Všichni živí tvorové na tomto světě stárnou, výjimkou není ani nejlepší přítel člověka… pes. Staří lidé trpí řadou různých onemocnění, které více či méně ovlivňují kvalitu jejich života, a nejinak je tomu i u psů. I ti se musí vyrovnávat s fyziologickými změnami spojenými s jejich vyšším věkem. Nevýhodou pro psa je to, že on si nedokáže sám dojít k lékaři a říct mu, co ho trápí, na rozdíl od lidských seniorů. Musí se tedy spoléhat na svého páníčka, že vypozoruje, že jeho psí miláček již není stejný jako dřív a pokusí se mu zajistit důstojné stáří. Řada lidí se ale se stárnutím svých psů neumí (nebo nechce) vyrovnat, i proto jsou útulky pro zvířata plné opuštěných starých psů, o které moc lidí zájem nemá, přestože ti by zajisté uvítali šanci dožít svůj psí život v prostředí milující rodiny.
Jaké problémy má starý pes
Kdy u psů nastává stáří, se nedá přesně určit, někteří lidé při srovnání psího a lidského věku, násobí psí věk číslem sedm, to ale pravděpodobně není přesné. Některé odborné zdroje uvádějí, že je lepší počítat, že první psí rok života se rovná šestnácti letům toho lidského, druhý věk pak zhruba osmi, a všechny následující roky se rovnají již čtyřem.
Stejně jako u lidí vyšší věk může i u psů způsobit řadu zdravotních problémů, typu zhoršení zraku, sluchu, problémy s chrupem, artrózu, onemocnění srdce, ledvin, jater a další zdravotní komplikace. U lidí i u psů jsou projevy stáří individuální, u každého psa se mohou objevit v jiném věku a stejně tak nemusí mít stejné zdravotní problémy. U některého psa bude stáří probíhat poklidně, u jiného bude problematické, je to stejné jako u lidí. Individuální je také to, kdy psy vstupují do stáří, obecně platí, že čím menší rasa psa, tím je stáří pozdější. U vlčáka přijde tedy stáří pravděpodobně dříve než u malého jezevčíka. Kvalitu života psa ve vyšším věku může majitel svému psímu mazlíčkovi zlepšit tím, že se o něj bude dobře starat, dopřeje mu kvalitní krmení, dostatek pohybu, nebude ho přejídat, ale ani ho nenechá hladovět.
Psího miláčka může postihnout řada různých chorob a zdravotních problémů různých stupňů závažnosti. Patří sem například:
Navzdory názvu žije a saje tento parazit nejenom na člověku, ale bez větších problémů cizopasí i na domácích zvířatech, zejména na psech, kočkách a vepřích. Příležitostně se může objevit i na jiných hostitelích. Blecha lidská byla nejhojněji rozmnožena v domácnostech od 14. do 19. století. Na přelomu 20. století ji vystřídala blecha psí, která převažovala až do 50. let, kdy začala být vytlačována blechou kočičí. Momentálně je blecha lidská zcela na ústupu. K jejímu potlačení přispěl vývoj a vliv hygienické úrovně obyvatelstva. Nicméně ještě i dnes je možné se s ní setkat. Od ostatních blech se velmi výrazně liší především absencí hřebenu na těle.
Blecha si dělá většinou takové cestičky, kde vás pokouše. To znamená, že se ráno vzbudíte a máte třeba 5 štípanců skoro v řadě nebo vedle sebe. Špatné je, že kousnutí není cítit. Kdyby ano, tak blechu prostě chytnete a utopíte.
Blecha obecná (Pulex irritans) je v Evropě nejčastější cizopasník člověka z řádu blech. Žije i na domácích zvířatech a na divoce žijících šelmách. Blecha je drobný bezkřídlý hmyz s tělem bočně zploštělým, s mohutně vyvinutým bodavě savým ústním ústrojím a s jednoduchou stavbou oka. Nohy jsou uzpůsobeny ke skákání. Blechy prodělávají proměnu dokonalou a dospělci cizopasí sáním krve na teplokrevných obratlovcích. Ve vztahu k člověku představuje blecha obecná přímého cizopasníka a přenašeče nemocí.
