FÁZE

K čemu je lék Otivet

Lék Otivet se používá k čištění zevního zvukovodu psa nebo kočky. Přípravek rozpouští maz a nečistoty, čímž eliminuje počet bakterií a kvasinek ve zvukovodu. Jeho účinky jsou protizánětlivé, zvláčňují sliznici zvukovodu, nevysušují.

Kvalitní přípravek by měl působit v následujících na sebe navazujících etapách:

1. Fáze čištění a odstraňování nežádoucího materiálu:

• změna pH na mírně kyselé – Otivet obsahuje kyselinu mléčnou
• rozpouštění ušního mazu – Otivet obsahuje propylenglykol
• keratololytický, hydratační efekt a podpora hojení – Otivet obsahuje allantoin
• protisvědivý účinek – Otivet obsahuje pupalkový olej (eikosanoidy)

2. Fáze dezinfekční: Otivet obsahuje chlorhexidin

3. Fáze obnovy přirozené funkce (fáze hojení):

• zajištění optimální hydratace kůže – Otivet obsahuje minerální olej a kyselinu mléčnou
• efekt keratoplastický, rychlejší obnova epidermis – Otivet obsahuje allantoin a propylenglykol

Zdroj: článek Otivet

Ztráta srsti u kočky

Línání je přirozený jev výměny srsti, a proto bývá obtížné určit hranici mezi normálním fyziologickým a nadměrným patologickým línáním.

Fyziologické línání se ve zvětšené míře opakuje dvakrát do roka, a to na jaře, kdy se kočky zbavují zimní srsti, a na podzim, kdy se jim zimní srst opět obnovuje. Mimo to kočka mírně líná po celý rok, protože životnost jednoho chlupu je přibližně jeden měsíc. Poté chlup odpadává a na jeho místě vyrůstá nový. Pokud se kočka zdržuje převážně v bytě, jarní a podzimní línání není tolik výrazné. O to víc však líná v průběhu roku.

Obtěžující může být nadměrné línání, což je jakýsi stav mezi fyziologickým a patologickým línáním. Tento druh línání většinou ukazuje na nekvalitní stravu, používání nevhodných přípravků na úpravu srsti nebo třeba i velké stresové zatížení kočky. Tato porucha se dá vyléčit potravinovými doplňky a celkovým zlepšením péče o kočku.

Patologické línání je takové línání, při kterém vznikají lysá místa. Tehdy je nutné navštívit veterináře.

Telogenní defluxe je onemocnění, při kterém se všechny chlupy nacházejí v takzvané telogenní fázi růstu (u zdravé kočky se v srsti nacházejí chlupy ve třech fázích: anagenní fáze – chlup nově vyrůstá z chlupového folikulu, katagenní fáze – čerstvý chlup je pevně uchycený v kůži, telogenní fáze – chlup je těsně před vypadnutím). Chlupy tedy vypadávají ve velkém množství. Příčinami mohou být různé nemoci, hormonální poruchy nebo stres. Může se také jednat o vedlejší účinek některých léků.

Alopecie neboli ztráta srsti může mít několik příčin. Někdy se jedná o takzvanou psychogenní alopecii, která je způsobena nadměrným stresovým zatížením kočky (například kvůli novému členu domácnosti, změně bydliště nebo změně hierarchie v rodině). Kočka stres ventiluje lízáním srsti, čímž si sama způsobí tvorbu holých míst. Většinou si srst líže v ústraní, takže může být obtížné stanovit příčinu vypadávání chlupů. Pokud majitel nachází chomáčky chlupů na místech, kde kočka prováděla očistu srsti, ve zvratcích nebo v trusu, jedná se pravděpodobně o psychogenní alopecii.

K alopecii také mohou mít větší sklony přešlechtěné barevné mutace některých plemen. Takovéto kočky mají v chlupech nerovnoměrně rozmístěné pigmenty, a proto se u některých jedinců vyskytuje vysoká lomivost chlupů nebo vůbec nevyrůstají nové chlupy. U starších koček se vzácněji vyskytuje takzvaná paraneoplastická alopecie, která je způsobena vnitřním zhoubným bujením, nejčastěji rakovinou střev.

Vypadávání srsti, její matnost, lámavost nebo třeba i tvorba lupů většinou ukazují na nějaké vnitřní potíže a je vždy nutné navštívit veterináře.

