Hlavním původcem zablešení je blecha psí (Ctenocephalides canis). Blecha psí je vzácnější, ale snadněji přechází na člověka. Je to drobný hmyz, který má tělo o velikosti 3 až 4 mm, má červenohnědou barvu, skáče na vzdálenost až 1,5 m. Poslední pár nohou je delší a je uzpůsobený ke skákání. Dospělé blechy se živí krví.
Blechy nakladou vajíčka do skulin v podlaze, mezi prkny kotce, do spárů v boudě a do čalounění křesel a psích pelíšků. Za 5 až 12 dní se z nich vylíhnou larvy, které žijí mimo tělo hostitele a živí se organickými částečkami prachu. Přitom, pokud na ně narazí, sežerou i vajíčka tasemnice psí. Po 9 až 11 dnech se zakuklí a takto přežívají 11 až 20 dnů, pak se z nich líhnou blechy, které ihned vyhledávají hostitele. Živí se již pouze jeho krví, a to samci i samice blech. Dospělci žijí 3 až 5 měsíců. Proto nestačí zlikvidovat blechy pouze na psovi, ale především odblešit pelech a všechna místa, kde se pes vyskytuje, protože právě tam se nacházejí vajíčka a larvy. Dospělci na psovi jsou už jen vrcholkem ledovce, většina bleší populace přebývá v okolním prostředí v podobě vajíček a larev.
Největším problémem při napadení blechami je alergická reakce na pokožce způsobená alergeny z bleších slin. Nejčastěji se svědivá ložiska u psů vyskytují v oblasti zad a kořene ocasu, na nohách, břichu, ve slabinách a na krku. Blechy jsou také mezihostitelem tasemnice.
Na ochranu psů proti vnějším parazitům se používají antiparazitární přípravky, které jsou k dispozici v podobě spreje, obojku nebo ve formě spot on. Záleží vždy na majiteli, jaký preparát pro své zvíře zvolí.
Hlavním původcem zablešení je blecha psí (Ctenocephalides canis). Blecha psí je vzácnější, ale snadněji přechází na člověka. Rovněž jde o drobný hmyz o velikosti 3 až 4 mm, má červenohnědou barvu, skáče na vzdálenost až 1,5 m. Poslední pár nohou je delší a je uzpůsobený ke skákání. Dospělé blechy se živí krví.
Blechy nakladou vajíčka do skulin v podlaze, mezi prkny kotce, do spárů v boudě a do čalounění křesel a psích pelíšků. Za 5 až 12 dní se z nich vylíhnou larvy, které žijí mimo tělo hostitele a živí se organickými částečkami prachu. Přitom, pokud na ně narazí, sežerou i vajíčka tasemnice psí. Po 9 až 11 dnech se zakuklí a takto přežívají 11 až 20 dnů, pak se z nich líhnou blechy, které ihned vyhledávají hostitele. Živí se již pouze jeho krví, a to samci i samice blech. Dospělci žijí 3 až 5 měsíců. Nestačí tedy zlikvidovat blechy pouze na psovi, ale především odblešit pelíšek a všechna místa, kde se pes vyskytuje, protože právě tam se nacházejí vajíčka a larvy, dospělci na psovi už jsou jen vrcholkem ledovce, většina bleší populace přebývá v okolním prostředí v podobě vajíček a larev.
Největším problémem při napadení blechami je alergická reakce na pokožce způsobená alergeny z bleších slin. Nejčastěji se svědivá ložiska u psů vyskytují v oblasti zad a kořene ocasu, na nohách, břichu, ve slabinách a na krku. Blechy jsou také mezihostitelem tasemnice.
Na ochranu psů proti vnějším parazitům se používají antiparazitární přípravky, které jsou ve formě spreje, obojku nebo coby spot on. Záleží vždy na majiteli, jaký preparát pro své zvíře zvolí.
Hlavním původcem zablešení je blecha kočičí (Ctenocephalides felis). Blecha je drobný hmyz, který má tělo o velikosti 3 až 4 mm, červenohnědou barvu, skáče na vzdálenost až 1,5 m. Poslední pár nohou je delší a je uzpůsobený ke skákání. Dospělé blechy se živí krví. Tato blecha žije jak na kočkách, tak na psech.
