Během celého roku probíhá velké množství zkoušek, takže není problém najít si termín a místo, které vám vyhovuje. Pořádat zkoušky mohou jen oficiální kynologické organizace a zkoušky hodnotí vyškolený rozhodčí. Doporučuje se zavolat vedoucímu zkoušek nejméně tak 14 dní před konáním zkoušek, protože později by nemusela být volná místa. Obvykle se lze přihlásit telefonicky nebo e-mailem. Co se týká startovného, cena za zkoušku je 300 Kč a většinou je splatné na místě, někdy jej ovšem organizátoři požadují předem.
Výcvik postačí základní a pes se mu snadno naučí i podřídí, patří totiž k nejchytřejším plemenům vůbec. Hodí se pro všechny kynologické sporty. „Borderky“ se rády a rychle učí, bohužel se stejně rychle naučí i zlozvykům, takže pozor nejen při výcviku.
Přátelská veselá povaha, věrnost, učenlivost a snadná vychovatelnost z tohoto plemene činí příjemného společníka. Navíc je na výběr několik velikostních a mnoho barevných rázů. Jde o velmi chytrého, upřímného, rozumného, ale i hravého, živého a sportovně založeného, mrštného a obratného psa. Dokáže být ale také nečekaně houževnatý a vytrvalý a nechybí mu ani odvaha. Jako osvědčený společenský pes je závislý na majiteli a jeho rodině, je milý a přítulný, něžný, vždy veselý, s dobrou náladou. Svým lidem je oddaný a věrný, ale dobře snáší i cizí osoby. Ochotně a s radostí si hraje s dětmi, nevyhledává konflikty s jinými psy a je schopen žít ve společné domácnosti i s různými volně drženými zvířaty. Pudl je pes nenáročný na výchovu. Jeho temperament se dá zvládnout důsledným zacházením. Je učenlivý a přizpůsobivý, proto je vhodný i jako štěně pro začátečníky.
Pudlí srst neustále dorůstá, a proto potřebuje pravidelnou a svědomitou péči. Vyžaduje alespoň jednou za dva měsíce koupel, stříhání, česání, a to i navzdory tomu, že toto plemeno nelíná. Při nedostatečné péči hrozí zacuchání srsti. Při česání je důležité také kontrolovat uši, v nichž se často maz zachycuje společně s chlupy a mohl by způsobit ucpání vnějšího zvukovodu. Pudli trpasličí se stříhají do tří typizovaných sestřihů.
Podle mezinárodní kynologické organizace FCI se pudl řadí do skupiny 9: společenská plemena a toy, sekce 2 – pudl.
Průkaz původu je něco jako rodný list psa. Abyste měli „papírového“ psa, musí mít doložený rodokmen minimálně 3 generace zpět. Aby mohla být následně chovatelem odchována „papírová“ štěňata (tedy štěňata považovaná za standard plemene), musí být oba rodiče uchovněni. K uchovnění psa musí být složeny speciální zkoušky. Před složením těchto zkoušek je nutná bonitace, zda má border kolie zdravý chrup, správnou barvu očí a jestli nepřevažuje bílá srst.
Obedience aneb „vysoká škola poslušnosti“, jak ji mnozí nazývají, je u nás velmi mladý psí sport. Vždyť teprve v roce 2007 byl v ČR založen klub Obedience ČR, který zastřešuje Český kynologický svaz. První oficiální závody se konaly 1. května 2008, první mistrovství ČR 15. listopadu 2008 při MVP v Praze. I přes mladost tohoto sportu mu pořád propadá víc a víc lidí, respektive lidí a jejich čtyřnohých společníků.
Obedience vznikla ve Velké Británii jako sport nenáročný na prostory a technické vybavení, zároveň ale divácky atraktivní, aby bylo možné ukázat lidem na výstavách i něco jiného než pouze exteriér psů. První závod obedience se konal roku 1949 v Londýně a již v roce 1950 se závodilo na Cruftově výstavě. Obedience v překladu znamená poslušnost, podrobení se, a tak se vlastně jedná o poslušnost, ale maličko jinou. Tady nejde o to, aby pes slepě a bez duše následoval psovoda, ale je zde důležitá souhra psa a psovoda, žádoucí je radostný a kontaktní projev psa s co největší přesností provedení cviku. Pes musí být maximálně soustředěný na psovoda, aby správně chápal, co se po něm chce. Nejde o to, aby se automaticky naučil několik cviků, ale o to, aby tyto cviky pochopil, a to tím, že mu vysvětlíme, co po něm chceme. Proto je při výcviku obedience nutné trénovat postupně, dopřát psovi čas, aby vše pochopil a aby to i „strávil“. Cvičí se bez vodítka, u vyšších kategorií dokonce bez obojku, takže pes skutečně cvičí, protože chce a práce se psovodem je mu příjemná.
Obedience představuje tedy něco víc než jen obyčejnou poslušnost, spíš můžeme mluvit o sportu, který vyžaduje přemýšlení. I ohebnost a hbitost přitom hrají určitou roli, neboť míra ovládání těla, která se po psovi požaduje, je v tomto případě enormní. Značná část úloh při obedienci zahrnuje chůzi u nohy. Ale ani tato zdánlivě jednoduchá věc není jen tak. Dokonalá chůze u nohy vyžaduje mnoho let tréninku a stále je co pilovat. Velkou roli hraje také ovládání psa na vzdálenost, aportování a kontrola pozic „Sedni“, „Lehni“, „Vstaň“ na dálku. Krásné na této kynologické disciplíně je i to, že se jí může věnovat každý pes, nezáleží na jeho stáří ani plemenu. Vhodná je i pro psy s onemocněním kloubů, protože nepředstavuje – kromě skoku přes překážku – žádnou mimořádnou zátěž. Samozřejmě je jednodušší pracovat s psími plemeny, která jsou pro práci extrémně nadšená, jako jsou například border kolie, australský ovčák, belgický ovčák nebo retrívři. Ale při zkouškách jsou k vidění samozřejmě i jiná plemena, jako důkaz toho, že úspěchu může dosáhnout každý. Možná, že bernardýn nebude nikdy působit tak nadšeně a obratně jako border kolie, ale i tak může být práce pro psa zábavou, a to by mělo vždy zůstat tím nejdůležitějším hlediskem.
Obedienci můžete trénovat se psem už od věku osmi týdnů. Právě oční kontakt a korektní sed u nohy jsou jednoduché úlohy, které se může naučit každé štěně. Doba, po kterou cvičení trvá, musí být samozřejmě velmi krátká. Zejména pracovním plemenům však obedience nabízí krásnou příležitost, jak se zaměstnat v prvním roce života, kdy je ještě nechceme fyzicky a psychicky zatěžovat rychlými a stresujícími druhy sportů.
Soutěžní prostor
Závody nebo zkoušky se pořádají jak pod širým nebem, tak v zastřešených prostorách. Venkovní prostor musí mít minimálně 25 x 40 m a prostor v halách minimálně 20 x 30 m. Celý terén musí být rovný a přehledný, pes musí dobře vidět aportovací činky a dřívka pro rozlišování předmětů. Podlaha hal nesmí být kluzká. Soutěžní prostor bývá viditelně ohraničený od okolního prostoru. Jako vybavení postačí několik kuželů na vymezení místa, dřevěný aport, dřívka na identifikaci, kleštičky na manipulaci s dřívky a skládatelná překážka.
Za zmínku určitě stojí, že soutěžní prostor při zkouškách a závodech hlídá jeden nebo hned dva rozhodčí, kteří mají pomocníka (stewarda), který dává pokyn soutěžícím k provádění jednotlivých i dílčích cviků a vykonává další úkony spojené s průběhem soutěže.
Obedience kategorie
Obedience má 4 kategorie, každá z nich čítá 10 cviků, přičemž se hodnotí jak výkon psa, tak výkon psovoda. Kategorie jsou: OBZ, OB1, OB2, OB3. Tedy začátečníci a třídy 1 až 3. OB3 je kategorie nejtěžší, v níž jsou cviky shodné s mezinárodním zkušebním FCI řádem.
