Zajímáte se o téma FARMAKA? Tak právě pro vás je určen tento článek. Svodná anestezie se jinak nazývá místní (regionální, lokální) anestezie. Jedná se o znecitlivění určité ohraničené části těla. Lze jí dosáhnout chladem či tlakem, ale v současnosti se využívá především schopnost místních anestetik blokovat přenos vzruchu v nervové tkáni. Aplikací anestetika k průběhu nervové větve se přeruší přívod vzruchů z krajiny inervované touto větví.
Princip
V současné době se provádí v místní anestezii 17 % všech operačních výkonů. Nezastupitelné místo má místní analgezie v léčbě bolesti, zejména díky kontinuálním technikám.
Místní znecitlivění (anestezie) vede k vyřazení vnímání veškerých podnětů z určité oblasti těla, místní analgezie vyřazuje vnímání bolestivých podnětů. Místní, lokální anestetika jsou farmaka, která přechodně blokují vznik a vedení vzruchu ve vzrušivých tkáních, nervové a svalové tkáni, včetně myokardu. V místní anestezii se využívá jejich účinku na periferní nebo míšní nervy. Na rozdíl od většiny léků podávaných systémově jsou místní anestetika podávána přímo k nervovým strukturám, které mají ovlivnit.
Rozeznáváme tyto druhy místí anestezie: svodná (regionální, spinální, epidurální, bloky nervů a pletení, okrsková, nitrožilní regionální) a místní (infiltrační, topická).
Obecně platí, že jednotlivé složky periferního nervu jsou ovlivněny ztrátou funkce sympatiku, ztrátou citlivosti na bolest (analgezie), ztrátou citlivosti na dotek, teplo, chlad (anestezie), ztrátou motoriky.
Místní anestetika jsou látky schopné difúze do nervového vlákna, kde přechodně zastaví přenos vzruchu (ovlivněním na kanálu). Mimoto mají místní anestetika i systémové účinky, které lze užít léčebně. Působí antiarytmicky, bronchodilatačně a spasmolyticky. Mechanismus účinku přerušení průběhu vzruchu nervovým vláknem působením lokálních anestetik se snažila vysvětlit řada teorií. Patřila mezi ně teorie o kompetici místního anestetika s kalciovými ionty, teorie o difúzi molekuly lokální anestezie do lipidové dvojvrstvy buněčné membrány s následným kritickým zvětšením jejího objemu a teorie o změně povrchového napětí buněčné membrány. V současnosti je uznávána teorie o modulaci receptoru u vnitřního ústí sodíkového kanálu. Elektrofyziologické pokusy na izolovaném nervu vedou k předpokladu, že mezi sodíkem a místním anestetikem existuje kompetitivní antagonismus. Místem účinku lokálních anestetik je membrána nervové buňky, vazebná místa jsou uvnitř sodíkových kanálů. Zde lokální anestetika vyvolávají vratnou blokádu, čímž ovlivňují depolarizační fázi akčního potenciálu související s průnikem sodíkových iontů buněčnou membránou.
Účinnost místních anestetik, tedy schopnost vyvolat úplnou analgezii, závisí na řadě fyzikálně chemických a farmakodynamických vlastností. Schopnost difúze lokálních anestetik do nervového vlákna závisí zejména na jeho rozpustnosti v tucích a na pH tkáně. Trvání účinku lokálních anestetik ovlivňuje vazba na proteiny, především distribuce v tkáních, která je závislá především na jejich prokrvení.
Měřítkem účinnosti lokálního anestetika je minimální blokující koncentrace (Cm), což je nejnižší koncentrace lokálních anestetik, která vyv
(...více se dočtete ve zdroji)
Zdroj: článek Svodná anestezie
Odčervení psa – postup
Dospělý pes by měl být odčerven alespoň jednou za 3–6 měsíců, a to nejen, když jsou u něj objeveni parazité. Ty lze vypozorovat ve stolici v podobě vajíček či jiných stadií vývoje. Veterinář provádí takzvané koprologické vyšetření, tedy vyšetření trusu, kdy zjistí daného parazita a jak s ním nejlépe bojovat. Nejedná se o povinné vyšetření, ale chovatelé, kteří myslí na prevenci, běžně dodržují alespoň 6měsíční pravidelnost kontrol i bez náznaků potíží.
Frekvenci odčervování určuje veterinární lékař také na základě plemene, velikosti a věku psa, jeho zařazení a využití, rozhodující může být rovněž styk s hospodářskými zvířaty, u nichž se běžně vyvíjí cizopasníci přenosní na psy. Optimální frekvence odčervení psa může být 3x za rok, tedy každé 4 měsíce. Chovná fena by měla být odčervena během krytí a poté až společně se štěňaty. Během březosti bychom se měli odčervování raději vyhnout, některé přípravky mají totiž prokazatelně teratogenní efekt (Drontal). Jediným přípravkem schváleným pro použití během březosti je preparát Stronghold.
V praxi se psi většinou odčervují preventivně bez koprologického vyšetření, a to v rozmezí 3 až 6 měsíců. Pokud jsou přímo v trusu viditelní parazité nebo jejich články, je nutné po 14 dnech odčervení zopakovat. Při stanovení frekvence odčervování je nutné přihlédnout k využití psa (pracovní, lovečtí psi), zda je trvale doma či venku, v blízkosti hospodářských či jiných zvířat, jaký je počet psů v domácnosti, zda je v domácnosti malé dítě a podobně.
Bohužel přežívá mylná představa, že odčervení chrání zvíře proti vnitřním parazitům po dobu několika týdnů, nebo dokonce měsíců. Mnoho chovatelů nechává dospělého pejska odčervit jednou za půl roku, udělá si poznámku v kalendáři a dalších šest měsíců si s pocitem čistého svědomí užívá klid. Jenže díky nedostatečnému poučení se zatím scénář souboje s parazity může vyvíjet ve prospěch škodné škrkavky. Jejími vajíčky, kterých denně vyprodukuje několik set tisíc, jsou následně zamořeny prakticky všechny lokality, kde domácí mazlíčci kálejí. Stačí vzít psa vyvenčit do nejbližšího parku a vzhledem ke zvyku očichávat či olizovat pachové stopy máte slušnou šanci, že se již pár hodin po podání antiparazitik pozřením vajíček přítomných v kontaminované trávě znovu nakazí. Jelikož škrkavky ve střevě dospívají čtyři týdny, zbývá jim do dalšího termínu dehelmintizace spokojených pět měsíců přiživování.
Odčervování je ve skutečnosti jednorázový úkon a s očkováním, za které jej mnoho lidí zaměňuje, nemá absolutně nic společného. Zatímco očkovací látka působí jako prevence chránící psa dlouhodobě proti infekcím, konkrétním virům a bakteriím na
(...více se dočtete ve zdroji)
Zdroj: článek Odčervení psa