Tělo blech se skládá z hlavy, hrudi a zadečku. Dospělé blechy mají jednoduché oči a tělo vejčité, bočně zploštěné. Tělní obal je sklerotizovaný (ztvrdlý), porostlý nazad směřujícími štětinami, což usnadňuje pohyb srstí hostitele. Blecha obecná je 2–8 mm dlouhá. Její tělo je zbarvené od hnědé do černé (dle složení potravy). Hlava s charakteristickým zubem je zaoblená a těsně spojená s předohrudí, tu střechovitě překrývá límcem. Po obou stranách hlavy jsou hluboké žlábky, v nichž jsou v klidu ukryta kyjovitá tykadla, která nejsou symetrická. Před tykadlovým žlábkem leží jednoduché velké pigmentované oko. Oční štětina sedí vždy pod spodním okrajem oka. V zadní tykadlové části hlavy je další a jediná velká štětina. Předohrudní hřeben není vyvinut. Ústní ústrojí je bodací a sací. Oproti původnímu tvaru je značně pozměněno. K bodání a sání slouží bodec, na jehož zadní stěně je hluboký žlábek. Za účasti páru maxil (horních čelistí) blecha saje krev. U ústního ústrojí jsou nápadná čelistní a pysková makadla (čtyřčlenná), která chrání bodec. Pysková makadla zasahují asi do tří čtvrtin délky přední kyčle. Hruď (thorax) blechy je rozdělena na tři stejné části. Prostřední břišní část je přizpůsobena funkci skákání.
Onemocnění uší je častým problémem v letním období, a to zejména u psů, kteří mají uši sklopené a dlouhé, takže špatně větrají a jsou příznivým místem k množení bakterií. Častými problémy jsou jednak záněty zvukovodu, jednak kvasinkové infekce, ale i osiny zapadlé do zvukovodu.
Dalším možným onemocněním je například zánět středního ucha. Naklánění hlavy na jednu stranu bývá vyvoláno jednostranným podrážděním ucha, ale může také znamenat, že je zasaženo střední ucho. Zánět středního ucha vyžaduje vždy řádné léčení s použitím antibiotik a protizánětlivých léků. Zánět středního ucha tak patří výhradně do rukou veterinárního lékaře.
Z parazitů je nejčastější ušní svrab. Tento problém se projevuje nejčastěji výskytem černého mazu, který vypadá uchu jako kávová sedlina. Navštivte co nejdříve veterináře.
Problémy s ušními boltci doprovázejí také různá kožní onemocnění. První příznaky kožního svrabu se obvykle objevují na okrajích ušních boltců jako drobné stroupky. Poštípání hmyzem i alergie se projevují zarudnutím a otokem ušních boltců.
Péče o uši, pokud je všechno v pořádku, spočívá výhradně v pravidelných kontrolách. Jestliže je ucho hladké, růžové, bez zápachu a výtoku, nebolestivé, pak je zdravé. Čisté a zdravé ucho nečistěte, mohli byste klidný zvukovod mechanicky podráždit a vyvolat problémy. Mírné zašpinění ucha ušním mazem je běžné.
V případě, že je ucho velmi špinavé, zapáchá, jeho povrch je zarudlý nebo zdrsnělý, pozorujete výtok nebo si pes nezvykle často ucho drbe, třepe hlavou, tře uši o koberec, určitě s návštěvou veterináře neotálejte. Včas zahájená léčba či odhalená osina ušetří vašemu mazlíčkovi mnoho trápení. Domácí pokusy o vyndání osin mohou skončit jejím zasunutím hlouběji do zvukovodu, kde může dojít až k perforaci (proděravění) bubínku. Osina ponechaná ve zvukovodu několik dní zcela jistě způsobí zánět zvukovodu, který může její odhalení zcela znemožnit a celá léčba se tak zkomplikuje. Také samoléčba zánětů zvukovodu může při nesprávné volbě léčiva způsobit rezistenci a přechod problému do chronického stadia, které může ve vážných případech končit i operací zvukovodu.
Pro prevenci onemocnění uší postačí ušní kapky, které šetrně rozpouštějí ušní maz. Toto ošetření by se mělo provádět dvakrát do měsíce.
