Od 1. ledna 2014 zákony už nepohlíží na živé zvíře jako na věc. Změnu přinesla úprava obsažená v novém občanském zákoníku. Ten, kdo cizího psa nebo kočku zraní, musí nově zaplatit léčebné výlohy, zákoník pamatuje i na případy úmyslného zabití nebo na případy nálezu zvířete. Utracení zvířete upravuje zákon o ochraně zvířat proti týrání. Psa lze dle zákona utratit pouze pro slabost, nevyléčitelnou nemoc, těžké poranění, genetickou nebo vrozenou vadu, celkové vyčerpání nebo stáří zvířete, jsou-li pro další přežívání spojeny s trvalým utrpením. Utracení zdravého psa není zákonem povoleno. V praxi je možné se setkat se dvěma extrémy porušování předpisů chránících zvířata, kdy se jedná o životě a smrti zvířete. Jedním z těchto extrémů je utracení zvířete veterinárním lékařem bez zákonného důvodu, myšleno utracení zdravého psa. Tím druhým je záchrana zvířete za každou cenu, ať už to je přání majitelů zvířete, nebo k tomu klienty dovedl veterinární lékař. Pokud přes opakované doporučení veterinárního lékaře, či lékařů, odmítáte eutanazii vašeho zvířete, může a měl by veterinární lékař předat podnět příslušné Krajské veterinární správě, aby vaší situaci prošetřila pro podezření z týrání zvířete. Pokud KVS zjistí porušení zákona na ochranu zvířat proti týrání, předá podnět obecnímu úřadu obce s rozšířenou působností, která může v krajním případě, byť se to zdá naprosto absurdní, úředně nařídit eutanazii vašeho zvířete, aby se tak zamezilo jeho dalšímu utrpení (popřípadě úřad nařídí jiné zvláštní opatření, například odebrání zvířete). A právě to je ten extrém, do kterého bychom se určitě neměli se svými zvířaty nikdy dostat. Zde totiž hraničí touha záchrany za každou cenu s týráním zvířete.
Eutanazii, respektive lege artis utracení zvířete, smí provádět pouze veterinární lékař nebo zletilá osoba, tato však pouze pod odborným dohledem veterinárního lékaře. To znamená, že eutanaziepsa doma je možná za těchto předpokladů, jinak ne.
Často se setkáváme s výrazem eutanásie, což je nesprávný výraz pro slovo eutanázie.
Rozhodnout se, kdy je už pro vašeho starého psa život jen utrpením, je velmi složité. Psí představa o životě je zábava, energie, pozornost a zdravé tělo bez bolesti. Pokud toto není možné vzhledem ke zdravotnímu stavu psa a neexistuje žádná šance na zlepšení tohoto stavu, pak by utracení psa mělo být zváženo. Utracení psa je bezbolestné. Jedná se o aplikaci velké dávky uspávacího prostředku (anestetika) injekcí do žíly zvířete. Tato látka působí velmi rychle a uspí psa obvykle dříve, než je stříkačka prázdná. Tou dobou už je pes plně v bezvědomí a je jen otázkou času, kdy se jeho životní funkce zastaví. Někteří psi se špatnou cirkulací mohou reagovat trochu jinak a mohou nastat svalové záškuby. Pes o tomto stavu neví, protože je již plně v bezvědomí.
Postup
V dnešní době máte možnost rozhodnout se, kde k eutanázii dojde: zda u zvěrolékaře v ordinaci, nebo u vás doma. Pro většinu psů je věčné uspání lépe snesitelné doma. Nejsou stresováni nemocničním prostředím, pro majitele však často bývá uspání jejich mazlíčka hůře snesitelné doma. V místě, kde k eutanázii dojde, vidí majitelé akt i o mnoho měsíců později, a tak se pro ně jejich domov může stát stresujícím (neplatí naštěstí ve všech případech). Pokud se rozhodnete pro uspání v ordinaci, doporučuje se domluvit se s veterinářem na době, kdy nebude v čekárně rušno. Pejska i vás by to mohlo zbytečně rozrušit a znepokojovat. Je lepší, pokud vás do ordinace i zpět někdo doprovodí, někdo, kdo vám může poskytnout podporu. Pokud zůstanete se psem i v jeho poslední chvíli a zůstanete poměrně klidní (i když je to neskutečně těžké a vyžaduje to opravdu velkou dávku ovládání), zůstane poměrně klidný i on, a tak jeho odchod ze světa bude „lehčí“.
