TMAVE a nejen to se dozvíte v tomto článku. Amazónci patří mezi menší druhy papoušků a rod Pionites bohužel k těm hlučnějším. I když svým zbarvením asi zase k těm nejpěknějším. Mohou se dožít až 40 let.
Amazónek šupinkový
Amazónek šupinkový (Pionus maximiliani) je téměř celý tmavě zelený, jen na spodní části těla bledý a více do bronzovohnědé barvy. Čelo a uzdičku má černé, líce zelené s modrošedým lemováním konců pírek, hlava je modrozelená s tmavě šedým lemováním peří. Bradu a proužek přes spodní část hrdla má tmavě modré, záda, křídla, kostřec, prsa a břicho s olivově hnědým lemováním. Ocas je na středu zelený, krajní ocasní pera modrá, u kořene červená. Zobák je žlutavě rohový, horní čelist u kořene tmavě šedá, oko tmavě hnědé, běhák šedý. Dorůstá délky 29 cm a hmotnosti do 290 g.
Obývá oblast od Kostariky až po střední Brazílii a severní Bolívii. Jedná se o velmi společenského ptáka, který ve velkých hejnech protahuje pralesem při hledání plodů, bobulí, semen a výhonků, zalétává i do kukuřičných plantáží a způsobuje zde značné škody.
V době hnízdění se jednotlivé páry oddělují a budují si hnízdní dutiny v odumřelých kmenech pralesních velikánů nebo ve stromech s měkkým dřevem.
Většinou jsou dováženi mladí, dosud zelení ptáci. Ti bývají poněkud citliví vůči našemu podnebí. Proto bychom je měli aklimatizovat ve vnitřní voliéře nebo v bytě. Jednotlivě držený amazónek se může velmi ochočit, a dokonce se většinou vzdává i hlasitého vřeštění, které je jinak pro tento druh typické.
Amazónek šupinkový vyžaduje nejen během hnízdění výbornou kondici. Kromě poskytnutí dostatečného prostoru k létání a různým hrátkám je nutné věnovat pozornost také správnému složení krmiva. Podávaná strava nesmí být příliš tučná! Vyvarujte se tak podávání semen s vysokým obsahem tuku. Podávejte spíše sušší granulované krmivo, které obsahuje tuku méně, nejlépe v kombinaci s dostatkem ovoce a zeleniny. Zrniny podávejte spíše jako doplněk stravy nebo za odměnu. Vodu udržujte vždy čerstvou, protože amazónek modrohlavý se v ní často a rád koupe. Občasným rosením zabráníte nejen případným dýchacím problémům, ale také tím napomůžete výborné kondici amazónkova opeření.
Patří mezi nejčastěji chované druhy amazónků u nás. Není náročný ani tak hlučný jako amazoňané, navíc se spokojí i s menším prostorem (boxové klece v místnosti). Odchovy bývají bezproblémové, ale potřebují dostatečný prostor. Samice snáší 3 až 5 vajec, které zahřívá 26 dní. Mláďata vylézají z budky za 60 až 65 dní, rodiče je pak ještě několik týdnů krmí, než jsou zcela samostatná.
Tito amazónci jsou relativně nenároční na prostor a hnízdní budku. Ideální rozměry klecí pro chov amazónků jsou 0,6 x 1,1 x 1,4 m (hloubka, výška, délka). Někteří chovatelé jim dopřávají větší prostory. Zimovat by měli ve vytápěných místnostech, kde se teploty pohybují neustále okolo 18–20 °C.
Plemeno ragdoll se zrodilo poměrně nedávno, a to v 60. letech 20. století v Kalifornii. Ragdollové byli vyšlechtěni chovatelkou Annou Baker, která pro chov tohoto plemene použila kočku Josephinu. U Josephiny se totiž po autonehodě objevila vlastnost typická pro ragdolly – po zvednutí do náruče se jim naprosto povolí svalstvo, až se podobají hadrové panence (odtud název ragdoll, v překladu „rag“ = hadr, „doll“ = panenka). U všech Josephininých koťat se údajně tento povahový rys dále vyskytoval a při šlechtění se na něj kladl důraz. Zakladateli plemene ragdoll se tak stala Josephinina koťata Fugiana, Buckwheat a Daddy Warbucks.
Kočky plemene ragdoll se chovají velmi přátelsky k lidem, rády se mazlí a jsou přítulné a poddajné. I s ostatními kočkami vycházejí dobře. Pro ragdolly je výhodné, pokud doma máte ještě nějaké kočky. Zamezí se tím tomu, aby trpěly samotou, kterou špatně snáší. V jistém slova smyslu se podobají psům – svého majitele si hlídají, a dokonce mu s oblibou nosí nejrůznější kočičí hračky.
Ragdoll patří mezi polodlouhosrsté kočky. Na krku mu srst narůstá nejdelší, na hlavě naopak nejkratší. Srst je velmi hustá a hedvábně jemná. Koťata jsou po narození nejčastěji čistě bílá, ale už po několika dnech se zbarvují a tmavnou.
