Zkouška ZOP patří mezi nejznámější a nejčastěji skládané kynologické zkoušky v České republice. Zkoušky ZOP (Zkoušky základní ovladatelnosti psa) jsou určeny pro začínající psovody, kteří chtějí prověřit poslušnost psa v běžných i rušivých situacích. Tento článek podrobně popisuje průběh zkoušky, jednotlivé cviky, hodnocení, přípravu, zkušenosti dlouholetých kynologů i časté chyby, kterých se psovodi dopouštějí. Součástí jsou i rady trenérů, jak psa efektivně připravit, a tipy účastníků, kteří již kynologickou zkoušku ZOP úspěšně absolvovali.
Co jsou zkoušky ZOP
Zkouška ZOP (Zkouška ovladatelnosti psa) je základní vstupní kynologická zkouška, která ověřuje především poslušnost a schopnost psa pracovat v přítomnosti lidí, psů a rušivých vlivů.
Kynologická zkouška ZOP je vhodná pro všechny plemena včetně kříženců a může ji skládat každý psovod, který chce mít jistotu, že jeho pes má pevné základy poslušnosti.
Mezi psovody i trenéry je velmi oblíbená, protože zkoušky ZOP tvoří ideální start pro další výcvik — od zkoušek ZPU, BH-VT až po sportovní kynologii.
Zdroj: článek Zkoušky ZOP
Průběh zkoušky ZOP
Zkouška probíhá na cvičišti nebo v terénu, a to ve skupině více psů. Rozhodčí sleduje nejen jednotlivé cviky, ale i chování psa mezi cviky.
Základní části zkoušky
1. Chůze u nohy
Pes musí sledovat psovoda a pohybovat se u jeho levé nohy. Zkouší se chůze:
- na vodítku,
- bez vodítka,
- v běhu,
- pomalém tempu.
Zkušenosti kynologů ukazují, že nejčastější chybou psovodů je přílišné popohánění psa nebo nepřesné obrátky.
2. Sedni – Lehni – Vstaň
Pes musí reagovat rychle a na první povel. Hodnotí se radost z práce i přesnost.
3. Přivolání
Pes je ponechán v klidové pozici a psovod ho na povel přivolá. Rozhodčí očekává rychlý, přímý a radostný příchod.
4. Odložení
Pes je odložen v libovolné poloze, zatímco psovod odchází na vzdálenost až 30 metrů. Pes musí zůstat na místě, i když kolem chodí jiní psi nebo lidé.
Zdroj: článek Zkoušky ZOP
Co kynologické zkoušky ZOP ověřují
Kynologické zkoušky ZOP se skládají převážně z cviků základní poslušnosti. Nejsou zaměřené na obrany nebo speciální práce. Hlavní důraz se klade na:
- ovladatelnost psa ve vodítku i bez vodítka,
- pozornost psa u nohy,
- reakce na povely,
- přivolání,
- zvládnutí rušivých situací,
- základní socializaci psa.
Podle zkušených rozhodčích je zkouška ZOP jedním z nejlepších ukazatelů, zda pes rozumí základním principům výcviku a zda psovod pracuje systematicky.
Zdroj: článek Zkoušky ZOP
Jak probíhá hodnocení
Rozhodčí hodnotí přesnost cviků, ochotu psa spolupracovat, celkový dojem práce i vztah psa a psovoda.
K úspěšnému složení zkoušky je nutné dosáhnout předepsaného bodového minima.
Zdroj: článek Zkoušky ZOP
FAQ – Často kladené otázky
Je zkouška ZOP povinná pro další výcvik?
Ne vždy, ale u mnoha klubů je doporučovaná nebo povinná jako vstupní zkouška.
Od kolika měsíců může pes skládat zkoušku ZOP?
Od 10 měsíců, ale většina trenérů doporučuje počkat do 12–14 měsíců.
Kolik zkouška stojí?
Poplatek se obvykle pohybuje mezi 300–700 Kč.
Může zkoušku ZOP skládat kříženec?
Ano, zkouška je otevřena pro všechna plemena i křížence.
Co když pes během zkoušky uteče?
Ve většině případů je zkouška ukončena a psovod ji může opakovat ve vypsaném termínu.
Zdroj: článek Zkoušky ZOP
Pro koho jsou zkoušky ZOP vhodné
Zkouška je ideální pro:
- začínající psovody,
- majitele mladých psů,
- psy všech plemen,
- psovody, kteří chtějí pokračovat v dalších kynologických disciplínách.
