Trápí-li vaši kočku nebo psa parazité, zkuste níže uvedená antiparazitika. Šampón má pouze krátkodobou účinnost, může však obsahovat provitamín B5, který zlepšuje vzhled srsti a urychluje hojení ran a podráždění vyvolaných ektoparazity.
Koupel pro psy a kočky
Onemocnění způsobené parazity se nazývá parazitóza. Podle původců onemocnění dělíme parazitózy na dvě základní skupiny, a to na ektoparazitózy (způsobené zevními parazity) a endoparazitózy (způsobené parazity vnitřními). Základní rozdíl mezi endoparazity a ektoparazity je následující: vnitřní parazité (endoparazité) pronikají do hostitelského organismu a žijí v něm po celou dobu svého života nebo v určité časové periodě svého vývoje (tasemnice, motolice, oblí červi, prvoci a podobně). Vnější parazité (endoparazité) zůstávají na povrchu organismu (blechy, klíšťata, trudníci, svrab, dravčíci, sametky, vši, jiný hmyz).
Jako parazitizmus je označován vztah dvou organismů, z nichž jeden organismus (parazit) má zisk a druhý na tento vztah doplácí (hostitel). Parazit se přitom může živit tkáněmi hostitele nebo se přiživovat na jeho potravě, případně může mít z hostitelova organismu i jiný prospěch. Pro vztah parazit–hostitel je typické, že parazit hostitelský organismus nezabíjí. Svou činností ale působí hostitelskému organismu nepříjemné komplikace, které se týkají zejména jeho zdravotní stavu: průjmy, svědění, vznik druhotné infekce pro průniku parazita do organismu, přenos virového nebo bakteriálního onemocnění a podobně. Některá z těchto onemocnění jsou přenosná ze zvířat na člověka, v tomto případě poté hovoříme o zoonózách a tento parazit je nazýván zoonotickým.
Lék proti parazitům se nazývá antiparazitikum. Mezi antiparazitika náleží i anthelmintika (přípravky proti červům).
Kategorie endoparazitóz náleží k posouzení veterinárním lékařům, a to včetně aplikace léčiva. Ve volném prodeji, respektive v prodeji mimo lékárny a u oprávněných prodejců, se můžete ale běžně setkat s antiparazitiky působícími proti ektoparazitózám.
Zablešení – je asi nejrozšířenější u psů, koček, ale i člověka. Parazitem je blecha kočičí (Ctenocephalides felis), zoonotický parazit. V domácnosti nebo v prostředí s výskytem blechy se setkáváme se všemi jejími vývojovými stadii – od vajíček přes larvy, kukly i dospělce. Na hostiteli se vyskytuje dospělec, který saje krev. Typickým příznakem zablešení zvířete je vysoká svědivost kožíšku, výskyt drobných tmavých částeček v srsti – blešího trusu. Blechu lze při důkladné prohlídce srsti také zahlédnout. Poměrně častým kožním problémem při zablešení citlivých jedinců jsou zarudlá místa, která si zvíře rozškrábe z důvodu vysoké svědivosti až do krve. Výskyt podobných příznaků se označuje jako „alergie na bleší kousnutí“. Vajíčka, larvy a kukly nalezneme v místě odpočinku zvířat, jedná se o takzvaná místa „horkého výskytu“ označována jako „HOT SPOTS“.
Očkování je jediný, ale naštěstí spolehlivý způsob, jak psa proti nákaze psinkou ochránit. S očkováním se začíná u štěňat od 6. týdne věku, potom následují jedna až dvě revakcinace. Poslední očkování by mělo proběhnout až po 12. týdnu věku štěněte. Většina výrobců očkovacích látek dále doporučuje očkování každý rok. Dle doporučení Světové asociace veterinárních lékařů malých zvířat (WSAVA) a její imunologické komise stačí po provedení správného štěněčího očkování očkovat proti psince každé tři roky. Toto nové očkovací schéma je již možné s vakcínami značky Nobivac. Jde o očkování, které chrání, jak má, ale přitom nezatěžuje tělo víc, než je nutné.
