Zajímáte se o téma SMRK STŘÍBRNÝ? Tak právě pro vás je určen tento článek. Co se týká stravování králíčků, tak králíček jí po celý den, proto je nezbytné, aby měl vždy u sebe dostatek sena, v okamžiku kdy pocítí hlad, tak se nají.
Dřeviny
Další složkou jídelníčku zakrslých králíčků se stávají různé větvičky dřevin, které mají pro králíčky několik významů. V první řadě i větvičky obsahují různé rostlinné a minerální látky, které králíčci potřebují ke svému zdravému vývoji. Zároveň ohlodávání větviček je pro králíčky vítanou kratochvílí. Řada králíčků se okusování různých větviček vydrží věnovat i několik hodin, jen tak je to neunaví a nepřestane bavit. Zároveň je okusování větviček zdravé pro králíčky, pomáhá jim to s jejich zoubky. Dá se také říct, že látky v kůře mají pro králíčkovy zuby stejný účinek jako zubní pasta pro lidské zuby. Zároveň je okusování větví tím nejlepším prostředkem pro broušení zoubků (králíček si ale brousí zoubky třeba také i o kořenovou zeleninu a kořeny bylinek).
Mezi vhodné dřeviny pro králičí okusovaní určitě patří planika, borovice (není vhodná příliš často, protože obsahuje éterické oleje), borůvka, bříza (u břízy zase listy působí velmi močopudně, proto je lepší tyto větve také nepoužívat ve větším množství), buk (zde je zase nevýhodou vysoký obsah kyseliny šťavelové), granátovník, habr (zde je zase vysoký obsah kyseliny tříslové, zároveň tento strom mívá problémy s plísní, proto je třeba vždy pořádně větev zkontrolovat), hloh (výhodný pro srdeční činnost králíčka), hrušeň, jabloň, jasan (zde je třeba vědět druh jasanu, některé typy jsou zcela nevhodné, zároveň se nikdy králíčkovi nepodávají plody a pupeny jasanu!), javor (i zde je důležité, aby větev neměla na sobě žádné pupeny a květy, a i tak je vhodnější dávat králíčkovi takovou větev v malém množství), jilm (zde je třeba dát si pozor na plody), jedle (obsahuje velké množství éterických olejů, proto je lepší ji dopřát králíčkovi jen občas a v malém množství), líska, lípa (lípa působí na králíčka močopudně, a proto je také lepší ji využívat málokdy), maliník, olivovník, olše (jen malé množství), ostružník, třešeň a švestka (jádra obsahují vysoké množství kyseliny kyanovodíkové, a proto jsou jedovatá, kůru a listy ale králíček zvládne, i přesto se velké množství nedoporučuje), platan, rybíz, smrk (i smrk obsahuje vysoké množství éterických olejů, a tak je velké množství pro králíčky nevhodné), topol (lepší podávat v malém množství), vrba (obsahuje kyselinu tříselnou a léčivé látky, a proto je opět lepší podávat menší množství).
Mezi nevhodné a i jedovaté dřeviny beze sporu patří: bez černý a bez hroznatý (je možné ale dát králíčkovi květy této dřeviny, jen ale v malé množství), bez chebdí (jedovatý), cedr (éterické oleje), všechny citrusové dřeviny (éterické oleje), dub (jedovatá tříslovina), durman (jedovatý), fíkovník smokvoň (jedovatý), jalovec (jedovatý), jírovec maďal zvaný kaštan (látky dráždící střeva), oleandr (jedovatý), ořešák královský, pámelník bílý, pižmovka mošusová, ptačí zob obecný, rododendron (jedovatý), svída (plody a listy jsou nejedlé), škumpa, šeřík, tis černý, trnovník akát, tůje, zimolez, zimostráz obecný, zlatý déšť.
U dřevin tedy platí stejné pravidlo jako u bylin, pokud si nejste jistí, že dřevina není pro králíčka škodlivá, je vhodnější ji zcela vynechat. Zároveň i u dřevin platí, že je lepší používat dřeviny, které nepocházejí z míst blízko silnic.
Zdroj: článek Zakrslý králík - strava
Barmská kočka
O původu tohoto plemene není mnoho zmínek, ale je jisté, že již před rokem 1700 byly známy kočky, které se podobaly barmským kočkám. Plemeno bylo nazváno supalak a s největší pravděpodobností jde o předchůdce dnešní barmské kočky. V 50. a 60. letech byly barmské kočky dovezeny z USA do Velké Británie, odkud se plemeno velmi rychle rozšířilo do celého světa. I když byly barmské kočky úplně z prvopočátku hnědé, postupným vykřížením se došlo k barvám, jako je čokoládová, dokonce i modrá.
Barmská kočka je středně velká krátkosrstá kočka. Neměla by být podobná siamským nebo britským kočkám. Na svůj vzrůst je překvapivě těžká (má okolo 7 kg). Výrazným znakem je její hedvábná srst a zlatě nebo jantarově zářící oči. Srst na břiše je o něco světlejší než na hřbetě. Ocas má tmavší barvu než zbytek těla. Vždy vypadá elegantně. Kočky se obvykle dožívají 10 až 12 let a někteří jedinci se dožijí mnohem vyššího věku.
