Agamy bývají ve většině případů pohodářky. Samozřejmě nelze zobecnit, že všechny agamy jsou takové. Stejně jako lidé i agamy mají svoji osobnost. Jedna agama může být klidná, druhá agresivní, třetí plachá, vždy záleží na konkrétním jedinci.
Agama vousatá
Agama vousatá dorůstá velikosti 40 až 60 cm, hmotnost má okolo 500 g. Svou domovinu má v australských pouštích. Samice klade 10 až 20 vajec s inkubační dobou 60 až 70 dnů. Převážně se živí živočišnou složkou. Má žluté, světle hnědé až hnědočervené zbarvení. Agama stejně jako hadi svléká svou kůži, svléknutí celé kůže brání trnité výrůstky.
Agama vousatá dosahuje pohlavní dospělosti zhruba ve dvou letech a není vhodné ji pářit častěji než 1–2x do roka. Agamy není potřeba zimovat, ale pro úspěšné páření je to vhodné. Na podzim je potřeba v teráriu snížit délku svícení až na cca 7 hodin a teplotu k 17 stupňům. Agama vousatá bude přijímat méně potravy a bude línější. Zimní klid by měl být dlouhý cca 8 týdnů. Po této době začněte znovu zvyšovat postupně teploty v teráriu. Nezimujte však viditelně slabé jedince nebo jedince jakkoliv poškozené. I po dobu zimního odpočinku je agama vousatá aktivní, proto je potřeba, aby měla stále k dispozici čerstvou vodu a případně rostlinnou stravu.
Samci agam vousatých jsou mohutnější s větší hlavou, ovšem rozpoznání pohlaví je velice problematické a vyžaduje praxi.
Potrava se skládá ze 70 % z živočišného původu, zbytek tvoří rostlinná strava, a to zejména u mladých agam. Občas můžeme podat červa, švába, u větších zvířat i myší nebo potkaní holátko. Z rostlinné složky přijímá agama vousatá čínské zelí, pampelišky, okurky, rajčata a podobně. Při krmení červy a holátky je potřeba dávat pozor na přejídání a případnou obezitu agam.
Pokud již jednu agamu máme a rozhodneme se pro druhou ve stejném teráriu, měly by být přibližně stejné velikosti, protože jsou kanibalické vůči menším jedincům stejného druhu. Případně je potřeba je chovat odděleně, než dorostou přibližně stejné velikosti.
Agama vousatá žije cca 10–15 let, ale jsou to zábavní a klidní společníci, kteří si dobře zvyknou na lidský kontakt a stanou se tak rychle domácími miláčky.
Varuji před nákupem zvířat na burzách z důvodu často velice špatného zdravotního stavu, případně poškození v podobě regenerátů ocasů a podobně. Lepší je nákup ve specializované prodejně nebo od známého chovatele. Agama se dá koupit v některých zverimexech nebo na internetu, její cena se pohybuje kolem 600 korun za jeden kus.
Terárium zařizujeme jako pouštní. Do terária je vhodný terarijní písek, například Exo-terra, a dekorační kameny, případně kořeny. Nesmí chybět miska na vodu. Teplota v teráriu by se měla pohybovat kolem 30 °C. Pod zdrojem tepla i 40–50 °C.
V naší poradně s názvem ZÁNĚT SPOJIVEK U KOČKY se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Dave.
Dobrý den, je něco pravdy na tom, že by mast ophthalmo framykoin mohla být příčinou ucpání slzného kanálku? Náš kocour má zánět spojivek na jednom oku. Jsou mu 3 roky. Nikdy nebyl nemocný. Oči měl do teď zdravé. Dávala jsem mu ophthalmo framykoin a oko se mu dobře hojilo. Pro jistotu jsme šli po cca 2 dnech k lékaři (na kontrolu po víkendu). Ten potvrdil zánět spojivek a změnil mast na kapky Floxal a zánět spojivek se od té doby nelepší. Je nějaký důvod, proč nedávat mast ophtalmo framykoin? Podle lékaře, kterého jsme navštívili, může mast způsobit ucpání slzného kanálku.
Děkuji
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Kamča.
Ophthalmo framykoin se běžně používá i ve veterinární praxi pro kočky. Působí proti infekcí předních částí oka způsobených například bakteriálními záněty spojivky, rohovky, okraje víčka a slzného váčku, ječného zrna, vředy rohovky. Má podobné účinky jako Floxal. Pokud se stav po Floxalu nelepší, musíte o tom informovat veterináře, aby změnil léčbu. Nejspíše bude nutné udělat stěr z oka a nechat v laboratoři vyšetřit přesnou příčinu a k tomu i vhodnou léčbu.
Agamakočinčinská, někdy také nazývaná vodní, obývá asijské pralesy v Indii, Vietnamu, Číně, Thajsku. Ve volné přírodě žije převážně na větvích nad vodními toky, do kterých se v nebezpečí vrhá. Umí výborně plavat. Dorůstá do délky až 100 cm, její hmotnost je kolem 500 g, živí se hmyzem, hlodavci a rybami. Samice klade 6 až 18 vajec s inkubační dobou 65 až 90 dnů. Agamy jsou společenská zvířata, a tak žijí ve větších skupinách.
Mláďata agam kočinčinských vypadají velmi bizarně. Mají velkou zakulacenou hlavu a tělíčko hubené, oproti malé hlavě. Ocas je dvakrát delší než tělo. Končetiny jsou dlouhé, s prsty uzpůsobenými k rychlému a obratnému lezení. Barva mláďat je tmavě zelená s příčnými světlejšími pruhy. Jak agamakočinčinská roste, její hlava se protahuje a začíná se rýsovat výrazný „čumák". Barva se mění v brčálově zelenou a světlé pruhy se ztrácejí. Na hřbetě a hlavě začíná růst hřeben. Nyní nastává čas, kdy již můžeme začít rozeznávat pohlaví. Samcům roste dále hřeben na hřbetě, kdežto u samic zůstávají jen mírné rohovité výrůstky. Samice málokdy přesáhnou 70 cm.
