TÓN, nejen o tom se dočtete v tomto článku. Psi z rodu border kolie jsou nesmírně inteligentní, učenliví a pracovití. Je to také značně odvážné plemeno, ovšem se sklonem velice silně citově přilnout ke svému pánovi. Je-li tomu border kolie zvykána odmalička, snadno se sžije s dalšími domácími zvířaty. Rovněž její vztah k dětem je dobrý, ovšem pod podmínkou, že border kolii dokážete zajistit dostatek pohybu a činnosti. Je to otužilý pes, kterého je možné celoročně chovat venku v kotci.
Jak správně na borderkolli
Na výchově pejska začněte pracovat okamžitě, jakmile si ho přivedete domů. Klidně už v 8 týdnech. Práce se štěnětem je mnohem snadnější než s dospívajícím puberťákem, u kterého se na výchovu zapomnělo. Výcvik štěněte však nemusí být vůbec snadný, pokud je neposlušné.
Cvičit pejska neznamená s ním hned trávit 2 hodiny na cvičáku, tak dlouho pozornost neudrží ani dospělý pes. Cvičit můžete 5 minut při každém venčení.
Na každé venčení byste měli mít s sebou následující vybavení (jak na manipulaci s pejskem, tak na jeho výcvik):
obojek a vodítko – obojek bude nosit pejsek po celý život, měl by si na něho zvyknout co nejdřív; snadno ho za něho chytnete nebo připnete k vodítku;
hračku – osvědčený je uzlík na přetahování, upoutáte jím pejskovu pozornost a zabavíte ho;
pamlsky – díky pamlskům pejsci většinou udělají vše, na dobrotu se naláká každý pejsek.
Pejska oslovujeme jménem, voláme na něj a neustále mu jej opakujeme. Zároveň však učíme štěně základům slušného chování a socializaci, to znamená, že mrňouska bereme všude s sebou. Vozíme ho autem, bereme do města mezi lidi (obzvlášť je dobré mezi malé děti, aby si jej chovaly a hrály si s ním). Vyroste vám tak sebevědomý a nebojácný pes. Po jméně můžeme začít učit štěně přivolání, zalehnutí či sednutí, které se učí formou hry, a můžeme použít i pamlsky jako odměny. Je dobré štěněti na obojek připevnit tenkou šňůrku několik metrů dlouhou, která nám bude sloužit jako prodloužená ruka.
Mezi nejčastější chyby při výcviku patří:
Neznalost práce s pejskem – bývá asi nejčastější příčinou všech neposlušných psů. Člověk si pořídí psa a vůbec netuší, jak s pejskem pracovat. Mezitím štěněcí období je to nejdůležitější. Nejdříve si tedy něco nastudujte z knížek, nebo se jděte podívat na cvičák.
Trestání pejska – musíte štěně nejdřív naučit všechny povely, a netrestat ho za to, že neposlouchá, když jste ho to nenaučili, když neví, co se po něm chce.
Negativní přístup – navazuje na předchozí bod. Lidé si myslí, že když budou na pejska křičet, že poslechne. Opak je pravdou. Pejsek se bude bát a povel nesplní.
Nedůslednost – často se volá na psy „ke mně, k noze, čekej“ a další povely zakřičené téměř společně. Jak má pejsek vědět, jaký povel splnit? Nakonec pejsek nesplní ani jeden, dostane vynadáno a páníčkovi je to jedno.
Ignorace – s trendem mít pejska je trend nechat ho dělat cokoli. Při útoku na jiného psa je to majiteli jedno, při nežádoucím skákání na lidi je to majiteli také jedno a pes nedostane žádný signál, že
Pro evropské podmínky udává tón plemenná kniha Friesch Paarden Stamboek (FPS) se sídlem v Drachtenu v Holandsku. Jsou zde registrováni plemenní hřebci i klisny. O zařazení rozhoduje jak exteriér (výška, typ, nohy a rámec), tak index příbuzenské plemenitby a výkonnostní faktory. Hříbě je většinou hodnoceno komisařem přímo z Holandska. Po třetím roce probíhá další exteriérová inspekce.
