Informace od profesionálů

HLAVNÍ STRÁNKA

  

BETA BOJOVNICE

  

PES

  

KOČKA

  

KRÁLÍK

  
čtěte níže
Téma

ZÁPADY A VÝCHODY SLUNCE

Obsah

Aktuální čas pro západ a východ slunce

Zde uvádíme aktuální časy pro západy a východy slunce a o tom, jak dlouho bude vidět, kdy se stmívá a kdy vychází slunce. Slunce postupuje každý den svojí dráhou přes naší republiku, nejdříve ho přivítá Jablůnkov a Ostrava, pak Brno, Hradec Králové, Praha, Plzeň a nakonec přes Karlovy Vary dorazí až k Aši. Než tuto vzdálenost urazí, tak dochází k rozdílům mezi východem a západem v Ostravě a v Karlových Varech a tak přechod pásu úsvitu nebo soumraku, od východu k západu může trvat přibližně 30 minut.

Dnes 8. 12. 2022 nad územím České republiky vychází slunce v Jablůnkově v 7:28 a rozbřesk skončí v 7:57 v Aši. Vycházející slunce naší republikou prosviští tryskovou rychlostí 1091 Km/h.
Vidět dnes bude 9 hodin a 29 minut. Rozednívat se začne již od 7:05 a vidět bude do večera 16:34, kdy se setmí.
Slunce dnes začne zapadat v 15:45 na východě našeho území a zapadající slunce se postupně dostane až k Aši, kde bude naposledy možné spatřit slunce v 16:08.

Zítra započne východ slunce v Jablůnkově v 7:29 a v Aši skončí v 7:58. Zítřejší doba, po kterou bude vidět, bude trvat 9 hodin a 28 minut. Rozednívat se začne od 7:06 a vidět bude do večera 16:34. Zítra slunce začne zapadat v 15:45 na východě našeho území a západ slunce se postupně dostane až k Aši, kde bude naposledy možné spatřit slunce v 16:08.

Za deset dní bude změna časů denního světla výraznější. Východ slunce započne v Jablůnkově v 7:37 a v 8:06 skončí v Aši. Délka doby viditelnosti bude za deset dní 9 hodin a 22 minut. Rozednívat se začne od 7:13 a vidět bude do večera 16:36. Slunce v tu dobu začne zapadat v 15:46 na východě našeho území a mizející slunce se postupně dostane až k Aši, kde ho bude naposledy možné spatřit v 16:09.

Zdroj: Východy a západy slunce

Poradna

V naší poradně s názvem BETA BOJOVNICE SPOLEČENSKÉ AKVÁRIUM se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Bety.

Moje Bety mají upně akvárium od řas musím jim ho čistit denně ale řasy tam stejně jsou . Co mám dělat???

Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Kamča.

Světlo dělá řasy v akváriu. Přemístěte akvárium na místo, kam nesvítí přímé slunce.

Zdroj: diskuze Beta bojovnice společenské akvárium

Lov podle východu a západu slunce

Doba zvěře je u nás dána zákonem. Lov je povolen od jedné hodiny před východem slunce do jedné hodiny po západu slunce. Netýká se to ale zvěře škodné z myslivosti a černé zvěře. U nich je lov povolen i během noci.

Zdroj: Východy a západy slunce

Východ slunce

Procházka lesem při východu slunce bývá myslivci považována za jednu z nejkrásnějších denních chvil. Bývá pro ně potěšením pozorovat probouzející se les. Přestože spousta zvěře je aktivní hlavně v noci, i při východu slunce má pro myslivce význam vydat se na lov. Kolem doby východu slunce totiž srnčí a jelení zvěř vytahuje na pastvu, což je pro myslivce vhodná příležitost, jak k jejímu pozorování, tak i případnému odstřelu. V této době je také možné lovit i pernatou zvěř.