Buďte si jistí, že váš pejsek při eutanázii netrpí. Proces je poměrně rychlý a bezbolestný. Veterinář píchne pejskovi injekci s dávkou anestetika, které téměř okamžitě vyvolá ospalost a následný spánek, kdy je psovi podána další látka, aby mohl bezbolestně odejít.
Po smrti pejska si můžete vybrat, kde a jak má být váš psí miláček pochován. S veterinářem se můžete rovnou domluvit, zda má psa odvézt a pohřbít, zpopelnit anebo si jej můžete vzít domů, a pokud máte povoleno, tak pejska pohřbít na zahradě, třeba pod oblíbeným stromem, kam budete chodit uctívat jeho památku.
Cena
Eutanázie pes, kočka: 500 Kč + spotřebovaný materiál, dle velikosti zvířete; například eutanázie kočky celkem 800–900 Kč.
Tumor je často léčitelný a včasná diagnostika vede veterináře k poskytnutí nejlepší možné péče. Každý typ nádoru potřebuje individuální péči a může zahrnovat jednu nebo kombinaci více druhů terapií: chirurgický zákrok, chemoterapii, radiační terapii nebo imunoterapii.
Důležité je také celkové zdraví vašeho zvířete. Veterinář může v souvislosti s léčbou tumoru doporučit změnu krmení nebo jiná opatření, aby pomohl lepší odpovědi zvířete na vlastní terapii nádoru. Když je stanovena diagnóza, veterinář s vámi prodiskutuje nejlepší způsob léčby a rizika a vedlejší účinky spojené s terapií. Důležitou součástí terapie je terapie bolesti. V některých případech tumorů vás může veterinář odkázat na jiné pracoviště. Určité typy tumorů mohou být vyléčeny zcela, jiné typy mohou být léčeny jen tak, že se omezí jejich rozšíření a prodlouží se život vašeho zvířete.
Včasné odhalení nádoru a zjištění jeho typu jsou nejdůležitější faktory určující úspěch terapie. U některých případů je zvažována eutanazie zvířete. Než se rozhodnete pro terapii nebo eutanazii, prodiskutujte případné možnosti s veterinářem, jedině tak můžete učinit to nejlepší rozhodnutí pro své zvíře i svou rodinu.
Procento úspěšné léčby silně závisí na typu a rozsahu tumoru, jakož na agresivitě terapie. Benigní tumor se obvykle léčí snadno a terapie nádoru je úspěšnější, je-li včas diagnostikován. Ačkoliv některé tumory (zvláště hodně agresivní rakovina) nemohou být vyléčeny, terapie může prodloužit vašemu zvířeti život a zlepšit jeho kvalitu. Nové diagnostické metody mohou napomoci odhalit nádory dříve a zlepšit tak šanci vašeho zvířete na vyléčení. Nové metody terapie jsou vyvíjeny tak, aby zlepšily úspěšnost a zmenšily rizika vedlejších účinků.
Cizími tělesy myslíme předměty, které nejsou obvyklou součástí potravy a které se psovi dostanou více či méně dobrovolně do zažívadel. Zažívací trakt začíná dutinou ústní – tlamou a již zde se můžeme s cizími tělesy setkat. Nejčastěji jsou to různé části aportů, obvykle kusy dřeva, zaklíněné mezi zuby, zapíchnuté podél zubů do dásně, eventuálně do kterékoli měkké části tlamy.
Obecnými příznaky je silný výtok vazkých slin, zápach z tlamy a neochota nebo neschopnost tlamu otevřít. Uvedené příznaky vznikají náhle.