Start v kategorii OB1 není podmíněn žádnou jinou zkouškou, start v kategorii OB2 je podmíněný splněnou zkouškou v kategorii OB1, a to minimálně na známku „dobrý“, pro start v kategorii OB3 je nutné mít splněnou kategorii OB2 minimálně na známku „dobrý“. Minimální věk psů pro OBZ je 10 měsíců, pro OB1 12 měsíců, OB2 14 měsíců a pro OB3 15 měsíců.
Závodit v obedienci může každý člověk s pejskem, který má chuť pracovat, ať už má průkaz původu, nebo ne (výjimkou je OB3, kde musí mít psovod minimálně 15 let a pes musí mít průkaz původu). Podmínkou ale je, že pes nesmí být agresivní a psovod nesmí být na psa hrubý, a to ani slovně!
Trénink
Na trénink obedience není potřeba mít nic zvláštního. Cvičit se dá kdekoliv, na louce, v parku, třeba i na prázdném parkovišti. Postačí kužely, dřívka a aport, které se v klidu vměstnají do batohu. Takže pocvičit si můžete i při procházce přírodou. Trénuje se formou hry, proto je důležité mít na cvičení chuť a mít z něho radost. Je lepší cvičení vynechat než cvičit v den, kdy nemáte náladu.
Při hodnocení zkouškyZOP lze celkem získat 100 bodů. Minimální počet bodů pro splnění zkoušky je 70. Rozhoduje celkový počet získaných bodů za všechny cviky v obou částech zkoušky dohromady. Známky: výborně – 90 až 100 bodů, velmi dobře – 80 až 89 bodů, dobře – 70 až 79 bodů, nesplnil – 0 až 69 bodů.
Kritéria pro zkoušku ZOP:
Stáří psa nejméně 10 měsíců.
Účast na zkoušce není podmíněná splněním jiného stupně zkoušky.
Povelová technika je pro všechny cviky uvedena v části „Připomínky a provádění a popis cviků“.
Obecně platí, že u cviků zkouškyZOP může psovod užívat zvukové i posunkové povely, a to současně.
Přejímka psů bývá brzo ráno. Vyplatí se přijet co nejdříve, stihnete si pak možná ještě zatrénovat a seznámit psa s prostředím. Nejdříve se vyráží na stopy, takže počítejte s tím, že si nějaký čas počkáte. Když přijdete na místo zkoušky, nezapomeňte podat rozhodčímu hlášení. Po zkoušce se zase odhlásíte. Pak už jen počkáte na oficiální ukončení a obdržíte patřičné dokumenty.
Je nutné, abyste byli členy nějakého kynologického klubu, jinak nebudete na zkoušku vůbec vpuštěni. Může to být nějaká základní kynologická organizace nebo třeba klub chovatelů určitého plemene, nebo také klubu agilit či obedience, ale pouze pod podmínkou, že si objednáte i známku ČKS na patřičný rok.
Na zkoušku si vezměte tedy nějaký průkaz dokazující členství, známku ČKS, doklad o zaplacení členství na určitý rok. Dále pak očkovací průkaz s platným očkováním, průkaz původu (pokud jej máte, pokud ne, vystaví vám rozhodčí výkonnostní průkaz), zkontrolujte, zda má pes čitelné tetování nebo čip. Dále potřebujete ke zkouškám ZOP látkový nebo kožený obojek, aport (pokud jej zkouška obsahuje). Vhodná je rovněž miska s vodou a nějaké pamlsky (pozor, při výkonu zkoušky je u sebe nesmíte mít).
Zkouška ZOP se skládá ze základní části (přivolání, ovladatelnost na vodítku, ovladatelnost bez vodítka, sedni-lehni-vstaň, odložení), cviky skupinové a speciální (ovladatelnost na vodítku ve skupině, sedni-lehni-vstaň na vodítku ve skupině, odložení vleže ve skupině, přenesení psa psovodem a cizí osobou, chůze po nepříjemném materiálu).
Popis provádění cviků pro základní část:
Přivolání (varianta A) – povel „ke mně“ a upažení levé ruky s následným připažením „k noze“ a tlesknutím dlaní levé ruky na levé stehno. Psovod vyjde s neupoutaným psem. Na pokyn rozhodčího se pes na povel „volno“ musí vzdálit od psovoda nejméně 10 kroků, psovod se na pokyn rozhodčího zastaví a otočí se čelem ke psovi, na další pokyn rozhodčího přivolá psa povelem „ke mně“. Pes má radostně a přímou cestou přiběhnout k psovodovi a usednout před něj. Na další povel „k noze“ má pes usednout k noze psovoda.
Přivolání (varianta B) – povel „k noze“ a tlesknutí dlaní levé ruky na levé stehno, případně „sedni“ a tlesknutí dlaní levé ruky na levé stehno (možno použít u zastavení). Psovod vyjde s neupoutaným psem. Na pokyn rozhodčího se pes na povel „volno“ musí vzdálit od psovoda nejméně 10 kroků. Psovod na pokyn rozhodčího zavelí „k noze“. Pes se má radostně a přímou cestou zařadit k levé noze psovoda a pokračovat s ním v chůzi. Na pokyn rozhodčího se psovod zastaví a pes na povel „k noze“ nebo „sedni“ usedá k jeho levé noze. Součástí obou variant je i cvik VOLNO – povel „volno“ a ukázání pravou rukou do žádaného směru. Na tento povel se pes musí vzdálit minimálně 10 kroků od psovoda. Pokud se pes nevzdaluje ani po 3. povelu, může být cvik PŘIVOLÁNÍ anulován.
Ovladatelnost na vodítku – povel „k noze“ a tlesknutí (dlaní levé ruky na levé stehno „sedni“). Pes na vodítku ochotně a ukázněně následuje psovoda vedle jeho levé nohy tak, aby byl svým kohoutkem na její úrovni. Pes nesmí psovoda předbíhat ani se opožďovat, nesmí bránit psovodovi v pohybu. Vodítko je stále v pravé ruce a má být prověšené. Podle pokynů rozhodčího se provádějí obraty vpravo, vlevo a čelem vzad, a to za pohybu i v klidu. Výkon se provádí v normální chůzi, v pomalé chůzi či poklusem. Povel „k noze“ je povolen při každém vykročení ze základní polohy, při změně směru či způsobu chůze (klus, pomalá chůze) a při zastavení (zde možno i povel „sedni“). Jiné ovlivňování – pohyby rukou, tělem či zvuky – není povoleno.
Ovladatelnost bez vodítka – povel „k noze“ a tlesknutí (dlaní levé ruky na levé stehno „sedni“). Pes bez vodítka ochotně a ukázněně následuje psovoda vedle jeho levé nohy tak, aby svým kohoutkem byl na její úrovni. Pes nesmí psovoda předbíhat ani se opožďovat, nesmí bránit psovodovi v pohybu. Podle pokynů rozhodčího se provádějí obraty vpravo, vlevo a čelem vzad, a to za pohybu i v klidu. Výkon se provádí v normální chůzi, v pomalé chůzi, či poklusem. Povel „k noze“ je povolen při každém vykročení ze základní polohy, při změně směru či způsobu chůze (klus, pomalá chůze) a při zastavení (zde možno i povel „sedni“). Pes by se v žádném směru neměl vzdálit od nohy psovoda více než 2O cm. Jiné ovlivňování – pohyby rukou, tělem či zvuky – není povoleno.
Sedni-lehni-vstaň – povel „sedni“ – lehký úder levou rukou na levé stehno; „lehni“ – mávnutí levou rukou nad hlavou a trupem psa zepředu dozadu; „vstaň“ – mírné pokrčení v kolenou. Pes je na vodítku. Pokyny k vydání povelu dává rozhodčí. Pes po provedení každé polohy v ní setrvá tak dlouho, dokud mu psovod nedá jiný povel. U zkouškyZOP je možno tolerovat mírně upravené posunkové povely.
