Toto plemeno také pochází z Rakouska a bylo vyšlechtěno v 19. století.
Vzhled a chov
I u tohoto plemene jsou stejné vlastnosti, vzhled i nároky na chov jako u vídeňského bílého králíka, opět je rozdílem jen barva srsti, pro kterou je typická modrá barva.
Toto plemeno patří ke slovenským národním plemenům.
Vzhled
Zavalité tělo a modrá srst jsou pro něj typické. Podsada srsti je modrošedá. Barva očí je hnědošedá. Délka uší je kolem 9 cm. Jeho ideální váha se pohybuje kolem 2,75 kilogramu.
Chov
Toto plemeno není náročné na chov. Protože se toto plemeno chová pro svou kožešinu, je třeba ji udržovat a chránit ji před slunečním zářením a nečistotami.
Toto plemeno patří k našim nejstarším národním plemenům, jak toto plemeno ale vzniklo, není jisté.
Vzhled
Jeho váha je kolem 6 kilogramů. Jeho končetiny jsou trošku kratší, má modrou srst (jak již název napovídá), oči mají modrošedou barvu. Délka srsti je kolem 4 cm. Uši jsou vzpřímené.
Chov
Moravský modrý králík není tak náročný na krmivo, jako předcházející druhy. Je třeba ale dbát na to, aby tento králík nebyl překrmován, protože to by ovlivnilo jeho plodnost a zároveň i stavbu těla. Kožešina moravského modrého králíka je žádaná, a aby byla zachována její kvalita, je třeba králíka chránit před přímým slunečním zářením, které by kvalitu mohlo negativně ovlivnit.
Obrázky
Odkaz na fotografie moravského modrého králíka na googlu: moravský modrý foto.
Moravský modrý králík je nejstarším národním plemenem historicky vzniklým na území Moravy. Moravský modrý je tak zřejmě nejcennějším plemenem našeho původu. Většina králíků bez problémů dosahuje optimální hmotnosti, která by u špičkových zvířat měla být kolem 6 kg, což je průměrná jateční váha králíka. Větší zvířata (k 7 kg) však už působí hrubším a neharmonickým dojmem, ke šlechtění je však vhodné je využít. Tvar a typ jsou pozice vykazující v posledním desetiletí významné zlepšení. Šlechtitelskou prací byl zlepšen tvar zadní partie, u samic byl omezen výskyt výraznějších laloků. Většina králíků se prezentuje širokým, mohutným a dlouhým tělem, dostatečně výraznou hlavou a silnými ušními boltci s délkou kolem 14 až 15 cm. Poněkud slabším místem jsou hrudní končetiny, mohly by být silnější. Rezervy jsou i v kvalitě srsti, u části králíků je delší nebo naopak kratší, což působí velmi rušivě. Rovněž hustota srsti by měla být větší. Při křížení je vhodné si uvědomit, že i v charakteru, hustotě a pružnosti srsti jsou rozdíly mezi moravským modrým a vídeňským modrým.
Pávi se dají koupit přímo od chovatele nebo na internetu. Cena se pohybuje podle chovu, mláďata se dají pořídit okolo 1 000 korun za kus, dospělá samice okolo 2 000 korun a dospělý samec i 4 000 korun.
Tok pávů je notoricky známý – samec doširoka roztahuje své ocasní krovky, naparuje se před slepicemi a většinou hlasitě křičí. O hnízdění se samec nijak nestará a každá ze slepic si buduje vlastní hnízdo, kterým je mělký dolík v zemi, ukrytý v trávě nebo mezi keři. Samice snáší 4 až 8 vajec, která jsou žlutobílá, nepravidelně jemně tmavě tečkovaná. Na snůšce sedí samice 28 dní a o kuřata se stará rovněž sama, vodí je za potravou a ochraňuje je. Po skončení toku samcům vypadávají ozdobná ocasní pera.
Tato ryba má latinský název Paracheirodon innem, její velikost je 4 cm, teplotu vody potřebuje v rozmezí 20 až 26 °C. Jedná se o všežravce (vločkové, mražené nebo živé krmivo).