Spolknutá cizí tělesa se dále mohou dostat do žaludku. Předměty zde uvízlé se diagnostikují obtížně a velmi záleží na chovateli a údajích, které vzhledem ke zdravotnímu stavu psa poskytne. Při absenci spolehlivé anamnézy může veterinář provést rentgenové vyšetření, je však třeba mít na paměti, že řada hmot nenechává na rtg snímku stín. Přitom může jít o velmi nebezpečné případy, například o různé části hraček z umělé hmoty nebo útržky PVC, které se nalepí na žaludeční sliznici.
Větší spolknuté předměty (kameny) mohou ucpat částečně nebo úplně vyústění žaludku do tenkého střeva. Společnými příznaky je úporné zvracení různě silně natrávené potravy brzy po nakrmení a bolestivost na pohmat v krajině žaludku. V pokročilejších případech mohou zvratky obsahovat natrávenou krev. Pokud se pes zvracením cizího tělesa nezbaví, nezbývá než přikročit k chirurgickému zákroku.
Menší cizí tělesa postupují do střeva a pak se nachází v celém rozsahu tohoto orgánu. Předmět uvázlý v tlustém střevu je nejčastějším případem prostupu cizího tělesa zažívadly. Diagnóza prohmatáním obsahu dutiny břišní však dělá potíže u psů přetučnělých nebo u takových, kteří ze strachu z vyšetření napnou břišní stěnu. Příznaky jsou dost obecné, nechutenství, malátnost, zvracení, zvýšená teplota, takže se z nich nedá na přítomnost cizího předmětu jednoznačně usoudit. Na absolutní velikosti a poloze tělesa v zažívadlech pak záleží, zda má pes zácpu nebo průjem. V tomto druhém případě totiž cizí těleso zadrží tuhé složky potravy a propustí pouze tekuté nebo kašovité. Předměty uvízlé v konečníku lze vypalpovat nebo vysondovat řitním otvorem.
Společným jmenovatelem pro cizí těleso ve střevě psa (snad kromě konečníku) je nebezpečí z prodlení. Pouze pokud má veterinář k dispozici alespoň přibližné údaje a celkový zdravotní stav psa je dosud dobrý, může se pokusit olejovým nálevem nebo klyzmatem o odstranění předmětu konečníkem. Část střeva přiléhající k cizímu tělesu je totiž během několika dnů postižena prudkým zánětem nebo odumřením a nastává akutní nebezpečí perforace (proděravění střeva) nebo přestup zánětu na pobřišnici. Není-li proto jistota, že odložení zákroku neohrozí život pacienta, je lépe přikročit k chirurgickému vynětí cizího tělesa (enterotomie).
Na pozření cizího předmětu může (ale taky nemusí) ukazovat přetrvávající zvracení, nechutenství, střídání dnů, kdy se daří lépe, a dnů, kdy je to horší. Může být zástava stolice, ale stejně tak může být průjem nebo i formovaný trus. Zkrátka, cizí předmět v trávicím traktu se projevuje velmi neurčitě, a proto byste každý zažívací problém, který trvá déle než 48 hodin (byť se jeví třeba i banálně), měli řešit s veterinárním lékařem. Jste-li svědky toho, že zvíře něco nepoživatelného pozřelo, je namístě navštívit veterinárního lékaře a ten psa vyšetří.
Pokud cizí předmět zůstane ležet v žaludku, je to situace vcelku dobře chirurgicky řešitelná. Pokud se mu ale podaří dostat do střeva, přežití zvířete záleží na mnoha okolnostech. Jedná-li se o předmět, který střevo ucpe, ale neporaní (gumová hračka, igelit, míček a podobně) a je včas diagnostikován a následně chirurgicky odstraněn, zvíře se rychle zotaví bez následků. Podstatně horší prognózu mají zastaralé případy, při nichž už došlo k odumření utlačované části střeva, neboť je nutná resekce, tedy odstranění poškozené části. Problémové jsou zejména partie hned za žaludkem, které se odstranit nedají nebo dají, ale pouze s vážnými trvalými dopady na zdraví.
Velmi nebezpečné jsou různé provázky, nitě a textilie, ty se totiž většinou jedním koncem někde zaháknou a druhý konec projde až do střev, kde se kolem nich omotávají a prořezávají se. Stejně tak ostré předměty (pecky, bakelit) dokážou střevo rozkrájet jako ostrý nůž. Jakmile je jednou střevo porušeno a jeho obsah vyteče do dutiny břišní, je prognóza už velmi nejistá, neboť se velmi rychle rozvíjí sepse způsobující totální rozvrat těla a úhyn nebo nutnost eutanazie.