V ČR příliš fríských koní zatím není. Často se spíše importují levná hříbata. V poslední době se však v importu objevují i velmi dobré kusy, které budou jistě přínosem. Pro české chovatele byla založena Asociace chovatelů fríských koní.
V minulosti se frísové využívali především jako koně rytířů, v zemědělství nebo v klusáckých dostizích. Pracovali také na venkově. Dnes je považujeme za koně reprezentativní, které vídáme především na přehlídkách. Díky své pohyblivosti a temperamentu jsou ceněni rovněž v drezúře či při různých show v cirkusové manéži. Především jsou to ale koně kočároví, známí například z tradičních přehlídek, kde bývají zapřaženi do dvoukolových vysokých vozíků zvaných „sjees“. Vozatajci jsou při nich oblečeni do typických selských krojů. Dávno už jsou doby, kdy měl tento kůň hlavní postavení v pohřebnictví.
Od roku 1986 zajišťuje spřežení fríských koní rozvážku zboží u jednoho z významných obchodních domů v Londýně.
Obojky proti vytí jsou stejné jako obojky proti štěkání. Disponují funkcemi varovného zvukového signálu a korekčního elektrického impulsu. K dispozici je pět úrovní nastavení korekčních impulsů, aby bylo dosaženo co možná nejšetrnějšího napomínání. Mohou pracovat i ve vaší nepřítomnosti.
V základním nejšetrnějším režimu je pes napomínán pouze zvukem (pípnutím). Pokud pes pokračuje ve štěkání, lze použít i elektrické impulsy, které psa odnaučí štěkat. Dle zkušeností je to otázka hodin, případně dní. Samozřejmě je to do značné míry individuální a u každého psa tomu bude jinak.
V pohotovostním režimu zařízení čeká na zvukový projev psa. Při prvním zavytí vydá obojek zvukový signál nebo zvukový signál s korekčním impulsem, jehož intenzita závisí na zvoleném režimu. Pokračuje-li pes ve vytí, zařízení opět vydá zvukový signál nebo zvukový signál s korekčním impulsem. Tento zvukový signál nebo zvukový signál s korekčním impulsem vydá obojek maximálně 5x a poté se automaticky zastaví. Po delší odmlce psa (10 až 15 sekund) se systém opět přepne do pohotovostního režimu, další zavytí bude provázeno zvukovým signálem nebo zvukovým signálem spolu s korekčním impulsem.
V bytech lze použít i obojek s ultrazvukem. Mikrofon v obojku zachycuje zvuky do 2,5 metru, pokud pes vyje, obojek vyšle ultrazvukový tón.
Tento elektronický obojek určený spíše pro psy s nepříliš tvrdohlavou povahou, který využívá k zamezení štěkání vysílání ultrazvuku. Obojek detekuje štěkání pomocí zvukového mikrofonu. Po aktivaci zvukem vyšle ultrazvukový tón, který je pro psa natolik nepříjemný, že ho odradí od dalšího štěkání. Pes se rychle naučí spojovat svoje štěkání s tímto nepříjemným zvukem.
Ultrazvukový obojek není vhodný pro použití při několika psech. Mikrofon v obojku zachycuje zvuky do 2,5 metru, takže pokud štěká v blízkosti psa s tímto obojkem jiný pes, může se ultrazvukový obojek spustit a vyslat i nežádoucí korekci.
Jelikož tento obojek využívá jen ultrazvukovou korekci, není velmi vhodný pro tvrdohlavé psy. Doporučuje se pro malé psy, ale není vyloučena účinnost i na velké. Pokud zjistíte, že u vašeho psa nefunguje, je potřeba provést výměnu za obojek s impulsem.
Ultrazvukový obojek je vhodný pouze pro použití v interiéru. Je nevhodný pro hluché psy a psy s poškozeným sluchem. Signál je slyšitelný i pro člověka a ostatní zvířata.
