pinčové, knírači, dogovitá plemena typu mastifa, plemena molosoidní a švýcarští salašničtí psi
teriéři
jezevčíci
špicové a tzv. primitivní plemena
honiči barváři
ohaři – stavěcí psi
slídiči a retrívři
plemena společenská
chrti
Lovecká kynologie dělí lovecká plemena na ohaře, slídiče, honiče, barváře a norníky a případně přinašeče. Každý lovecký pes využívající se k tomuto účelu musí projít zkouškami, které vycházejí ze zkoušek pro jednotlivá plemena (jiné zkoušky mají chrti a jezevčíci například). Některá plemena uvedená v tomto soupisu se již příliš jako lovečtí psi nevyužívají, ale i tak v nich mohou zůstávat lovecké instinkty.
Jedná se o nejčastější zákonem povolený lov jelenů. Takovýmto způsobem je možné lovit společně i samostatně. Jelen je vždy loven kulovnicí. Jak by měl probíhat společný lov jelena je dáno zákonem.
Osamělý lov
Čekaná
Pod pojmem čekaná je myšlen způsob lovu, při němž si myslivec vyhlédne vhodné místo, a na něm čeká, až se zvěř objeví. V místech, kam zvěř chodí nejčastěji, si myslivci staví kazatelny a posedy, z nichž mohou zvěř pohodlně pozorovat, mají lepší rozhled po okolních houštinách, zároveň je pak střelba bezpečnější a jistější. Je také menší pravděpodobnost, že zvěř myslivce navětří, když bude na posedu, než kdyby se skrýval někde na zemi v houští.
Obvykle se volí místo u houštin, odkud zvěř vytahuje nebo kam zatahuje, blízko u ochozů, kudy zvěř přichází, na okrajích luk, polí, kam zvěř vychází za potravou, blízko kališť i říjišť.
K úspěšné čekané je zapotřebí mít dobrý úkryt, příznivý vítr (musí foukat od zvěře k lovci, v opačném případě by zvěř lovce ucítila a nepřišla by na dostřel). Důležité je také správné chování lovce, který musí být co nejvíce potichu (oblečení musí být z nešustivého materiálu, neměl by mluvit, pokud má s sebou psa, ten nesmí štěkat), nesmí si nijak svítit (i světlo z mobilu by ho mohlo prozradit). Stejně tak může lovce prozradit i kouř, kuřáci si tedy v době čekané musí cigaretu odpustit.
Na čekanou chodí myslivci nejčastěji ráno a večer. Je důležité přijít o něco dříve, než se k místu přiblíží zvěř. A už při příchodu je třeba být co nejtišší a nebudit nijak pozornost.
Tímto způsobem lovu se loví nejen jeleni, ale veškerá spárkatá zvěř. Má totiž řadu výhod, v honitbě působí nejméně rušivě a zároveň poskytuje lovci dostatek času, aby si zvěř před výstřelem pořádně prohlédl a zhodnotil ji z hlediska chovnosti a odstřelu. Pokud je v místě navíc vybudovaná kazatelna, jedná se o velmi pohodlný způsob lovu.
Šoulačka
I tento způsob lovu je v honitbách velmi častý. Jde o to, že myslivec se pohybuje honitbou (= šoulá se), snaží se zvěř vyhledat, přiblížit se k ní a pak ji ulovit. K vyhledávání zvěře mu při tomto způsobu lovu mohou hodně pomoci jeho znalosti o chování zvěře, jejich zvycích, stopách, ložích, důležité je, aby také lovec poznal trus zvířete, které loví, aby nakonec nepronásledoval jinou zvěř. Stejně jako při čekané, i při šoulačce se musí lovec snažit pohybovat co nejvíce potichu. Při cestě lesem se lovec snaží co nejvíce se skrývat, a přitom pozorně sledovat své okolí a zároveň naslouchat zvukům lesa, protože i hlasy ptáků mu mohou napovědět, kde se zvěř ukrývá. I zde musí neustále kontrolovat směr vět
Výška (v kohoutku): pes =38 – 41 cm, fena = 36 – 38 cm
Zbarvení: červeno-hnědé se zlatavým nádechem
Lov: vhodný do těžce prostupného terénu
Schopnosti:
není rychlý
prodere se i velmi hustým porostem
silný
rychle se učí a lehce se cvičí
složitě se odvolává od stopy
Povaha: nebojácný, odvážný, aktivní, není mrštný ani rychlý, chytrý, hravý, není dominantní
Vztah:
k lidem: je věrný svému pánovi, ostatní členy rodiny příliš neposlouchá, s dětmi vcelku vychází, protože má vysoký práh bolestivosti, a tak mu jejich hry nevadí. Dobře vychází i s cizími lidmi.
ke zvířatům: se psy vychází dobře, stejně tak i s ostatními zvířaty
k lidem: s lidmi má přátelský vztah, k cizím dětem se přibližuje s nedůvěrou
ke zvířatům: s ostatními psy vychází bezproblémově, stejně tak i s dalšími zvířaty, jen někdy má sklon je „honit“, pokud se pohybují na jeho vkus rychle
Postava: nejvyšší plemeno španěla u nás (ocas = prut není krácen, ale dolní 2/3 prutu má srst vyškubanou) – středně vysoká postava s pevnou stavbou těla
Výška (v kohoutku): pes = 53 – 59 cm, fena = 51 – 56 cm
Postava: vyšší svalnatá postava (slechy vysoko zavěšené)
Výška (v kohoutku): pes = 48 – 53 cm, fena = 46 – 51 cm
Zbarvení: různé barvy s bílým podkladem (nejčastěji hnědobílé, černobílé)
Lov: původně pernatá zvěř a aportování z vody i na souši, může přinášet i těžší zvěř, vodní práce i dosled spárkaté zvěře
Schopnosti:
vytrvalost, rychlost
ostrost na dravou zvěř
všestrannost
Povaha: veselý, hravý, vnímavý, není tvrdohlavý, živý, vytrvalý, energický,
Vztah:
k lidem: často se stává na své rodině závislým, děti má rád a vychází s nimi
ke zvířatům: se zvířaty vychází vcelku dobře, ale má sklon je pronásledovat, když se pohybují na jeho vkus rychle. S ostatními psy vychází bezproblémově.