Lépe bychom měli užívat množného čísla, tj. parmičky. Tento název totiž zahrnuje velké množství druhů asijských a afrických rybek lišících se velkostí, tvarem i barvou. Již dlouhé roky patří v akvaristice ke stálicím a k nejoblíbenějším druhům vůbec. Asijské druhy jsou celkově populárnější. Jsou to povětšinou rybky mírumilovné, snadno dostupné, hodí se pro každého začínajícího akvaristu, neboť jsou vesměs velmi nenáročné.
Parmička čtyřpruhá
Pochází ze stejné domoviny jako parmička siamská tj. Jihovýchodní Asie (Sumatra, Borneo, také Thajsko). Její tělo je ale vysoké, oválného tvaru typického pro kaprovité ryby. Dorůstá délky 6-7 cm a výšky až 3 cm. Tyto parmičky mají žlutavé zbarvení se čtyřmi typickými svislými černými pruhy. Barevnější jsou samci, kteří mají výrazně červené prsní ploutve. Červený nádech pak mají i jejich ploutve hřbetní a ocasní. Tato rybka není určena úplným začátečníkům. Vyžaduje stále čistou vodu, dostatečný prostor na plavání - akvárium min. 60 l, dobře osázené pevnějšími a tužšími rostlinami. Charakteristickou vlastností parmiček čtyřpruhých je jejich způsob odpočinku. Pokud je naleznete v akváriu otočené hlavou dolu, neznamená to, že jsou nemocné. Ale jen to, že se jim právě „nechce“ plavat. Je nutné chovat je v hejnu nejlépe 10 rybek. Pokud pro ně budete kupovat do akvária nějaké společníky, měly by to být stejně aktivní a rychlé rybky. Rozhodně se nehodí do společnosti pomalejších dlouhoploutvých ryb (skaláry, terčovci, závojnatky...). S radostí by jim totiž okusovaly ploutve.
Šlechtěním parmiček čtyřpruhých postupně vznikaly od 50. let minulého století různé barevné formy. Počátkem 80. let byla vyšlechtěna forma zelená, které se také říká „mechová“. U tohoto druhu se pruhy jakoby slévají a celé tělo tak dostává právě ten typický tmavý nachovězelený odstín. Tyto parmičky (ostatně i všechny další vyšlechtěné druhy) jsou teplomilnější a celkově choulostivější.
Parmičky jsou čilé hejnové ryby, které dorůstají velikosti 5-15 cm. Nejlépe je chovat je s jinými druhy parmiček nebo teter, které mají stejné nároky a velikost. Vyžadují větší akvária s dostatkem volného místa na plavání. Na složení vody nemají žádné zvláštní požadavky, teplota jim vyhovuje kolem 22 stupňů. Jsou to většinou všežravci, kteří vyžadují občas i rostlinnou stravu. Velmi se proto hodí na „pojídání“ řas a přispívají tak k očistě vašeho akvária.
Je drobnější rybka dorůstající velikosti 5 cm a pocházející z ostrova Srí Lanka. Je to mírumilovná, klidná, někdy až plachá rybička, kterou je dobré chovat alespoň v páru. V akváriu vám pěkně vynikne i menší skupinka cca 6 parmiček, ve které by měli být zastoupeni alespoň 3 samečci. Ty se pak vzájemně prohánějí se svým jasně červeným zbarvením těla i ploutví, které je pro ně typické především v době tření, kdy nabývá na ještě větší intenzitě. Kombinovat je s jinými druhy rybek lze, ale pozor na příliš zarybněnou nádrž. Parmičkám duhovým postačí akvárium o velikosti 60 l. Musí být ale dobře osázené, doplněné i plovoucími rostlinami a s místy nepříliš prosvětlenými, která jim navozují pocit bezpečí.
Beta bojovnice – ryba chov vyžaduje stabilní prostředí a pravidelnou péči. Přestože je ryba odolná, dlouhodobě špatné podmínky vedou ke stresu a nemocem.