Zdroj: Východy a západy slunce

Západ slunce

Řada zvěře je aktivní hlavně po západu slunce, i přesto že v této době myslivci většinu zvěře nesmí lovit. Mezi zvěř aktivní v noci patří například divoká prasata, lišky, jezevci, jeleni i zajíci. Pokud se myslivec vydá večer do lesa, je lepší dorazit na posed / kazatelnu, ještě před západem slunce, aby nepřišel zrovna v době, kdy zvěř vychází. Zajíci například vychází na pastvu hlavně za soumraku. Na lov se ve večerních hodinách vydává také liška, kterou právě v těchto hodinách mohou nachytat hospodáři, jak se jim „dobývá“ na jejich drobnou domácí zvěř. Je třeba si uvědomit, že to, že zvěř je aktivní v noci, neznamená, že přes den se s ní myslivec nepotká. Zvěř je samozřejmě k vidění, ale častěji jen někde odpočívá, obživu si pak obstarává právě večer a v noci.

Zdroj: Východy a západy slunce

Kortikoidy a slunce

U dlouhodobého podávání je nutné hlídat játra, žaludek. Preventivně podávat například ostropestřec. Obecně se uvádí, že při užívání kortikoidů se nedoporučuje slunění.

Zdroj: Prednison pro psa

Spáleniny od sluníčka

Ke spáleninám od slunce dochází většinou jen ve dnech s tropickými teplotami. Ohroženy jsou zejména kočky se světlým zbarvením. Postiženy bývají konečky uší. Časem se takové poškození může vyvinout v rakovinu kůže. V tomto případě je nejdůležitější prevence. Buďto kočku v parných dnech nepouštějte ven, nebo ji uši namažte ochranným krémem s UV filtrem.

Zdroj: Nemoci uší u koček

Chov surikaty

Surikaty se obvykle chovají v zoologických zahradách, kde mají dostatek prostoru, své teritorium a svou skupinu. Právě jejich teritoriální chování bývá hlavním úskalím pro domácí chov. Jako chovatel musíte být při sestavování skupiny velmi ostražitý a věnovat spoustu času pozorováním chování jednotlivých členů. Může se totiž stát, že některý jedinec nebude ve skupině vítaný, ostatní ho budou odstrkovat a napadat. Pro takovéto případy je nutné mít k dispozici ještě jinou oddělenou ubikaci, abyste daného jedince mohli izolovat. Po nějakém čase ho můžete zkusit vrátit zpět. Skupina ho buď přijme, nebo ho budete muset odloučit natrvalo.

Pokud se přesto rozhodnete surikaty chovat, musíte jim vybudovat venkovní i vnitřní výběh, oba dva s výměrou cca 5 - 6 metrů čtverečních. Venkovní výběh musí umožňovat dostatek slunění. Je nezbytně nutné jeho prostor vybetonovat nebo zajistit jiným pevným materiálem, jinak hrozí, že se surikaty podhrabou. Na něj pak nasypeme asi 30 cm písku, který neustále přehrabávají. Vložíme do něj několik kořenů a kamenů, aby měli kde hlídkovat. Venkovní výběh musíte také oplotit a to i ze shora. Surikaty v něm pobývají od jara do podzimu, v zimě jim ho umožníme jen za slunečných dnů a na pár hodin denně. U vnitřní ubikace je také nutná pevná podlaha, písku stačí jen 10 cm, doplňte kameny a budky sloužící jako skrýše. Je dobré, aby byly vzájemně propojené a opatřené několika východy. Vzhledem k tomu, že surikaty potřebují suché a teplé prostředí, musíte vnitřní ubikaci vybavit také zdrojem tepla a světla. Postačí k tomu infražárovka umístěná 40 cm nad zemí, která by měla přes zimu svítit alespoň 12 hodin. Vytápění na 20 – 23 stupňů zajistíte nejlépe topnými kabely zabudovanými v podlaze.

Co se týče potravy, v zajetí je krmíme masem, nejlépe mletým drůbežím nebo hovězím, dodáváme jim ale i myši a hmyz. Potravu můžeme doplnit o tvaroh, vejce, ovoce, kompoty nebo psí granule. Dáváme jim ji spíše více, neboť surikaty jsou velmi nečistotné a část potravy pouze roztahají po celém svém prostoru, a tím ji znehodnotí. Dospělé jedince krmíme 1x denně nebo raději 2x denně v menších dávkách. Jeden den v týdnu můžeme krmení vynechat. To ale neplatí pro mladé jedince a březí samice.

