Akita Inu je psí plemeno pocházející z Dálného východu, přesněji z Japonska z ostrova Honšú. Tato rasa je pojmenovaná podle provincie Akita, z níž pochází.
Chov
Každý, kdo si akitu pořídí, najde nejlepšího přítele, věrného partnera při vycházkách i lenošení. Majitel musí být se psem této rasy ve velmi úzkém kontaktu, protože akity, které jsou nucené pobývat většinu dne samotné, trpí. Akita je na svou rodinu velmi fixovaná a chce být s ní, ať už je kdekoliv.
Dnes ve své vlasti slouží u policie i armády, stále častěji se uplatňují v canisterapii, a to dokonce i v České republice. Rychle se učí a mají vynikající čich. V myslivosti se nyní již nevyužívají a byly nahrazeny evropskými loveckými plemeny. Jinak je to všestranné plemeno, vytrvalé a přizpůsobivé. Potřebuje však zkušeného člověka a důslednou výchovu.
Akity patří mezi nejstarší cíleně chovaná plemena na zemi. Jejich majitelé se mohou díky odlišnosti životního prostředí Japonska a České republiky setkat s nemocemi, zejména alergiemi, ale v dnešním chovu se již vyskytují zřídka. V případě nejistoty ohledně zdraví se poraďte se zkušeným chovatelem, nebo přímo s poradcem chovu.
Častější může být přecitlivělost psa na stravu. Alergie je obvykle způsobená nekvalitním krmením ze supermarketů a podobně. Toto krmení obsahuje podřadné náhražky, které nejsou vhodné pro žádné plemeno. Nejrozšířenějším alergenem pro akity je sója; reakce na ni se projevuje zejména kožními vyrážkami a ztrátou srsti. Proto je dobré spoléhat se na osvědčené dodavatele krmiv. Dnešní trh nabízí spoustu kvalitních granulí s mnoha druhy (pro alergiky, citlivé psy, aktivní psy a podobně), takže si každý jistě vybere.
Akity, stejně jako všichni psi velkých plemen, by měly dostávat během dospívání výživu kloubů. Je však dobré poradit se s veterinárním lékařem, protože i nadměrné podávání vitamínů, minerálních látek a podobně může způsobit nežádoucí účinky stejně jako jejich nedostatek.
Pravidelné ošetřování a čištění srsti je samozřejmostí. Každý den potřebuje pravidelné vyčesání hřebenem. Vyčesáváme odumřelou srst, slepené a spletené části. Dáváme pozor, abychom hřebenem nevytrhali hustou podsadu. Pak psa vykartáčujeme, kartáčem ho zbavíme prachu. Kartáčem pracujeme i proti srsti. Pokud váš pes žije v čistém prostředí, má jeho srst i kůže samočistící schopnosti a není nutné časté koupání. Pokud je již nutné ke koupání přistoupit, je potřeba používat pouze vysoce kvalitní přípravky určené k péči o psa. Po umytí srst pořádně vytřít a po vysušení vykartáčovat. Důležitá je také péče o oči a uši. Oči přetřeme po vycházce vlhkým hadříkem nebo vatou. Uši čistíme vatovým tamponem a přípravkem určeným k čištění uší psů nebo ušním pudrem pro psa.
Na pohyb nejsou akity zrovna moc náročné. Mají rády procházky a hry, zkrátka vše, co každý jiný pes.
Jedná se o designová akvária, která vyrábí britská společnost. Akvária Biorb mají být jakýmsi doplňkem interiéru. Již na první pohled jsou značně odlišná od ostatních akvárií, většinou jsou ve tvaru koule, mající stojánek a vrchní kryt vyvedený v metalickém plastu. Dalším možným tvarem jsou kvádry, které mají čtyři stěny kryté barevným plastem.
Na vzhledu se podílí i způsob osvětlení, jedná se, až na výjimky, o LED osvětlení, které funguje na bázi 24h cyklu, díky němuž je v akváriu vždy tolik světla, kolik je potřeba. K některým akváriím je dodáváno takzvané měsíční osvětlení, jedná se vlastně o LED osvětlení modré barvy, které se aktivuje buď v rámci 24h cyklu na automaticky určenou dobu, nebo díky světelnému senzoru v reakci na nastalou tmu.