Zánět zvukovodu se vyskytuje především u psů s převislýma ušima. Obecně mají záněty různé příčiny – bakteriální, parazitární nebo plísňové. Někdy může být spouštěčem zánětu také cizí těleso (travní osiny). U některých plemen je třeba pravidelně vytrhávat chloupky rostoucí ve zvukovodu, a to především u pudlů, kníračů, bišonků, maltézáčků, jorkšírů a dalších plemen s jemnou srstí. Pokud se chlupy ponechají ve zvukovodu, vytvářejí často společně s ušním mazem ušní zátku, která brání větrání zvukovodu, a to vede ke vzniku zánětu.
Klasickými příznaky zánětu zvukovodu jsou časté třepání hlavou a drbání ucha. V případě, že je ucho velmi špinavé, zapáchá, vytéká z něj páchnoucí tekutina, jeho povrch je zarudlý či zdrsnělý, nebo si zvíře nezvykle často drbe ucho, třepe hlavou, tře uši o koberec, určitě s návštěvou veterináře neotálejte!
Pokud ucho jen svědí, ale nic z něj neteče, vykapejte ho čisticími kapkami. Jestliže zpozorujete, že se zvířeti ulevilo, opakujte čištění každý den až do odeznění příznaků. Zvířeti nikdy nečistěte uši vodou, borovou vodou ani jakýmkoliv olejem.
Pokud zpozorujete páchnoucí sekret, musíte navštívit veterináře, který ucho zvířete vyšetří a nasadí odpovídající léčbu (speciální kapky). Vždy pečlivě dodržujte léčebný postup, který naordinoval veterinář. Domácím mazlíčkům je kapání zanícených uší velmi nepříjemné, proto proti němu mnohdy velmi zarputile protestují. Ovšem vy to nevzdávejte a vytrvejte, do nedoléčeného ucha by se infekce velmi rychle vrátila. Často se veterináři setkávají s případy, kdy majitelé vodí svá zvířata do ordinace z důvodu, že předchozí kapky „nezabraly“, takže se nasadí jiné. Za měsíc se opakuje stejný scénář. Výsledkem pak může být chronický zánět zvukovodu. Přitom by mnohdy stačilo, kdyby se při prvním zánětu dodržel léčebný postup a nepřerušil se v průběhu, když došlo k prvnímu zlepšení.
V případě, že zvířeti nejste sami schopni uši vykapat, nezbývá vám nic jiného než se domluvit s veterinářem a chodit na tento úkon do ordinace.
Dráždit a zraňovat ucho psa mohou i osiny trav, které se dostanou do zvukovodu. V takovém případě často dochází k zanícení a zvířeti se spustí z ucha hnisavý výtok. Vždy je v těchto případech nutné odborné odstranění cizího tělesa a vyčištění zvukovodu. Domácí pokusy o vyndání osin mohou skončit jejím zasunutím hlouběji do zvukovodu, kde může v nejhorším případě dojít až k perforaci (proděravění) bubínku.
Mírné zašpinění ucha ušním mazem je běžné. Ucho vyčistěte následujícím způsobem: pořiďte si roztok na rozpouštění mazu v uších, ten aplikujte do zvukovodu (klidně ve větším množství) a chrupavčitou trubici zvukovodu masírujte tak, abyste slyšeli šplouchání. Pak už jen vytírejte papírovým kapesníkem namotaným na prstu to, co zvíře vyklepe do ústí zvukovodu. Před čištěním druhého ucha vždy očistěte kónus kapek (hrozí riziko zavlečení infekce z nemocného ucha do zdravého). Pokud si nevíte rady, nechte si od veterináře předvést, jak ucho správně vyčistit (případně jak aplikovat speciální kapky při léčbě).
Podíváme-li se do dutiny ústní psovi, který má periodontální chorobu, můžeme pozorovat zarudlé dásně. Často se jedná jen o 1–2 mm široký zarudlý pruh lemující řadu zubů v těsném sousedství jejich korunek. Zkušenému pozorovateli neujde, že některé zuby (obvykle přední řezáky) mají obnažené krčky v důsledku ústupu dásně. Takové řezáky se jeví jako neúměrně dlouhé. Ústup dásně u stoliček je často maskován masivním nárůstem zubního kamene, který bývá výraznější od špičáků dozadu.