Základní podmínky chovu
Pro zdravý život je důležité dodržet několik zásad.
objem akvária alespoň 15–20 litrů
teplota vody 24–28 °C
klidné prostředí bez silného proudu
Rybka beta bojovnice – péče zahrnuje i pravidelnou výměnu části vody.
Krmení
Dotaz beta bojovnice jak často krmit patří mezi nejčastější.
krmit 1–2× denně
malé porce
kvalitní krmivo pro masožravé ryby
Překrmování je častou chybou a vede k obezitě i zhoršení kvality vody.
Rozmnožování
Rozmnožování ryb beta je zajímavé, ale náročnější na zkušenosti.
Samec staví pěnové hnízdo a po tření se stará o jikry.
Po výtěru je nutné samici oddělit, aby nedošlo k poranění.
Beta bojovnice rozmnožování je fascinující. Samec staví pěnové hnízdo na hladině a samici aktivně ohlídává. Pro úspěšný odchov je třeba zvláštní nádrž, teplá voda a jemné krmení pro potěr.
Beta bojovnice odchov vyžaduje zkušenosti: larvy jsou citlivé na změny teploty a kvalitu vody.
Rozmnožování psounů běloocasých není snadnou záležitostí a vyžaduje od chovatele dostatek zkušeností. Často se daří odchovávat jen málo mláďat a cena zvířat je tak poměrně vysoká – pohybuje se okolo 6000 korun. Samice rodí zhruba po měsíci březosti obvykle čtyři slepá, hluchá a neosrstěná mláďátka, která po šesti týdnech opouštějí noru. Dospělí jedinci měří až 35 cm a jejich hmotnost se pohybuje mezi 0,9 až 1,6 kg. Dožívají se osmi let, avšak při dobré životosprávě žijí déle. Některé údaje uvádějí i dvanáct let. Hřbet je červenohnědý, pískový, břicho hnědobílé, jsou štíhlí, mají sporadicky osrstěný a výrazně krátký ocas s bílou špičkou.
Pro králíka je také typická jeho časná pohlavní dospělost, protože pohlavně dospělým se králík stává už zhruba ve 3 měsíci života. V tuto dobu se ale stále ještě nedoporučuje březost samic, protože by je to mohlo ohrozit. Obvykle je vhodnější s rozmnožováním králíků počkat až na 6 měsíc jejich života. Zajímavé je, že samice králíka ovuluje v okamžiku páření (není to tedy jako u lidí), naopak ovulace se díky tomu může vyvolat několikrát do roka vždy, když dochází k rozmnožování. Samice je březí zhruba 30 dní. Tento cyklus může být kratší, ale i delší, odvíjí se od něj počet a velikost mláďat. V době březosti by neměla být samice králíka vystavována žádnému stresu, který by u ní mohl vést k předčasnému porodu. Samice mláďata porodí do hnízda, které si připravuje sama.
Co se týká rozmnožování, je důležitá pohlavní zralost, která nastává zhruba v období 4-6 měsíce věku, ale to neznamená, že je toto období ideální pro páření. Hlavně pro samičku je lepší s tím ještě nějakou dobu počkat. Co se týká říje samice, tak ta nastává při a po páření se samcem. Březost u ní trvá asi měsíc. Obvykle také platí, čím delší je doba do porodu (třeba o dva dny), tak je větší pravděpodobnost, že mláďat bude méně. Samec dospívá pohlavně už ve třech měsících.
U králíka se objeví v okolí pohlavních orgánů drobné uzlíky. Tyto uzlíky se mohou vyskytnout ale i u nosu a uší, kde začne vypadávat srst. Sliznice u pohlavních orgánů je u králíků pak oteklá.
Příčiny
Králík se syfilisem může nakazit jen přímo od nemocného jedince obvykle během rozmnožování. Syfilis se ale může také šířit třeba prostřednictvím pokousáním a olizováním.
Léčba
Léčba této nemoci je samozřejmě možná. Výhodou je, že se toto onemocnění dá lehce rozeznat od jiných chorob. Lékař obvykle léčí prostřednictvím antibiotik.
Prevence
Prevencí je v tomto případě ujištění se, že při pouštění není ani jeden z králíků infikovaný.
