo vztyčené? Pes umí ušima sdělit, co chce. Je-li ve střehu nebo chce pohrozit, uši se mu zvedají a míří k objektu zájmu. Uši dozadu signalizují přátelství a submisivitu. Uši „připlácnuté“ k hlavě znamenají strach.
Ze psí tlamy sice nevycházejí slova, ovšem dokáže toho říct mnoho. Uvolněný pejsek má tlamu zavřenou nebo jen mírně pootevřenou. Typický je také dobrácky vyplazený jazyk, kterým dává najevo naprostou pohodu. Zavřenou tlamu mají i pejsci, kteří se bojí, to ovšem poznáte jen v kombinaci s ostatními neverbálními znaky. Agresivitu dávají psi najevo staženými pysky a dostatečně viditelnými předními zuby, které hrozivě cení. Pes v ofenzivě také často a hrozivě „krčí čumáček“. Pokud je tlama otevřená, znamená to, že se chladí a reguluje teplotu v těle. Zajímavé je, že pokud je pes nervózní, přehnaně zívá.
Když pes vrtí ocasem, neznamená to pouze, že má radost. Pohyby ocasem vyjadřují mnoho signálů, které nám chce předat. Opět tu platí, že pes, kterého nic netrápí a je v pohodě, má ocas v přirozené poloze. Opravdu spokojený pes pohupuje ocáskem ze strany na stranu výrazněji. Strach dávají psi najevo tím, že mají ocas stažený nízko
V naší poradně s názvem STRUPY NA KŮŽI U KOČEK se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Milan Karabčík.
Zdravím je zimní počasí a kočka se neustále drbe prohlédl jsem jí a nahmatal malé stroupky po celé délce hřbetu od hlavy až k ocasu jinde ne jsem z vesnice a kočka chodí denně ven chytá myši a samozřejmě přijde do styku i s jinýma kočkama . Divné je že nejde ani do svých oblíbených pelíšků.
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Veterinář.
Kočičí miliární dermatitida, často nazývaná kočičí stupy, je běžné kožní onemocnění, které postihuje kočky všech věkových kategorií a plemen. Tento stav je charakterizován malými, vyvýšenými a krustovitými lézemi, které se obvykle nacházejí na hlavě, krku a zádech kočky. Tyto hrbolky na krku a zádech kočky mohou extrémně svědit, což způsobuje, že se kočka škrábe a kouše si postižená místa, což vede k dalšímu podráždění a potenciální sekundární infekci kůže. Miliární dermatitida u koček může být způsobena různými faktory, ale dva nejčastější jsou přecitlivělost na bleší kousnutí a alergie, a to i alergie na ostatní kočky. Zde můžete vidět, jak vypadá miliární dermatitida u koček: https://www.google.cz/image…
Léčba kočičí miliární dermatitidy začíná identifikací a řešením základní příčiny, jako jsou blechy, alergie nebo infekce. Váš veterinář může předepsat topické krémy nebo masti, perorální léky nebo doporučit hypoalergenní dietu, která pomůže zvládnout příznaky.
Při správné a trvalé léčbě může mnoho koček zaznamenat výrazné zlepšení svého stavu a vést pohodlný život.
Chcete-li pomoci vaší kočce s miliární dermatitidou, existují různé možnosti léčby.
Zde je to, co můžete udělat:
1. K hubení blech používejte přípravky proti blechám: Pokud jsou problémem blechy, je nezbytné zavést účinná opatření proti blechám.
2. Poraďte se se svým veterinárním lékařem o změně stravy: Pokud máte podezření na alergie na kočičí krmivo, může být doporučena hypoalergenní nebo nová proteinová dieta.
3. Aplikujte předepsanou kontaktní léčbu: Léčivé šampony, spreje nebo krémy mohou pomoci zmírnit svědění a zklidnit kočičí kůži.
4. Podávejte předepsané léky: Antihistaminika nebo kortikosteroidy mohou být použity ke snížení zánětu a zmírnění alergických reakcí u koček.
5. Léčba sekundárních infekcí: Antibiotika nebo antifungální léky mohou být předepsány, pokud se v důsledku poškrábání vyvinuly bakteriální nebo plísňové infekce.
Závěrem lze říci, že miliární dermatitida je běžné kožní onemocnění u koček, které může být způsobeno bleší alergickou dermatitidou, alergeny z prostředí, potravinovými alergiemi a folikulitidou. Ačkoli jsou příznaky u různých případů často podobné, je důležité rozpoznat příčinu miliární dermatitidy vaší kočky, abyste jim mohli poskytnout tu nejlepší možnou léčbu a péči. Promluvte si se svým veterinářem o potenciálních spouštěcích mechanismech miliární dermatitidy vaší kočky a o tom, co můžete udělat pro zmírnění jejích příznaků.
Alergie, ať už na cokoli, je přehnaná nebo taky nepřiměřená reakce vlastního imunitního systému na běžné podněty. Alergii nelze vyléčit, ale můžeme do určité míry kontrolovat její projevy.
Významným příznakem alergie u psa jsou nezvladatelné a neustálé pocity svědění v důsledku zánětu kůže. Chovatel nejprve vyloučí blechy a pak se snaží zjistit, proč se pes neustále škrábe, přestože nemá blechy.
Mezi nejsvědivější oblasti často patří meziprstí, nadprstí, hlava, tváře, spodní strana krku, hrudi a břicha. Jindy může být příznakem alergie zarudlá kůže boltců, záněty kůže nebo svědivý ekzém v okolí řitních žlázek. Alergie se může projevovat i záněty uší, protože ty patří ke kožnímu systému. O alergii se může jednat, i když je postiženo jen jedno ucho. Často se vyskytuje zarudnutí a zhrubnutí ušního boltce.
Zvláštní skupinou jsou alergie na potravu. Obvykle se začnou projevovat až po nejméně dvouletém přijímání alergizující potravy, ale nemusí tomu tak vždy být.
Díky civilizaci a jejím výdobytkům je okolní prostředí neustále zásobováno dalšími a dalšími látkami, které dráždí a oslabují imunitní systém. Bohužel se tyto dopady netýkají pouze lidí, ale i ostatních živočichů. To, že alergií přibývá nejvíce u zvířat, která jsou v téměř neustálém kontaktu s lidmi, o mnohém vypovídá.
S alergiemi se musí počítat asi u deseti procent populace psů. A toto číslo stále narůstá. Podíl na tom má člověk nejen tím, že „obohacuje“ životní prostředí stále novými zdroji zcitlivujících – alergizujících látek a nejrůznějšími způsoby dráždí a narušuje obranný imunitní systém. Navíc často podporuje i genetické zakódování chybných imunitních reakcí u svého oblíbeného plemene podceňováním kontroly zdraví v plemenitbě.
