Covinan je veterinární hormonální léčivý přípravek s obsahem proligestonu, který se dlouhodobě používá k potlačení nebo oddálení říje u fen a koček a také k prevenci falešné březosti. Mezi veterináři patří k dobře známým preparátům, zejména u chovných zvířat, kde není vhodná nebo žádoucí kastrace. V posledních letech se však často objevují dotazy na jeho dostupnost v České republice, možné alternativy, vedlejší účinky a bezpečnost dlouhodobého užívání. Tento článek přehledně shrnuje, k čemu se Covinan používá, zda se stále vyrábí, kde jej lze v ČR objednat a jaké zkušenosti s ním mají veterináři i chovatelé.
Co léčí lék Covinan
V současnosti se k zamezení říje používají injekce progestinů s obchodním názvem Delvosteron, na stejném principu funguje i preparát Covinan, oba obsahují účinnou látku proligeston.
Aplikuje se v klidovém období pohlavního života kočky, první injekci většinou veterinář podává od listopadu do konce ledna. Protože kočka patří mezi polyestrická zvířata, což znamená, že od jara do podzimu může mít říji prakticky kdykoliv, je v ostatním období nevhodné zasahovat do její hormonální rovnováhy. Hrozí nebezpečí, že by byl preparát podán již březí kočce, což by mohlo znamenat vážné komplikace pro průběh březosti a porod.
Covinan / Delvosteron je čirý roztok s bílou usazeninou, ze které po protřepání vznikne bílá suspenze. Tato suspenze se používá k oddálení a potlačení říje u fen a koček a dále jako indikace pseudogravidity, abnormální laktace, dermatitidy hormonálního původu u fen a koček.
Ačkoliv lze přípravek aplikovat již během první říje, tento postup veterináři nedoporučují. Také aplikace před první říjí se všeobecně nedoporučuje. Zvířata ošetřená během proestru (období, kdy dozrávají ve vaječníkách folikuly a dochází ke zduření pochvy) mohou zabřeznout ještě do sedmi dnů po aplikaci. U jedinců, kteří jsou zejména zjara v kontaktu s normálně cyklujícími zvířaty, může být účinnost přípravku snížena. V takových případech se doporučuje zkrátit aplikační interval.
Tento preparát by se neměl podávat březím zvířatům. Je-li aplikace přípravku provedena během rané nebo pozdější březosti, může být porod komplikovaný nedostatečnou relaxací děložního krčku.
Progestageny by se neměly aplikovat rovněž zvířecím pacientům postiženým diabetem. Přípravek se dříve používal k regulaci estru (období vlastní říje) také u diabetických jedinců bez ovlivnění potřebných dávek inzulínu. Ovšem u jiných zvířat jeho aplikace vedla ke zvýšení potřebných dávek inzulínu. Pokud se přípravek přece jen používá u diabetických jedinců, doporučuje se zvýšená pozornost a pozorné sledování hladiny cukru v moči zejména během prvního měsíce po aplikaci.
Případy falešné březosti, které klinicky nereagují ani na druhou aplikaci přípravku, se doporučuje raději léčit konzervativně (omezený příjem tekutin, dieta, zvýšení zátěže a podobně).
Pro osoby, které podávají veterinární léčivý přípravek zvířatům, platí v případě náhodného samopodání injekčně aplikovaným přípravkem nutnost vyhledat ihned lékařskou pomoc a ukázat lékaři příbalovou informaci nebo etiketu.
Léčba svrabu zahrnuje likvidaci parazitů, zhojení kožních lézí a dále zavedení hygienických opatření, která mají za úkol zamezit dalšímu šíření parazita. Léčba není jednoduchá a je potřeba ji důsledně dodržovat.
Léčba se provádí lokálně koupelemi nebo celkově podáváním antiparazitik. Při lokální terapii je nutné nejprve ostříhat srst, dále pomocí léčebného šamponu důkladně omýt krusty a pak aplikovat léčebný preparát (Ectodex). Zvíře se koupe 1x týdně několik týdnů po sobě. Tyto koupele jsou poměrně účinné, ale vzhledem k jedovatosti přípravku a náročnosti na manipulaci v praxi se často upřednostňuje celková terapie.