Zdroj: článek Vyrážka u koček

Rozmnožování

Základním předpokladem úspěšného páření je fyzická blízkost dvou dospělých pavouků stejného druhu, určitá dávka vzájemných sympatií, vhodné prostředí a klid. Velice časté jsou pře, zda dávat samce do terária k samici či naopak, ale logická úvaha, která tento postup podporuje, je následující: ve volné přírodě samci po dosažení pohlavní dospělosti opouštějí svá obydlí a vydávají se pátrat po samicích, které zatím sedí doma a čekají, až si pro ně někdo přijde.

Samotné páření může mít velice rozdílný průběh. U některých druhů je to od začátku boj o život, kdy jen tak mezi řečí samec samici oplodní. Jindy je to pohodová akce bez jakýchkoliv známek násilí. Jsou případy, kdy k onomu okamžiku dojde doslova po pětiminutové známosti, ale fáze námluv může trvat i půl roku.

Po umístění do terária samec většinou chvíli zůstává v klidu a vyčkává, co se bude dít. Pokud je klid, začíná opatrně prozkoumávat okolí a zjišťovat, kam se to vlastně dostal a kdo je pánem domu. Pokud mu jeho citlivé chloupky a instinkt řeknou, že tam bydlí dospělá samice stejného druhu, většinou začne třást končetinami, případně makadly jemně klepat do podkladu a tím samici oznamovat svou přítomnost. Běžné jsou i drnčivé zvuky vydávané pomocí stridulačních plošek. Až si samec dodá dost odvahy a přesvědčí se, že ona samice je opravdu dospělá a svolná k páření, troufne si k ní velice opatrně přiblížit, případně ji jakoby jemně hladí po těle a uklidňuje ji.

Samotné páření probíhá tak, že samec samici pomocí tibiálních háků, které zachytí za její chelicery, nadzvedne natolik, že se svými bulby dostane k jejím spermatékám a oplodní ji. Poté se většinou snaží svou pozici bez výraznějších projevů opustit a zachránit si tak život.

V průběhu páření jsou sklípkani velice ostražití a na sebemenší vyrušení mohou reagovat podrážděně, což může vést k napadení kterékoliv zúčastněné strany, včetně chovatele.

Pavoučí vývoj začíná v kokonu, do něhož samice naklade vajíčka (přáním každého chovatele samozřejmě je, aby byla vajíčka oplodněná). Pro samotnou snůšku není nutné páření, někdy se stává, že dobře živená samice vytvoří kokon, aniž by o samce jen chloupkem na noze zavadila. Po uplynutí inkubační doby samice kokon roztrhne a vypustí na svět mláďata ve stáří prvního svleku (1. instar). Po dalších pár dnech se maličký pavouček svléká znovu a už konečně připomíná pavouka.

Koloběh potrava, svlékání, chvilkový růst, potrava bude vašeho chovance doprovázet až do smrti. Fáze pavoučího dospívání může být různě dlouhá. Obecně to je od několika měsíců po několik dlouhých let.

(...více se dočtete ve zdroji)

Zdroj: článek Chilobrachys fimbriatus

Jak dlouho trvá setkání s vlkem (realita v sekundách, ne v představách)

Když jsem se o tom bavil s lidmi, kteří vlka potkali, skoro všichni říkali stejnou věc: „Trvalo to pár vteřin, ale připadalo mi to jako věčnost.“

Tohle zkreslení času je důležité pochopit. Protože ve chvíli stresu máte pocit, že máte čas přemýšlet. Ale ve skutečnosti rozhodujete během několika sekund.

Na základě vlastní zkušenosti a dalších popsaných případů jsem si to rozložil na jednotlivé fáze:

Celé setkání většinou nepřesáhne jednu minutu.

A to je zásadní – nejde o dlouhou situaci, ale o krátký intenzivní moment, kde rozhodují první vteřiny.

Praktická věta: Pokud zvládnete prvních 10–15 sekund správně, zbytek už většinou proběhne bez problémů.

Reálný příběh z praxe

Jeden myslivec mi popisoval situaci, kdy vlka zahlédl na pasece:

„Stál asi 60 metrů ode mě. Já jsem se zastavil, on taky. Koukal na mě. Po pár vteřinách jsem udělal krok dozadu. On se otočil a odešel. Celé to trvalo možná 15 sekund.“

Tohle je typický průběh.

Fotografie zachycuje vlka na otevřeném prostoru (paseka), kdy dochází ke krátkému vizuálnímu kontaktu s člověkem.

Zdroj: článek Co dělat když potkáte vlka: klidně a správně