Neměli bychom opomenout ani očkování starých psů, často je slyšet názory, že oni už to nepotřebují. Naopak, starší pes, stejně jako štěňata, je rizikovou věkovou kategorií. Štěňata očkovaných matek, která pila mlezivo, přijala i protilátky proti psince a ty je ochrání 6–10 týdnů proti infekci. Proto se u novorozených štěňat nemusíme nákazy psinkou bát. Na druhou stranu protilátky z mleziva trochu překáží při očkování. Štěňata, která se napila mleziva málo nebo vůbec, potřebují být naočkována už v šesti týdnech, jinak by se mohla nakazit, ale štěňata, která měla mleziva dost, si po očkování v šesti týdnech ještě neudělají žádné svoje protilátky, mají jich dost od matky. Proto se štěňata očkují tolikrát, aby si nakonec protilátky vytvořila všechna a nenakazilo se žádné.
Psinka je součástí všech kombinovaných vakcín proti infekčním psím onemocněním, včetně prvních štěněčích, takzvaných puppy-vakcíny. Na nálepce od očkovací látky je psinka vyznačena velkým tiskacím písmenem D.
Na blechy spolehlivě přijdete tak, že své kočce prohlédnete srst. Jakmile objevíte jednu blechu, počítejte s tím, že se jich v kožichu skrývá klidně i dalších 20 (v různých vývojových stadiích). Dospělou blechu nemačkejte mezi nehty – jak je u mnoha chovatelů zvykem – sami byste se totiž mohli nakazit. Nejúčinnější zbraní proti blechám je použít speciální přípravky na srst zvířete. Odstranění blech u koček není snadné.
Blechy lze odstranit pomocí spreje, šamponu nebo spot-onu. Spot-on se jeví jako nejspolehlivější. Jedná se o drobnou ampulku s tekutinou, kterou zvířeti aplikujete mezi lopatky. Blechy postupně uhynou. Spot-on navíc chrání i proti klíšťatům. Cena jedné ampulky se pohybuje kolem 130 Kč. Další možností je vykoupat kočku s použitím speciálního šamponu. Koupel je ale nutné za 1 týden až 14 dní zopakovat, aby se zahubily opravdu všechny blechy. Prodávají se také spreje na blechy. Ne všechny jsou však spolehlivé. Navíc zvíře musíte postříkat velmi důkladně a opravdu celé. Jinak se blech nikdy nezbavíte.
Všechna místa, se kterými vaše kočka přišla do kontaktu, je potřeba vyčistit. Pokud můžete, hoďte deky a polštáře do pračky, kde se blechy při vysoké teplotě spolehlivě zahubí. Pokud tento krok vynecháte, můžete si být jisti, že se vám kočku nepodaří odblešit.
Sprej je nejšetrnější variantou, která se doporučuje zvláště u koťat. Aplikace je snadná, sprej působí okamžitě a můžete si sami regulovat množství aplikované látky. Na obalu si vždy přečtěte dávkování a dobu účinnosti nebo její omezení, jako je koupání, déšť nebo jen vlhko. Některé spreje jsou přímo doporučované k aplikaci do prostředí, kde se kočka zdržuje, a jsou vhodným doplněním boje proti blechám. Zvážit jejich aplikaci bychom měli ale u citlivějších kočiček, které mohou špatně reagovat na syčivý zvuk.
Obojky se snadno aplikují, působí poměrně rychle a dlouho (4–8 měsíců dle výrobce), ale zvíře ho musí nosit stále, nesmíme mu ho dávat jen na procházky a podobně. Výběr je dnes velký, můžete si vybrat podle velikosti zvířete, podle typu uvolňované látky, některé jsou kombinované a působí i proti klíšťatům. Většina je voděodolných. U některých bývá uvedeno, že by uvolňovaná látka neměla přijít do styku s malými dětmi. Některé obojky jsou aromatické a hodí se spíše pro zvířata žijící venku.