Charakteristickým rysem mopse je extrémně krátká čenichová partie a vrásčitý obličej. Hlava je velká a kulatá, velké, tmavé oči mají jemný výraz. Tento druh má mírný předkus. Uši jsou malé a tenké, mohou být přehnuté dozadu, přednost se však dává uším přehnutým dopředu. Tělo je krátké a zavalité, s širokým hrudníkem a rovným hřbetem. Ocas je nasazený vysoko a leží dvakrát zatočený na hřbetě.
Jedná se o velice malé plemeno, které se vejde do každého bytu. Jeho váha se pohybuje v rozmezí 6,3–8,1 kg a dorůstají do výšky 25–28 cm.
Srst je krátká, jemná, měkká, hladká a lesklá. Barva srsti může být stříbrná, apricot, béžová nebo černá, ale vždy musí být výrazně odlišena od černé masky a tmavého pruhu, který se psovi táhne z týla až k ocasu.
Výchova mopse musí být důsledná, ale velice mírná. Mops ví, co chce, a stojí si za tím, dokud nedosáhne svého. Násilím ho nutit k něčemu, co sám nechce a nechápe, zanechává následky na jeho povaze, proto je třeba k němu přistupovat ohleduplně. Toto plemeno velmi citlivě reaguje na tón hlasu, a tak nějaké přísnější trestání psa je naprosto zbytečné.
Mopse je nutné chovat v bytě, vyžaduje stálý těsný kontakt se svým pánem nebo s někým z rodiny. Spokojený je i v přítomnosti jiného dalšího mopse nebo jiného domácího mazlíčka. V bytě mu nelze vymezit žádný uzavřený prostor, musí se volně pohybovat, a je všude tam, kde je právě jeho pán. Mops byl od prvopočátku chován pouze jako společenský pes, a tak je tomu dodnes, není nijak pracovně využitelný.
Mops je víceméně pohodlný a není příliš náročný na pohyb. Není žádný velký sportovec, stačí mu kratší procházky v klidném tempu.
Jeho srst neustále líná, proto je nutné pravidelné odstraňování uvolněných chlupů kartáčem nebo vlhkým hadříkem. Koupání není nutné příliš často, aby se srst zbytečně neodmašťovala. Velkou pozornost je také třeba věnovat záhybům na jeho obličeji, které se musí pravidelně čistit, aby se zde nevytvořil zánět. Pozornost věnujte rovněž očím, které jsou velmi zranitelné, a uším, které se musí udržovat v čistotě. Drápky psa zastřihujte do přiměřené délky.
Mops není vhodný ke hlídání, pokud štěká, spíše zdraví příchozí, než že by je chtěl zastrašit. Není žádný sportovec, stačí mu pozornost jeho pána nebo ostatních členů rodiny.
Tento pes je vhodný k výstavám. Pes je posuzován vždy v postoji a v pohybu. Detailní posuzování psa probíhá na stole, proto je potřebné na toto psa začít připravovat již od mládí. Velkou pozornost věnujte i nácviku výstavního postoje, ve kterém pes na výstavě předvede všechny své přednosti. Pes by měl být připraven na hlučnou atmosféru výstavy, na přítomnost mnoha lidí a dalších ps
Výchova mopse musí být důsledná, ale velice mírná. Mops ví, co chce, a stojí si za tím, dokud nedosáhne svého. Násilím ho nutit k něčemu, co sám nechce a nechápe, zanechává následky na jeho povaze, proto je třeba k němu přistupovat ohleduplně. Toto plemeno velmi citlivě reaguje na tón hlasu, takže nějaké přísnější trestání psa je naprosto zbytečné.
Správnou výživou štěněte je možné u tohoto plemene předejít budoucí možné obezitě. Krmivo pro štěňata by mělo být vyvážené a mělo by obsahovat i vitamíny a minerální látky, potřebné ke správnému vývoji štěněte.
