MATKA je téma, které bylo inspirací k napsání tohoto článku. Řada rodičů si přeje splnit svým dětem přání vlastnit chlupatého domácího mazlíčka. Některé domácnosti, ale nejsou uzpůsobené pro psa nebo kočku. V takovém případě může být zakrslý králík dobrou volbou. Samozřejmě má i tento králíček stejně jako pes nebo kočka řadu výhod a nevýhod. Než se teda rozhodnete pořídit si králíčka, musíte si pořádně promyslet, co od domácího mazlíčka očekáváte a jestli je možné, aby to králíček splnil.
Stádium miminka
Krátce po narození (zhruba tři dny) je králíček velmi zranitelný a je zcela odkázaný na svoji matku, která si ho schovává v hnízdě. V období prvních čtrnácti dnů teprve začíná králíčkům růst jejich jemná srst. Většinu dne stráví stejně jako lidská miminka spánkem, který přeruší hlavně kvůli tomu, aby se mohli napít mateřského mléka. O jejich hygienu se stará králičí matka olizováním. Také pomalu otevírají oči. Během dalších dvou dnů jim dorůstá srst, která jim pomáhá udržet se v teple. Začínají se také pomocí očí a čichu lépe orientovat v prostoru, i přesto je jejich hlavním bodem života jejich králičí matka, a proto se drží u ní a napodobují ji. Jejich prohlížení okolí (stále v blízkosti matky) začíná zhruba ve třetím týdnu. V tu dobu také začínají ochutnávat i pevnou stravu.
V období mezi 4. – 6. týdnem jejich života už začínají být vcelku aktivní a opouštějí hnízdo. Už se také nemusí bát prochladnutí, protože jejich srst je zcela dorostlá. K objevování okolí jim pomáhá již zcela dovyvinutý zrak, čich, chuť i hmat. Stále je ale jejich matka krmí, i přesto už ale přijmou i jinou potravu (granule, ne zeleninu!) a vodu. Během dalších čtrnácti dnů nastává to období, kdy bývají králíčci odstaveni od své králičí matky. Již jí nepotřebují, jsou schopni přijmout jinou potravu než mateřské mléko a dokáží se sami pohybovat. Toto období je také nejvhodnější k výcviku (například k čistotnosti a dobrému chování), toto období také trvá zhruba do 3. měsíce, během něhož by si králíček měl najít svého nového páníčka.
Zdroj: článek Zakrslý králík - délka života
Příběh
Ve svém příspěvku SKŘÍPLÝ NERV U PSA se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Václav Řehák.
Fenka Bety (otec chodský pes, matka Borderkolie) ve stáří 13 let postupně ztrácí schopnost regulace pohybu pravé zadní nohy.
Zpočátku jen zakopávala svoji pravou zadní nohou o svoji levou zadní nohu.
Nyní už často na procházce po rovině Bety ztratí rovnováhu a spadne na zadek. Pomalá chůze do schodů a do koopce je zatím bez problémů, rychlou chůzi z kopce nezvládá.
Na tento příspěvěk jestě nikdo nereagoval. Chcete se k němu vyjádřit? Klikněte na tlačítko a budete moci vložit svůj komentář.
Zdroj: příběh Skříplý nerv u psa
Chov
Jeden samec má obvykle 5–6 samic a ozývá se pronikavým křikem. Pávi jsou dobří letci, i když nevydrží letět dlouho. Největší žár přečkávají v úkrytech, večer se rádi popelí nebo chodí společně k napajedlům. Na noc vylétají do korun stromů, kde často hřadují společně.
Není problém mít na zahradě i několik samců, musí mít však možnost se před svými soky někam schovat. Jinak budou v období páření vyhnáni. Na noc hřadují v korunách stromů, postačí jim uměle zhotovená bidla ve výšce asi tří metrů.
Přes zimu se pávi zdržují na noc ve skupině, samci i samice pohromadě, v době páření ale sedí většinou dominantní samec na předsunuté hlídce a hlídá, jestli jsou ostatní samci v uctivé vzdálenosti od jeho samic. Těm nezbývá nic jiného, než se spokojit se spaním někde v okolí. I přesto se ale samci navzájem neustále dorozumívají a volají. Především v podvečerních a brzkých ranních hodinách. Během roku však samci nejsou téměř slyšet a nebezpečí většinou hlásí jen pávice, jejichž volání se dá přirovnat k siréně parníku. Pávi velmi dobře létají i se svými dlouhými nadocasními pery a není pro ně problém vyletět až na střechu domu. Nevydrží ale létat příliš dlouho. Vlečka je přece jen dost těžká. Jedná se spíš o přelet z místa na místo nebo o únik z nebezpečné oblasti, pokud se blíží predátor.
Naše klima snášejí bez problémů, nevadí jim ani krutá zima -25 °C, ani déšť, důležité je pro ně jen to, aby mohli hřadovat ve výšce. V zimě jim namrzá jinovatka na křídlech, a pokud sněží, mají na sobě ráno i 10cm pokrývku, ale ani to jim nevadí. Pokud v zimě šlapou ve sněhu, bývá jim zima na nohy a občas se klepou. Přes den v zimním období proto rádi vyhledávají přístřešek se slámou, kde se mohou schovat a nožky si ohřát. Na noc ale potom stejně vylétávají hřadovat do výšky a nohy si hřejí vlastním břichem.
Pávata jsou nidifugní (nekrmivá), takže hned po vylíhnutí opouštějí hnízdo a následují matku. Někdy vylézají pávici na záda a ta s nimi letí do bezpečí na nejbližší větev. Důležité je v prvních měsících kuřata chránit před deštěm, protože jsou velmi citlivá na vlhko a prochladnutí a mohou uhynout. Takže je vhodné je umístit do prostoru, odkud je člověk bude moci na noc zavírat, nebo je nechat úplně zavřené. Matka mnohdy nedokáže mláďata uchránit před predátory a občas se stává, že při obraně kuřat sama zahyne. To je další z důvodů, proč je chránit. V našich podmínkách je největším nepřítelem pávat kuna a liška.
Páv je všežravec a živí se semeny, rostlinami, hmyzem a jinými bezobratlými, ale také obojživelníky a plazy. Pávi se mohou dožít až patnácti let. V přírodě je to zvíře velmi plaché, v zajetí se dá velmi lehce ochočit. Pak bývá ale dosti vlezlý a je schopen vám při posezení u kávy na zahradě sebrat sušenku z ruky.
Zdroj: článek Páv modrý