Psi z rodu border kolie jsou nesmírně inteligentní, učenliví a pracovití. Je to také značně odvážné plemeno, ovšem se sklonem velice silně citově přilnout ke svému pánovi. Je-li tomu border kolie zvykána odmalička, snadno se sžije s dalšími domácími zvířaty. Rovněž její vztah k dětem je dobrý, ovšem pod podmínkou, že border kolii dokážete zajistit dostatek pohybu a činnosti. Je to otužilý pes, kterého je možné celoročně chovat venku v kotci.
Kniha Border kolie od autorky Adrienne McLeavy byla do češtiny přeložena roku 2007. Kniha pojednává o border kolii, o jejím chovu a výchově, ale obsahuje i rady před tím, než si psa vůbec pořídíte. Kniha má mnoho pěkných obrázků.
Zdroj: článek Výcvik štěňat border kolie
Na trhu je k dostání i kniha o aljašském malamutovi, představující toto jedinečné a působivé severní plemeno, které pochází z největšího amerického státu. Čtenář ocení kapitoly o historii malamuta, jeho vlastnostech a péči o něj a dozví se, jaké jsou jeho životní nároky. Původně toto plemeno tahalo saně zledovatělou tundrou. Dnes však je mohutný aljašský pes obdivuhodným společníkem a hlídačem, pokud se dostane do rukou správnému chovateli, který je schopen se o něj dobře starat a vycvičit ho. Kniha je opatřena mnoha fotografiemi. Cena knihy se pohybuje kolem 100 korun.
Zdroj: článek Aljašský malamut
Tato kniha je od autorky Evy Nohelové. Publikace pojednává o pomoci při rozhodování pořídit si psa. Radí, jak si vybrat správné plemeno a vhodné štěně, jak se o ně od samého počátku postarat, naučit je základním povelům a správnému chování v rodině.
Kniha je k dostání v ceně okolo 120 korun. Rešerše k této knize zatím nejsou žádné, nelze ji tedy objektivně zhodnotit.
Zdroj: článek Výcvik štěňat border kolie
Teď se dostáváme k nejdůležitější části celého článku – konkrétní místa. Přesně tohle jsem dlouho hledal a nikde nenašel. Mapy vám řeknou region, ale realita se rozhoduje na úrovni konkrétního hřebene, lesní cesty nebo údolí.
Kde jste teď vy?
Podle toho upravte očekávání.
Zásadní pravidlo:
Rozdíl 1–2 km v rámci jedné obce může znamenat rozdíl mezi nulou a jasnými stopami vlka.
Tohle jsem si ověřil opakovaně. Stejná obec, stejný den – jedno místo bez života, druhé plné stop.
Pokud chcete začít, začněte tady. Sever Čech má dlouhodobě nejvyšší koncentraci vlků v ČR.
Frýdlantsko (Jizerské hory):
Klíčová mikro-lokalita: lesní cesty s minimálním provozem mezi hřebeny.
Moje zkušenost:
V Raspenavě jsem šel první den po turistické trase – nic. Druhý den jsem sešel z cesty asi o 1,5 km do méně používané části lesa. Během hodiny jsem našel tři sady stop.
Děčínsko (České Švýcarsko a okolí):
Důležitý detail: turistické oblasti nejsou problém. Problém je čas.
Vlci zde jsou, ale aktivní v noci.
Liberecko – okraje města:
Tady jsem si uvědomil zásadní věc:
Vlk může být blíž civilizaci, než si myslíte – jen ho neuvidíte.
Krušné hory jsou perfektní ukázka toho, jak rozhoduje terén.
Největší chyba: chodit v údolí.
Moje zkušenost:
První výprava – údolí, lesní cesta, žádné stopy. Druhá výprava – hřeben, minimální pohyb lidí. Najednou starší i čerstvé stopy.
Rozdíl byl jen ve výšce.
Šumava je specifická – vlci zde mají stabilní teritoria, ale zároveň obrovský prostor.
Klíčový problém Šumavy:
Vlci zde mají tolik prostoru, že vás téměř vždy obejdou.
(...více se dočtete ve zdroji)
Zdroj: článek Mapa výskytu vlků v ČR: konkrétní obce a reálné zkušenosti z terénu