Nápadné na této kočce je, že spodní strana těla je vždy světlejší než záda a nohy, avšak přechod mezi barvami probíhá plynule. Maska a uši obyčejně barevně kontrastují, ale pokud se objeví kresba nebo bílé chlupy, na výstavách neuspějete. Koťata mají po narození obyčejně velmi světlou barvu, ale čím jsou starší, tím je jejich srst tmavší. Někdy může vývoj barvy srsti trvat až dva roky. U barmských koček lze zaregistrovat několik druhů barvy srsti: hnědou, želvovinovou, modrou, čokoládovou, lilovou, krémovou, červenou, a snad nejkrásnější skořicovou. Někdy se může objevit i stříbrný faktor. I když by vaše kočka měla sebelepší barvu, na výstavách bude vždy dáván přednost kočkám, které mají oči s nádechem zlaté barvy.
Toto plemeno je nesmírně mírumilovné a přítulné. Nade vše miluje společnost a opravdu trpí, pokud ji necháváte pravidelně delší dobu doma samotnou. Je velmi zvědavá, a proto se vám jen těžko podaří před nimi něco utajit. Tomuto plemenu dělá velmi dobře, bude-li neustále středem pozornosti. Barmská kočka bude velmi ráda, pokud vám bude moci co nejvíce času prosedět na klíně. Její chování může být až vtíravé. Pokud si pořídíte více koček tohoto plemene, nemusíte se prakticky vůbec bát, že se mezi sebou poperou. Konflikty se u těchto plemen vyskytují jen málokdy. Pro svoji klidnou a velmi vyrovnanou povahu jsou velmi dobrými společníky pro malé děti a výborně se snesou i se psy. Barmské kočky svůj jemný, někdy až uklidňující hlas nenechávají téměř nikdy slyšet. Zvláštností u této kočky je, že je velmi hravá. Co vám na tomto plemenu bude možná vadit, je jeho tvrdohlavost.
Péče o srst této kočky není nijak náročná díky tomu, že má jen minimální podsadu anebo nemá vůbec žádnou. Postačí, když srst vykartáčujete jednou za týden kartáčem, a pokud je to třeba, přetřete ji semišovým hadříkem. Drápky stříhejte a ouška čistěte, jen pokud je to vysloveně nutné, a používejte k tomu jen určené přípravky.
Zdroj: článek Oblíbené druhy koček
Oblíbené druhy
Charakteristický zástupce trpasličího pudla by neměl překročit 35 cm v kohoutku, řadí se tedy výškově mezi pudla toy a pudla středního (domácky dudlík nebo mini). Běžná váha se u trpasličího pudla pohybuje do 5 kg. Má protáhlou hlavu s mandlovýma očima a přiléhavýma ušima. Konstituce by měla být čtvercového formátu s hlubokým hrudníkem a vysoko posazeným ocasem. Vyskytuje se ve všech barvách jako jeho větší příbuzní pudli střední i královští, tedy v černé, bílé, hnědé, stříbrné, meruňkové a apricot. Má bohatou, pevnou a pružnou srst, obvykle kudrnatou, někdy šňůrovitou. Dnešní využití pudlů a pudlíků všech barev a velikostí je ryze společenské. Charakteristická je pro ně hustá, kadeřavá srst, která vyžaduje každodenní péči majitele. Toto plemeno není vhodné jako hlídač. Při nedostatku pohybu a aktivit může být problémový.
Stříbrný
Stříbrná barva u tohoto plemene musí být stejnoměrná, čistá, tedy ani ne do černa, ani ne do bíla.
Harlekýn
Teprve roku 1991 bylo toto plemeno uznáno mezinárodně. Ale jen od VDH, to znamená, že bylo víceméně trpěno, smělo se i vystavovat, i když jen na takzvaných klubových výstavách v kategorii nových barev. A to pouze pudli černobílí nebo černí s pálením. Ostatní barevné variace se nepřipouštěly. V roce 2003 byla poprvé k vidění v rámci světové výstavy variace černobílá, nesměla být ale vystavována. Také v Anglii nezmizeli všichni vícebarevní, několik málo chovatelů vedlo chov dále. Většinou je prodávali za nízkou cenu jako rodinného psa. Dne 17. 8. 2009 se sešli v Mnichově zástupci VDH (prezident VDP – Bertold Peterbus s viceprezidentkou Christou Klotz) a čtyř „pudlklubů“, aby se dohodli o budoucnosti vícebarevného pudla. Pevně se zasazovali o to, aby se směl i nadále používat název vícebarevný pudl a nadále se mohl pod tímto názvem i chovat. Návrh FCI byl Deutsche Wollhund. Pokud by tento návrh prošel, jednoznačně by pudl harlekýn vzhledem ke svému nízkému počtu směřoval k degeneraci druhu a zániku. Naštěstí nyní v mnoha zemích prožívají harlekýni renesanci a jsou běžně v nabídce na internetu.
Aprikot
Může být od světle plavé přes oranžovou (aprikot) až po červenoplavou. Oční víčka, nosní houba, pysky, dásně, patro, tělní otvory, šourek a polštářky tlapek jsou dobře pigmentované. U psů světle plavé barvy musí být pigmentace co nejtmavší.
Zdroj: článek Trpasličí pudl