Je lepší chovat skupinu o jednom samci a dvou samicích. Můžete využít akvaterárium velikosti 150 x 100 x 100 cm (d x š x v) s velkou vodní plochou a stále čistou vodou – budete potřebovat výkonný vnější průtokový akvarijní filtr. Nezapomeňte také silné větve na šplhání, ještěři rádi leží na větvi nad vodou. Na tomto místě jim umožněte slunění. Je dobré, když má každé zvíře svůj tepelný zdroj. Prostor doplňte rostlinami se silnými listy z pralesů jihovýchodní Asie. Denní teplota by se měla pohybovat okolo 25–35 °C, v noci pak okolo 20–25 °C, vlhkost vzduchu kolem 80–90 %.
K potravě podávejte cvrčky, žížaly, sarančata, moučné červy, potemníky, šváby, sladkovodní ryby, mláďata potkanů, myší, mláďata křečků, hlemýždi, larvy zlatohlávků. Někteří ještěři přijímají listy, měkké ovoce, strouhanou mrkev a rýži.
Agamakočinčinská není příliš klidné zvíře. Snažte se zvířata navyknout na lidský dotek, naučte je postupně přijímat potravu z ruky (z pinzety) a taky je na ruce pochovejte. Později se vám to vyplatí. Ovšem nic se nemá přehánět, nezapomínejte, že ještěr není pes.
Pokud jde o výživu, kořist občas posypejte vitamínovým přípravkem. Dbejte na dostatečný přísun vápníku pro správný vývoj kostry a používejte žárovku (nebo zářivku) s plným spektrem denního světla, které zajišťuje záření UV-A (podporuje vyživovací procesy plazů). Ultrafialové záření se dělí do dvou typů UV-A a UV-B. UV-A záření (315–400 nanometrů) je důležité pro tvorbu pigmentu v kůži a UV-B (280–315 nanometrů) ovlivňu
Agamy většinou nebývají agresivní. Pokud chováme více agam společně, mohou být občas agresivní vůči sobě navzájem (například při sporu o potravu). Většinou se však jedná jen o malé potyčky. Velmi agresivní ale mohou být vůči sobě dva samci, tudíž nelze mít dva samce společně v jednom teráriu. Jsou velmi teritoriální a nesnesli by se – mohli by se vážně poranit, případně by mohl jeden druhého i zabít. Poražený jedinec totiž nemůže z uzavřeného terária uniknout, jak by to udělal ve volné přírodě. Agresivní vůči sobě mohou být ale i samice. Samice před snůškou bývají neklidné, pobíhají po teráriu, hrabou a hledají vhodné místo pro svou snůšku. Není vhodné je v tomto období vytahovat ven z terária a rušit.
Plachá mohou být především mláďata, a to platí dvojnásob při zakoupení a umístění do nového prostředí. Vždy se potřebují aklimatizovat, potřebují nějaký čas na „rozkoukání“. S postupem věku agamy svou plachost ztrácejí a stávají se klidnými (ve většině případů).
Agamy si obvykle na kontakt s člověkem dobře zvyknou. Je to ještěr, který kontakt s člověkem snáší nejlépe. To ale v žádném případě neznamená, že je agama nějaký „mazlíček“. Neustálé tahání ven z terária a muchlování zde nepřipadá v úvahu. Pořád je to ještěr, pro kterého takové jednání není vůbec přirozené. Agama není pes a nepochopí, proč ji člověk vytahuje ven, proč ji hladí a nosí. Určitě není dobré agamu vytahovat z terária každý den, natož několikrát denně. Nejspokojenější jsou vždy ve svém teritoriu – v teráriu. Přílišnou manipulací agamu zbytečně stresujeme. 1x týdně jí můžeme dopřát volný pohyb po pokoji, aby se proběhla. I to největší terárium není pro agamu dostatečně velké, pokud jde o pořádné „proběhnutí se“. Zde ale pozor, aby byl pokoj dostatečně zabezpečen, aby nemohla někam zalézt a v horším případě tam uvíznout. Taktéž ji nepouštíme na studené dlaždice a podobně, nenecháváme ji běhat v místech, kde je nízká teplota. Proběhnout se může dle potřeby půl hodiny či 10 minut, záleží, jak se agama bude chovat. Pokud bude spokojeně pobíhat a šmejdit, klidně ji necháme déle. Pokud se bude chtít schovat a bude „nesvá“, dáme ji zpět do terária. Jestliže budete chtít takto nechat agamu jednou za čas proběhnout, pouštějte ji vždy ve stejné místnosti, tedy tam, kde to zná. Neustálé změny prostředí ji mohou zbytečně stresovat. Samozřejmě ji takto proběhnout nemusíte dávat vůbec. Také nedáváme agamu ven ve chvílích, kdy v klidu odpočívá nebo se vyhřívá pod lampou. Proběhnout ji můžeme nechat v případě, že v teráriu pobíhá a šmejdí.
Agamu můžeme položit také na parapet, kde s oblibou z okna
Ve svém příspěvku ZAKALENÉ OKO se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Daniel Šafář.
Dobrý den,
Moje koťátko plemena ragdoll,7měsíců má dnes ráno zakalené jedno oko a je zakalené jako by bylo slepé.Je to domácí kočka takže by neměla mít onemocnění z venvkovních vlivů.Chtěl bych se zeptat na možnou léčbu ,protože návšťěvu veterináře můžu uskutečnit až přístí týden.
Děkuji za odpověd.
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Yveta.
