OZNACENÍ STATŮ

Původ čivavy

Čivava je považována za nejmenší psí plemeno na světě. První zmínka o tomto plemenu pochází z mexického státu Chihuahua z roku 1884. Z názvu tohoto státu vzniklo označení čivava. Původně se těmto malým psům říkalo mexicko-texaští, nebo arizonští psi. O názvu rozhodovalo území, na kterém obchodníci prodávali čivavy turistům, pokud ho tedy prodávali na území Texasu, tak byl pes označován jako texaský. Původ psů (před rokem 1884) není úplně jistý. Existuje řada variant, odkud mohou čivavy pocházet a jak se dostaly do Mexika. Jednou teorií je, že se do Mexika dostaly na lodích s kolonizátory, v tom případě by čivava pocházela z Evropy. Druhou možností je, že je přivezli na obchodních lodích z Číny. Poslední výklad původu čivavy pracuje s myšlenkou, že se jedná o potomky mexických psů, kteří původně žili v divočině. Pokud třetí teorii považujeme za nejpravděpodobnější, tak toto plemeno sloužilo v dávných dobách kmenům Aztéků, Mayů a Toltéků k náboženským účelům. Tito psi měli svou úlohu při pohřebním obřadu náčelníka kmene. V okamžiku kdy zemřel v kmeni náčelník, byli tito psi zabiti a pohřbeni spolu s náčelníkem, aby ho doprovázeli na cestě do světa duchů.

Délka srsti určuje, o kterou varietu čivavy se jedná – krátkosrstou či dlouhosrstou.

Zdroj: článek Čivava

Před cestou

Aby dovolená proběhla v klidu, je zapotřebí vědět konkrétní požadavky daných zemí pro cestování s domácími mazlíčky. Základem je vždy označení zvířete mikročipem (tetování je uznáváno jen v některých zemích a za určitých podmínek), vlastnictví platného pasu, platné očkování proti vzteklině, do některých států je např. povinné odčervení ve lhůtě 120 – 24 hodin před vstupem do země, jinde např. sérologické vyšetření hladiny protilátek proti vzteklině. Před cestou je tedy nezbytné prostudovat web státní veterinární správy, informovat se na konkrétní podmínky cesty a následně vyřídit náležitosti s Vaším veterinárním lékařem. Ve vlastním zájmu je vhodné řešit celou věc s větším časovým předstihem, zvláště pak u států mimo EU.

Zdroj: článek Exotické nemoci psů a koček

Novozélandský červený (oficiální označení: Nč)

Toto plemeno pochází ze Spojených států amerických a vyšlechtěno bylo asi na začátku 20. století.

Vzhled

Pro toto plemeno novozélandského červeného králíka je, jak napovídá jeho název, typická jeho sytě červená barva srsti. Srst může mít samozřejmě řadu odstínů. Srst by neměla mít žádné stínování. Uši jsou dlouhé asi 12 cm. Ideální váha se u něj pohybuje kolem 5 kilogramů.

Chov

Jeho velkou výhodou je, že se dá chovat snad ve všech podmínkách a často se využívá ke křížení, protože je také velmi plodný. Na chov je náročný stejně jako ostatní králičí plemena.

Obrázky

Odkaz na fotografie novozélandského červeného králíka na googlu: novozélandský červený králík foto.

Zdroj: článek Ukázkové druhy středních plemen králíků chovaných pro jejich krásu

Symbolika páva

Podoba páva symbolizuje Krista, nesmrtelnost, ráj, ale také pýchu nebo přepych. Můžeme se s ním setkat také jako se symbolem států, měst a obcí. Páva používá například statutární město Opava ve svém moderním logu inspirovaném legendou o dvou kupcích, kteří se handrkovali „o páva“.

Zdroj: článek Páv

Poicephalus gilielmi fantiensis

Papoušek konžský západní žije v deštných lesích střední Afriky. Velikost papouška je 26 cm, hmotnost se pohybuje mezi 200 a 230 g. Samice snáší 2–4 ks vajec, inkubační doba je 28 dnů. Délka života je až 25 let.

Areál přirozeného výskytu zasahuje na území států Kamerun, Středoafrická republika, severní Angola, Keňa, severní Tanzanie a Libérie. Obývá především vlhké deštné lesy do výšky až 3500 m. Z toho vyplývá, že je to papoušek odolný, přesto však musíme v našich podmínkách ubikaci temperovat na minimálních 5 °C, při hnízdění 10–15 °C. Ve volné přírodě se živí různými semeny, bobulemi, ořechy z olejové palmy, ovocem, zeleninou, často také zalétávají na plantáže. Hnízdění se řídí stejně jako u ostatních ptáků obdobím dešťů.

Samec je sytě zelený; čelo, temeno, ohbí křídel a peří na nohách má červenooranžové až červené. Rozsah zbarvení čela je silně variabilní a některým jedincům téměř úplně chybí. Příuší je břidlicově šedé, uzdička černá, strany hlavy s černým nádechem; peří na zádech a křídelní krovky jsou hnědočerné s úzkým zeleným lemováním; spodní strana těla zelená s černým středem per, břicho má někdy namodralý nádech; letky hnědé až černé se širokým zeleným lemováním; kostřec olivový; ocasní pera hnědočerná; duhovka oka červenohnědá; nohy tmavě šedé. Samice je zbarvena stejně jako samec. Nápadné je holé oční okruží, u obou pohlaví tohoto poddruhu špinavě bílé. Významným rozlišovacím znakem pohlaví je zbarvení očí adultních jedinců. Oční duhovka samců je světlejší (červeno- až žlutohnědá) než u samic, které ji mají tmavě hnědou. Mladí ptáci jsou bez červeně na hlavě, ohbí křídel a nohou, tváře mají více zelené, zobák světlý – černé partie šedé, peří na zádech a křídlech má úzký lem, spodní strana těla je bez modrého nádechu.

Tento druh je náročný na chov. Ptáci pohlavně dospívají ve třech až čtyřech letech, celkem velkým problémem je sestavení harmonizujícího páru, ptáci si na sebe a na okolní prostředí musí nejprve zvyknout, což trvá někdy i několik let. Pokud usilujeme o odchov, umístíme pár do samostatného výletu. Voliéra musí být celokovová se silným pletivem (minimální síla drátu 1,8 mm). Někdo odchovává papoušky konžské i v klecích o délce jednoho metru. Stejně tak budka musí být zhotovena z velmi silného materiálu, buď ze silné překližky, nebo z dubového kmenu. Minimální rozměry: šíře 30 cm (ve volné přírodě mají tito ptáci velice úzké, ale zato vysoké hnízdní dutiny) a výška od 60 cm do dvou metrů, záleží na uvážení chovatele. Po páření klade samička 2–4 vejce, na kterých sedí 28 dní, mláďata opouštějí hnízdo ve věku kolem 11 týdnů. Ručně dokrmené mládě papouška konžského

(...více se dočtete ve zdroji)

Zdroj: článek Poicephalus