Zranění u psa patří mezi situace, se kterými se během života setká téměř každý chovatel. Některá poranění jsou na první pohled zřejmá, jiná mohou probíhat skrytě a projevit se až s časovým odstupem. Právě vnitřní zranění u psa jsou obzvlášť zrádná, protože mohou dlouho zůstat bez povšimnutí a přitom představovat vážné ohrožení zdraví.
V tomto článku se zaměříme na nejčastější typy zranění u psů, jejich příčiny, varovné příznaky, zásady první pomoci i možnosti podpory hojení. Součástí jsou také praktické zkušenosti chovatelů a doporučení veterinářů z praxe.
FAQ – Často kladené otázky
Jak poznám, že má pes vnitřní zranění?
Typickými příznaky jsou apatie, zrychlené dýchání, bledé sliznice nebo kolaps. I bez viditelné rány je nutné vyšetření.
Kdy stačí domácí ošetření a kdy jet k veterináři?
Menší oděrky lze ošetřit doma, ale při kulhání, silné bolesti nebo podezření na vnitřní poranění je vždy nutná odborná péče.
Jaké jsou nejčastější příčiny zranění psů?
Nejčastěji jde o úrazy při hře, pády, dopravní nehody a kousnutí jiným psem.
Může být zranění psa nebezpečné i bez krvácení?
Ano, právě vnitřní poranění často nekrvácí navenek, ale mohou být velmi vážná.
Jak psovi pomoci do příjezdu k veterináři?
Zajistěte klid, omezte pohyb, zastavte krvácení a co nejrychleji vyhledejte odbornou pomoc.
Je vhodné používat podpůrné přípravky během hojení?
Ano, po konzultaci s veterinářem mohou přípravky jako Anigran podpořit regeneraci a zotavení.
Zranění se u psů mohou projevit velmi různě – od zcela zjevných poranění až po nenápadné změny chování. Majitel by měl vždy sledovat jak fyzické projevy, tak celkové chování psa, protože právě kombinace těchto signálů často napoví, že není vše v pořádku.
Viditelné příznaky poranění
Mezi nejčastější signály patří kulhání, krvácení, otoky nebo bolestivost při doteku. Pes může chránit postižené místo, neochotně se pohybovat nebo kňučet při manipulaci.
otevřené rány a krvácení
otoky nebo deformace končetin
kulhání či úplná neochota došlapovat
zvýšená citlivost na dotek
Změny chování
Někdy nejsou viditelné žádné vnější známky, ale pes se chová jinak než obvykle. To může naznačovat i vnitřní zranění u psa, které je obzvlášť nebezpečné.
Poranění vznikají nejčastěji při běžných denních aktivitách, venčení nebo hře. Přehled typických situací pomáhá rizikům předcházet a lépe chránit zdraví psa.
Úrazy při pohybu a hře
Běhání po nerovném terénu, skákání z výšky nebo divoká hra s jinými psy často vedou k natažení svalů, natržení vazů nebo zlomeninám.
uklouznutí na hladkém povrchu
skoky z auta nebo z výšky
prudké změny směru při běhu
Dopravní nehody a střety
Střet s vozidlem patří k nejvážnějším situacím a často způsobuje právě vnitřní zranění u psa, která nejsou na první pohled viditelná. I po zdánlivě lehkém nárazu je nutné veterinární vyšetření.
Kousnutí a rvačky
Rány po kousnutí mohou vypadat nenápadně, ale často se zanítí nebo skrývají hlubší poškození tkání.
Krváceniny a hematomy jsou vyvolány únikem krve z cévního systému. Krváceniny jsou viditelné na různých orgánech, serózních membránách, kůži, podkoží i ve svalovině. Krváceniny lze podle velikosti rozdělit na drobné tečkovité krváceniny, nazývané petechie (1 až 2 mm), na větší krváceniny, takzvané ekchymózy (2 až 3 mm), které mohou doprovázet některá závažná onemocnění, až po velké krevní výlevy způsobené rupturami velkých cév.
