Podobně jako u lidí se i u psů často vyskytují různé virové infekce, které postihují horní cesty dýchací. Většinou přejdou samy, ale pokud se jedná o mladé, staré či chronicky nemocné zvíře, mohou představovat problém. Postihne-li zánět také sliznici hrtanu, může se kašel jevit jako zvracení, protože se zvíře dáví a z tlamy mu mohou téct sliny s hlenem. Jenže na rozdíl od skutečného zvracení břicho zůstává v klidu, zvíře „nepumpuje“.
Psincový kašel
Psincový kašel nebo také infekční laryngotracheitida psů se velice snadno přenáší mezi jednotlivými zvířaty, a tak se rychle šíří hlavně v takových zařízeních, kde je chováno více psů najednou. Jsou to například psí útulky nebo psince pro služební psy v armádě.
Příčina
Toto onemocnění je typické tím, že ho způsobuje celý soubor mikroorganismů. Z virových původců je to především virus parainfluenzy psů typ 2 a psí adenovirus typ 2 (CAV 2). Existuje i psí adenovirus typ 1, který způsobuje infekční hepatitidu psů, nazývanou také jako Rubarthova choroba. Někdy se může uplatnit i virus psinky. Z bakteriálních původců je nejdůležitější Bordetella bronchiseptica a následně i další bakterie, jako jsou streptokoky nebo pasteurely a mykoplazmata.
Příznaky
Psincový kašel je velice infekční. K přenosu dochází kapénkovou infekcí a onemocnění se projeví asi 3 nebo 4 dny po nakažení. Nejvíce nápadným projevem jsou záchvaty kašle a pes může i vykašlávat hleny. Majitelé často nepoznají, že jde o kašel, a myslí si, že pes zvrací nebo že se mu v krku zasekla kost! Z dalších příznaků může pes trpět i výtokem z nosu a očí. Často nemá ani zájem o krmení a je apatický (smutný a bez zájmu o okolí). U některých pejsků se objevuje i zvýšená teplota a zvíře se rychle unaví. Závažnost onemocnění je dána především tím, v jaké kondici pejsek je a jestli nemá sníženou obranyschopnost (například jiné onemocnění, imunosupresivní léky). U psů, kteří jsou jinak zdraví, probíhá infekční laryngotracheitida asi jeden týden, poté dochází k samovolnému uzdravení. U oslabených jedinců (nemocní, staří nebo naopak mladí psi) ale může být průběh horší a léčba by se neměla zanedbat.
Léčba
K léčbě je možné použít léky proti kašli, takzvaná antitusika, jako je například kodein. Používá se ale pouze u psů s vysilujícím kašlem, aby se jim na chvíli ulevilo. Nedoporučuje se dávat léky proti kašli všem psům, protože pak není hlen vykašláván a dochází k jeho hromadění v dýchacích cestách. Většinou není potřeba použít k léčbě antibiotika. Pokud kašel přetrvává déle než dva týdny, tak je zapotřebí provést další vyšetření a zjistit příčinu. Nemocného pejska necháme v teple a v klidu. Procházky omezíme jen na nutné venčení, aby pes dostatečně odpočíval.
Jestliže je onemocnění způsobeno více druhy virů a bakterií a jejich výskyt není každý rok stejný, není očkování proti několika z nich vždy účinné. Rozhodně ale očkováním výrazně snížíme možnost onemocnění, a pokud už k němu dojde, tak průběh není zdaleka tak vážný jako u nevakcinovaného psa. Běžně se očkuje proti parainfluenze psů, adenoviru a psince. Dále je možné očkovat psa proti Bordetelle, a to buď v injekci do podkoží, nebo aerosolem do dutiny nosní. Aplikací do nosu je možné očkovat štěňata již ve věku dvou týdnů a jsou chráněna už po 4 dnech. Revakcinace se musí provádět každý rok.
Alergický zánět spojivek, ucpané slzné kanálky nebo infekční onemocnění – chlamydie.
Chlamydiová oční infekce může být komplikována uplatněním vlivu dalších mikroorganismů, jako jsou streptokoky, stafylokoky, mykoplazmata, pseudomonády a pasteurely. Pak dochází k prudkému zhoršení prvotního chlamydiového onemocnění a ke změně očního sekretu na žlutozelený hnisavý.
Tyto závažné případy jsou doprovázeny vznikem rohovkových vředů, které vyžadují cílenou léčbu na pracovišti očního specialisty.
U dospělých koček lze pozorovat rekurentní (návratné) záněty spojivek chlamydiového původu, které byly spuštěny předchozím působením stresových faktorů. Podstatou tohoto stavu je reaktivace skryté infekce v případě bezpříznakového chronického nosičství chlamydií. Návratný zánět spojivek mívá většinou jen mírný průběh a nezřídka odezní s příslušnou terapií do 7 až 10 dní.
Základem léčby je podání vhodně zvoleného antibiotika. Chlamydie jsou citlivé jen k omezenému spektru antibiotik, která se aplikují lokálně ve formě očních léků v masťovém či kapkovém základu. V těžších případech očních, respiratorních nebo urogenitálních chlamydiových infekcí se dává přednost celkovému podání antibakteriálních léčiv. Využívají se zejména moderní tetracykliny, makrolidony a chinolony. Léčba by měla trvat dostatečně dlouho, a to zejména z důvodu zamezení vzniku chronického nosičství a chronických nebo návratných infekcí. Současným hlavním problémem antibiotické terapie je vzrůstající rezistence chlamydií vůči podávaným antibakteriálním lékům.