Želva zelenavá je o něco menší než želva nádherná, dorůstá 20 cm, pokud se ale želva vyskytuje ve volné přírodě, může být i větší. Samice jsou větší než samci. Samice váží kolem 2 kg, samec kolem půl kila. Kaparax želvy zelenavé má žluto-hnědé, nebo hnědo-černé zabarvení. Barva kaparaxu se mění při dlouhodobém pobytu venku.
Tyto želvy se dožívají až 100 let, v domácím chovu se ale věk může i o 30 let zkrátit.
Latinský název
Testudo hermanni
Nároky na chov
Želva zelenavá je velmi oblíbený druh pro chov, je pro ni typické, že budí dojem, že si vše vychutnává, jídlo, slunění atd. Želva zelenavá se živí rostlinami, nejvíce jí chutná pampeliška, jetel, jitrocel, šťovík. V zimním období je zase vhodné zařadit do stravy čínské zelí.
Kromě správné stravy je důležitý i přísun ultrafialového záření, nejvhodnější je pro ni venkovní chov, kde je přístup ke slunečnímu záření, který želvě poskytne dostatek vitamínu D, který je pro ni velmi důležitý. Pokud želvu zasvěcujeme, je potřeba, aby měla přísun světla aspoň 3 x denně na 1 hodinu. Jakmile se želva dostatečně zahřeje, vydá se za potravou. V teráriu by měla být teplota 25 – 35 °C. Želva má sice ráda teplo, ale neměla by se přehřívat.
V teráriu by kromě tepla měla být i správná vlhkost. V jednom místě terária by mělo být vyšší množství vlhkého substrátu, protože želva se do něj velmi ráda zahrabe. Stejně jako tam má být tento vlhký kout, měl by tam být i kout suchý, který může být tvořený pískem, kamínky, vysušeným substrátem.
I zde platí, že zimování je vhodné jen u zdravých jedinců. Zimování může nahradit klidové období, které by trvalo asi 4 týdny. Ale ani toto období není nutné navozovat. Zimování je ale nutné pro rozmnožování želv. Jejich sexuální aktivita je nejvyšší v době po zimním spánku.
Nejčastější onemocnění
Onemocnění u želvy zelenavé jsou velmi podobná jako u želvy nádherné. I u želvy zelenavé se dají obvykle na jejím chování vypozorovat změny, které ukazují, že želva není v pořádku. Může se jednat o pokles aktivity, apatii, polehávání pod lampou, nepřibírání na váze, měknutí krunýře a jiné.
I želva zelenavá může trpět zápalem plic, který je často způsoben špatným zazimováním, nebo průvanem. Častá je i rýma, kterou můžou způsobit roztoči v substrátu, nebo prašnost. I želva může trpět alergií. Řídká rýma často odezní sama, pokud se udržuje správná teplota prostředí. Pokud by ale trvala déle než dva týdny, nebo byla hustá, budou potřeba antibiotické kapky. U suchozemských želv se může stát, že jejich krunýř je propadlý, měkký a v karapaxu dochází k praskání, to je způsobeno nedostatečnou vlhkostí. Suchozemskou želvu mohou ohrožov
Latinský název je Phelsuma latituda. Třináct centimetrů dlouhá ještěrka se vyskytuje na Madagaskaru, Komorských ostrovech a Seychelách. Tento druh potřebuje přes den teplotu 25 až 30 °C, v noci 20 až 23 °C, vlhkost vzduchu by měla být v rozmezí 60 až 70 %. Ještěrka je aktivní přes den, potravu tvoří hmyz a ovoce.
Základní zbarvení je zelené, na ocase přecházející do žlutozelena, s třemi červenými skvrnami na zádech. Na hřbetě se vyskytují žluté skvrnky tvořící dva rovnoběžné pruhy, na hlavě tři oranžové proužky a jasně modré kroužky kolem očí.
Samci mají širší ocas a jsou celkově robustnější, samice mají v době rozmnožování po stranách hlavy velké vápníkové kapsy.