Měli byste si v prvním případě ujasnit, kdo bude páneček, aby pes nebyl zmatený. Ve smečce musí být člověk, kterého bude pes uznávat jako nejsilnější autoritu. Uvědomte si, že i když je malý pejsek moc roztomilý, je to v podstatě domestikovaný vlk a má úplně jinou psychiku než člověk. Opravdu jste si jisti volbou tohoto psa? Nejde jen o chvilkové nadšení? Budete na něj mít dostatek času, místa a finančních prostředků? Jestli ano, nic vám nestojí v cestě. Rozvažte, jestli chcete fenku nebo psa. U fenky musíte počítat s tím, že dvakrát ročně hárá. Je vhodnější na výcvik, protože se lépe soustředí. Při dospívání se ale může měnit její povaha. Pes je dominantnější a samostatnější. Jeho povaha se příliš nezmění, ale můžou se vyskytnout problémy, když chce „šéfovat“ rodině. Každý pes je jiná osobnost. Jeden způsob výcviku nemusí vyhovovat jiným psům. Při výcviku zjistěte, které metody nejvíce psovi i vám vyhovují. Nedržte si striktně návodu. Žádný neexistuje.
Zhodnoťte, na kterou odměnu pes nejlépe reaguje. Na piškoty, granule, na hračky – hadr, míček, klacek. Na některých cvičištích jsou piškoty zakázány, protože se drolí a psi při výcviku hledají drobečky. Naučte se důrazné povely. Dva povely můžou mít pro psa jeden význam, například „vstááň“, a „zůstááň“ (řešení: vstááň, zůůstaň), nebo „vpravo“, „vlevo“ (řešení: left, right [rajt], nebo vprravo, vlevo. Psovi nesmí dva odlišné povely splynout.
Intonace hlasu: Pes nerozlišuje význam jednotlivých slov. Když mu budete sladkým, příjemným hlasem říkat, jaký je zlobivý, tak se bude tetelit štěstím. Naučte se říkat povely jasně, důrazně. Nekřičte. Rozlišujte pochvalu, kárání a povely. Štěněte se při zakázané činnosti nemusíte ani dotknout, ostrý, nepříjemný hlas ho dokáže dostatečně upozornit. Když udělá něco dobře, nešetřete pochvalou. Poklekněte k němu, poplácejte ho po hrudníku, spokojeným hlasem chvalte. S tím, jak se budou cviky upevňovat, mluvte na psa méně. Povel řekněte jednou, a když jej pes neudělá, zakročte. Například „sedni“: pes si nesedne, je zbytečné opakovat „sedni, sedni, sedni“, raději přitlačte na záď a pochvalte.
Tresty: Každý pes je jiný, co se týče odolnosti vůči trestům. Musíte vycítit, kde je ona hranice snesitelnosti. Na submisivního psa stačí někdy jenom zvýšit hlas a ostrým tónem dát najevo nesouhlas. Tělesný trest často není třeba. Na některé psy můžete křičet, jak chcete, ale až na pořádné škubnutí vodítka zareagují. Při nežádoucí činnosti je lepší tvrdší rychlý trest než malý trest, protože se situace bude stále opakovat. Například předcházení u chůze u nohy: pořádně se psem škubněte, lépe si to zapamatuje než neustálé tahání a napomínání.
Také tento hravý, přítulný, komunikativní a inteligentní pes potřebuje dobrou a důslednou výchovu. I když je temperamentní, je velmi učenlivý a přizpůsobivý. Pokud je pro něj výcvik příjemný a zajímavý, stává se velice milým a poslušným psem. Jorkšírský teriér je typický bytový pes, ale aby zůstal zdravý a vitální, potřebuje ke svému životu hodně pohybu. Tento pes je vhodný i k výcviku poslušnosti a obratnosti.
Je velmi inteligentní a přizpůsobivý, rád se učí a hraje si. Z některých jedinců se však mohou stát bázliví pejsci, což svědčí o nedůsledné výchově. Přestože jorkšírský teriér kvůli své trpasličí velikosti vypadá miloučce, je nutné ho od začátku důsledně usměrňovat a nerozmazlovat jej. Výchova i tak maličkého a něžného psa, jako je jorkšírský teriér, je opravdu důležitá.