Veškeré příslušenství k akváriu dostanete přímo od výrobce (filtr, osvětlení i vzduchování) – stačí napustit vodu a zabydlet rybami.
Těmto blonďáčkům koluje v těle lovecká krev, která se uplatňovala v přinášení vodního ptactva z vody. Nemyslivci mohou tuto vlastnost využít např. u aportování. Psi jsou pro svou povahu v dnešní době využíváni častěji jako asistenční - vodící, canisterapeutičtí, záchranářští aj. pomocníci. Těžko v nich hledejte hlídacího či ochranářského psa. Výjimky se sice najdou, nicméně většina retrívrů by případného zloděje spíše přátelsky přivítala. V případě funkce rodinného psa je nutné odpovídající množství pohybu a minimálně základní výcvik poslušnosti. V současnosti je kromě klasických psích cvičišť stále častěji výcvik metodou pozitivního posilování, kde kromě přirozenějších a mnohdy lepších výsledků navíc vybudujete se psem silný vztah.
Po doporučení lékaře je možno léčit hemangiomy steroidy, laserovou nebo chirurgickou terapií a nově také kryoterapií. Až na výjimky tyto cévní nádory nepředstavují vážnější problém. Jedná se především o kosmetickou záležitost, která často časem sama úplně odezní.
V menší míře se vyskytují hemangiomy nekosmetického charakteru. Ty mohou omezovat funkci jiného orgánu, nebo dokonce způsobovat krvácení. I takové hemangiomy jsou ale operabilní, takže se není čeho obávat. Pokud však skvrnka neohrožuje funkci orgánů, neznamená těžký kosmetický defekt nebo není infikovaná, vůbec se neléčí.
K chirurgickému zákroku se přistupuje v případě rychlého růstu a obtíží, které plynou z lokalizace hemangiomu, a pak u kavernózních hemangiomů. Odstranit znaménko lze vyříznutím skalpelem nebo je možné jej odstranit laserem.
Někdy je nabízena i sklerotizace, což znamená zmenšení velikosti útvaru na základě aplikace léčiva a jeho následné vyříznutí, případně jeho úplné zmizení. Někteří psi na tento způsob léčby však nemusí reagovat, proto musí dojít k chirurgickému zákroku.
Za patologické línání se odborně považuje jen takové línání, které vede k tvorbě lysých ložisek, a k tomuto problému je třeba odborný přístup veterináře. To znamená, že pokud srst vypadává i v nadměrné míře a zároveň bez problémů rychle roste nová a netvoří se přitom lysiny, nejedná se o poruchu ani o kožní onemocnění. Jedinou výjimkou je porucha štítné žlázy, takže pokud nadměrné línání trvá déle než 1 měsíc, je na místě nechat vyšetřit funkci štítné žlázy.
Nadměrné línání je problém, který lze ovlivnit kvalitní výživou a kvalitní péčí o kůži a srst, která spočívá v používání speciálních šamponů, výživných kondicionérů, biotinu a v pravidelném vyčesávání. K tomu slouží dle typu srsti hřebeny, kartáče, trimovací nože nebo pro krátkosrsté psy je velmi vhodná masážní rukavice, která odstraní línající srst a rovněž masíruje pokožku.
Pod starou, nevylínalou srstí se rovněž jen s obtížemi a riziky rodí srst nová. Čím dříve chovatel zbytky staré srsti odstraní, tím dříve a o to krásnější srst naroste. A protože hranice mezi jarním a zimním línáním se u doma chovaných psů stírají, měla by se stát péče o srst, když ne každodenní, pak aspoň týdenní součástí péče chovatele o psa.
Výměna srsti začíná vždy na zadní části těla a postupuje k přední. Tento proces neovlivňuje teplota, ale délka dne (světlo). Teplota však ovlivňuje hustotu srsti a rychlost její obnovy.
Jako téměř ve všem i v potřebě odstraňování odumřelé srsti existují výjimky. Existují plemena, u kterých k línání nedochází vůbec, například u českých teriérů, kerry blue teriérů nebo pudlů. U nich však hrozí nebezpečí plstnatění srsti, což ve svých důsledcích může vést k ještě horším dopadům než zanedbání péče o nevylínalou srst.