V současné době se hojně používá preparát, který je účinný i proti blechám (Stronghold), ten se aplikuje stejně jako jiná antiparazitika na kůži mezi lopatky. Po vstřebání se dostává do krve a tam se účinná hladina udržuje 30 dní. Je zapotřebí alespoň dvou aplikací. Léčbu by měl vždy indikovat veterinární lékař a přípravky by se měly používat pouze dle jeho pokynů. Co se týče prostředí, ve kterém pes pobýval, je vhodné je důkladně vydezinfikovat.
Geloren dog je unikátní preparát pro komplexní výživu kloubů a šlach psů. Díky svému složení s pěti aktivními látkami jde o ideální řešení pro podporu celého pohybového aparátu. Hlavní účinnou látkou je nutrihyl®, což je speciálně upravená kyselina hyaluronová pro výživu kloubů, která je maximálně efektivní při perorálním podávání. Dalšími látkami obsaženými ve vysoké koncentraci jsou chondroitin sulfát, glukosamin, hydrolyzovaný kolagen a želatina.
Želatinové tablety Geloren dog s příchutí uzené šunky psům velmi chutnají a díky jednoduchému dávkování lze snadno kontrolovat denní příjem účinných látek. Želé není nutné mísit s krmivem, a tak nedochází ke ztrátám jako v případě prášků a sirupů.
Kyselina hyaluronová je jednou z hlavních složek mezibuněčné hmoty a je přirozenou součástí všech pojivových tkání v těle. Je tedy důležitou součástí chrupavky a kloubní tekutiny, kde funguje jako lubrikant a tlumič nárazů. Kyselina hyaluronová potlačuje degradaci kloubní chrupavky a má protizánětlivé účinky.
Chondroitin sulfát dodává chrupavce pružnost a obnovuje rovnováhu v kloubní tekutině. Je důležitým stavebním kamenem kloubní chrupavky a ostatních pojivových tkání – kostí, šlach, vazů. Navíc brání degradaci kolagenu, proteoglykanů a agrekanu a tím udržuje integritu mezibuněčného prostoru.
Glukosamin zajištuje spojení mezi kostí a chrupavkou, ovlivňuje metabolismus kloubů, napomáhá regeneraci kloubní chrupavky, zmírňuje zánět a bolestivost kloubů. Ve formulaci Geloren dog se jedná o podpůrnou látku, kterou psi přirozeně získávají například ze žvýkání kostí.
Hydrolyzovaný kolagen je vysoce vstřebatelná forma kolagenu, který je hlavním stavebním kamenem chrupavek, šlach a vazů. Urychluje regeneraci pojivových tkání, pozitivně ovlivňuje kvalitu srsti, kůže a drápů. Dále se předpokládá, že snižuje bolestivost kloubů a zlepšuje jejich funkčnost.
Želatina hraje velmi podstatnou roli při tvorbě a regeneraci vazivových tkání a ve výživě kloubů a chrupavek. Také je důležitým zdrojem aminokyselin glycinu a prolinu, látek významných pro tvorbu kolagenu.
Balení obsahuje 90 žvýkacích tablet, což představuje měsíční dávku pro středně velkého psa. Běžná dávka žvýkacích tablet Geloren dog se pohybuje od dvou do pěti tablet dle velikosti psa. Pro maximální účinnost je doporučeno podávat 60 dní nepřetržitě, kúru je vhodné následně 2–3x ročně opakovat. Pro rychlejší nástup účinku nebo při silnějších artritických potížích podávejte první týden dvojnásobné množství běžné dávky.
Účinnost přípravku Geloren dog byla testována na 19 psech s pohybovými problémy. Po dvouměsíčním užívání Gelorenu bylo pozorováno zlepšení hybnosti u 79 % psů. Ze studie dále vyplývá, že Geloren má velm
Preparát NO-SPA není možné zakoupit bez receptu v lékárně, nejedná se o volný prodej, ale o prodej na předpis. Tento preparát tedy nelze zakoupit ani online.
Na trhu je řada účinných antiparazitik, jak ve formě pasty, tak různých spot - onů k nakapání na kůži, tablet či dnes již méně doporučovaných injekčních aplikací. Konkrétní preparát v patřičné dávce a interval jeho podávání doporučí Váš veterinární lékař.
