PÍŠTĚLE je jedno z témat, o kterém bychom vás rádi informovali v tomto článku. Píštěl (fistula) je jakékoliv kanálkovité propojení mezi orgány, cévami nebo kůží. Zubní píštěl u psa je zdravotní problém, který v podstatě vytváří kanálek mezi ústní dutinou a dutinou nosní.
Příčiny
Píštěl je charakterizována jako abnormální průchod (kanálek) mezi dvěma otvory, dutými orgány, nebo jako dutina. Vyskytuje se v důsledku poranění, infekce nebo nemoci. Vertikální průchod mezi dutinou ústní a nosní dutinou se nazývá oronazální píštěl. Mezi příznaky oronazální píštěle patří chronický výtok z nosu (s nebo bez krvácení), a přetrvávající kýchání. Tento zdravotní problém postihuje častěji štíhlá psí plemena, zejména jezevčíky.
Tyto typy píštělí mohou být způsobeny v podstatě jakýmkoliv nemocným zubem v horní čelisti. Nejběžnější místo pro vznik oronazální píštěle je tam, kde kořen čtvrtého premoláru vstupuje do patra horní čelisti. Oronazální píštěl musí být chirurgicky léčena, aby se zabránilo průniku potravy a vody do nosní dutiny. Není-li problém vyřešen, dochází k podráždění nosu, rýmě, zánětům vedlejších nosních dutin, infekcím, případně k pneumonii.
Píštěl vycházející z dásně bývá často jeden z projevů paradentózy a ukazuje na špatný stav ústní dutiny. Toto onemocnění je velmi nepříjemné a ve většině případů vyžaduje delší léčbu. V podstatě je píštěl jakýmsi odvodňovacím kanálem, jehož prostřednictvím se tělo zbaví hnisu při aktivním zánětlivém procesu. Absence tohoto kanálu může někdy vést k celkové intoxikaci, takže veterinář musí opravdu pečlivě uvážit následující postup léčby.
Zánětlivé onemocnění dásní většinou majitel psa pozná podle zápachu z tlamy. Toto onemocnění však může mít mnohem vážnější následky. Pokud pomineme bolestivost a ztrátu zubů v pokročilých případech, je to zejména riziko vzniku abscesů (zubních váčků), které se mohou provalit píštělí do nosní dutiny, do okolí oka, ven na tvář. Nezanedbatelné je také riziko vzniku zánětu kosti horní i dolní čelisti, které toto onemocnění doprovází. Takovéto vážné hnisavé zánětlivé procesy ohrožují celkové zdraví zvířete, protože bakterie a jejich toxiny se uvolňují do těla a krví mohou být rozneseny do jiných orgánů. Pokud pak na daných místech dojde k zachycení těchto bakterií, mohou se vyvinout stejná zánětlivá ložiska jako v dutině ústní. Zejména jsou ohroženy ledviny, játra, srdce a u samců prostata.
Zubní píštěl se projevuje hnisavým výtokem v místě vzniku píštěle, kýváním zubů, bolestí dásní, zápachem z úst, svěděním dásní, horečkou.
Potvrzení přítomnosti píštěle (otvoru) by mělo zahrnovat standardní zubní vyšetření. Určení stupně poškození dásní a zubu však obecně umožňuje pouze rentgen.
Píštěl vzniká z neléčeného kazu zubu, při chronické parodontitidě, zánětu zubu, nevhodné léčbě zubních onemocnění, po úraze, při nádorovém onemocnění, poleptání a po extrakci zubu (která byla nevhodně provedena).
Choroba se projevuje převážně u starších psů, ale výjimkou nejsou ani psi mladšíh
Anigran je přípravek na bázi kyseliny hyaluronové, určený pro ošetřování ran u zvířat, psů. Anigran zajišťuje dokonalou hydrataci rány, vytváří v ráně vhodné podmínky pro regeneraci tkání a celkově podporuje proces hojení. Příznivým vedlejším efektem je snížená tvorba nevzhledných hypertrofických jizev a celkové zkrácení doby terapie.
Vynikající vlastnosti gelu Anigran jsou založeny na vysokém obsahu kyseliny hyaluronové, což je látka, která je přirozenou součástí kožních tkání a je jednou z hlavních složek mezibuněčné hmoty. Během procesu hojení její vysoká afinita k vodě zabraňuje přisychání obvazu na ránu, udržuje bezprostřední okolí rány dostatečně hydratované, a tím podporuje viabilitu (životaschopnost) a přirozenou migraci buněk v ráně.
Použití na: hluboké i povrchové rány a kožní defekty, dutiny, píštěle, rozpadlé operační rány, špatně se hojící sutury, zhmožděniny, rozsáhlé odřeniny, tržné rány, rány od kousnutí, včetně ran infikovaných.
Aplikace Anigranu záleží na typu zranění, v případě dutiny nebo píštěle se gel stříkne přímo do rány, v případě povrchové rány se gel aplikuje na gázu, která se přiloží na ránu. Množství gelu přizpůsobte velikosti rány, převaz se provádí po 2 až 3 dnech.