Terárium by mělo mít minimální rozměr 40 x 40 x 60 cm (d x h x v). Terárium je dobré mít hustě zarostlé živými rostlinami. Jako substrát se používá rašelina, která se nepravidelně vlhčí. Další vybavení terária tvoří několik bambusových tyčí o průměru asi 2 cm a jedna stěna z polystyrenu posypaného jemným pískem. K osvětlení se používá UV zářivka a obyčejná lineární zářivka. Felsumy se rády sluní zejména pod trubicí s UV, proto je nutné nízko pod zářivku (nebo pod výhřevný zdroj) umístit větev, na kterou si mohou vylézt.
Živí se především různými druhy hmyzu. V zajetí je krmíme především cvrčky, drobným polním hmyzem, octomilkami. Monostrava tučnými cvrčky může způsobovat obezitu, s tím spojenou lenost, pomalost a případně i poruchu plodnosti. Stravu jim můžeme obohacovat nektary či medem, občas i banánem, pokud ho přijímají. Důležité ve výživě jsou také vitamíny. Každý den několikrát postřikujeme terárium vodou, abychom dosáhli požadované vlhkosti. Felsumy olizují ulpělé kapičky na skle či na bambusu.
Pohlavně dospívají kolem 10. až 12. měsíce. Ve věku 6 měsíců již můžeme odlišit pohlaví. Samečci mají výrazněji vyvinuté femorální póry. Mohou mít výraznější barvu, širší hlavu a rozšířený kořen ocasu.
Samičky kladou vajíčka v párech jednou za 4 až 6 týdnů. Při kladení jsou vajíčka měkká, zranitelná, a proto je samička lepí často na nepřístupná místa. Nejčastěji je schovává mezi listy rostlin či do dutého kmene bambusu. Mláďata se líhnou za 60 dní a měří 4 cm.
Ještěrka se dá koupit ve specializovaných prodejnách nebo na internetu. Cena ještěrky se pohybuje okolo 1 300 Kč.
Tato ryba má latinský název Copella arnoldi, její velikost je 7 cm, teplotu vody potřebuje v rozmezí 23 až 28 °C. Jedná se o všežravce (vločkové, mražené nebo živé krmivo).
Snadno chovatelná, klidná, nenáročná tetra s podlouhlým oblým tělem patří do čeledi Lebiasinidae (štíhlotělovití). Chov se doporučuje v hejnu, v němž by měly převažovat samice, v dobře přikryté nádrži, neboť výborně skáčou. Samečci jsou větší, pestřejší, s delšími ploutvemi.
Velmi zajímavé je jejich rozmnožování a péče o jikry. Tyto tetry vyskakují při tření nad hladinu a lepí jikry na spodní stranu listů rostlin nahnutých nad hladinou (v akváriu i na krycí sklo). Sameček se pak o jikry stará, ostřikuje je občas vodou pomocí ocasní ploutve. Posléze se líhne plůdek, který odpadává do vody.
Pro úspěšný odchov je dobré již od mládí v jednom akváriu chovat nejlépe jednoho samce a dvě samičky. Dospělý sameček totiž obhajuje své teritorium. Samečka poznáte podle velkých a silnějších výrůstků (vousků) na tlamičce a na čele. Oproti samičce je celkově větší a v břišní partii štíhlejší. Když je samička připravená na kladení jiker, sameček vybere vhodnou skrýš, předem ji vyčistí a připraví. Jakmile jsou jantarově žluté jikry nakladené, samička ihned skrýš opouští. Sameček jikry oplodní, hlídá je až do vykulení (trvá 5 dní) a následně se o potěr stará sám. Po dalších cca 5 dnech se vstřebá žloutkový váček, malý potěr začne mít hnědou barvu, vyplave do volné vody a vy můžete začít s krmením. Na začátek úplně stačí suché tablety s vyšším obsahem rostlinné složky. Později můžete přidávat i spařený mražený špenát a sekané nitěnky. Krmte častěji a v menších dávkách. Samec pečuje o mladé až do jejich rozplavání a pak si jich již nevšímá. Ve věku 3 měsíců mají mladí krunýřovci délku cca 3 cm.
