UCPANÁ STŘEVA

Proč kameny vznikají

Kameny v moči vznikají zjednodušeně řečeno takto: moč postižených pacientů je přesycená minerály. V následku změny kyselosti moči (pH) dojde ke krystalizaci těchto látek a zároveň k jejich nedostačenému rozpouštění. Velmi často dochází ke změně acidity moči kvůli infekci močových cest. Tvorba některých druhů kamínků může být tedy přímo výsledkem zánětu. Naopak větší kamínky (nebo jednotlivý kámen) mohou vyvolat značné záněty v močovém měchýři mechanickým drážděním sliznice. Minerální složení kamínků je různé na základě různých faktorů při jejich vzniku. Některé druhy kamenů se tvoří zvláště u určitých plemen psů.

Dále onemocnění, výživa psa nebo jeho vrozená dispozice mohou zvyšovat pravděpodobnost vzniku močových kamenů. Když jednou dojde ke krystalizaci v moči, rozběhne se řetězová reakce, při níž dochází k dalšímu nabalování krystalů a zvětšování kamínku – pokud nedojde k jeho vypuzení nebo se nezmění příznivé podmínky pro jeho růst. U některých psů se nachází v močovém měchýři jen takzvaný „písek“, který je částečně vylučován při močení. Močení je často značně bolestivé. Větší kamínky, které jsou vtlačeny do močové trubice a vzpříčí se uvnitř, vyvolávají nejzávažnější symptomy: pacient není schopen se řádně vymočit, v odkapávající moči se nachází krev. V pokročilém stadiu obstrukce močových cest může být stav pacienta už velmi vážný, jelikož následkem hromadění moči v ucpaném močovém měchýři dochází ke vstřebávání toxických látek z moči do krve, tedy k takzvané urémii.

Vzhledem k větší délce a menšímu průměru močové trubice jsou touto obstruktivní formou onemocnění většinou postiženi psi a jen velmi zřídka feny. Zvířata, u kterých se vytvoří jeden velký nebo několik menších kamenů v močovém měchýři, mohou být případně zcela bez symptomů. Část těchto pacientů se projevuje stejně jako při běžném zánětu dolních močových cest. Během močení vykazují bolestivé reakce, celkové množství moči při častém močení je snížené.

Na základě klinického vyšetření je diagnostikována bolestivá oblast močového měchýře, větší kameny se dají i přímo nahmatat jako tvrdé, hrubé útvary. Při cévkování močové trubice se může narazit na odpor, pokud je trubice ucpaná kamínkem. Vyšetření moči většinou prokáže zánět, často také bakterie, a hlavně krystaly odpovídající typu kamene. Také pH moči naznačuje, o které druhy urolitů by se mohlo jednat. V některých případech je dobré zaslat vzorky moči na bakteriologickou kultivaci, s ohledem na volbu antibiotik při následné terapii.

Zdroj: článek Močové kameny u psa

První pomoc doma

1. Zkontrolujte vodu

• zkontrolujte napáječku – může být ucpaná,
• nabídněte vodu na lžičce nebo v malé misce,
• můžete přidat kapku glukózy nebo neslazeného čaje (heřmánek).

2. Nabídněte měkkou stravu

• drcené granule rozmíchané s vodou,
• vařená mrkev nebo dětská výživa bez cukru a soli,
• kousek jablka nebo okurky (v malém množství).

3. Zkontrolujte prostředí

• dostatek tepla (22–24 °C),
• klid, žádné průvany nebo hlasité zvuky,
• čistá klec bez vlhkosti a zápachu.

4. Zkontrolujte zuby

Pokud jsou zuby příliš dlouhé nebo křivé, návštěva veterináře je nutná.

Zdroj: článek Křeček nepije nebo nežere – postup

Cizí těleso v trávicím traktu psa

Cizími tělesy myslíme předměty, které nejsou obvyklou součástí potravy a které se psovi dostanou více či méně dobrovolně do zažívadel. Zažívací trakt začíná dutinou ústní – tlamou a již zde se můžeme s cizími tělesy setkat. Nejčastěji jsou to různé části aportů, obvykle kusy dřeva, zaklíněné mezi zuby, zapíchnuté podél zubů do dásně, eventuálně do kterékoli měkké části tlamy.

Obecnými příznaky je silný výtok vazkých slin, zápach z tlamy a neochota nebo neschopnost tlamu otevřít. Uvedené příznaky vznikají náhle.

Spolknutá cizí tělesa se dále mohou dostat do žaludku. Předměty zde uvízlé se diagnostikují obtížně a velmi záleží na chovateli a údajích, které vzhledem ke zdravotnímu stavu psa poskytne. Při absenci spolehlivé anamnézy může veterinář provést rentgenové vyšetření, je však třeba mít na paměti, že řada hmot nenechává na rtg snímku stín. Přitom může jít o velmi nebezpečné případy, například o různé části hraček z umělé hmoty nebo útržky PVC, které se nalepí na žaludeční sliznici.

Větší spolknuté předměty (kameny) mohou ucpat částečně nebo úplně vyústění žaludku do tenkého střeva. Společnými příznaky je úporné zvracení různě silně natrávené potravy brzy po nakrmení a bolestivost na pohmat v krajině žaludku. V pokročilejších případech mohou zvratky obsahovat natrávenou krev. Pokud se pes zvracením cizího tělesa nezbaví, nezbývá než přikročit k chirurgickému zákroku.

Menší cizí tělesa postupují do střeva a pak se nachází v celém rozsahu tohoto orgánu. Předmět uvázlý v tlustém střevu je nejčastějším případem prostupu cizího tělesa zažívadly. Diagnóza prohmatáním obsahu dutiny břišní však dělá potíže u psů přetučnělých nebo u takových, kteří ze strachu z vyšetření napnou břišní stěnu. Příznaky jsou dost obecné, nechutenství, malátnost, zvracení, zvýšená teplota, takže se z nich nedá na přítomnost cizího předmětu jednoznačně usoudit. Na absolutní velikosti a poloze tělesa v zažívadlech pak záleží, zda má pes zácpu nebo průjem. V tomto druhém případě totiž cizí těleso zadrží tuhé složky potravy a propustí pouze tekuté nebo kašovité. Předměty uvízlé v konečníku lze vypalpovat nebo vysondovat řitním otvorem.

Společným jmenovatelem pro cizí těleso ve střevě psa (snad kromě konečníku) je nebezpečí z prodlení. Pouze pokud má veterinář k dispozici alespoň přibližné údaje a celkový zdravotní stav psa je dosud dobrý, může se pokusit olejovým nálevem nebo klyzmatem o odstranění předmětu konečníkem. Část střeva přiléhající k cizímu tělesu je totiž během několika dnů postižena prudkým zánětem nebo odumřením a nastává akutní nebezpečí perforace (proděravění střeva) nebo přestup zánětu na po

(...více se dočtete ve zdroji)

Zdroj: článek Spolknutí cizího tělesa u psa