JÁTROVÁ DIETA, nejen o tom se dočtete v tomto článku. Díky lepším životním podmínkám, stravě a preventivní péči se kočky dožívají vyššího věku. Ruku v ruce se stářím a ostatními faktory, mezi něž patří například přešlechtěnost některých plemen či civilizační vlivy, se však setkáváme s mnoha závažnými onemocněními, přičemž na předním místě stojí nádorové onemocnění.
Vhodné krmivo
Cílem dietoterapie onkologického pacienta je redukce dodávání energie pro tumory sníženým obsahem sacharidů (snížení jejich přeměny na laktát), redukce množství energie, kterou pacient ztrácí metabolismem laktátu, poskytnutí adekvátního množství energie pro pacienta tak, aby se snížila ztráta tělesných rezerv, omezil se růst tumorů, zlepšila se celková kondice zvířete, prodloužila doba přežívání a zlepšily se funkce imunitního systému.
Jakákoliv klinická dieta, tedy i dieta pro pacienta s nádorovým onemocněním, by měla kromě specifického složení energetických živin, minerálních látek a vitamínů splňovat i další nutriční předpoklady, to je být energeticky koncentrovaná, vysoce stravitelná, chuťově a pachově atraktivní. V porovnání s krmivem pro zdravé zvíře by měla mít dieta při nádorovém onemocnění zvýšený obsah bílkovin, tuků (tuky jsou nejdůležitější energetickou živinou v této dietě), snížený obsah sacharidů, zvýšený obsah omega-3 mastných kyselin, zvýšený obsah argininu, glutaminu, leucinu, izoleucinu a valinu, zvýšený obsah makro- i mikroprvků, vitamínů A, C, E a β-karotenu.
Složení ideální „protinádorové“ diety není známo. Z různých výzkumů v oblasti klinické nutrice však bylo stanoveno doporučené zastoupení jednotlivých živin v krmné dávce pro pacienta s onkologickým onemocněním. Dieta by měla obsahovat 35–40 % bílkovin, méně než 25 % sacharidů, 27–35 % tuků, více než 2 % argininu a 2,5–7,5 % omega-3 mastných kyselin v sušině krmiva. 25–30 % celkové denní potřeby metabolizovatelné energie by mělo být získáno z bílkovin, 50–60 % z tuků a pouze 10–20 % ze sacharidů.
Potřeba energie pacienta s tumorem odpovídá 1,5–2násobku záchovné potřeby (v některých případech až 3násobku). Denní energetickou potřebu je nutné vždy přizpůsobit individuálně. Optimální přísun energie se řídí výživovým stavem zvířete a schopností přijímat krmivo. Denní energetickou potřebu vypočítáme ze vzorce: E (kcal) = 70 x W 0,75 x 1,5–2(3) (W = hmotnost zvířete).
K výživě onkologického pacienta můžeme použít buď průmyslově vyráběnou léčebnou dietu, nebo doma připravovanou krmnou dávku. K přípravě tradiční krmné dávky používáme jako zdroj proteinů drůbeží a hovězí maso, drůbeží a hovězí játra, vejce, rybí maso (losos, makrela). Zdrojem tuků jsou tuky obsažené v drůbežím, hovězím, rybím mase a vejcích, lněné semínko a lososový olej. Zdrojem sacharidů v tradiční krmné dávce jsou pšenice, kukuřice, řepa, špenát, mrkev, hrášek, brambory, brokolice, ovoce. Nevýhodou krmení tradiční krmnou dávkou je její náročnost při přípravě, skladování a zpracování jednotlivých komponent, vyšší energetická náročnost při přípravě či nutriční nevyrovnanost. Nestandardnost je způsobena různým
(...více se dočtete ve zdroji)
Zdroj: článek Výživa kočky po nádorovém onemocnění
Povaha
V období formování plemene byla hlavním úkolem australského ovčáka manipulace s až několika tisícihlavými stády ovcí a dobytka na sezónní pastvy či za účelem prodeje až na vzdálenosti v rámci stovek mil. Jednalo se v podstatě o nepřetržitou práci kolem dobytka od jara do zimy (do prvního sněhu).
Přesný původ plemene je celkem nejasný, existují minimálně dvě teorie, jak australský ovčák vznikl. Jedna tvrdí, že jeho předchůdci byli ovčáčtí psi Basků, kteří migrovali z Evropy do Austrálie a potom do Ameriky, kam si s sebou přivezli jak speciální plemeno ovcí Merino, tak své „malé modré psy“, potomky pyrenejských a katalánských ovčáků, přikřížené s německou kolií a dalšími evropskými ovčáckými plemeny. Jiná teorie uvádí, že australský ovčák vznikl křížením britských a španělských ovčáckých psů, kteří se do Ameriky dostali s evropskými emigranty. Jisté ale je, že navzdory svému jménu vzniklo toto plemeno, tak jak ho známe dnes, v Americe. Největšího rozmachu a popularity dosáhl australský ovčák ve 20. století, a to díky své účasti na výstavách dobytka a koní, kde překvapoval diváky svými dovednostmi.