První povel, který bychom psa měli naučit, je přísné „nesmíš“. Tento povel musíme začít užívat od samého začátku a uplatňovat ho vždy, když se pes chová neposlušně. Pokud se pes chová dobře, odměníme ho pochvalou vyslovenou přátelským tónem. Psi jsou extrémně citliví na tón hlasu, který jejich pán během výcviku užívá, a povzbuzení je tedy velmi důležité.
Povelu „ke mně“ se musí naučit každý pes, který bude chodit venku bez vodítka. Může trvat delší dobu, než si osvojí rychlou a jistou reakci (měli bychom ho přitom rovněž zavolat jménem), částečně proto, že štěně bude od nás možná příliš daleko, a také zpočátku nebude schopno rozlišit povel od hry. Začněme tím, že malé štěně budeme volat příslušným povelem a jménem pravidelně při každé příležitosti, aby rozpoznalo zvuk svého jména. Přirozená zvědavost štěněte vám pomůže zajistit si jeho pozornost a brzy si na povel bude chodit pro potravu. Pro jasnější výcvik štěně připneme na svinovací vodítko. Zavoláme ho k sobě jako obvykle a neprodleně ho odměníme. Pokud štěně okamžitě neuposlechne, jemně ho táhneme k sobě a opakujeme „ke mně“. Nakonec všechno ještě jednou zopakujeme.
Výcvik je možné zhlédnout na internetu, tady je malý útržek videonávodu výcviku.
Králíček se musí po tom, co jste si ho přinesl domů, řadu věcí naučit. Jedním ze základních návyků je, zde už mockrát zmiňovaná, čistotnost králíčka, která spočívá v tom, že králíček pro vykonání potřeby používá záchod, který jste pro něj vytvořili. Je důležité, aby králíček pochopil, k čemu záchod slouží. Toho se dá dosáhnout třeba tak, že když vykoná potřebu mimo záchod, tak jeho čůrání utřete papírovým kapesníčkem a vložíte ho do záchodu a dáte tam i králíčka. Pokud se králíček naučí do záchodu čůrat, pak se tam naučí i bobkovat. Důležité je králíčka (aspoň zpočátku), vždy pochválit, když skočí do záchůdku. Podle vašeho hlasu pozná, že dělá správnou věc. Neměli byste čekat žádné zázraky, králíček se to nenaučí za pár minut, některým zakrslým králíkům to trvá i několik dní, než to pochopí, a jak tu již v článku zaznělo, existující králíčci, kteří se to nenaučí asi nikdy. Jiná situace je, pokud je králíček v pubertě, k tomu určitá nečistota prostě patří a králíček si od ní nemůže pomoci.
Komunikace s králíčkem je samozřejmě možná, králíček podle tónu vašeho hlasu pozná, jestli ho chválíte, nebo ho za něco káráte. Králíčka je důležité motivovat hlavně pochvalami, obzvlášť na začátku, když se učí řadu věcí. Pokud něco udělá správně, je důležité ho pochválit, aby měl tendenci své jednání znovu a znovu opakovat. Na králíčka nemá smysl křičet, k ničemu to nevede, pokud mu chcete zabránit v nějakém jednání, je mnohem lepší použít důrazný a varovný tón. Ale ani ten třeba někdy nezabere, stejně jako lidi, ani králíčci nejsou dokonalí. Pro králíčka je také důležité, aby poznal, že ho máte rádi a může vám věřit. Je třeba dobré na něj často mluvit, když procházíte kolem něj, nebo když ho míjíte, aby poznal, že vám na něm záleží. Takový králíček je pak v domácnosti spokojený a nebývá tak agresivní. Naopak králík, žijící velmi samotářsky a pod neustálým tlakem způsobený častým řevem jeho majitele, reaguje často útočně.
Než králíčka poprvé vypustíte doma z klece, je dobré odstranit vše, co by pro něj mohlo být pokušením. Dobré je tedy odstranit, nebo zamaskovat kabely (dají se třeba schovat do různých lišt), protože překusování kabelů se králíček odnaučí jen těžko. Možná to nějakou dobu neudělá, ale počítejte s tím, že když ho tím budete „pokoušet“, tak o ten kabel nakonec přijdete.