Jedna z nejoblíbenějších akvarijních rybek, velmi odolná, nenáročná, vyžadující společnost více jedinců svého druhu. Chovat by se měla v počtu minimálně 8 až 10 kusů.
Samičky jsou zavalitější a mají podélný zářivě modrý pruh zalomený, zatímco u samečků je rovný. Neonky nejlépe vyniknou v prostředí s tmavším dnem, nepříliš silným osvětlením a v nádrži přistíněné plovoucími rostlinami.
Vídeňský králík je v chovu velmi ceněný. Chovatelé si jej cení pro vysokou užitkovost, plodnost, vzornou starost matek o mladé. Když je králík dobře krmený, tak je jateční váhy králíka dosaženo už ve čtyřech měsících. Vídeňští králíci patří do kategorie středních masných plemen a v dospělosti dosahují 4-5 kilogramů. Poměrně rychle dorůstají a mají kvalitní měkké, krátké a šťavnaté maso. Mají robustní tělo. Hřbet, ramena a zadní končetiny jsou plné a široké. Hlava je široká a dobře vyvinutá. Uši mají mít podle českého vzorníku délku 12,5 cm, jsou otevřené se zakulacenou špičkou a dobře osrstěné. Chovná sezona začíná v prosinci a končí v červnu. Králíci tak v klidu přelínají, protože podzimní línání je delší než jarní. V té době se zvířata stejně nechtějí pářit. A i kdyby se to povedlo, mláďata nebudou kvalitní, protože samec ani samice nejsou při línání v kondici. Samice vídeňských králíků jsou výborné matky, dobře zabřezávají, pravidelně říjí a bez problémů se kotí a odchovávají mladé. Ve vrhu mívají i 11 mláďat, ale v průměru jich rodí 8.
Masná plemena, která jsou vhodná pro chov na maso a na tvorbu masných hybridů brojlerů, jsou: činčila velká (ČV), králík velký světlý stříbřitý (Vss), novozélandský bílý (Nb), novozélandský červený (Nč), kalifornský (Kal), burgundský (Bu), siamský velký (Siv), český albín (Ča), kuní velký (Kuv) - toto plemeno je značně variabilní v užitkovosti, vídeňský bílý (Vb), vídeňský modrý (Vm) - samice mohou špatně zabřezávat, vídeňský šedý (Vš), vídeňský černý (Vč), vídeňský modrošedý (Vmš), zaječí (Za) - zajímavostí tohoto plemene je to, že se umístilo v testech jateční výtěžnosti jako první. Využívaným typem jsou brojleroví králíci HYLA - generace F1.
Tento druh páva patří do třídy ptáci, nadřádu letci, řádu hrabaví, čeleď bažantovití. Je nazýván také jako páv korunkatý, indický nebo obecný. Páv modrý dorůstá do velikosti až 2,2 m a váží až 6 kg. Je zde velký rozdíl mezi samcem a samicí.
Samec páva korunkatého má hlavu, krk a břicho modře zbarvené s purpurovým leskem, směrem k ocasu je břicho černé. Kolem očí má bílé linky, spodní část hlavičky pod zobákem a částečně na krku je purpurově zelená. Na hlavě má vysokou korunku zelenomodrých per. Na zádech je peří zelenohnědé a jeho odstín určuje budoucí barvu per na vlečce. Pera ocasní vlečky totiž postupně dorůstají právě z těchto zelenohnědých zádových per. Nadocasní pera mohou měřit až 160 cm, celkově potom páv může měřit až kolem 230 cm. Na vlečce mívá kolem 200 ok, v závislosti na věku samce. Barva nadocasních per je zelená až zelenohnědá a na jejich konci je duhově barevné oko. Tato pera v červenci každoročně vypadávají a během zimy dorůstají nová. Samci potom vypadají dost neupraveně a jsou si toho vědomi, takže se moc nevystavují na odiv. Korunky narůstají pávatům již po měsíci, ale krásná nadocasní pera s oky rostou pavím samcům až třetím rokem. Ocasní pera mají nevýraznou šedou až hnědošedou barvu. Křídla jsou ve spodní části rezavohnědá, nad nimi jsou černá s namodralým leskem a svrchní část křídel je černobíle proužkovaná.