Hematom je krevní výron viditelný na povrchu těla, projevující se ohraničenou barevnou změnou, která je způsobena sraženou krví. Krevní barvivo se postupně odbourává, podle toho se také mění barva hematomu z původní tmavě červené, fialové přes zelenou do žluté. Hematomy jsou způsobeny tupým nárazem, tlakem nebo doprovázejí jiné zranění. Hematom není příčina, ale vždy důsledek.
U psů se nejčastěji objevují hematomy (othematom) v uchu, oku, ale i na jiných částech těla psa.
Hematomy v oku vznikají prasknutím žilky nebo jsou způsobeny nějakým úrazem. Může jít o udeření se do oka, vniknutí nějakého předmětu. Otok bývá teplejší, mírně bolestivý, někdy s výraznou známkou přítomnosti tekutiny (fluktuací). V každém případě psa zneklidňuje jak zatížením oka, tak tlakem obsahu a znemožňuje vidění.
Hematom v uchu, odborně zvaný othematom, psa na životě neohrožuje. Bývá však obtížný, zdlouhavý, recidivující (obnovující nebo vracející se) a při podcenění nebo nevhodném postupu může zanechat trvalé následky v podobě deformace ušního boltce. Ušní boltec psa je orgán velmi dobře prokrvený a cévy v něm procházejí především na vnitřní ploše, velmi mělce pod kůží, kde jsou dobře viditelné a také snadno zranitelné. Poškozením cévní stěny dochází ke krvácení mezi vnitřní kožní list a ušní chrupavku. Náhle vzniklé zduření, zpočátku velikosti hrášku nebo fazole, se rychle zvětšuje, až otok může vyplnit celou vnitřní plochu ucha. Otok bývá teplejší, mírně bolestivý, na pohmat měkký, někdy s výraznou známkou přítomnosti tekutiny (fluktuací). V každém případě psa zneklidňuje jak zatížením ušního boltce, tak tlakem obsahu. Postižené ucho visí dolů, pes kňučí, je neklidný, potřásá hlavou, snaží se ucho opatrně škrábat nebo je otírá o předměty. Zpravidla nosí hlavu šikmo. Příčiny vzniku krevního výronu mohou být rozličné, zpravidla se však soustřeďují ve dvou okruzích: úrazech a onemocněních vnějšího zvukovodu. Poškození ušního boltce si může pes způsobit sám, například nárazem na překážku, kdy je ucho prudce přiraženo ke kostěnému podkladu hlavy, nebo k němu může dojít i úderem či přivřením dveřmi. Při rvačce mezi psy může být ucho poraněno stiskem zubů protivníka. Druhou častou příčinou je svědivé onemocnění vnějšího zvukovodu, při kterém si p
Vnitřní poranění jsou obzvlášť zrádná, protože nejsou vždy ihned patrná. Často vznikají při pádech, nárazech nebo po dopravních nehodách a bez rychlé pomoci mohou být život ohrožující.
Typické příznaky
Podezření na vnitřní poranění by měl majitel brát vždy velmi vážně.
bílé nebo namodralé sliznice
rychlý nebo slabý puls
nafouklé či bolestivé břicho
kolaps nebo náhlá slabost
Kdy okamžitě k veterináři
Pokud se objeví výše uvedené příznaky, je nutné psa okamžitě převézt na veterinární kliniku, i když není vidět žádná vnější rána.
Správně poskytnutá první pomoc může výrazně ovlivnit další průběh léčby. Základem je zachovat klid, zajistit bezpečí sobě i psovi a zabránit zhoršení stavu.
Základní postupy
zastavení krvácení tlakem nebo obvazem
omezení pohybu psa
ochrana rány před znečištěním
rychlý transport k veterináři
Podpora hojení
V rámci rekonvalescence veterináři často doporučují podpůrné přípravky, například Anigran, který se využívá ke zlepšení regenerace tkání a celkové vitality psa.