Preventivně se koťata a štěňata odčervují od 14. dne po narození (u štěňat lze již od 10. dne). Aplikace se opakuje každé dva týdny až do tří měsíců věku. Následně každé tři měsíce do jednoho roku věku. Současně s mláďaty je nutné odčervovat i feny a kočky.
U dospělých psů je nejvhodnější 2-4x ročně vyšetřit trus. V případě, kdy je chováno mnoho psů pohromadě, se přípravky preventivně 2x ročně aplikují. Z důvodu rizika vzniku rezistence je ale vhodné účinné látky obměňovat.
Kočkám chovaným výhradně v bytě postačí 1x ročně vyšetření trusu. Jiná situace je u koček, které chodí neomezeně ven. Takovým se přípravky dávají preventivně 4x ročně.
V prostředí jsou vajíčka velmi odolná, běžná dezinfekce na ně nepůsobí. Likviduje je vyschnutí – nejlepší je tedy pravidelně sbírat trus na zahradě a následně na trávu nechat působit sluneční záření.
Roztoč trudník psí (Demodex canis) způsobuje zánět chlupových folikulů a mazových žláz. K přenosu dochází kontaktem mláďat s matkou při sání mléka. Tento parazit vyvolává onemocnění zvané demodikóza nebo také červená prašivina. Postižená ložiska jsou bez chlupů, zarudlá, se zvýšenou tvorbou šupin.
Trudníci jsou dlouzí okolo 0,2 až 0,3 mm. Mají doutníkovitý tvar a čtyři páry končetin. Usídlují se v mazových váčcích chlupů, kde se poměrně rychle množí, v jednom váčku jich mohou být během chvíle desítky. Jejich výskyt způsobuje primárně vypadávání srsti, druhotně pak různé infekce. Postižená místa hnisají a vznikají záněty.
Onemocnění zpravidla probíhá ve formě šupinaté nebo pupenečkovité. Při šupinaté formě jsou charakteristickým příznakem drobné, různě velké okrsky s prořídlou srstí na kůži hlavy (okolí očí, na čele, na pyscích, na nose), případně i dalších místech těla. Řídnutí srsti se může stupňovat, až se vytvoří lysá místa s šedavě zbarvenou až zarudlou kůží. V případě pupenečkovité formy je možné v místě vylysání pozorovat dobře hmatné uzlíky, které mnohdy hnisají, zduří a praskají. Pak lze nalézt na postižených místech strupy zaschlé krve a hnisu. Lokalizovaná forma se vyskytuje hlavně u štěňat na hřbetě nosu, na čele a kolem očí. Postižená ložiska jsou holá, zarudlá a objevuje se zde zvýšená tvorba šupin. Generalizovaná (celková) forma onemocnění se může vyskytovat v jakémkoli věku a kdekoliv na těle. Nedoléčená generalizovaná demodikóza často přechází v úporný zánět meziprstí.
Na ochranu psů proti vnějším parazitům se používají antiparazitární přípravky, které jsou ve formě spreje, obojku, šamponu nebo jako spot on. Záleží vždy na majiteli, jaký preparát pro své zvíře zvolí.
Veš psí (Linognathus setosus) je bílá a saje krev. Ani jeden druh není přenosný na člověka. Dospělé vši se pohybují na povrchu kůže a způsobují intenzivní dráždění, pes se škrábe, čímž si může přivodit poranění kůže, které se může následně infikovat.
Na rozdíl od všenek a blech nejsou moc pohyblivé, při rozhrnutí srsti je vidět přisátá veš, která se nesnaží prchat jako všenky ani neodskočí jako blecha. Při silném napadení psa se vši zdržují kdekoli. Jinak dávají přednost hlavě, zvláště čenichu, těsnému okolí pysků, očí a uší. Vyskytují se poměrně často také zespodu na krku, na prsou a na hrudi. Na jednotlivé chlupy přilepují vši hnidy, které na rozdíl od lupů celkem pevně drží. Naštěstí psí vši jsou méně časté než blechy. Pes se nakazí pouze přímým stykem s jiným zavšiveným psem nebo při používání cizích hřebenů a kartáčů.
Na ochranu psů proti vnějším parazitům se používají antiparazitární přípravky, které jsou ve formě spreje, obojku, šamponu nebo jako spot on. Záleží vždy na majiteli, jaký preparát pro své zvíře zvolí.