Mezi hlavní vlastnosti, pro něž byl nedocenitelným pomocníkem, patřila především jeho univerzálnost: skvělý cit pro manipulaci se stádem jak drsného dobytka, tak ovcí (velice často „mix“ jehňat, bahnic i beranů). Kromě pasení byl díky svému přirozeně ochranitelskému pudu skvělým hlídačem stáda i svého domova a jednalo se o jedince přirozeně teritoriálního. Vynikal svou rychlostí, hbitostí, vytrvalostí, odolností, odvahou a schopností samostatného rozhodování i práce v drsných podmínkách v podstatě ve dne v noci. Zároveň však byl popisován jako výjimečný společník pro svého pána či jeho rodinu. Pro všechny tyto vlastnosti zaznamenal v USA jako farmářský pes vysoký nárůst popularity.
Australský ovčák je pes s nadprůměrnou inteligencí, je dokonce tak inteligentní, že zaujímá jedno z prvních míst v žebříčcích IQ mezi všemi psy. Má ve svých genech silně zakořeněný pastevecký a ochranitelský pud. Je to pes velmi oddaný svému pánu a rodině, při jejich obraně je schopen nasadit život. Je spolehlivý, ostražitý, vytrvalý, rychle a rád se učí, vůči cizím lidem a zvířatům není nepřátelský, přestože dokáže být ostrý a autoritativní. Je výborným rodinným společníkem, ale je také hodně závislý na své rodině a miluje kontakt s člověkem, proto není vhodné chovat ho venku v kotci. Má rád hodně prostoru a miluje plavání. Možná ze všeho nejraději má ale rád běhání vedle koně. Australský ovčák je velký pracant, a proto musí být neustále něčím zaměstnán, aby se nenudil a nenacházel si zábavu sám. Pro své výjimečné vlastnosti je používán při agility, v&nb
(...více se dočtete ve zdroji)
Zdroj: článek Australský ovčák
Varianty
Existuje několik barevných variant: blue merle (modře mramorovaná), red merle (játrová), black solid (černá) a red solid (červená). Všechny barvy mohou (ale nemusí) mít bílé nebo hnědé znaky.
Zdroj: článek Australský ovčák
Dieta při selhání ledvin u psa
Na trhu existují speciální veterinární ledvinové diety pro pejsky, takzvané renální diety. Ledvinová dieta pro psa je například Vetlife renal (renální dieta). Jedná se o dietu pro psy a tyto granule jsou dostupné pouze u veterinárních lékařů.
Ledvinové diety obsahují snížené množství bílkovin, jejichž konečným produktem v organismu psa je močovina, která – jak již bylo zmíněno výše – se v případě poškození ledvin v těle hromadí a může vést k projevům některých klinických příznaků. Bílkoviny nacházející se v těchto dietách by měly být vysoce kvalitní a stravitelné.
V dietních granulích je rovněž snížený obsah fosforu, který se při zhoršené funkci ledvin také hromadí v krvi. Je prokázáno, že pokud se hladiny fosforu v krvi udržují v normě, zvyšuje se doba přežívání pacienta. Mimo tato základní kritéria dieta kontroluje také množství jiných látek, jejichž hladiny mohou být v organismu pacientů s chronickým onemocněním ledvin příliš vysoké, nebo naopak příliš nízké. Jedná se zejména o soli, draslík, hořčík a vitamin B.
Aby byl výsledný efekt co nejlepší, je třeba pejska krmit striktně touto dietou a nepřidávat žádné jiné krmivo nebo pamlsky. Pro vybíravější pejsky, kterým granule moc nechutnají, existují ledvinové diety i v podobě konzerv. Jedná se například o Purina Pro Plan NF nebo již zmíněné Vetlife renal konzervy.
Důležité je také dodržovat pitný režim. Pes by měl mít neomezený přístup k čisté pitné vodě. Pokud pes vodu odmítá, je dobré zkusit zkrmovat konzervy nebo namočené granule, případně můžete zkusit ochutit pitnou vodu masovým nesoleným vývarem. Pokud i přesto pes vodu nepřijímá v dostatečném množství, může snadno při souběžně zvýšené produkci moči dojít k jeho dehydrataci. Poté je nutná hospitalizace a infuzní terapie.
Jestliže jsou v krvi i přes podávání ledvinové diety zjištěny zvýšené hladiny fosforu, je třeba pacientům podávat látky, které vyvazují fosfor ve střevě a zabrání tak jeho vstřebání do organismu zvířete. Jedním z těchto preparátů je například ochucený prášek Ipakitine, který je určený pro přidávání do krmiva.
Zdroj: článek Zvýšená močovina v krvi u psů