Nevi nekdo co to znači u člověka,kdyz ma zakalene oči a vidi tak nejak divně ,jakoby dookola rozmazane,nebo trubicovite ?Lekaři nevědi a posilaji na ruzna vyšetřeni a stejne nic .Je to psychicky fakt naročne.Už to trva pul roku.Dekuji za odpoved .Yveta
Vyskytuje se v severozápadní Austrálii a na Nové Guineji. Dorůstá délky 60–90 cm, z čehož 44 cm tvoří ocas. Váží okolo 500 g. Dožívá se až 10 let věku. Pojmenována byla podle svého velkého varhánkovitého kožního límce, tvořeného z dlouhých chrupavek, který zastává jak funkci obranou (pokud se cítí ohrožena, roztáhne límec, čímž se zdá větší a výstražně prská), tak funkci vábící, kterou agama límcová využívá v období páření. V průměru tento límec může měřit až 26 cm. Po provedení obranného manévru obvykle prchnou agamy do korun stromů, kde jsou se svým světle zeleným až tmavě hnědým zbarvením těla skvěle zamaskovány.
Mezi potravu, kterou loví na stromech, patří většinou malí členovci (housenky a cikády), na zemi pak mravenci, termiti a pavouci nebo drobní obratlovci, jiné druhy menších ještěrů. Během období sucha, které trvá obvykle od dubna do srpna, upadají agamy ve volné přírodě do poloklidového stavu. Páření probíhá obvykle mezi zářím a říjnem, kdy samci přilákávají samice pomocí svých límců, které vznešeně roztahují, a o samice bojují, přičemž límce rozevírají a koušou svého protivníka do těla. Samice klade do hnízda v období dešťů (listopad až únor) obvykle 8–23 vajec. Vejce se nacházejí v prohlubních, které bývají 5–20 cm pod zemí a obvykle ve slunných oblastech. Inkubace trvá zhruba dva až tři měsíce a pohlaví závisí částečně na teplotě, přičemž se v extrémních teplotách vyvíjejí výhradně samice, ve středních teplotách (29–35 °C) se rodí zhruba stejné množství samců a samic.
Pro chov agamy límcové se doporučují větší ubikace rozměrů 1 x 1 x 2 m, jednotlivá „ochočená“ zvířata je možné držet v ubikaci 80 x 60 x 80 cm s pravidelnou možností pohybu volně po místnosti. Dno terária pokryjeme pískem a v prostoru nainstalujeme několik šikmo zapřených i vodorovných větví, jejichž síla by měla odpovídat síle ještěra. Miska s vodou nesmí chybět. Tyto agamy vyžadují vyšší intenzitu osvětlení zajišťovanou zářivkami nebo výbojkami a také podíl UV složky spektra. Denní teploty by se měly pohybovat kolem 30 °C s možností lokálního ohřevu zhruba na 38 °C. V noci je vhodný pokles na 22 °C, spojený s mírným večerním porosením. Během dvou až tří zimních měsíců je vhodné snížit teplotu na 18–20 °C. Krátce po návratu k běžné aktivitě dochází k páření a zhruba za 5 týdnů ke snůšce asi 10 vajec, která samičky zahrabávají. Při inkubační teplotě 28–31 °C trvá vývoj 78–92 dní a mladí se líhnou ve velikosti 14–16 cm.
Tato agama se dá koupit v některých zverimexech nebo na internetu, její cena se pohybuje mezi 1 000 až 3 000 korun za jeden kus.
Vybíráme buď terárium pouštního (agama límcová, vousatá), nebo tropického (agamakočinčinská) typu, ale vždy dostatečně velké. Absolutní minimum pro jednu dospělou agamu je rozměr 100 x 50 x 50 cm (d x š x v). Pro skupinku agam je samozřejmě potřeba terárium úměrně větší. Nepodceňujte nikdy u terárií větrání, víc znamená obvykle lépe.
Jako podklad je nejvhodnější vrstva písku. Plně vyhovuje obyčejný písek do dětských hřišť.
Agamy vousaté rády šplhají a obvykle spí na nejvyšších možných místech – proto je vhodné členité pozadí s dostatečně velkými plošinkami, ve velkém teráriu i silnější větve a podobně. I když agamy pijí jen výjimečně (pokud pravidelně přijímají rostlinnou potravu, nemusí pít vůbec), měla by být v teráriu vždy miska s čistou vodou.
Zbytečné jsou různé úkryty, jeskyně, vodopády, sádroví trpaslíci a podobně. Nemá smysl dávat do terária jakékoliv živé rostliny, agamy je zaručeně brzo zlikvidují. I případné umělé rostliny by měly být dostatečně pevné a odolné. Pokud už se rozhodnete mít v teráriu živou rostlinu, ujistěte se, že není jedovatá.
Teplota v teráriu by se měla přes den pohybovat kolem 30 °C, a to s určitým teplotním gradientem (třeba 26 až 33 °C), aby si zvířata sama mohla vybrat, co jim vyhovuje. V teráriu musí být i výhřevné místo, kde teplota přes den dosahuje 40 až 45 °C. Nejjednodušším řešením je například kus břidlice, nad který se umístí obyčejná bodová žárovka vhodného výkonu. Jako výhřevné místo umístněné pod zdrojem UV je možné použít i topný kámen, ale pozor – ujistěte se, že jeho teplota nepřekročí výrazněji 40 °C. Přes noc stačí běžná pokojová teplota – s vypnutými všemi zdroji tepla a světla. Velmi důležité je dostatečné osvětlení, neboť jde o heliofilní druh, který potřebuje hodně světla. Je nutné osvětlit celý prostor terária, třeba lineárními zářivkami, větší terária pak výbojkami. Svítíme zhruba 12 hodin denně.