Odložení – povel „lehni“ – mávnutí levou rukou nad hlavou a trupem psa zepředu dozadu, „zůstaň“ – mírné přiložení dlaně levé ruky před čenich psa. Psovod položí na určeném místě psa a dá mu povel „zůstaň“. Na pokyn rozhodčího se psovod vzdálí od psa 30 kroků, otočí se směrem ke psovi a zůstane klidně stát. U psa nesmí zůstat vodítko ani jiný předmět. Během tohoto cviku probíhá přezkoušení dalšího psa v poslušnosti. Opakování povelu znamená anulaci cviku. Pokud se pes vzdálí z místa o více než 3 m, je cvik také anulován. Při nepřízni počasí (silná rosa, silný déšť, mráz) může psovod po předchozí dohodě s rozhodčím odložit psa na vlastní textilní podložku velikosti svého psa. Rozhodčí však zkontroluje nezávadnost podložky (čistota, zápach).
Popis provádění cviků skupinové a speciální části:
Počet psů ve skupině je 3 až 5, velikost i složení skupiny určuje vedoucí zkoušek po dohodě s rozhodčím. Je žádoucí, aby ve skupině byli psi přátelští, kteří k sobě necítí žádnou antipatii, neboť i jakýkoliv projev agresivity vůči ostatním psům či psovodům ve skupině může znamenat vyloučení psa ze zkoušky. Pokud není uvedeno jinak, platí pro cviky v této části stejné povely i podmínky provádění jako v části základní. Cviky však na pokyny rozhodčího provádějí všichni psovodi i psi ve skupině současně.
Pro pohyb celé skupiny může rozhodčí použít další povely. „Vlevo/vpravo 1 protichodem“ – povel se vydává, když jde skupina v zástupu za sebou. Po povelu se psovod na prvním místě otočí ve smyslu povelem daného směru (v poloměru cca 1 m) do protisměru (o 180 °), ostatní pokračují každý až do místa, kde se 1. otáčel, a provedou totéž. Skupina jde nakonec protisměrně. „Vlevo/vpravo 1 otočit“ – obdoba předchozího povelu s tím rozdílem, že se 1. psovod na povel otáčí v daném směru v poloměru asi 1 m tak dlouho, dokud neuslyší povel „směr přímý“.
Bude-li ve skupině některý pes neukázněný tak, že svým chováním naruší opakovaně cvičení ostatních psů, může být jeho posuzování rozhodčím ukončeno.
Vzdálenost psovodů ve skupině upraví před začátkem posuzování rozhodčí. Mezery by však po celou dobu posuzování neměly být menší než 2 metry a větší než 4 metry. Psovodi ve skupině jsou povinni upravit své tempo chůze tak, aby řadu nepředbíhali, ani se příliš neopožďovali.
Ovladatelnost na vodítku ve skupině – povel „k noze“ a tlesknout (dlaní levé ruky na levé stehno „sedni“). Pes na vodítku ochotně a ukázněně následuje psovoda vedle jeho levé nohy tak, aby svým kohoutkem byl na její úrovni. Pes nesmí psovoda předbíhat ani se opožďovat, nesmí bránit psovodovi v pohybu. Vodítko je stále v pravé ruce a má být prověšené. Podle pokynů rozhodčího se provádějí obraty vpravo, vlevo a čelem vzad, a to za pohybu i v klidu. Výkon se provádí v normální chůzi, v pomalé chůzi či poklusem. Povel „k noze“ je povolen při každém vykročení ze základní polohy, při změně směru či způsobu chůze (klus, pomalá chůze) a při zastavení (zde možno i povel „sedni“). Jiné ovlivňování – pohyby rukou, tělem či zvuky – není povoleno.
Sedni-lehni-vstaň na vodítku ve skupině – povel „sedni“ – lehký úder levou rukou na levé stehno, „lehni“ – mávnutí levou rukou nad hlavou a trupem psa zepředu dozadu. „Vstaň“ – mírné pokrčení v kolenou. Pes je na vodítku. Pokyny k vydání povelu dává rozhodčí. Pes po provedení každé polohy v ní setrvá tak dlouho, dokud mu psovod nedá jiný povel. U zkouškyZOP je možno tolerovat mírně upravené posunkové povely.
Odložení vleže ve skupině – povel „lehni“ – mávnutí levou rukou nad hlavou a trupem psa zepředu dozadu, „zůstaň“ – mírné přiložení dlaně levé ruky před čenich psa. Psovod položí na určeném místě psa a dá mu povel „zůstaň“. Na pokyn rozhodčího se psovod vzdálí od psa 30 kroků, otočí se směrem ke psovi a zůstane klidně stát po dobu 2 minut. U psa nesmí zůstat vodítko ani jiný předmět.
Přenesení psa psovodem a cizí osobou ve skupině – součástí tohoto cviku je přezkoušení návyku psa na náhubek. Pes má náhubek nasazen po celou dobu trvání cviku. Pokud pes projeví v průběhu cviku agresivitu k psovodovi či k cizí osobě (pomocníkovi), je cvik ukončen a anulován. Ze zkoušky však pes vyloučen není. Pes má sebou nechat manipulovat bez náznaku strachu a s dostatečným sebevědomím. Nemá z náruče skákat ani se vzpírat. Psovod ho může v průběhu cviku chválit a povzbuzovat. Průběh cviku pro psy, které unese jedna osoba: Psovod zvedne svého psa opatřeného náhubkem ze země či z vyvýšené podložky (lavice, stůl) a v náručí ho nese 10 metrů k cizí osobě (pomocníkovi). Zde psa cizí osobě předá a ta jej v náručí přenese zpět do výchozího místa. Tam psa opatrně položí na zem nebo na podložku. Psovod jde zároveň s pomocníkem a psa si na výchozím místě převezme. U psů, kteří musí být (pro svoji váhu) neseni více osobami: Psovod a cizí osoba (jeden, případně více pomocníků) zvednou psa opatřeného náhubkem ze země či vyvýšené podložky (lavice, stůl) tak, aby cizí osoba nesla psa u hlavy. Pak v náručí nesou psa 10 metrů. Mohou jít rovně a po 10 metrech psa položit na zem, nebo jdou 5 metrů a vrátí se zpět do výchozího místa, tam položí psa na podložku.
Chůze po nepříjemném materiálu – povel „k noze“ – tlesknutí dlaní levé ruky na levé stehno, „sedni“ při zastavení. Psovod se psem na vodítku u nohy přechází určený prostor, na pokyn rozhodčího se zastaví a psa u nohy posadí. Na další pokyn rozhodčího pokračuje v chůzi. Pes by se měl chovat přirozeně, měl by jít sebevědomě u nohy a po zastavení ihned usednout. Neměl by projevovat nechuť k provedení cviku ani bázlivost. Nepříjemným materiálem se zde rozumí takový povrch, který není pro pohyb psa zcela běžný a vyžaduje od psa, aby svůj pohyb tomuto materiálu přizpůsobil. Pro přípravu cviku se doporučují tyto druhy materiálu (igelit, hrubší štěrk, sutiny, vlnitý plech nebo laminát, pás linolea). Pro splnění cviku je nutné, aby se pes pohyboval alespoň po třech druzích materiálu. Každý druh má mít délku nejméně 3 metry a jednotlivé druhy mají na sebe navazovat. Pořadatel ručí za to, že pohyb psů bude bezpečný, ručí také za přípravu cviku.
Videa s výcvikem psů je možné dohledat i na internetu, jsou určitě inspirativní a naučná.
Psí plemeno pomeranian se řadí ke skupině německých špiců. V mnoha zemích je známé jako trpasličí špic. Jeho celková postava je kompaktní a robustní, s velmi osrstěným ocasem, který je vysoko posazený a plochý. Pomeraniani jsou dobře známí krycí srstí tvořící jakýsi límec u krku a také jemnými chloupky na zadních končetinách. Krycí srst je dlouhá, rovná a tvrdá, s texturou. Podsada je oproti tomu měkká, hustá a krátká. Barva srsti může být dnes nejrůznější: bílá, černá, hnědá, červená, krémová, černá s pálením, hnědá s pálením, žíhaná a další. Mezi nejčastější ovšem patří oranžová, černá nebo krémová. V poslední době je velmi oblíbené zbarvení merle, které je kombinací modré a převážně bílé barvy srsti.
Pomeraniani jsou zařazeni podle standardu FCI do skupiny 5 – špicové a primitivní plemena, sekce 4 – evropští špicové, bez pracovní zkoušky.