Akutní nebo chronické selhání ledvin je velmi vážné onemocnění, které má mnoho příčin. Hlavní funkcí ledvin v organismu je očištění krve od odpadních látek, které se v ní hromadí. Selhání má proto vždy příznaky otravy (vlastními zplodinami). Výskyt onemocnění se zvyšuje s věkem, ale může se objevit i u mladého zvířete. Obecně se považuje za onemocnění progresivní, které vede v konečné fázi ke smrti zvířete. Chronické selhání ledvin je stav, kdy jsou ledviny z 80 % poškozené a zbylých 20 % nestačí odstraňovat odpadní látky z těla.
Příčiny ledvinného selhání jsou různé. Mimo jiné záleží také na věku. U mladých zvířat se může jednat o vrozenou nedostatečnost, které selhání ledvin podmiňuje. Dědičné vady jsou typické pro některá psí plemena (například kokršpaněl, bulteriér, pudl, basenji, lhasa-apso, u koček jde především o dlouhosrstá plemena). Mezi další příčiny patří infekce, otravy (léky, jedy, bakteriální toxiny) nebo ucpání močových cest kameny. Dalšími příčinami jsou chybné reakce imunitního systému a chronické zánětlivé procesy. Může se jednat o samostatnou diagnózu nebo o komplikaci jiné nemoci. Například těžká infekce nebo septický stav mohou vrcholit selháním ledvin. Často se tento problém objevuje u fen se zanedbaným zánětem dělohy. K akutnímu selhání ledvin může také dojít ve stáří v důsledku jejich přirozeného opotřebování. Příčiny chronického selhání ledvin jsou stejné jako u akutního, pouze poškození je menší, a tak ledviny fungují aspoň zčásti. Je důležité upozornit, že u chronického ledvinného selhání se příznaky objevují postupně, protože hladina zplodin narůstá pomalu.
Vzhledem k tomu, že ledviny mají nezastupitelnou úlohu při čištění krve, má jejich selhání vždy příznaky otravy. Zvíře s akutním selháním ledvin nežere, zvrací, nejeví zájem o okolí, má průjem, který je často i s krví, v tlamě se mohou objevit vředy. Charakteristické je to, že hodně pije, ale nemočí vůbec nebo velmi málo. Bez pomoci veterináře by během několika dnů upadlo do kómatu a uhynulo by. U chronického selhání ledvin zvíře více pije a močí, hubne, přidává se i průjem a občasné zvracení. Srst je hrubá, matná a lámavá. Objevuje se páchnoucí zánět dásní, někdy i zmatené chování. Dále je možno pozorovat zvýšenou únavu, zimomřivost a spavost. V pokročilejších stadiích se dostavují nepříznivé účinky toxického působení metabolitů na ostatní tkáně organismu (zvracení, slinotok, průjmy). Sliznice bývají bledé z důvodu chudokrevnosti. Pokud se zdravotní stav neřeší, onemocnění se postupně zhoršuje, až se ledviny zcela vyčerpají. Následně se objeví příznaky akutního selhání ledvin a smrt.
Jestliže máte byť jen malé podezření, že by se u vašeho psa mohlo jednat o chronické či akutní selhání ledvin, vždy navštivte veterináře! Zvířeti odebere krev a na základě rozboru určí diagnózu. Pes s akutním selháním ledvin potřebuje dlouhodobé podávání infuzí a neustálou kontrolu stavu. K dalšímu životu je nutné udržet alespoň část ledvin funkčních. Pokud se přes veškerou snahu ledviny nepodaří zachránit, pak bohužel přichází na řadu eutanazie. U starších zvířat vyžadujte nejméně jednou ročně rozbor krve. Pokud výsledky odhalí, že ledviny pracují hůře, můžete vhodnou dietou snížit jejich zatěžování, a tak zvířeti prodloužit život. Na odběr krve je nutné přivést zvíře nalačno, to znamená 12 hodin po posledním krmení. Léčba chronického selhání ledvin je komplexní a poměrně náročná. Nezbytné je doživotní podávání speciální diety s nízkým obsahem bílkovin, soli a fosforu.