Pro zdravý a správný růst zvířat je nutné mít v teráriu vhodný zdroj UV-B záření. Zdrojem UV-B v teráriích mohou být speciální lineární zářivky (pro velmi malý účinný dosah – v řádu několika centimetrů – jsou pro tento druh nevhodné), kompaktní zářivky (vhodné do menších terárií, odchoven) nebo výbojky.
U všech zdrojů UV-B záření je potřebné vhodné umístnění hlavně z důvodu dodržení jak minimální vzdálenosti od zvířete (u výbojek může být minimem klidně 40 až 60 cm), tak vzdálenosti maximální, za kterou už je množství UV-B nedostatečné (to může být u kompaktní zářivky i pouhých 20 až 25 cm). Taky pamatujte na to, že veškeré zdroje UV-B mají omezenou životnost – množství UV záření postupem času klesá. Proto je po určité době (6–12 měsíců) nutná výměna za zdroj nový.
Nemoci pohlavního ústrojí – hnisavý zánět dělohy, zánět předkožky
Nemoci pohybového ústrojí – záněty svalů, kloubů a šlach, dysplazie kyčelních kloubů, zlomeniny kloubů, zlomeniny kostí, křivice
Nemoci nervového ústrojí – zánět mozku a míchy, otřes a zhmoždění mozku a míchy
Nemoci očí – zánět spojivek, zánět víček, vchlípení a vychlípení víček, suchý zánět rohovky a spojivky, zákal rohovky, zákal čočky
Nemoci uší – onemocnění zevního zvukovodu, krevní výlev v ušním boltci
Onemocnění kůže – zánět kůže, kopřivka, svrab
Parazitární onemocnění psů – škrkavky, tasemnice, blechy, vši, všenky, klíšťata
Infekční nemoci jsou nemoci, jejichž původci jsou živé mikroorganismy (patogenní bakterie, houby, viry, rickettsie, chlamydie, protozoa) schopné pronikat do organismu zvířat, vyvolat onemocnění a dále se přenášet na zdravé jedince.
Přenos infekčních nemocí je realizován přímým nebo nepřímým (zprostředkovaným) vzájemným kontaktem nemocného zvířete se zdravým. Bránou vstupu původce onemocnění je kůže a viditelné sliznice očí, dýchací, trávicí a močopohlavní systém.
Při prvních příznacích infekčního onemocnění psa je nutné vždy co nejdříve vyhledat veterinárního lékaře, který zvíře odborně vyšetří a zahájí odpovídající léčbu. Infekční onemocnění ohrožuje nejen zdraví a život postiženého psa, ale i ostatní psy, se kterými přijde do kontaktu.
Invaze cizopasníků, jak vnějších, tak vnitřních, způsobují značné komplikace zdravotního stavu u všech věkových kategorií psů. U štěňat mohou způsobovat i přímé ztráty uhynutím, často významnou měrou zasahují skrytě do vývinu a růstu a disponují organismus pro celou řadu onemocnění.
Rostliny do tropického terária pro agamu, chameleona, leguána, varana
Při výběru rostlin do terárií pro ještěry se zaměřujeme na to, aby rostliny v teráriu dobře prospívaly (většinou to však nejde, protože si ještěři na rostlinkách smlsnou nebo je pošlapají a zdemolují) a aby se nic nestalo vašemu šupinatému kamarádovi. Volíme proto rostliny nejedovaté.
Agama vousatá – u agamy moc dlouho rostliny nevydrží. Asi nejvhodnější rostlinou jsou aloe a suchomilné tilandsie.
Gekončík noční, scink šestipruhý, scink obecný – vhodné jsou suchomilné tilandsie a kaktusy bez trnů (Astrophytum myriostigma).
Leguán zelený – díky jeho váze vydrží v teráriu pouze rostliny umělé. Pokud máme mládě a chceme mu zkrášlit terárium živými rostlinami, zvolíme rostliny do tropických terárií, tedy stejné jako pro chameleona, agamu kočinčinskou, felsumy, anolise.
Varan stepní – tento varan je rovněž dost těžký, a proto zde rostliny vydrží jen chvíli; vhodné jsou suchomilné tilandsie a tlustice.
K zarudnutí dojde, když se cévky spojivky (růžová část víček), bělimy (bílý okraj oka) nebo rohovky buď zvětší, nebo rozrostou. Důležité je určit, jestli je toto rozšíření způsobeno povrchovým, nebo hlubokým zánětem. Povrchový zánět bývá způsoben podrážděním nebo infekcí. Vnitřní zánět je samozřejmě závažnější, protože postihuje oko „více do hloubky“ a bývá častěji spojen s nemocemi, které ohrožují vidění kočky.
Při onemocnění oka je velmi důležité odhalit původ problému a cíleně jej léčit. Cíl léčby je tedy jasný: snížit jakýkoliv zánět a léčit vyvolávající příčinu. Veterinář předepíše léky, mastičky či kapky do očí pro kočky v závislosti na typu onemocnění kočky. Je ale důležité dodržovat i domácí léčebný režim, který veterinární lékař nařídí, podávat léky, kapky či mastičky tak, jak bylo doporučeno. Jakékoliv změny vždy okamžitě nahlaste veterináři. Pokud se nepodaří aplikovat lék, informujte ho neprodleně o tomto faktu. Také zajistěte, aby si kočka nemnula oko, a dohlédněte na to, aby měla neustále límec. Nemocné oko je potřeba kontrolovat, jestli není zarudlejší, výtok intenzivnější, oko bolestivější nebo jestli kočka nepřestává vidět.
Když přijdete s kočkou k veterináři s problémy očí, musíte mu sdělit, kdy oko zarudlo a jak probíhal další vývoj zarudnutí, pomůže to s diagnózou, zda se problém týká „jen“ očí, nebo jestli je zarudnutí vyvoláno jiným problémem (nemocí). Další vyšetření je podobné tomu lidskému: kontrola očního pozadí, měření nitroočního tlaku, výtěry ke kultivaci bakteriální infekce.