Světle žlutá všenka psí (Trichodectes canis) se živí odlupujícími se částečkami kůže, nesaje krev.
Všenky měří okolo 2 mm, jsou ploché, mají žlutohnědou barvu, krátké silné hákovité drápky na konci každé končetiny, které parazit užívá k pevnému přichycení se k chlupům hostitele. Je možné je pozorovat pouhým okem. U zvířat obvykle napadají hlavu, podpaží, třísla a záda. Psi napadení druhem Trichodectes canis mohou být rovněž mezihostitelem tasemnice psí. To je další důvod, proč je úspěšná eradikace všenek tak důležitá.
Na ochranu psů proti vnějším parazitům se používají antiparazitární přípravky, které jsou ve formě spreje, obojku, šamponu nebo jako spot on. Záleží vždy na majiteli, jaký preparát pro své zvíře zvolí.
Dravčík psí (Cheyletiella yasguri) je šedožlutý roztoč žijící na povrchu kůže a živící se tkáňovým mokem. Samičky lepí vajíčka na chlupy. Přítomnost dravčíků vyvolává zvýšené šupinatění kůže na krku a zádech. Dravčíci mohou napadnout i člověka. Jsou schopni proniknout i přes několik vrstev oblečení. Na kůži se objevují červené flíčky nebo pupínky s centrem žluté barvy, provázené úporným svěděním. Pokud nedochází k opakovanému přenosu, kožní projevy odezní. Dravčíci nedokončují na člověku vývojový cyklus, nemnoží se.
Onemocnění, které tento roztoč vyvolává, se označuje jako cheyletielóza nebo dravčíkovitost, mezi chovateli se jí někdy také lidově říká chodící lupy. Vajíčka dravčíka jsou volně přilepená na chlupech napadeného jedince. Dravčík žije na kůži svého hostitele. Nabodává jeho pokožku a živí se tkáňovým mokem, což vyvolává u psa silnou svědivost. Zpočátku se vyskytuje na hlavě napadeného psa, a to zvláště v okolí očí, na temeni hlavy a okolo uší. Při rozhrnutí srsti uvidíte bělavé, ke kůži přiléhající šupinky. Postupně se dravčík rozšiřuje po celém těle hostitele. Pokožka reaguje zvýšenou tvorbou lupů a postižený pes vypadá, jako by byl posypán moukou. Při silném napadení se na těle psa utvoří vrstva šupin a pes vypadá, jako by byl obalen krustou. Dravčík dokáže způsobit problémy psům, může ale vyvolat i potíže u lidí. Na člověku sice dlouho nepřežívá a nedokáže se na něm rozmnožit, ale způsobí na kůži načervenalé pupínky, vyvolávající svědivost. V okamžiku, kdy se vyléčí pes, odeznívají i kožní potíže u jeho majitelů.
Na ochranu psů proti vnějším parazitům se používají antiparazitární přípravky, které jsou k dostání v podobě spreje, obojku, šamponu nebo ve formě spot on. Záleží vždy na majiteli, jaký preparát pro své zvíře zvolí.
Hlavním původcem zablešení je blecha psí (Ctenocephalides canis). Blecha psí je vzácnější, ale snadněji přechází na člověka. Je to drobný hmyz, který má tělo o velikosti 3 až 4 mm, má červenohnědou barvu, skáče na vzdálenost až 1,5 m. Poslední pár nohou je delší a je uzpůsobený ke skákání. Dospělé blechy se živí krví.
Blechy nakladou vajíčka do skulin v podlaze, mezi prkny kotce, do spárů v boudě a do čalounění křesel a psích pelíšků. Za 5 až 12 dní se z nich vylíhnou larvy, které žijí mimo tělo hostitele a živí se organickými částečkami prachu. Přitom, pokud na ně narazí, sežerou i vajíčka tasemnice psí. Po 9 až 11 dnech se zakuklí a takto přežívají 11 až 20 dnů, pak se z nich líhnou blechy, které ihned vyhledávají hostitele. Živí se již pouze jeho krví, a to samci i samice blech. Dospělci žijí 3 až 5 měsíců. Proto nestačí zlikvidovat blechy pouze na psovi, ale především odblešit pelech a všechna místa, kde se pes vyskytuje, protože právě tam se nacházejí vajíčka a larvy. Dospělci na psovi jsou už jen vrcholkem ledovce, většina bleší populace přebývá v okolním prostředí v podobě vajíček a larev.