Blechy nakladou vajíčka do skulin v podlaze, do spojů v příbytku kočky a do čalounění křesel. Za 5 až 12 dní se z nich vylíhnou larvy, které žijí mimo tělo hostitele a živí se organickými částečkami prachu. Přitom, pokud na ně narazí, sežerou i vajíčka tasemnice. Po 9 až 11 dnech se zakuklí a takto přežívají 11 až 20 dnů, pak se z nich líhnou blechy, které ihned vyhledávají hostitele. Živí se již pouze jeho krví, a to samci i samice blech. Dospělci žijí 3 až 5 měsíců. Proto nestačí zlikvidovat blechy pouze na kočce, ale především je potřeba odblešit pelíšek a všechna místa, kde se kočka pohybuje (vlastně celý byt), protože právě tam se nacházejí vajíčka a larvy, dospělci na kočce už jsou jen vrcholkem ledovce, většina bleší populace přebývá v okolním prostředí v podobě vajíček a larev.
Největším problémem při napadení blechami je alergická reakce na pokožce způsobená alergeny z bleších slin. Nejčastěji se svědivá ložiska u koček vyskytují v oblasti zad a kořene ocasu, na nohách, břichu, ve slabinách a na krku. Blechy jsou také mezihostitelem tasemnice.
Na ochranu koček proti vnějším parazitům se používají antiparazitární přípravky, které jsou k dostání jako sprej, obojek nebo ve formě spot on. Záleží vždy na majiteli, jaký preparát pro své zvíře zvolí.
Svrab je silně intenzivní postižení kůže způsobené zákožkou svrabovou. Je to infekční postižení, přenosné mezi zvířaty. Nejčastější léze bývají na uších, loktech, kotnících.
Demodikóza patří také mezi svrabová onemocnění, je vyvolávaná parazitem Demodex canis. Primárně svědivá není, až po následné infekci kůže se projevuje svědivost. Základním projevem bývá vypadávání srsti v malých místech, která se postupně rozšiřují.
Blechy způsobují svědění i u psů bez alergie, ale míra svědění je zde daleko menší.
Kožní parazitózy jsou svrab, demodikóza a blechy. Svrab je silně intenzivní postižení kůže způsobené zákožkou svrabovou. Je to infekční postižení přenosné mezi zvířaty. Demodikóza patří také mezi svrabová onemocnění a je vyvolávaná parazitem Demodex canis. Primárně svědivá není, až po následné infekci kůže se projevuje svědivost. Primárním projevem bývá vypadávání srsti v malých místech, která se postupně rozšiřují. Blechy způsobují svědění i u psů bez alergie, ale míra svědění je zde daleko menší.
Jedná se o další parazitní onemocnění, které je také známé pod pojmem roupy. Roup králičí je parazit, který je velký asi 5 až 10 milimetrů. Parazité u králíka zrají v tlustém střevě.
Projevy
Příznaky přítomnosti tohoto parazita v těle králíka se neobjevují hned od začátku. Obvykle začínají být znatelné, až když je buď parazitů v těle více, nebo parazit dozraje do určitého stádia. Králík v tomto pozdějším stádiu začíná náhle hubnout (i když stále jí), trpí průjmy, případně i chudokrevností. Sliznice v okolí jeho konečníků je zarudlá, může být i oteklá a svědivá. Když se roupi v těle králíka znatelně rozmnoží, je možné je i v okolí jeho konečníku pozorovat.
Příčiny
Králík se obvykle králičím roupem nakazí od jiného králíka, který znečistí společné krmivo, nebo stelivo. Také se tento parazit může dostat ke králíkovi prostřednictvím „zeleného krmiva“, s nímž přišel do kontaktu infikovaný divoký králík nebo zajíc.
Léčba
Na pasalurózu veterinář obvykle použije prostředky na odčervení s tím, že dávkování je velmi individuální.
Prevence
Jako prevence může v tomto případě sloužit podávání různých přípravků na odčervení (preventivně) a ideálně nepoužívání „zeleného krmiva“ z míst, kam mají přístupně volně žijící divocí králíci případně zajíci. Vhodné je také nového králíka v chovu preventivně odčervit a na pár dní dát do karantény.