Zvláště módní plemena pak trpí nejen extrémním prosazováním mnohdy problematických exteriérových znaků, ale i nadprodukcí jedinců nesoucích dispozice k nejrůznějším zdravotním potížím včetně alergií. Alergie (přesněji atopie) má totiž vždy genetický základ a vysoký stupeň přenosu na potomstvo. Statistiky disponovaných plemen velmi dobře korelují s jejich oblíbeností v různých zemích. Nejčastěji to bývají teriéři, setři, dalmatini, retrívři, šarpejové, kokři, němečtí ovčáci a jiní. V posledních letech je dohánějí pitbulové, američtí stafordští teriéři, ale i labradoři a retrívři.
Výčet látek (alergenů), na které si disponovaný pes může vytvořit alergii, se vcelku kryje s výčtem alergenů významných i pro člověka. Takzvané sezonní alergeny, tedy nejrůznější pyly (zejména travní), se u psů zatím uplatňují řidčeji. Významnější jsou ostatní nesezonní, takzvané obecné alergeny. Mezi nejčastější patří alergie na bytový
Ve svém příspěvku UŠNÍ SVRAB U ŠTĚNĚTE Z CHOVNÉ STANICE se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Hana.
Dobry den,u 3.mes.stenete dg.usni svrab.Od matky odstaven v 6.ty.v 9.ty dan k prodeji.Ma svrab od ostatnich psu?Muze majitelka vedet,ze ma nemocne psyi?Kvs tvrdi,ze provadi u ni kontroly a ze jsou psi v poradku.Ale psi ziji venku,tak asi nevidi,ze se v noci skrabou.Veterinar asi nekontroluje usi,chci si stezovat na jeji chovnou stanici.Jakou mam sanci,at se vysetri ostatni psi u ni.Mnozstvi mopsu asi 10v kotci,po odebrani od matky,at se uci stene zrat,zilo s jinou desitkou psu.Nic jsem nenadelala,kdyz jsem se na KVS Pelhrimov,ptala na takovy zpusob chovu.Ze je tam vse v poradku a ted svrab.Myslim,ze to byva v takovych podminkach.
Na tento příspěvěk jestě nikdo nereagoval. Chcete se k němu vyjádřit? Klikněte na tlačítko a budete moci vložit svůj komentář.
Nejen člověk, ale i jeho zvířecí miláček může trpět řadou nepříjemných, obtěžujících onemocnění, mezi něž patří i alergie.
Za alergii se považuje nepřiměřená reakce imunitního systému organismu na různé látky, s nimiž se člověk i zvíře běžně setkává. Alergii způsobuje nesprávná aktivace protilátek ze skupiny imunoglobulinu vlivem daného alergenu. Projevy alergií mohou být u lidí i zvířat různé.
Alergie se nedá nijak léčit, ale existují léky, které zmírňují její projevy. Alergie se navíc může objevit u psa kdykoliv, v každém věku, to že ji pes nemá jako štěně, neznamená, že se u něj neobjeví například v jeho stáří. I přesto se ale nejčastěji u psů projevuje zhruba jeden až dva roky po jeho narození. Vznik alergie může být také ovlivněn pohlavím psů. U fen se některé alergie objevují v souvislosti s poruchami pohlavního cyklu, u obou pohlaví pak na vznik alergie může mít vliv kastrace (ta ale zase v některých případech dokáže alergii zmírnit, nebo dokonce i odstranit!). Alergie je navíc také dědičnou zátěží, a u psů je vysoké riziko přenosu na potomky.
U některých psích plemen je riziko vzniku alergií vyšší než u jiných, patří sem američtí stafordští teriéři, dalmatini, francouzští buldočci, kokři, labradoři, němečtí ovčáci, pitbulové, retrívři, setři, šarpiové, teriéři. Některé teorie tvrdí, že k alergickým onemocněním jsou náchylnější ta plemena, která byla nešetrně vyšlechtěna člověkem.
U člověka se dá alergická reakce poznat pochopitelně snadněji, protože člověk dokáže říct, co ho trápí, s čím má problémy. U zvířete je to ale jiné, je třeba, aby jeho majitel odpozoroval, že se něco děje, a v případě nalezení zdravotních problémů navštívil veterináře, který by mu pomohl se zjištěním, jestli se opravdu jedná o alergickou reakci, jak vážná je, a co ji vyvolalo. Pro majitele psů bývá nejzřetelnějším příznakem alergie jeho neustálé škrábání, které je způsobené pocity svědění v důsledku zánětu kůže. Pokud se pes často škrábe, tak jeho majitele obvykle jako první napadne, že ho trápí blechy. Jestliže ale zjistí, že pes blechy nemá, tak musí hledat další možné příčiny tohoto psího svědění.
Psa trpícího alergií nejčastěji svědí oblasti meziprstí, nadprstí, hlavy, tváří, spodní strany krku, hrudi a břicha. Mezi příznaky alergie u psa patří také zarudlá kůže boltců, nebo záněty kůže kolem řitních žlázek, záněty uší. Projevuje se tak olizováním a kousáním tlapek, třením si čenichu o okolí, drbáním. Stejně jako u lidí se u nich objevuje slzení a kýchání. Naopak rozdílem mezi člověkem a psem je v tom, že u psů není časté alergické astma, které ale často provází alergické onemocnění lidí.
Alergická reakce u psa není nijak výjimečná, dokonce některé statistiky říkají, že postihne každého sedmého psa. Nejčastějšími typy alergií u psa jsou potravinové alergie, alergie na prach, roztoče, plísňové spory, bakterie a kvasinky. Objevují se ale i kožní alergie na umělá vlákna a plasty, různé kosmetické přípravky, chemikálie, případně i alergie na vlastní hormony. Méně časté jsou u psů ale alergie na pyly.
Ve svém příspěvku KDYZ MA KOCKA KOZNI PROBLEM se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Kateřina Fialová.