Právě zubní kámen je nejviditelnějším příznakem periodontální choroby a fakticky je i její příčinou. Zubní kámen je až pozdním výsledkem součinnosti bakterií, které v dutině ústní normálně žijí, a biochemických látek obsažených ve slinách. Následkem této součinnosti nejprve vzniká zubní povlak, označovaný též jako plak. Není-li plak denně čištěn (především mechanicky), narůstají postupně jeho vrstvy.
Posléze dochází k iritaci dásní, jejich bakteriálnímu zánětu a postupu plaku do prostoru mezi krčkem zubu a dásní překrývající krček.
Další fází je rozšíření zánětu dásně z jejího okraje do hlubších vrstev, takže dochází k rozvolnění vazby mezi dásní a zubem a ke vzniku zánětlivých váčků. Takové zuby nejsou pevně usazené v dásni, později ani v kosti a evidentně se při doteku viklají. Samozřejmě mohou i spontánně vypadnout.
Je-li popisovaná choroba výrazná u špičáků horní čelisti, může dojít až k vytvoření hnisavé píštěle spojující zubní lůžko špičáku s dutinou nosní. Takový stav je signalizován nosním výtokem, který může být vodnatý, hnisavý i krvavý, a případně kýcháním.
Mezi příznaky bolesti ucha patří třepání hlavou, naklonění hlavy na stranu, zápach z ucha, zarudlý ušní boltec a škrábání se na uších. Některé příznaky jsou podobné i pro jiná onemocnění, proto bychom měli zareagovat a psa prohlédnout.
Pokud je krev nativní, není vystavena trávicím enzymům, pak má jasnou barvu – červenou nebo šarlatovou. Může zůstat nezměněna pouze v případě, že zdroj krvácení je v distálních částech gastrointestinálního traktu, tedy v oblasti tlustého střeva, konečníku nebo v oblasti análního svěrače.
Příčiny
Příčinou mohou být hemoroidy. Toto onemocnění u zvířat je rozšířením žil, které obklopují konečník. Tento stav může být lokalizován jak na vnitřní části konečníku (nazývá se vnitřní hemoroidy), tak i venku v oblasti análního kroužku.
Hlavním příčinným vývojem tohoto onemocnění u zvířat je stagnace, v jejímž důsledku nejsou hemoroidní žíly zcela volné. Žíly se ucpávají a jejich průchodnost je značně omezena. Pokud to chceme vysvětlit laicky, pak můžeme žílu srovnat s gumovou hadicí – když se její část stane tenčí, pak se pod určitým tlakem tenká stěna nafoukne jako bublina. Krev v žíle stagnuje, stále více se rozprostírá na stěnách, ty se stávají tenčími až nesnesou zatížení a vytvoří se hemoroid s krvavým obsahem.
Takový stav může vzniknout z různých důvodů, ať už je to málo pohybu, nebo konzumace jídla nevhodného pro psy. Hlavní příčiny jsou tedy následující:
potraviny – nesoulad, přejídání, potraviny s vysokým obsahem tuku;
nadváha;
nadměrná fyzická aktivita, těžká zátěž;
nedostatečné procházky, nedostatek výcviku a cvičení na místě;
porušení hormonálního pozadí;
nedostatek vitaminů a mikroelementů ;
suché potraviny obsahující složky, které tělo psa nemůže trávit, jako jsou luštěniny;
absence tělesné rovnováhy vody a soli, dehydratace.
Co s tím dělat
Po zastavení krvácení jsou léčeny příčiny krvácení. K léčbě infekčních patologií se používají širokospektrá antibiotika – Amoxicilin, Amoxiclav, Meronem, Imipinem, Levomycetin. Léky se užívají pouze na základě předpisu veterinárního lékaře.
Léčba hemoroidů u psů se téměř neliší od jejich léčby u lidí. Terapie je také založena na revizi a úpravě výživy:
z nabídky psa se odstraňují produkty, které vyvolávají zácpu;
přidává se strava bohatá na vlákninu, která má příznivý vliv na trávení;
upřednostňují se lehce stravitelné pokrmy.