Blecha patří mezi nejhojnější a nejčastější cizopasníky psa. Není nebezpečná jen svým vlastním cizopasením, ale i tím, že je mezihostitelem tasemnice psí.
Blecha je malý drobný parazit, velký 1–5 mm. Dokonalé přizpůsobení blech k cizopasnému způsobu života se projevuje v jejich stavbě těla. To je ze stran zploštělé, s mohutně vyvinutým třetím párem končetin. Blechy tak snadno pronikají srstí hostitele a znamenitě na velké vzdálenosti skáčou. Skoky dlouhé až 1,5 m jsou důležité pro šíření cizopasníka z jednoho hostitele na druhého. Celé tělo blechy je silně vyztužené chitinem, takže je velmi pevné. Je červenohnědě zbarvené, lesklé. Samice jsou větší než samci.
Dospělé blechy jsou stálí cizopasníci psa. Svého hostitele tu a tam nakrátko opouštějí, ale jen proto, aby zanedlouho cizopasili zase na jiném. Blecha psí dává přednost psům, ale příležitostně, po omezenou dobu, je schopna žít i na jiném hostiteli. Při zvlášť silném napadení psa mohou blechy dočasně přejít i na člověka.
Samice kladou vajíčka především do skulin v podlaze a nečistot v okolí lože psa. Při velmi silném napadení je kladou také přímo do jeho srsti. Vajíčka pak obyčejně spadnou a dostanou se mimo tělo psa. Za 5–12 dní se z nich líhnou larvy. Jsou asi 4–5 mm dlouhé, bělavé, porostlé jemnými chloupky. Vždy žijí mimo tělo hostitele, na zemi, obvykle v jeho blízkém okolí. Živí se organickými částečkami prachu. Přitom mohou pohltit i vajíčka tasemnice psí, narazí-li na ně. Obvykle po 9–11 dnech se larvy zakuklí. Klidové stadium ve vývoji blechy – kukla – trvá většinou 11–20 dní. Kukly lze nalézt v okolí hostitele. Zámotky opouštějí dospělci, kteří ihned vyhledávají psa, aby mohli sát krev. Jinou potravu nejsou schopni přijímat. Krev sají obě pohlaví. U samic předchází sání krve každé snůšce vajíček. Za příznivých podmínek může celý vývoj od vajíčka po dospělce trvat dokonce jen 18 dní. Dospělé blechy žijí průměrně 3–5 měsíců.
Jen výjimečně, u mimořádně zanedbaných jedinců, a zvláště za teplého počasí, může celý vývoj blechy včetně larvy a kukly proběhnout v srsti psa.
Pokožku hostitele dráždí blechy pouhým svým pohybem v srsti. Ale také ji poškozují, když ji nabodávají při přijímání potravy. To vše vyvolává velice silné svědění. Do bodných ranek, které způsobují sáním, vpouštějí blechy sliny obsahující podobně jako u klíšťat látky, které brání sražení krve. Tyto látky však také dráždí tkáně v okolí ranky, což opět vyvolává svědění. Pes se v těchto místech škrábe, a kam dosáhne zuby, tam se i kouše. Přitom může snadno pohltit blechu nakaženou tasemnicí a infikovat se. Mnohdy se pes škrábe a kouše při zablešení tak, že si způsobí četná drobná, ale i rozsáhlejší zranění pokožky. Ta se mohou druhotně stát vstupní branou bakteriální infekce. Dochází pak k vypadávání srsti a vznikají rozsáhlé strupy. Pes, který nemá klid ani při spánku, po čase hubne a celkově chátrá. Někdy – u citlivých jedinců – vyvolávají blechy závažné potíže alergického původu.
U psů, kteří nejsou na zablešení zvyklí, způsobuje úporné drbání již přítomnost několika málo cizopasníků. Přitom slabší napadení nemusí být včas rozpoznáno. Blechy jsou velmi pohyblivé a umějí se rychle skrýt. Pozornosti chovatele nesmějí však ujít svědivá zarudlá místa po sání blech na kůži psa. Ta jsou, podobně jako trus blech, který lze v srsti najít, důkazem napadení blechami. Blechy přijímají víc krve, než stráví. Proto část nestrávené krve odchází s výkaly z jejich těla. V srsti takový trus vypadá jako drobná, tmavě zbarvená zrnka podobná máku.