Dobry den, mela bych dotaz. Uz delší dobu lecime, vždy v rozmezi po trech az peti mesicich našeho kocourka. Vždy se mu lokalne za krkem vytvori strup, občas si to rozskrabe ze to vypada dost skarede. Dvakrát se lecil na dermafytozu sirupem který predepsal veterinar. Blechy ani jiné parazity nemá, jinak je bytovy, ven nechodi.Po tom co se mu to objevuje pravidelne a vždy jen lokalne jsme nechali udelat testy kde dermafytozku vyvratili. Muze to byt prosim potravinova alergie ci stres? Zda se nam v pohode. Hraje si a vse v normalu. Jen to rozskrabavani se uhlidat neda, vi ze to nesmí,ale jakmile dojdeme z práce, uz ma něco rozdrbane.Je na hypoalergenich granulích, taky schvalenych veterinářem...snazime se mu nic jiného nedavat podle instrukci, ale když se mu jedna ranka zahojí, hned vedle ci v nejblizsim okoli se objevi nova. Ted to vypadalo ze mu po poslední rance snad ani v tom lozisku nevyrostou znova chlupy. Ty nastesti rostou,ale vedle ma zase rozskrabany další, po naší prohlídce. Uz jsme celkem trosku bezradní, co kocourkovi davat aby jsme ho vylecili, ci něco cim mu zklidnit alespoň to drbani a popřípadě co na tu dezinfekci když uz si to tak rozdrbe? Dekuji moc za odpověď. Uživatel rovněž přidal ke svému příspěvku i obrázek, který můžete vidět, když kliknete na tento odkaz přiložený obrázek.
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Karel.
Dobrý den, máme úplně stejný problém, už to trvá rok a žádné zlepšení.
Veš psí u psa parazituje jako opravdová veš, která saje krev, zato všenka, která má kousací ústní ústrojí, se živí se kůží a chlupy. Jsou to dva různé druhy parazitů s odlišnou životní strategií a u postiženého psa jejich přítomnost způsobuje trochu odlišné klinické příznaky.
Veš psí (Linognathus setosus) je 1–2 mm velký zploštělý bezkřídlý hmyz. Má nápadně malou protáhlou špičatou hlavu, nemá žádné oči a k pohybu v srsti jí slouží šest silných nohou opatřených drápkem. Živí se krví hostitele. Parazituje na psovi i na lišce. Preferovaným místem výskytu je hlava a krk, zvláště převislé uši některých plemen, dále kůže pod zplstnatělou srstí, hromadí se také okolo očí či pod obojkem. Jsou to pomalu se pohybující zvířata, při rozhrnutí srsti jsou zakousnuté vši snadno vidět. Svého hostitele dobrovolně nikdy neopouštějí. Dospělá samička klade jedno vajíčko denně. Hnidu lepí ke kořínkům chlupů. Trvá 10– 15 dní, než se z vajíčka vylíhne nymfa podobná dospělci, jen menší. Nymfa dospívá asi za dva týdny a cyklus se opakuje. Mimo hostitele přežije veš jen 1–2 dny. K přenosu dochází přímým kontaktem mezi psy, štěňata se nakazí od matky, psi získají vši také ležením ve společných peleších či sdílením hřebenů a dek. Na vypadaných chlupech mohou být živé hnidy, na kterých vši přežívají poněkud déle.
Bodání vší způsobuje na psí kůži vznik svědivých pupínků. Malé množství vší a tím pádem i štípanců může uniknout pozornosti, ale při větším počtu si pes štípance rozškrábe do krve, do poškozené kůže se dostane infekce, srst je olámaná, matná, suchá, pocuchaná. Vlhká srst napadených psů je cítit po myšině. Zanícená svědivá kůže na uších může připomínat svrab. Vši mohou navíc sát tolik krve, že u svého hostitele, typicky u štěněte, způsobí chudokrevnost s bledými sliznicemi, nebo dokonce celkovou slabost a oslabení imunity.
Všenka psí
Všenka psí (Trichodectes canis) je 1–2 mm velký bezkřídlý hmyz s krátkou širokou hlavičkou. Všenka je zbarvená do žluta. Stejně jako veš se pohybuje pomocí šesti končetin s drápky. Na rozdíl od vši velmi čile. Neustálým lezením v srsti způsobuje velké svědění. Všenka psí nesaje krev, ale okusuje pokožku a živí se kůží, srstí a organickými nečistotami. Pes domácí je hlavním hostitelem této všenky, ale stejně tak může parazitovat i na vlku, kojotech, šakalech a liškách. Na zamořeném psovi se nachází především na hlavě, krku a na zádech a ocasu. Shromažďuje se kolem tělních otvorů či ran. Drží se u kořínků chlupů, rychle běhá a nemusí být snadné ji spatřit. Životní cyklus je podobný jako u
V naší poradně s názvem PSÍ NEMOCI VYRÁŽKA FOTO se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Hana.
Dobrý večer chci se zeptat co to může být? Uživatel rovněž přidal ke svému příspěvku i obrázek, který můžete vidět, když kliknete na tento odkaz přiložený obrázek.
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Cempírek.
Toto je psí seborrhea. Léčba seborrhey u psů je jen omezená a je zaměřena na základní příčinu problému. Nelze-li u psa zjistit žádnou základní příčinu, pak je onemocnění diagnostikováno jako primární nebo idiopatická seborrhea. Bohužel neexistuje žádná specifická léčba pro primární seborrheu. Možné je jen napomoci lepším průběhům různými přípravky, které pomáhají řídit mazotok. Mezi ně patří:
- doplňky s Omega-3-mastnými kyselinami
- Antiseborrheické šampony
- Hydratační krémy
- Retinoidy
- Ústně podávaný cyklosporin
- Antibiotika - k léčbě sekundárních bakteriálních infekcí například při rozškrábání
Onemocnění způsobené parazity se nazývá parazitóza. Podle původců onemocnění dělíme parazitózy na dvě základní skupiny, a to na ektoparazitózy (způsobené zevními parazity) a endoparazitózy (způsobené parazity vnitřními). Základní rozdíl mezi endoparazity a ektoparazity je následující: vnitřní parazité (endoparazité) pronikají do hostitelského organismu a žijí v něm po celou dobu svého života nebo v určité časové periodě svého vývoje (tasemnice, motolice, oblí červi, prvoci a podobně). Vnější parazité (endoparazité) zůstávají na povrchu organismu (blechy, klíšťata, trudníci, svrab, dravčíci, sametky, vši, jiný hmyz).
Jako parazitizmus je označován vztah dvou organismů, z nichž jeden organismus (parazit) má zisk a druhý na tento vztah doplácí (hostitel). Parazit se přitom může živit tkáněmi hostitele nebo se přiživovat na jeho potravě, případně může mít z hostitelova organismu i jiný prospěch. Pro vztah parazit–hostitel je typické, že parazit hostitelský organismus nezabíjí. Svou činností ale působí hostitelskému organismu nepříjemné komplikace, které se týkají zejména jeho zdravotní stavu: průjmy, svědění, vznik druhotné infekce pro průniku parazita do organismu, přenos virového nebo bakteriálního onemocnění a podobně. Některá z těchto onemocnění jsou přenosná ze zvířat na člověka, v tomto případě poté hovoříme o zoonózách a tento parazit je nazýván zoonotickým.