Pomeraniani jsou náchylní k časté ztrátě zubů, takže se nedoporučuje krmit je suchým krmivem. Často mohou trpět mírnou až těžkou hluchotou, zvýšením nitroočním tlakem, ametropií. V případech, že se jedná o psa se zbarvením srsti merle, jehož rodiče byli oba se zbarvením srsti merle, mohou psi navíc trpět abnormalitou skeletu, problémy se srdcem a reprodukčním systémem.
Plemeno pomeranian bývá často zaměňováno s plemenem německého špice. Německý trpasličí špic má hlavu klínovitou, menší, s většíma špičatýma ušima blíže k sobě, uši jsou posazené navrchu hlavy, čenich je dlouhý, špičatý, nohy tenké, méně osrstěné než zbytek těla, kostra není tak kompaktní jako u pomeraniana. Němečtí trpasličí špicové dvakrát ročně silně línají, kdežto plemeno pomeranian, které má bohatou srst, při pravidelném pročesávání a přistřihování většinou líná minimálně a srst zůstává v kartáči, takže chlupy takzvaně nesněží po podlaze. Ocas klasického německého špice je zahnutý a posazený na bok. V Česku se tato dvě plemena moc nerozeznávají, zatímco v ostatních zemích Evropy, dále pak v USA a Thajsku jsou tato plemena již dávno rozdělena a každé má svůj vlastní plemenný standard.
Měli byste si v prvním případě ujasnit, kdo bude páneček, aby pes nebyl zmatený. Ve smečce musí být člověk, kterého bude pes uznávat jako nejsilnější autoritu. Uvědomte si, že i když je malý pejsek moc roztomilý, je to v podstatě domestikovaný vlk a má úplně jinou psychiku než člověk. Opravdu jste si jisti volbou tohoto psa? Nejde jen o chvilkové nadšení? Budete na něj mít dostatek času, místa a finančních prostředků? Jestli ano, nic vám nestojí v cestě. Rozvažte, jestli chcete fenku nebo psa. U fenky musíte počítat s tím, že dvakrát ročně hárá. Je vhodnější na výcvik, protože se lépe soustředí. Při dospívání se ale může měnit její povaha. Pes je dominantnější a samostatnější. Jeho povaha se příliš nezmění, ale můžou se vyskytnout problémy, když chce „šéfovat“ rodině. Každý pes je jiná osobnost. Jeden způsob výcviku nemusí vyhovovat jiným psům. Při výcviku zjistěte, které metody nejvíce psovi i vám vyhovují. Nedržte si striktně návodu. Žádný neexistuje.
Zhodnoťte, na kterou odměnu pes nejlépe reaguje. Na piškoty, granule, na hračky – hadr, míček, klacek. Na některých cvičištích jsou piškoty zakázány, protože se drolí a psi při výcviku hledají drobečky. Naučte se důrazné povely. Dva povely můžou mít pro psa jeden význam, například „vstááň“, a „zůstááň“ (řešení: vstááň, zůůstaň), nebo „vpravo“, „vlevo“ (řešení: left, right [rajt], nebo vprravo, vlevo. Psovi nesmí dva odlišné povely splynout.
Intonace hlasu: Pes nerozlišuje význam jednotlivých slov. Když mu budete sladkým, příjemným hlasem říkat, jaký je zlobivý, tak se bude tetelit štěstím. Naučte se říkat povely jasně, důrazně. Nekřičte. Rozlišujte pochvalu, kárání a povely. Štěněte se při zakázané činnosti nemusíte ani dotknout, ostrý, nepříjemný hlas ho dokáže dostatečně upozornit. Když udělá něco dobře, nešetřete pochvalou. Poklekněte k němu, poplácejte ho po hrudníku, spokojeným hlasem chvalte. S tím, jak se budou cviky upevňovat, mluvte na psa méně. Povel řekněte jednou, a když jej pes neudělá, zakročte. Například „sedni“: pes si nesedne, je zbytečné opakovat „sedni, sedni, sedni“, raději přitlačte na záď a pochvalte.
Tresty: Každý pes je jiný, co se týče odolnosti vůči trestům. Musíte vycítit, kde je ona hranice snesitelnosti. Na submisivního psa stačí někdy jenom zvýšit hlas a ostrým tónem dát najevo nesouhlas. Tělesný trest často není třeba. Na některé psy můžete křičet, jak chcete, ale až na pořádné škubnutí vodítka zareagují. Při nežádoucí činnosti je lepší tvrdší rychlý trest než malý trest, protože se situace bude stále opakovat. Například předcházení u chůze u nohy: pořádně se psem škubněte, lépe si to zapamatuje než neustálé tahání a napomínání.
Fuj: Povel, když pes dělá zakázanou činnost. Dobré je psa plesknout novinami a schovat je. Pes si myslí, že ho trestá nějaká „neznámá síla“ – hlas matky přírody. Povel „fuj“ dáváme v případě, když nechceme, aby pes činnost kdykoliv opakoval. Například když pes okusuje vodítko. Citlivějším psům stačí, když rázně řekneme povel. Pokud pes nereaguje na váš důrazný tón hlasu, škubněte vodítkem. Až pes nežádoucí činnosti zanechá, hodně ho pochvalte.
Nesmíš: Tento cvik se často zaměňuje s povelem fuj. Povel „nesmíš“ dáváme pouze v případě, že pes v tuto chvíli musí zanechat činnosti, ale jindy, když mu ji dovolíme dělat, může. Například při nedovoleném hraní s míčkem a podobně.
Přivolání: Je to ten nejzákladnější cvik, který je dobrý trénovat od útlého věku psa. Nejdřív můžete zkusit psa dát na vodítko a říci „volno“. Až se pes vzdálí, zavolat na něj jménem, potom povel „ke mně“ a pokleknout ke psu. Zatleskejte, zapískejte, musíte zaujmout jeho pozornost. Když nepřijde, přitáhnete si jej k sobě, pochválíte a dáte pamlsek. Co se týče jména, vyplatí se krátké, ale znělé. Potom psa vypusťte na volno. Když se vzdálí, zavoláte jménem a znovu povel „ke mně“ a začnete se od něj vzdalovat. Už malé štěně si hlídá svého pána, a když vidí, že se vzdalujete, přiběhne k vám. Nikdy nechoďte ke psovi. Zezačátku si tento cvik upevňujte doma, kde nejsou rušivé podněty. Přivolání zkoušejte často, ale ne když je pes opravdu zaneprázdněn a absolutně nevnímá. Zkuste po něm hodit kámen (malý) a znovu ho přivolejte. Někteří cvičitelé doporučují používat stopovku, ale mazanější psi rychle pochopí princip a na stopovce poslouchají jak hodinky. Ale jakmile se vypustí, tak vás ignorují. Někdy se stane, že pes uteče. Nechoďte za ním, je to zbytečné. A až pes přiběhne, nezlobte se na něj. Pochvalte ho, že přiběhl. Ten vztek musíte překonat. Když chodíte se psem do přírody, určitě si pořiďte ultrazvukovou píšťalku. Zavolejte psa a dvakrát pískněte. Pes si spojí zvuk píšťalky a vy si nezničíte hlasivky. Povel rukou: Upažíte levou ruku a zase připažíte – plynulý pohyb. Zezačátku stačí, když pes přiběhne. Pak trvejte na tom, aby před vás předsedal a v poslední fázi by si měl sednout k noze. Doporučuje se navštěvovat kynologické cvičiště. Předsudky typu, že pes bude zlý, hoďte za hlavu. Pes si lépe zvykne na přítomnost psů a ani na vycházkách jej nebudou tolik rozptylovat. A ještě jedna dobrá rada. Myslete rychleji než pes. Sledujte jeho pohyb. Jakmile zpozorní, zastaví se, nečekejte, až se rozběhne, ale dejte povel. Rozběhnutého psa těžko odvoláte.
Sedni: Nejdřív můžete zkoušet takový „předvýcvik“. Když si bude štěně sedat, řekněte mu „sedni“. Ale jinak si psa posaďte vedle nohy, chyťte ho za obojek a zvedejte mu hlavu nahoru a zadek dolů, přitom dejte povel „sedni“. Přidržte ho a chvalte. Když se bude bránit, nalákejte ho na pamlsek – zvedněte piškot nebo hračku nad něj a přitlačte na zadeček.