Ragdoll se velikostně řadí mezi středně velká plemena, ale tělo této kočky působí díky srtsti mohutným dojmem. Jejich hmotnost se pohybuje mezi sedmi a deseti kilogramy. Délka u kocourů může dosahovat až jednoho metru.
Oči by měly být zbarveny modře. Čím tmavší odstín, tím lépe. Uši nejsou do špičky, ale jsou mírně zaoblené. Krk bývá krátký a tlustý a spolu s dlouhými chlupy plynule navazuje na hruď. Zadní nohy jsou o něco delší než přední, takže zadní část mírně vystupuje nahoru. Ragdoll mají středně dlouhý, bohatě porostlý ocas.
Plemeno ragdoll je uznané ve třech typech (mitted, colorpoint a bicolor) a devíti barvách (red – červená, creme – béžová, lynx, tortie, torbie, seal – černohnědá, chocolate – čokoládová, blue – modrá, lilac – lilová):
Colorpoint musí mít nohy, uši, ocas a masku sladěné s trupem. Nos a polštářky na tlapkách jsou tmavé. Náprsenka, břicho a hruď jsou světlejšího odstínu. Nos a polštářky tlapek musí být tmavé jako barva odznaků. Ragdoll typu colorpoint nesmí mít nikde bílou barvu.
Typ mitted je podobný colorpointu, ale na nohách má bílé ponožky (nesmí na nich mít tmavé fleky). Přední ponožky jsou kratší, zadní delší až po patu. Mitted má bílý pruh od ocasu až k bradě. Polštářky na tlapkách jsou na rozdíl od colorpointu růžové. Atraktivní je bílé zrcadélko na nose.
U typu bicolor jsou záda, uši, ocas a maska tmavě zbarvené. Okolo čenichu by měla být bílá skvrna ve tvaru obráceného „V“. Polštářky na tlapkách a nos jsou stejně jako u typu mitted růžové. Břicho a nohy jsou u tohoto typu zbarvené bíle (bílá musí být čistá, beze skvrn). Naopak na ocase a uších se nesmí vyskytovat bílé znaky.
Amazónek modrohlavý (Pionus menstruus) je od ostatních druhů papoušků dobře rozeznatelný díky svému výrazně modře zbarvenému opeření hlavy, podle něhož také získal jméno. Toto opeření se však objevuje až v dospělosti, a proto se často stane, že je tento druh při nákupu dosti opomíjen a místo něj dostanou přednost papoušci, kteří mají nádherné zbarvení již v útlém věku. Tento papoušek vám může díky své oddané povaze, roztomilému chování a vysokému věku, kterého se dožívá (průměrně okolo 25 let, někteří jedinci až 40 let), být dobrým společníkem po podstatnou část vašeho života.
Řadí se mezi středně velké papoušky – dorůstá do délky okolo 27,5 cm a váží průměrně 245 gramů. Pohlaví nelze s jistotou vizuálně rozeznat. Celkově je zelený, hlavu a krk má modré, hrdlo růžově červené, příuší tmavě červené. Horní psa jsou zelená s olivově hnědým nádechem a modravým lemem konců pírek. Spodní krovky ocasní má červené, na konci modravě zelené. Ocas je zelený, u kořene na vnitřní straně červený, po stranách a na špici modrý. Zobák tmavě šedý, u kořene a po stranách červenější, oko tmavě hnědé, běhák zelenavě šedý. Mláďata mají celkově mdlejší barvy. Hlava je převážně zelená s několika modrými pírky.
V přírodě je amazonek modrohlavý široce rozšířen. Obývá téměř celou tropickou část a většinu severní části Jižní Ameriky kromě vysokých oblastí v Andách. Dále se vyskytuje také v zemích centrální Ameriky. Tráví čas ve větších hejnech, pouze v období páření a hnízdění jej můžeme spatřit v párech. Hejna se zdržují na otevřených zemědělských oblastech.
Do chovu je tento papoušek velmi vhodný. Jeho hlasové projevy nejsou nikterak nepříjemné ani tolik hlasité jako u některých jiných druhů papoušků. Pohlavní dospělosti dosahuje ve věku 3 let.
Úspěšný odchov je možný jen v dosti prostorné kleci, kde bude mít pár dostatek prostoru pro létání. Ptáci musí být totiž pro hnízdění v dobré kondici. Rovněž výběr partnera a soudružnost páru je pro úspěch chovu rozhodující. Hnízdní období začíná většinou v březnu až květnu, ale důležitým faktorem je i prostředí, kde jsou papoušci umístěni. Po páření samička snese obvykle 3 až 4 vajíčka. Po snesení prvního nebo druhého ihned nasedá. Doba inkubace trvá 26 dní. V budce mláďata rostou a opeřují se po dalších přibližně 70 dnů. Amazónek modrohlavý obvykle hnízdí dvakrát za sezónu. Jako hnízdní budka je nejvhodnější přírodní dutý kmen s průměrem 30 cm a výškou 50–70 cm. Budku je nutné vybavit vletovým otvorem o průměru 10 cm. Na dno budky se dává asi 15centimetrová vrstva dřevěných pilin.