Lék proti parazitům se nazývá antiparazitikum. Mezi antiparazitika náleží i anthelmintika (přípravky proti červům).
Kategorie endoparazitóz náleží k posouzení veterinárním lékařům, a to včetně aplikace léčiva. Ve volném prodeji, respektive v prodeji mimo lékárny a u oprávněných prodejců, se můžete ale běžně setkat s antiparazitiky působícími proti ektoparazitózám.
Zablešení – je asi nejrozšířenější u psů, koček, ale i člověka. Parazitem je blecha kočičí (Ctenocephalides felis), zoonotický parazit. V domácnosti nebo v prostředí s výskytem blechy se setkáváme se všemi jejími vývojovými stadii – od vajíček přes larvy, kukly i dospělce. Na hostiteli se vyskytuje dospělec, který saje krev. Typickým příznakem zablešení zvířete je vysoká svědivost kožíšku, výskyt drobných tmavých částeček v srsti – blešího trusu. Blechu lze při důkladné prohlídce srsti také zahlédnout. Poměrně častým kožním problémem při zablešení citlivých jedinců jsou zarudlá místa, která si zvíře rozškrábe z důvodu vysoké svědivosti až do krve. Výskyt podobných příznaků se označuje jako „alergie na bleší kousnutí“. Vajíčka, larvy a kukly nalezneme v místě odpočinku zvířat, jedná se o takzvaná místa „horkého výskytu“ označována jako „HOT SPOTS“. Blecha kočičí je přenašečem tasemnice psí a&nb
Ve svém příspěvku BLECHY- NEZABRAL BIOKILL NA PROSTŘEDÍ se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Kalná Irena.
kamarád má 5dospělých českých fousků.Vloni na podzim proběhla invaze blech,spotřeboval se 5l kanystr Biokillu na prostředí a postřik na psy. Před 3týdny se začalo opět s postřiky,nezabírá.Psi mají boláky kolem ocasů,na kloubech zadních nohou,neustále se okusují.Postřik byl proveden několikrát,boudy,RD a dílna,kde se psi zdržují. Volala jsem do Biovety,prý BioKill zabírá pouze na dospělé blechy. Prosím o radu,zda existuje účinný prostředek,jako byl Fenoform,Neocidol....který působí i na larvy,kukly blech.Který z postřiků,obojků by byl vhodný...a cenově dostupný /majitel je důchodce/
Děkuji za radu.
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Eva.
Taky jsme vyzkoušeli Bio Kill, ale snad nejlepší je Frontline Pet Care. Je to difuzér proti hmyzu a roztočům pro domácnost. Koupíte v lékárnách i u veterináře. Stojí kolem 300,-Kč.
U psů se může také objevit alergie způsobená potravou. Tato alergie se obvykle neprojeví hned po první konzumaci, naopak příznaky této alergie se často objevují až po dvouletém přijímání takovéto potravy. Nejčastěji jsou psi alergičtí na mléko, různé druhy masa (hovězí, vepřové, drůbeží), na ryby, vejce, obilniny, ale i průmyslová krmiva, která mohou obsahovat různé alergii vyvolávající látky.
Příznaky
Hlavním příznakem alergie u psa je svědivost, patří sem ale také ztráta srsti nejčastěji v zadních částech stehen. Tuto alergii ale může doprovázet zvracení, průjmy a v některých případech i postižení jater.
Léčba
Při tomto typu alergie je bezpochyby nezbytná dieta, při níž je důležitá důslednost. Majitel psa ji musí zcela dodržovat, nebo se u psa opět objeví nepříjemné příznaky. Při dietě musí být z potravy psa vyloučeny dané alergeny, toho majitel může dosáhnout tak, že psovi bude potravu připravovat doma sám, aby měl pod kontrolou, co pes jí, anebo může využívat hypoalergenní granule, které mu usnadní práci. Hypoalergenní granule obsahují obvykle jen jeden druh bílkoviny, takže stačí, aby majitel koupil granule, které neobsahují tu bílkovinu, na níž je pes alergický. Dané granule obvykle obsahují více jehněčího masa, lososa nebo divočiny, protože tyto bílkoviny jsou nejméně alergizující. Řada krmiv je i zcela bez obilovin, taková krmiva se označují jako grain free. Mezi hypoalergenní krmiva, která jsou pro alergické psy doporučovaná patří značky Platinum, First Mate, Taste of the Wild.
Dieta by měla zabránit vzniku alergie, ale pokud se již alergie projeví, existují různé hypoalegenní šampony a gely, jejichž úkolem je zklidnit podrážděnou pokožku a ulevit jí od svědění. Stejně tak existují různé doplňkové kapsle, které také pomáhají při problémech s kůží a srstí. Pomoci od alergické reakce mohou i antihistaminika, která ale u psů nemají takovou účinnost jako u lidí.
V naší poradně s názvem ŘÍDKÁ STOLICE U PSA se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Petr Kraus.
Dobrý den potřebujeme poradit. Máme německého ovčáka stáří 4.11.2014 má průjem, který se občas změní v trochu tužší. Již se nedokážeme s tím poradit. Dáváme stravu jen granule. Děkuji za radu.
S pozdravem Petr Kraus
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Cempírek.
Zkuste psí probiotika. Probiotika upraví střevní flóru a zajistí správné fungování střev. Stolice pak zhutní a pes bude mít zase správný přísun živin ze střev. Psí probiotika se prodávají ve formě pasty a její dávkování je závislé na hmotnosti psa. Dají se koupit v lékárně a nebo u veterináře.
Jedná se o parazita způsobujícího u psů kožní onemocnění zvané červená prašivina neboli demodikóza. Trudníci jsou dlouzí okolo 0,2 až 0,3 mm. Mají doutníkovitý tvar a čtyři páry končetin. Usídlují se v mazových váčcích chlupů, kde se poměrně rychle množí, takže jich v jednom váčku mohou být během chvíle desítky. Jejich výskyt způsobuje primárně vypadávání srsti a dále se objevují různé infekce. Postižená místa hnisají a vznikají záněty.
Demodex cannis (trudník psí) napadá především mladé psy zhruba do jednoho roku a štěňata. Vždy dochází k přenosu pouze při styku zdravého psa s napadeným, například z matky na krmené štěně. Demodikózou ovšem mohou onemocnět i starší psi, a to zejména psi oslabení, nemocní, napadení střevními parazity. Má se za to, že trudník psí napadá častěji krátkosrstá plemena psů.