Jde o nejmenšího evropského zástupce jelenovitých. Vyznačuje se mírně klenutým hřbetem, nízko nasazeným krkem a zakrnělým ocasem, zcela ukrytým v srsti. Nemá předoční žlázu jako jeleni a jeho paroží je krátké a jednoduché, nanejvýš se 3 výsadami (existují i výjimky). V létě převládá ve zbarvení rezavě červený odstín, zimní srst bývá nažloutle šedá až šedohnědá s tmavším hřbetem a šíjí. Bílá skvrna na zadku má u samců oválný tvar, zatímco u samic je okrouhlejší až srdčitá. Mláďata jsou hnědá nebo žlutohnědá s řadami bílých a nažloutlých skvrn, které mizí ve stáří 1–2 měsíců.
Srnčí zvěř je intenzivně lovena, ale přesto její stavy v Evropě dosahují několika milionů. I když mnoho kusů hyne díky kontaktu s technickou civilizací, péče myslivců jim stále zajišťuje přežití. V ČR se ročně loví kolem 100 000 kusů a představují tak nejdůležitější druh kuchyňské zvěřiny.
Králíček sice vydrží většinu dne sám doma, ale rozhodně není správné, aby byl celý den zavřený v kleci a pak byl večer vypuštěný jen na pár minut. V takové situaci by si nikdy nemohl zvyknout na svého majitele a chvíle „svobody“ by rozhodně netrávil tím, že by se s páníčkem mazlil, spíš by se pokoušel vybít energii na všem, co by mu stálo v cestě. Pro králíka je vhodné, aby minimálně čtyři hodiny denně trávil vypuštěný mimo klec, tak se vyřádí, vyběhá a vyčerpá energii vhodnějším způsobem.
Zakrslí králíčci patří k těm domácím zvířátkům, která milují mazlení (pozor, samozřejmě existují výjimky). Každé mazlení má ale svá pravidla. Kdy a jak dlouho hladit by neměl úplně určovat majitel, je to spíše na králíčkovi, pokud ho to baví, nechá se hladit, pak třeba odskáče a za čas se vrátí. Někdy jsou ale chvíle, kdy králíček sice leží, ale jen odpočívá a určitě nepotřebuje, abyste se na něj vrhali. Králíček by při kontaktu s člověkem neměl mít pocit, že mu hrozí jakékoliv nebezpečí a dotyky by měly být mírné a samozřejmě nenásilné. Není úplně vhodné králíčka kvůli hlazení zvedat, protože králíček prostě potřebuje moci se nožičkama zapřít o pevnou zem, a tak získat jistotu, že vždy může v případě nebezpečí utéct. Řada králíčků nemá zvedání ráda, reagují na něj vrčením, kopáním, ale klidně i kousáním. Je lepší ho zvedat jen, když je to opravdu nutné, a nejen z lidského rozmaru.
Důležitý je také první kontakt s králíčkem, jak udělat, aby se vás králíček nebál. Doporučuje se počkat, až nebude tak vystresovaný, a pak mu otevřít klec, aby mohl kdykoliv vyskočit. Mezitím si sedněte na zem někde v místnosti a třeba si čtěte, nedělejte žádné prudké pohyby, které by mohly králíčka vyděsit. Králíci jsou velmi zvědaví, takže dřív nebo později z klece vyskočí a začnou zkoumat své nové okolí, při průzkumu se tak dostanou i k vám. V tu chvíli byste na něj měli začít mluvit, případně mu nabídnout i nějaký pamlsek jako motivaci. Až si přijde pro pamlsek, můžete ho zkusit jemně pohladit po hlavičce, ale pokud ucukne, tak ho nechte, za chvíli to jistě zkusí znovu. Ochočování opět není otázka několika minut, může trvat i několik dní, než si k vám králíček vybuduje důvěru a vztah.
Srna patří k nejmenším druhům jelenovitých. Obvykle váží kolem 15 – 35 kg a její výška v kohoutku je kolem 70 cm (srnec je větší než srna).
Barva srsti se liší v závislosti na ročním období. Přes léto má srst červenohnědou barvu, v zimě je více šedohnědá. Pro srnčata (mláďata) jsou také typické skvrny, které ale zhruba po 2. měsíci života zmizí. Srst obřitku je u srn i srnců bílá. Srny mají navíc obřitek okrouhlý se zástěrkou. Co se týká srsti srny, objevují se ale i výjimky, které mohou mít srst tmavou případně dokonce i bílou = albíni. Přestože se jedná o krásné exempláře (albíni), obvykle tato jejich „vada“ způsobuje i to, že jsou světloplaší a mají tedy problémy se zrakem. Přestože se jedná o výjimečné exempláře, myslivci se příliš neženou do jejich lovu, protože se obávají, že by jim smrt albína mohla přinést smůlu, říká se totiž, že kdo ho zastřelí, ten do roka zemře.