V České republice je lov zvěře blíže specifikován (určena doba lovu jednotlivých druhů zvěře a stanoveny podmínky lovu) v zákoně o myslivosti č. 449/2001 Sb. V páté části, III. – V. hlavě a ve vyhlášce Mze č. 245/2002 Sb., ve znění vyhlášky č. 480/2002 Sb. Zároveň se lovu věnuje také myslivecký řád ČMMJ v kapitole Lov zvěře a v kapitole Myslivecká morálka, zvyky a tradice.
Způsob lovu zvěře vždy závisí i na jeho druhu. Jinak se loví zvěř spárkatá a jinak zvěř drobná. U mysliveckého lovu je zároveň také velmi důležité mít na paměti, že žádný lov by neměl být nekontrolovatelný, cílem žádného myslivce by nikdy nemělo být vyhubit co nejvíce zvěře. Myslivec svým lovem jen pomáhá regulovat počet kusů zvěře v přírodě. Zároveň se v dnešní době nevyužívá lovu zvěře do smrtících pastí. V neposlední řadě je vždy potřeba mít na paměti, že myslivec by měl vystřelit na zvěř jen v tom případě, že ji stoprocentně rozeznal, a nedošlo tedy k žádné záměně (druhu zvěře, pohlaví, věku atd.).
Řádný myslivec se také na lov nevypraví jen tak v oblečení, v němž chodí běžně doma, jen s kulovnicí přes rameno. Kromě lovecké výzbroje (lovecké zbraně chladné a palné, optika) musí mít také loveckou výstroj. Jejíž součástí je lovecký úbor (pokrývka hlavy, plášť, oblek, obuv), loveckou brašnu (nebo batoh), případně hůl (opěrná hůl slouží k bezpečnějšímu zamíření), sumku na kulové náboje. Pokud myslivce předpokládá při lovu čekání, může se vybavit také trojnožkou k usednutí, nebo sedací holí. Při společných lovech musí mít vedoucí honu také loveckou trubku k hlášení povelů.
Při lovu jakékoliv zvěře je vždy důležité před výstřelem zvěř správně posoudit (např. poznat jestli zrovna tento kus je možné v určitém období lovit). Lovci obvykle posuzují před lovem výživný stav jelena, jeho držení těla, chůzi, zranění, abnormality, kůži, srst, tělesné otvory i hlasové projevy.
Pokud je výživný stav jelena méně dobrý, pozná to lovec tak, že jsou vidět kosti lopatky, pánve i žebra. Příčinou mohou být různá onemocnění, ale i zranění, nedostatky ve výživě, nebo i vliv může mít pohlavní aktivita v říji.
I nápadně změněné držení těla je způsobené často zraněním, nemocemi, parazity, případně ale i vrozenými abnormáliemi, nebo vyčerpáním.
Za špatnou chůzi jelena se považuje kulhání, vrávorání, narážení do překážek, i jiné změny v pohybu.
Před lovem musí lovec sledovat i ostražitosti jelena. Sleduje, jeho pozornost vůči okolí i vůči jiné zvěři, jeho chování v tlupě, častost jištění. Lovec sleduje také nápadné změny na kůži či srsti: jestli barva odpovídá ročnímu období, jestli je srst lesklá / matná, zkoumá se i hladkost srsti, jestli nemá na těle místa bez srsti. Kůže a srst jsou důležité pro posouzení celkového zdravotního stavu zvířete.
U jelena se také zkoumají jeho hlasové projevy, jestli nenaříká (příčinou by mohla být silná bolest, nebo velký strach), jestli nekašle, nefuní, nechroptí.
Mnoho majitelů uvádí, že včasná návštěva veterináře a důsledné dodržování léčebného režimu výrazně zkrátily dobu zotavení. Veterináři zároveň upozorňují, že podcenění drobných příznaků bývá častou chybou.
Praktický příklad z praxe
Pes po pádu ze schodů nevykazoval žádné zjevné zranění, pouze byl apatický. Vyšetření však odhalilo vnitřní krvácení, které bylo včas ošetřeno. Díky rychlé reakci se pes plně zotavil.