Bez konzultace s veterinářem zvířeti nepodávejte žádné léky! I přes dobrou vůli mu můžete nenávratně poškodit ledviny!
Nezapomínejte zvíře pravidelně očkovat, snížíte tím riziko akutního selhání ledvin v důsledku infekčního onemocnění.
Mějte pod dozorem veškeré chemikálie či léky, které by mohl pes nedopatřením pozřít (nemrznoucí kapaliny, jedy na krysy, přípravky na ochranu rostlin, zbytky antibiotik a podobně).
Jako prevence se obzvlášť u starších zvířat osvědčuje používání lososového oleje, který podporuje činnost ledvin, a navíc se po něm leskne srst. Výhodou je, že zvířatům chutná, takže skvěle dochutí oblíbené granulky.
Kontrolujte u zvířete stav chrupu. Paradontóza ledviny prokazatelně poškozuje. Choďte se zvířetem na pravidelné kontroly a odstraňování zubního kamene.
U starších zvířat měřte jednou za měsíc spotřebu vody. Jestliže pes vypije více než 100 ml na každý kilogram hmotnosti, je nutné vyhledat veterináře. Prevence je základ – používejte jen kvalitní, vysoce stravitelná krmiva. Nutný je neustálý přístup k čerstvé vodě.
Homeopatická léčba společně s infuzní terapií a dietními opatřeními pomáhá podporovat funkci ledvin, pokud již nedošlo k nezvratným změnám v jejich tkáni. Ovšem není samospásná, zvíře by měl vždy prohlédnout veterinář!
Recept
Ingredience: 125 g syrového libového mletého masa, 200 g vařené bílé rýže, 1 vejce, 2 lžíce slunečnicového nebo kukuřičného oleje, 600 mg vápníku, špetka jodizované soli, 2 lžíce jemně strouhané mrkve, ¼ askorbátu sodného
Technologický postup: Všechny ingredience smíchejte a podávejte syrové, jestliže je pes přijme. Jinak smíchejte vše kromě vitamínů, pečte asi 20 minut při střední teplotě a po vychladnutí přidejte vitamíny. Občas maso nahraďte jednou až třemi lžičkami jater.
Množství: Obecně psovi můžete dávat tolik jídla, kolik sní. Tento recept by měl stačit pro 5kg psa na 3 dny pro 20kg psa na jeden den. Pokud množství ztrojnásobíte, vystačí pro 30kg psa na 2 dny.
Jestliže máte i malé podezření, že by se u vašeho psa mohlo jednat o chronické či akutní selhání ledvin, vždy navštivte veterináře! Zvířeti se odebere krev a na základě rozboru veterinář určí diagnózu. Zvíře s akutním selháním ledvin potřebuje dlouhodobě podávat infuze a neustále kontrolovat stav. K dalšímu životu je nutné udržet alespoň část ledvin funkčních. Pokud se přes veškerou snahu ledviny nepodaří zachránit, pak bohužel přichází na řadu eutanazie. U starších zvířat vyžadujte nejméně jednou ročně rozbor krve. Pokud výsledky odhalí, že ledviny pracují hůře, můžete vhodnou dietou snížit jejich zatěžování, a tak zvířeti prodloužit život. Na odběr krve je nutné přivést zvíře nalačno, tedy 12 hodin po posledním krmení. Léčba chronického selhání ledvin je komplexní a poměrně náročná. Nezbytné je doživotní podávání speciální diety s nízkým obsahem bílkovin, soli a fosforu.
Při zániku 3/4 a více z celkového počtu nefronů se metabolické zplodiny začnou hromadit v krvi a způsobí klinické příznaky ledvinného selhání. Laboratorně je potvrzena vyšší hladina cystatinu C, močoviny, kreatininu, případně fosforu a dalších iontů. Tyto látky se však mohou v krvi hromadit i z jiných příčin, aniž by byly ledviny přímo poškozeny. Neprotéká-li ledvinami z nějakého důvodu krev, nemohou ji ledviny zákonitě vyčistit od škodlivých metabolitů, pak se mluví o takzvané prerenální příčině (problém je před ledvinou). Pokud moč vytvořená ledvinami neopustí tělo, opět stoupá hladina škodlivých metabolitů v krvi (jde tedy o postrenální příčinu = problém je za ledvinou). Renální příčina označuje problém v ledvině.