Zdroj: Surikata

Co je to surikata

Surikaty jsou drobné šelmy z čeledi promykovitých. Dorůstají výšky až 35 cm a váží od půl do jednoho kilogramu. Mají světle zlatou až hnědou barvu, na zádech s málo zřetelnými skvrnami. Ocas je dlouhý, dosahuje délky až tří čtvrtin výšky těla a slouží jako opora při stání na zadních nohou. Typické jsou pro ně tmavé kroužky kolem očí. Tmavší jsou i uši a špička ocasu. Jejich domovinou jsou suché stepní a polopouštní oblasti jižní a jihozápadní Afriky. Přežít v žáru poledního slunce, více než čtyřiceti stupňovou teplotu ve stínu a naopak v noci pokles teplot téměř k nule není nic jednoduchého. Těmto drsným podmínkám mají přizpůsobeno nejen tělo, ale surikaty se vědomě rozhodli držet pospolu a čelit tak přírodě společnými silami. Vypracovali si pozoruhodnou sociální strukturu, kdy v jedné kolonii čítající cca 30 zvířat má každý člen svůj úkol a všichni vzájemně spolupracují.

Zdroj: Surikata

Vídeňský černý (oficiální označení: Vč)

Toto plemeno je vyšlechtěno z vídeňského modrého králíka, uznáno bylo asi v první polovině 20. století.

Vzhled

Toto plemeno má stejné vlastnosti, vzhled i nároky na chov jako vídeňský bílý králík, jediným znatelným rozdílem je barva srsti. Barva srsti je černá, ale i zde platí, že není černá jako černá. Toto plemeno může mít tedy několik odstínů černé. Barva očí je hnědá. I zde je váha králíka kolem 5 kilogramů.

Chov

Toto plemeno je chováno pro maso i pro kožešinu. Současně se s ním chovatelé účastní také řady výstav. Je důležité králíkům nedávat více stravy, než je nutné, protože pak mají sklony tloustnout, což u samic způsobuje špatnou plodnost. Důležité je, aby na králíky nesvítilo celý den slunce, protože pak jim to ničí srst.

Obrázky

Odkaz na fotografie vídeňského černého králíka na googlu: vídeňský černý králík foto.

Zdroj: Ukázkové druhy středních plemen králíků chovaných na maso i kožešinu

Králíkárna

Obzvláště drobní chovatelé se nejčastěji uchylují k ustájení králíků ve venkovních králíkárnách. Spousta lidí z venkova tak své králíky i dnes chová. Králíkárny bývají umístěné někde v okolí domu, například na zahrádce. Jsou také sestavovány buď ze dřeva (nejčastěji), kovu, plastu, zdiva i betonu. Chovatelé mívají často králíkárny několikapatrové, což ušetří dost prostoru. Ideální jsou asi 2-3 patrové králíkárny, vyšší králíkárny nejsou vhodné, protože s králíky ve vyšších patrech se hůře manipuluje. Králíkárna by měla být orientována tak, aby králíkům dovnitř svítilo slunce spíše dopoledne, kdy tak ještě nehřeje. Horší je to v zimě, králíkům sice zima příliš nevadí, ale může při velkých mrazech dojít k zamrzání vody v miskách, mohou také zatuhnout/zamrznout zámky na klecích, případně může také přimrznout podestýlka. To všechno může zhoršovat životní podmínky králíka v kleci. Každá králíkárna by měla obsahovat krmítko (dostatečně těžké, aby s ním králík nemanipuloval), jesle na seno (pokud by se seno povalovalo volně v kleci, tak by ho králík mohl svým trusem znečistit), napáječkou, případně miskou na vodu.