Šampon působí okamžitě na všechny namočené parazity, nemusíte mít strach, že účinnou látku obsaženou v šamponu předávkujete, a nadto kočku pěkně umyjete. Jsou vhodné jako první krok k likvidaci velkého počtu blech na zvířeti, ale jejich účinek je krátkodobý, je tedy lepší doplnit je o přípravky s delší účinností.
Psinka není léčitelná, a pokud ji pes přežije, odnese si trvalé následky. Jedinou smysluplnou ochranou je preventivní očkování. Většina vakcín poskytuje maximální ochranu proti psince a vakcinační schémata mohou být zahájena již v 7 týdnech věku. Revakcinace mohou být prováděny ročně bez jakýchkoliv rizik. Jelikož se psinka v Evropě stále hojně vyskytuje, je systém ročních revakcinací optimálním řešením ochrany.
Protože je psinka virové onemocnění, antibiotika jen pomáhají chránit proti druhotné bakteriální infekci, která se často a ráda přidává kvůli poškození bílých krvinek psinkovým virem. Léčba samotné psinky je ale jenom podpůrná. Pes potřebuje naprostý klid, podávají se antibiotika, léky proti křečím, kapačky ke zvládnutí dehydratace kvůli průjmům a zvracením. Výsledek léčby se předem nedá odhadnout. Při rozvinutí vážných nervových příznaků nemá zvíře šanci na vyléčení a uhyne nebo je utraceno. Séra s protilátkami proti psince se dají použít jen v samém začátku onemocnění nebo preventivně u zvířat, která nejsou očkovaná a přišla do styku s nemocným zvířetem.
I když pes psinku přežije, často na něm choroba zanechá trvalé následky. Zánětlivá forma psinky se může objevit až se zpožděním několika let příznaky podobnými lidské roztroušené skleróze, třesem těla či ochrnutím. Ztráta čichu či zraku v důsledku psinky je nevratná. U psů, kteří prodělali psinku, jsou častým nálezem atrofovaná, ztenčená ložiska na sítnici tam, kde sítnici zničil množící se virus. Častá je trvalá neschopnost větší tělesné zátěže, pes po prodělané psince není schopen pracovního využití. U štěňat, která onemocněla ještě před výměnou mléčného chrupu, zničí virus psinky sklovinu trvalých zubů, výsledkem je takzvaný psinkový chrup. Nákaza u štěňat také často natrvalo poškodí jejich imunitní systém a zvířata dříve či později uhynou v důsledku nějakého druhotného onemocnění.
Proti psince ale existuje spolehlivá ochrana – očkování.
Psincový kašel nebo také infekční laryngotracheitida psů se velice snadno přenáší mezi jednotlivými zvířaty, a tak se rychle šíří hlavně v takových zařízeních, kde je chováno více psů najednou. Jsou to například psí útulky nebo psince pro služební psy v armádě.
Příčina
Toto onemocnění je typické tím, že ho způsobuje celý soubor mikroorganismů. Z virových původců je to především virus parainfluenzy psů typ 2 a psí adenovirus typ 2 (CAV 2). Existuje i psí adenovirus typ 1, který způsobuje infekční hepatitidu psů, nazývanou také jako Rubarthova choroba. Někdy se může uplatnit i virus psinky. Z bakteriálních původců je nejdůležitější Bordetella bronchiseptica a následně i další bakterie, jako jsou streptokoky nebo pasteurely a mykoplazmata.