Zdroj: článek Zkoušky ZOP
Jak psa připravit na zkoušku ZOP
Zkušení trenéři se shodují: „Na zkoušku ZOP neuspěje pes jen proto, že umí cviky. Musí je umět v jakékoli situaci.“
Důležitým aspektem je tzv. generalizace — tedy nácvik v různých prostředích.
Doporučení trenérů
- cvičit krátce, ale pravidelně,
- měnit prostředí — zahrada, ulice, park, cvičiště,
- přidávat rušivé vlivy (jiní psi, lidé, zvuky),
- pracovat s motivací psa — odměny, hračka.
Zkušenosti psovodů
Psovodi, kteří již zkouška ZOP absolvovali, doporučují předem navštívit několik tréninků přímo na cvičišti, kde se bude zkoušet. Pes si zvykne na prostředí a bude mnohem klidnější.
Další častou radou je nečekat, že pes bude perfektní hned. U většiny psů dochází k „krizi kolem puberty“, kdy poslušnost kolísá — trpělivost je klíčem k úspěchu.
Zdroj: článek Zkoušky ZOP
Typické chyby při zkouškách ZOP
- přílišná nervozita psovoda přenesená na psa,
- nesoustředěnost psa kvůli málo natrénovaným rušivým vlivům,
- pomalejší reakce na povely,
- přílišné povzbuzování nebo neoprávněné povely,
- slabé přivolání.
Zdroj: článek Zkoušky ZOP
Pravidla obedience
Obedience aneb „vysoká škola poslušnosti“, jak ji mnozí nazývají, je u nás velmi mladý psí sport. Vždyť teprve v roce 2007 byl v ČR založen klub Obedience ČR, který zastřešuje Český kynologický svaz. První oficiální závody se konaly 1. května 2008, první mistrovství ČR 15. listopadu 2008 při MVP v Praze. I přes mladost tohoto sportu mu pořád propadá víc a víc lidí, respektive lidí a jejich čtyřnohých společníků.
Obedience vznikla ve Velké Británii jako sport nenáročný na prostory a technické vybavení, zároveň ale divácky atraktivní, aby bylo možné ukázat lidem na výstavách i něco jiného než pouze exteriér psů. První závod obedience se konal roku 1949 v Londýně a již v roce 1950 se závodilo na Cruftově výstavě. Obedience v překladu znamená poslušnost, podrobení se, a tak se vlastně jedná o poslušnost, ale maličko jinou. Tady nejde o to, aby pes slepě a bez duše následoval psovoda, ale je zde důležitá souhra psa a psovoda, žádoucí je radostný a kontaktní projev psa s co největší přesností provedení cviku. Pes musí být maximálně soustředěný na psovoda, aby správně chápal, co se po něm chce. Nejde o to, aby se automaticky naučil několik cviků, ale o to, aby tyto cviky pochopil, a to tím, že mu vysvětlíme, co po něm chceme. Proto je při výcviku obedience nutné trénovat postupně, dopřát psovi čas, aby vše pochopil a aby to i „strávil“. Cvičí se bez vodítka, u vyšších kategorií dokonce bez obojku, takže pes skutečně cvičí, protože chce a práce se psovodem je mu příjemná.
Obedience představuje tedy něco víc než jen obyčejnou poslušnost, spíš můžeme mluvit o sportu, který vyžaduje přemýšlení. I ohebnost a hbitost přitom hrají určitou roli, neboť míra ovládání těla, která se po psovi požaduje, je v tomto případě enormní. Značná část úloh při obedienci zahrnuje chůzi u nohy. Ale ani tato zdánlivě jednoduchá věc není jen tak. Dokonalá chůze u nohy vyžaduje mnoho let tréninku a stále je co pilovat. Velkou roli hraje také ovládání psa na vzdálenost, aportování a kontrola pozic „Sedni“, „Lehni“, „Vstaň“ na dálku. Krásné na této kynologické disciplíně je i to, že se jí může věnovat každý pes, nezáleží na jeho stáří ani plemenu. Vhodná je i pro psy s onemocněním kloubů, protože nepředstavuje – kromě skoku přes překážku – žádnou mimořádnou zátěž. Samozřejmě je jednodušší pracovat s psími plemeny, která jsou pro práci extrémně nadšená, jako jsou například border kolie, australský ovčák, belgický ovčák nebo retrívři. Ale při zkouškách jsou k vidění samozřejmě i jiná plemena, jako důkaz toho, že úspěchu může dosáhnout každý. Možná, že bernardýn nebude nikdy působit tak nadšeně a
(...více se dočtete ve zdroji)
Zdroj: článek Obedience