Lehni: Vezměte si do pravé ruky pamlsek. Přitlačte psa na zádi směrem k zemi a pamlsek dejte před něj. S povelem „lehni“ by si měl lehnout. Když bude pes vstávat, podržte ho obojkem u země a chvalte. Další možností je, že když bude pes sedět, tak mu nadzvednete tlapy a položíte ho. Počítejte s tím, že bude mít pes zezačátku tendenci zvedat se. Chvíli ho přitlačte k zemi, nalákejte ho na pamlsek.
Chůze u nohy: Nejdříve navykněte psa na obojek a vodítko (už jako malému štěňátku mu je pravidelně nandávejte a pomalu prodlužujte intervaly). Až bude pes obojí obstojně snášet, dejte si do pravé ruky pamlsek, aby na něj viděl, a dejte ho před něj s povelem „k noze“. Ujděte pár kroků a zopakujte postup. Na vylepšení tohoto cviku je dobré stoupnout si ke zdi, a když bude mít pes tendenci předbíhat, jemně ho přitlačte a zataraste mu cestu vaší nohou. Nebo krátce, ale výrazně škubněte vodítkem s povelem „k noze“. Pamatujte, že pes má chodit až na výjimky u levé nohy a vodítko se drží v pravé ruce. Nikdy psa netahejte, když bude předbíhat, řeknete povel, potom plesknete rukou o nohu a nakonec krátce a výrazně škubněte. Speciálně někteří labradoři jsou velmi líní a opožďují se krok za vámi. Zkuste si dát ruku s pamlskem do úrovně vaší hrudi a ukažte mu jej. Pejsek bude sledovat pamlsek a nebude pozadu. Povel rukou: Krátce tleskněte na své stehno.
Odložení: Tento cvik začněte dělat, až když bude pes ovládat povel „lehni“. Nejdříve psa položte, dejte mu povel „zůstaň“, nechte si ho na vodítku a udělejte krok od něj tak, aby vás pes viděl. Hlídejte, aby pořád ležel. Po chvíli se k němu vraťte a pochvalte ho. Postupně se vzdalujte dál a dál a prodlužujte interval čekání. Cvik můžete provádět také vsedě nebo vestoje.
Štěkot na povel: Nejdříve musíte psa nějak donutit, aby začal štěkat. Třeba ho přivázat ke stromu a kousek se vzdálit. Pes uvidí, že se vzdalujete a rozštěká se. Nebo až bude štěkat například na kočku, říkat mu „štěkej“. Pes si to časem spojí. Povel rukou: Dvakrát kmitnout prstem psovi před očima.
Výcvik je možné zhlédnout na internetu, tady je malý útržek videonávodu výcviku.
V období formování plemene byla hlavním úkolem australského ovčáka manipulace s až několika tisícihlavými stády ovcí a dobytka na sezónní pastvy či za účelem prodeje až na vzdálenosti v rámci stovek mil. Jednalo se v podstatě o nepřetržitou práci kolem dobytka od jara do zimy (do prvního sněhu).
Přesný původ plemene je celkem nejasný, existují minimálně dvě teorie, jak australský ovčák vznikl. Jedna tvrdí, že jeho předchůdci byli ovčáčtí psi Basků, kteří migrovali z Evropy do Austrálie a potom do Ameriky, kam si s sebou přivezli jak speciální plemeno ovcí Merino, tak své „malé modré psy“, potomky pyrenejských a katalánských ovčáků, přikřížené s německou kolií a dalšími evropskými ovčáckými plemeny. Jiná teorie uvádí, že australský ovčák vznikl křížením britských a španělských ovčáckých psů, kteří se do Ameriky dostali s evropskými emigranty. Jisté ale je, že navzdory svému jménu vzniklo toto plemeno, tak jak ho známe dnes, v Americe. Největšího rozmachu a popularity dosáhl australský ovčák ve 20. století, a to díky své účasti na výstavách dobytka a koní, kde překvapoval diváky svými dovednostmi.
Mezi hlavní vlastnosti, pro něž byl nedocenitelným pomocníkem, patřila především jeho univerzálnost: skvělý cit pro manipulaci se stádem jak drsného dobytka, tak ovcí (velice často „mix“ jehňat, bahnic i beranů). Kromě pasení byl díky svému přirozeně ochranitelskému pudu skvělým hlídačem stáda i svého domova a jednalo se o jedince přirozeně teritoriálního. Vynikal svou rychlostí, hbitostí, vytrvalostí, odolností, odvahou a schopností samostatného rozhodování i práce v drsných podmínkách v podstatě ve dne v noci. Zároveň však byl popisován jako výjimečný společník pro svého pána či jeho rodinu. Pro všechny tyto vlastnosti zaznamenal v USA jako farmářský pes vysoký nárůst popularity.
Australský ovčák je pes s nadprůměrnou inteligencí, je dokonce tak inteligentní, že zaujímá jedno z prvních míst v žebříčcích IQ mezi všemi psy. Má ve svých genech silně zakořeněný pastevecký a ochranitelský pud. Je to pes velmi oddaný svému pánu a rodině, při jejich obraně je schopen nasadit život. Je spolehlivý, ostražitý, vytrvalý, rychle a rád se učí, vůči cizím lidem a zvířatům není nepřátelský, přestože dokáže být ostrý a autoritativní. Je výborným rodinným společníkem, ale je také hodně závislý na své rodině a miluje kontakt s člověkem, proto není vhodné chovat ho venku v kotci. Má rád hodně prostoru a miluje plavání. Možná ze všeho nejraději má ale rád běhání vedle koně. Australský ovčák je velký pracant, a proto musí být neustále něčím zaměstnán, aby se nenudil a nenacházel si zábavu sám. Pro své výjimečné vlastnosti je používán při agility, v psích sportech, v canisterapii, ale i v záchranářských složkách.
Jeho charakteristický zjev – u psů navíc podtržený bohatým osrstěním na límci – působí velmi elegantně. Jeho dobrácký výraz může „klamat“. Australský ovčák má být nedůvěřivý k cizím lidem (neplést si s hysterickými projevy bázlivosti, o agresi nemluvě) a novým věcem, jak píše standard, přesto dobrácká povaha vítající každého nového člověka či psa není v běžném životě k zahození.
Australský ovčák (nazývaný jako „aussík“) je de facto ve všem zastáncem zlaté střední cesty, ničeho nemá moc ani málo, a proto se v poslední době u nás dostává lehce i do podvědomí laické veřejnosti. Je středně velký, středně silný, se srstí, která nevyžaduje obden vyčesávat, ale taky nebudete nacházet všude zapíchané štětinky jako u krátkosrstých plemen. S australským ovčákem je možné provozovat snad všechny možné i nemožné kynologické sporty či aktivity. Ale dělat s ním za každou cenu nějaký sport není vůbec podmínkou spokojeného života, váš pes bude rád za každou chvíli strávenou s vámi. Jestli to bude v lese na procházce, u vody na dece, nebo doma na gauči, je úplně jedno, pes bude spokojený, že je s vámi. S inteligencí, kterou „aussík“ disponuje, se velmi rychle učí, to vám dokáže během několika prvních dnů. I tento fakt přispívá k tomu, že lidi začne poté bavit učit pejska novým a novým věcem, ač to původně neměli v plánu.
Australský ovčák je silný, robustní pes s obdélníkovou stavbou těla. Průměrná výška v kohoutku u psa je 51 až 58,5 cm a u fen 46 až 54 cm. Váha bývá mezi 18 a 28 kg. Hlavu má silnou, suchou, vyváženou k tělu, černý nebo hnědý nos, mandlové oči, které mohou být hnědé, modré, jantarové, ale i dvoubarevné, a trojúhelníkovité uši, které mohou být překlopené i visící. Hřbetní linie je rovná, silná, hrudník hluboký, avšak ne široký. Žebra jsou dobře klenutá a břicho mírně vtažené. Ocas je rovný. Srst je jemná, lesklá a může být rovná až lehce zvlněná. Hustota podsady se mění s ročním obdobím (zpravidla dvakrát ročně vylíná), srst však vždy dobře chrání před vodou a chladem. Existuje několik barevných variant: blue merle (modře mramorovaná), red merle (játrová), black solid (černá) a red solid (červená). Všechny barvy mohou (ale nemusí) mít bílé nebo hnědé znaky. Průměrná délka života je 12 až 14 let.