Hubení blech musí být soustavné. Rozhodně nestačí pouze psa odblešit. Je třeba podrobit důkladné očistě také prostředí, v němž je zvíře drženo, aby se předešlo znovunapadení. Vhodné přípravky doporučí majiteli psa veterinární lékař, který přihlédne k věku zvířete i dalším okolnostem.
Přípravky ve spreji musí být použity tak, aby se účinná látka dostala na kůži a opravdu zasáhla cizopasníky. Zvlášť pečlivě je třeba postupovat při postřiku dlouhosrstých psů, psů hrubosrstých a těch, kteří mají silně vyvinutou podsadu. Podle okolností se postříká celý povrch těla psa nebo se přípravek nastříká jen na takzvaná predilekční místa. To jsou místa, kde se blechy, ale i jiní vnější cizopasníci zdržují nejčastěji a v největším množství, i když napadení není mimořádně silné. Predilekční místa jsou za ušima, na šíji, za lopatkami, na hřbetě nad páteří a u kořene ocasu.
Při ochraně psa před zablešením se nejnověji stále více uplatňují repelenty, látky, které sice vnější cizopasníky nehubí, ale odpuzují je. Vhodné prostředky s tímto účinkem doporučí majiteli psa veterinární lékař.
I když je použitý přípravek k hubení cizopasného hmyzu pro psa poměrně nejedovatý, je třeba při postřiku sprejem chránit oči, ústí zevních zvukovodů, ústa a nos.
Při ošetření prostředí speciálním přípravkem je třeba pamatovat i na různé předměty, jako jsou podložky pod psa, košík na ležení, ale i čalouněný nábytek, polštáře, přikrývky a jiné zařízení v bytě. Při ubytování psa v kotci je nutno podrobit důkladné očistě i boudu. Materiál použitý jako její vystýlka je nejlepší spálit.
Stále je třeba mít na zřeteli, že blecha psí je mezihostitelem tasemnice psí, proto po každém zablešení psa musí následovat i jeho odčervení na tasemnici.
Alespoň jednou týdně zkontrolujte, jestli váš pes nemá v kožichu blechu. Jednoduchým diagnostickým testem je nález blešího trusu při česání. Jedná se o malé černé kuličky velikosti zrnka mletého pepře, které se při kontaktu s vodou zbarví do červena. Zkuste je při nálezu rozetřít o kousek vlhké vaty. Často totiž nemusíte blechu vůbec najít. Zvíře přečešte hustým hřebenem a zkuste tak blechu vyčesat. Blecha může být vidět v oblasti břicha, kde je méně srsti.
Velmi svědivá může být i suchá kůže. Tento problém často souvisí s výskytem nadměrného množství lupů nebo šupinek z kůže. Zacuchaný, mastný nebo špinavý kožich zvířete pak může být příčinou nepohody vedoucí k drbání.
Vyberte kvalitní krmení. Krmte dietou s pozitivním vztahem ke kvalitě kůže a srsti v průběhu celého života zvířete. Některé prémiové diety obsahují specifické balancované mastné kyseliny v poměru, který zlepšuje kvalitu srsti a snižuje výskyt suché kůže. Pokud máte krmení, které neobsahuje nenasycené mastné kyseliny, zvažte jejich přidávání do potravy zvířete. Ne každý typ tuků je obsahuje. Rostlinný olej, sádlo, máslo nebo slaninový tuk nejsou správnou volbou. Pro nejlepší výsledek musíte přidávat ke krmení mastné kyseliny omega-6 a omega--3 ve specifickém poměru. Existují i speciální oleje.
Zvažte rovněž typ používaného šamponu. Přílišné koupání zvířete může být důvodem vysušování jeho kůže. V některých případech můžete léčebně použít speciální veterinární šampon odstraňující odloupanou kůži. Běžné kartáčování a vyčesávání srsti může také pomáhat.
Veš psí u psa parazituje jako opravdová veš, která saje krev, zato všenka, která má kousací ústní ústrojí, se živí se kůží a chlupy. Jsou to dva různé druhy parazitů s odlišnou životní strategií a u postiženého psa jejich přítomnost způsobuje trochu odlišné klinické příznaky.
