KRVÁCENÍ Z MOČOVÝCH CEST je jedno z témat, o kterém si můžete přečíst v tomto článku. Pokud je v moči kočky přítomna krev, tak se nejčastěji jedná o urologický problém, ale může to být způsobeno i onemocněním ledvin nebo nádorovým onemocněním.
Zánět močových cest u koček
Onemocnění dolních močových cest jsou nejčastějším problémem v urologické praxi koček. Obvykle se vyskytuje urolitiáza, tedy tvorba močových kamenů a močového písku, vytvoření uretrální zátky nebo vznik močové infekce. Onemocnění dolních močových cest mohou být způsobena i neurogenními nebo anatomickými abnormalitami, nádory či traumatem. Více než polovinu klinických případů tvoří idiopatická onemocnění, u nichž je příčina nejasná.
Onemocnění močových cest se mohou projevovat zvýšenou frekvencí močení, bolestivým močením nebo úplnou zástavou močení. Kočky močí na neobvyklá místa, mimo toalety, může se objevit krev v moči. Těžké případy jsou charakteristické apatií, odmítáním krmiva až zvracením.
Urolitiáza je onemocnění dolních močových cest způsobené krystalizací minerálů, které vede ke vzniku močového písku a kamenů. Urolity se obvykle odstraňují chirurgicky. Močový písek je možné částečně vypláchnout urohydropropulzí. Po mineralogické analýze získaných urolitů se stanoví účinná prevence. Ta většinou spočívá v podávání speciálně vyvinutých veterinárních diet, jejichž složení pomáhá předcházet vzniku kamenů, některé diety dokonce kameny přímo rozpouštějí.
Uretrální zátky se vyskytují u koček častěji než urolitiáza a jsou – na rozdíl od kamenů – tvořené převážně nekrystalickou hmotou. V drtivé většině bývají vinou anatomické predispozice postiženi kocouři, u nichž dojde k obstrukci močových cest v oblasti penisu, kde je močová trubice přirozeně zúžená. Terapie spočívá v mechanickém odstranění překážky masáží penisu, v manuální kompresi močového měchýře, v cystocentéze a urohydropropulzi. V těžkých případech je nutná chirurgická terapie.
Zánět močových cest u koček se také někdy nazývá kočičí urologický syndrom. Principem onemocnění je vznik zánětu vývodných cest močových, provázeného často zásaditou a koncentrovanou močí se vznikem struvitových močových kamínků. Ty jsou u koček ve formě jemného „písečku“ dráždícího při své cestě sliznici, která se brání iritaci zvýšenou produkcí hlenu. Hlen pak spolu s odloupanými buňkami a krví vytváří jakousi zátku konečných úseků močové trubice. Při dlouhodobém dráždění a nedostatečném odtoku moči může vzniknout i bakteriální zánět močových cest.
U postižených zvířat pozorujeme vznik takových příznaků, jako je neklid, opakované močení po kapkách nebo s krví. Dále časté hrbení a pokusy o močení bez efektu, mňoukání nebo dlouhé hrabání na venčící misce. Nemocné zvíře si často olizuje genitálie a vykazuje projevy bolesti. Kočka se může schovávat a má napjaté a citlivé břicho. V pokročilejších stadiích (trvá-li obstrukce více než 1,5–2 dny) vzniká nechuť ke žrádlu, zvracení, dehydratace, slabost až deprese. Snižuje se tělesná teplota, zvíře může rychleji a namáhavě dýchat a náhle uhynout.
Prevence onemocnění spočívá v udržování hmotnosti a dobré kondice zvířat. Nutné je udržovat dostatečný příjem tekutin. Vznikne-li u zvířete již klinický problém, doporučujeme konzultovat zdravotní stav s veterinářem.
Tržné rány, pokousání – nejprve zkontrolujte, zda nedošlo k poranění větších cév. V případě, že pes krvácí, začněte krvácení ihned zastavovat. U rozsáhlejších poranění neprodleně vyhledejte veterinární pomoc. Nejprve tedy zastavte krvácení, pak ránu ošetřujte! Lehké plošné krvácení nebo krvácení z malých ran se zastaví většinou samo (takové krvácení je užitečné, protože vyplavuje z rány nečistoty, případně i choroboplodné zárodky). Sraženou krev z rány neodstraňujte. Silnější krvácení zastavte využitím tlakového obvazu, obinadla nebo tamponu. Tlakový obvaz vystačí na mírnější rány, které je možno ovázat. Pružné obinadlo se používá nejčastěji při zástavě krvácení na končetinách, končetinu oviňte nad ránou a opatrně utahujte, dokud se krvácení nezastaví, obinadlo však nesmíte ponechat na končetině déle než 1 až 2 hodiny. Tampon použijte pro silně krvácející rány na místech, která lze obtížně vázat. Nikdy nepoužívejte zásyp! Vlastní ošetření rány proveďte až po zastavení krvácení. Povrchové ranky a odřeniny ošetřete jodovou tinkturou nebo jinou dezinfekční tekutinou, popřípadě sprejem (Septonex spray). Ránu znečištěnou prachem nebo hlínou a podobně nejprve vyčistěte 3% roztokem peroxidu vodíku, nouzově alespoň čistou vodou. Rány, které se mohou snadno znečistit (například na končetinách) ošetřete a zakryjte obvazem. Při vážnějším poranění je nutné neprodleně zajistit ošetření u veterinárního lékaře.