Taková opatření pomáhají zbavit psa zánětu konečníku a problémů se střevy. Chcete-li zabránit tomu, aby pes trpěl zácpou, můžete mu pravidelně dávat jako aditivum ricinový olej. Denní dávka se vypočte podle hmotnosti zvířete.
Chcete-li urychlit proces hojení, měli byste často vodit psa na dlouhé procházky, navštívit s ním lokality, kde by se mohl vydovádět. Když se pes pohybuje, tělo přirozeně stimuluje odtok krve z tvořených hemoroidů.
Průjem u psa zastavíte nejrychleji hladovkou a dietou. Krátké vysazení krmení a následná lehká strava patří mezi nejúčinnější postupy.
Jak zastavit průjem u psa doma znamená hlavně nezatěžovat trávení. Kombinace hladovky, vody a rýže s kuřecím funguje ve většině běžných případů. Důležité je vydržet a nepřidávat další jídlo příliš brzy, jinak se problém vrací.
Co dát psovi při průjmu?
Při průjmu u psa je nejlepší rýže s kuřecím masem. Jde o lehce stravitelnou kombinaci.
Co dát psovi při průjmu řeším vždy stejně – jednoduchá dieta bez tuku a soli. Rýže váže vodu a kuřecí maso dodá energii. V praxi se ukazuje, že složitější řešení nemají lepší efekt.
Pes má průjem 3 dny a pořád nic – co teď?
Pokud průjem u psa trvá 3 dny bez zlepšení, už to není běžný stav. Je potřeba jednat.
Průjem u psa, který trvá déle než 72 hodin, často znamená infekci, parazity nebo jiný problém. Domácí dieta už většinou nestačí. Veterinární vyšetření je v tomto bodě nejrozumnější krok, protože další čekání stav spíš zhorší.
Může pes na průjem umřít?
Ano, v krajních případech může být průjem u psa nebezpečný. Hlavním rizikem je dehydratace.
Průjem u psa sám o sobě většinou není smrtelný, ale pokud se přidá zvracení, odmítání vody nebo slabost, situace se může rychle zhoršit. Nejvíc ohrožená jsou štěňata a starší psi.
Pes má průjem, ale žere normálně – je to v pořádku?
Ano, ale neznamená to, že je vše v pořádku. Chuť k jídlu není spolehlivý ukazatel.
Průjem u psa může probíhat i při normálním apetitu. Právě proto je důležité krmení dočasně omezit, i když pes žere. Pokud budete pokračovat v běžné stravě, problém se může zbytečně prodloužit.
Jak dlouho nechat psa bez jídla?
Hladovka při průjmu u psa trvá obvykle 12–24 hodin.
Průjem u psa vyžaduje odlehčení trávení. Kratší hladovka pomůže střevům zklidnit se. Delší hladovění ale není vhodné, hlavně u menších nebo citlivých psů.
Kdy jít s průjmem psa k veterináři?
K veterináři jděte při krvi, apatii nebo trvání déle než 3 dny.
Průjem u psa je běžný, ale některé příznaky znamenají problém. Pokud se objeví krev, zvracení nebo únava, je nutné jednat rychle. Nevyplatí se čekat.
Je normální, že má pes průjem jeden den?
Ano, krátkodobý průjem u psa je běžný.
Průjem u psa často vznikne po dietní chybě nebo stresu. Pokud odezní do 24 hodin a pes je aktivní, není důvod k obavám.
Může pes jíst granule při průjmu?
Granule při průjmu u psa nedávejte.
Průjem u psa vyžaduje lehkou stravu. Granule jsou hůře stravitelné a mohou stav zhoršit.
(latinsky keratitis) se klasifikuje dle hloubky postižení, dle etiologie či topografie. Povrchový zánět rohovky (latinsky keratitis superficialis), respektive povrchové eroze jsou nejčastěji následkem traumatizace rohovky a po odstranění příčiny dochází k jejich rychlému zahojení. Klinicky je patrný zvýšený výtok z mediálního očního koutku. Proces je bolestivý, pozorujeme fotofobii. Terapie je závislá na intenzitě a délce trvání onemocnění. Používáme lokální anestetika kombinovaná s antibiotiky.