Zdroj: Chov králíka domácího

Bohyně lovu Artemis

Řeckou bohyní lovu byla Artemis, dcera DiaLéty (dcera Titánů). Artemis se narodila na ostrově Ortygii den před narozením svého bratra - dvojčete Apollona (řecký bůh Slunce), dokonce měla podle bájí své matce pomáhat při jeho porodu. Artemis měla stejně jako bratr vysokou, urostlou postavu a zlaté kadeře vlasů. Její úloha při tomto porodu ji předurčila za panenskou ochránkyni malých dětí a rodících žen. Artemis poctivě střežila své panenství a každý, kdo nějak ohrožoval její panenství, za to zaplatil. Artemis byla hrdá a lehce se urazila. Stejně jako její bratr byla velmi krásná, a stejně tak i nezávislá. Artemis byla ochránkyně matek, mladých lidí a především lovců. Sama lovila divokou zvěř, a proto bývala zobrazována se stříbrným lukem a šípy. Šípy pro ni zhotovil jednooký obr Kyklóp. Artemis přebývala v lesích a žila s nymfami a jejími loveckými psy. Podle bájí dokázala stejně jako Apollón rozdávat nemoc i náhlou smrt smrtelníkům, stejně tak je ale dokázala jejich nemocí zbavit. S Apollónem měla mnoho společného, zároveň byla i jeho opakem, o čemž svědčí i to, že zatímco on je bohem slunce, ona je bohyní měsíce a měsíčního svitu. Oba se podíleli na smrti čtrnácti dětí thébské královny Niobé, která ve své pýše urážela bohyni Létó (matku Apollona a Artemis), vyvyšovala se nad ní, protože měl více dětí než bohyně. Apollon a Artemis se postarali, aby všechny své děti ztratila.

Její otec Zeus jí měl podle bájí darovat věčné panenství, luk a šípy, družinu mořských nymf, družinu říčních ryb. Pro Artemis byly také typické její lovecké šaty šafránové barvy s rudým lemováním.

S Artemis je spojována řada pověstí hlavně kvůli její kráse. Zamiloval se do ní i proslulý lovec Aktaión, když ji spatřil nahou v jeskyni. Artemis se tím cítila uražená, a tak ho proměnila v jelena, aby nikomu nemohl prozradit, že ji viděl. Nebohého Aktaióna v podobě jelena pak nakonec uštvali a roztrhali jeho vlastní psi. Podle bájí Artemis milovala jiného lovce jménem Orion, který byl synem Poseidona. Orion byl velmi dobrý lovec, a jeho souboj v lukostřelbě s Artemis skončil remízou. Nakonec sama Artemis způsobila jeho smrt (v některých verzích šlo o nešťastnou náhodu, v jiných to byl záměr, kdy chtěla Artemis zabránit Orionovi, aby vybil všechna zvířata na zemi).

Zdroj: Bohové lovu

Čištění akvária

Čistit akvárium jednou týdně je až moc časté. Zkuste používat přípravek Aquatan, který vhodně upravuje vodu a ryba lépe prospívá. Dbejte na to, aby mělo akvárium stálou teplotu 26 až 28 °C. Filtr byste neměli vůbec vypínat, jelikož se v něm tvoří bakterie. Do akvária nedávejte dřevěné dekorace, kalí vodu a je pak nutné akvárium čistit častěji, což bojovnici nesvědčí.

Čím čistit

Čištění probíhá výměnou vody a je nutné používat odstátou vodu, kterou je dobré upravit pomocí akvarijních přípravků, jež zbaví vodu nežádoucích látek a chrání sliznice ryb (například Aqua Safe od Tetry). Ve větších nádržích používejte akvarijní filtry, které zajištují mechanickou, biologickou a chemickou filtraci vody.

Dočasné ubytování pro bojovnici

Je možné krátkodobě použít takzvané betárium. Dlouhodobě však vhodné není. Světlo rybky rodu Betta nepotřebují, ale je důležité pro zasazené rostliny, nahrazuje jim slunce. Betta potřebují výšku vodního sloupce 30 cm a nádrž je vhodné osázet větším množstvím akvarijních rostlin (například rostliny druhu Cryptocoryna, Hygrophila, Vesicularia a další). Vhodné jsou i plovoucí rostliny. Bojovnice si rády na listy lehají a odpočívají.

Malé betárium může být startem do krásného světa akvaristiky. Po této nádobě by ale mělo následovat větší akvárium (alespoň 20–30 l). Nemusí se jednat o nějaké nevzhledné akvárium – v dnešní době je v nabídce velké množství designů, které zaujmou i osoby preferující moderní a atraktivní vzhled.