Toto plemeno je zatížené některými genetickými vadami, které se mohou, ale nemusí projevit. Jde především o nemoci očí, dysplazii kyčelního kloubu a epilepsii. Srst stačí vyčesávat jednou za týden, v době línání častěji. Australský ovčák potřebuje časté vycházky a hodně pohybu, je vhodné s sebou brát něco na aportování, protože je to přirozený aportér. Obecně se dá říci, že potřebuje, abyste se mu věnovali několik hodin denně.
Dospělé psy odčervujeme pravidelně každých 3–6 měsíců. V případě přítomnosti parazitů v trusu je potřeba odčervení zopakovat podle pokynů veterinárního lékaře. Pokud chceme mít jistotu a neodčervovat naslepo, je možné nechat zhotovit laboratorní vyšetření trusu a odčervit pouze v případě, pokud je v něm pozitivní nález. Pokud je nález negativní, odčervení není potřeba. Za směrodatné lze však považovat pouze negativní výsledky několika po sobě jdoucích laboratorních vyšetření trusu, protože u jednotlivého trusu hrozí, že byl odebraný v době, kdy se vajíčka právě neuvolňovala.
Mezi možné infekční choroby patří psinka, infekční zánět jater, leptospiróza, parvoviróza. Mezi běžné nemoci se řadí průjem, zácpa, zánět uší, otrava, škrkavky, tasemnice.
K nepříjemným průvodcům psa nepatří jen vnitřní, ale také vnější parazité. Nejen že psa zneklidňují pobíháním v srsti, svěděním a odsáváním krve, ale často jsou blechy a všenky mezihostiteli tasemnice, kterou pak přenesou na psa. Klíšťata přenášejí zase viry a bakterie, kterými mohou psa nakazit. Proto je zapotřebí, abyste psí kožich pravidelně a pečlivě kontrolovali a při prvních známkách ektoparazitů provedli nejen odhmyzení zvířete, ale ve většině případů i důkladnou očistu prostředí, ve kterém se pes zdržuje, jinak se některých parazitů nezbavíte. Vhodné prostředky léčby, ochrany i očisty prostředí vám poradí váš veterinář. Doporučí vám rovněž preventivní přípravky, kterými můžete zabránit nebo silně omezit napadení zvířete vnějšími parazity. Mezi nejčastější vnější parazity patří blecha, veš, všenka, sviluška podzimní, zákožka psí, dravčík psí, trudník psí, klíště, kloš.
Zajímavostí je, že indiáni tyto psy nazývali „psi s očima duchů“, a to pro jejich zajímavou barvu. Australští ovčáci byli také mezi psy, kteří pomáhali záchranářům po útoku na WTC v New Yorku v září 2001 (v sutinách cítí člověka až na 30 m).
pinčové, knírači, dogovitá plemena typu mastifa, plemena molosoidní a švýcarští salašničtí psi
teriéři
jezevčíci
špicové a tzv. primitivní plemena
honiči barváři
ohaři – stavěcí psi
slídiči a retrívři
plemena společenská
chrti
Lovecká kynologie dělí lovecká plemena na ohaře, slídiče, honiče, barváře a norníky a případně přinašeče. Každý lovecký pes využívající se k tomuto účelu musí projít zkouškami, které vycházejí ze zkoušek pro jednotlivá plemena (jiné zkoušky mají chrti a jezevčíci například). Některá plemena uvedená v tomto soupisu se již příliš jako lovečtí psi nevyužívají, ale i tak v nich mohou zůstávat lovecké instinkty.
K výcviku psa může dojít, až když je dostatečně vychován. Pod pojmem výchova je myšleno jeho navykání k čistotě, jeho socializace (správné reakce na nejrůznější podněty, správné chování k cizím lidem, psům a jiným domácím zvířatům). V rámci výchovy je důležité i zvládnout jeho ovladatelnost, aby nebyl na obtíž svému majiteli a jeho okolí. Výcvik psa může začít až v okamžiku, kdy na něj bude dostatečně psychicky i fyzicky vyspělý. Vždy je ale třeba u štěněte respektovat jeho potřebu odpočinku, hry a pohybu. Zhruba půl roku po narození štěněte se do jeho her začínají přidávat pravidla, což ho připravuje na výcvik. Při vycházkách se dá pes učit orientaci (například tím, že se mu páníček schová a čeká, až ho pes najde, za to ho pak odmění. Tím se pes učí spolupráci s pánem a zároveň je to jeho počátek „hlídání“ pána na lovu).
Každého psa je potřeba od počátku učit čistotě. Proto je třeba i v psinci mu vyčlenit jedno místo (obvykle vystlané pilinami, nebo pískem), kde může vykonat potřebu. Jiný způsob je, že je pes pravidelně vypouštěn z kotce k vykonání potřeby. Psa v bytě je třeba pravidelně venčit, ideálně se začíná hned po probuzení. Při každém venčení je zpočátku důležité psa chválit, tím se naučí, kde má vykonávat potřebu a že se má ozvat, jestliže potřebuje ven. Pes v bytě by neměl být nikdy trestán, jestliže vykonal potřebu v bytě, když nemohl jít ven. I pes žijící v bytě potřebuje mít zde místo sám pro sebe, kde bude odpočívat a nebude ho nikdo rušit. Může se jednat o nějaký koš, lehátko, ale klidně i transportní box. Pes by neměl také spát na holé zemi, protože u země je nejchladnější vzduch, který psi nemají příliš rádi. Výhodou transportního boxu je, že psovi vytváří vlastní klima, navíc si pes na box zvykne a nevadí mu pak žádný transport v něm. Samozřejmě se boxy doma nezamykají.
Pes je při výcviku cvičen hlavně k poslušnosti, ta je při lovu velmi důležitá, protože neposlušný a neovladatelný pes je při lovu velkou zátěží. O jakou poslušnost se jedná, záleží na loveckém plemeni, protože jiná poslušnost se vyžaduje od ohaře, jiná od honiče, teriéra i jezevčíka, protože všichni pracují odlišně. Honič, jezevčík, teriér jsou více nezávislí, protože pracují samostatně, neboť bývají při lovu často velmi vzdáleni od svého vůdce. Ohař naopak musí být pod kontrolou.
Výcvik v poslušnosti obvykle začíná zvykáním psa na jméno, začíná se hrou s přivoláním. Využívá se při tom pohlazení, laskání štěněte, a když přiběhne, je odměněn pamlskem. Postupně se tento podmíněný reflex posiluje ještě zapískáním. V kynologii se užívají určité signály, krátké písknutí znamená upozornění psa, a i například změnu směru. Dvě krátká zapísknutí slouží jako přivolání. Dlouhé zapískání znamená ulehnout. Dále se cvičí vodění na řemenu. Mladý pes musí být před upoutáním na řemen řádně proběhnutý, aby se na řemenu rychle zklidnil. Po upoutání na řemen má jít pes u levé nohy, nesmí tahat za řemen, nebo jít volně podle nohy na prověšeném řemeni. Při tomto výcviku se někdy využívá zdí domů, nebo třeba i ploty. Pokud se jde se psem podél zdi a on chce začít předbíhat, pak jej majitel kolenem mírně přitlačí ke zdi s povelem k noze. Toto cvičení se dá dělat i v tyčovině v lese, pes se musí naučit sledovat vůdce, netahat na řemeni a nezaskakovat za stromy. Další výcviky vychází z toho, o jaký typ loveckých plemen se jedná, liší se tak jejich zkoušky.
Štěně je nutné vychovávat a socializovat přibližně od 4 měsíců věku. Pro štěně byste měli být autorita vy. Vy budete vůdce smečky, který dá psovi jasně najevo, kdo je v této domácnosti tím pravým pánem. Pokud to neuděláte, budete mít s výchovou nemalé problémy. Autoritu získáte důsledným, ale laskavým způsobem.