Veš psí (Linognathus setosus) je 1–2 mm velký zploštělý bezkřídlý hmyz. Má nápadně malou protáhlou špičatou hlavu, nemá žádné oči a k pohybu v srsti jí slouží šest silných nohou opatřených drápkem. Živí se krví hostitele. Parazituje na psovi i na lišce. Preferovaným místem výskytu je hlava a krk, zvláště převislé uši některých plemen, dále kůže pod zplstnatělou srstí, hromadí se také okolo očí či pod obojkem. Jsou to pomalu se pohybující zvířata, při rozhrnutí srsti jsou zakousnuté vši snadno vidět. Svého hostitele dobrovolně nikdy neopouštějí. Dospělá samička klade jedno vajíčko denně. Hnidu lepí ke kořínkům chlupů. Trvá 10– 15 dní, než se z vajíčka vylíhne nymfa podobná dospělci, jen menší. Nymfa dospívá asi za dva týdny a cyklus se opakuje. Mimo hostitele přežije veš jen 1–2 dny. K přenosu dochází přímým kontaktem mezi psy, štěňata se nakazí od matky, psi získají vši také ležením ve společných peleších či sdílením hřebenů a dek. Na vypadaných chlupech mohou být živé hnidy, na kterých vši přežívají poněkud déle.
Bodání vší způsobuje na psí kůži vznik svědivých pupínků. Malé množství vší a tím pádem i štípanců může uniknout pozornosti, ale při větším počtu si pes štípance rozškrábe do krve, do poškozené kůže se dostane infekce, srst je olámaná, matná, suchá, pocuchaná. Vlhká srst napadených psů je cítit po myšině. Zanícená svědivá kůže na uších může připomínat svrab. Vši mohou navíc sát tolik krve, že u svého hostitele, typicky u štěněte, způsobí chudokrevnost s bledými sliznicemi, nebo dokonce celkovou slabost a oslabení imunity.
Všenka psí
Všenka psí (Trichodectes canis) je 1–2 mm velký bezkřídlý hmyz s krátkou širokou hlavičkou. Všenka je zbarvená do žluta. Stejně jako veš se pohybuje pomocí šesti končetin s drápky. Na rozdíl od vši velmi čile. Neustálým lezením v srsti způsobuje velké svědění. Všenka psí nesaje krev, ale okusuje pokožku a živí se kůží, srstí a organickými nečistotami. Pes domácí je hlavním hostitelem této všenky, ale stejně tak může parazitovat i na vlku, kojotech, šakalech a liškách. Na zamořeném psovi se nachází především na hlavě, krku a na zádech a ocasu. Shromažďuje se kolem tělních otvorů či ran. Drží se u kořínků chlupů, rychle běhá a nemusí být snadné ji spatřit. Životní cyklus je podobný jako u vši. Samička klade několik vajíček za den, které lepí jednotlivě ke kořínkům. Z hnid se za 2–3 týdny líhne nymfa, která se vyvíjí o něco déle než veš, takže cyklus trvá 30–40 dní. Dobou přežití mimo hostitele a přenosem se všenka neliší od vši psí.
Všenky krev nesají, ale psí kůži dráždí svým neustálým pohybem a kousáním. Psa invaze všenek velice svědí. Rozmnožování je tak rychlé, že všenky zanedlouho svým množstvím způsobují svému hostiteli značné potíže. Světle žlutá všenka psí se živí odlupujícími se částečkami kůže. Všenky samotné viditelně nepoškozují kůži, viditelné změny na kůži a srsti jsou způsobené škrábáním, olizováním se či vykusováním. U některých zvířat mohou být příznaky zavšivení sotva znatelné nebo jen mírné, jako například zvýšené množství lupů v srsti doprovázené mírným svěděním. U jiných se objevuje suchá, hrubá, rozježená, řídká srst až lysivost. Některé psy mohou všenky trápit natolik, že se rozškrábou do krve, dojde k druhotné bakteriální nebo kvasinkové infekci a nemocná kůže je plná vřídků a strupů. Někdy dlouhotrvající svědění způsobuje i poruchy chování, agresivitu, odmítání doteků a celkově špatnou ovladatelnost psa.