Popáleniny a poleptání – bezprostředně po popálení sprchujte postižené místo chladnou vodou asi 15 minut. Pozor však na podchlazení psa. Po ochlazení ránu překryjte čistým obvazem nebo gázou. Drobné popáleniny zasahující pouze pokožku můžete ošetřit sami. Zpočátku dvakrát denně, později jedenkrát denně místo očistěte a odstraňte nečistoty 0,5% dezinfekčním roztokem. Pokud je rána suchá, můžete použít dezinfekční mast. Rozsáhlejší popáleniny vyžadují každodenní ošetřování lékařem. Poleptání kyselinou – ránu opakovaně oplachujte roztokem sody bikarbony (do 1 litru čisté vody přidejte čajovou lžičku sody). Poté ihned kontaktujte veterináře!
Pohmožděnina – vzniká nárazem tupého a tvrdého předmětu na tělo. Ten poškodí měkké části těla a neprorazí kůži. Postižené místo oteče, je teplejší a bolestivé. V případě, že je zhmožděna končetina, objevuje se u psa kulhání různé intenzity. Menší pohmožděniny se mohou projevit jako krevní podlitiny, poruší-li se větší cévy a podkožní krvácení roztáhne tkanivo, vzniká krevní výron. Na malé a čerstvé pohmožděniny, případně krevní výrony, přikládejte studené obklady. Dalším opatřením je zajištění klidu psa. V případě, že kulhání neustoupí do několika dnů, je třeba navštívit veterinárního lékaře.
Zlomenina – příznakem zlomeniny je velká bolestivost, z
Léčbu můžeme rozdělit na chirurgickou a konzervativní. Některé typy lze – pokud jsou malé – rozpouštět pomocí speciální diety. Ostatní je třeba odstranit chirurgickou cestou. Při obstrukci močových cest je nutno provést zákrok neprodleně po vzniku problému.
Terapii urolitů je možné řešit chirurgicky, u některých typů urolitů lze využít i léčbu medikamentózní. Předpokladem úspěšné medikamentózní terapie je především správné určení typu močových kamenů. Teprve na jeho základě se stanoví speciální urologická dieta, která se hodí na zjištěný typ urolitu. Nutným doplňkem je při zánětech močových cest samozřejmě i léčba antibiotická. Podstatou chirurgického řešení urolitiázy je několik typů chirurgického otevření močových cest po předchozí přesné rentgenové či sonografické lokalizaci urolitu a poté jeho vynětí. I tento typ léčby je následně doplněn antibiotiky. Důležitým faktorem úspěšné léčby urolitiázy je také její prevence.
Je důležité odlišit prostý zánět močových cest a urolitiázu. Příznaky jsou v mnoha ohledech podobné.
V rámci diagnostického postupu se uplatňuje analýza moči, v níž jsou často zjištěny krystaly, ty ale samy o sobě nemusí znamenat přítomnost urolitů (močových kamenů). Dále bývá standardně prováděno rentgenologické vyšetření, jehož cílem je zjistit přesnou lokalizaci urolitů, případně jejich počet a velikost. Může být také provedeno vyšetření za pomoci ultrazvuku.
Důležité je stanovení chemického složení urolitu, které je poté základem k volbě vhodné terapie a následného preventivního programu. Typ urolitu lze nejpřesněji zjistit jeho přímou mikroskopickou analýzou. Pokud toto není možné, určuje se dle dalších informací: pH moči, přítomnost infekce, vzhled a zobrazení na RTG, krystaly v moči, plemenné, pohlavní a věkové predispozice.
Vždy je nutné, aby při léčbě spolupracoval pacient i jeho majitel. Součástí terapie bývá totiž přísné dodržování dietetických opatření, která pak často přetrvávají doživotně jako prevence opětovného výskytu urolitů.
Tvorba močových kamenů lze ovlivnit složením stravy psa a zajištěním příjmu dostatku tekutin.
Struvit (fosforečnan hořečnato-amonný) je nejčastějším typem kamenů v močovém měchýři a v močové trubici. Jeho tvorba souvisí s infekcí; lze jej léčit antibiotiky a dietou.
