PROČ

Chov – specifikace

Agamy většinou nebývají agresivní. Pokud chováme více agam společně, mohou být občas agresivní vůči sobě navzájem (například při sporu o potravu). Většinou se však jedná jen o malé potyčky. Velmi agresivní ale mohou být vůči sobě dva samci, tudíž nelze mít dva samce společně v jednom teráriu. Jsou velmi teritoriální a nesnesli by se – mohli by se vážně poranit, případně by mohl jeden druhého i zabít. Poražený jedinec totiž nemůže z uzavřeného terária uniknout, jak by to udělal ve volné přírodě. Agresivní vůči sobě mohou být ale i samice. Samice před snůškou bývají neklidné, pobíhají po teráriu, hrabou a hledají vhodné místo pro svou snůšku. Není vhodné je v tomto období vytahovat ven z terária a rušit.

Plachá mohou být především mláďata, a to platí dvojnásob při zakoupení a umístění do nového prostředí. Vždy se potřebují aklimatizovat, potřebují nějaký čas na „rozkoukání“. S postupem věku agamy svou plachost ztrácejí a stávají se klidnými (ve většině případů).

Agamy si obvykle na kontakt s člověkem dobře zvyknou. Je to ještěr, který kontakt s člověkem snáší nejlépe. To ale v žádném případě neznamená, že je agama nějaký „mazlíček“. Neustálé tahání ven z terária a muchlování zde nepřipadá v úvahu. Pořád je to ještěr, pro kterého takové jednání není vůbec přirozené. Agama není pes a nepochopí, proč ji člověk vytahuje ven, proč ji hladí a nosí. Určitě není dobré agamu vytahovat z terária každý den, natož několikrát denně. Nejspokojenější jsou vždy ve svém teritoriu – v teráriu. Přílišnou manipulací agamu zbytečně stresujeme. 1x týdně jí můžeme dopřát volný pohyb po pokoji, aby se proběhla. I to největší terárium není pro agamu dostatečně velké, pokud jde o pořádné „proběhnutí se“. Zde ale pozor, aby byl pokoj dostatečně zabezpečen, aby nemohla někam zalézt a v horším případě tam uvíznout. Taktéž ji nepouštíme na studené dlaždice a podobně, nenecháváme ji běhat v místech, kde je nízká teplota. Proběhnout se může dle potřeby půl hodiny či 10 minut, záleží, jak se agama bude chovat. Pokud bude spokojeně pobíhat a šmejdit, klidně ji necháme déle. Pokud se bude chtít schovat a bude „nesvá“, dáme ji zpět do terária. Jestliže budete chtít takto nechat agamu jednou za čas proběhnout, pouštějte ji vždy ve stejné místnosti, tedy tam, kde to zná. Neustálé změny prostředí ji mohou zbytečně stresovat. Samozřejmě ji takto proběhnout nemusíte dávat vůbec. Také nedáváme agamu ven ve chvílích, kdy v klidu odpočívá nebo se vyhřívá pod lampou. Proběhnout ji můžeme nechat v případě, že v teráriu pobíhá a šmejdí.

Agamu můžeme položit také na parapet, kde s oblibou z okna

(...více se dočtete ve zdroji)

Zdroj: článek Agama

Příběh

Ve svém příspěvku PROČ PES NEMŮŽE KAKAT se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Jiřina Horáková.

Proč pes nemůže kakat ?

Na tento příspěvěk jestě nikdo nereagoval. Chcete se k němu vyjádřit? Klikněte na tlačítko a budete moci vložit svůj komentář.

Zdroj: příběh Proč pes nemůže kakat

Proč kočky potřebují šáchor

Kočky jsou velmi čistotné, olizují se a často se čistí. Tato vlastnost však přináší pro vašeho domácího mazlíčka jednu velkou nevýhodu. Kočka při očistě spolkne velké množství chlupů, které jsou nestravitelné. V malém množství se s nimi organismus kočky vyrovná a vyloučí je přirozeně v trusu. Je-li však chlupů hodně, vzniká v žaludku kočky postupným hromaděním takzvaný bezoár, který je typický zejména pro přežvýkavce, ale vyskytuje se i u dalších živočichů, včetně opic a lidí (bezoárové kameny), koček a psů. V menším množství nejsou bezoáry nijak nebezpečné, vytvářejí-li se však ve větším množství, mohou kočce způsobit podráždění žaludku, nechutenství nebo další zdravotní problémy.