Samice páva má hnědošedou barvu, zelený krk s purpurovým leskem a vysokou korunku zakončenou zelenými pírky. Spodní část pod zobákem až ke krku má béžovou a stejně jako samec má bílé linky kolem očí. Břicho je světle béžové do hněda s hnědým žíháním. Samička je menší než samec, dosahuje délky asi 85 cm a váhy do 4 kg, ale chová se k ostatním zvířatům dominantněji než on. V případě ohrožení nebo obrany kuřat dokáže roztáhnout ocasní pera do vějíře a pustit se do křížku i se psem, pokud se cítí ohrožená. Existuje několik mutací páva, nejčastější je bílý páv anebo strakatě bílo-modrý.
Páv je již po tisíce let okrasným ptákem chovaným po celém světě, a to nejen v zoo, ale často i v zámeckých parcích nebo soukromých chovech.
Jako okrasný pták je chován již více než 3 000 let, je národním ptákem Indie. Ocas pávů ve skutečnosti není pravý ocas, ale jde o prodloužené ocasní krovky rostoucí již ze zad a tvořící takzvanou vlečku. V některých oblastech Indie se pávi jedí. Páv má nezastupitelné místo v mnoha mytologiích a legendách světa, například v sánskrtu je nazýván Mayura (cosi jako zabiják hadů); pro budhisty je symbolem moudrosti (jako u nás sova); Melek Taus – hlavní postava jezídismu (kurdské náboženství) má podobu páva a bývá nazývána paví anděl; paví pera byla i ve vikingských hrobech. V Indii se živí mladými kobrami.
Pávové se dokonce rozšířili i ve volné přírodě, například v Praze budili pohoršení svým křikem, čemuž učinila svým dekretem ze dne 12. 9. 1740 konec až Marie Terezie.
Samec páva korunkatého má hlavu, krk a břicho modře zbarvené s purpurovým leskem, směrem k ocasu je břicho černé. Ocasní pera mají nevýraznou šedou až hnědošedou barvu. Křídla jsou ve spodní části rezavohnědá, nad nimi jsou černá s namodralým leskem a svrchní část křídel je černobíle proužkovaná. Pávi žijí ve skupinách s jedním kohoutem a několika slepicemi, ale není problém mít na zahradě i několik samců, musí mít však možnost se před svými soky někam schovat. Jinak budou v období páření vyhnáni. Jsou to všežravci a živí se semeny, rostlinami, hmyzem a jinými bezobratlými, ale také obojživelníky a plazy.
Pávi se mohou dožít až patnácti let. V přírodě je páv velmi plachý, v zajetí se dá velmi lehce ochočit. Pak bývá ale dost vlezlý a je schopen vám při posezení u kávy na zahradě sebrat sušenku z ruky.
Dobrý den, před cca měsícem veterinářka zjistila u Labradora13 let srdeční poruchu...nevím přesně jakou. Léčila mu infekci na noze a na mé sdělení, že poslední dobou má dávivý kašel ho poslechla a řekla, že v budoucnu budeme řešit srdce. Zatím mu léčila tu nohu. Pes nám 8.2. zemřel, zřejmě na zástavu srdce, a mně by zajímalo, proč mu tedy nenasadila hned léky i na srdce a zda se jeho konec mohl prodloužit. Dále se trápím myšlenkou, zda při umírání moc netrpěl...našli jsme ho už doma mrtvého, měl bílou pěnu u tlamy. A zda se dá při poslechu zjistit i vodu na plicich...to mně trápí že všeho nejvíc...zda se nakonec neudusil, protože to je asi ta nejhorší smrt. Nebyl nikde oteklý, ani packy...ale proč měl ten dávivý kašel ??? Děkuji moc za odpovědi, M. Nováková, Chomutov.