Kameny ze šťavelanu vápenatého (oxalát) jsou také časté. Nelze je rozpustit, nereagují na změnu stravy; jsou-li velké, vyžadují chirurgické odstranění.
Méně časté jsou naopak cystinové kameny; příležitostně byly pozorovány u jezevčíků a buldoků. Léčba může vyžadovat chirurgický zákrok.
Jsou-li kameny velké, lze je nahmatat při vyšetření břicha, zjistit rentgenem nebo ultrazvukem. Pes s ucpanými močovými cestami má zřetelnou bolest. Je napjatý, kňučí, je neklidný a nemůže močit. Pokud se stav neléčí, velmi rychle se dostaví uremický šok. Tato situace ohrožuje život zvířete; pokud pes vykazuje příznaky obstrukce (ucpání) močových cest, měli byste vyhledat okamžitou veterinární pomoc.
Nejvíce blokací je zapříčiněno kameny, které se nalézají v močové trubici před penisovou kostí (os penis); další příčinou retence (zadržení) moči může být zbytnění prostaty nebo nádor v močových cestách, případně i poranění míchy. Veterinář se bude snažit pomocí katétru vtlačit některé kameny zpět do močového měchýře. Není-li to možné, odsaje moč z naplněného močového měchýře jehlou skrz břišní stěnu. V některých případech je pro uvolnění močových cest nutný chirurgický zákrok.
Pomočování neboli inkontinence (neschopnost udržet moč) může mít několik příčin. Ty zahrnují chronický zánět dolních močových cest, roztažení močového měchýře, selhání ledvin, ztrátu kontroly svěrače (sfinkteru) močové trubice (spojeno s vyšším věkem). Další příčinou inkontinence bývá hormonální nerovnováha u starších psů i fen a také u kastrovaných fen; postihuje zejména dobrmany a bearded kolie. Existuje účinná terapie pomocí léků, která upravuje jak ztrátu ovládání svěrače, tak i formy inkontinence způsobené hormonálními změnami.
Urolity se vyskytují v ledvinách, močovodech a močovém měchýři, odkud se mohou uvolnit a následně ucpat močovou trubici. Mohou způsobit ledvinovou koliku, krvácení do dolních močových cest, zánět močového měchýře a obstrukci (zneprůchodnění) močové trubice. Existuje více druhů konkrementů, jejich složení závisí na příčině vzniku.
Urolitiáza bývá poměrně častou diagnózou u psů, kteří mají problémy s močovým ústrojím. Její podstatou je přítomnost krystalků v moči, jejichž kumulací a slepováním dochází později k tvorbě močových kamenů. Velikost těchto krystalových částic je dána rychlostí jejich růstu a rychlostí toku moči. Později vzniklé močové kameny můžeme podle jejich složení rozdělit do skupin: struvity, uráty, kalcium oxaláty, cystinové kameny.
Hlavními komponenty struvitů jsou amoniový iont a trojmocný fosfát. Ve většině případů se u psů tvoří sekundárně v důsledku infekce močového traktu, příležitostně však i bez přítomnosti infekce. Strategie rozpouštění takových krystalů je založena na snížení koncentrace amoniaku, hořčíku a fosfátu v moči na velmi nízkou úroveň.
Uráty vznikají při metabolismu purinů a pyrimidinů vyskytujících se v nukleových kyselinách. Zdraví psi přeměňují většinu urátů v játrech na alantoin. Ta zvířata, u kterých k této přeměně nedochází, vylučují převážnou část metabolitů nukleových kyselin ve formě urátů, které jsou později základem urátových kamenů. Tento typ močových kamenů je častý u dalmatinů.
Kalcium oxaláty jsou nejčastějším typem močových kamenů u lidí. V posledním desetiletí se však setkáváme s nárůstem tohoto typu kamenů i u psů. Tvorba těchto kamenů je spojena hlavně se zpomaleným tokem moči v močových cestách nebo její úplnou stázou. Spolurozhodujícím činitelem je navíc větší množství iontů vápníku v moči.
Cystinové kameny se tvoří u psů s defektem zpětné absorpce aminokyselin v tubulech ledvin, známým jako cystinurie. Rozpustnost cystinu je závislá na pH moči. Lépe se rozpouští při pH nižším než 7, tudíž v moči kyselé.
Typizace jednotlivých druhů kamenů se provádí mikroskopickým vyšetřením močového sedimentu. Za určitých podmínek, mezi které patří záněty, nádory močových cest a obecně zpomalení nebo úplné zastavení toku moči močovými cestami, dochází ke kumulaci a slepování jednotlivých krystalů. Takto vzniklé jednotlivé kameny se nalepováním dalších krystalů nadále zvětšují a později se usazují na různých místech močového traktu a začínají vyvolávat klinické projevy. V této fázi si tohoto děje většinou všimne majitel a přichází se svým zvířátkem do veterinární ordinace.