Zánět spojivek: bývá nejčastější příčinou zarudnutí oka. Vzniká podrážděním oka – pylem, prachem, kouřem, chemikáliemi, pokud oko nemá oko dostatek slz, pokud víčko dostatečně oko nechrání. Může ho ale vyvolat třeba alergie, deformace víček, onemocnění třetího víčka (zánět třetího víčka také způsobuje zarudnutí oka).
Zánět očních spojivek: může být součástí zánětu kůže, ale může se vyskytovat i samostatně. Příčin je hned celá řada – alergie, bakteriální nebo plísňová infekce, autoimunitní onemocnění.
Zánět rohovky: cévy spojivky a bělimy jsou zvětšené a prorůstají do rohovky. Toto onemocnění je závažnější než zánět spojivek a bývá spojeno se vznikem vředu na rohovce.
Zánět duhovky: tento zánět postihuje vnitřní části oka a může upozorňovat na celkové onemocnění. Onemocnění je velmi závažné, protože hrozí vznik slepoty kočky.
Zelený zákal: jde o zvýšení nitroočního tlaku. Toto onemocnění bývá bolestivé a často spojené s uveitidou (zánět živnatky – chrání oko a má význam pro výživu oka).
Záněty a nádory v okolí oka: za okem, v nose, na tváři.
Psí oči se podobají lidským a mohou trpět obdobnými potížemi, které ovlivňují kvalitu zraku. Mezi taková onemocnění patří výtok z očí, otok, zánět spojivek a další.
Pokud vašemu psovi slzí oči jen někdy, může jít o alergickou reakci (obvykle se projevuje stejně jako u lidí v letním období, kdy je v ovzduší mnoho pylů).
Ať už jde o slzení silné či slabé, může naznačovat zánět spojivek nebo zánět rohovky. Některá plemena jsou k zánětům rohovky zvláště náchylná. Jsou to většinou plemena, která mají vypouklé oči (boxer, buldok). Zánět rohovky se projevuje viditelným zmodráním oka, což je způsobeno neprůhledností čočky, nebo čočka nateče.
Zánět spojivek
Zánět spojivek se projevuje zarudnutím spojivky, můžeme pozorovat slabý nebo silný hnisavý výtok z očního koutku. V pozdějším stadiu je již bolest velká a oko zůstává polozavřené. Onemocnění se může vyvinout v chronický zánět spojivek, o něm hovoříme tehdy, když neustávají příznaky nemoci, nebo se nemoc v krátkých intervalech opakuje. Příčinou může být malé cizí těleso v oku nebo špatně rostoucí řasy či vchlípené víčko. Pokud na svém psovi pozorujete podobné příznaky v malé intenzitě, vykapávejte mu oči kapkami do očí, případně vytrhejte nevhodně rostoucí řasy, které mohou být příčinou potíží.
Ektropium
Ektropium je odchlípení očního víčka. Zde je nutný chirurgický zákrok. Odchlípení víčka může být buď vrozené, anebo získané například úrazem či po zánětu a někdy se tato nemoc objeví bez zjevné příčiny ve stáří psa. Na psovi pozorujeme zánět spojivek, který je velmi často spojen se slzením očí. Oko je podrážděné, slzí, může mít zanícenou rohovku a spojivkový vak. Nemoc se léčí podle toho, v jakém je stadiu. Při tomto onemocnění může docházet k výtoku hnisu. Pomoci mohou oční kapky, ale jen v některých případech.
Vřídek na rohovce
Vřídek na rohovce vzniká úbytkem hmoty rohovky. Může být získán buďto mechanicky, nebo infekcí. Oko má hrubou strukturu, je zarudlé a pes si je neustále otírá tlapkou. Toto onemocnění je velmi bolestivé, proto je zapotřebí vyhledat rychle lékaře, který určí v jakém stadiu nemoc je. Pokud je v rané fázi, veterinář jen předepíše kapky, pokud je v pozdější, veterinář sešije obě víčka po dobu zhruba deseti dnů, aby se bolest nezvyšovala a oko mělo šanci se pořádně zahojit.
Uveitida
Uveitida je nemoc postihující obě nebo jen jedno oko. Je to zánět duhovky s okolními strukturami oka. Zornička je velmi malá, oko zrudlé a zavřené, pes se vyhýbá světlu. Toto onemocnění je vždy velmi závažné a je nutné je léčit pomocí kapek a podáváním protizánětlivých prostředků ústní cestou.
Hnis v očích může mít kočka z mnoha důvodů: zánět spojivek, poranění rohovky, výhřez třetího víčka, glaukom, slzení očí.
O zahnisané oči koček se musí pečovat, v počáteční fázi stačí oko vymývat převařenou vodou nebo odvarem z heřmánku. Použít můžete také dezinfekci určenou pro lidi (Opthalmoseptonex). Pokud nenastane do dvou dnů zlepšení nebo se stav naopak zhoršuje, musíte zajít k veterináři, neboť bude pravděpodobně nutná razantnější léčba.
Nenechte zvíře, aby si oko škrábalo. Pokud to dělá, musíte ihned nasadit ochranný límec.
Nepoužívejte bez konzultace s veterinárním lékařem žádné oční léky, které zabraly u vás a našli jste je v nočním šuplíku. V případě vašeho zvířete opravdu nemusí být vhodné.
Pozor na zánět rohovky! Vidíte-li, že se oko náhle stává neprůhledné, musíte okamžitě do ordinace, neboť hrozí trvalé poškození zraku. Rozhodují hodiny. Zarudlé oko může také signalizovat oční zákal. Pokud je zvíře podrážděné, schovává se a oko je na dotyk bolestivé, je namístě ho odvézt co možná nejdříve k veterináři.
