VÍDEŇSKÝ ŘÍZEK PODLE POHLREICHA a nejen to se dozvíte v tomto článku. Při křížení králíků se doporučuje připouštět a křížit vždy nepříbuzné jedince s jasným původem. Králíci určení ke křížení musí mít jasný původ a v prvopočátku by měli být čistokrevní. Důležité je vést si pečlivě záznam o plemenech, která se mezi sebou křížila. Za příbuzné se berou jedinci, u nichž je společný předek do 5. generace. Za určitých podmínek může docházet k takzvané inbrední depresi, která se projeví poklesem životaschopnosti, plodnosti, užitkovosti, případně úhynem jedinců s tímto genotypem.
Brojlerový králík - plemena
Masná plemena, která jsou vhodná pro chov na maso a na tvorbu masných hybridů brojlerů, jsou: činčila velká (ČV), králík velký světlý stříbřitý (Vss), novozélandský bílý (Nb), novozélandský červený (Nč), kalifornský (Kal), burgundský (Bu), siamský velký (Siv), český albín (Ča), kuní velký (Kuv) - toto plemeno je značně variabilní v užitkovosti, vídeňský bílý (Vb), vídeňský modrý (Vm) - samice mohou špatně zabřezávat, vídeňský šedý (Vš), vídeňský černý (Vč), vídeňský modrošedý (Vmš), zaječí (Za) - zajímavostí tohoto plemene je to, že se umístilo v testech jateční výtěžnosti jako první. Využívaným typem jsou brojleroví králíci HYLA - generace F1.
Vídeňský králík je v chovu velmi ceněný. Chovatelé si jej cení pro vysokou užitkovost, plodnost, vzornou starost matek o mladé. Když je králík dobře krmený, tak je jateční váhy králíka dosaženo už ve čtyřech měsících. Vídeňští králíci patří do kategorie středních masných plemen a v dospělosti dosahují 4-5 kilogramů. Poměrně rychle dorůstají a mají kvalitní měkké, krátké a šťavnaté maso. Mají robustní tělo. Hřbet, ramena a zadní končetiny jsou plné a široké. Hlava je široká a dobře vyvinutá. Uši mají mít podle českého vzorníku délku 12,5 cm, jsou otevřené se zakulacenou špičkou a dobře osrstěné. Chovná sezona začíná v prosinci a končí v červnu. Králíci tak v klidu přelínají, protože podzimní línání je delší než jarní. V té době se zvířata stejně nechtějí pářit. A i kdyby se to povedlo, mláďata nebudou kvalitní, protože samec ani samice nejsou při línání v kondici. Samice vídeňských králíků jsou výborné matky, dobře zabřezávají, pravidelně říjí a bez problémů se kotí a odchovávají mladé. Ve vrhu mívají i 11 mláďat, ale v průměru jich rodí 8.
I toto plemeno má stejné vlastnosti, vzhled i nároky na chov jako vídeňský bílý králík, opět je rozdílem jen barva srsti, která je šedá. Opět se ale může jednat o různé odstíny šedé (od světle šedé až po velmi tmavou, například i s nádechem hnědé). Obvykle je také, že lemování uší, skrání, břicha, očí i zátylku bývá světlé.
Chov
Chov vídeňského šedého králíka je stejný jako u vídeňského bílého králíka.
Toto plemeno je vyšlechtěno z vídeňského modrého králíka, uznáno bylo asi v první polovině 20. století.
Vzhled
Toto plemeno má stejné vlastnosti, vzhled i nároky na chov jako vídeňský bílý králík, jediným znatelným rozdílem je barva srsti. Barva srsti je černá, ale i zde platí, že není černá jako černá. Toto plemeno může mít tedy několik odstínů černé. Barva očí je hnědá. I zde je váha králíka kolem 5 kilogramů.
Chov
Toto plemeno je chováno pro maso i pro kožešinu. Současně se s ním chovatelé účastní také řady výstav. Je důležité králíkům nedávat více stravy, než je nutné, protože pak mají sklony tloustnout, což u samic způsobuje špatnou plodnost. Důležité je, aby na králíky nesvítilo celý den slunce, protože pak jim to ničí srst.
Toto plemeno také pochází z Rakouska a bylo vyšlechtěno v 19. století.
Vzhled a chov
I u tohoto plemene jsou stejné vlastnosti, vzhled i nároky na chov jako u vídeňského bílého králíka, opět je rozdílem jen barva srsti, pro kterou je typická modrá barva.
Toto plemeno vzniklo v Rakousku asi na začátku 20. století.
Vzhled
Pro toto plemeno je typická bílá srst a modré oči. Ideální váha je kolem 5 kilogramů. Uši jsou dlouhé asi 11 cm.
Chov
Toto plemeno se také řadí k těm nenáročným, navíc s ním často začínají chovatelé začátečníci. I u tohoto plemene je důležité udržovat čistotu v jeho kleci kvůli bílé barvě jeho srsti. Tento králík je chován hlavně pro maso a kožešinu, ale je součástí i řady výstav.