Jednou z možností, jak se vyvarovat problémům s množícím se bezoárem v žaludku, je umožnit kočkám přístup k čerstvé trávě, která je přírodním zdrojem vlákniny. Ta napomáhá předcházet tvorbě bezoárů a udržuje trávicí systém kočky zdravý. To je důvod, proč kočky a psi občas okusují trávu.

V zimním období bývá přirozené trávy nedostatek. Jako velmi vhodnou alternativu je možné použít šáchor Cyperus alternifolius "Zumula", který běžnou trávu dobře nahradí. Šáchorů je ale velké množství druhů, dávejte pozor, jaký kočce pořídíte. Ne každý je vhodný. Mnozí chovatelé dokonce tento šáchor používají pro své čtyřnohé miláčky i v období od jara do podzimu, kdy je normální trávy dostatek. Vede je k tomu především oprávněná obava z případné kontaminace trávy nejenom prachem a dalšími nečistotami, ale zejména možné znečištění výkaly různých zvířat, která se v trávě mohou pohybovat (psi, kočky, hlodavci a podobně). Hrozí zde tak zvýšené riziko přenosu různých parazitů.

Většina koček tento šáchor miluje, pouze ve výjimečných případech dají přednost jiné rostlině. S oblibou jej konzumují ale i psi, papoušci, hlodavci, želvy a další terarijní živočichové, pro které je zelené krmení nezbytné. Zvláště v zimním období nenajdete vhodnější náhradu za trávu.

Kočka zpravidla dává tomuto šáchoru přednost před všemi ostatními pokojovými rostlinami, takže nedochází k poškozování ostatních interiérových rostlin.

Zdroj: článek Šáchor pro kočky

Proč si pes olizuje tlapky

Důvodem, proč si pes olizuje tlapky, může být i skutečnost, že interpretace symptomů, kdy nelze určit jasnou příčinu problému (například akutní zánět, alergie, roztoči a podobně), se nejčastěji odvozuje od chování psa. To se však může významně lišit a vést tak šetření různými směry. Jedním takovým příkladem mohou být právě tlapky či jiná část těla, kterou si pes často olizuje či okusuje. Nemyslí se případ, kdy si například pes chce odstranit něco přilepeného v kožichu či stékající vodu po srsti, ale situaci, kdy si dané místo olizuje s takovým nasazením, že si až způsobí poranění, či dokonce trvalé změny, nebo v lepším případě dané místo „pouze“ změní barvu (nejčastěji na růžovohnědou). Může se i stát, že toto záludné chování zůstane majitelem nepovšimnuto, neboť se stane běžnou součástí chování psa, například když odpočívá nebo v průběhu noci.

Pokud si pes kouše přední tlapky, nejčastěji problém pochází od krku. Jde-li o zadní tlapky či bederní oblast, kam se psi často snaží dosáhnout, tak se snaží ulevit si od napětí či nepříjemného pocitu většinou v dané oblasti. Není to ale vždy pravidlem. Dráha může vést i ze vzdálených oblastí na těle. Je tedy nutná péče o měkké tkáně a uvolnění symptomů způsobujících potíže. Bohužel velmi často daný problém nebývá řešen, a pokud ano, pak majitelé řeší pouze dopad (zkouší nejrůznější šampony, mastičky lokálně na dané místo a podobně), nikoliv samotnou příčinu, to znamená uvolnění měkkých tkání, ať již na krku, kolem ramen, či v bederní a pánevní oblasti, případně „porovnání“ kostí. Samozřejmě otázka olizování tlapek může být součástí jiného pohybového problému, který je třeba identifikovat a řešit pomocí vhodné péče o pohybový aparát psa. Rozhodně se však nejedná o něco, co byste měli nechat bez povšimnutí.

Zdroj: článek Když se pes stále olizuje