Nejen během hnízdění vyžadují amazónci modrohlaví výbornou kondici. Kromě poskytnutí dost
Papoušek královský (Alisterus scapularis) bývá v domácnostech často chován jako zcela ochočený mazlíček. V přírodě bývá běžně k vidění v parcích a zahradách na předměstí Austrálie.
Samec má hlavu a spodní partie šarlatově červené, spodní krovky ocasní zelenočerné, široce lemované červeně. Záda a křídla jsou tmavě zelená se světlým pruhem na vnější straně křídel. Na zadní straně krku má úzký modrý pruh, který odděluje červené a tmavě zelené zbarvení. Horní čelist zobáku má červenou s černou špičkou, dolní černou. Samice má tmavě zelenou hlavu, hrdlo a prsa, břicho a dolní část prsou jsou šarlatově červené. Zobák je celý černý. Oko u obou pohlaví je žluté, běhák šedý. Dorůstá délky 40 cm a hmotnosti do 240 g.
Ve volné přírodě obývá celé východní pobřeží Austrálie od severního Queenslandu až po jihovýchodní Viktorii. Papoušek královský je zde běžným druh žijícím v lesích a není bezprostředně ohrožen. V některých lokalitách si ptáci zvykli na dokrmování od lidí a poměrně zkrotli. Existují dva poddruhy – papoušek královský velký a papoušek královský malý. Královští papoušci mají výrazný pohlavní dimorfismus.
Dává předost životu ve stromech, ale spatřen může být i na zemi při sběru potravy. Nejčastěji se vyskytuje v párech nebo hejnech čítajících pár kusů. Navštěvuje zahrady, zalesněné plochy, parky či deštné lesy. Páry hnízdí nejčastěji v dutinách eukalyptových stromů. Jako vystýlka jim slouží hobliny vznikající při úpravě kotliny.
Volně žijící papoušek královský je vcelku plachý, živí se ořechy, semeny, ovocem, bobulemi, nektarem a pupeny.
Dnes je jejich přírodní lokalita velkou měrou nahrazena zemědělskou půdou. Farmáři tento druh považují za škůdce, protože dokáže zlikvidovat velké množství obilnin na polích a ovoce v sadech. V minulosti docházelo ke křížení s papoušky horskými či nádhernými.
Mutací je známo pomálu – nejčastější a taky nejkrásnější je mutace žlutá (dilute), méně známá je modrá (parblue) a skořicová. Vyskytují se občas také papoušci královští straky a oranžoví ptáci, ale nejspíš ještě nebylo ověřeno, zda se jedná o mutaci, nebo pouze o modifikaci zbarvení.
Papoušci královští jsou poměrně klidní a také inteligentní ptáci. Jako společníci bývají velmi přítulní a zábavní. Mají však velké nároky na prostor a prostor bytu jim skutečně nepostačuje. Navíc vzhledem k poměrně velké velikosti mohou v bytě při svých leteckých pokusech napáchat škody. Nenaučí se mluvit.
Každý pták, kterého máme v úmyslu ochočit, musí být mladý. Pokud možno co nejmladší, takový, který se právě osamostatnil od rodičů. Nejideálnější je sehnat mládě ručně dokrmené. Takoví ptáci jsou jako mazlíčci velmi v
Fenek je nejmenší psovitá šelma. Samice váží průměrně 0,8 kg, lišáci jsou o něco větší (až 1,5 kg). Je to štíhlá šelmička (délka těla je 35 až 41 cm) s velmi dlouhým huňatým ocasem, který tvoří skoro 60 % její délky (až 30 cm), a dlouhýma, ale silnýma nohama. Výška šelmy v kohoutku je 18 až 22 cm. Nápadné jsou obrovské ušní boltce, které mohou být dlouhé až 15 cm. Společně s velkou bubínkovou výdutí (latinsky bulla tympanica) zodpovídají za velmi jemný sluch a navíc slouží jako tepelný výměník, který pomáhá fenkovi ochladit se. Právě kvůli takto charakteristickým boltcům se nazývá tento živočich i fenek ušatý.
Dalším důležitým smyslem je zrak. Fenci vidí velmi dobře i v šeru. Zuby, zvláště špičáky a trháky, jsou malé. Srst je hustá a hedvábně hebká, zlatoplavá, na končetinách, břiše a obličeji bílá. Špička ocasu je černá. Také chlupy vyrůstající nad ocasní žlázou (fialkou) jsou tmavě hnědé až černé. Tlapky jsou chráněné hustou srstí před rozpáleným pískem. Oči, hmatové vousy, čenich a prstní polštářky jsou tmavě zbarvené.