Zánět spojivek
Zánět spojivek patří k nejčastějším onemocněním oka kočky. Choroba může postihnout jedno, nebo i obě oči. Vzniká nejčastěji vnějším drážděním průvanem, smítkem v oku, čpícími látkami nebo působením alergenu (prach, pyl, cigaretový kouř). Zánět spojivek může mít souvislost také s jiným onemocněním, například s infektem dýchací soustavy.
Zánět spojivek se projevuje zarudnutím, otokem a slzením oka. Tímto onemocněním trpí většinou koťata nebo kočky se sníženou imunitou. Pokud se příznaky do dvou dnů samy nezmírní, navštivte veterináře. Ten zahájí cílenou léčbu antibiotickými mastmi nebo kapkami. Nikdy kočce nepodávejte masti nebo kapky určené pro lidi!
Poranění rohovky
K poranění rohovky dochází nejčastěji při kocouřích rvačkách. Za normálních okolností se rána rychle zahojí sama. Někdy mohou nastat komplikace a do rány se dostane zánět. Zánět rohovky se projevuje jako bílá až šedá plocha viditelná na povrchu oka (zákal). V takovém případě nevyčkávejte a co nejdříve navštivte veterináře! Zánět by mohl nenávratně poškodit rohovku a kočka by mohla oslepnout.
Rvačkám kocourů lze předcházet. Nejlepší je nechat kocoura vykastrovat, zklidní se a nebude cizí kocoury napadat.
Výhřez třetího víčka
Třetí víčko (mžurka) se nachází v koutku oka a není normálně vidět. Objevuje se však, když zakrývá poraněné oko. Pokud je třetí víčko vidět u obou očí, může to znamenat, že je kočka celkově velmi vyčerpaná nebo trpí vážnější infekční chorobu, infektem dýchací soustavy. Pokud je mžurka viditelná i po dvou dnech, navštivte veterináře! U tohoto onemocnění se také v oku vzácně tvoří hnis.
Oční kapky cdVet ze silic růží pečují jemně a efektivně o oči vašeho psa. Tyto oční kapky jsou nejen vhodnou prevencí, ale i přirozenou podporou při již probíhajících onemocněních, jako je například časté slzení očí, výtok z očí, červené oči nebo zánět. Především po procházce v prašném prostředí nebo po koupání v přírodě se následná péče vždy vyplácí. Oční péče (Augenpflege) od firmy cdVet představuje velmi šetrný čisticí a ošetřující přírodní přípravek z růžové vody ze silic plátků růží pro přirozenou péči o oči.
Slzení očí : Při potížích s nadměrným slzením nebo pro pravidelné čištění očí po koupání nebo po procházce v prašném prostředí kápněte 1 nebo 2 kapky na spojivkový váček.
Zánět spojivek: Díky účinkům růžové vody je cdVet oční péče vhodná jako dodatečná podpora v situacích, jako je například zánět očí nebo spojivek.
Přesné dávkování po jedné kapce zajišťuje červené pryžové mačkátko s šetrně zakulaceným kapátkem, integrované do víčka skleněné lékárenské lahvičky. Kapátko je opatřeno ochranným závitovým víčkem.
Při kapání do očí psa postupujte opatrně, a nejste-li si jistí, jak bude pes reagovat, je lepší mít k ruce pomocníka. Lahvičku držíme v dostatečné vzdálenosti od oka a stiskem červeného hrdla kápneme 1 až 2 kapky na spojivkový váček.
Vyplavené nečistoty spolu se zbytky kapek v okolí oka opatrně setřeme například čistým kapesníkem nebo jinou jemnou čistou látkou ve směru od oka.
Jak často kapat: cdVet kapky do očí pro psy můžete používat podle potřeby i vícekrát denně, případně jen občas podle situace – jako prevenci.
Zánět oka u kočky může způsobit infekční zánět spojivek a potíže s tvorbou slz.
Zánět se může projevovat žlutým či zeleným lepkavým výtokem. Při zjištění zánětu musíte držet kočku v izolaci a navštívit veterinárního lékaře.
Zánět rohovky – cévy spojivky a bělimy jsou zvětšené a prorůstají do rohovky. Toto onemocnění je závažnější než zánět spojivek a bývá spojeno se vznikem vředu na rohovce.
Zánět duhovky – tento zánět postihuje vnitřní části oka a může upozorňovat na celkové onemocnění. Toto onemocnění je velmi závažné, protože kočce hrozí oslepnutí.
Při onemocnění oka je velmi důležité odhalit původ problému a cíleně jej léčit. Cíl léčby je tedy jasný – snížit jakýkoliv zánět a léčit vyvolávající příčinu.
Oko kočky je komorové stejně jako oči jiných obratlovců včetně člověka. Koťata se rodí slepá, jejich oči se začínají otevírat mezi 8.–14. dnem věku a během dalšího týdne jsou už plně funkční.
Předpokládá se, že kočky jsou mírně krátkozraké – nejostřeji vidí předměty vzdálené mezi 2 až 6 metry.
Rohovka kočičího oka klenutější, aby zachytila více paprsků, navíc má kočka za sítnicí ještě jednu cévnatou vrstvu, která se označuje tapetum lucidum a funguje jako zrcadlo, které odráží světlo zpět, takže projde světločivnými buňkami nejen přímo, ale ještě jednou odražené. Tuto vrstvu nemá žádný jiný živočich a navenek se projevuje mimo jiné tím, že když na kočku ve tmě posvítíte, zdá se, že jí svítí oči (vidíme odražené světlo).