Tento gel ránu nevysušuje, proto nehrozí přisychání obvazu k ráně.
Periodontální chorobu lze léčit, lze jí i předcházet, nicméně jí nelze zabránit zcela. Na vině tomu patrně jsou především určité plemenné predispozice, ale přispívá i druh zvoleného krmiva. Cílem léčby je odstranění bolestivosti, znovuvytvoření zdravého prostředí a udržení tohoto prostředí v dutině ústní. Základem terapie je odstranění veškerého zubního kamene, dnes již zpravidla za pomoci ultrazvukového přístroje. Ten pracuje kvalitněji, rychleji a s menší traumatizací než klasické kovové mechanické nástroje. Nevýhodou však je nezbytnost celkové anestezie. U starých pacientů je třeba zvážit anestetické riziko proti efektu zubního výkonu, případně volit anestezie nadstandardní. Právě z toho důvodu se doporučuje zuby postižené silným až těžkým zánětem parodontu bez váhání vytrhnout. Abscesy a píštěle se dají vyléčit také pouze vytržením postiženého zubu.
Součástí odstranění zubního kamene by vždy mělo být podávání antibiotik. Důvodem k tomuto opatření je rozsev bakterií (přítomných v zubním kameni a zanícené dásni) do krevního řečiště během výkonu odstraňování zubního kamene. Tyto bakterie jsou totiž schopně uchytit se na nitrobláně srdeční, zejména je-li tato patologicky změněna, což je běžný stav u srdcí geriatrických pacientů. Po léčebném zákroku by měla následovat prevence dalšího rozvoje choroby. Nezřídka bývá obtížné ji uplatnit v plném rozsahu.
Psovi by se měl totiž alespoň 1x za 48 hodin čistit chrup kartáčkem (vhodné jsou jak speciální veterinární zubní kartáčky, tak i kartáčky dětské, nebo měkké kartáčky pro dospělé) se zubní pastou vyvinutou pro psy. Taková pasta by měla obsahovat chlorhexidin jako antiseptickou složku zabraňující růstu bakterií. Tam, kde pes netoleruje čistění zubů, je možné vyzkoušet masáž dásní gumovým masírovacím prstem s chlorhexidinovým gelem. Rovněž je žádoucí podávat psovi suchou, tvrdší stravu (granule), která zvyšuje obrus plaku. Mezi doporučitelné předměty, které prokazatelně snižují nárůst zubního kamene, patří i pamlsek. Toto opatření však není vhodné u pokročilých stavů, kde by hryzání tvrdých předmětů mohlo vést k ještě větší destabilizaci chrupu.
Podíváme-li se do dutiny ústní psovi, který má periodontální chorobu, můžeme pozorovat zarudlé dásně. Často se jedná jen o 1–2 mm široký zarudlý pruh lemující řadu zubů v těsném sousedství jejich korunek. Zkušenému pozorovateli neujde, že některé zuby (obvykle přední řezáky) mají obnažené krčky v důsledku ústupu dásně. Takové řezáky se jeví jako neúměrně dlouhé. Ústup dásně u stoliček je často maskován masivním nárůstem zubního kamene, který bývá výraznější od špičáků dozadu.
Právě zubní kámen je nejviditelnějším příznakem periodontální choroby a fakticky je i její příčinou. Zubní kámen je až pozdním výsledkem součinnosti bakterií, které v dutině ústní normálně žijí, a biochemických látek obsažených ve slinách. Následkem této součinnosti nejprve vzniká zubní povlak, označovaný též jako plak. Není-li plak denně čištěn (především mechanicky), narůstají postupně jeho vrstvy.
Posléze dochází k iritaci dásní, jejich bakteriálnímu zánětu a postupu plaku do prostoru mezi krčkem zubu a dásní překrývající krček.
Další fází je rozšíření zánětu dásně z jejího okraje do hlubších vrstev, takže dochází k rozvolnění vazby mezi dásní a zubem a ke vzniku zánětlivých váčků. Takové zuby nejsou pevně usazené v dásni, později ani v kosti a evidentně se při doteku viklají. Samozřejmě mohou i spontánně vypadnout.
Je-li popisovaná choroba výrazná u špičáků horní čelisti, může dojít až k vytvoření hnisavé píštěle spojující zubní lůžko špičáku s dutinou nosní. Takový stav je signalizován nosním výtokem, který může být vodnatý, hnisavý i krvavý, a případně kýcháním.
Anigran je přípravek kombinující kyselinu hyaluronovou s jodovým komplexem, určený pro ošetřování špatně se hojících, chronických, infikovaných, ale i akutních ran.