Králíčci se hrozně rádi mazlí a mají rádi měkké věci jako jsou deky, peřiny, postele nebo gauče. Problém je, že si je často značkují nejen bobky, ale i močí, což nikdo z nás jistě neocení. Pokud máte také látkový gauč, tak se občas stává, že králíčci látku trhají, někdy si tím vynucují pozornost. Tohle se králíček ale při důsledné výchově dokáže odnaučit. Problémem také bývají vysoké koberce, z nichž králíčci rádi vytrhávají nitě, nejhorší je, že někdy je i jedí, což jim může způsobit velké zdravotní komplikace. Králíčci si také velmi rozumí s naším oblečením, pokud někde v dosahu králíčka necháte válet jakékoliv oblečení, je dost pravděpodobné, že vám ho „vylepší“ nějakými dírkami. Čůrání do postele, nebo na gauč, může způsobovat snaha králíčka ukázat nám, že on je v domě pánem, případně ale tak může dávat najevo, že se mu něco nelíbí.
Stejně jak odstranit kabely je vhodné odstranit z králíčkova dosahu i všechny pokojové rostliny, velká část z nich totiž bývá jedovatá a králíček má tendenci okusovat vše, co potká, takže by mu to mohlo vážně ublížit. Pokud by se králíček zrovna do takové rostliny nepustil, je dost pravděpodobné, že bude hrabat v květináči, opět je to jeho přirozenost, se kterou nic nenaděláte. Kromě pokojových rostlin mohou být pro králíčka nebezpečná také další zvířata, která máte v bytě, nebo se kterými se může setkat venku při venčení. Ne každý pes a kočka si totiž s králíčkem rozumí a řada psů má silný lovecký instinkt, obzvlášť když před nimi králíček začne prchat. Kromě zvířat a rostlin jsou pro králíčka nebezpeční také lidé. Řada dětí (obzvlášť ty malé, kterým nevysvětlíte, že králíček není hračka) má ve zvyku králíčka tahat a sahat na něj, když on o to nemá zájem. Králíček pak bývá agresivní, zároveň je to také malé zvířátko, které děti mohou nevhodně zmáčknout, nebo uchopit a tragicky mu ublížit. Ale i dospělý se často dopouštějí chyby ve vztahu ke králíčkům. Někteří majitelé chtějí svým králíčkům dopřát čerstvý vzduch a vystaví je někde na přímém slunci, aniž by si uvědomili, že se králíček nemá kde před sluníčkem schovat (to se často stává, pokud králíčkovi vytvoříte ohrádku třeba na zahrádce), zároveň také musí mít možnost příjmu tekutin. I králíčkovi může hrozit úpal, který ale pro něj může být smrtelný. Snad každému majiteli králíčka se někdy stalo, že na králíčka omylem šlápl. Králíčci mají totiž tendenci se motat pod nohama, obzvlášť když jim majitel nese nějakou mňamku. Pokud to není nic vážného, stačí se králíčkovi vlídným hlasem omluvit (cítí tón hlasu a pochopí, že to nebyl žádný útok ani trest).
Cane corso je jedním z mála molossů, s nímž můžete nejen bez obav z ostudy chodit na cvičák, ale dosahovat i vynikajících výsledků ve zkoušce ZOP (Základní ovladatelnost psa). Zkouška ZOP obsahuje cviky základní (přivolání, ovladatelnost na vodítku, ovladatelnost bez vodítka, povely „Sedni!“, „Lehni!“, „Vstaň!“ a dlouhodobé odložení) a cviky skupinové a speciální (ovladatelnost na vodítku, povely „Sedni!“, „Lehni!“, „Vstaň!“, odložení ve skupině, přenesení psa psovodem a cizí osobou, chůze po nepříjemném materiálu).