Povrchový zánět rohovky s pigmentací
(latinsky keratitissuperficialis pigmentosa) se vyskytuje s predispozicí u pekinézů, lhasa-apso, ši-tzu, mopsů a bostonských teriérů. Nejčastější příčinou je chronická iritace očního bulbu při víčkové štěrbině u brachycefalických plemen. Mezi vyvolávající faktory patří districhiáza (řasa vyrůstající z hrany víčka), nosní záhyby, velká víčková štěrbina v kombinaci s prominující oční koulí a tím ztížené mrkání. To způsobuje nedostatečnou distribuci slzného filmu na povrchu rohovky. Pigment je ukládán do epitelu na centrální části rohovky. Vaskularizace je pouze v případě dlouhotrvající iritace. Terapeuticky je nezbytné odstranění etiologického činitele. V indikovaných případech, pokud uložený pigment vede k poruchám vidění, se může provést superficiální keratotomie. Ta vyžaduje opatrnost zejména u brachycefalických plemen. U nich je chronicky iritovaná rohovka slabší než v místě neiritovaném. Protože tím však neodstraníme vyvolávající příčinu, je nutno počítat s recidivami. Nejlepším krokem k omezení depozice pigmentu v rohovce je odstranění chronické iritace, případně využití antiflogistického účinku kortikosteroidů.
(latinsky keratitis superficialis chronica), známý též jako Oberreiterův syndrom německých ovčáků neboli Pannus, se nejčastěji vyskytuj mezi 1. až 6. rokem života. Onemocnění bylo popsáno i u belgických ovčáků, pudlů, jezevčíků, border kolií, greyhoundů, sibiřských husky a dalmatinů. Je to progresivní zánětlivé oboustranné onemocnění rohovky s nepříliš jasnou etiologií. Přisuzována je velká důležitost autoimunitním pochodům a ultrafialovému záření, protože byla prokázána korelace mezi nadmořskou výškou, teplejším ročním obdobím a výskytem onemocnění. Majitel si onemocnění všimne většinou v pokročilém stadiu, kdy jsou epitel a přední vrstva stromatu rohovky již silně pigmentovány a vaskularizovány. Vaskularizace a pigmentace postupně zachvacují celou rohovku. Jaká je prognóza? V případě postižení mladších zvířat (mezi 1. až 2. rokem života) lze očekávat výskyt závažnějších lézí.
Ano, pes může na průjem umřít, pokud se situace podcení. Nejčastější příčinou je dehydratace nebo infekce.
Průjem u psa sám o sobě většinou není smrtelný, ale jeho následky ano. Pokud pes nepije, ztrácí tekutiny a stav se rychle zhoršuje. Největší riziko je v tom, že člověk čeká příliš dlouho.
Jak rychle může pes na průjem umřít?
V extrémních případech se může stav zhoršit během 24–48 hodin. Největší riziko je dehydratace.
Průjem u psa může být rychlý problém hlavně u štěňat a malých plemen. Pokud pes nepije a je slabý, čas se počítá na hodiny. Právě proto je důležité reagovat včas.
Jak poznám, že už je průjem u psa nebezpečný?
Nebezpečný průjem poznáte podle změny chování psa. Apatie je hlavní signál.
Průjem u psa je problém, pokud se přidá únava, nepití nebo krev. V těchto případech už nejde o běžný stav a je nutné jednat.
Pes má průjem 3 dny, co mám dělat?
Pokud průjem u psa trvá 3 dny, je potřeba to řešit.
Průjem u psa, který trvá déle než 72 hodin, už většinou není běžný. V takovém případě doporučuji kontaktovat veterináře a nenechávat to být.
Je normální, že pes při průjmu nepije?
Ne, odmítání vody je velmi nebezpečný signál.
Průjem u psa způsobuje ztrátu tekutin. Pokud pes nepije, hrozí dehydratace. To je jeden z nejrizikovějších stavů.
Kdy jet s průjmem psa k veterináři?
K veterináři je potřeba jet při varovných příznacích.
Průjem u psa řešte okamžitě, pokud se objeví apatie, krev nebo zvracení. Nečekejte, až se to zhorší.
Co je největší chyba při průjmu u psa?
Největší chyba je čekání.