Anigran představuje produkt první volby při ošetřování komplikovaných ran u zvířat. Výborné uplatnění nachází nejen při hojení chronických, nehojících se ran, ale také při ošetřování traumatických ran, které jsou ohroženy komplikacemi. Je úspěšně využíván k hojení poranění distální části končetin koní, které se problematicky hojí. Vysoká efektivita produktu je založena na synergickém působení kyseliny hyaluronové a jodového komplexu v ráně. Anigran účinným způsobem podporuje granulaci a epitelizaci ran, eliminuje riziko rozvoje infekce, snižuje tvorbu hypertrofických jizev a zkracuje celkovou dobu terapie.
Anigran zajišťuje hydrataci rány, vytváří vhodné podmínky pro regeneraci a aktivně podporuje hojící proces. Příznivým vedlejším efektem je snížená tvorba nevzhledných hypertrofických jizev, zkrácení doby terapie a potlačení tvorby hypergranulační tkáně. Další výhodou Anigranu je skutečnost, že po ošetření zvířete již není vždy nutné držet je v suchém prostředí.
Kyselina hyaluronová díky své vysoké afinitě k vodě zabraňuje přisychání obvazu k ráně a udržuje bezprostřední okolí rány dostatečně hydratované. Tím podporuje životaschopnost a přirozenou migraci buněk. Kyselina hyaluronová je přírodní polysacharid, který je přirozenou součástí kožních tkání a je jednou z hlavních složek mezibuněčné hmoty. Během procesu hojení vysoká afinita kyseliny hyaluronové k vodě zabraňuje přisychání obvazu na ránu, vytváří v ráně přirozené vlhké prostředí a tím podporuje viabilitu a přirozenou migraci buněk. Při aplikaci do rány dochází k nasávání tekutin a růstových faktorů z okolí rány, které se tímto v ráně koncentrují a pozitivně ovlivňují proces hojení.
Jod, který dodává gelu typicky medové zabarvení, zajišťuje potlačení patogenů v ráně. Použitý jodový komplex nebyl již dále chemicky modifikován, a to z důvodu potlačení možného rizika vzniku alergických reakcí. S tím je nutno počítat u infikovaných ran – jod z krytí rány vyprchá během 24 hodin a poté je nutné na infikovaných ranách obvaz vyměnit.
Do malých ran je možné Anigran aplikovat přímo, například pomocí injekční stříkačky. Do větších ran se Anigran aplikuje pomocí sterilní gázy. Na gázový čtverec odpovídající velkosti rány naneste gel, který zapracuje tak, aby jím byl zcela prosycen. Dostatečné nasycení gázy se snadno pozná tím, že při stlačení mezi prsty lze malé množství gelu z gázy vytlačit. Gelem nasycenou gázu aplikujte na spodinu rány. Při ošetřování dutin nebo větších píštělí je možné nasycenou gázu použít jako d
Zánět análních váčků může začínat jejich přeplněním, často způsobeným ucpáním vývodných otvorů, které se nacházejí po stranách análního otvoru na přechodu kůže ve sliznici konečníku. Na nedostatečné vyprazdňování análních váčků, ke kterému běžně dochází při kálení, může mít vliv jejich umístění, hustota sekretu či případná infekce. Není prokázán vliv krmení utužujícího stolici na lepší vyprazdňování žlázek a zkrmování například kostí za tímto účelem může spíše psovi způsobit jiné zažívací potíže. Léčba při již vzniklých problémech spočívá v odstranění sekretu, výplachu análních váčků, při závažnějších hnisavých stavech i v chirurgickém ošetření (otevření a drenáž již vzniklého abscesu). V některých případech je nutné použít antibiotika (lokální nebo celková). Pokud se tyto problémy často opakují, je možno uvažovat i o chirurgickém odstranění análních váčků.
Příznaky
Infekce análních váčků se projevuje „sáňkováním“ psa, začervenáním a otokem v oblasti konečníku, v pokročilejším stadiu prasknutím a vytvořením píštěle a výtok z konečníku s hnisem. Tento stav bývá spojen s celkovými příznaky, jako je zvýšená teplota, ztráta chuti k jídlu a neochota k pohybu – zde je okamžitá návštěva veterináře nutností. Stává se totiž, že uvedené sáňkování, jehož prvotní příčinou jsou přeplněné anální váčky, způsobí mechanické poškození kůže s následnou bakteriální, kvasinkovou či smíšenou infekcí a vzniká zánět kůže v okolí konečníku se silnou svědivostí a zčervenáním – a pak je návštěva veterinárního lékaře opět nezbytná. Prevencí těchto problémů je neponechávat tyto stavy dlouho bez povšimnutí, případně při rutinních návštěvách u veterinárního lékaře požádat o kontrolu análních váčků.
Léčba
Léčba při vzniklých problémech spočívá v odstranění sekretu, výplachu análních váčků, při závažnějších hnisavých stavech i v chirurgickém ošetření, jako je otevření a drenáž již vzniklého abscesu. V některých případech je nutné použít antibiotika, a to buď lokálně, nebo celkově. Pokud se tyto problémy často opakují, lze uvažovat i o chirurgickém odstranění análních váčků.