Zdroj: Beta bojovnice - výměna vody

Nejčastější příčiny zranění psů

Tržné rány, pokousání – nejprve zkontrolujte, zda nedošlo k poranění větších cév. V případě, že pes krvácí, začněte krvácení ihned zastavovat. U rozsáhlejších poranění neprodleně vyhledejte veterinární pomoc. Nejprve tedy zastavte krvácení, pak ránu ošetřujte! Lehké plošné krvácení nebo krvácení z malých ran se zastaví většinou samo (takové krvácení je užitečné, protože vyplavuje z rány nečistoty, případně i choroboplodné zárodky). Sraženou krev z rány neodstraňujte. Silnější krvácení zastavte využitím tlakového obvazu, obinadla nebo tamponu. Tlakový obvaz vystačí na mírnější rány, které je možno ovázat. Pružné obinadlo se používá nejčastěji při zástavě krvácení na končetinách, končetinu oviňte nad ránou a opatrně utahujte, dokud se krvácení nezastaví, obinadlo však nesmíte ponechat na končetině déle než 1 až 2 hodiny. Tampon použijte pro silně krvácející rány na místech, která lze obtížně vázat. Nikdy nepoužívejte zásyp! Vlastní ošetření rány proveďte až po zastavení krvácení. Povrchové ranky a odřeniny ošetřete jodovou tinkturou nebo jinou dezinfekční tekutinou, popřípadě sprejem (Septonex spray). Ránu znečištěnou prachem nebo hlínou a podobně nejprve vyčistěte 3% roztokem peroxidu vodíku, nouzově alespoň čistou vodou. Rány, které se mohou snadno znečistit (například na končetinách) ošetřete a zakryjte obvazem. Při vážnějším poranění je nutné neprodleně zajistit ošetření u veterinárního lékaře.

Popáleniny a poleptání – bezprostředně po popálení sprchujte postižené místo chladnou vodou asi 15 minut. Pozor však na podchlazení psa. Po ochlazení ránu překryjte čistým obvazem nebo gázou. Drobné popáleniny zasahující pouze pokožku můžete ošetřit sami. Zpočátku dvakrát denně, později jedenkrát denně místo očistěte a odstraňte nečistoty 0,5% dezinfekčním roztokem. Pokud je rána suchá, můžete použít dezinfekční mast. Rozsáhlejší popáleniny vyžadují každodenní ošetřování lékařem. Poleptání kyselinou – ránu opakovaně oplachujte roztokem sody bikarbony (do 1 litru čisté vody přidejte čajovou lžičku sody). Poté ihned kontaktujte veterináře!

Pohmožděnina – vzniká nárazem tupého a tvrdého předmětu na tělo. Ten poškodí měkké části těla a neprorazí kůži. Postižené místo oteče, je teplejší a bolestivé. V případě, že je zhmožděna končetina, objevuje se u psa kulhání různé intenzity. Menší pohmožděniny se mohou projevit jako krevní podlitiny, poruší-li se větší cévy a podkožní krvácení roztáhne tkanivo, vzniká krevní výron. Na malé a čerstvé pohmožděniny, případně krevní výrony, přikládejte studené obklady. Dalším opatřením je zajištění klidu psa. V případě, že kulhání neustoupí do několika dnů, je třeba navštívit veterinárního lékaře.

Zlomenina – příznakem zlomeniny je velká bolestivost, změna polohy končetiny, silné kulhání nebo chůze po třech končetinách, následný otok postižené oblasti. Při pohybu třecích ploch je slyšitelný charakteristický chřestící zvuk, takzvaná krepitace. V případě otevřené zlomeniny je viditelná otevřená rána se zlomenou kostí. Nutným opatřením první pomoci je znehybnění postižené končetiny dlahou a obvazem a dopravení postiženého psa k veterinárnímu lékaři. V případě otevřené zlomeniny je nutné nejprve provést zástavu případného krvácení.