Zornice se navíc může v šeru hodně otevřít (pokryje téměř celou duhovku) a pustit do oka maximum světla, za dne je potom malá a chrání citlivé oko před silnými slunečními paprsky. U malých koček (s výjimkou manula) je zornice typicky elipsovitá, uzavírají ji dva svaly ze stran, velké kočky mají zornici kruhovou stejně jako třeba člověk.
Kočky mají takzvané třetí víčko (mžurku), které je ve vnitřním koutku oka. Mžurka oko stále zvlhčuje, proto kočka téměř nemusí mrkat.
Na sítnici oka jsou dva druhy receptorů, obou je u koček přibližně stejný počet – tyčinky citlivé na slabé světlo a čípky fungující při silném světle a umožňující barevné vidění. Receptorů je nejvíce ve středu oka, u koček potom trochu více v širším vodorovném pásu. Proto jsou kočky citlivější na pohyb ze strany na stranu, což je důležité pro lov.
Léky, které jsou běžně dostupné v lékárně a lze je použít k léčbě očí u koček:
Ophtal – dezinfikuje a lze ho použít při slabším zánětu spojivek a k vyplachování očí.
Borová voda – dezinfikuje a lze ho použít při slabším zánětu spojivek a k vyplachování očí, má kratší trvanlivost (roztok kyseliny borité bez konzervantů), dostanete ji namíchanou v lahvičce v lékárně.
Ophtalmo-Septonex – dezinfekční mast, ale občas dráždí.
Ophtalmo-Azulen – mast s heřmánkem spíš ke zklidnění očí.
Lacrysin a HypoTears – umělé slzy.
Zarudlé oko u kočky
Zarudlé oko je příznakem zánětu nebo infekce. Můžete se s ním setkat u nemocí třetího víčka, spojivek, nemocí víček, rohovky, bělimy, při zánětu vnitřních struktur očí, zeleného zákalu a podobně. Zarudnout může jak jedno oko, tak obě – záleží na příčině vyvolávající zarudnutí.
K zarudnutí dojde, když se cévky spojivky (růžová část víček), bělimy (bílý okraj oka) nebo rohovky buď zvětší, nebo rozrostou. Důležité je určit, jestli je toto rozšíření způsobeno povrchovým, nebo hlubokým zánětem. Povrchový zánět bývá způsoben podrážděním nebo infekcí. Vnitřní zánět je samozřejmě závažnější, protože postihuje oko „více do hloubky“ a bývá častěji spojen s nemocemi, které ohrožují vidění kočky.
(latinsky keratitis) se klasifikuje dle hloubky postižení, dle etiologie či topografie. Povrchový zánět rohovky (latinsky keratitis superficialis), respektive povrchové eroze jsou nejčastěji následkem traumatizace rohovky a po odstranění příčiny dochází k jejich rychlému zahojení. Klinicky je patrný zvýšený výtok z mediálního očního koutku. Proces je bolestivý, pozorujeme fotofobii. Terapie je závislá na intenzitě a délce trvání onemocnění. Používáme lokální anestetika kombinovaná s antibiotiky.
Povrchový zánět rohovky s pigmentací
(latinsky keratitissuperficialis pigmentosa) se vyskytuje s predispozicí u pekinézů, lhasa-apso, ši-tzu, mopsů a bostonských teriérů. Nejčastější příčinou je chronická iritace očního bulbu při víčkové štěrbině u brachycefalických plemen. Mezi vyvolávající faktory patří districhiáza (řasa vyrůstající z hrany víčka), nosní záhyby, velká víčková štěrbina v kombinaci s prominující oční koulí a tím ztížené mrkání. To způsobuje nedostatečnou distribuci slzného filmu na povrchu rohovky. Pigment je ukládán do epitelu na centrální části rohovky. Vaskularizace je pouze v případě dlouhotrvající iritace. Terapeuticky je nezbytné odstranění etiologického činitele. V indikovaných případech, pokud uložený pigment vede k poruchám vidění, se může provést superficiální keratotomie. Ta vyžaduje opatrnost zejména u brachycefalických plemen. U nich je chronicky iritovaná rohovka slabší než v místě neiritovaném. Protože tím však neodstraníme vyvolávající příčinu, je nutno počítat s recidivami. Nejlepším krokem k omezení depozice pigmentu v rohovce je odstranění chronické iritace, případně využití antiflogistického účinku kortikosteroidů.
(latinsky keratitis superficialis chronica), známý též jako Oberreiterův syndrom německých ovčáků neboli Pannus, se nejčastěji vyskytuj mezi 1. až 6. rokem života. Onemocnění bylo popsáno i u belgických ovčáků, pudlů, jezevčíků, border kolií, greyhoundů, sibiřských husky a dalmatinů. Je to progresivní zánětlivé oboustranné onemocnění rohovky s nepříliš jasnou etiologií. Přisuzována je velká důležitost autoimunitním pochodům a ultrafialovému záření, protože byla prokázána korelace mezi nadmořskou výškou, teplejším ročním obdobím a výskytem onemocnění. Majitel si onemocnění všimne většinou v pokročilém stadiu, kdy jsou epitel a přední vrstva stromatu rohovky již silně pigmentovány a vaskularizovány. Vaskularizace a pigmentace postupně zachvacují celou rohovku. Jaká je prognóza? V případě postižení mladších zvířat (mezi 1. až 2. rokem života) lze očekávat výskyt závažnějších lézí. Pannus je charakterizován výskytem většího mno
Bišonek je společenský pes, který potřebuje být mezi lidmi. Je to jeho základní potřeba, potom je to veselý, temperamentní a hravý pes. Jeho povaha je vyrovnaná, přítulná, bez známek agresivity, přestože je bišonek nebojácný pes. Vyniká svou přirozenou inteligencí, díky níž se velice rychle učí to, co je od něj žádáno. Jeho vztah k dalším možným zvířatům v rodině je bezproblémový, k dětem se chová stejně přítulně jako k dospělým, pokud mu samozřejmě neubližují. Vzhledem k jeho velikosti je to nenáročný pejsek, vhodný i do toho nejmenšího bytu.