Nejčastěji se na člověka dostane dravčík kočičí, pak dravčík psí, králičí dravčíci jen málokdy. Obecně platí, že to bývají klinické příznaky u králíka, které upozorní na problém, u psa a u kočky se cheyletielóza často zjistí až při zkoumání příčiny vyrážek na těle majitelů a samotná zvířata jsou zcela bez příznaků.
Na lidské kůži se dravčík nedokáže množit, ale člověka dokáže pokousat. To se projevuje jako silně svědivá vyrážka nastupující po kontaktu se zvířetem, které má v srsti dravčíka, i když samotné zvíře může být na první pohled zdravé. Vyrážka vzhledem i intenzitou svědění může připomínat svrab.
Vyrážka má u člověka podobu malých červených pupínků se žlutým středem, které se objevují hlavně na trupu, stehnech, předloktích a na kůži, která se dotýkala nakaženého zvířete. Přednostně jsou postiženy ženy a děti a lidé, se kterými zvířata spí v posteli. Dravčík dokáže proniknout i přes několik vrstev oblečení. Vyrážka se může objevit okamžitě po kontaktu se zvířetem a k přenosu je potřeba jen krátká chvíle. Vyrážka vzniká jako alergická reakce, takže se nemusí ukázat u každého, jen asi 20–40 % lidí má po kontaktu se zvířetem s dravčíky nějaké potíže. Senzibilizace se může vytvářet i velmi pomalu a vyrážka se může vytvořit až po několik měsíců trvajícím kontaktu s napadeným zvířetem.
Dermatitida je porucha kůže, obyčejně nazývaná jako ekzém.
Základním klinickým příznakem bývá svědění. Kočka se často a usilovně drbe a vykusuje si kůži na postižených místech. Zánětlivá ložiska bývají zanícená, suchá, s odlupující se kůží. Při neléčené dermatitidě bývá kůže téměř bez srsti, je tmavší a ztluštělá. Je to velmi časté onemocnění koček, které může mít mnoho příčin. Důležité je přesně stanovit, o jaký druh dermatitidy se jedná. Často má tato nemoc podobu šupinkovitých lysinek na kůži, na kterých se tvoří puchýřky a boláky.
Rozlišujeme tři základní druhy dermatitidy:
Kontaktní dermatitida – je způsobena přímými stykem s alergeny. K nejběžnějším patří alergie na obojky proti blechám, mycí prostředky a podobně.
Alergická dermatitida – je reakcí na určitý druh potravy nebo na bleší výkaly.
Sluneční dermatitida – způsobuje zarudnutí a svědivá místa hlavně na ušních boltcích bílých koček.
Při podezření na dermatitidu se obraťte na veterináře. Je důležité zabránit kočce, aby se škrábala. Toto onemocnění lze léčit antibiotiky, protizánětlivými léky nebo hormonálními přípravky. Solární dermatitidu zvládnete namazáním postiženého místa ochranným krémem. Pokud se u kočky objeví reakce na obojek proti blechám, sundejte ho.
Dravčík psí (Cheyletiella yasguri) je kožním parazitem psů o velikosti 0,2-0,8 mm. Samičky šedožlutých dravčíků lepí vajíčka na srst (cca. 2-3 mm od kožního povrchu). Tito parazité nesají krev, ale jejich potravu tvoří tkáňový mok. Díky rychlému pohybu a světlé barvě se označují jako „pochodující lupy“.
Lupy se tvoří především na hřbetě a krku, přičemž nejvíce se lupy vyskytují u štěňat 2-8 týdnů starých (klinické příznaky štěňat jsou mnohem výraznější než u dospělých psů). Často se přidává se začervenání kůže, krusty a svědění – pro majitele vypadá jako svědivá vyrážka s lupy. Nemoc je mezi zvířaty velmi nakažlivá. Onemocnění se diagnostikuje mikroskopicky, k terapii se využívá řada preparátů ve formě koupele, spot-onů, atd., je však zpravidla zapotřebí terapii současně použít u všech zvířat chovaných spolu.