Největším problémem při napadení blechami je alergická reakce na pokožce způsobená alergeny z bleších slin. Nejčastěji se svědivá ložiska u psů vyskytují v oblasti zad a kořene ocasu, na nohách, břichu, ve slabinách a na krku. Blechy jsou také mezihostitelem tasemnice.
Na ochranu psů proti vnějším parazitům se používají antiparazitární přípravky, které jsou k dispozici v podobě spreje, obojku nebo ve formě spot on. Záleží vždy na majiteli, jaký preparát pro své zvíře zvolí.
V našem zeměpisném pásmu se vyskytuje klíště obecné (Ixodes ricinus), které se objevuje od jara do podzimu s maximálním výskytem v květnu až září. Klíšťata způsobují v místě přichycení zánětlivou reakci. Při silném napadení mohou toxiny ze slin klíštěte způsobit klíšťovou paralýzu. Klíšťata jsou také přenašeči virových, bakteriálních a parazitárních nemocí (lymské boreliózy a virové klíšťové encefalitidy).
Na ochranu psů proti vnějším parazitům se používají antiparazitární přípravky, které jsou k dispozici v podobě spreje, obojku nebo ve formě spot on. Záleží vždy na majiteli, jaký preparát pro své zvíře zvolí.
Strupovka ušní (Otodectes cynotis) je původcem u psů velmi častého onemocnění – otodektového svrabu (ušní prašiviny). Roztoč žije na povrchu kůže v zevním zvukovodu a živí se tkáňovým mokem. Způsobuje zánět zevního zvukovodu doprovázený výrazným svěděním. Napadený zvukovod bývá zaplněn tmavě hnědým mazem, ucho je bolestivé a svědí.
Zánět se může rozšířit i na krk a dále na záda a ocas. Tento parazit se může přenášet i na člověka. Následkem kontaktu s nemocným zvířetem se může přechodně vyvinout zánět kůže ve formě pupínků, který spontánně vymizí po vyléčení zvířete.
Na ochranu psů proti vnějším parazitům se používají antiparazitární přípravky, které jsou ve formě spreje, obojku, šamponu nebo jako spot on. Záleží vždy na majiteli, jaký preparát pro své zvíře zvolí.
Zákožka svrabová (Sarcoptes scabiei var. canis) je původcem sarkaptového svrabu. Parazituje především u psů. Napadení se ale může vyskytnout i u lidí.
Zákožka je roztoč o velikosti 0,2 až 0,3 mm. Samičky kladou vajíčka do vyvrtaných chodbiček v horní vrstvě kůže. Samečci žijí pouze na povrchu kůže. Všechna vývojová stadia se živí tkáňovým mokem. Kůže reaguje na přítomnost zákožek zánětem. Psi se kvůli intenzivnímu svědění škrábou, čímž si zraňují kůži. U takto poraněné kůže dochází následně k zánětu. Nejčastěji se zákožka u psů vyskytuje na břiše a ušních boltcích. Pokud nedojde k zahájení léčby, příznaky se rozšíří na celé tělo.
Na ochranu psů proti vnějším parazitům se používají antiparazitární přípravky, které jsou ve formě spreje, obojku, šamponu nebo jako spot on. Záleží vždy na majiteli, jaký preparát pro své zvíře zvolí.
V naší zeměpisné šířce se vyskytuje klíště obecné (Ixodes ricinus), a to od jara do podzimu (nejvíce od května do září). Klíšťata vyvolávají v místě přichycení zánětlivou reakci, v horším případě mohou toxiny ze slin klíštěte způsobit klíšťovou paralýzu. Klíšťata jsou také přenašeči virových, bakteriálních a parazitárních nemocí (lymské boreliózy, virové klíšťové encefalitidy...).
Proti vnějším parazitům se psi chrání antiparazitárními prostředky, jež mohou mít formu spreje, obojku nebo léku místně aplikovaného. Vždy záleží na majiteli zvířete, který preparát zvolí.