Průběh napadení trudníkem může být různý, od šupinaté formy, kdy je léčba při včasném zjištění jednodušší, až po rozsáhlejší formu, kdy se vytvářejí na těle psa strupy, které obsahují mimo jiné velké množství parazitů, a kdy je léčba již obtížnější. Demodikóza se projevuje vypadáváním srsti. Jedná se o okrouhlá ložiska s prořídlou srstí a šedou barvou kůže. Uhynulí a oslabení trudníci jsou zanášeni krví do mízních uzlin, které pak bývají zvětšené. Mohou se také objevovat drobné puchýřky. Je důležité dbát na to, aby si pes puchýřky neškrábal a nezanesl tak do nich infekci. Při infekci přichází na řadu antibiotika, která oslabují imunitu, a tím pádem posilují výskyt demodexe. Dostáváme se tak do začarovaného kruhu.
Trudníci mohou pronikat i do vnitřních orgánů psa a v tomto případě po zaléčení nemoc většinou propuká znovu. Trudník psí přežívá i několik dnů mimo hostitele, je tedy nutné asanovat i prostředí, ve kterém pes žije.
Názory na léčbu demodikózy se různí. Je však nutné vyvarovat se léčení steroidy, které snižují obranyschopnost postiženého jedince. Mezi nejšetrnější způsoby léčby patří například obojky a pipety obsahující amitraz (Preventix, Pro Meris Duo, Advocate – tento jediný amitraz neobsahuje). Nejedná se o žádnou razantní léčbu a psa tím nijak nevystavujeme stresu. Účinnost těchto přípravků bývá však podstatně nižší než u razantnějších léčebných postupů. Dalším velmi rozšířeným způsobem léčby jsou koupele (Ectodex, Tactic). Koupele jsou velmi nepříjemnou procedurou jak pro psa, tak chovatele, kvůli jejich charakteristickému zápachu a četnosti použití. Je nutné je provádět v otevřené, větratelné místnosti. Pro psa i majitele jsou mnohdy stresující a bohužel dlouhodobou záležitostí.
Trudník je přenosný i na člověka. Byly identifikovány dva druhy vyskytující se u člověka, a to Demodex folliculorum (trudn
Ve svém příspěvku LÉČBA PAPILOMATÓZY se k tomuto tématu vyjádřil uživatel MVDr. Hrachová.
Dobrý den,
terapie uvedená v článku je pravdivá - většina papilomů je skutečně benigních a odezní spontánně v řádů týdnů až měsíců. Odstraňují se jen ty, které hnisají, krvácejí či překážejí - a to v době, kdy už nemoc kompletně propukla, jinak hrozí recidivy.
V minulosti se skutečně autogenní vakcíny používaly - v důsledku rizika maligního zvratu a malého efektu se od nich dnes upouští a nepoužívají se.
Co se týká přenosu na člověka - psí virová papilomatóza na člověka rozhodně přenosná není, nemusíte mít obavy.
Hezký den,
MVDr. Hrachová
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Jirka.
Dobrý den, dokázal by mi někdo poradit, zda se jedná o bradavici? Právě jsem se vrátil po 4 dnech ze zahraničí a fena mhouri oko a je jí to očividně nepříjemné..je možné, aby vyrostla za 4 dny bradavice v koutku oka? Předtím tam rozhodně nic neměla. Předem děkuji za jakoukoliv odpověď / radu. Uživatel rovněž přidal ke svému příspěvku i obrázek, který můžete vidět, když kliknete na tento odkaz přiložený obrázek.
V období formování plemene byla hlavním úkolem australského ovčáka manipulace s až několika tisícihlavými stády ovcí a dobytka na sezónní pastvy či za účelem prodeje až na vzdálenosti v rámci stovek mil. Jednalo se v podstatě o nepřetržitou práci kolem dobytka od jara do zimy (do prvního sněhu).
Přesný původ plemene je celkem nejasný, existují minimálně dvě teorie, jak australský ovčák vznikl. Jedna tvrdí, že jeho předchůdci byli ovčáčtí psi Basků, kteří migrovali z Evropy do Austrálie a potom do Ameriky, kam si s sebou přivezli jak speciální plemeno ovcí Merino, tak své „malé modré psy“, potomky pyrenejských a katalánských ovčáků, přikřížené s německou kolií a dalšími evropskými ovčáckými plemeny. Jiná teorie uvádí, že australský ovčák vznikl křížením britských a španělských ovčáckých psů, kteří se do Ameriky dostali s evropskými emigranty. Jisté ale je, že navzdory svému jménu vzniklo toto plemeno, tak jak ho známe dnes, v Americe. Největšího rozmachu a popularity dosáhl australský ovčák ve 20. století, a to díky své účasti na výstavách dobytka a koní, kde překvapoval diváky svými dovednostmi.
Mezi hlavní vlastnosti, pro něž byl nedocenitelným pomocníkem, patřila především jeho univerzálnost: skvělý cit pro manipulaci se stádem jak drsného dobytka, tak ovcí (velice často „mix“ jehňat, bahnic i beranů). Kromě pasení byl díky svému přirozeně ochranitelskému pudu skvělým hlídačem stáda i svého domova a jednalo se o jedince přirozeně teritoriálního. Vynikal svou rychlostí, hbitostí, vytrvalostí, odolností, odvahou a schopností samostatného rozhodování i práce v drsných podmínkách v podstatě ve dne v noci. Zároveň však byl popisován jako výjimečný společník pro svého pána či jeho rodinu. Pro všechny tyto vlastnosti zaznamenal v USA jako farmářský pes vysoký nárůst popularity.
Australský ovčák je pes s nadprůměrnou inteligencí, je dokonce tak inteligentní, že zaujímá jedno z prvních míst v žebříčcích IQ mezi všemi psy. Má ve svých genech silně zakořeněný pastevecký a ochranitelský pud. Je to pes velmi oddaný svému pánu a rodině, při jejich obraně je schopen nasadit život. Je spolehlivý, ostražitý, vytrvalý, rychle a rád se učí, vůči cizím lidem a zvířatům není nepřátelský, přestože dokáže být ostrý a autoritativní. Je výborným rodinným společníkem, ale je také hodně závislý na své rodině a miluje kontakt s člověkem, proto není vhodné chovat ho venku v kotci. Má rád hodně prostoru a miluje plavání. Možná ze všeho nejraději má ale rád běhání vedle koně. Australský ovčák je velký pracant, a proto musí být neustále něčím zaměstnán, aby se nenudil a nenacházel si zábavu sám. Pro své výjimečné vlastnosti je používán při agility, v&nb
Ve svém příspěvku PSÍ ALERGIE PŘÍZNAKY ČERVENÉ UŠÍ ,ŠKRABANÍ PO UŠÍCH A BŘÍCHU se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Sehnalová Jana.