Inspirační dušností trpí koně, kteří mají z nějakého důvodu zúžené dýchací cesty, takže jejich nádech je namáhavý. Celkem často se ale snížená průchodnost zhorší i u vydechování vzduchu, takže se v takových případech setkáme s dyspnoí smíšenou. Mezi nejčastější příčiny dušnosti u koní patří problémy spjaté s nosním i laryngeálním stridorem. Záněty dýchacích cest jakéhokoli původu (podráždění, infekce viry, baktériemi, plísněmi, alergie, akutní i chronické). Při nich se v dýchacích cestách hromadí hlen, dochází k otoku sliznice dýchacích cest, průdušky a průdušinky se reflexně stahují (bronchokonstrikce). Velice nebezpečná je alergie podobná lidskému astmatu, kdy dochází k prudkému zúžení bronchiolů (bronchokonstrikce), například při „záchvatu“ u známého COPD, reakce na včelí štípnutí a podobně. Nelze zapomenout ani na plicní červivost (Dictyocaulus arnfieldi), přestože jsou tyto případy u nás vzácné. Další příčinou mohou být některé otravy, například organofosfáty, různé alergie a stavy, kdy dochází k otokům v oblasti hlavy (hroší hlava), hltanu, hrtanu a krku, protože oteklá tkáň tlačí na dýchací cesty a zužuje je; podobně mohou působit různé nádory okolních tkání. Některé příčiny lze vyléčit úplně, jiné lze zmírnit, v určitých případech však zvířeti již nelze pomoct. Důležité je proto co nejrychlejší vyšetření veterinářem a zahájení včasné a správné léčby.
Exspirační dušnost samotná je projevem nedostatečné elasticity plicní tkáně. Setkáváme se s ní například u zvířat postižených chronickou formou COPD či jiného, obvykle chronického onemocnění plic. Dále u koňů starších, kdy již plíce nejsou dostatečně elastické, a v neposlední řadě u zvířat, která prodělala onemocnění dýchacích cest a nedostatečně se z něho vyléčila. S takovým stavem již nelze často nic dělat, protože plicní tkáň bývá nevratně změněná. Vhodně stanovenou léčbou a neúnavnou péčí však obvykle můžeme zabránit zhoršování problému a koně udržovat v přijatelném stavu. I to však s konečnou platností řekne až veterinář.
Vlasovec psí (Dirofilaria immitis) je tenký parazit tvarem připomínající špagetu, sídlí obvykle v plicních artériích a srdečních komorách svých hostitelů. Nakažený pes může mít až 250 srdečních červů. Jak paraziti rostou, zužují cévy vedoucí k srdci a plicím, což nutí zvíře ke kašli a způsobuje jeho malátnost, netečnost a ztrátu chuti k jídlu. Aktivita těchto parazitů stoupá v noci, kdy se tlačí do podkoží, kde mají větší pravděpodobnost, že budou nasáti komárem – svým mezihostitelem.
Samice vlasovce produkují po spáření mikroskopické larvy nazývané mikrofilárie, které se dostávají do krevního oběhu zvířete.
Vývoj parazita probíhá přes mezihostitele, jímž je komár. Ten sáním krve nemocného psa nasaje i takzvané mikrofilárie (larvy parazita), které se v jeho těle během dvou týdnů přemění na infekční stadia, přičemž je důležitá teplota prostředí vyšší než 15 °C. Po bodnutí psa infikovaným komárem pronikají infekční stadia mikrofilárií do podkoží a svaloviny nového hostitele a trvá většinou 70–110 dní, než se dostanou dále do krevního oběhu. Za 4–5 měsíců pronikají až do plicních arterií a pravé srdeční komory. Hlístice dospějí za 6–7 měsíců, produkují další larvy a v těle hostitele mohou žít kolem 5 až 7 let. Přenos mikrofilárií je možný i transplacentárně během březosti, případně transfuzí.
Změny na srdečním svalu se projeví jeho dilatací (zvětšením) a hypertrofií (zesílením svaloviny), a to jako důsledek plicní hypertenze a tvorby trombů (sraženin) v plicních arteriích. Tím dochází k přetěžování malého krevního oběhu. Tělo pak může reagovat na přítomnost patogenu tvorbou protilátek a vznikající imunokomplexy mohou mít za následek poškození ledvin. Ojediněle se tvoří zánětlivá ložiska (granulomy) v mozku a sítnici. Velké množství parazitů vede až k ucpání pravé srdeční síně a zadní duté žíly. Vzhledem k intravaskulární hemolýze se může objevit žloutenka, krvácivé stavy, tmavě hnědá moč (hemoglobinurie). Protilátky, které tělo tvoří, mohou vést k destrukci vlasovců, ale tím také k alergickému zánětu plic a konsolidaci (nevzdušnosti) plicních laloků.
Rozeznáváme dva druhy vlasovce: Dirofilaria immitis způsobuje plicní filariózu; Dirofilaria repens napadá podkoží. Vlasovce přenáší bodavý hmyz. Samička rodí živé larvy, které migrují krevním a lymfatickým řečištěm.
