PEROXID VODIKU DO UCHA je jedno z témat, o kterém bychom vás rádi informovali v tomto článku. Peroxid vodíku se v akvaristice využívá k odstraňování řas, respektive k odstraňování biologických příčin růstu řas, jako jsou obsah vápníku, kyselin, osvětlení, odpadní látky, zatížení, redoxní potenciál, kyselina uhličitá, kyslík a jejich vzájemné působení. S tímto kombinovaným preparátem se vyhnete nebezpečí špatné péče o akvarijní vodu při použití nevhodných přípravků. Dá se využívat jako náplň do oxydátoru.
Název problému
K odstraňování řas, nálevníků a bakteriálních zákalů vody se využívá peroxid vodíku za využití následujícího postupu. V prvé řadě vypneme filtr, poté na hladinu rozprašovačem naneseme peroxid vodíku, který necháme působit.
Odstraňování roduchy, nálevníku a štětičkové řasy provedeme tak, že pomocí stříkačky aplikujeme peroxid vodíku přímo na postižené listy rostlin každý den po dobu pěti dnů. Množství peroxidu na jednu aplikaci by mělo být maximálně 40 ml na 80litrové akvárium. Dávejte pozor, abyste peroxid nestříkli na ryby!
Zdroj: článek Peroxid vodíku v akvaristice
Způsoby použití peroxidu v akvaristice
Peroxidem vodíku se plní oxydátor, který se v akvaristice používá místo normálního vzduchovacího motorku, který do vody pumpuje vzduch (cca 80 % N2 a 20 % O2). Oxydátor poskytuje 100% O2, přičemž se běžně používá náplň z 6% peroxidu vodíku. Přístroj se umísťuje v klidné zóně akvária a dodává dostatek kyslíku rybám a bakteriím ve dně a ve filtru. Oxydátor se vkládá do prvního oddělení filtru, zde se používá silný, 30% roztok. Tak je voda saturována kyslíkem a zajišťuje optimální růst bakterií a kompletní převod amoniakdusitanů na dusičnany v druhém oddělení filtru. Přebytečný kyslík je pak znormalizován ve skrápěcím filtru, který je na konci filtračního procesu.
Oxydátor představuje zařízení, které dodává kyslík bez elektrického napájení a má dvě části: akrylátovou nádobu a keramickou kádinku. Štěpí peroxid vodíku na vodu a kyslík (2 H2O2 --> 2 H2O + O2). Malý katalyzátor v 250ml akrylátové nádobě způsobuje mírnou produkci kyslíku, který vytlačuje ven roztok peroxidu. Rychlost uvolňování závisí na teplotě, koncentraci a na množství katalyzátoru. Roztok se dostane do keramické kádinky (silný katalyzátor), kde se úplně rozloží na vodu a drobné, téměř viditelné bublinky kyslíku, které nasytí okolní vodu. Obnovovat náplň oxydátoru je snadné. Jednoduše jej vyndejte z nádrže, sundejte kulovitý uzávěr a nalijte do keramické kádinky trochu vody tak, aby plastová nádobka uvnitř vyplavala na povrch. Nádobku vyjměte a otočte, doplňte správnou koncentrací roztoku a zase to celé znovu složte dohromady.
Dalším způsobem využití peroxidu je odstraňování řas, nálevníků či bakteriálních zákalů vody.
Zdroj: článek Peroxid vodíku v akvaristice
Recept na použití peroxidu
Peroxid vodíku se aplikuje přímo na postižená místa nebo plošně na hladinu. Kyslík, který se z něj uvolňuje, ničí buňky řas. Odumřelé řasy jsou poté rozloženy bakteriemi obývajícími akvárium. Peroxid se za určitou dobu rozloží na neškodný kyslík a vodu.
Zdroj: článek Peroxid vodíku v akvaristice
Zapáchající výtok z ucha
Zánět zvukovodu se vyskytuje především u psů s převislýma ušima. Obecně mají záněty různé příčiny – bakteriální, parazitární nebo plísňové. Někdy může být spouštěčem zánětu také cizí těleso (travní osiny). U některých plemen je třeba pravidelně vytrhávat chloupky rostoucí ve zvukovodu, a to především u pudlů, kníračů, bišonků, maltézáčků, jorkšírů a dalších plemen s jemnou srstí. Pokud se chlupy ponechají ve zvukovodu, vytvářejí často společně s ušním mazem ušní zátku, která brání větrání zvukovodu, a to vede ke vzniku zánětu.
Klasickými příznaky zánětu zvukovodu jsou časté třepání hlavou a drbání ucha. V případě, že je ucho velmi špinavé, zapáchá, vytéká z něj páchnoucí tekutina, jeho povrch je zarudlý či zdrsnělý, nebo si zvíře nezvykle často drbe ucho, třepe hlavou, tře uši o koberec, určitě s návštěvou veterináře neotálejte!
Pokud ucho jen svědí, ale nic z něj neteče, vykapejte ho čisticími kapkami. Jestliže zpozorujete, že se zvířeti ulevilo, opakujte čištění každý den až do odeznění příznaků. Zvířeti nikdy nečistěte uši vodou, borovou vodou ani jakýmkoliv olejem.