Tonutí – nejprve odstraňte co nejvíce vody z dýchacích cest. U malého zvířete zvolte vytřepání hlavou dolů, ale dejte pozor na trauma krční páteře. Velkého psa přehněte přes koleno nebo židli a opakovaným tlakem na hrudník vodu vymačkávejte. Pokud zvíře nedýchá, začněte umělé dýchání, pokud nenahmatáte ani pulz, zahajte masáž srdce.

Otrava – různé jedy vyvolávají různé příznaky. Většina jedů způsobí krátce po pozření zvracení nebo průjmy, kterými se organismus snaží zbavit nežádoucích látek. U většiny jedů probíhají příznaky bezprostředně po příjmu jedu nebo po jeho vstřebání do krve a zanesení do orgánů a tkání. Hlavními příznaky otrav jsou zvracení, průjem, skleslost a malátnost psa, nechutenství, u některých jedů slinotok, rozšíření nebo zúžení zornic, snížení tělesné teploty, u jedů na bázi warfarinu příznaky vnitřního krvácení (bledost sliznic, malátnost, skleslost, krvácení z přirozených tělních otvorů a do podkoží, srdeční slabost). Při podezření na otravu je důležité co nejdříve vyvolat u psa zvracení, čímž dojde k vyprázdnění žaludku. K tomu je možné použít silný roztok kuchyňské soli (do vody jedna polévková lžíce soli). Po vyprázdnění žaludku a odeznění dávivých příznaků je vhodné podat projímadlo (například 20 až 30 g jedlého oleje) a následně podat 2 až 5 tablet živočišného uhlí buď ve formě prášku (navlhčený), nebo v tabletách (navlhčené nebo rozpuštěné ve vodě). Nutností je vyhledat odbornou pomoc veterinárního lékaře, vhodné je zajistit část podezřelého krmiva k chemickému vyšetření, které zprostředkuje veterinární lékař.

Uštknutí – poraněné místo vydezinfikujte a podle možností ostříhejte nebo oholte okolí rány. Ránu nevysávejte, nechlaďte ani nezaškrcujte – jed v místě uštknutí způsobí pod rankou rozsáhlé nekrózy. Psa musíte neprodleně odvézt k veterinárnímu lékaři. Dodržování klidového režimu poraněného zvířete je nezbytností! Komplikace po uštknutí se mohou projevit i po 24 hodinách, po několika dnech se mohou dostavit příznaky selhání ledvin jako následek poškození tkáně toxinem, důležité je tedy neustále psa monitorovat.

Úpal, úžeh – úpal a úžeh se vyskytují zejména v letních měsících. Příznaky jsou vysoká rektální teplota (nad 40,5 °C), rychlé dýchání, zrychlený slabý tep, apatie, odmítání pohybu, třes, svalové záškuby, zvracení. Při poskytnutí první pomoci je nutné co nejdříve přerušit práci a odvést psa do stínu. Polévat jeho tělo studenou vodou, ne však končetiny – chlad způsobuje zúžení cév, sníží se množství vypařovaného tepla. Na hlavu a srdeční krajinu pokládejte studené obklady nebo sáčky s ledem. Nabídněte psovi malé množství tekutiny, ne ledové! Velké množství vyvolá zvracení, což zhoršuje stav – křeče, dehydratace. Zajistěte přepravu postiženého psa k veterinárnímu lékaři. Teplota by se měla snižovat pozvolna, asi o 1 °C za hodinu. V případě, že je nezbytné nechat psa v zaparkovaném automobilu, je nutné najít pro parkování takové místo, na které v době během vaší nepřítomnosti nezačne svítit slunce. Zajistěte dostatečné větrání vnitřního prostoru vozu (například použitím okenní mřížky, pootevřením okýnka tak, aby pes nevylezl), vůz i psa pravidelně kontrolujte a zajistěte pro psa přísun čerstvé vody.