Venčení: Pokaždé když nastane ta chvíle, kdy bude chtít na záchod (nejčastěji při probuzení), zavoláte na něj například "jdeme ven" a vezmete ho ven. Tam si určitě najde místo, kde potřebu vykoná, a vy ho pak pochvalte. Toto opakujte až do doby, kdy vás pejsek sám upozorní, že chce jít ven.
Chůze na vodítku: Dále byste měli štěně učit na obojek a vodítko. Samozřejmě by již mělo slyšet na své jméno a umět základní povely. Obojek štěněti nasazujte u příležitosti spojené s příjemným pocitem, jako je hraní, krmení či mazlení, a to jen na krátkou dobu. Pohyb na vodítku se štěnětem trénujte na místě, kde jej nebude nic rušit ani rozptylovat. Pes by měl být na vaší levé straně u nohy. Vodítko držte v pravé ruce a levou přizpůsobujte jeho délku. Chůzi na vodítku byste neměli přehánět, stačí chvilka denně. V případě, že pes při chůzi tahá, mírně za vodítko zatáhněte a vyslovte povel "zpátky" nebo "pomalu". Nezapomínejte také na odepínání od vodítka. Do 12 měsíců by štěně mělo být socializované a mělo by mít zcela osvojenou základní výchovu (přivolání ke mně, nesmíš, místo, a podobně). S pejskem byste měli jít mezi ostatní psy až po všech očkováních, která jsou povinná.
Přivolání: Štěně pusťte na volno, uvidíte, že ze začátku před vámi bude chtít utíkat, protože si myslí, že si s ním chcete hrát nebo se vás kvůli něčemu bojí. Když tedy štěně začne utíkat směrem od vás, tak udělejte to, že utečete vy od něj. Jděte pomalu směrem od něj a ono se za chvíli bude bát, že ho chcete opustit, tak k vám přiběhne. Jakmile uvidíte, že k vám běží, říkejte povel "ke mně", ono mezitím přiběhne a za to mu dáte pamlsek a hodně ho pochválíte. U štěňat je nejdůležitější pochvala. Tento povel opakujte co nejčastěji (opakování je matka moudrosti), ale s mírou, ať mu cvik neznepříjemníte, to by pak pejsek nepracoval s radostí, jak má.
Ke mně: Povelem ke mně se pes zastavuje přímo před psovodem a takto se to učí pro případné zkoušky, ale nejen pro ně. Klasické přivolání má dostat psa k psovodovi v jakékoliv rušivé situaci, tím má psovod nad svým psem kontrolu. Tento povel učte tak, že při říkání povelu ho po doběhnutí k vám pochvalte a odměňte pamlskem. Ze začátku je nejlepší si pomáhat tím, že si poplácáte rukama na stehna a popoháníte pejska povelem "no pojď ke mně, honem" a tak podobně, pejska to povzbudí, a jakmile si to v pozdější době spojí s pamlskem, který poté dostane, přiběhne hned. Pakliže nepřiběhne ihned a nemáte 100% jistotu, že přivolání pes zvládá, opatřete si stopovací vodítko jako pojistku.
K noze: Povelu naučte psa tak, že pejska vedle sebe posadíte, tedy těsně k noze, jak má sedět, a řeknete povel "k noze", poté ho odměníte pamlskem a pustíte ho s povelem "volno". Po zopakování povelu "k noze" si plácněte levou rukou na levé stehno, a když pejsek nepřiběhne, zavolejte ho k sobě. Povelem ho usaďte k noze a znovu takto opakujte do doby, než pejsek sám přijde k vaší noze a sedne si. Potom následuje veliká pochvala a odměna pamlskem. Povel opakujte každý den.
Zůstaň - čekej: Tento povel se pes naučí tak, že mu řeknete povel "sedni" a odejdeme od něj tak na 4 kroky, při couvání říkejte povel "čekej", případně "zůstaň". Potom se na chvilku zastavte a jděte zpět k psovi a pochvalte ho. Když se pejsek rozeběhne k vám, tak řekněte "ne, čekej", usaďte ho a zase s říkáním tohoto povelu odstupujte od pejska. Takto ten povel opakujte, a když se povede, tak jen a jen chvalte a odměňujte pamlskem.
Štěňata a výcvik: Štěňata jsou k výcviku samozřejmě lepší než dospělý pes, rychleji se učí a více nás vnímají, neboť jsou na nás více upoutána. Ale věřte, že i dospělý pes se může naučit cvik stejně jako štěně. Nejde o to, v jakém věku se pes učí, ale jakým způsobem. I dospělý pes se naučí bez problémů poslouchat.
Tento pes je vynikajícím přítelem svého pána i jeho rodiny a současně i odvážným hlídačem, který ale v nikom nebudí hrůzu. Bernský salašnický pes má zcela vyrovnanou a naprosto klidnou povahu. Je neobyčejně přátelský a miluje děti, ke kterým zaujímá vztah „starší sestry“ a bedlivě je střeží před každým nebezpečím. Je to také nadprůměrně bystrý a inteligentní pes, který svou rodinu neustále po očku střeží. Miluje pohyb a skotačení a je to stále dobře naladěný pes. Bernský salašnický pes patří mezi vyšší střední psy, jeho postava je spíše obdélníkového formátu, má poměrně velkou hlavu s neustále veselým výrazem. Jeho tělo bezpochyby zdobí nádherná tříbarevná srst. Bernský salašnický pes má zcela typickou polodlouhou srst s hustou podsadou. Tělo působí mohutným a silným dojmem s rovným hřbetem. Ocas má bernský salašnický pes dlouhý nejméně k hlezenním kloubům a při chůzi je nesen nad zemí. Končetiny jsou silné a dobře zaúhlené. Na silný, masivní krk navazuje velká hlava s plochou lebkou – oči musí být mandlového tvaru, tmavé barvy a s dobře přiléhajícími očními víčky. Uši jsou vysoko nasazené a spuštěné.
Srst u tohoto druhu je dlouhá, rovně splývavá nebo lehce zvlněná. Základní barva je černá, se sytým hnědočerveným pálením na tvářích, nad očima, na všech nohách a na hrudi, s bílými znaky na hlavě, na hrdle a na hrudi. Bílá lysina na hlavě se oboustranně rozšiřuje v bílé zbarvení mordy a nesmí zasahovat k hnědočerveným skvrnám nad očima, od těch musí být oddělena proužkem černé srsti. Žádoucí jsou také bílé tlapky a bílá špička ocasu. Přestože jde o dlouhosrsté plemeno, péče o jeho srst není nijak náročná. Nezbytné je pročesávání a kartáčování, postačí však jedenkrát do týdne. V období línání by se měl pes pročesávat denně. Koupání postačí 3–4krát do roka, ovšem je nutné použít kvalitní šampon určený speciálně pro psy. V případě zablácení postačí osprchování tlapek a břicha čistou vodou bez použití šamponu. Srst nepotřebuje žádné úpravy stříháním. Občas prohlédněte psovi zuby, jestli se na nich netvoří zubní kámen, který by bylo třeba odstranit, a zkontrolujte čistotu uší. Okolí očí udržujte také v čistotě. Pokud si pes neobrušuje drápky pohybem venku, například v zimě, je potřeba je zastřihnout.
Bernský salašnický pes se vůči všem důvěrně známým osobám chová velmi přítulně a mírumilovně a je dobře ovladatelný. K cizím lidem je zpočátku nedůvěřivý a udržuje si od nich odstup, nikdy se však neprojevuje agresivně. Ve společnosti ostatních psů je klidný a přátelský, nevyvolává rvačky. K dalším domácím zvířatům je velmi tolerantní a nemá žádné sklony je lovit. Toto plemeno je vhodným společníkem dětí. Má je velmi rád a je jim dobrým kamarádem. Pro jeho velikost, sílu a ochranitelské pudy však není vhodné, aby jej malé dítě samo vedlo na vodítku.