Předchůdce tohoto plemene je možné zcela prokazatelně hledat již ve starověku. Tehdy patřili ke skupině takzvaných bílých „dámských“ psíků. Jejich obliba pokračovala a dále stoupala i ve středověku, kdy se chovali především na francouzském a italském královském dvoře. Postupným dalším šlechtěním vznikla v období mezi dvěma světovými válkami současná podoba a standard plemene bišonek.
Bišonek je malý pes s kadeřavou srstí a veselým výrazem očí. Srst má hedvábně jemnou, visící dolů ve spirálách dlouhých nejméně 7 cm. Barva srsti je u bišonka vždy pouze bílá, někdy s možnými bledě béžovými znaky.
Minimální přípustná výška psů je 27 a fen 25 cm. Váha bišonka se pohybuje od 4 do 6 kg. Tělo je dobře stavěné s výrazně vyvinutým hrudníkem a silně vtaženou částí slabin. Hřbet se směrem k ocasu svažuje, ocas je nasazený ve hřbetní rovině a stáčí se zpět přes záď. Není ale zatočený. Nohy bišonka jsou rovné, navzájem rovnoběžné a mají jemné kosti. Vzhledem k celé velikosti je krk poměrně dlouhý. Hlava působí kulatým dojmem díky střihu, ale tvar lebky je spíše plochý. Uši má bišonek svěšené dolů, sahají zhruba do poloviny délky tlamy. Oči mají kulatý tvar a jsou velké a vždy tmavé.
Největší díl péče a starostlivosti se u bišonka zcela přirozeně váže k jeho srsti. Ta vyžaduje skutečně každodenní pročesávání až na kůži a pravidelné přistřihování. V ideálním případě by se srst bišonka měla stříhat alespoň jednou za dva až tři měsíce, ale v případě výstav je to nutné i častěji. Střih je nejlépe ponechat odborníkům v psím salonu, vycházet se musí i z oblastních tradic, které jsou ve světě i v rámci Evropy různé. Srst je rovněž nutné pravidelně umývat kvalitním psím šamponem, aby se udržela krásně sněhově bílá.
Protože má bišonek velice hustou a dlouhou srst, je důležité stále kontrolovat okolí očí, aby zde bujně rostoucí chlupy nedráždily oči nebo nepřekážely vidění. Na spodní části tlapek mezi jednotlivými polštářky někdy vyrůstají přebytečné, dlouhé chlupy, které je také třeba vystříhávat, aby psu nepů
Pouštní (případně polopouštní) terárium je suché, s pískem, kameny, suchými větvemi, bez rostlin nebo s rostlinami sukulentního typu. Do tohoto terária můžete umístit stepní želvu, gekony, agamu i některé hady.
Tropické terárium musí udržovat vlhkost. Jako podklad se používá rašelina, lignocel, kokosové vlákno, kůra. Osázejte ho živými rostlinami, broméliemi, tilandsiemi, kapradinami, mechem a jinými. Tropické terárium je vhodné pro řadu ještěrů, hadů, bezobratlých živočichů a žabek.
Paludárium je třetí typ terária. Je to kombinace tropického terária a akvária. Ve vodní části můžete chovat vodní želvy a některé nenáročné akvarijní ryby. V pozemní části žabky, různé druhy hadů a ještěrů vyhledávající vodní tůňky.
Všechny tři druhy terárií musíte přizpůsobit chovanému živočichovi. Především zajistit dostatečné osvětlení, vyhřívání, cirkulaci vzduchu, dostatek úkrytů, potravu a pitnou vodu.
Osvětlení do terária kupujte v prodejnách s odbornou obsluhou. Ve všech typech terárií by měly být 2 druhy osvětlení. Denní bílé světlo s UVB zářením (pokud se nerozhodnete chovat nočního tvora) a výhřevná žárovka jako zdroj tepla. Čím hlubší (vyšší) terárium bude, tím důležitější je i síla světla, které by mělo dostatečně osvětlovat i rostliny ve spodní části terária. Na žárovku byste měli zakoupit speciální kryt, aby nedošlo k popálení zvířete při náhodném dotyku.
U vytápění terária platí, že by se teplota uvnitř měla pohybovat od 28 °C s lokálním vytápěním (pod žárovkou až 40 °C). V chovatelských potřebách lze zakoupit například i topné kameny, které se hodí pro pouštní nebo polopouštní ještěry (agamy vousaté, krajty královské). Co se osvětlení a vytápění týče, čas nám mohou ušetřit automatické spínací hodiny. Zvířeti prospěje přesný denní a noční režim. Ke spínacím hodinám je možnost připojit i automatické rosení.
Větrání je také velmi důležité. Profesionální terária jsou vyráběna tak, aby splňovala podmínky pro cirkulaci vzduchu. Nevětratelné terárium se může stát zdrojem plísní. Bez účinné cirkulace by mohlo dojít až k úhynu zvířete. Není proto vhodné použít místo terária akvárium, pouze v případě odborných a finančně nákladných úprav.
Voda musí být součástí každého terária. Misku zajistěte vždy tak, aby nemohlo dojít k jejímu převrácení. V paludáriích s větší vodní plochou vodu filtrujte nebo často a pravidelně měňte. Pouštní terária denně lehce roste (agama vousatá nepije stojatou vodu, ale pouze rosu).
Rostliny, kterými osazujete terárium, nesmí být jedovaté. Mezi teraristy jsou oblíbené tyto nejedovaté rostliny, které se hodí spíše do sušších terárií (šplhavec, tlusti