Průjem u psa se často podceňuje. Lidé čekají „ještě jeden den“, a právě to může být zásadní problém.
Poznám, že pes na průjem umírá?
Ano, existují příznaky, které ukazují na kritický stav při průjmu u psa. Nejčastěji jde o apatii a kolaps.
Průjem u psa v kritické fázi doprovází silná slabost, nezájem o okolí a odmítání vody. Pes může jen ležet a nereagovat. V této fázi už nejde o běžný problém a je nutné okamžitě jednat. Čas hraje zásadní roli.
Pes má průjem, ale jí normálně – je to v pořádku?
Ano, ale neznamená to, že je vše v pořádku. Chuť k jídlu může klamat.
Průjem u psa může probíhat i při normálním apetitu. To ale neznamená, že trávení funguje správně. V takové situaci je vhodné krmení omezit a nasadit dietu, jinak se problém může zbytečně protáhnout.
Může pes dostat průjem ze stresu?
Ano, stres je častou příčinou průjmu u psa.
Průjem u psa se objevuje při změně prostředí, cestování nebo napětí.
Jsou to duté kulovité útvary vyplněné keratinem. Jediným maligním útvarem této skupiny je matrikální karcinom, ten je ovšem velmi vzácný. Zbytek cystických novotvarů má příznivou prognózu, chirurgické odstranění bývá dostatečné. Komplikace může nastat v podobě zánětu po prasknutí stěny cysty.
Nejčastějším cystickým tumorem je keratoakantom, který se vyskytuje u psů ve věku okolo 5 let. Nachází se především na zádech, hrudníku, krku a končetinách. Predisponováni jsou norští elkhoundi, u čistokrevných plemen se s ním setkáváme častěji než u kříženců.
Specifickou je dermoidní cysta u mladých Rhodéských ridgebacků, která roste okolo přechodu normální srsti v srst opačného směru. Jde o vývojovou anomálii, proto je nevhodné používat tyto psy v chovu.
Virové onemocnění, jehož původcem jsou papovaviry. „Bradavice“ se jako drobné světlé výrůstky vyskytují zejména na hlavě - okolo tlamy a očí. Častěji postihují zvířata mladší dva roky, u starších se mohou vyskytovat podobné útvary, jsou ale jiným typem tumorů. Prognóza onemocnění je zpravidla dobrá, útvary zhruba po dvou měsících růstu spontánně vymizí.
Jedná se o poměrně častý maligní tumor starších zvířat s výskytem na uších, pyscích, šourku, ale i na hřbetě a končetinách. U velkých plemen psů je jeho lokalizace častější okolo drápového lůžka, kde roste agresivně, a proto se zde často přistupuje k amputaci prstu. Na kůži světlých zvířat a na místech málo osrstěných je vyvolávajícím faktorem sluneční záření. Spinocelulární karcinom pomalu metastazuje do regionálních mízních uzlin. Terapie je chirurgická, případně doplněná radioterapií. Prognóza závisí na lokalizaci nádoru, výskytu metastáz a odvíjí se také od výsledků histologického vyšetření.
Jeví se jako šupinatější, vyvýšené útvary lokalizované u psů nejčastěji na vnitřní straně stehen. Nejsou pravými nádory, vznikají nadprodukcí keratinu. Vzhledem k možnému riziku vývoje ve spinocelulární karcinom je na místě okamžitá chirurgická excize.
Bazaliomy jsou nejčastější kožní tumory koček, u psů bývají také četné. Nacházíme je u starších zvířat především na hlavě, krku a hrudníku. Nádor má nízký stupeň malignity, nemetastazuje. Prognóza je po chirurgickém odstranění příznivá.
Nádory kožních žláz
Poměrně časté nádory mazových žláz se jako ohraničené útvary nacházejí na víčkách, hřbetě a končetinách.
Ano, některé lidské léky lze použít, ale pouze omezeně.
Průjem u psa lze řešit pomocí aktivního uhlí nebo Smecty, ale vždy je nutné sledovat stav psa. Ne všechny léky jsou vhodné a některé mohou být nebezpečné.
Kolik Smecty dát psovi?
Dávkování Smecty závisí na váze psa.