Jezdíme na veterínu už měsíc, dostali jsme tablety FAMOSAN aPREDNISON a mast FRUCIDIN, vše bez uspěchu ,pes se pořád škrabe .Fenka bišonek je po kastraci, má už 11roků a my si nevíme rady.
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Sehnalová Jana.
Prosím o radu ,jestli má někdo podobné problemy s pejskem. Ktomu všemu se jí začaly dělat vyrústky na prstě nohy a pod okem .
Alergie je přehnaná nebo taky nepřiměřená reakce vlastního imunitního systému na běžné podněty. Alergii nelze vyléčit, ale lze do určité míry kontrolovat její projevy. A jak poznat alergii u psa? Významným příznakem alergie u psa jsou nezvladatelné a neustálé pocity svědění v důsledku zánětu kůže. Chovatel musí nejprve vyloučit přítomnost blech, poté se snaží zjistit, proč se pes neustále škrábe, aniž by měl nějaké parazity.
Mezi nejsvědivější oblasti obvykle patří meziprstí, nadprstí, hlava, tváře, spodní strana krku, hrudi a břicha. Jindy se alergie může projevovat zarudlou kůži boltců, záněty kůže nebo svědivým ekzémem v okolí řitních žlázek. Alergie může způsobovat i záněty uší, protože ty patří ke kožnímu systému. O alergii se může jednat i v případě, že je postiženo jen jedno ucho. Často se vyskytuje zarudnutí a zhrubnutí ušního boltce.
Alergie na trávu je takzvanou kontaktní alergií. Zjednodušeně řečeno: reakce se vyskytne v místě styku s alergenem. Proto jsou reakcí na pyl obvykle kožní projevy a objevují se zejména po procházce nebo po delším pobytu psa v trávě, na louce a podobně. Po návratu domů se příznaky mohou zmírnit. Psí alergie na trávu je poměrně vzácná. Vyskytuje se převážně u zvířat starších dvou let. Jedná se zejména o alergickou reakci na některé druhy trav, přičemž kontakt s nimi se projevuje zarudnutím kůže nebo pupínky na kůži.
Demodikóza je kožní onemocnění způsobené přemnožením parazita, konkrétně trudníka. Trudník psí je roztoč žijící v chlupových váčcích a mazových žlázách. Při onemocnění způsobuje zánět chlupových váčků, jehož důsledkem je vypadávání chlupů a tvorba zarudlých míst až puchýřků. V malém množství žije v kůži většiny savců a teprve při oslabení imunity dochází k jeho množení, a tedy i k typickým projevům demodikózy.
Trudníci mají doutníkovitý tvar těla velikosti 0,3–0,5 mm. K jejich přenosu z matky na štěně dochází v prvních dnech života štěněte, zejména při sání mléka. Demodex není jiným způsobem přenosný na zvíře ani člověka. Není tedy možné chytit jej při venčení v parku s ostatními psy a podobně.
Nejvíce postiženou skupinou psů jsou krátkosrstá plemena.
Demodikóza se projevuje již výše zmíněným vypadáváním srsti. Jedná se o okrouhlá ložiska s prořídlou srstí a šedou barvou kůže. Uhynulí a oslabení trudníci jsou zanášeni krví do míšních uzlin, které pak bývají zvětšené. Mohou se také objevovat drobné puchýřky. Je důležité dát pozor na to, aby si pes puchýřky neškrábal a nezanesl tak do nich infekci. Při infekci přichází na řadu antibiotika, která oslabují imunitu, a tím pádem posilují výskyt demodexe. Dostáváme se tak do začarovaného kruhu. Podle rozšíření a věku psa rozlišujeme několik forem demodikózy.
Formy demodikózy
Lokální – objevuje se jen na několika místech jako okrouhlá ložiska. Nejčastěji bývá na hlavě, okolo očí a na čumáku.
Generalizovaná – jde o větší výskyt ložisek. Objevuje se i na bocích psa, lopatkách a nohách. Nedoléčená generalizovaná forma často přechází v pododemodikózu.
Pododemodikóza – vyskytuje se v meziprstí. Tato forma je bolestivá a psa může výrazně omezit v pohybu. Jedná se o nejhorší formu.
Juvenilní – touto formou trpí nejčastěji štěňata ve věku od 3. do 10. měsíců, může se však vyskytnout až do 2 let věku. Velmi často se vyléčí sama a není potřeba žádného zásahu. Převážně se jedná o lokalizovanou formu, kdy jen malé procento přechází ve formu generalizovanou.
Adultní – u dospělých psů. Může být jak lokální, tak generalizovaná.
Oslabení imunity může být dáno geneticky, v důsledku závažného onemocnění nebo po dlouhodobém podávání imunosupresivních látek (například kortikosteroidů, protinádorové terapie). U štěňat nastává imunitní problém často po očkování. Před zahájením léčby (zejména u generalizované formy) je vhodné nejprve vyloučit zdravotní problém, popřípadě ho začít léčit. Po celou dobu léčby se doporučuje podávat látky na posílení imunity, například betaglukan, pupalkový
Ve svém příspěvku PSÍ ALERGIE PŘÍZNAKY ČERVENÉ UŠÍ ,ŠKRABANÍ PO UŠÍCH A BŘÍCHU se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Sehnalová Jana.
Jezdíme na veterínu už měsíc, dostali jsme tablety FAMOSAN aPREDNISON a mast FRUCIDIN, vše bez uspěchu ,pes se pořád škrabe .Fenka bišonek je po kastraci, má už 11roků a my si nevíme rady.
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Lucasice.
A zkoušeli jste vyměnit granulky? Měli jsme stejné problémy a dokud se nezměnilo krmivo tak problémy byli pořád dokola.
Alergie na roztoče, prach a plísně se projevují u psa stejně jako u člověka celoročně. Alergie na plísně se projevuje při pobytu ve vlhčím prostředí, s vlhkostí souvisí i alergie na roztoče, protože čím je větší vlhkost, tím se alergie zhoršuje. Pokud má tedy pes příznaky této alergie je třeba vlhkost vzduchu v bytě udržovat zhruba na 50 %. Zároveň by pes trpící alergií na prach a roztoče neměl trávit moc času v místnostech, kde se nachází polštáře, deky, povlečení a podobně, majitel by měl navíc tyto látkové předměty prát co nejčastěji.
Ve svém příspěvku PSÍ NEMOC se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Věra Jarolímová.