Pokud zpozorujete páchnoucí sekret, musíte navštívit veterináře, který ucho zvířete vyšetří a nasadí odpovídající léčbu (speciální kapky). Vždy pečlivě dodržujte léčebný postup, který naordinoval veterinář. Domácím mazlíčkům je kapání zanícených uší velmi nepříjemné, proto proti němu mnohdy velmi zarputile protestují. Ovšem vy to nevzdávejte a vytrvejte, do nedoléčeného ucha by se infekce velmi rychle vrátila. Často se veterináři setkávají s případy, kdy majitelé vodí svá zvířata do ordinace z důvodu, že předchozí kapky „nezabraly“, takže se nasadí jiné. Za měsíc se opakuje stejný scénář. Výsledkem pak může být chronický zánět zvukovodu. Přitom by mnohdy stačilo, kdyby se při prvním zánětu dodržel léčebný postup a nepřerušil se v průběhu, když došlo k prvnímu zlepšení.
V případě, že zvířeti nejste sami schopni uši vykapat, nezbývá vám nic jiného než se domluvit s veterinářem a chodit na tento úkon do ordinace.
Dráždit a zraňovat ucho psa mohou i osiny trav, které se dostanou do zvukovodu. V takovém případě často dochází k zanícení a zvířeti se spustí z ucha hnisavý výtok. Vždy je v těchto případech nutné odborné odstranění cizího tělesa a vyčištění zvukovodu. Domácí pokusy o vyndání osin mohou skončit jejím zasunutím hlouběji do zvukovodu, kde může v nejhorším případě dojít až k perforaci (proděravění) bubínku.
Mírné zašpinění ucha ušním mazem je běžné. Ucho vyčistěte následujícím způsobem: pořiďte si roztok na rozpouštění mazu v uších, ten aplikujte do zvukovodu (klidně ve větším množství) a chrupavčitou trubici zvukovodu masírujte tak, abyste slyšeli šplouchání. Pak už jen vytírejte papírovým kapesníkem namotaným na prstu to, co zvíře vyklepe do ústí zvukovodu. Před čištěním druhého ucha vždy očistěte kónus kapek (hrozí riziko zavlečení infekce z nemocného ucha do zdravého). Pokud si nevíte rady, nechte si od veterináře předvést, jak ucho správně vyčistit (případně jak aplikovat speciální kapky při léčbě).
Zdroj: článek Výtok z ucha u psa
Chronický výtok z ucha
Klinické příznaky související s onemocněním vnějšího ucha jsou typické pro zánět zevního zvukovodu – nejčastějšího onemocnění vnějšího ucha u psa. Projevují se třesením hlavy, škrábáním, bolestivostí ucha a výtoky z ucha. V některých případech lze pozorovat ušní hematom (otok boltce způsobený krvácením mezi kůží a chrupavkou boltce). Případy zánětu zevního zvukovodu jsou časté, proto je pro stanovení přesné diagnózy a odpovídající léčby nutné pozorné a celkové vyšetření. To by mělo zahrnovat celkové fyziologické, dermatologické, neurologické a otoskopické vyšetření. Pro vizualizaci bubínku je nutno též použít ušní výplachy. Před výplachem je nutno odebrat vzorek z horizontální partie zvukovodu k cytologickému vyšetření, kultivaci a stanovení citlivosti na antibiotika.
Zánět vnějšího zvukovodu je diagnostikován velmi často a jde o onemocnění, které může mít mnoho příčin, ty bývají označovány jako primární, predispoziční a návratné faktory. Primární faktory přímo způsobují zánět vnějšího zvukovodu a zahrnují parazity (roztoče), cizí tělesa, zánětlivé polypy, tumory, alergické faktory, endokrinologická onemocnění (hypotyreóza) a poruchy keratinizace. Predispoziční faktory způsobují větší náchylnost zvukovodu k zánětu a sekundární infekci. Těmito faktory jsou anatomické uspořádání (převislé ucho, růst srsti ve zvukovodu, úzký zvukovod) a změny ve vnitřním prostředí zvukovodu (nadměrná vlhkost, nesprávné a nadměrné čištění a traumatizace). Návratné faktory udržují a opětovně vyvolávají onemocnění. Jsou to sekundární bakteriální a kvasinkové infekce, zánět středního ucha a nesprávná léčba. Ve většině případů chronického zánětu vnějšího zvukovodu lze vyvolávající faktory určit a léčit. V těchto případech však odstranění příčin nevede často k zastavení zánětlivého procesu, a je proto věnovat pozornost pečlivému čištění a vysušování zvukovodu a aplikaci topických léků do zvukovodu delší čas. V některých případech je dokonce nutná i celoživotní terapie. Širokospektrální antibiotické kapky a masti by měly být aplikovány pozorně, aby zasahovaly celý zvukovod, a jejich účinnost by měla být pečlivě kontrolována. Léčba totálním chirurgickým odstraněním zvukovodu by měla být ponechána pro případy naprosto neodpovídající na léčbu a na proliferativní změny zvukovodu.
Zdroj: článek Výtok z ucha u psa