I srna má stejně jako člověk difyodontní chrup, což znamená, že nejprve jí vyrostou dočasné zuby a ty jsou až poté nahrazeny trvalými. Stav chrupu (ve které fázi výměny zubů srna je) je v myslivosti jedním z faktorů, podle nichž se pozná věk srny.
Srna na rozdíl od srnce nemá žádné paroží, pro srnce je ale paroží typické. Podle tvaru paroží se srnec rozlišuje na paličkáče (parůžky ještě nepronikly kůží na hlavě), špičáka (jedna část paroží), vidláka (dvě části), šesteráka (tři části) a výjimečně se v přírodě vyskytují i osmeráci. Srnci vytloukají paroží (po zpevnění paroží se srnci otíráním o kmeny stromů zbavují uschlého kožního obalu = lýčí paroží) zhruba v období března a dubna. Naopak ho shazují zhruba v měsíci říjnu. V přírodě se také někdy vyskytuje srnec parukář, což je srnec, u něhož došlo k poranění pučnic parůžků, nebo poranění varlat. Oba důvody pak mohou způsobit, že srnčí paroží se stává houbovité a je trvale v lýčí (kožním obalu). Lýčí se tedy u něj nedá vytlouct.
Zkušení myslivci snadno poznají i rozdíl ve stopě srny a srnce, přestože pro neznalce obě stopy vypadají v podstatě stejně. Více srdcovitý tvar stopy má srnec a srna má tvar stopy více vejčitý. Stopa bývá velká zhruba do 4 cm a široká do 2,5 cm a jedná se o otisk dvojice spárků, které jsou úzce sevřené. Délka kroku je kolem 40 cm (u srny je to méně než u srnce). Pokud je srna v klidu, tak je klidná i její chůze a ona tak ukládá zadní šlépěje do předních, a proto její stopy tvoří dvojstisky. Pokud ale běží, tak se zvyšuje délka kroku, ale zároveň srna klade zadní běhy před přední a vznikají tak oddělené otisky, které se nepřekrývají.
Vlk v ČR není pro člověka běžně nebezpečný. Přímé útoky jsou extrémně vzácné a většina vlků se lidem aktivně vyhýbá.
Riziko útoku vlka na člověka je v českých podmínkách minimální, protože vlk má přirozený strach. Problém může nastat pouze při ztrátě plachosti nebo přikrmování. Z praxe vyplývá, že nejdůležitější je vlka nevyhledávat a nenechat ho zvyknout si na lidskou přítomnost.
Kolik vlků je v ČR aktuálně?
Počet vlků v ČR se odhaduje na zhruba 100 až 150 jedinců. Přesné číslo se mění podle sezóny a nových vrhů.
Počet vlků v ČR vychází z monitoringu smeček, fotopastí a genetických analýz. Důležité je, že vlci nejsou rovnoměrně rozloženi, ale soustředí se do konkrétních oblastí. V běžném životě to znamená, že většina lidí se s vlkem nikdy nesetká.
Kde je největší výskyt vlka v Česku?
Největší výskyt vlka v ČR je v pohraničních horách. Typicky Šumava, Krušné hory, Liberecko a Jeseníky.
Mapa výskytu vlka ukazuje tato území jako stabilní, ale i tam je reálné setkání vzácné. Vlk se pohybuje na velkých územích a většinou zůstává skrytý. Zkušenost z terénu ukazuje, že mnohem častěji najdete stopu než samotného vlka.
Může vlk napadnout psa?
Ano, vlk může napadnout psa. Riziko existuje hlavně u volně pobíhajících psů.
Vlk a pes jsou konkurenti nebo kořist, záleží na situaci. Největší riziko je v noci a v oblastech s výskytem vlků. Pes bez dozoru může vlka vyprovokovat nebo být považován za kořist. Doporučení z praxe je jasné: mít psa pod kontrolou a nepouštět ho na volno v rizikových oblastech.