V odlišení těchto stavů je ukryt klíč úspěchu v léčbě. Odborná vyšetření veterináře musí rozpoznat příčinu a tím stanovit vhodnou léčbu. Jednoduchou metodou určení prerenální příčiny je například stanovení hustoty moči. Pokud je ledvinná tkáň v pořádku, přefiltrovaná tekutina se v odvodných kanálcích zahustí. Pokud je tkáň funkčně poškozena (ledvinná nedostatečnost), pak k zahuštění moči nedochází a organismus ztrácí velké množství tělesných tekutin a hustota moči je nízká – rovna hustotě filtrátu krve získaného v glomerulech. Samozřejmě existují i specifičtější testy, které bezpečně odliší stav poškození ledvin od nedostatečného přívodu krve do ledvin.
Při prokázání ledvinného selhání se musí dále definovat akutnost procesu. Pokud se ztráta funkce dostaví náhle s tvorbou moči nebo bez ní, hovoříme o akutním selhání ledvin. Akutním selháním ledvin rozumíme stav náhlého zhroucení funkce ledvin. Může být následkem šokových stavů, úrazů, infekcí, intoxikací, navozené podáním některých léčiv a podobně. Většinou po úpravě vyvolávajícího stavu a překlenutí kritického období dochází k určitému návratu ledvinné funkce.
Akutní selhání ledvin je vždy kritický, život ohrožující stav. Klinické projevy na začátku mohou být zaměněny za těžší zažívací problémy. Často se setkáváme s výraznou apatií, nechutenstvím a zvracením. Zvíře je malátné, unavené. Můžeme pozorovat průjem nebo zácpu. Dutina břišní může být velmi bolestivá. Dýchání je prohloubené a zrychlené. Sliznice jsou překrvené. Velmi často lze pozorovat třes těla. Nemoc přichází náhle a rychle se zhoršuje. Jedinou domácí pomocí je včasné dopravení zvířete k veterináři, který rozpozná problém a zahájí léčbu.
Úspěšnost léčby akutního ledvinného selhání záleží na včasném rozpoznání procesu a odstranění příčiny. Léčba je ale vždy velmi nákladná. Vzhledem ke zhroucení důležitých funkcí je důležitý drahý monitoring metabolických dějů (ABR a iontová rovnováha), kontrola hydratace (udržení normální hladiny tělesných tekutin – při nekontrolovaných infúzích hrozí převodnění) a odstranění příčiny (ucpání močových cest, prasknutí močového měchýře, uskřinutí močového měchýře v kýle a podobně). Platí obecně, že postrenální příčiny jsou většinou odstranitelné chirurgicky a prognosticky dobré. Prerenální stavy jsou samozřejmě také vratné, ale většinou bývají spojeny s velmi vážným, často smrtelným onemocněním (hnisavé záněty v dutině břišní spojené s intenzivní ztrátou tekutin zvracením a průjmem; například peritonitida, pankreatitida, těžké enteritidy a další). Primární akutní poškození ledvin závisí na rozsahu, obecně je však prognóza špatná.
Při postupném procesu ztráty funkce nefronů hovoříme o chronickém ledvinném selhání. Tento proces je již nevratný (nefrony odumřou). Zákeřnost spočívá hlavně v pozdní diagnostice procesu, jak bylo již uvedeno, ledviny mají velkou kompenzační schopnost. K včasné diagnostice před rozvojem azotémie dochází výjimečně, při preventivním funkčním testování ledvin (například endogenní kreatininové clearence) z důvodu podezření na ledvinou nedostatečnost. Případně chovatel rozpozná stav ledvinné nedostatečnosti z důvodu zvýšeného příjmu tekutin (ale to již bývá poškozeno více než 60 % tkáně).