Podchlazení – rektální teplota pod 36 °C, nastává při delším pobytu v chladném prostředí. Nejprve musíte začít psa postupně ohřívat zvnějšku. Na povrch těla položte deky, termofory, rukavice naplněné teplou vodou, elektrické podložky (ale pozor na popálení). U mírnějších forem je možné zvíře ponořit do vody o teplotě 40–45 °C, tento způsob však nemůžete použít u těžkého podchlazení – rozšíří se povrchové cévy a tím se zvýší ztráty tepla. Tělesná teplota by měla stoupat o jeden stupeň za hodinu. Nezapomeňte kontaktovat veterinárního lékaře, kontaktujte ho ihned, pokud se vám nepodaří zvednout teplotu psa nad 36 °C. Podchlazení může vést k nepravidelnostem srdečního rytmu až k selhání srdce.

Úraz elektrickým proudem – nejdříve ze všeho dejte psa z dosahu elektrického proudu. Dávejte pozor, abyste i vy nebyli zasaženi proudem. Pokud pes nedýchá a nemá pulz, zahajte umělé dýchání a masáž srdce. Pokud se vám zvíře podaří oživit, ihned ho přepravte k veterináři. Pokud je poranění tepelné, má podobu popálenin a pes nejeví známky celkových potíží, ošetřete ránu 0,5% dezinfekčním roztokem.

Poranění hlavy a páteře – psa položte na pevnou (tvrdší) podložku vhodnou pro transport, například prkno, lepenka, složená deka. Hlavu umístěte výš než tělo, nejlépe v úhlu 45 °, úhel hlavy a krku by měl být asi 20 °. Tělo podložte postupně už od lopatek, aby nebyla hlava zalomena. Při transportu zabraňte zvířeti v pohybu. Pokud jste u nehody a při transportu sami, psa k podložce zafixujte obvazy, dekou nebo třeba izolepou.

Poranění vnitřních orgánů – poranění orgánů se rozpozná velice těžko, záleží na intenzitě poranění orgánu, jaké se objeví příznaky. Většinou se objeví náhlé blednutí sliznic, snížení tělesné teploty, malátnost a únava, při těžkém postižení brzy pes zkolabuje a uhyne. Pokud máte jen podezření na poranění vnitřních orgánů, zajistěte psovi klid, dostatek tekutin a co nejrychleji jej dopravte k veterináři. Podezření na krvácení do dutiny břišní nesmíte podceňovat. Nejčastěji se pozná tak, že se dutina břišní zvětšuje, pes má bledé sliznice a namáhavě dýchá. Krvácení do dutiny břišní se eliminuje tak, že vyvinete protitlak z vnějšku – břicho zabandážujete; obvaz nesmí být příliš utažený – musíte pod něj bez problémů vložit prst; nadměrný tlak může zhoršit dýchání. Psa uklidňujte a co nejrychleji transportujte k veterináři.

Rány se zabodnutým cizím tělesem – v případě vražení předmětu hluboko do těla, například větev, tyč, šíp, se jej nesnažte na místě vytáhnout, aby nedošlo k poškození důležitých struktur, ale pokud je to možné, pouze zkraťte venkovní část, aby při převozu pacienta na veterinární pracoviště nedocházelo pohybem předmětu k dalšímu zraňování.

Poranění hrudníku s průnikem vzduchu – pokud dojde k poranění hrudníku a vniknutí vzduchu do hrudního koše, dochází ke kolapsu plíce a na zvířeti lze pozorovat výraznou dušnost. Ihned musíte omezit další průnik vzduchu několikavrstvým obvazem s vrstvou igelitu nebo jiného neprodyšného materiálu a zvíře dopravit na veterinární ošetření.

Resuscitace poskytuje mozku, srdečnímu svalu a ostatním orgánům potřebný kyslík v době, kdy dojde k zástavě srdce a váš pes není schopen sám dýchat. Pokud pes nereaguje, vyhodnoťte jeho stav a v případě nutnosti proveďte resuscitaci. Pokud je po ruce pomocník, provádějte resuscitaci společně!