Jak poznám stopu vlka?
Stopa vlka je užší, delší a pravidelnější než u psa. Typická je přímá linie chůze.
Rozdíl stopa vlk vs pes spočívá v symetrii a směru. Vlk šetří energii a chodí rovně, zatímco pes se pohybuje chaotičtěji. Z vlastní zkušenosti platí, že bez měření je určení velmi nepřesné a většina nálezů jsou ve skutečnosti psi.
Jak daleko se vlk pohybuje?
Vlk se může pohybovat desítky kilometrů denně. Teritorium jedné smečky je velmi rozsáhlé.
Pohyb vlka není náhodný – sleduje potravu a klidová místa. V praxi to znamená, že vlk může být jeden den v jedné oblasti a další den úplně jinde. Proto mapa výskytu neukazuje aktuální polohu, ale pouze obecný výskyt.
Vrací se vlci na stejné místo?
Ano, vlci se vrací do svého teritoria. Ale nepohybují se stále na stejném místě.
Vlčí teritorium je velké a vlci ho pravidelně obcházejí. To znamená, že můžete najít stopy jednou a pak dlouho nic.
Vlk v ČR člověka běžně nenapadá, protože ho nepovažuje za kořist a přirozeně se mu vyhýbá. Riziko existuje hlavně při ztrátě plachosti nebo při nevhodném chování člověka.
V českých podmínkách neexistuje potvrzený případ útoku zdravého vlka na člověka. To ale neznamená, že můžete situaci ignorovat. Pokud se vlk přibližuje, sleduje vás nebo nereaguje na vaši přítomnost, jde o nestandardní chování. V takovém případě je nutné reagovat aktivně – zvětšit postavu, použít hlas a kontrolovaně ustoupit.
Co dělat, když vlk stojí a dívá se na mě?
Vlk, který stojí a dívá se, vás vyhodnocuje a testuje vaši reakci. Není to útok, ale situace, kterou musíte řídit.
Nejlepší postup je napřímit se, zvětšit postavu a mluvit klidným hlasem. Pomalu ustupujte a sledujte jeho reakci. Nečekejte pasivně, protože tím dáváte vlkovi prostor pokračovat v přibližování. Aktivní, ale klidná reakce většinou situaci rychle ukončí.
Vezme vlk psa ze zahrady?
Vlk může napadnout psa i na zahradě, pokud má přístup a vnímá ho jako kořist nebo vetřelce.
Největší riziko je na okrajích obcí a u domů blízko lesa. Malý pes je nejzranitelnější. Běžný plot nemusí stačit, protože vlk dokáže překonat slabá místa. Klíčové je zabezpečení prostoru a dohled, zejména v noci a v zimním období.
Je vlk nebezpečný pro dítě?
Vlk nepovažuje dítě za typickou kořist, ale riziko roste při nevhodném chování nebo oddělení od dospělého.
Největší problém nastává, když dítě běží nebo se vzdálí. To může spustit instinkt pronásledování. Pokud je dítě u rodiče, riziko je minimální. Klíčem je kontrola a klidné chování.
Pozná vlk strach?
Vlk nepozná strach jako emoci, ale reaguje na chování, které strach doprovází.
Panika, útěk nebo chaotické pohyby mohou být vyhodnoceny jako slabost. Naopak klidné a kontrolované chování působí stabilně. Proto je důležité neutíkat a zachovat kontrolu.
Sleduje vlk lidi schválně?
Vlk může člověka krátkodobě sledovat, ale nejde o cílený lov.
Obvykle jde o vyhodnocování situace. Pokud se pohybujete v jeho teritoriu, může se pohybovat paralelně. Jakmile dáte najevo svou přítomnost, většinou odejde. Dlouhé sledování je signál k opatrnosti.
Vrací se vlk na stejné místo?
Ano, vlk se vrací tam, kde byl úspěšný, zejména pokud našel potravu.
To znamená, že pokud dojde k incidentu, je vysoká pravděpodobnost opakování. Proto je nutné okamžitě změnit podmínky – zabezpečit prostor a odstranit lákadla.
Bojí se vlk ohně?
Vlk má přirozený respekt k ohni, ale nejde o stoprocentní ochranu.
Oheň může vlka odradit, ale pokud je zvyklý na lidi, efekt může být slabší.