Jakmile přineseme štěně domů, dáme mu jednoduchý pohodlný obojek, aby si zvyklo. Pejska vodíme na vodítku kolem domu, pomocí volné smyčky učíme přivolání. Kdykoli se s čímkoli na štěně obrátíme, oslovíme je jménem. Cane corso je typický venkovský pes, takže mu mírové soužití s domácí havětí nedělá potíže. Svou dominanci nezískává ani neprokazuje v bitkách s našinci nebo terorizováním slabších. Jeho vyrovnaná povaha, sociální inteligence a nekonfliktnost vylučují, že by pes decimoval drůbež, rdousil kočky a porval další psy.
Tvrdé „bojové“ hry se nedoporučují. Pokud je pes dobře vychováván, není třeba ho bít, postačí pouze tón hlasu. Návštěva cvičáku s cane corso se vřele doporučuje. Cane corso se na rozdíl od „středoasijce“ učit chce, práce na cvičáku s milovaným páníčkem ho baví. Má vynikající paměť, co se jednou naučí, nezapomene. Molossové jsou psychicky i fyzicky dozrálí teprve ve věku tří let, také tuto skutečnost je třeba při výchově a výcviku psa zohlednit. Dobře vychovaný a vycvičený cane corso je dobrý parťák pro život.
Teddy je jemné a klidné zvířátko mazlivé povahy, a tak se hodí k dětem i ke starým lidem, aby jim pomáhal zahánět samotu. Samotný králíček díky své povaze k dítěti přilne a bude ho brát za svého kamaráda. A nezáleží na tom, zda to bude sameček či samička. Teddy je společenský a za péči a pozornost se odměňuje náklonností. Kvůli samotě někteří chovatelé doporučují pořídit si dva králíčky, kteří se spolu zabaví. Nejvhodnější jsou dvě sestry z jednoho vrhu nebo vykastrovaný sameček se samičkou. Tyto kombinace jsou zárukou, že se nebudou rodit mláďata, ale hlavně nebude nutné řešit spory a souboje.
V prvních dnech po přinesení králíka pečlivě sledujte, když ho necháte volně běhat. Pokud ho přistihnete při činu (čurá, dělá bobky), máte dvě možnosti:
vzít ho a odnést na toaletu;
dát mu na srozuměnou nesouhlasným tónem hlasu, že takto tedy ne, a bobky odnést do toalety a připadnou loužičku vysát papírovým kapesníkem. A až jej přistihnete na toaletě, mějte po ruce dobrotu, kterou ho odměníte, abyste ho pozitivně motivovali.
Postup č. 1je trochu problematický, protože králíci většinou nesnáší zvedání a přenášení (evokuje jim to pocit, kdy je v přírodě chytí dravec, oni letí vzduchem, nemohou utéct a je s nimi konec). Pokud tedy budete králíka na záchůdek přenášet, může se dost dobře stát, že se mu to nebude líbit, vaši ruku si spojí s nedobrovolným pobytem ve vzduchu a bude před vámi prchat, i když ho budete chtít jenom pohladit. Doporučujeme tedy používat spíše metodu č. 2.
Nečekejte zázraky během několika hodin nebo dnů. Některým králíkům trvá déle, než se na záchůdek naučí chodit. Základem je naučit králíka do toalety čurat. Bobky se časem přidají.
Králíkovi dejte do klece podestýlku okamžitě pouze do toalety a do zbytku klece kobereček. Pokud bude mít králík podestýlku jak v kleci, tak v místě vylučování, nebude mezi tím rozlišovat, a to ani za předpokladu, že bude podestýlka v kleci jiná, a na toaletu se nenaučí.
Mláďata v záchůdku často leží a odpočívají. Nebojte, s věkem je to přejde.
Někteří králíčci neradí chodí na rohový záchůdek. Tento problém lze vyřešit pořízením komfortnější obdélníkové toalety pro kočky. Umístěte králíkovi do pokoje alespoň jednu externí toaletu, kterou bude moct používat při pobytu mimo klec. V přírodě králíci nekonají potřebu do své nory a je možné, že váš králíček bude taky tak čistotný, že upřednostní vyprazdňování mimo klec. Někteří králíci chodí neradi na toaletu, pokud jsou jako podestýlka používány dřevité pelety. Je možné, že jim vadí rachot při doskoku do záchůdku nebo je tvrdé p