Cheyletielóza je nemoc nakažlivá pro člověka. Při kontaktu se zvířetem dravčíci mohou přechodně postihnout i člověka, u kterého se napadení parazitem projevuje červenými papulkami, které velmi svědí. Dravčík na člověku ale nemůže dokončit vývojový cyklus, proto změny nejpozději do pár týdnů vymizí.
Pokud pes tráví většinu času škrábáním a kousáním se do krve, jedná se o pruritus (extrémní svědivost pokožky). Svědění je vyvoláno chemickou reakcí probíhající v kůži. Ta stimuluje nervy, které informují mozek a ten pak cítí svědění. Následné škrábání podporuje vyvolávající zánětlivou příčinu v kůži a tím se stav zhoršuje. Cokoliv, co vyvolává zánět kůže, způsobuje zároveň i pruritus.
Pokud svědění trvá déle než jeden den a vede ke vzniku lézí s vypadávající srstí, k zarudnutí kůže a očividné bolestivosti a nepohodlí, měli byste navštívit veterináře.
Může se jednat o:
atopii – reakci na vzdušné alergeny, jako jsou pyly, domácí prach a roztoči; psi s atopií si nejčastěji koušou tlapky, škrábou uši a čumák a okolí očí; stav se většinou zhoršuje během léta;
potravní alergii – alergii na jednu nebo více složek potravy; projevuje se svědivostí stejných částí těla jako u atopie;
alergii na hmyz – lépe řečeno na kousnutí hmyzem; jde o poměrně málo častou alergii, která se projevuje na místech nejčastěji postižených pokousáním (hřbet nosu, uši);
kontaktní (dotykovou) alergii – jde o velice vzácnou formu alergie u psů, dochází k ní při styku kůže s nevhodným materiálem.
Paraziti:
svrab – jde o silně intenzivní postižení kůže způsobené zákožkou svrabovou; je to infekční postižení přenosné mezi zvířaty; nejčastější léze bývají na uších, loktech, kotnících;
demodikóza – patří také mezi svrabová onemocnění, je vyvolávaná parazitem Demodex canis; primárně svědivá není, až po následné infekci kůže se projevuje svědivost; chyrakteristickým projevem bývá vypadávání srsti v malých místech, která se postupně rozšiřují;
blechy – způsobují svědění i u psů bez alergie, ale míra svědění je zde daleko menší.
Ke stanovení diagnózy je třeba: podrobná celková anamnéza, detailní klinické vyšetření, kožní seškraby při podezření na svrab, kultivace chlupů při podezření na plísně.
Léčba
K trvalému odstranění pruritu je potřeba zjistit přesnou vyvolávající příčinu a tu léčit. V mezičase je žádoucí aspoň dočasně potlačit svědivost kůže, čehož může být dosaženo:
antihistaminiky (léky potlačující alergickou reakci) – u psů jsou méně účinná než u lidí a prokazatelně pomáhají jen ve 25–30 % případů, v porovnání s kortikoidy je ale jejich užití velmi bezpečné;
přidáváním mastných kyselin do krmiva – vhodné jsou zvláště při chronickém pruritu, upravují imunitní odpověď, například kyselina eikosapentenová obsažená v rybím oleji napomáhá změnit chemické složení látek vznikajících při alergické reakci, čímž snižuje zánětlivou reakci; stejně jako antihistaminika ani mastné kyseliny nepomáhají všem psům, ale jsou bezpečná; pes, který nereaguje na antihistaminovou léčbu, může ukázat dobrou odpověď na kombinaci antihistaminik a mastných kyselin;
zklidňujícími šampony – ty jsou vyrobeny na různé bázi, některé obsahují lokální anestetika nebo kortikoidy, které jsou bezpečné k užití; jsou většinou hydratující, a proto je možné používat je často;
kortikoidy – pokud selžou jiné léčebné postupy, přichází na řadu kortikoidy, jako například prednison; jejich použití, obzvlášť dlouhodobé, má bohužel celou řadu vedlejších účinků, například rapidně zvýšenou žízeň i chuť k jídlu (což má za následek zvýšení hmotnosti), dále potlačení imunitní reakce (větší riziko infekcí, podráždění žaludku, poškození jater a nadledvinek).