Průjem u psa lze zmírnit Smectou, ale dávka musí být menší než u člověka. U menších psů stačí malé množství, u větších lze dávku zvýšit.
Je aktivní uhlí bezpečné pro psa?
Ano, aktivní uhlí patří mezi nejbezpečnější možnosti.
Průjem u psa lze pomocí uhlí často stabilizovat, zejména pokud jde o dietní chybu. Neřeší ale příčinu, proto je nutné sledovat stav.
Můžu dát psovi Imodium?
Ne, Imodium není vhodné bez konzultace s veterinářem.
Průjem u psa může být tímto lékem potlačen, ale příčina zůstává. To může vést ke komplikacím.
Co je nejlepší lék na průjem u psa?
Neexistuje jeden „nejlepší“ lék.
Průjem u psa je potřeba řešit komplexně – dieta, klid a případně jednoduchý lék jako uhlí nebo Smecta.
Jak dlouho čekat, než jet k veterináři?
Maximálně 48 hodin bez zlepšení.
Průjem u psa by se měl do dvou dnů zlepšit. Pokud ne, je potřeba řešit situaci jinak.
Co když jsem dal psovi špatný lék?
Pokud jste dali psovi nevhodný lék, sledujte okamžitě jeho stav a jednejte.
Průjem u psa se může po nevhodném léku zhoršit nebo změnit průběh. Pokud zaznamenáte apatii, zvracení nebo zhoršení, je nutné kontaktovat veterináře. Nečekejte, jestli to „přejde“.
Jak rychle zabere Smecta u psa?
Smecta může začít působit během několika hodin.
Průjem u psa se při správném použití často zklidní během 12–24 hodin. Pokud se stav nezlepší do druhého dne, je potřeba zvolit jiný postup.
Může pes dostat průjem po léku?
Ano, některé léky mohou průjem způsobit nebo zhoršit.
Průjem u psa se může objevit jako reakce na nevhodný lék nebo špatné dávkování. Proto je důležité používat jen ověřené možnosti.
Co dělat, když pes nepije?
Pokud pes nepije, jde o velmi rizikový stav.
Průjem u psa bez příjmu tekutin vede rychle k dehydrataci. V takovém případě je nutné jednat okamžitě a nečekat.
Jak poznám, že je průjem vážný?
Vážný průjem poznáte podle změny chování psa.
Průjem u psa je nebezpečný, pokud se objeví apatie, krev nebo zvracení. Tyto příznaky znamenají, že situace není běžná.
Můžu kombinovat více léků najednou?
Ne, kombinování léků je rizikové.
Průjem u psa je lepší řešit jedním postupem a sledovat reakci. Kombinace více léků může stav zhoršit.
Co když průjem po léku nezmizí?
Pokud průjem neustupuje, je potřeba změnit přístup.
Ostré předměty mohou při kousání poranit jazyk a dutinu ústní. To se naštěstí stává výjimečně. Při rozmělňování potravy jsou totiž záhy zjištěny a se stravou vyplivnuty. Eventuální poranění ústní dutiny nebývá vážné.
Spolknutí ostrých předmětů jako střepů, hřebíků nebo špendlíků v žaludku ani ve střevech nezpůsobí žádné potíže. Stěna střevní uhne před hrotem špendlíku podobně. Špendlík se ve střevě vždy otočí hlavičkou napřed a putuje spolu se stravou zažívacím traktem a vyjde se stolicí. Stěna žaludku nebo střevní nebývá hrotem ani ostřím střepu poraněna! Plochý střep nebo ostří žiletky by mohly teoreticky poranit až konečník při stolici.
Při polykání však mohou ostré předměty poranit krk nebo jícen. Celkem časté je poranění kuřecí kostí, které bývá spojeno s hltavým způsobem jídla. Kost v dutině ústní zbrklý jedlík podcení a spolkne spolu se soustem. Takové poranění jícnu může být závažné.
Při spolknutí ostrého předmětu je dobré navštívit veterinárního lékaře.
Zjistíte-li, že pes sežral ostrý předmět, je možné mu podat kysané zelí, které tyto předměty obalí a ty snadněji projdou zažívacím traktem. Vhodné je u této metody se psem absolvovat delší procházky, které stimulují trávicí pochod střev.