Dobrý den, mám dotaz ohladně psa tchýně. Slezla ji srst, takže je jako stažený králík. Pouze na hlavě ji zůstalo pár chlupů. Může mě někdo dát typ, co by to mohlo býti. Po návštěvě u nich se náš pes dost často olizuje a kouše se na tlapkách. Děkuji
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Lucasice.
Podle mě to bude nějaká alergie, zkoušela jste změnit granule?
Ve střední Evropě žije okolo 80 druhů blech, v našich podmínkách se setkáváme asi s deseti druhy.
Blecha u koček: V posledních desetiletích, kdy se rozrostl počet chovatelů psů a koček, je nejrozšířenější blecha kočičí. Zvlášť dobře se jí daří tam, kde jsou zvířata chována v ústředně vytápěných bytech vybavených střiženými koberci. Kočičím blechám se dobře daří i ve starých bytech. Vyskytují se nejen na kočkách, ale i na psech, zejména na městských zvířatech. Na člověku sají také ochotně, stejně tak jako na celé řadě hostitelů.
Likvidace: V případě výskytu je nutné zamořené prostory ošetřit insekticidem na lezoucí hmyz, zásah je nutné opakovat po čtyřech až šesti týdnech, aby byly zlikvidovány i blechy, které se vylíhnou z nakladených vajíček. U koček rozhodně nepoužívejte přípravky s obsahem permetrinu, ten patří mezi pyretroidy a je toxický nejen pro kočky, ale i pro rybičky! Také se vyhněte přípravkům s účinnou látkou amitraz – u psů jej použít můžete, ale kočku byste jím zabili!
Pro kočky můžete použít účinné látky fipronil a imidacloprid. Většina přípravků proti blechám je ve formě spot-onů, šamponů nebo obojků (mohou se objevit alergické reakce na kůži v místě aplikace nebo v místě kontaktu obojku s kůží). V případě pozření přípravku se mohou objevit nežádoucí účinky, jako je zvracení, nadměrné slinění a svalový třes. Pokud uvedené příznaky zaregistrujete a víte, že jste prováděli antiparazitní kúru, raději navštivte veterinárního lékaře.
Blecha psí: Blechy psí se vyskytují v domácnosti řidčeji. Ovšem i tento druh je schopen sát na člověku krev. Častěji se vyskytuje na psech chovaných mimo obydlí.
Likvidace: Kromě psí srsti nezapomeňte na ošetření pejskova pelíšku a dalších míst, kde by se mohlo blechám líbit. Ošetření prostředí, ve kterém pejsek žije, je jedna z fází, kterou nelze podcenit a bez níž k dokonalému odblešení nedojde. K tomuto jsou určeny antiparazitní spreje, kterých je na trhu také velké množství. Nakonec si rozmyslete, zda by nebylo vhodné pejskovi pořídit také obojek proti blechám. Existují i žvýkací tablety pro psy a kočky s účinnou látkou spinosadum. Tato účinná látka je na trhu kratší dobu, takže blechy si ještě nestihly vytvořit rezistenci. Přípravky s touto látkou jsou však k dostání pouze u veterinárních lékařů, a to ještě ne v každé ambulanci.
Blecha lidská: Blecha lidská se vyskytuje v našich podmínkách nejméně. V případě blechy lidské bývá obyčejně zablešena jen ložnice. Blecha lidská vzdor svému názvu žije nejen na člověku, ale cizopasí i na některých domácích zvířatech, jako jsou psi, kočky ne
V naší poradně s názvem PSÍ ALERGIE se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Jarmila.
Dobrý den, prosím o informaci, jaké je dávkování léku Zirtec pro psa cca 33 kg,
děkuji
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Cempírek.
Zyrtec je humánní léčivo ze skupiny antialergika. Jeho použití je možné i ve veterinární praxi. Dávkování pro malé psy je 1 mg na kg váhy psa. Pro větší plemena nad 20 kg se použije jednotná dávka 20 mg. Dávka se opakuje každých 12 až 24 hodin podle potřeby.
Přestože kožní postižení u psa může mít různé druhy původců (od virů přes bakterie až po alergické reakce), příznaky jsou vesměs shodné. Ať už se jedná o alergickou reakci, nebo vnější parazity, v naprosté většině se na kůži objeví vyrážka či jiné viditelné defekty, které lze identifikovat pouhým okem. Místa, která jsou na psím těle postižena, psa svědí, což vyvolá logickou reakci: škrábání, kousání či lízání. Ovšem tato reakce v pozdějším stadiu onemocnění může vyvolat další problémy, jako jsou otevřené rány, do kterých se snadno dostane infekce, a namísto pouhé alergické reakce můžete mít se svým psem zaděláno na větší problémy. Proto je důležité se při prvních příznacích kožního onemocnění vizuálně přesvědčit o rozšíření, následně situaci vyhodnotit a případně navštívit veterinárního lékaře. Pokud se například vyrážka vyskytuje jen na jednom místě o malém průměru, může se jednat o reakci na včelí bodnutí, případně také může být původcem i jiný hmyz či toxická látka, což v praxi nemusejí doprovázet další příznaky. Pokud se tedy jedná pouze o malý defekt psí srsti, respektive kůže, vyčkejte 24 hodin, jestliže se stav zhorší anebo pes stále věnuje pozornost danému místu na svém těle, vyhledejte lékařskou pomoc.
Zatím bylo objeveno více než 160 typů kožních chorob u psů, a tak nelze určit obecnou medikaci na tento typ onemocnění.
Kožní nemoci psů lze v zásadě rozdělit do dvou skupin, a to na vyléčitelné a nevyléčitelné. Mezi vyléčitelné patří alergie a všechny nemoci, které byly způsobeny vnějšími vlivy. Nevyléčitelná psí onemocnění kůže jsou způsobena hormony. Obvykle se jedná o hormony nadledvin anebo štítné žlázy. Mezi nejčastější typ hormonální dysbalance, která způsobuje u psů kožní vyrážky, patří hypotyreóza. V případě tohoto onemocnění jsou na vině folikulární buňky štítné žlázy, přičemž dochází k nízké produkci tyroxinu (růstový hormon), popřípadě jiného hormonu štítné žlázy. Při velmi nízké produkci tyroxinu dochází nejen u lidí, ale i u psů ke kretenismu, nízkému vzrůstu či k sexuálním poruchám. Při této diagnóze naštěstí existuje léčba, tím je podání medikamentu Euthyroxu, což je de facto uměle syntetizovaný tyroxin.
Mezi další nevyléčitelná onemocnění se řadí alergie, které se mohou časem vytratit. U alergií obecně nemá smysl psovi podávat léky, obvykle stačí změnit značku psího krmiva.