Výchova musí být vyrovnaná, důsledná a opravdu láskyplná. Tento pes se velmi rychle učí a je velice citlivý na hlas svého pana, jakýkoliv dril či nevhodné zacházení by tohoto psa mohly negativně poznamenat. Možný je i speciální výcvik, mnoho příslušníků tohoto plemene má složeno různé pracovní zkoušky, ať už jde o klasický kynologický výcvik, či například výcvik záchranářský. Psa ve vývinu nikdy nenechte chodit do schodů ani jej jinak nezatěžujte, aby veškerá energie směřovala na stavbu silných kostí, šlach a svalů. Bernský salašnický pes může být celoročně držen venku s podmínkou, že bude mít k dispozici zateplenou boudu. Pro toto plemeno je také velmi důležitá společnost člověka, ke svému zdárnému vývoji potřebuje vaši blízkost. Bouda pro psa by měla být tak velká, aby se v ní dospělý pes mohl postavit, otočit a pohodlně natáhnout. Podle plemenného standardu dosahuje bernský salašnický pes v dospělosti až 70 cm v kohoutku. Bouda by měla být zateplená, v zimních měsících navíc kryjte vchod například dekou. Deku nebo matraci umístěte také dovnitř boudy, popřípadě můžete vnitřek vystlat slámou, slámu je vhodné přidat hlavně v zimních měsících. Bouda by měla mít odnímatelnou střechu, aby se dala pohodlně vyčistit, a měla by být postavena na nožkách, což zabrání styku podlahy se zemí, který může zapříčinit hnití dřeva. Kotec velikostí přizpůsobte velikosti psa. Měl by stát na stinném místě a být bezpečně oplocen. Většinou je krytý ze tří stran stěnami, přední stranu tvoří oplocení s vchodem. Podlaha bývá dřevěná. Bouda uvnitř kotce odpovídá popisu výše.
Bernský salašnický pes je mnohostranný pracovní pes. Pracuje rád, rád plní zadané úkoly a velmi dobře se učí. V dnešních podmínkách se uplatní například jako záchranářský pes či při mnoha psích sportech. Navzdory své přátelské a mírumilovné povaze má přirozený hlídací instinkt, a pokud je potřeba, umí i tvrdě zasáhnout. Podmínkou však je, aby měl vytvořenou silnou citovou vazbu na svůj domov a své lidi. Pokud si tohoto psa pořídíte jako hlídače, kterého zavřete na zahradě a nebudete se mu věnovat, pravděpodobně hlídat nebude, má totiž silný sklon chránit majetek jen osobám jemu velmi blízkým. S tímto psem musíte často ven, protože miluje hodně pohybu – i když je chován na zahradě, potřebuje pravidelné vycházky. Nechte jej, pokud je to možné, volně běhat a hrát si. Postarejte se o to, aby měl mladý pes dostatek klidu a spánku. Bernský salašnický pes neutíká, protože má silně vyvinutý cit pro hranice svého teritoria. Většina příslušníků tohoto plemene miluje vodu a ráda plave.
Dobrý den, děkuji za zprávu, ale můj buldoček má něco jiného, asi dle veteriny pododermatitidu - to dělají bakterie a k tomu mezi prsty na tlapičkách má prý cysty - tzv. furunkulozu. Dostali jsme šampon na srst s dezinfekčním účinkem Clorexyderm a na tlapky gel Isaderm. Teď mi čeká do něho dostat tabletu Bravecto za pouhých 1 tis. kč. No uvidíme zda se to zlepší, srst má jak dalmatin. Děkuji za snahu pomoci Koberovái
Dobrý den.
Byli jsme na veterině. Problém byl v tom, že se mu ucpávaly pachové žlázy. Doktor mu je vyčistil a doporučil, čistit fleky obyčejným lihem nebo slivovicí. Namočit vatový tampon a pořádně drhnout. Jak má ucpané ty žlázy, dostává se mu to do krve a způsobuje mu to čátečnou otravu. Opravdu mu to pomohlo a bylo po problémů.
Dobrý den,
chtěla jsem se zeptat, zda paní V. Kasarové, co Vám zaslala foto svého mopse, zda někdo zjistil, co pejskovi je. Můj pejsek, franc. buldoček, dle fota, má to samé, byli jsme už u veterináře, dal nám nějakou vodičku naředěnou vodou, tím mu místa stříkáme, asi nějaká dezinfekce, jinak nic, stav se nelepší, spíše se to po zádech i jinde rozšiřuje. Myslela jsem, že to je línání, ale nikdy toto neměl, je mu 6 let. Pokud by někdo věděl, děkuji za radu. Začíná to kruhovitě s tmavším okrajem, chlupy pod tím jsou, vypadávají s koncem, jako jsou lupy, konec chlupu je obalem suchou kůží. Přidávám do jídla lososovitý olej, úspěch zatím žádný. Děkuji za odpověď Koberová
Neostomosan je určen pro psy. Pro kočky je smrtelně jedovatý a to dokonce i když kočka olíže srst ošetřeného psa. Neostomosan se nehodí pro slepice, protože není určen pro žádná potravinová zvířata. No, a kde ho seženete? Neostomosan je velmi účinný insekticid založený na účincích dvou velmi jedovatých látek. Proto není jeho prodej možný bez lékařského předpisu od veterináře.
Zajímá mě cena a dostupnost - potřebuji to na koně, podezření a prevenci na prášivinu pejska, kočiček a taktéž na boj s čmelíky u slepiček, které dostávám od holubů po sklizni kukuřice v mém okolí.. používám i křemelinu a další "věci" ...i Acariflash,.... s křemičitanovým vápnem ....
Děkuji
Děkuji pani Petře za dobrou radu. Já i manžel jsme se začali častěji mýt a častěji se převlékat a velice nám to pomohlo. Už nás nic nesvědí, je to skvělé. Navíc jsem si všimla, že i lidé v autobuse se k nám začali chovat lépe. Díky paní Petro
Dobrý den, pokud vás svědí tělo a vašeho manžela také, tak doporučuji pravidelnou higienu, myjte se po celém těle minimálně 1X denně, nejlepší je se osprchovat a použít mýdlo. Také je vhodné pravidelně měnit oblečení- hlavně to spodní a prát v pračce alespoň na 60 stupňů.
Snad vám tato rada pomůže. Hezký den
Zuzano, vytrhávání peří je vždy psychického rázu si troufnu říct. Konkrétněji nedostatkem zájmu. Přemýšlejte co je jinak. Jak intenzivně jste se mu věnovala předtím - kolik hodin, hrála jste si s ním, naučila ho hrát si, jak často mu měníte v kleci hračky, nabízela mu stále nové podměty, mazlila ho, byla doma v jeho přítomnosti...A teď ? Je intenzita stále stejná ?
Jelikož jste se moc nerozepsala, pátrání je na vás, ale jedno je jasné, potřebuje víc vaší přítomnosti, víc her s vámi, víc podmětů. Zaměstnejte ho, aby se nenudil.
Přeji vám i papouškovi spokojený život.
Marcela
Podle fotografie to bude nejspíš furunkulóza.
Běžnými příznaky furunkulózy jsou právě otevřené vředy na těle betty, ploutvích a ocasu.
Furunkulózu způsobují bakterie Pseudomonas a Aeromonas. Těmto bakteriím se daří ve špatně udržovaných akváriích.
Pokud je betta ve stresu nebo trpí jinou nemocí, je pravděpodobnější, že bude postižena také furunkulózou.
Furunkulóza je pro bettu bez rychlé léčby smrtelná.
Příznaky furunkulózy u bettas zahrnují:
- červené skvrny na těle;
- červené, hnisem naplněné vředy;
- letargie;
- ztráta chuti k jídlu.
Co s tím?
Pokud betta žije s jinými rybami, Izolujte ji v samostatné nádrži a ošetřete ji antibiotiky, jako je erythromycin nebo tetracyklin. Antibiotika předepíše veterinář i s předpisem dávkování. Vyčistěte a dezinfikujte hlavní nádrž jódem a solí, abyste odstranili škodlivé bakterie.
Furunkulóze se předchází udržováním správných parametrů a teplot vody v nádrži.
Dobrý den. Má rybka Beta má už delší dobu výrustek, který se stále zvětšuje a otvírá. Je nějaká ráda co s tím? Děkuji moc a v případě zájmu mohu poslat foto.
S pozdravem Honza