V časném stadiu chronického ledvinného selhání může odpovídající léčba doplněná správnou životosprávou výrazně prodloužit kvalitní život. Podle klinického a laboratorního nálezu veterinář zvolí vhodné doplňující léky, které mohou zpomalit nepříznivý proces nebo zlepšit příznaky urémie. V ojedinělých případech je možné vhodným zákrokem zvrátit patologický proces a opravdu výrazně zpomalit progresi onemocnění, například odstranění obturujících urolitů (kamínků).
Léčba se upravuje dle klinického obrazu. Při zvracení a nechutenství se podávají léky chránící zažívací trakt, při vysokém krevním tlaku se podávají antihypertenziva, při chudokrevnosti se dotuje EPO (stimulace kostní dřeně k produkci červených krvinek), vitamín D3 a lapače fosforu při narušeném kostním metabolismu. Dotují se ve zvýšené míře vitamíny a nenasycené mastné kyseliny (omega 3).
Diagnostickým krokem je ultrasonografické vyšetření močového ústrojí. Veterinární lékař se při něm zaměřuje především na strukturu ledvin, jejich tvar, velikost, vzájemné porovnání, přítomnost cyst, případně dalších patologických jevů.
Dobrý den, děkuji za zprávu, ale můj buldoček má něco jiného, asi dle veteriny pododermatitidu - to dělají bakterie a k tomu mezi prsty na tlapičkách má prý cysty - tzv. furunkulozu. Dostali jsme šampon na srst s dezinfekčním účinkem Clorexyderm a na tlapky gel Isaderm. Teď mi čeká do něho dostat tabletu Bravecto za pouhých 1 tis. kč. No uvidíme zda se to zlepší, srst má jak dalmatin. Děkuji za snahu pomoci Koberovái
Dobrý den.
Byli jsme na veterině. Problém byl v tom, že se mu ucpávaly pachové žlázy. Doktor mu je vyčistil a doporučil, čistit fleky obyčejným lihem nebo slivovicí. Namočit vatový tampon a pořádně drhnout. Jak má ucpané ty žlázy, dostává se mu to do krve a způsobuje mu to čátečnou otravu. Opravdu mu to pomohlo a bylo po problémů.
Dobrý den,
chtěla jsem se zeptat, zda paní V. Kasarové, co Vám zaslala foto svého mopse, zda někdo zjistil, co pejskovi je. Můj pejsek, franc. buldoček, dle fota, má to samé, byli jsme už u veterináře, dal nám nějakou vodičku naředěnou vodou, tím mu místa stříkáme, asi nějaká dezinfekce, jinak nic, stav se nelepší, spíše se to po zádech i jinde rozšiřuje. Myslela jsem, že to je línání, ale nikdy toto neměl, je mu 6 let. Pokud by někdo věděl, děkuji za radu. Začíná to kruhovitě s tmavším okrajem, chlupy pod tím jsou, vypadávají s koncem, jako jsou lupy, konec chlupu je obalem suchou kůží. Přidávám do jídla lososovitý olej, úspěch zatím žádný. Děkuji za odpověď Koberová
Neostomosan je určen pro psy. Pro kočky je smrtelně jedovatý a to dokonce i když kočka olíže srst ošetřeného psa. Neostomosan se nehodí pro slepice, protože není určen pro žádná potravinová zvířata. No, a kde ho seženete? Neostomosan je velmi účinný insekticid založený na účincích dvou velmi jedovatých látek. Proto není jeho prodej možný bez lékařského předpisu od veterináře.
Zajímá mě cena a dostupnost - potřebuji to na koně, podezření a prevenci na prášivinu pejska, kočiček a taktéž na boj s čmelíky u slepiček, které dostávám od holubů po sklizni kukuřice v mém okolí.. používám i křemelinu a další "věci" ...i Acariflash,.... s křemičitanovým vápnem ....
Děkuji
Děkuji pani Petře za dobrou radu. Já i manžel jsme se začali častěji mýt a častěji se převlékat a velice nám to pomohlo. Už nás nic nesvědí, je to skvělé. Navíc jsem si všimla, že i lidé v autobuse se k nám začali chovat lépe. Díky paní Petro