Příznaky
Psincový kašel je velice infekční. K přenosu dochází kapénkovou infekcí a onemocnění se projeví asi 3 nebo 4 dny po nakažení. Nejvíce nápadným projevem jsou záchvaty kašle a pes může i vykašlávat hleny. Majitelé často nepoznají, že jde o kašel, a myslí si, že pes zvrací nebo že se mu v krku zasekla kost! Z dalších příznaků může pes trpět i výtokem z nosu a očí. Často nemá ani zájem o krmení a je apatický (smutný a bez zájmu o okolí). U některých pejsků se objevuje i zvýšená teplota a zvíře se rychle unaví. Závažnost onemocnění je dána především tím, v jaké kondici pejsek je a jestli nemá sníženou obranyschopnost (například jiné onemocnění, imunosupresivní léky). U psů, kteří jsou jinak zdraví, probíhá infekční laryngotracheitida asi jeden týden, poté dochází k samovolnému uzdravení. U oslabených jedinců (nemocní, staří nebo naopak mladí psi) ale může být průběh horší a léčba by se neměla zanedbat.
Léčba
K léčbě je možné použít léky proti kašli, takzvaná antitusika, jako je například kodein. Používá se ale pouze u psů s vysilujícím kašlem, aby se jim na chvíli ulevilo. Nedoporučuje se dávat léky proti kašli všem psům, protože pak není hlen vykašláván a dochází k jeho hromadění v dýchacích cestách. Většinou není potřeba použít k léčbě antibiotika. Pokud kašel přetrvává déle než dva týdny, tak je zapotřebí provést další vyšetření a zjistit příčinu. Nemocného pejska necháme v teple a v klidu. Procházky omezíme jen na nutné venčení, aby pes dostatečně odpočíval.
Jestliže je onemocnění způsobeno více druhy virů a bakterií a jejich výskyt není každý rok stejný, není očkování proti několika z nich vždy účinné. Rozhodně ale očkováním výrazně snížíme možnost onemocnění, a pokud už k němu dojde, tak průběh není zdaleka tak vážný jako u nevakcinovaného psa. Běžně se očkuje proti parainfluenze psů, adenoviru a psince. Dále je možné očkovat psa proti Bordetelle, a to buď v injekci do podkoží, nebo aerosolem do dutiny nosní. Aplikací do nosu je možné očkovat štěňata již ve věku dvou týdnů a jsou chráněna už po 4 dnech. Revakcinace se musí provádět každý rok.
Kastrace psů má své příznivce i kritiky, níže jsou uvedena pro a proti v otázce kastrace psů.
Pro
Pro kastraci existují v podstatě dvě kategorie důvodů, a to zdravotní a „morální“. Mezi zdravotní příčiny patří prevence proti řadě komplikací: tumory varlat, prostatické potíže.
Morální hledisko spočívá zejména v prevenci nežádoucího nakrytí feny a množení „nevhodných“ štěňat, zklidnění příliš temperamentního zvířete, hlučnosti a destruktivního chování psa jako následku sexuální touhy, toulavosti, snížení agresivity, nevhodného sexuálního chování (ukájení touhy na předmětech, lidech, zvířatech).
Pro psa-samce, který není chovným jedincem, je kastrace zákrokem zpříjemňujícím následný život, neboť neustálý „tlak“ sexuálních pudů bez jejich uplatnění je pro takové zvíře velmi stresující.
Proti
I přes řadu nesporných výhod přináší kastrace také určitá rizika, která jsou však zanedbatelná ve srovnání s riziky, která číhají na nekastrované zvíře. Mezi nevýhody patří inkontinence, což je nekontrolovatelný únik moči, dále nadměrný růst měkké „štěněcí“ srsti u dlouhosrstých plemen a obezita. Ta je spíše nejčastějším problémem majitelů. Pravda je totiž taková, že při správném a kvalitním krmení a dostatečném pohybu psa by k obezitě zvířete nemělo nikdy dojít. Je samozřejmé, že vymizením pohlavních hormonů dojde ke snížení aktivity zvířete, pak je na majiteli, zda upraví krmnou dávku a dopřeje svému miláčkovi dostatek pohybu, nebo jej bude překrmovat a nechávat válet na gauči – pak ho místo psího atleta bude na procházkách doprovázet valící se sud. Tudíž je jen na vás, jak vyhodnotíte všechna pro a proti u kastrace vašeho psa.