Technika resuscitace zahrnuje uvolnění dýchacích cest, dýchání a krevní oběh. Prvním krokem bude uvolnění dýchacích cest, kdy psovi narovnáte hlavu a krk. Jednou rukou pak uchopte jeho horní čelist, otevřte mu tlamu a volnou rukou vytáhněte jazyk. Pokud nemůžete jazyk zachytit, použijte kousek látky. Vyčistěte mu tlamu od jakýchkoli zbytků jídla, zvratků a podobně. Dále musíte zjistit, zda váš pes dýchá. Přidržte jeho hlavu a krk natažené v jedné rovině a jazyk vytažený dopředu. Sehněte se k němu obličejem směrem k hrudníku a přiložte tvář k jeho čenichu. Na 10 sekund sledujte, poslouchejte a snažte se pocítit jeho dech. Dále sledujte pohyby hrudníku. Pokud pes dýchá, spočítejte dechovou frekvenci. Pak změřte pulz a teplotu, zkontrolujte zbarvení dásní, dobu naplnění kapilár, a zda je pes dehydrován. Zavolejte veterináře.

Pokud pes nedýchá, začněte s umělým dýcháním. Narovnejte mu hlavu a krk, aby je měl v rovině, přidržte vytažený jazyk dopředu a uchopte ho kolem tlamy, aby ji měl zavřenou. Pak přiložte svá ústa přes jeho čenich a vdechněte vzduch do jeho nozder. Sledujte, jak se psovi zvedá hrudník. Pak svá ústa odtáhněte, aby vzduch z plic mohl volně unikat.

Když se hrudník nezvedá, pysky jsou příliš sevřené a pes nevydechuje vzduch dostatečnou silou, má nějakou přepážku v dolních cestách dýchacích. Ať už se jeho hrudník zvedá, či nikoli, měli byste mu rychle poskytnout další 2 vdechy. Dále je nutné zkontrolovat krevní oběh, a to tak, že nahmatáte pulz nebo si na 10 sekund poslechnete srdce. Pokud je pulz hmatatelný, ale pes nedýchá, musíte okamžitě začít s umělým dýcháním:

  • malý pes (méně než 10 kg): 20–25 vdechů za minutu (asi 1 vdech na 3 sekundy);
  • středně velký a velký pes: 15–20 vdechů za minutu (asi 1 vdech za 4 sekundy).

Každý vdech by měl být pomalý a trvat nejméně 1–1,5 s. Po minutě umělého dýchání mu na 5 sekund změřte pulz a poslechněte si, jestli se vrací dech. Když nedýchá, pokračujte v umělém dýchání. Někdy se stane, že se vzduch dostane do břicha. Položte ruku dlaní na jeho levý bok, těsně pod žebry, a jemně stlačte. Pokud zjistíte slabý a povrchní dech, snižte frekvenci na 10–15 vdechů za minutu.

Pokud se stane, že pulz není možné nahmatat a váš pes nedýchá, musíte k umělému dýchání připojit masáž srdce. U malého psa provádějte stlačování hrudníku tak, že ho uchopíte oběma rukama kolem nejširšího místa jeho hrudníku, asi 2–3 cm od jeho lokte, aby váš palec směřoval jedním směrem a ostatní prsty opačným směrem. Pak stlačujte hrudní koš z obou stran asi o 2–4 cm v časovém intervalu 120–150krát za minutu.

U středního a velkého psa se masáž provádí z boku. Obě ruce (na sobě) položte na levou stranu nejširšího místa hrudního koše, asi 5–7 cm od lokte. Hrudník stlačujte asi o 4–5 cm v časovém intervalu 80–100krát za minutu. Pokud hrudník stlačujete 120krát za minutu, měli byste vdechnout při každém šestém stlačení. U středních a velkých psů byste měli střídat dva vdechy s 15 stlaky hrudníku, a to nejméně 12krát za minutu. Pokud máte po ruce druhou osobu, rozdělte si dýchání a masáž. Frekvence se nemění, jen vdechovat by se mělo s každým druhým či třetím stlačením, nehledě na velikost psa – zvýšíme tak přísun kyslíku.

S resuscitací byste měli pokračovat, dokud ji nepřevezme veterinář, nebo nejste vyčerpání a nemůžete pokračovat, nebo neucítíte bušení srdce či pulz.

Zdroj: Zranění u psa

Autoři obsahu

Mgr. Jitka Konášová

Ing. Romana Šebková

Mgr. Světluše Vinšová

Mgr. Michal Vinš


ČeskáVeterina

O nás

Kontakt

Ochrana osobních údajů a cookies

 SiteMAP