Mezi původce kožních onemocnění psů patří alergie, infekce, folikulitida, impetigo, seborea, trichofycie, alopecie, roztoči, blechy, klíšťata, granuloma, nádory, dermatitida a lupus.
Stav akné může zhoršit nejen činnost bakterií a kvasinek, ale také přítomnost roztoče. Pouhým okem neviditelný roztoč Demodex canis (trudn
V naší poradně s názvem PSÍ ALERGIE se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Cempírek.
Zyrtec je humánní léčivo ze skupiny antialergika. Jeho použití je možné i ve veterinární praxi. Dávkování pro malé psy je 1 mg na kg váhy psa. Pro větší plemena nad 20 kg se použije jednotná dávka 20 mg. Dávka se opakuje každých 12 až 24 hodin podle potřeby.
Zdraví Cempírek!
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Jarmila.
Alergie na bleší kousnutí je jedním z nejčastějších kožních alergických projevů. Psi postižení touto alergií jeví i při napadení pouze jednou blechou známky extrémní svědivosti kůže. Hlavně v oblasti hřbetu nad ocasem, stehen, ocasu. V těchto místech pak vznikají boláky, vypadává srst.
Atopie – reakce na vzdušné alergeny, jako jsou pyly, domácí prach a roztoči. Psi s atopií si nejčastěji koušou tlapky, škrábou uši a čumák a okolí očí. Stav se většinou zhoršuje během léta.
Potravní alergie – alergie na jednu nebo více složek potravy. Projevuje se svědivostí stejných částí těla jako u atopie.
Alergie na hmyz – lépe řečeno na kousnutí hmyzem. Poměrně málo častá alergie, projevuje se na místech nejčastěji postižených pokousáním – hřbet nosu, uši.
Kontaktní alergie – neboli dotyková. U psů velice vzácná forma alergie, dochází k ní při styku kůže s nevhodným materiálem.
Ve svém příspěvku KOUPÁNÍ A DRBÁNÍ PSA se k tomuto tématu vyjádřil uživatel ShibaInu.
Dobrý den,
je možné, že za častým drbáním u psa je zapříčiněné častým koupáním viz. https://psiusmev.cz/media/p… . My ho koupeme, protože hodně smrdí, tak nevím, co dělat... :( Vet na nic nepřišel :-o
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Martin Bláha.
Na vinně může být také alergie. Pokud svědění stále přetrvává, raději zajděte na alergologický test - https://www.genomia.cz/cz/a…
Kůže je bariérou ochraňující vnitřní prostředí organismu od vnějšího světa, zejména proti škodlivým chemikáliím a mikroorganismům. Srst psovi poskytuje tepelně izolační ochranu. V kůži jsou smyslové receptory reagující na změny vnější teploty. Při změnách teploty se chlupy napřimují nebo pokládají; srst tak pomáhá zvýšit nebo snížit ztráty tělesného tepla. Do chlupového váčku v kůži ústí mazová žláz, vylučující tukovou látku, která dává srsti lesk. Je voděodolná a chrání a zvláčňuje pokožku. Kůže nejen chrání organismus proti vnějšímu nebezpečí, ale ovlivňuje také reakci imunitního systému v případě poranění.
Kůže se skládá ze dvou vrstev. Povrchová vrstva (pokožka, epidermis) není příliš silná a průběžným odlupováním odumřelých buněk si udržuje svou ochrannou funkci. Pod pokožkou je silná, elastická a pevná škára (dermis), která zajišťuje krevní zásobení a inervaci pokožkových buněk. Ve škáře se nacházejí kožní žlázy, chlupové váčky (folikuly), cévy a smyslové receptory, které umožňují vnímat hmat, bolest, tlak i teplotu.
Chlupy psa rostou periodicky. První, aktivní fáze růstu je následována přechodnou a poté odpočinkovou fází. Jakmile vyroste nový chlup, starý vypadne; tento proces se nazývá línání. Růstový cyklus srsti je ovlivněn mnoha faktory, například změnou vnější teploty, zvyšováním či snižováním fotoperiody, hormony, výživou, stresem a genetickými vlivy. Chlupy se obměňují především na jaře, kdy líná zimní srst, a znovu na podzim, kdy je krátký letní kožich nahrazován delším a hustším zimním. Změny v produkci hormonů hypofýzy, štítné žlázy, nadledvin a pohlavních žláz dramaticky ovlivňují strukturu a hustotu srsti. Samčí hormony stimulují růst, zatímco samičí mají opačný efekt.
Srst psa je mnohem variabilnější než u jiných domácích zvířat, neboť z jednotlivých chlupových váčků může vyrůstat více chlupů odlišné struktury. Silné primární chlupy, nazývané pesíky, mohou být obklopeny menšími, jemnějšími chlupy, takzvanou podsadou.
Srst a pokožka psa potřebují pravidelné čištění a kartáčování, příležitostné stříhání či úpravu srsti (trimování). Pravidelné kartáčování udržuje srst ve výborném stavu a prokrví pokožku. Máte také příležitost všimnout si čehokoli neobvyklého, co může znamenat zdravotní problém. Menším a starším psům musíte pravidelně stříhat drápy a psům jakéhokoli věku prospívá péče o zuby, uši a oči. Psí srst se čistí samovolně, ale většině psů prospěje občasná koupel. Dlouhosrstá plemena vyžadují častější pozornost.
Hladká srst, například u boxera, je na údržbu velmi jednoduchá. Jednou nebo dvakrát týdně mu gumovým kartáčem nebo speciální psí rukavicí přejeďte proti srsti, abyste odstranili lupy, špínu a uvolněné chlupy. Potom ho flanelovou utěrkou utřete, aby&nbs
Psí alergie na pyly obsažené v travinách, stromech, plevel není tak častá jako u člověka, ale i přesto jí řada psů trpí. Obvykle se příznaky této alergie projevují u psa po venčení v kvetoucí trávě nebo v blízkosti kvetoucích stromů. Mezi příznaky této alergie patří svědění v důsledku zánětu kůže (pes si neustále postižená místa drbe). Na daných místech jsou viditelné zarudlé boláky, stejné jako mívá člověk. Dalším projevem může být slzení, kýchání, zarudlá kůže ušních boltců, záněty kůže, svědivý ekzém v okolí análních žláz.
Léčba
Nejdůležitějším bodem léčby je prevence, což znamená, že by se majitel měl při venčení vyhýbat místům, kde je vysoká koncentrace pylu. Pokud se navíc u psa příznaky objeví, je vždy lepší navštívit veterináře, který nasadí správnou léčbu. Při rozsáhlých problémech veterinář obvykle předepíše kortikoidy, případně antibiotika. Navíc provede diagnostiku, kterou se zjistí, na co je pes alergický.
